Reklama

.

.

úterý 19. června 2018

ČECHAMI OBCHÁZÍ STRAŠIDLO KAREL SÝS

Karel Sýs
(Rozhovor pro Parlamentní listy, hovořil jav)
19.6.2018

P.L.: Proč se podle vašeho názoru rozpoutala taková kampaň kolem návrhu Sněmovny na udělení státního vyznamenání právě vám?

K.S.: Zřejmě jsem příliš narušil jejich pohodlné kruhy. Většinou nemají ani ponětí, kdo jsem. Nic ode mne nečetli. Nevědí, čím jsem nebezpečný, ale říkali to v televizi.

I Heydrich moc dobře věděl, co je Vančura zač a proč je nebezpečný. Takhle nezacházel ani Kohouti a spol. s Nezvalem, Bieblem… Zřejmě mám taky skočit z okna.


V roce 1941 píše žumpa české žurnalistiky Arijský boj:
Podívejme se na naši Akademii a její literární třídu. Tam kolem básníka Machara kupí se pěkná levičácká společnost, Hora, Kopta, Majerová a jiní. To jsou naši nesmrtelní, levičácky orientovaní, kteří bohorovně sedí na Olympu a dívají se s pohrdáním na takové Zavřely.“

A v dalším čísle:
Vtírá se nám do pera poznámka, proč jsme u nás již dříve sami neprovedli označení Židů. Proč musíme vždy přijít později? Proč? Proč???“

Stačí jen zaměnit slovo Židé za slovo komunisté.

A v čísle 50-51:
Emanuel z Lešehradu otravoval lid levicovou literaturou.“

Arijský boj udával zákeřně – zveřejňoval totiž i domovské adresy napadaných, aby je případný „národní mstitel“ mohl vyřídit fyzicky.

Jaký je rozdíl mezi Arijským bojem a mezi denunciacemi jakéhosi Kadlece, který udává mé údajné příznivce?

Jeden prý 
„často publikuje v literárním časopise LUK (dříve Obrys-Kmen), příloze Haló novin, kterou vydává filiálka KSČM, Unie českých spisovatelů, jejímž je Karel Sýs předsedou“.

Zločin nad zločiny!
„Výbor národní kultury je ovšem také prodlouženou rukou KSČM – ostatně sídlí na stejné adrese (ano, v ulici Politických vězňů).“

Číslo popisné jemnocitně vynechal.

Jedna z příznivkyň „je výkonnou ředitelkou Klubu českých a slovenských spisovatelů a píše básně. Byla přispěvatelkou… prokremelských Literárních novin.“

Jestlipak si Literárky předplatil Putin?

Jeden z pomýlených je „komunistickým spisovatelem a členem Unie českých spisovatelů“.
I tak to stačí na žalobu!

Jiný můj příznivec „je básníkem a literárním kritikem. Za komunismu publikoval v literárním časopise Kmen, jehož posledním předrevolučním šéfredaktorem byl právě Sýs“.
Za komoušů dokonce také dýchal, jedl a pil.

Obžalovací spis zpravidla začíná slovy: „Jako příznivec všeho prokremelského, tedy i KSČM, také hojně přispívá do časopisu LUK.“
Holt jsou to všecko kmenoví lukostřelci!

U jiného vadí muzika, druhdy život Čechů: „Je hudební historik, rusista a zpěvák, po léta je také moderátorem českých vystoupení Alexandrovců.“
Americký ministr obrany James Forrestal v roce 1949 vyskočil z 16. patra s výkřikem: „Rusové přicházejí! Rusové jsou tady!“ Šílenství je zřejmě nakažlivé.


Proč se podobné otázky, zejména ohledně uměleckých aktivit za minulého režimu, nekladly jiným adeptům resp. poté laureátům? V čem tkví vaše výjimečnost v tomto smyslu?

Když jsem dva roky šéfoval samostatnému Kmeni, ale i dřív, tiskli jsme spisovatele, kteří takzvaně nebo opravdu nemohli. A to se kupodivu neodpouští. Věřil jsem, že se podaří spojit všechny proudy literatury. Ale to jsem byl vedle. Smyslem převratu bylo naopak zničit „protivníky“. A ti, kdo se snažili o nějaké spojování, byli nebezpeční. Mnozí spisovatelé už v Kmeni odmítali tisknout, už věděli, že by si pokazili kádrový profil.

Skála a Pilař nikomu nevadili. U nich se předpokládalo, že vymřou. Vadil jsem já, vadil Jaromír Pelc, vadil Michal Černík, vadil Jaroslav Čejka…

Dnešní šéfredaktoři, profesoři item denuncianti se třásli na ještě nevychladlé židle a ještě se tím chlubí! Jak si všiml Jiří Jírovec:

„Sýs byl v roce 1989 šéfredaktorem časopisu Kmen. Dostal padáka, tedy výpověď, či ještě jinak, vyhodili ho. Bohatost českého jazyka umožňuje akt vykopnutí popsat k nepoznání. Michael Třeštík, který Kmen převzal, v dokumentu ČT o Sýsovi říká: ‚Jeho politická a lidská pověst byla dost příšerná a tak jsem ho potřeboval v redakci nemít.‘ Naproti tomu Sýsův internetový životopis se omezuje na konstatování: ‚Jako zastánce politiky komunistické strany z redakce Kmene v listopadu 1989 odešel.‘“

Vypadnout, nechtít, odejít. Vypadnout nechtěl, byl odejit.


Není to spíše tak, že sloužíte jako zástupný terč, skrze nějž jest trefováno do prezidenta?

Je to samozřejmě útok obchvatem na prezidenta. Na mně si rejžkové, peňásové a putnové za třicet let přece dostatečně zgustli. Vypadalo to, že už všechnu žluč vylili a ejhle! Přece jen se jim vytvořila nová.

Dnes, kdy většina mobiloidního národa nemá o poezii ani páru, udržuje se český básník již 14 dní na obrazovkách a v novinách? Když jsem v TV poslouchal, jak o mně hovoří tak vysocí pánové jako Drahoš nebo Kalousek, s nimiž jsem nikdy neměl a nikdy nechci mít nic společného, bože, při každém vyslovení jména Sýs nebo Sís anebo Süss jsem se zachvěl strachy, že jsem něco provedl.


Vyčítají vám, že jste se měl podílet na kádrování a zakazování jiných spisovatelů před r. 1989. Ruku na srdce - opravdu jste nikdy nevyužil možnosti oficiálního autora, který může ovlivňovat dění v celé literatuře?

Co to je oficiální autor? Je to třeba Páral, Hrabal, Adolf Born, anebo třeba Česká filharmonie, česká fotbalová jedenáctka – ti všichni vesele hráli, zpívali, malovali, psali a veršovali.
Myslíte tedy, že měli přestat hrát, kopat, psát a tisknout básně?

Jediné, co mohli udělat, bylo snažit se o nápravu. Nejzuřivěji mi spílají ti, co se o žádnou nápravu kromě svého bankovního konta nestarali tenkrát ani dnes.

Když jsem navrhl Jaroslava Foglara za člena Svazu českých spisovatelů, po čemž toužil, proti byl jen Ivan Skála a prohrál to.

V roce 1987 jsem s Foglarem udělal první rozhovor v době tzv. temna. Přátelé i „přátelé“ mne varovali, že jsem si dovolil moc. Kde byli oni zavilí bojovníci proti „oficiální“ literatuře? Schovaní v peřinách.

Takže ano, využil jsem možnost „oficiálního“ autora ovlivnit dění v literatuře, samozřejmě ne v celé, to byste vliv jednotlivce i poezie přecenil.


Obecně vzato: kde se podle vás vzal ten urputný třídní boj, který teď právě semílá vás, ale trvá už delší dobu a vybíjí se vždy na nějaké vybrané osobnosti… jednou Nohavica, podruhé Kundera, dnes vy… Nelze se zbavit dojmu, že jde o něco docela jiného než literaturu či dokonce jedno vyznamenání. Jak čtete souvislosti?

Je to vskutku nefalšovaný třídní boj, který se – jak trefně pravil jistý Josef – zostřuje. Třídní boj neznamená, že dělníci, dnes bychom řekli méně majetní, byli a jsou nalevo. Jak známo, Adolfa vynesli do říšského kancléřství ti nejchudší. Samozřejmě z druhé strany ho tahali loutkovodiči, o nichž může prostý smrtelník získat jen mlhavé představy. Koneckonců wehrmacht jezdil na americkou naftu. Otázka už může znít jedině takto: Vymkl se Hitler ze své role, anebo vše, co dělal, bylo předepsáno scénářem?

Je to nástup fašismu. I Hitler se pokusil o převrat na ulici, pak ale vsadil na volby. U nás však už volby neplatí. Bude se volit tak dlouho, až se dosáhne žádoucího výsledku. A když se nedosáhne, vezme se to do ruky jinak. Je to ještě demokracie?

Jak z toho ven, když demokracie je na straně Stohoven?

Ředitelka Krajské vědecké knihovny v Liberci zakázala besedu o knize Petra Hampla Prolomení hradeb s odůvodněním: „Obsah knihy se neslučuje s názory zastávanými knihovnou.“
Když přejdu fakt, že knihovna jako taková nemůže žádný názor zastávat, jsme už zase hloub v hnědém blátě.

Protože se Darwinova teorie neslučuje s knihou Genesis, nebudeme o ní besedovat.
Už nejsme daleko od hranic s hořícími knihami.

Chybí už jen pochodňové průvody pod balkonem říšského kancléřství, pardon Melantrichu.
Je to konec demokracie?


Nemáte chuť s tím vším prostě praštit a přestat dělat pohyblivý cíl poblázněným novinářům, z nichž část má totalitní máslo na hlavě a část se jich narodila až po listopadu 89?

Já píšu a šetřím peníze, abych mohl své knihy vydat. Netoužím stát se cílem, ale v mých letech je mi už skoro jedno, co o mně řekne Putna a spol. Bohužel ještě říkám „skoro“.
Ale všeho do času. Všiml jste si v televizi, jak se všichni ti denuncianti dívají úkosem? Právě totiž podepsali přihlášku na nesmrtelnou ostudu.


Ještě jedna obecná otázka: Nepřijde vám, že strašně vzrostla agresivita a útočnost, a nejen v politice, ale i v běžném životě? Čemu to připisujete?

Každý podle svých potřeb a jedem das seine. Každému jen to, co si urve. Urbi et urvi.
Děti se to dneska učí už odmalička. Nedávno v rádiu docela vážně diskutovali, jestli se smí dítě přebalovat. Nesmí, pokud s tím nesouhlasí.

Jak to dopadne, to věděli už Franz Kafka s Orwellem, zatímco nám „uměnovědci“ lhali, že měli na mysli socialismus.


Klasikové praví, a dějiny to mnohokrát potvrdily, že stát, který používá na své přežití represe, tak jen skrývá svou slabost a oddaluje svůj zánik. Pokud to připustíme, tak co bude? Vyzkoušeli jsme socialismus a přestal fungovat jako režim dobrý pro svobodu. Vyzkoušeli jsme si demokracii, ale ta se nám před očima mění v území nesvobody. Nebojíte se, že si přímo říkáme o nějakou vládu silné ruky? Ale to pak sklapne všem…

Proč by socialismus nebyl dobrý pro svobodu? Kapitalismus je různý. Různý, ale nikoli věčný. Byl v nacistickém i dnešním Německu, je v Británii i v Portoriku. I v Rusku. I v Indii. Svoboda v Británii neplatila pro barevné Indy, směli jen dodávat diamanty do královniny koruny.

21. srpen byl zajisté zločin, ale masakr v Libyi nebyl zločin? Vrazit Kaddáfímu do zadku šroubovák, to byl přiměřený, takříkajíc gentlemanský akt?

Kapitalismus byl v 19. století pokrokový, ale perspektivu nemá. Jak nazveme to, co přijde? Co po jméně!

Co je to svoboda? Poznaná nutnost nebo bezuzdná honba za vlastním blahem?


Kdybyste měl něco vzkázat panu prezidentovi v souvislosti s vaším případným vyznamenáním, co by to bylo?

Nezávidím mu, já bych prezidentem být nechtěl ani nemohl. Už toho zažil tolik, že nějaká kausa Sýs ho nemůže vykolejit. Ostatně na obzoru se jistě vynořují další kausy a tak pořád dokola.
Když si však musí prezident nechat líbit nadávky, že je alkoholická troska, a Babiš, že je komouš a estébák, pak opravdu nevím. Nejslušnější způsob, jak se jich zbavit, zní podle červenotrenýrkářů „vymáčknout“ je.

Tahle si nepustil hubu na špacír ani Goebbels.

Nic netrvá věčně. V českém rybníčku se však vždycky všecko stane až nakonec. Zatímco světové oceány už drahnou dobu bouří, Čechové, kdysi statní jonáci, se baví o karanténních kabinách pro kuřáky a o zlevnění či zdražení větrníků pro poslance. A taky o jakémsi Sýsovi, který prý kdysi napsal cosi o neúrodě jablek za dob Isaaca Newtona.


A kdybyste měl vzkázat něco těm, kdo vás dnes hanobí v médiích, jak by to znělo?

Karel Hynek Mácha řekl kritikovi, který napsal o Máji, že je to „škvára“ a autor „rymotepec“: „Tomíčku, je mi vás líto.“

- - -


14 komentářů :

  1. Prijmete za svuj, prvni clanek americke konstituce a piste svobodne co citite !
    Piste svobodne svoje presvedceni a nezakazujte psat druhym !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten 1. clanek konstituce v U.S. jeste plati?

      Vymazat
  2. At uz jsou to Komuniste nebo Naciste , tak svoje presvedceni ziskavaji na zaklade svych zkusenosti na ceste zivotem . Proto at pisi co chteji !
    Nejhorsi lide jsou ti, kteri uzavrou millionum lidem pravo se vyjadrit.

    OdpovědětVymazat
  3. Inu, buďte rád, že tomu "řádnému, EU pokrokovému" EUgenosse nenapadlo, aby ke komunistům LUSTROVAL i ty vaše zmíněné Židy vydávající se za Čechy a nedej Bože, i za Evropany To by v tom musel být sám pan Čert, aby se nějaký Žid neobjevil i mezi komunisty a dokonce nějaký komunista mezi Židy...

    Árijský boj by zcela určitě brojil proti zaplavení Evropy kriminálním a lenosti plným odpadem celého světa a připrchlictví by odhalil jako spiknutí (koho asi?) proti lidem -> a námořnictva EU by použil k vracení či potápění vetřelců přímo na moři, čímž by zajistil výcvik marín ve zbrani a ještě by ušetřil prostředky evropských daňových poplatníků pro Evropu a pro Evropany.

    Árijský boj by navíc z principu byl proněmecký, proevropský (III. Říše přeci byla proto-EU) a zaručeně antikomunistický a prokapitalistický. Zřejmě by dnes rád otiskoval i výběr ze sebraných výroků Václava Havla a samého velikého Kalouska. A žil by z podpory neziskových organizací financovaných ze zámoří a z našeho státního rozpočtu. Šéfredaktor by se oddaně zúčastňoval každoročních Sudetoněmeckých srazů... S Berndem Posseltem na věčnou EU... ale ani o minutu déle (dodávám já).

    OdpovědětVymazat
  4. Jiří Jírovec19. června 2018 16:36

    Psát svobodně je jistě krásné, jenže nesmí chybět druhá polovina, totiž být čten.

    Nedávno jsem byl v knihkupectví, abych si koupil paměti Jitky Vodňanské. U pokladny jsem potrápil prodavačku otázkou, jestli mají něco od Karla Sýse. Nevěděla, kdo to je a v databázi není. Co na tom, že (si) zrovna vydal knihu "U snědeného státu". Pokud vím, odmítl mu ji vzít do prodeje distributor Kosmas. Nepatří zřejmě ke správnému klanu.

    V jeho knize je zmínka o Chartě PEN klubu Praha (to je ten melouch, který si tak nějak bokem od Obce českých spisovatelé a Asociace týchž, hýčká Jiří Dědeček):

    "Umělecká díla jsou součástí dědictví celého lidstva a nesmějí být za žádných okolností, tedy ani v dobách válečných konfliktů, vystavována ohrožení z důvodů politického či národnostního rozvášnění. Členové PENu musí za všech okolností využívat veškerého svého vlivu k podpoře porozumění a vzájemného respektu mezi národy. Zavazuji se ze všech sil napomáhat odstraňování rasové, třídní a národnostní nenávisti, rovněž se zavazuji bránit ideál jediné lidské společnosti žijící v míru na jednom světě... PEN trvá na principu neomezeného šíření názorů uvnitř každého národa i mezi národy, a jeho členové se zavazují bránit všem formám potlačování svobody slova jak v zemi a společnosti, do nichž náležejí, tak i jinde ve světě... PEN rovněž trvá na svobodě tisku, staví se proti svévolné cenzuře v době míru a zastává názor, že svobodná kritika vlád, úřadů a institucí je podmínkou zákonitého vývoje světa k dokonalejšímu politickému a ekonomickému řádu... PEN je hlasem upozorňujícím na spisovatele, kteří byli uvězněni anebo jen zastrašováni pro kritiku svých vlád a za zveřejnění nepopulárních názorů... Veřejně vystupuje proti cenzuře, proti tomu, aby byli spisovatelé zbavováni práva vydávat svá díla a být za ně zaplaceni a proti dalším, méně zřetelným formám trestů, ale zároveň využívá i jiných, ne tak zjevných prostředků, jak takovým křivdám zabraňovat..."

    Karel Sýs ve své knize upozorňuje, že se PEN Klub těmito chvályhodnými zásadami neřídí. Místo odpovědi se dočkal jen mlčení. Klub těch, kteří spolu mluví, se nebude bavit s kdekým. Vystačí si sami.

    Pokrytectví prosáklo celou společností. Můžete psát, co chcete, ale "neposílejte nic k nám".

    Jak přesvědčivě mluvil mladý Svěrák na Lvech! Kdo se z těch mohutně přikyvujících zastal novináře Jana Rychetského, když byl zadržen na kyjevském letišti? Nikdo, co jim do někoho z Parlamentních listů...

    Mimochodem, Vodňanská napsala velice zajímavou knihu. Píše o časech, kdy semeno, chlast i peníze tekly v jistých kruzích proudem. Byla milenkou Havla v době, kdy Olga se naopak přátelila s hercem JDC Janem Kašparem.

    Způsob, jakým Havel s Jitkou zametl boří představy o celebritě. Jejich vztah nakonec končí vyhrožováním soudem, když mu okamžitě nevrátí peníze, které jí půjčil.

    To je slovo milionáře, který získal 200 mega od Chemapolu za svoji polovinu Lucerny a byl slušně placen ze zahraničí. Není bez zajímavosti, že vývar Havlovy rodiny za transakci s Lucernou převyšoval těch 50 mega, které jsou otloukány o Babišovu hlavu.

    Nenávist Havla k jeho švagrové nakonec učebnicově prohrála s láskou. Pravdu od lži bylo těžké odlišit, ale někdy stačí jen půlka hesla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pane Jírovče, když už jste se tak hezky zmínil o Karlu Sýsovi, hned si ho jdu objednat. A o tom pomatencovi už prosím nepište.

      Vymazat
    2. Mohu doporučit MegaKnihy, od Karla Sýse mají 5 knih.

      Vymazat
  5. Jsme pro Svobodu Slova (pokud to slovo se shoduje s naším slovem).

    Ó, jak nám bylo dřív dobře a byli jsme svorni. Neexistovalo, aby měl někdo na něco jiný názor, aby někdo vykřikoval, že někoho pověsí na lampě, všichni jsme věděli, kteří jsou ti bílí a kteří jsou ti černí (vlastně rudí).

    Proč nám to teď zkazili?

    OdpovědětVymazat
  6. Pane Jírovče, nechcete sepsat své paměti? Myslím, že by to zajímalo spoustu normálních lidí. V.J.Horák

    OdpovědětVymazat
  7. Přiznejte, Karle, že jste se už dlouho takhle nevyblbnul.
    Ale díky za poučení.

    Vždycky jsem se domníval, že kdybych náhodou z nedostatku jiného vyžití sepsal kníhu, donesu ji Romaně Přidalové nebo Šteflovi a budu po zbytek života pobírat tučné honoráře za dotisky, jako Foglar.

    Jen nemůžu furt chytit ten naivně chlapecký tón.
    Taky mi chybí rohodné autoritativní typy, jako policajt: "Hoši, nikdy se nedotýkejte spadlých..."
    Ne.
    Nedá se psát, jak říkával J. R. Pick.

    Velmi vám přeji, aby vám slonbidlo předalo toho Bílého lva a natřelo přitom hůlkou Peňáse po pleši.

    OdpovědětVymazat
  8. Jiří Jírpvec19. června 2018 21:08

    Pro V.J. Horáka a možná i další čtenáře: Kupte si v Kosmasu knihu "Mé přítelkyni". Viz upoutávka vlevo nahoře. To jsou moje paměti. Modelka na obálce, která nemá s obsahem nic společného, je nápadem nakladatele Petra Štengla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem "další" čtenář a když o tom tak hezky povídáte, tož já si to koupím. Váš způsob vyjadřování není marný, uvidímne, jestli to bude dostatečně cynické.

      Vymazat
    2. Děkuji. V.J.Horák

      Vymazat
  9. Tak to je nepohodlní lidi jsou v každém režimu panu Sýsovi vyznamenání přeji.

    OdpovědětVymazat