Reklama

.

.

úterý 3. července 2018

Hľadanie ľavicových alternatív

Roman Michelko
3.7.2018 NovéSlovo
Letmý pohľad na volebnú mapu v krajinách Európskej únie jasne signalizuje, že štandardná európska ľavica je v ťažkej kríze. Vo francúzskych prezidentských voľbách dostal oficiálny kandidát socialistov Benoît Hamon marginálnych šesť percent, v Nemecku zaznamenala Sociálnodemokratická strana Nemecka (SPD) volebný výsledok na úrovni sotva dvadsiatich percent, čo je jej najhorší výsledok v povojnovej histórii. 

Zúfalo je na tom aj ľavica v Poľsku, ktorá vďaka zle zvolenej stratégii vôbec nie je v parlamente. Do volieb išla v koalícii, čím sa jej zvýšilo kvórum na vstup do parlamentu, a keďže získala sotva šesť percent, ocitla sa pred jeho bránami. Grécky Pasok je dnes v podstate marginálnou stranou, keďže väčšinu ľavicových voličov mu prebrala radikálna Syriza. Veľmi podobné to je aj v Španielsku, kde tradiční socialisti prudko padajú na úkor radikálneho Podemosu. Nedávne voľby v Česku, ale aj v Taliansku jasne ukázali, že ide o jednoznačný trend a ak sa zásadne nezmení obsah ľavicovej politiky, tak sa čoskoro z euroľavice stane už len politický relikt zašlých čias bez akejkoľvek schopnosti vážnejšie ovplyvňovať reálnu politiku.

Inak povedané, štandardná euroľavica je na konci s dychom, stráca voličské zázemie a dôveryhodnosť u voličov. Prečo je to tak? Ak chceme pomenovať príčiny prudkej straty popularity štandardnej európskej ľavice, musíme sa vrátiť na koniec osemdesiatych rokov. Vtedy pádom východného bloku prestalo súperenie systémov. Keďže jeden systém bol porazený, akoby prestala existovať reálna alternatíva. Predpovede sovietológov či dobových politológov, že oba systémy budú postupne konvergovať a v horizonte päťdesiatich až sto rokov v podstate splynú, sa nevyplnili.

Naopak, v roku 1991 vyšla známa esej amerického politológa Francisa Fukuyamu Koniec dejín a posledný človek, ktorá ohlasovala koniec dejín s tým, že v súboji politických systémov definitívne vyhrala liberálna demokracia, čím sa politický vývoj zavŕšil. Ďalej sa už spoločnosť bude vyvíjať len v rámci systému západnej liberálnej demokracie.

V tom čase európska ľavica prijala túto tézu ako fakt. Súbežne s tým sa menila spoločnosť. Masové a organizované robotnícke hnutie v podstate prestalo existovať. Pomer ľudí v priemysle začal skokovo klesať predovšetkým na úkor služieb, a teda základná voličská báza sociálnych demokracií sa začala rozpúšťať.

Sociálne demokracie na to začali reagovať dvojako. Po tradičných lídroch Labour Party Neilovi Kinnockovi a Johnovi Smithovi prišiel na jej čelo Tony Blair a urobil priam kopernikovský obrat. Za pomoci svojho nového top ideológa Anthonyho Giddensa posunul stranu prudko do stredu politického spektra. Začal raziť teóriu tretej cesty, teda odstrihol Labour Party od vplyvu odborov a pokúsil sa oslovovať skôr vzdelanú mestskú strednú triedu. Veľmi podobnou cestou sa vybral aj nemecký kancelár Gerhard Schröder a treba konštatovať, že nejaký čas to naozaj fungovalo. Mimochodom, pamätníci si možno spomenú, že aj u nás začínal Smer s prívlastkom (tretia cesta), až oveľa neskôr sa vrátil k prívlastku sociálna demokracia.

Každopádne, štandardné sociálne demokracie sa stali integrálnou súčasťou systému. Nemienili ho nijako zásadne meniť, ale postupne menili svoju agendu z obhajoby práv námezdne pracujúcich na obhajobu práv menšín etnických, náboženských a sexuálnych. Výsledok na seba nenechal dlho čakať. Tradičným voličom ľavice sa to prestávalo páčiť. Tým, že euroľavica prevzala značnú časť agendy liberálov, odcudzila sa svojim tradičným voličom a začala ich masívne strácať. To sa postupne prejavilo vznikom a nárastom už spomenutých radikálnych ľavicových strán a hnutí. Voči Schrödrovej SPD sa v Nemecku vymedzila strana bývalého predsedu SPD Oscara Lafontaina Die Linke, zlyhanie štandardnej gréckej ľavice – strany Pasok sa prejavilo vznikom a nárastom Syrizy. Nárast Podemosu je odpoveďou na nepochopiteľnú politiku španielskych socialistov.

Ak má ľavica ako relevantný politický smer prežiť, musí sa vrátiť ku svojim koreňom. Politických tém a výziev má hneď niekoľko. Vo východnej Európe je najzásadnejšou politickou agendou ľavice obrovské a dlhodobo neobhájiteľné zaostávanie miezd za produktivitou práce. V čase, keď dosahujeme osemdesiat percent produktivity práce Nemecka, ale mzdová úroveň je sotva na tridsiatich percentách nemeckých miezd, je model dobiehania založený na vysoko kvalifikovanej, disciplinovanej a veľmi slabo platenej pracovnej sile, dlhodobo neudržateľný a je top dedičstvom politiky pravice. Tento model dobiehania sa vyčerpal a stagnuje. Náš región V4 sa dostal do pasce stredne príjmových štátov a ak chceme napredovať, musí sa naša politika zásadne zmeniť. A práve to je obrovská výzva pre ľavicu.

Ďalšou veľkou témou je znovu zavedenie progresívneho zdanenia, čím sa majú kompenzovať extrémne rozdiely v príjmoch vnútri spoločnosti. Téma sociálnej spravodlivosti musí byť znovu nastolená. Musí byť predsa normálne, že tie príjmové skupiny, ktoré dosahujú horný príjmový decil, by sa mali nielen absolútne, ale aj relatívne viac podieľať na nákladoch spoločnosti.

Ďalšou veľkou témou je zabránenie vývozu ziskov a daňové zvýhodnenie reinvestícii pred luxusnou spotrebou. Spojené úsilie ľavice by sa malo koncentrovať do snahy o zavedenie princípu, kde sa vytvorí alebo vyrobí daný produkt, tam sa aj zdaní. Tým by sa malo predísť vyvážaniu ziskov, čo je veľmi akútna záležitosť práve pre krajiny V4. V súčasnosti sa totiž začíname meniť na kolóniu, v ktorej sa produkt vytvorený na našom území vyváža, a ľudia, ktorí ho vytvorili, z neho profitujú len v minimálnej miere.

Ďalšou veľkou témou je podstatne výraznejšie zdanenie pasívnych príjmov, výrazný nárast majetkových daní a eliminácia rent. Ľavica by sa nemala báť ísť aj do sektorových daní všade tam, kde sa daný sektor správa monopolisticky či ako oligopol, prípadne v sektoroch, kde nefunguje tvrdá konkurencia, ale kde má podnikanie skôr charakter vyberania renty.

No a obrovská výzva dnešných dní je aj pred svetovým ľavicovým hnutím. V roku 2008, keď vznikla obrovská ekonomická depresia, vzniklo protestné hnutie Occupy Wall Street. Bolo veľmi dobré v tom, že poukázalo na nekalosti a úskalia systému, ktorý priam generoval hlboké ekonomické krízy. Toto hnutie rovnako ako španielsky Indignados však nemalo koncovku, nemalo jasné a realizovateľné riešenia.

Dnes sme v situácii, keď čakáme na ďalšiu krízu. Je jasné, že kvalitatívna zmena súčasného kasínového a rentierskeho kapitalizmu sa musí zrodiť v centre, nie na periférii či semiperiférii. Okno príležitostí na zmenu sa otvára každých pätnásť až dvadsať rokov. Dnes sme už desať rokov po vypuknutí najväčšej ekonomickej depresie v roku 2008 . Ľavicoví intelektuáli a radikálne ľavicoví politici majú tak päť až desať rokov na to, aby prišli s reálnou, presaditeľnou a fungujúcou alternatívou k súčasnému kapitalizmu.


- - -




14 komentářů :

  1. Jen letmo:

    Bylo by nespravedlivé autorovi článku vytýkat, že sám alternativu nenabízí (tj. že mluví pouze o tom, co by "mělo" být). Nenabízí ji totiž nikdo.

    Zdánlivě se o alternativu k současnému kapitalismu v onom centru (USA, Spojené království, Francie, Německo, Rakousko) pokouší spíše pravice (Trump, May, Macron, CSU, ÖVP). Jde ovšem jen o staré triky v novém hávu. Mediální žargón probíhající posun (německá AfD nebo polská PiS!) zatím neakceptoval jako dostatečně významný a tak i nadále setrvačně mluví o "levém středu" a "pravém středu".

    Navíc bychom neměli přehlížet, že jde o zavedený leč redukovaný pohled, protože větší část světa osud "euroatlantické" civilizace příliš nezajímá; jim (Jižní Amerika, Afrika, Asie) další vývoj této civilizace žádné velké naděje do budoucna neskýtá.

    Např. Čína nebo Indie se sotva budou pokoušet hledat vzory pro řešení sociálních otázek v Evropě nebo v USA. O arabském (muslimském) světě) ani nemluvě...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pane Kopecký, nic autorovi článku nevyčítáme, protože přesně v několika bodech popsal programové body, kterých by se dnešní levice v zemích V4 (ale i v dalších tzv. postkomunistických) měla držet.
      Nepopsal systémovou změnu, kterou by obrozená levice měla prosazovat.
      Právě změna systému by měla být cílem. Po zkušenostech s "reálným socialismem" i s Klausovým kapitalizmem bychom měli být schopni formulovat kýžený stav po systémové změně.

      Leo

      Vymazat
    2. "Leo" 9:48

      Námitku (ale přesnější bude říci doplnění) k Vaší poznámce se pokusím formulovat co nejstručněji:

      "Formulovat kýžený stav", tedy pokoušet se o (pouze) intelektuální, teoretické řešení, NESTAČÍ. Ale to už věděl Karel Marx (Teze o Feuerbachovi).

      Doporučuji knihy Ilony Švihlíkové a Miroslava Tejkla "Kapitalismus, socialismus a budoucnost" nebo Michaela Hausera "Kapitalismus jako zombie". - Ne proto, že by v nich snad čtenář našel nějaký "návod", ale proto, aby si uvědomil, že NESTAČÍ jenom hlásat "odstranění kapitalismu" a nastolení "skutečné demokracie".

      Vymazat
    3. ČSSD A ŠMEJDI UŽ OBČANY VOLIČE NEPOTŘEBUJÍ

      prý jim stači lhát na přiklad už ve svém názvu jako ČSSD.
      Důkazem jeji naprosté lhostejnosti k voličům, přičemž neni sama a vede tak snad celou plejadu politické třidy sprostých Šmejdů, je,že všemi silami které ještě má ignoruje jejich

      NÁRODNI PROGRAM,

      který už v prvnim bodě NP.Nr.1. jasně řeši problémy vypsané v článku.
      Stálá ignorance osvojeni už skoro hotového PROGRAMU který tvdošijnosti jim vlastni vedeni ČSSD odmita ji povede, jak doufaji jeji voliči, konečne do zapomněni a do kotle k Belzebubovi,kde se mohou škvařit v té své vlastni šťávě nebo si myslite někdo,že to dělá dobře politická třida sprostých a prolhaných Šmejdů,tj

      s pomoci zmanipulovaného tisku a TV KRÁST VOLIČŮM JEJICH VOLBAMI HLASY A TEDY I JEJICH MOC a bude jim to procházet donekonečna?

      Vymazat
    4. ALTERNATIVU NABIZI KOPECKÝ JASNOU A PĚKNOU

      OSV tak tu nedělejte strašidlo,že ne!
      Napište radši jak jste už nabizel vašemu kancléři ČESKOU ŠKOLU NÁRODNIHO PROGRAMU OBČANŮ VOLIČŮ a ne že ne.
      Váš kancléř se fakt s těmi plovoucimi platformami pro nájezdniky vyznamenal nebo si myslíte,že tam odmitnuté zbytky nebude topit jako koťata nebo jak to je s vámi austrijáky,půjdete s V4 nebo

      ne?

      Vymazat
  2. V naši zemi levici mistrně zlikvidoval kraďousek. Pokud sedí ve vedení eu makrela nebezpečí invaze trvá. Je třeba volit SPD.

    OdpovědětVymazat
  3. Cílem levicového úsilí, by měla být demokracie. Pokud ji lidé nedokážou využít ve svůj prospěch, tak jim prostě není pomoci. Nelze je hnát bičem do nějakého levicového ráje, který jim spravuje nějaká nomenklatura. Sami se musejí podílet na vzniku a chodu správního systému.
    V demokratickém systému, by si např. mohli občané referendem odhlasovat, že chtějí vlastní státní peníze a ne si je půjčovat od nějaké soukromé korporace na úvěr. V demokratickém systému by ovšem byli pravdivě informováni, jak to funguje a kolik peněz odtéká ze země jako splátka úvěru. P.K.

    OdpovědětVymazat
  4. Nic nového pod sluncem. Levice vždy dokázala svou zemi v níž déle vládla znamenitě zadlužit. Teď to musí v nich konzervativci s lidovci napravovat. U našich sousedů jde o Polsko, Maďarsko i Rakousko.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale u nás zadlužovala velmi srdnatě i pravice. Teď to musí Babuš a jeho melody girls a boys napravovat.

      Vymazat
    2. 14:12 A to je ten oblíbený pravicový blábol, na který lidé, kteří si to neověří na faktech, tak rádi naskakují. V Americe vždycky stát nejvíce zadlužovali republikánští prezidenti, demokratičtí naopak finance stabilizovali. To už jistě neplatí o Obamovi, který už neměl šanci s tím, po Buschově průvanu, cokoli dělat!
      S tím Polskem, Maďarskem a Rakouskem, to je totální blábol. A u nás největší dluhy zasekli pravicové vlády, ať už skryté (Klaus), nebo otevřené (Topolánek, Nečas, Kalousek). To, že někdo o sobě něco tvrdí ještě neznamená, že je to pravda.
      Jirka

      Vymazat
    3. Anonymní3. července 2018 16:02
      Ale Babiš nic nenapravuje. Naopak se chlubí jaká je prosperita a místo toho aby splácel dluhy, tak je ještě navyšuje. Neboť je pravicový a pravice odklání do kapes oligarchů. A odklánět půjčené prachy, to je přímo oligarší lahůdka. Jenom je třeba nějakou kostičku hodit lidem a dokola o ní žvanit. P.K.

      Vymazat
  5. K čertu s levicí i pravicí. Demokracie není ani levá ani pravá. Návrh jak demokratizovat společnost (7 stran) jsem poslal ke zveřejnění a diskuzi Ivanu Davidovi již před časem. Bohužel jej nezveřejnil.

    Štefan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ŠTEFANE TO VÁM NESTAČI ZKUSIT PODPOROVAT NP?

      Hledte nabýt vzteka a diskutovat tady k jeho jednotlivým bodům a začněte hned NP Nr,1,budete mit možná i odezvu.
      Sáhodlouhé traktáty,kde nejsou hezky a pěkně sepsány seznamy sil na jejich uskutečnováni čist jak sám vidite ,nebude nikdo,usnuli by možná i nudou a hotovo nebo si myslíte,.že ne?.

      Vymazat
  6. dejte pokoj s levicí...

    OdpovědětVymazat