Náboženství kojencům nesvědčí

Josef Pazdera
10.7.2018 zdroj
Z výzkumu provedeném portlandskou státní univerzitou vyplývá, že k potomkům zbožných rodičů osud zrovna moc nakloněn není. Je tomu spíše naopak a křesťanský fundamentalismus je s jejich úmrtností jako ruka v rukávě.

Ginny Garcia-Alexander je profesorkou na PSU's College. Profesí je socioložka a zajímá se o postneonatální úmrtnost. Je také vedoucí kolektivu, jehož výsledky nyní zveřejnila její mateřská Universita a časopis Journal for the Scientific Study of Religion. Ve studii byla použita statistická data týkající se úmrtnosti kojenců v letech 1990 až 2010. Ta jako hlavní příčinu úmrtí kojenců v prvních 28 dnech označila vrozené vady. V dalších 11 měsících života mají úmrtí na svědomí vnější faktory, jakými je chudoba spojená s nedostatečným pojištěním a začlením do sítě sociální podpory. Poněkud překvapivě mezi ně spadlo i náboženství. Tak to vyplynulo z rozboru dat poskytnutých institucemi: National Center for Health Statistics (NCHS), National Association for Public Health Statistics (NAPHSIS), National Center for Health Statistics (NCHS), Religious Congregation, USA Counties database a Area Health Resource File.

Demonstrant s heslem „poslouchej Ježíše nebo zhyň“. Fundamentalisté sami sebe vnímají jako oběti a že jim společnost vnucuje názory a postoje, které jsou v rozporu s jejich vírou. Snaží se společnost se svou víru spojit. V případě neúspěchu nich dochází k nárůstu agresivity.

Ve studii se operuje s pojmem fundamentalismus, a tak si připomeneme, co tím mají na myslí. Za nejlepší definicí pojmu fundamentalismus se žertem označuje, že je opakem modernismu. My Evropané máme tendenci fundamentalismus spojovat s jinými náboženstvími, než s tím „naším“. Ano, vyskytuje se ve všech náboženstvích, ale pravdou je, že ten křesťanský má prioritu. Křesťanství se jako první dostalo do křížku se sekularismem. Ten bývá snaha zaměňovat za ateismus, kterým ale není. Sekularismus je pouze snahou organizovat společnost, v níž státní moc, státní instituce a stát jsou na náboženství a náboženském uvažování nezávislé. Tím, co takovým snahám dláždilo cestu, bylo osvícenství. Až v něm se většina filosofů začala klonit k přesvědčení, že náboženská víra není přirozenou součástí postoje člověka ke světu. Takže to vlastně není tak dávno, co vedoucí role církve i u nás byla naprostou samozřejmostí. Až konec středověku svým racionalismem a nástupem technické civilizace, začal mocenskou strukturu měnit. Zatímco ateismus je přímé odmítání existence Boha, sekularismus je k němu tolerantnější. Má za to, že světské i duchovní instituce mohou existovat souběžně a nezávisle.

Vývoj společnosti ale zdaleka není přímočarý, a tak zatímco země severní Evropy v trendu sekularizace pokračují, směrem k jihu se společnost k náboženství vrací a vliv velkých náboženství tam stoupá. Ostatně ani Česko není označováno za sekulární stát, neboť k odluce církve od státu zatím u nás nedošlo a restitucemi se Římskokatolická církev stala největším soukromým vlastníkem pozemků v ČR. Ani Ameriky se trend návratu k náboženství nevyhýbá. Nový svět je ale charakteristický ještě něčím. Jednotlivé proudy se štěpí a k tomu ještě vznikají i nová náboženství. Ta s malým počtem přívrženců se označují za sekty. 

Když se vrátíme k pojmu křesťanského fundamentalismu, zmiňovaného ve studii, tak za jeho pramen bývá označován vzestup evangelikálních církví. Původně se termínem konzervatismus označoval souhrn stanovisek hájených v některých křesťanských denominacích soudobého protestantismu, zejména baptistů, presbyteriánů, evangelíků. A metodistů, kde se vytvořil kolem roku 1910 jako kreacionistické učení zaměřené proti evoluci. O přetrvávající síle moci tohoto učení pojednává i článek „Opičáci vítězí na celé čáře„. 

Když si to laicky zestručníme, tak cílem všech náboženských fundamentalistů je resakralizace společnosti, tedy přesun náboženství ze zadních řad, kam bylo zatlačeno sekularismem a jeho návrat zpět do popředí. Historický vývoj v USA formoval oblasti se silným zastoupením extrémně orientovaných přívrženců víry, silně převažujícím katolicismem a protestantismem. Právě ono územní členění dovoluje nyní provádět výzkumy, jako je tento. Většinou se dělá poctivě, protože je v zájmu mocných. Výsledky totiž politikům umožňují v konkrétním okrsku brnkat voličské základně na ty správné struny.

Už dřívější podobné studie odhalily podobné trendy v úmrtnosti dospělých. Ať už je prováděl kdokoliv, vždy vyzněly v neprospěch konzervativních oblastí. Protestanti a katolíci „tvrdého ražení“ na tom jsou se zdravím hůře, než modernisté. Výsledky nynější studie proto nejsou zase až tak moc objevné. V podstatě se dá říci, že kojenci jen kopírují dospělce. Tentokrát nesmlouvavá mluva matematiky znovu označila urputné lpění na základních principech náboženství, jako na zdraví společnosti škodlivé. I když studie nedává odpověď na otázku co je v komunitách věřících příčinou tak neblahého stavu, podle sociologů to je kladení velkého důrazu na Bibli jako základ (fundamentum) křesťanství, víra v zázraky, neposkvrněné početí, tělesné zmrtvýchvstání,... Na vině se jeví být nepřípustná reformovatelnost základů křesťanské víry bránící transformaci vědeckých poznatků do teologie. To nejspíš následně ovlivňuje u členů dotčených komunit důvěru v nové způsoby léčby i péči o zdraví.


Závěr

Mnohde slýcháme i čteme, že ta pravá zbožnost je užitečná pro všechno. Zdravotní záznamy Američanů, zpracované na univerzitách v Oregonu a Texasu, ale vypovídají o něčem jiném, a že úmrtnost kojenců bychom z toho měli vyjmout. Pokud ovšem ke smrti neviňátek nepřistupujeme podle hesla: „Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje“.


Literatura

GINNY E. GARCIA, JOHN P. BARTKOWSKI, XIAOHE XU.: Religion and Infant Mortality in the United States: A Community-Level Investigation of Denominational Variations in Postneonatal Deaths, JSSR, 2018 :1–10.