Reklama

.

.

pátek 29. června 2018

Německo a Sýrie

Thierry Meyssan
29.6.2018  překlad Zvědavec
Historicky udržovalo Německo vynikající vztahy s Osmanskou říší, na počátku 20. století. Císař Wilhelm II, který byl fascinován islámem, prováděl archeologické výzkumy, především v Baalbeku, a účastnil se výstavby prvních železnic, včetně trasy Damašek-Medina. Říše a osmanská vláda stály po boku proti Britům, když ti v r. 1915 organizovali „velké arabské povstání“. Pak prohráli první světovou válku a v důsledku byli z regionu vyhnáni (dohody Sykes-Pikot-Sazovov).
V r. 1953 prezident Eisenhower přijal delegaci Muslimského bratrstva, vedenou Saidem Ramadanem. Od té doby Spojené státy podporují politický islám v zahraničí.

Během studené války CIA aktivovala některé nacistické důstojníky, aby pokračovali ve svém boji proti SSSR. Patřil k nim i Gerhard von Mende, který najal sovětské muslimy proti Moskvě (1). V r. 1953 tento vysoký státní úředník dosadil šéfa Muslimského bratrstva z Egypta, Saida Ramadana, do Mnichova (2).

Ve stejném období CIA tajně posílala nacistické důstojníky do celého světa, aby tam bojovali proti sovětům. Například Otto Skorzeny odjel do Egypta, Fazlollah Zahedi odjel do Íránu a Alois Brunner (3) do Sýrie. Tam organizovali místní tajné služby podle vzoru Gestapa. Brunner byl vyhoštěn až o hodně později, v r. 2000, prezidentem Basharem al-Assadem.

Alois Brunner, považovaný za zodpovědného za deportaci 130,000 židů, byl CIA dosazen v Damašku v r. 1954, aby zabránil režimu prezidenta Choukri al-Kouatliho uzavřít alianci se sověty.

V období mezi revolucí Chomejního v r. 1979 a útoky 9/11 zůstalo západní Německo ve svých dohodách s Muslimským bratrstvem obezřetným. Nicméně na požadavek CIA, a za situace, kdy Sýrie uznala východní Německo, poskytlo politický azyl pučistům, kteří se pokusili v r. 1982 svrhnout prezidenta Hafeze al-Assada, včetně bývalému nejvyššímu vůdci Issamu al-Attarovi (bratru syrského vice-prezidenta Najaha el-Attara). V 90. letech se Bratrstvo v Německo zreorganizovalo, za pomoci dvou podnikatelů, Syřana Ali Ghaleba Himmata a Egypťana Youssefa Nady, který byl pak později obviněn Washingtonem z financování Usamy bin Ladina.

Po mnoho let se německý akademik Volker Perthes účastnil, spolu se CIA, příprav na válku proti Sýrii. Řídil nejmocnější evropský mozkový trust, Stiftung Wissenschaft und Politik (SWP) a účastnil se, jménem OSN, ženevských rozhovorů.

Když Spojené státy zahájily „nikdy nekončící válku“ na „Velkém Středním východě“, CIA vyzvala znovu sjednocené Německo, aby zahájilo „dialog s muslimským světem“. V Berlíně postavil ministr zahraničí svoji práci v tomto směru převážně na novém místním šéfovi Bratrstva, Ibrahimu el-Zayatovi, a na expertovi Volkeru Perthesovi, který se stal ředitelem hlavního federálního mozkového trustu Nadace pro vědu a politiku (SWP).

Jménem OSN Detlev Mehlis obvinil libanonského a syrského prezidenta, Emile Lahouda a Bashara al-Assada, ze zavraždění Rafika Haririho. Jeho obvinění bylo založeno na podvodných svědeckých zprávách, po jejichž odhalení byl nucen odstoupit.

V r. 2005 se Německo zúčastnilo zavraždění Rafika Haririho, kdy dodalo zbraně, které byly k jeho zavraždění použity – (evidentně nešlo o klasickou výbušninu, na rozdíl od propagandistického speciálu „Tribunal“), (4). Pak Německo dodalo šéfa vyšetřovací komise OSN, bývalého prokurátora Detleva Mehlise (5) a jeho asistenta, bývalého policejního komisaře Gerharda Lehmanna, který byl zapleten do aféry tajných věznic CIA.

V r. 2008, zatímco CIA připravovala syrskou „občanskou válku“, byl Volker Perthes pozván NATO na výroční konferenci skupiny Bilderberg. Spolupracoval se syrským úředníkem pracujícím pro CIA Bassmou Kodmani. Společně všem účastníkům vysvětlili možné zisky, ke kterým by Západ mohl přijít svržením Syrské arabské republiky a dosazením Muslimského bratrstva k moci. Za přijetí dvojakého jazyka Bratrstva v r. 2001 napsal úvodník do New York Times, zesměšňující prezidenta Assada, který věřil, že odhalil „konspiraci“ proti své zemi (6). V říjnu téhož roku se zúčastnil setkání tureckých podnikatelů, zorganizované soukromou americkou výzvědnou službou Stratfor. Svým posluchačům řekl o zdrojích ropy a plynu, které by mohli v Sýrii ukrást (7).

Clemens von Goetze (ředitel 3. odboru německého ministerstva zahraničí) a Anwar Mohammad Gargash (ministr zahraničí) během setkání pracovní skupiny pro parcelaci syrské ekonomiky v Abu Dhabi.

Při rozšiřování této činnosti zorganizovalo Německo v Abu Dhabi setkání Přátel Sýrie, pod prezidentstvím jednoho z německých diplomatů, Clemense von Goetze, který se s přítomnými podělil o budoucí těžební koncese, které měly být přiděleny vítězům, jakmile NATO svrhne Syrskou arabskou republiku (8).

V polovině roku 2012 byl Volker Perthes americkým ministerstvem obrany pověřen přípravou „Dne poté“ (jinými slovy vytvořením vlády, která by byla v Sýrii dosazena). Zorganizoval setkání na ministerstvu zahraničí, kterého se zúčastnilo 45 Syřanů, včetně jeho přítele Bassmy Kodmani a člena Muslimského bratrstva Radwana Ziadeho, který přijel zvlášť z Washingtonu (9). Nakonec se Perthes stal jedním z asistentů Jeffreyho Feltmana v OSN. V této funkci se účastnil všech vyjednávání v Ženevě.

Postoj německého ministra zahraničí byl Evropskou vnější akční službou (EEAS) řízenou Federicou Mogherini přejat doslova. Tato správa, řízená vysokým francouzským úředníkem, sepsala důvěrné poznámky k Sýrii pro hlavy států a vlád EU.

V Berlíně, v lednu 2015, se konal pochod za toleranci sjednocených politických a muslimských vůdců, v reakci na útok na Charlie Hebdo v Paříži. Paní Merkel pochodovala ruku v ruce s Aimanem Mazyekem, generálním tajemníkem Ústřední rady muslimů v Německu. Ačkoliv předstírá, že se s Muslimským bratrstvem rozešel a je pro otevřený dialog, nabízí pan Mazyek ochranu své organizace Milli Gorus (rasistické organizaci Recepa Tayyipa Erdogana) a Muslimskému bratrstvu (síti džihádistických organizací, jejímž mezinárodním prezidentem je Mahmoud Ezzat, bývala pravá ruka Sayyida Qutba).

V r. 2015 Angela Merkel a turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, který se stal světovým protektorem Muslimského bratrstva, zorganizovali transfer více než milionů lidí do Německa (10), čímž vyhověli požadavku vůdců německého průmyslu. Řada z těchto migrantů jsou Syřané, včetně těch, které AKP již nechce, a které Německo nechce vrátit domů.

Kancléřka Merkelová bude tento týden v Bejrútu, kde bude probírat Sýrii.



Poznámky:
  1. CIA za Allana Dullese dosadila bývalé nacistické vůdce jako nadřízené pracovníky téměř všech tajných služeb ve spojeneckých státech na všech pěti kontinentech. Tento systém byl zrušen v 70. letech, po odhaleních Churchova a Pikeova kongresového výboru. Všichni nacističtí vůdci byli vyhnáni prezidentem Carterem a admirálem Stanfieldem Turnerem na konci 70. let. Evropané mylně věřili, že CIA používala nacisty výlučně v latinské Americe (např. Klaus Barbie v Bolívii). Ale tento systém byl všeobecný, včetně Evropy (operace Gladio). S veškerou pravděpodobností bylo umísťování těchto nacistických „expertů“ koordinováno z Německa Reihardem Gehlenem, kterého CIA jmenovala prvním šéfem Bundesnachrichtendienst (BND).
  2. Mešita v Berlíně, Jan Johnson Houghton Mifflin Harcourt, 2011.
  3. Alois Brunner měl být zodpovědný za deportaci a zavraždění 130,000 lidí v Rakousku, Řecku, Francii, Německu a na Slovensku. V r. 2001 byl v nepřítomnosti ve Francii odsouzen na doživotí, za smrt dětí z Izieu.
  4. Odhalení v případu vraždy Rafika Haririho“ (Revelations on Rafik Hariri’s assassination), Thierry Meyssan, Оdnako (Ruskoa) , Voltaire Network, 29. listopadu 2010.
  5. Ostuda Mehlisovy komise“ (The disgrace of the Mehlis Commission) Talaat Ramih, Voltaire Network, 12. ledna 2006.
  6. Je Assad schopen reforem?“ (Is Assad Capable of Reform ?”), Volker Perthes, The New York Times, 30. března, 2011.
  7. „Küresel Enerji Stratejileri Simülasyonu : Türkiye’nin Gelecek 10 Yılı“, Tusaid, 6 Ekim 2011.
  8. Přátelé Sýrie“ si dělí syrskou ekonomiku před jejím dobytím“, německá zahraniční politika, Voltaire Network, 30. června 2012.
  9. Projekt Den poté, srpen 2012, „Den poté, podpora demokratického přechodu v Sýrii“ (The Day After. Supporting a Democratic Transition in Syria), Americký institut míru a Stiftung Wissenschaft und Politik, srpen 2012.
  10. Turecko převzalo Bratrstvo od Saúdské Arábie, po projevu Donalda Trumpa v Riyadhu 21. května 2017.
Germany and Syria vyšel 20. června 2018 na Voltairenet.org. Překlad v ceně 441 Kč Zvědavec.

10 komentářů :

  1. No jo to je stará pravda že cia kryla nacisty.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejen kryla, ale si je i vydržovala pro případné znovu nasazení do akce, jak je uvedeno v článku.

      Vymazat
  2. Moc hezký článek... Mia

    OdpovědětVymazat
  3. Pro mnohé překvapující, pro vědoucí součást vědomostí. To platí pro každou euroatlantickou lež.

    OdpovědětVymazat
  4. Ano tak to bylo šílené a je to čím dál zvrhlejší. Přezto že jsem byl vždy ke komoušům krytický, jsem rád že jsem většinu života prožil pod nadvládou komoušů.

    OdpovědětVymazat
  5. "Globální otevřená teroristická diktatura nejreakčnějších, nejšovinističtějších a nejimperialističtějších složek finančního kapitálu“

    OdpovědětVymazat
  6. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  7. Ne že bych snižoval roli Merkelové, či Francie. Vše vypadá na to, že britské služby začaly velkou kampaň a asi chtějí vše hodit na Německo. Tohoto jsme byli svědky s 1 i 2 sv. válkou, kdy vše bylo organizováno a realizováno v Londýně a pak se Londýn vždy z toho vyzul a hodil vše na někoho jiného.

    Velká Británie je plně zodpovědná za 1 i 2 sv válku. Plán Pentagon a USA co by globální policajt vznikl v Londýně. Vskutku Washington D.C. je uzemí patřící pod královskou korunu Velké Británie...

    Libye byla v celé režii Camerona a nakonec do toho dotlačili i Sarkozyho....

    Fakta musí být v souladu s tím co řeknou rusové a Assad...jenom tyto informace budou odpovídat realitě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zastávám stejný názor, ale domnívám se (v souladu s ruským názorem), že se vrcholové rozhodování stěhuje do Asie.

      Vymazat
    2. Mám stejný názor: všechno nasvědčuje tomu, že obě světové války spískala vláda Jejího Veličenstva (resp. ti, co UK skutečně vládnou). A vždy to zařídili (Britové) tak, aby oni byli jako z obliga. S Německem sami válčit nemohli, a tak vymysleli plán, jak zařídit, aby se do sebe pustily státy, které spolu původně válčit nechtěly, tj. Rusko a Německo (stejný fígl si chtěli zopakovat v r. 39, ale Stalin nebyl naivní Mikuláš, a tak jim paktem vypálil rybník). A jak se to dalo zařídit? Dnes je to zjevné: nějací pastevci koz spáchali atentát na Františka Ferdinanda, Jed, který měli u sebe, nezabral u žádného z nich. Všechny důkazy ukazovaly na Srbsko. Bylo jasné, že to militanti z R-U nenechají jen tak. Současně bylo jasné, že Rusko Srby ochrání. V tu chvíli do toho zasáhnou Němci a válka s Ruskem (a spojeneckou Francií) je na světě. Nu a Britové se stydlivě přidali jako poslední, až 4. srpna, jako že teda musí. Na válku ale už byli všestranně připraveni.
      Jak vidno, všechno záleželo na tom, aby se atentát na F. Ferdinanda podařil. Naskýtá se otázka, kdo ji zorganizoval tak, aby se a) povedl, což znamenalo aspoň nějaké vyškolení atentátníků,
      b) někdo musel s myšlenkou na atentát přijít (myslíte, že by na to stačila nějaká skrytá paravojenská organizace v Srbsku, která by to tajila i před vlastní vládou?. I ta byla nejspíš vyškolena).
      3) Musely tam zůstat nezvratné důkazy, obratem nalezené, o vinících, tj. Srbsko.
      Mně to přijde jako dokonale vymyšlený plán, ono to přece není jen tak, picnout arcivévodu, navíc následníka. Navíc, pár věcí naznačuje, že do celé hry byli zasvěceni i příznivci války na R-U straně, kteří se měli postarat, aby se atentát skutečně povedl.

      Vymazat