Reklama

.

.

pondělí 2. července 2018

Obkličování Ruska pokračuje, hlasování v OSN však o „izolaci“ nesvědčí

mbi
Slábnoucí pozice Spojených států a poněkud iluzorní představa o údajné izolaci Ruska. I to lze o současné mezinárodněpolitické situaci vyčíst z nedávného hlasování v OSN o stažení ruských mírových vojsk z Podněstří. Na druhou stranu v samotném „blízkém zahraničí“ nevypadá situace pro Rusko růžově, když obkličování země politickým i vojenským vlivem NATO nadále postupuje.


Celkem 63 států hlasovalo pro, 15 jich hlasovalo proti a 83 zemí se hlasování zdrželo. Znamená to, že deklarativní prohlášení OSN nezískalo ani polovinu hlasů a prošlo pouze prostou většinou hlasů zemí orientovaných na USA.

Samotné prohlášení je pouze dalším vyjádřením linie prosazované prozápadní, protirusky zaměřenou vládou Moldávie – linie analogické s politikou pobaltských zemí a Ukrajiny a směřující k vytlačení Ruska z Podněstří. K dosažení tohoto cíle jsou k moci dosazováni odpovídající politici.

Obdobné aktivity a prohlášení vycházející z Kišiněva, ale i na mezinárodní úrovni, budou zaměřeny na stažení ruského vojenského kontingentu a na následnou likvidaci Podněsteří (a to i s pomocí úplné blokády nebo přímé vojenské intervence). Konečným cílem těchto aktivit je záměna ruské vojenské přítomnosti na území Moldávie a Podněsterské moldavské republiky za jednotky NATO.

Pokusy Ruska opřít budování vzájemných vztahů o moldavského prezidenta Igora Dodona nepřinesly žádné zvláštní výsledky, neboť Dodon je za daného složení vlády v Moldávii „slabou figurou“ a nemá vliv na řadu klíčových procesů – zejména pak na otázky týkající se zahraniční politiky a obrany.

Pokud se Dodonovi podaří vyhrát nejbližší parlamentní volby, může se situace změnit. Pokud volby vyhraje prozápadní blok, budou se tlaky na pozice Ruska v Moldávii a Podněstří prohlubovat. Lze říci, že nejbližší volby budou mít dalekosáhlé strategické důsledky pro Moldávii a pozice Ruska a NATO v této zemi.

Rusko samozřejmě v zájmu zachování statu quo nestáhne svůj vojenský kontingent z Podněstří a bude spoléhat na změny ve vnitřní politice Moldávie, ve které probíhá politický boj ovlivňovaný jak Moskvou, tak Bruselem.

Při pohledu na bývalé sovětské republiky při západních hranicích Ruska a na Kavkazu, pak

- pobaltské státy se již změnily v protiruský nástupní vojenský prostor a všechny provádějí jednoznačně protiruskou a rusofobní politiku; 

- podobné akce a opatření probíhají na Ukrajině. Země se změnila v nástupní vojenský prostor proti Rusku, po státním převratu je také její politika jednoznačně protiruská a rusofobní; 

- v Moldávii v současné době probíhá ostrý boj o pokračování prozápadního kursu, jehož cílem je přítomnost vojsk NATO v Moldávii (například podle „Černohorského scénáře"), následovaná přechodem vnitřní i zahraniční politiky ve vztahu k Rusku na tutéž úroveň, jaká již byla zrealizována v pobaltských státech a na Ukrajině; 

- Gruzie pravidelně provádí a bude i nadále provádět vojenská cvičení se zeměmi NATO a pokračuje ve snahách o vstup do NATO. Dalšímu pokroku v tomto snažení Gruzii překáží nezávislé státy (částečně uznané – pozn. edit.) Jižní Osetie a Abcházie. 

- v Arménii se před nedávnem dostala k moci (i když slabá) prozápadní vláda, od které Západ očekává aktivity zaměřené na oslabení vlivu Ruska, což dále komplikuje již tak dost složitou strategickou situaci v Arménii.


Veškeré tyto snahy jsou součástí strategie „strategického zadržování“ Ruska, v rámci kterého USA a NATO vytváří z bývalých republik SSSR „sanitární kordon“, s jehož pomocí se snaží uskutečňovat strategii trvalého tlaku na Rusko s konečným cílem jeho destrukce a rozpadu.

Relativně „normální“ situace pro Rusko dnes existuje pouze v Bělorusku a v Ázerbájdžánu. Donbas, Podněstří, Karabach, Jižní Osetie nebo Abcházie jsou pro Rusko jakýmisi opěrnými body, kde se Rusko tak či onak pokouší čelit strategii rozšiřování NATO na východ.

USA a NATO pochopitelně využívají strategii tlaku na tyto opěrné body, které jim překáží v záměru vtáhnout do NATO Ukrajinu, Moldávii a Gruzii. Likvidace kteréhokoli z uvedených útvarů by posílila pozice NATO a současně naopak oslabila pozice Ruska.

Případ posledního hlasování v OSN je nutno chápat jako součást informačně-diplomatického nátlaku na Rusko, probíhajícího v rámci „studené války“. Obdobné akty proběhly již v minulosti, probíhají a probíhat budou i nadále – jsou součástí naší nové „normality“.

Tento vývoj se nebude omezovat na Kavkaz a východní Evropu. Obdobné postupy se USA a NATO budou snažit realizovat v zemích střední Asie s cílem vyvolat pro Rusko nevýhodné napětí v jeho bývalých středoasijských republikách a zvrátit existující status quo. A to jednak cestou pokusů o změnu kurzu stávajících režimů ve středoasijských státech, jednak i cestou vnějšího nátlaku (podle vzoru Afghánistánu).

V dané chvíli a situaci je strategii Ruska v těchto otázkách možno charakterizovat jako obranně-reaktivní, i když USA a NATO Rusko neustále obviňují z toho, že si chce podmanit svoje sousedy. Tuto záminku pak využívají k posilování vojenských kontingentů NATO na hranicích s Ruskem a k eskalaci studené války





- - -

8 komentářů :

  1. Z celé historie lidstva je jasná jedná věc a to, že všechno utrpení na světě, tedy války ve kterých zahynulo desítky milionů nevinných lidí vedly Anglosaské státy s cílem porobit a vykořisťovat zbytek světa. V roce 1989 se podařilo za cenu lží a propagandy obsadit východní Evropu a udělat si z těchto států kolonie, bez kterých by západní tzv. demokratické státy už dávno ekonomicky krachly, protože za celou existenci světa západní anglosaský svět žije na úkor ostatního světa. Východní kolonie se již vyčerpaly a jediná možnost západu je zaútočit na Rusko s kecama o lidských právech a demokracii, něco podobného jak to učinil Hitler v roce 1942 když s celou Evropou zaútočil na tehdejší Rusko tedy Sovětských svaz. Pro západ by bylo nejlepší, kdyby se východní státy a Rusko pozabíjely samy a proto celá propaganda a peníze vynaložené západem tímto směrem a západ to bude jenom sledovat a dodávat k tomu účelu zbraně a klidně oběma bojujícím stranám, když to západu přinese zisky. Problém je jenom v tom, že západ se pomalu a jistě rozpadá a přispívá k tomu migrační krize, když do Evropy proudí ročně milionů Afričanů, kteří nikdy pracovat nebudou a budou jenom vysávat rozpočty těchto západních států a proto západní Evropa stůj co stůj musí napadnout Rusko. Stačí se jenom podívat jak se mají po roce 1989 státy ve východní Evropě které vstoupily do Evropské unie a do NATO. Všechny pobaltské státy se ekonomicky rozpadají a důkazem je obrovský pokles obyvatelstva těchto států které neměly jinou možnost a odejít dělat otroky na západ. Když se podíváme na Bulharsko a Rumunsko vidíme že tyto státy se mají hůř než v době před rokem 1989 a vývoj jde tak že se budou mít jenom hůře a hůře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hitler zaútočil na SSSR v roce 1941! Oprav si laskavě své "vědomosti".

      Vymazat
    2. Co to zvanis o Hitlerovi a lidskych pravech ve spojeni s SSSR? Mas to uplne nejak zamotany

      Vymazat
    3. 19.49 No, já si myslím, že Hitler na SSSR zaůtočil, za nadšeného souhlasu Anglie, Francie i USA, obsazením porýní, anšlusem rakouska, mnichovskou dohodou, obsazením česka a útokem na polsko. To všechno demokraticky západ akceptoval bez mrknutí oka.Jenže pak se jim to vymklo z rukou, není-liž pravda.

      Vymazat
    4. 1:06 naprostý souhlas. Po druhé světové válce demokratický západ pokračuje v politice Hitlera, ale sofistikovaněji. Zabíjení lidí a barevné revoluce zabalil do oblíbených pro západ balíčků o lidských právech, demokracii. Jinak cíl je pořád stejný a to dosáhnout toho, aby západ byl živený zbytkem světa.

      Vymazat
  2. Jo to je pěkný hnus ale válečným štváčům žádné nové základny nepomůžou.

    OdpovědětVymazat
  3. NATO je nástroj katolického církevního bloku,
    jenž prokazatelně po staletí generuje zlo*

    OdpovědětVymazat
  4. NATO je odbyt zbraní pro Americké zbrojaře.

    OdpovědětVymazat