Reklama

.

.

pondělí 7. května 2018

Rovnováha mezi Ruskem a Západem už nebude

Rostislav Iščenko
7. 5. 2018
Události v Arménii se vyvíjejí podle ukrajinského kalku, avšak ve zrychleném režimu. Přesně tak se vyvíjely v průběhu barevných převratů v Gruzii, Kirgizii a Moldávii. Přesně tak také jednala opozice v době potlačených pokusů o barevné puče v Bělorusku (opakovaně), na Ukrajině (během akce "Ukrajina bez Kučmy") a v Rusku (v roce 2012). Rozdíl mezi potlačenými puči a nepotlačenými spočívá v tom, že v prvním případě se úřady cítily dostatečně sebejisté, spoléhaly se na podporu konsolidované elity a většiny společnosti. O tom hovoří Rostislav Iščenko, prezident Centra pro systémovou analýzu a prognózu, sdělují Aktuální komentáře.


Znamená to, že barevné puče se nekonají tam a tehdy, kde a kdy chtějí Američané, ale tam a tehdy, kde a kdy elitní skupina, která je u moci, ztrácí oporu ve své vlastní zemi. Američané samozřejmě ochotně podporují destruktivní procesy, poskytují opozici všemožnou finanční, politickou, diplomatickou a někdy (Jugoslávie, Libye, Sýrie) i vojenskou podporu. Hlavní věc však spočívá v tom, že v elitě existuje vážný rozkol, který stimuluje rozkol společnosti.

"Nezáleží na tom, zda se tento rozkol uskuteční na základě konfesního, etnického, jazykového principu nebo zda základem je boj o rozdělení nerozděleného nebo přerozdělení rozděleného vlastnictví. Je důležité, aby rozkol v elitě byl. V tom případě se elitní skupiny, které spolu zápasí, dříve nebo později pro upevnění svých pozic dostávají z pod byrokratického koberce a začínají apelovat na společnost a podněcovat rozpory mezi různými vrstvami a skupinami ve snaze prezentovat sebe a svou podpůrnou skupinu jako revolucionáře a bojovníky za spravedlnost", zdůrazňuje autor.

Vnější zásah se v takové situaci stává předurčeným dokonce ani ne proto, že mnozí s radostí využívají oslabený stát, aby jeho zdroje využili pro svůj prospěch. O zásah usilují vnitropolitické skupiny. Doslova jej požadují a obléhají potenciální zahraniční centra vlivu. Jakmile už jednou začne a není včas potlačen, zachvátí vnitřní elitní boj nejprve široké vrstvy národa a pak iniciuje neformální (skrytou) intervenci. Jak se to děje, to bylo jasně vidět na ukrajinském příkladu, když ukrajinské politické skupiny, které bojovaly o kontrolu nad toky prostředků rozpočtu a státního majetku, zpočátku zahájily boj mezi sebou o to, kdo bude prozápadnější. Po prohře tohoto boje o podporu Západu se Janukovič snažil vyvážit západní vliv na ukrajinskou politiku, která se stala rozhodující, vlivem ruským. Ale už bylo pozdě .

"Jak v Rusku, tak na Ukrajině existují radikální skupiny, které tvrdí, že Moskva měla aktivněji zasahovat do vnitroukrajinských procesů, vydávat na Ukrajinu více prostředků, rozvíjet své neformální struktury a tak dále. Překvapuje mě, že tito lidé nemohou pochopit jednoduchou věc. Není možné působit na území svrchovaného státu bez podpory vlády svrchovaného státu. Vždyť i orgány Běloruska a Kazachstánu, spojenci Ruska v EAEU a ODKB, se staví podezíravě k aktivní práci Ruska s Rusy (mírně řečeno, nevítají ji). A na Ukrajině byla situace mnohem tvrdší", poznamenává expert.

Takže kromě toho, že Západ měl i více času (Rusko se začalo obnovovat až od roku 2000) i více peněz i více organizačních možností, což již znamenalo neúčelnost konkurence s ním podle západních pravidel, Západ se také opíral o podporu místních orgánů, které současně horlivě kladly překážky do soukolí analogické práce Ruska. Když si tedy položíte otázku: "Jak přesně v takových podmínkách mělo Rusko soutěžit se Západem v postsovětském prostoru?" - upřímný oponent nakonec jednoduše konstatuje, že všechno se mělo okupovat. Přitom však teprve na počátku prvního desetiletí tohoto století Rusko ukončilo čečenské války, ale se zbytky terorismu na Kavkaze doposud bojuje. Domnívám se, že dokonce i nepříliš vzdělaný člověk musí pochopit, že v takových podmínkách by se okupace a následné financování proruské orientace odpadlých území SSSR nestalo cestou nikam, ale cestou do ekonomické a společenské katastrofy.

Jediné, co Rusko mohlo nabízet a nabízelo, byl společný rozvoj, při němž mohly národní elity prostřednictvím kumulativního efektu získat větší příjmy a sdílet je bez zásahu Moskvy, na základě národních zvyklostí a tradic. Jak ukázala praxe a zkušenosti, takový návrh v určité fázi vyhovoval části elit postsovětských republik. Na úkor poměrně slabého Ruska, nacházejícího hned vedle, nejenže vydělaly, ale také vyvažovaly západní vliv, když udržovali své režimy nedotknutelné.

"Ale jak rostly síly a možnosti Moskvy, tyto" proruské "národní elity se začaly obávat, že jednoho krásného dne jim bude z Kremlu řečeno, že je čas přestat krást a že mají žít a pracovat podle ruských zákonů a pravidel. Proto již od počátku tohoto století začaly naprosto všechny "proruské" elity v té či oné míře podporovat a dokonce pěstovat národní proevropská hnutí, většinou mezi mladými lidmi. A kde byly silné nacionalistické proudy, začali získávat neformální podporu orgánů i nacionalisté, dokonce i ti nejradikálnější. Národní elity nechápaly a nechtěly pochopit, že rovnováha mezi Ruskem a Západem už nebude. Situace odešla daleko od 90-tých let. Konflikt mezi USA a Ruskem, z iniciativy Washingtonu, který se snažil o udržení své hegemonie ve světě, se stupňoval tím, že se stále více radikalizoval. V podmínkách skutečné války (dokonce už ne studené, ale hybridní) nebylo možné zůstat spojenci a partnery zároveň obou bojujících států. Bylo nutné si zvolit a přidat se k jednomu z táborů".

Vychovaná národními úřady, které udržovaly rovnováhu mezi Západem a Východem v rámci teorie "více vektorů", byla nacionalistická proevropská hnutí připravena definitivně odejít k Západu a stát se nepřáteli Ruska bez ohledu na to, co to přinese jejich státům. Samotné "vícevektorové" elity pokračovaly v zaujímání pozice spolupráce, v jejímž rámci rozvíjely politickou spolupráci se Západem, čímž získaly od Ruska ekonomické preference výměnou za bezcenné přísahy o věrnosti a věčném přátelství.

Moskva nejen naznačovala, ale také přímo ukazovala spolupracujícím národním elitám, že když je jejich vlastní prozápadní odchovanci, spoléhající se na západní podporu, přijdou svrhnout v rámci barevného převratu, Rusko nepomůže do té doby, dokud ony samy pevně neurčí svůj postoj a jednoznačně nepřejdou do ruského tábora. Národní elity tomu nevěřily. A nevěří doposud. Dokonce i politici, kteří jsou Rusku nejbližší a nejnenáviděnější pro Západ, si stále ještě myslí, že je možné odmítat uznání nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie, ale zároveň požadovat otevření ruských trhů pro "své" krevety a ústřice, a také Rusku prodávat více mléčných výrobků, než produkuje vlastní stát.

"Toto je chybný názor. Už to mnohé národy stálo moc a mnohé z nich to ještě bude hodně stát. Nicméně právě tito lidé, kteří viní Rusko z toho, že se domnívá, že republiky "nikam nepůjdou", si ve skutečnosti sami myslí, že Rusko od nich "nikam neodejde". Chybně očekávají, že jakýkoli další barevný převrat, který smete dalšího "národního vůdce", způsobí v Rusku vření národa nebo strach vlády z toho, že se objeví základny NATO poblíž ruských hranic. Ve skutečnosti jakákoli mocnost v postavení Ruska (a takové jsou dnes kromě Ruska jen dvě: Čína a USA) zajišťuje svou bezpečnost samostatně s tím, že se spoléhají pouze na své vlastní zdroje a činí všechno v rámci vlastního území. To neznamená, že spojenci a základny v klíčových regionech nejsou zapotřebí, že je třeba se uzavřít v národním rámci. Čím větší máte podpůrnou skupinu, tím lépe. Ale naprostá svrchovanost dnes spočívá právě v tom, že v nejhorším případě můžete čelit celému světu a svět chápe, že fráze "Nač by nám byl takový svět, na němž nebude Rusko?" není rétorické cvičení, ale vojenská doktrína", řekl Iščenko.

Takže i spojenci mají kam jít od Ruska, ale i Rusko se má kam od spojenců podět. Jedinou otázkou jsou důsledky. Sýrie, která učinila volbu ve prospěch Ruska, byla zachována a již se obnovuje, a důrazně vyzývá ostatní svět k tomu, aby se připojil. A nemusíme pochybovat o tom, že se připojí. Pobaltí, které jako první učinilo nejzdařilejší protiruskou volbu (podařilo se mu plnohodnotně se dostat do EU a NATO), přišlo o průmysl a vylidňuje se. Sociální napětí tam rychle roste.

"Mám vážné podezření, že ty prapory NATO, o jejichž umístění tak úporně pobaltské vlády usilovaly, nepotřebují ke své ochraně před Ruskem (stejně je neochrání), ale pro zajištění podpory v případě vážných nepokojů vlastního národa", zdůraznil expert.

Ukrajina, která se drala do EU, ztratila ekonomiku, zničila své vlastní státní struktury, pozbyla území, je na pokraji občanské války všech proti všem na celém svém území, obyvatelstvo se rozbíhá takovými tempy, že úřady se bojí to počítat a experti se dohadují, zda za čtyři roky utekla ze země jedna třetina nebo polovina občanů nebo ne. Před Ukrajinou to byla Gruzie, která zabředla do chudoby, prohrála válku, přišla o území. Nyní se však snaží najít způsob, jak normalizovat vztahy s Moskvou. Arménie je další v řadě, kde, jak jsem napsal na začátku článku, se všechny procesy rozvíjejí mnohem rychleji než na Ukrajině. Neúnavné požadavky slabé opozice vůči nepopulární vládě, která navíc ztratila svou stabilitu tím, že šla na nevynucené ústupky (výlučně kvůli boji uvnitř státních skupin), postrkují zemi k občanskému konfliktu. Arménie už balancuje na pokraji krveprolití a po první krvi již nebude možné nic napravit. Vzhledem ke Karabachu může dnešní "svátek demokracie" v Jerevanu vyvolat otázku o existenci arménského státu jako takového.

"Přičemž je třeba pochopit, že i pro USA se situace změnila ve srovnání s počátkem roku 2000 a dokonce i s rokem 2014. Pokud se během prvního desetiletí 21. století Washington snažil vytvořit stabilní rusofobní postsovětské režimy kolem hranic Ruska, pak Ukrajina byla v tomto smyslu posledním neúspěšným pokusem. Upřímně, myslel jsem si, že se s ní Američané už nebudou párat, ale že jednoduše dovolí místním nacionalistům a oligarchickým skupinám, které bojují mezi sebou, aby ji odpálili zevnitř. Zdá se však, že pokušení získat 45-ti milionové antirusko u hranic Ruské federace bylo příliš velké a USA se pokoušely stabilizovat kyjevský režim dva roky (2014-2015). Pak v průběhu roku 2016 ho nenechaly padnout, aby nepokazily volební kampaň demokratů. Nyní je vypuštěn do volného plavání a již dokonce i jeho přívrženci přiznávají, že neexistuje pro Kyjev žádné jiné východisko, než rozsáhlá občanská válka. Zahraniční okupace by mohla pomoci, ale okupovat si Ukrajinu nikdo nepřeje".

Nyní je pro Washington dostačující, že "proevropské" síly svrhly více či méně stabilní "starý režim" a přivedly další zemi do stavu chaosu. Chaos na ruských hranicích v oblasti výlučných ruských zájmů také není pro Ameriku nejhorším řešením. Tím spíš, když krvavý chaos zmítá zdánlivě blízkými spojenci Ruska. Toto může být použito i jako propaganda - tak vidíte, co přineslo přátelství s Moskvou. Vždyť většina nejen na Západě, ale také u nás neví, že tam byly v lepším případě "vícevektorové", a v horším případě přímo prozápadní vlády, které jen kvůli ekonomickým bonusům předstíraly přátelství s Ruskem.

Rusko nemá jiný způsob, jak udělat v těchto státech pořádek, než zcela vyměnit elity. Taková náhrada je však možná pouze v důsledku okupace, ale okupace je pro značnou část místního obyvatelstva nepřijatelná, je velmi nákladná, ale také z pohledu mezinárodního práva by bylo obtížné ji zdůvodnit. Takže stejně jako předtím je osud zemí a národů v rukou vládnoucích a opozičních elit. Jsou-li dostatečně příčetné, aby si uvědomily změny, ke kterým došlo ve světě, postsovětský prostor dosáhne nové úrovně integrace, při níž budou vedeny pod jedním jmenovatelem národní zákony, pravidla a způsoby podnikání, stejně jako práva občanů všech členů Eurasijské unie na plnohodnotnou účast v obchodu a podnikání, politice a uspokojování jejich kulturních potřeb na celém jejím území. Za těchto podmínek může Rusko, stejně jako předtím, převzít zajištění bezpečnosti okrajových zemí před vnější agresí (včetně barevného převratu).

"Pokud národní elity neprokážou adekvátnost, pak se v nejbližší budoucnosti staneme svědky celé série barevných krizí na postsovětském prostoru, které se budou pokoušet přerůst do občanských válek. USA budou usilovat o to, aby byly co nejkrvavější, ale pouze na národní elitě záleží, zda v jimi řízené zemi zafunguje technologie bezchybného převratu, při níž zpočátku slabá opozice zvyšováním požadavků poměrně rychle rozmazává nepopulární vládu, která tápe mezi přáním získat podporu od Ruska a obavami, že se nebude líbit Západu. A na rozdíl od událostí před 15-ti roky nyní národy a elity nečiní civilizační volbu mezi Západem a Východem, ale volbu mezi bytím a nebytím", shrnul Rostislav Iščenko.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

42 komentářů :

  1. Dobrou noc, poslední ať zhasne ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já zhasnu, protože takový blaf co napsal autor Iščenko se nedá ani dočíst.

      Vymazat
    2. Je jasné, že na to tvůj mikromozeček nemůže stačit. S vymytou palici jsi schopen s bídou pochopit či napsat SMS, nevzdělaný debile !

      Vymazat
  2. Příklad Pobaltí je poučný a varovný (Estonsko opustila min. desetina populace). Ostatně migrace z Bulharska a Rumunska také není pro obě země zrovna povzbudivá. U nás to zatím nejůř zasahuje zdravotnictví.

    Důležité je i autorovo zdůrazňování odpovědnosti místních mocenských elit. Dnes se stalo oblíbeným zvykem svádět pokud možno všechno pohodlně na "zlé síly" zvenčí. Příklad Srbska ukazuje, že bez domácích kolaborantů toho tak moc nezmůžou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    2. dobrý článek a pěkná i Vaše odpověď.

      Vymazat
    3. Každoročně se z kraje Vysočina vystěhuje ca 800 lidí, z toho ca 200 z Třebíčska.
      Důvody jsou různé, zato jediný se zamlčuje. Státní správa vyžaduje dozor osoby starší 10let, a taková tu chybí. Vládne se tu stylem bůh vysoko, car daleko. Komplot, komplot, kamarádíčkování... Odporné...

      Vymazat
  3. Jo to je důkaz že žádná demokracie neexistuje a stojí za tím „nejdemokratičtější" stát usa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    2. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    3. Dolud bude v ČT pan Moravec není žádná demokracie. Je to jen oblbování lidí a lezení Západu do p....

      Vymazat
    4. Blbečkům se nakecalo že se plní coudenhovno-kalergistický projekt rasové výměny v Evropě, ale jde o nordickou lest, bacha! Paní Merkel a pan Macron spolu s panem Trumpem naoko provádí plán hraběte, ovšem v reálu je to jen chytrá záminka! Ti čmoudi budou posláni právě na Rusko jako odminovači, sebevražední atentátníci (živá torpéda) a odstřelovači. Mnozí z nich totiž prodělali výcvik již ve svých zemích původu a navíc znaj ruský způsob vedení boje, nenávidí je a budou mstít za Kábul, Groznyj, Allepo a další místa zničená buď již bolševickou nebo pozdějc putlerskou soldateskou! Sami většinou padnou v boji a vezmou sebou své vrahy. A NATO poté již jen obsadí vyčištěné území, kapiš?

      Vymazat
    5. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
  4. Vždy, při jakémkoliv hodnocení situace, je zapotřebí jít k podstatě věci. Co je podstatou všech barevných revolucí ? Jsou to astronomické dluhy USA a Evropy. USA potřebují, aby svět, tedy všechny státy světa, platily jejich astronomický dluh, který astronomicky každým okamžikem roste a to tak rychle, že v NY již vypnuli ukazatel růstu dluhu, který donedávna svítil na jedné z hlavních ulic, tohoto města. Dluh USA je tak astronomický, že ho nikdo nemůže zaplatit. Cílem USA je udržovat světový měnový mechanismus, který zaručuje USA tlumit růst vlastního astronomického dluhu. Ten, kdo se vzepře světovému měnovému pořádku tím, že odmítne Americký dolar při obchodních transakcích, hlavně s ropou a plynem může čekat, že ho USA demokraticky vybombardují v rámci ochrany lidských práv a nastolení demokratických Amerických principů. Důkazem je Sadám v Iráku a Kadáfi a Libyi, oba odmítli Americký dolar. Americký dolar si dovolily odmítnout Čína a Rusko, což je pro USA jiný kalibr. Na tyto státy, USA nemá sílu zaútočit. Jediná možnost pro USA je, tyto dva vzpurné státy rozložit zevnitř a k tomu využívá v Číně muslimskou menšinu a disidenty a v Rusku liberály vychované v USA. USA tak či tak, spěje ke svému konci. Je to fašistický stát, který vznikl na základech vyvraždění místního obyvatelstva o čem se ale nesmí mluvit, protože vše co Američané dělají je přece demokracie, kterou vyvážejí všude, kde státy odmítají platit jejich dluhy. Jenže na brzkém konci USA nemá zájem ani Čína, která má obrovské zásoby zelených papírku, tedy dolarů a snaží se je realizovat, tedy ve světě za ně nakoupit co se dá. Kdyby tyto obrovské zásoby dolarů Čína najednou vrhla na světový trh, USA by ze dne na den skončilo, ale Číně by zbylo velké množství zeleného dolarového odpadu a co potom s nim. K řešení svého dluhu potřebuje USA vyvolat velký válečný konflikt, který ale Rusko nechce, protože Rusko na rozdíl od USA není vůbec zadlužené a na rozdíl od USA má obrovské zásoby všeho, takže Rusko válku vůbec nepotřebuje a jeho taktika spočívá v tom, nechat USA, aby se samy rozpadly v propadlišti dějin.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skvělé hodnoceni autore,6.01

      česká škola začiná fungovat!

      Vymazat
    2. K těm, kdo odmítli dolary FEDu, je nutné počítat i JF Kenedyho. Ten vyhlásil odstavení FEDu a nechal natisknout presidentské dolary. Měly jít do oběhu pár dní potom, než zemřel. Po jeho smrti je někdo během dvou dnů stáhl a dnes ani sběratelé nevědí, jak vypadaly.

      Vymazat
    3. Zcela nová informace, což by byl další motiv k odstranění JF Kennedyho. Jak víme tak se spekuluje o motivech, jako že Kennedy chtěl zastavit Vietnamskou válku, další motiv byl, že nepodpořil agresi vedenou CIA proti Kubě. Ale, že nechal vytisknout prezidentské dolary, to ještě nikde otisknuto nebylo. Zapadalo by to do hypotézy, že ten kdo se pokusí ignorovat dolar je okamžitě likvidován. V případě Ruska a Číny slovo okamžitě Američani nejsou schopni splnit. Přeci jenom likvidace vlastního prezidenta je snadnější, než likvidace Číny a Ruska.

      Vymazat
    4. JFK chtel zavest novy dolar, zalozeny na stribre, znarodnit FED a rozprasit CIA, tj. zlomit jejich moc. Chtel z USA udelat znovu zemi svobody pro normalni lidi. To se mu stalo osudnym.

      Vymazat
  5. podle mne je v článku zcela nereálně a nepřiměřeně viděna úloha tzv elit, tedy osob u moci a u majetku, zatímco je zcela opomíjena úloha mas obyvatelstva, které jediné mohou změnit situaci tím, že jasně dají najevo, co si přejí a co ne, Bohužel, díky naprosté rezignaci nekapitalistické levice kdekoliv ne elity, ale právě ty masy nemají společnou řeč - zatím

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ekonomicky zajištěn a mohu si dovolit více než průměrný občan ČR. Přesto vidím, že je tady něco špatně a nedělám si iluze, že mým dětem se velmi pravděpodobně bude dařit hůře než mně. Kolem sebe vidím ubožáky, kteří dychtivě lezou do kostela nebo stupidně hájí tento režim. Jen blbec by se za ně obětoval.

      Vymazat
    2. Společnou řeči občanů voličů může být NÁRODNI PROGRAM občanů voličů a jeho přimo vizionářské body,které si občané ,pokud budou chtit,mohou nyni pomalu,ale jistě osvojovat.
      Zbýva jediné,hledat a najit sily k jeho uskutečněni ve formě

      DIKTATURY SLUŠNÝCH OBČANŮ VOLIČŮ

      plán na to už jim vykukuje z kapsy a to by bylo tak všechno!

      Noni?

      Vymazat
    3. Blbost!! Normální občan vůbec neví, jaké máme u nás zřízení, co jsou pilíře státní moci a kdo patří jen k exekutivě, tzn. je jen zaměstnancem občana. Občan ví jen to, co na něj vychrlí televize. Žádná masa se bez sdělovacích prostředků nedá dohromady a nepoví si, kdy a kde se sejdou. Pokud je někde "spontánní" demonstrace, musel ji někdo naplánovat a svolat. To bez sdělovacích prostředků jde jen telepaticky.Jsou systematicky rušeny všechny možnosti, kde si občané mohou něco říct a sjednotit názory.( společné oslavy svátků, spolky, hospody ...). Občan je v izolaci odkázaný na někým placenou propagandu.

      Vymazat
    4. Nelíbí se mi slovo elity. Toto slovo vyjadřuje, že někdo je víc člověk než druhý, nebo většina. Možná je to jen špatný pocit a slovo na které jsem si nezvykl. Ve chvíli, kdy mluvíme o zájmu většiny si musíme uvědomit, že jakékoliv prosazení zájmů většiny musí někdo řídit. K tomu jsou jak vy říkáte elity. Lidé,kteří jsou schopni táhnout a řídit. Tito lidé se nesmí podceňovat, jsou velice důležití ,úplně stejně důležití jako ti ,kteří budou masově prosazovat svoje zájmy. Jedni bez druhých jsou Ztraceni. Vše musí začít u těch ,kteří jsou schopni organizovat a řídit. Také je důležité, aby táhli ve stejném zájmu.

      Vymazat
    5. Elita - jelita!
      V davově elitářské společnosti (a jiná na zeměkouli od doby babylonského projektu neexistuje) nebyly, nejsou a nebudou síly a možnosti davu nikdy v rovnováze se silami a možnostmi elit. O to je postaráno systémově výchovou mladé populace (majetek, vzdělání, otrokářské zákony, represivní orgány). Proto dav nikdy nezruší moc elit, dokonce ani libovolnou revoltou na 6. prioritě (tu vždy naplánovali, platili, šířili a řídili elitáři k jejich prospěchu rukama gojimských slouhů).
      V dnešní postpravdivé D-E společnosti je dav plně pod kontrolou elit, protože je pseudovzdělaný (indoktrinovaný demokraturou) a bez zájmu o svoji vlastní budoucnost (kromě plného koryta otravin z řetězců). Revolty vedou pouze k "demokratickému vylepšení právního (otrokářského) státu".

      Vymazat
  6. 6;01
    Přesné a výstižné!

    OdpovědětVymazat
  7. Podle mne je Iščenkův článek postavený na logice obhajoby ruských zájmů. Už asi nebudou Rusové nikomu nic dávat zadarmo. Živili celý socialistický tábor tak dlouho, že skoro všechny dříve socialistické země přeběhly k ruským nepřátelům, kteří by nejraději začali s Ruskem válku. Socialistický internacionalismus dovolil, že u nás byla vyšší životní úroveň než u okupanta, kterým bylo Rusko, tedy přesněji SSSR. Běžného Rusa to muselo při návštěvě Československa nebo NDR vrcholně štvát, nebo dokonce sr.t.

    Žiji na venkově, ne v Praze. Před převratem bylo v okolí plno fabrik s fungujícími vývojovými odděleními. Do Ruska jsme prodávali sami. Teď zbyly už jen montovny a s výrobky obchodují cizí firmy. Dostaneme jen zbytky spadlé ze stolu. Naši noví "přátelé" nikdy nedovolí, abychom se měli lépe než oni. Vesele nás budou vykořisťovat, aby měli u nich doma a do určité míry klid i v Praze, jejímž úkolem je oblbovat a rozeštvávat. Vážení přátelé prohráli jsme svou budoucnost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stará hořekujici baba nám tu dělá defetistu.
      A navic neumi podat žádný návrh na řešeni.
      Huš huš huž zahrajme ji tuš!

      Vymazat
    2. Anonyme 6:30 - Sověti nás neživili ani jednou. Všechno s nimi se obchodovalo. Nakonec nám zůstali dlužni miliardy, protože ten dluh nebyli za Jelcina schopni splatit!
      Sověti i proti nám měli nevýkonný ekonomický model, který neuměli změnit a ostatním bránili ve změně (viz Pražské jaro).
      Jinak souhlas.

      Vymazat
    3. 7:49, to víš, že mám řešení. Vrátit se do roku 1989 a vybrat si jinou cestu, např. Rakouska nebo Švédska. Cestou bych ti nakopal do části těla, kde máš anální otvor. Samozřejmě lehce do měkkých částí zadku.

      7:51, proč nás nevykořisťovali po vzoru současných spojenců?

      Vymazat
    4. Když něco jako návrh řešeni máte napište ho včas 7.51.s tim Švýcarskem souhlasime.Napište

      SOLIDARISMUS TO JE ONO PRÁVO!

      Solidárni společnost pro všechny a basta fidli,no ni?

      Vymazat
    5. 6:30 Jen poznámka.Německo,které je stále okupovaná země dokáže zajistit obyvatelstvu vyšší životní uroveň než Amerika svému.Amerického vojáka sloužícího v Německu to musí asi pěkně srát.
      B.H.

      Vymazat
    6. 9;05
      uASSacká verbež nasraná není,naopak,s úsměvem pozoruje,jak se Frickům hroutí pod rukama díky těm bubákům z Afriky VŠECHNO!!!!

      Vymazat
    7. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    8. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    9. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    10. Nedělejte si iluze o Rakousku Švýcarsku, Německu. Zaprvé žijí také na náš úkor, zadruhé není zlato co se třpytí. A amerického vojáka také životní úroveň Němců nesere. Má hlavu ještě dutejší než čeští bezmozci. Jsou to žoldáci, které zajímá jen velikost hromádky zelených papírků.

      Vymazat
  8. Dobrý článek, je dobré vidět taky odborný pohled z druhé strany, jak to vidí někteří Rusové, myslím, že se to blíží skutečnosti mnohem víc, než náš pohled, který nám zprostředkuje čété. Už dlouho nebyla žádná oslavná reportáž o dosažených úspěších na Ukrajině. Nemyslím, že tam dotáhli zase těžké zbraně na východ, ale jak si dobře vedou na západě země, jak to tam vzkvétá. Protože tam se nemůžou vymlouvat na válečný stav.

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji. Mimořádně hodnotný článek.

    OdpovědětVymazat
  10. Všechny státy, které se dostaly do vleku USA, jako nyní Arménie, kde se k premiérskému postu prorval člověk, kterého strana úplně ve volbách vyhořela, ale s podporou Amerického velvyslanectví a zblblým několika stovek občanům na ulicích se mu podařil provést malý puč, nehledí kolem sebe co se děje za humny. A za humny, tedy například v případě Kurdů v Sýrii, se stalo, že Kurdové se dostali rovněž do vleku USA a v Sýrii Američanům šli na ruku a otevřeně vystupovali proti Asadovi a proti Rusku, když měli slíbeno od Amiku, že je budou podporovat. Ale Amici v rozhodující chvíli se na jejich nejvěrnější spojence v Sýrii vykašlali a předhodili je Turecku, které na Kurdy zaútočilo za tichého souhlasů Američanů. To samé se stalo Kadáfimu, který, zbytečně a celkem v souladu s Američany vystupoval proti Rusku a v rozhodující chvíli když ho Američani bombardovali, věděl že udělala životní chybu, když si za spojence zvolil Amiky, ale bylo už pozdě. To saméo se stalo Egyptskému prezidentovi, který řadu desetiletí věrně sloužil Amikům, aby ho ti pak předhodili běsníci ulici, když mu v Egyptě zorganizovali barevnou revoluci a ta ho odsoudila na smrt. S Američanama není radno se bavit, uzavírat jakékoliv dohody a smoluvy. Kdo to poruší, tvrdě na to dojede.

    OdpovědětVymazat
  11. Technická připomínka: Pět lidí se dohodne snadno. Milion lidí se nedohodne nikdy. (Mancur Olson.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pět lidí se nedohodne nikdy.
      Milion lidí oblbne meistrim.

      Vymazat
    2. Pan Iščenko to vystihuje velmi pěkně.

      Každý, kdo si něco zapamatoval z dějepisu, si jistě povšimnul, že národní elity ve svých soubojích fungují protinárodně, opírajíce se o zahraniční mocenská centra, která mají ovšem svoje vlastní sobecké zájmy.
      Zřetelné to bylo už u prvních knížat, Sv.Václava a Boleslava, nebo u sourozenců Boleslava 3., Oldřicha a Jaromíra, již předtím u Velkomoravsých Rostislava a Svatopluka. Zrada Přemysla Otakara 2. na Moravském poli, i zavraždění posledního Přemyslovce Václava III.

      K elitě se řadí každý člověk, který disponuje odborným renomé, majetkem, nebo společenským, zejména politickým vlivem.
      Elita je sice svým původem národní, ale nikoliv svými cíli. Člověk, toužící patřit k elitě, má obvykle své osobní cíle, spojuje se se sobě podobnými v zahraničí a vytváří se tak elita nadnárodní, kterou pak „někdo“ směruje podle svých záměrů.

      Tak se stalo, že všechny státy světa podléhají jakémusi nadnárodnímu řízení. Vlády jen zdánlivě řeší problémy svých národů k jejich prospěchu. Současně v národních elitách probíhají o to více či méně souboje.

      Pokud by si někdo něco sliboval od nespokojených mas, nedočká se. Masy mohou být řízeny zase jen někým z elit, protože neznámému jedinci nikdo nenaslouchá, on tedy nemůže nikoho řídit.

      Politický svět je jinak organizován, než jak se nám jeví, a než jak je nám představován v mejnstrímu.

      Pan Iščenko to nastínil velmi pěkně z pohledu současného Ruska, ale má to obecnou platnost.
      PB

      Vymazat