Reklama

.

.

pondělí 25. června 2018

Vlastní a nevlastní příběh

Patrick Ungermann
25. 5. 2018
Slovo vytváří jména. Podle evangelisty Jana začal příběh našeho světa slovem. Jména souvisí s pamětí. Věci i osoby si pamatujeme především podle jmen: Toto je pekáč, louka, Jan, tatínek, láska… Všechno jsou to jména, dokonce i jména krajiny a vztahů, nebo jména toho, co je různým lidem společné: Jsou to Čechové, Slováci, učitelé, žáci, je to rodina, a podobně. V devadesátých letech se pejsci a kočičky přestali jmenovat Alík, Brok, Míca, Čekanka. Začali se rodit Rickové, Dustyové, Lucyndy a Paddingtonové. V nultých letech jsem docházel do sdružení YMCA jako příležitostný dobrovolník a postřehl jsem, že cikánské děti se také jmenují Brenda, Santiágo, Sebastián, Lorna… 



V desátých letech se i mezi našimi dětmi do třídní knihy zapisovala jména Kevin, Nik (jde o zkomoleninu, správně se píše Nick).

Ve známém časopisu Televizní noviny roste počet amerických pořadů v různých žánrech geometrickou řadou. Divák, jehož cílem není televizi vypnout, ale zapnout, je za posledních třicet let stále více a rychleji vtahován do komerčního angloamerického pohledu na svět. Obyčejně třináctidílné seriály z dílny pánů Hubače a Dietla byly takovým opusem práce. Hrdiny většinou představovali herci z nejlepších. A ti hrdinové, ať už stáli za řeznickým pultem, nebo foukali u pece sklo, nebo léčili lidi, nebo je zachraňovali, nebo se věnovali ušlechtilým koním, ať dělali to či ono, světili a ztvárňovali opus práce.

Řekl bych, že oporou současné sledovanosti je výzva: Ukaž mi, jak napínavě se to děje. S takovou náplní přichází akční film. Dotaz: Jaký smysl má to, co se děje? ustupuje do pozadí. Nakonec pokulhává i logická návaznost předváděného dění a tahounem snímku se stávají víceméně neuvěřitelné (šokující) gagy. Tržní úspěšnost takové kinematografie přesáhla očekávání. Proto akční film opustil svoji škatulku a pronikl do jakéhokoli žánru. Stal se nejrychleji polykaným soustem diváka. Polykáte ho tak rychle, že se nezdržujete pozorováním, má-li to nějakou chuť.

O pár let později udeřila sit-com. Jako středoškolák jsem předčasně vypínal žánr, kterému v současnosti říkáme znormalizovaný film. Šlo většinou o kancelářské etudy z prostředí staveb nebo z výrobních závodů. Pisatelé scénářů často nevykazovali výrazné vlohy, ale politicky bylo dílko v pořádku – muselo být. Taková je, řekl bych, angloamerická situační komedie. Hezky nalíčení plnotuční lidé mají asi představovat průměrnou rodinu. Vše na základě představy, že průměrný člověk musí být průměrně hloupý. Představitelé úloh se často tváří neoduševněle. Naprosto v souladu s tím, jaké vedou řeči. Podívaná působí odule, rozhodně ne směšně, spíš hrozně. Na pomoc přichází předem objednaný smích. Ona – spíš samice než matka rodu, on – spíš chlap nešika podpantoflák než muž. Čemu se tady smát… Takovou sit-com vnímám jako projev triumfujícího materialismu. Marxovská poučka, že Bůh není a náboženství je opium lidstva, sama o sobě na někoho působí, na jiného ne. Alespoň jste si mohli potichu myslet svoje. Babička říkala: „Každého troubu si vyposlechni a podle svého se zařiď.“ Díky, babi, za návod, jak žít. Materialismus začíná triumfovat až tenkrát, kdy nás přesvědčuje: Ano, Bůh je. Bůh je čokoláda, božská je jízda autem, bůh jsi ty – značkově oblečený, bůh jsi jedině s holicí soupravou ZŽ. Až tady hmota skutečně pokouší oněch pět smyslů. A takové jsou dialogy v situační komedii. Nebo je tam parodování takových dialogů. Vzniklá náplň se neliší od hnětení housek, dávek může být klidě čtyři sta.

Jsou akční film a situační komedie nástroje, které nás mají myšlenkově osekat do tvaru hrdých nositelů konzumní společnosti? Nebo je tahle podívaná dalším z řady výrobků kupecké civilizace? Nevím. Zkoumat to by bylo děsivé. V každém případě různé reklamy vznikají právě spojením akčního snímku a situační komedie v krátkém střihu.

Hvězdy a hvězdičky televizních rolí žijí další publikovaný život na stránkách bulváru, v datech internetu. I divák by to rád zkusil. A je tu facebook – kniha tváří. Vím, jako informační tok může mít jistou cenu. Ale také si nafoť svou vlastní komerci. Zažij závislost na showbusinessu – na obchodu s ukazováním.

Ruku v ruce s tímhle hukotem jdou angloamerická jména, nebo alespoň přezdívky (nicknames). Svět nápodoby jako by vplul do originálu za velkou louží. Paměť jejich obdivu se stala naší pamětí. A co naše paměť?

Naštěstí mám oduševnělou ženu, a proto stačilo přesvědčivé naléhání, aby dítě nemuselo dostat telefon s internetem nebo se sluchátky. Všímejte si drobotiny z první, druhé, třetí třídy, jak se tváří, když si ty hluky „více muziky“ pouští z telefonu do uší. Jsou to kamenné, ztrhané obličeje. Ani na fotografiích z internačních táborů se takhle děti netváří. Naštěstí, jako otec, neztrácím čas a do dětského světa vstupuji s podněty. A proto není fotr nudnej a je lepší prožívat zážitky než pseudoskutečnost před počítačem. Naštěstí se dá jezdit na chaloupku, chodit do přírody, potkávat se s babičkou a s dědou, žít příběhy tří pokolení. Žijeme v tom, čemu se říká paměť národa, lesní moudrost, vnímavost a učenlivost. Tohle dítě nebude tak snadno ovladatelné. Každého troubu si vyposlechne a podle svého se zařídí. Ono zná vlastní příběh, má svou vlastní tvář. Jeho oči jsou okna do duše. Nebude sdílet svůj obličej, ale svou energii. Sdílení energie je cesta lidstva. Dobu dělají lidé…

29 komentářů :

  1. Jé jaké hvězdy a hvězdičky já nikoho neznám jen pár přeplacených komediantů. Na TV se nekoukám mám sbírku filmů a seriálů co mě baví na DVD bez reklam.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle znam, s partnerkou jsme se totiz shodli v tom, ze TV-set do domu nepatri a pred cca 10ti lety, kdyz vselijake ty Blesky&spol. zacaly vydavat Ceske filmy na CD, tak jsme si vzdycky "na vikend" 1-2 filmy koupili a zkoukli. K tomu se pridaly serialy: H.Poirot, Mis.Marple, mjr.Zeman, Profesionalove, Sanitka, Nemocnice (vsechny serie, vcetne tech podnikatelskych) a razem toho byly 4 BENO stojany a zbytek v krabicich na skrinich. Jaksi se to "vymklo" jakekoliv kontrole. Nejhorsi ale na tom je, ze co umrela partnerka, tak se uz jen zalibne koukam na ty stojany a na ty krabice a jen si predstavuju, jak jsme se na ty filmy koukali. Od te doby, jsem si jeste nepustil ani jeden. :-(

      Vymazat
    2. ...trochu me to "vzalo" a malem bych zapomnel na pointu: Za toho sociku, kdyz to davali v TV, tak ja jsem na TV nekoukal, tak nejak z principu a vsechno co tam davali, tak jsem nejak automaticky radil mezi sraCZky. Kdyz jsem na to ale mohl koukat s nekym, koho jsem mel moc rad, tak se to zmenilo v neco docela mileho. Myslim si, ze hodnota techto "del" je hodne relativni.

      Vymazat
    3. Jeste mi neda a musim doplnit, ze Prosesionalove a mjr.Zeman, mely mezi kluky ze tridy takovou oblibu, ze se v pondeli ve skole neresilo nic jineho (skola byla tehdy totiz naprosto nepodstatna ;-) ) a nekoukat na to, znamenalo byt naprosto "out". :-D

      Vymazat
  2. Nik je od Dominik, stejne jako Sandra je od Alexandra. Nepise se Dominick ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen bych chtel pripomenout pisen, kterou zpivala J.Cerovska:
      Dominiku, -niku, -niku, ty jsi sám jak poustevník,
      já hříšnou duši mám,
      můžeš zázrak udělat, když mě budeš míti rád,
      peklo, ďábla překoná.

      ...tehdy se taky nikdo nepozastavoval nad tim, ze je Judita a ne Dita. ;-)

      Vymazat
    2. Paráda,děkuji za vysvětlení.Tak,když se jmenuji Marek,mohu si nechat říkat Rek.To zní hrdinsky.A neurazí se paní Sandra,nazvují-li Sašou?

      Vymazat
    3. Sandra snad ne, ale pokud byste třebas Doubravce zkoušel říkat Bravka, mohla by si to spoji se skotem a bravem, nebo o Miluši mluvit jako o Uši (Uschi?)

      Vymazat
  3. Jeste jednu polemiku. Pochvaleny bud casy, kdy pro vyrazy "slovo" a "myslenka", stacil jediny termin: "logos". Uz od dob Bible Kralicke, je zde ale nepresnost, protoze rict: "na pocatku bylo slovo", je totiz velmi zavadejici a co hur, stale se to zhorsuje. Prazdnych slov (bez myslenky) se na nas sypa ze vsech stran tolik, ze najit v tom privalu boha, je temer nemozne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zkusím to.Na počátku,byla tma.Pak si někdo prd.Někdo škrt a už to jelo.

      Vymazat
    2. A z toho prdu vznikla kulička, na které žijem, po delší době my .... a tak dále .. dále

      Vymazat
    3. No, říká se že z prdu kuličku neuděláš. Ale věda to ve svojí fantazii dokáže.

      Vymazat
  4. Ani já jsem neodolal a za zlomkovou cenu postupně nakoupil Majora Zemana, filmy od Chaplina přes de Sicu až po Formana a a přehrál si je obvykle jednou. Řadu knih jsem koupil vyřazených z veřejné knihovny -naposledy Zákony profesora Parkinsona, které jsem v době, kdy kniha vyšla , marně sháněl (30 000 výtisků).Myslím, že je dobré, když v domácnosti je vlastní knihovna, která se mění pomaleji, než dorůstají děti. Ze starých knih se stanou někdy dobové dokumenty. U těch DVD může chybět onen společenský zážitek kina, vždyť i na němé filmy lidé chodili, čili technická kvalita je podstatná, ale nikoliv hlavní. V antikvariátech máte knihy s určenou cenou, knihy s jednotnou cenou venku a opodál ještě knihy zdarma...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neni ani tak dulezita ta Knihovna , ale co si z tech veci /knih a dvd atd. vezmete a prijmete ...K vasemu vlastnimu vyvoji...

      Vymazat
  5. Článek jsem nečetla, moc mi čtení nejde. Určitě není hústej ani kúúúúl. Viki

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdo články nečte, ale přesto je komentuje, je hústej vúúúúl.

      Obsah článku stojí za zamyšlení, hlavně těm, kdo mrší vše české. Nastavuje jim zrcadlo.

      Vymazat
    2. 8.36 To 8.19 napsala dvanáctiletá Viki, známá svým politickým prosloven na demonstraci u Národního divadla. Ona není vúúúúl, ale je u svých vrstevníků super in.

      Vymazat
  6. K té babiččině radě: Proč si každého troubu vyposlechnout? Český národ je a byl bohužel hrozně pasivní, až zbabělý/ od slova baba/a při zemi se držící.To se nám to vyplatilo! Správná rada zní: troubu neposlouchej a zařiď se podle svého.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Troubu VYposlechni, a podle tech hlouposti co vyposlechneš se poučen zařiď PODLE SVÉHO.

      Vymazat
  7. třeba ten Nik se jmenoval pole Hdiny Nika ne podle Nicka....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On ten článek není ani o Nikovi ani o Nickovi. To si může myslet jen nicka. Nebo chcete-li šťoura, který svůj život tráví šťouráním v prkotinách a na důležitější myšlenky mu už nezbývá kapacita.

      Vymazat
  8. Na těch křestních jménech a někdy i změněných příjmeních, se odráží kreténismus rodičů a někdy i nositelů...je signifikantní a velice zábavné, že ta exotická zápaďácká křestní jména nosí z velké části právě pologramotní cigáni a ta příjmení zas zakomplexované blbky z lontu, jako např.příjmení Monika Le Fay, jakási režisérka třetí ligy z Valachů...Nejspíš jí to dodává sebevědomí větší, než pořádný "čtařky"...my měli v práci uklízečku cigánku a ta se jmenovala Léfayová a byla kdesi z pomezí Maďarska a Rumunska...
    Ještě, že už ti Patrickové a Kevini nechodí na vojnu, oni by z nich totiž měli ti Jardové, Frantíci, Pepíci a Vaškové jen prdel...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...ale to přejde, stejně, jako to přešlo populaci v zemích našich západních vzorů, neboť brzy bude i tady nejfrekventovanější jméno Mohamed/Muhamad a Džamíla, nebo Ajša...a nebo taky, jako v některých částech světa "Kalach/Kalaš"....

      Vymazat
  9. Pěkně napsáno! Máme to, co jsme si v Listopadu vyzvonili ...
    Jen jednu drobnost k autorovi: materialismus je filisofický koncept (jehož podstatou je poznání, že základem všeho v existujícím světě a Vesmíru je hmota a její formy). To, co autor zve materialismem, je konzumerismus.

    OdpovědětVymazat
  10. Marxovská poučka, že Bůh není a náboženství je opium lidstva - hlásal Lenin

    OdpovědětVymazat
  11. 11:37 Bohem můžeme myslet nebo cítit cokoli, těžko ovšem onen produkt lidské fantazie, lidských nejistot, jak nám je prezentováno církvemi. O takovém Bohu mluví Marx, takové náboženství charakterizuje. I když to opakoval Lenin, nestalo se to menší pravdou. Ta ale nijak nevylučuje existenci vyšších forem organizace hmoty. Co z toho?

    OdpovědětVymazat
  12. Žiji na malé vesnici v západních Čechách. Tady jsme si ještě rozum ponechali. (I když podle některých jsme vesničtí burani) A tak tu máme Honzíky a Mařenky, Kuby a Aničky, Martiny a Barunky... Jen v bytovkách (zatím doplatkové zóně) máme Džamajly Horváthy. Nikolase Baloghy. Angeliny Lackové... Ale je to pochopitelné. Ty první děti se narodily v Domažlicích. Ty druhé v Londýně nebo Bruselu. Prostě ta ,,sjetovost" je poznat. :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Při každodenním styku s lidmi v mojí práci se často chytám za hlavu a lituji nebohá miminka, která jejich rodiče potrestali jmény jako Sarah Jessica Pytlíček apod. O každé žínce, která odmítla přechylování svého příjmení, si pomyslím, že je to kravka. Právě čeština a pár dalších slovanských jazyků dokáže říci, zda je jmenovanou osobou muž či žena. Nevím, proč se toho někteří zříkají. Stejně necitlivým způsobem se zasáhlo do chemického názvosloví, takže chlorid sodný už není, ale máme tu sodium chloride. A z toho se arci nedozvím, že sodík je jednomocný, zatímco u češtiny je to naprosto zřejmé, jak to vymyslel J.S Presl, takto nechemik a tvůrce odborného názvosloví českého z dob obrození, kdy neexistovaly odborné termíny v češtině. Žádný jiný jazyk na světě nedokáže koncovkami vyjádřit oxidační stupeň prvku. Ale proč s tím trápit děti, že, ty se musejí věnovat změně pohlaví a dalším ptákovinám. A taková shoda podmětu s přísudkem, no proč s tím dětičky zatěžovat, a tak neumějí napsat správné i/y. A přitom je to tak jednoduché, viz pomůcka: ženy vítaly muže s tvrdým, muži odcházeli s měkkým. A tak je to správně, tak to má být. Zdravím Pavla

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mahuleno, ono to není tak jednoduché s tou pomůckou podmět přísudek i/y u starších mužů.
      Ženy vítaly muže s měkkým, muži odcházeli také s měkkým, ale s prázdnou peněženkou.

      Vymazat