Reklama

.

.

čtvrtek 19. července 2018

Putin-Trump: Zamlčená dohoda. Pro Evropu je to katastrofa

Rostislav Iščenko
19. 7. 2018         ukraina.ru
Rozpory mezi Ruskem a USA jsou tak podstatné a styčných bodů je tak málo, že drtivá většina expertů, přestože uznala důležitost samotné skutečnosti setkání v Helsinkách, nicméně zdůrazňovala, že nemá smysl očekávat jakýkoli průlom v bilaterálních vztazích nebo alespoň dohodu o jediném druhořadém problému. ...Absolutní předvídatelnost výsledků setkání si zle s evropskými politiky zašpásovala. Jsou tak zvyklí na dvourozměrný svět, kde vše, co není vítězství, je porážka, že tak očekávali střet osobních ambicí Putina a Trumpa, že jednoduchý krok - zaznamenat rozpory, diskutovat o verzích řešení, navržených stranami, a bez předjímání výsledků se domluvit na pokračování jednání - se stal pro ně nepříjemným překvapením, horším, než kdyby Trump přímo v Helsinkách uznal Krym za ruský a odvedl USA z NATO. 



...Pokud chce EU zůstat ve hře, musí zformulovat své postoje a návrhy dříve, než se Moskva a Washington domluví. V opačném případě bude dohody dosaženo na úkor EU. Evropa nebude v tom případě ani pozvána k jednacímu stolu, jako více než rok není zvána Ukrajina, mimochodem, k opravdu důležitým problémům, a budou se snažit si ji navzájem rozdělit jako přívažek ke skutečným bonusům, získaným v jiných směrech.

Washington a Moskva nemají žádné druhořadé problémy a vzhledem k celosvětové úrovni konfrontací nemohou být Trumpem předány ani takové pro USA zbytečné a zatěžující záležitosti jako Ukrajina (které je třeba zříci se v první řadě) bez jakýchkoli podmínek (zatím nelze). Je to, i když odpadové, ale přece jen aktivum, které je třeba byť levně, ale prodat. Washington však zatím není připravený prostě hodit Kyjev do politické žumpy a připustit, že v roce 2014 mylně získal špatné zboží.

Takže je zde situace, kdy obě strany předem věděly, že se nepodaří dosáhnout dohody. Dohody se nepřipravovaly (k výsledkům jednání nebylo plánováno něco podepsat). Přičemž obě strany potřebovaly, aby akce byla úspěšná. Trump zjevně vydírá možnou dohodou s Ruskem Evropskou unii. Ale i Putin potřebuje Evropě ukázat, že ona není to nejdůležitější. Příliš dlouho a nejistě se Evropané, již odhození USA, obracejí k Rusku. Navíc neustále vysílají signály do Washingtonu o své připravenosti zachovat více či méně tvrdou protiruskou pozici (pokud se to netýká dodávek plynu), když Trump přestane "podrývat transatlantickou solidaritu".

Postoj Evropy je pochopitelný. Ne náhodou Trump ve svém výčtu nepřátel USA (EU, Čína a Rusko) jasně uvedl, že považuje Rusko za nejmenší problém, protože s ním prakticky neexistují žádné ekonomické rozpory (Severní proud 2 se nepočítá). Hlavním nepřítelem USA není dokonce ani Čína, která má největší negativní obchodní bilanci, ale EU, kterou Trump oprávněně identifikoval jako hlavního obchodní konkurenta, jenž získává neoprávněně ekonomický prospěch z politických dohod s USA.

V těchto podmínkách hypotetické urovnání USA jejich vojensko-politických rozporů s Ruskem snižovalo hodnotu EU jako spojence s Washingtonem na nulu. A tak Trump, který pohrdá evropskými vůdci, mohl v tomto případě skutečně přerušit všechny vojensko-politické a hospodářské dohody s Evropou. Což zase hrozilo Evropě politickou a ekonomickou katastrofou.

Ani ruský, ani čínský trh nemůže okamžitě spotřebovat celý objem vývozu EU do USA. Naopak, jak Peking, tak Moskva realizují s Evropskou unií přebytkový obchod. Svůj deficit v tomto směru pokrývala EU díky přebytku obchodu se USA. Jako argument, který měl udržet Trumpa před posledním krokem (úplné roztržky s EU), Evropa použila (a doufala, že bude i nadále používat) svou roli předmostí pro boj s Ruskem. Merkelová v posledních dnech, po summitu NATO, začala mluvit doslovně Porošenkovými slovy, když prohlašovala, že Trumpovy stížnosti vůči Evropě ohledně nedostatečného finančního příspěvku NATO nejsou oprávněné, protože Evropa bojuje s Ruskem za zájmy USA.

Pro EU bylo kriticky důležité, aby tento argument nadále fungoval. V opačném případě měl Washington opravdu více styčných bodů s Moskvou než s Bruslem. Evropa, která není připravena na ostrou konfrontaci USA, odpočívala na vavřínech a (na rozdíl např. od Číny) nezabývala se diverzifikováním hospodářských vazeb, čímž se stala příliš závislá na přístupu na americký trh.

Vedoucí představitelé EU, kteří se neodvážili předejít Trumpa v navazování normálních vztahů s Ruskem, se smrtelně obávali, že Trump a Putin, navzdory všem obtížím, učiní nemožné a domluví se, tím spíš že oba se představili jako osoby, připravené přijímat okamžitá rozhodnutí, která mění osud světa.

Postoj, který zaujala EU, zvýšil cenu summitu i pro Rusko. Pokud jde o vztahy se Spojenými státy, může Moskva čekat, až Washington dozraje k usmíření za jejích podmínek. Ale vzhledem k zjevnému záměru Evropy manévrovat mezi Ruskem a USA a její snaze udržet si výhodnou geopolitickou konfiguraci, která nevyhovuje ani Trumpovi, ani Putinovi, mělo Rusko také zájem demonstrovat celému světu úspěch summitu a dobré vyhlídky na dosažení konečných a komplexních dohod.

To byl pro obě strany nejtěžší problém. Zamysleme se. Víte, že se nemůžete domluvit. Víte také, že se celý svět bojí vaší dohody, protože hra na vašich rozporech umožnila mnoha zemím, aby se zvedly, posílily a začaly si činit nárok na hlavní role. Rusko-americká dohoda by hned o polovinu (pokud ne o více) tyto výsledky nivelizovala. Víte, že každý ví, že se nemůžete domluvit a všichni pozorně sledují výsledky vašeho setkání.

Můžete se pokusit napálit pozorovatele a vydávat za dohodu nějaké nic neříkající komuniké. Oklamané budou stovky, ne-li tisíce novinářů a "expertů" z mýdlových show. Ti zase oklamou miliony čtenářů a diváků. Ale to nic nepřinese. Profesionální politiky a diplomaty neošálíte. Okamžitě pochopí, že se vám nic nepodařilo a že se prostě snažíte skrýt své fiasko, a podle toho budou konat. Na názoru "davu" v tomto případě vůbec nezáleží: mezinárodní politika nejsou volby, rozhodnutí všeobecným hlasováním v ní nejsou přijímána a nebývají transparentní.

Před Trumpem a Putinem byl úkol uspořádat schůzku takovým způsobem, aby nenastalo klamání ohledně jejích výsledků, přesto prodat světu absenci jakéhokoliv rozhodnutí jako velký úspěch. A podařilo se to.

Za hodně stojí jedna fráze Putina o tom, že zpočátku byl sám skeptický ohledně možného výsledku setkání, ale rozhovor byl kupodivu slibný a má význam pro další pravidelné schůzky. Přibližně stejné hodnocení, jen jinými výrazy, zaznělo z úst Trumpa.

Pro Evropu je to katastrofa. Znamená to, že v nejbližší době by se měl Washington vyhýbat konfrontaci s Ruskem, neboť s ním byl nastíněn dialog s možností uzavření určitých dohod. Jaký konstruktivní návrh Trump Putinovi učinil, že ruský prezident okamžitě prudce zvýšil své hodnocení výsledků setkání, nikdo neví. Ale Evropané si jsou vědomi americké tradice, kterou Trump zdokonalil na maximum, řešit své problémy na úkor bývalých spojenců, když se jejich služby stávají nepotřebnými. Bojí se a dohadují se, koho (nebo co) se Washington rozhodl obětovat tentokrát.

Absolutní předvídatelnost výsledků setkání si zle s evropskými politiky zašpásovala. Jsou tak zvyklí na dvourozměrný svět, kde vše, co není vítězství, je porážka, že tak očekávali střet osobních ambicí Putina a Trumpa, takže jednoduchý krok: zaznamenat rozpory, diskutovat o verzích řešení, navržených stranami, a bez předjímání výsledku se domluvit na pokračování jednání, se stalo pro ně nepříjemným překvapením, horším, než kdyby Trump přímo v Helsinkách uznal Krym za ruský a odvedl USA z NATO.

Byla by to alespoň nějaká jistota. Bylo by jasné, co dělat a jak reagovat. Ale co dělat za vzniklé situace? Kam běžet: do Washingtonu nebo do Moskvy? Zachovat věrnost starému suverénovi nebo se pokusit dostat k novému dříve než ostatní? Jak řešit rozpory v rámci EU? A je ještě mnoho, mnoho důležitých otázek, na které není odpověď.

Ale na rozdíl od Ruska Evropa nemůže čekat. Poté, co se setkal s Putinem, Trump odvedl USA z "zugzwangu" a přenesl na EU právo učinit stejný krok, jenž pouze pozici zhoršuje.

Vždyť podle logiky vývoje událostí, kterou politici a diplomaté nutně musí brát v úvahu, by nyní měly začít konzultace mezi Moskvou a Washingtonem za účelem dosažení konkrétních dohod. Mohou bezvýsledně trvat měsíce a dokonce roky, ale mohou přinést ovoce téměř okamžitě.

Pokud chce EU zůstat ve hře, musí zformulovat své postoje a návrhy dříve, než se Moskva a Washington domluví. V opačném případě bude dohody dosaženo na úkor EU. Evropa nebude v tom případě ani pozvána k jednacímu stolu, jako více než rok není zvána Ukrajina, mimochodem, k opravdu důležitým problémům, a budou se snažit si ji navzájem rozdělit jako přívažek ke skutečným bonusům, získaným v jiných směrech.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

20 komentářů :

  1. No, ono to krásně zapadá do onoho okřídleného výroku: "USA nemají přátele, nebo nepřátele. USA mají jenom své zájmy".
    Když tady zástupci dobroserů blekotají o našich amerických přátelích a spojencích, cuká mi to koutkem. Okamžitě se mi vybaví řada příkladů z historie, kdy nám své přátelství a spojenectví dali pěkně sežrat.
    Hledáš li pomocnou ruku, najdeš jí na konci své paže. Nechápu, proč musíme neustále vzhlížet k nějakému velkému bratru. Jedno, jestli bydlí ve Waschingtonu, nebo v Moskvě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. POKUD ČESKÁ REPUBLIKA NECHCE ŽIT Z TISKU DOLARŮ,

      doporučuje ji aktivni složka Společnosti voličů OSV,aby hned začala realizovat SVŮJ NÁVRH NÁRODNIHO Programu a kdo to ještě nezpozoroval je tam ve skutečnosti napsáno jak maji všichni občané voliči začit bohatnout,jinak řečeno,

      OPRAVDOVI CHLAPI CHTĚJI MANY,MANY,MANY

      když je chtit nebudou, pak jim nic jiného nezbude než u oběda bodat do knedlíků a neustále si okolo toho stěžovat ovšem ve skutečnosti tleskat a u toho jásat, tomu jak se maji dobře!

      Vymazat
  2. USA nemají přátele, nebo nepřátele. USA mají jenom své zájmy". - štáty nemajú priateľov, len svoje záujmy - Machiavelli - Moskva nedirigovala kam máme smerovať hospodársky a čo chceme a ako ekonomicky riešiť, Západ nám toto rozhodovanie ukradol, vybrakoval, zničil priemysel - a aj poľnohospodárstvo - čo viac na to povedať ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 6:04 Mýlíte se, že "Moskva nedirigovala kam máme směřovat hospodářsky a co chceme a jak ekonomicky řešit".
      Uvažovaná hospodářská reforma, jejímž autorem byl ekonom Ota Šik s týmem svých spolupracovníků v roce 1963 a která měla být východiskem z ekonomických problémů Československa na počátku šedesátých let byla jedním z hlavních důvodů 21.srpna 1968.
      I když veřejně neuváděným...

      Hospodářské problémy Československa se po r.1968 prohloubily a tak se po roce 1989 stalo snadnou "kořistí" Západu, který vše "dokonal"...

      Nic není ztraceno. Obnova našeho státu, našeho hospodářství, obranyschopnosti, školství, kultury, apod., se musí stát cílem všech, kterým není lhostejná budoucnost jejich dětí.
      L.S.

      Vymazat
    2. Vaše poslední stať platí pro občany starší 50 let. Pro ostatní jen many, many, many.

      Vymazat
    3. 9:34-každý vyroste z telecích let, záleží jen na jeho "volební telecí stopě". Fakt je, že někteří nezestárnou.

      Vymazat
    4. L.S To by bylo moc pěkné ale pokud vládnou euhujeři tak je to neuskutečnitelné.

      Vymazat
    5. SSDK SJEDNOCENÉ SILY DRŽITELŮ KORYT VZKAZUJI

      děkujeme vám naši voliči za to,že jste nám pomohli se dostali k moci pomoci našeho tv a tisku třeba to byly lživé informace,ale to co si musite uvědomit a udělat jako to jako boháči v AMERICE je.

      ŽE SE VÍTĚZE NIKDO PTÁT NEBUDE JAK TO UDĚLAL

      a budou ho jenom obdivovat tak jak to děláte tady ve svých komentářich typu stěžujeme si do vrby a to nám stači!

      NENI PRAVDA,ŽE JSME VÁM TIM UKRADLI HLASY A TEDY I VAŠI OBČANSKOU MOC.

      Volby plati a vy si můžete ten váš Národni program strčit do prdele!

      Vymazat
    6. L.S. 7:17 nerad to říkám, ale záměr reformy podle Oty Šika znám natolik dobře, že si dovolím tvrdit – produkujete značně povrchní soudy!
      Jednoznačným zájmem RVHP, kde měl SSSR pochopitelně rozhodující slovo, byl hospodářský rozvoj východního bloku, zejména produkce výrobků pro průmysl a jeho růst.
      Reforma formulovaná týmem Oty Šika stavěla na uplatnění hodnotových ukazatelů efektivnosti výrob, hodnotových vztazích (co nejblíže tržním), na větších řídících pravomocích vedení podniků, na zvýšení podílu výroby pro spotřebu, aniž by byl rušen princip plánování podle celospolečenských potřeb. Zaváděla instituci Rad pracujících s jejich podílem na zisku a otevírala možnost drobného podnikání především živnostenského charakteru v rámci rodiny, jinak bez zaměstnanců. Jako taková tedy režim nijak neohrožovala a co do prostoru pro drobné podnikání zdaleka nedosahovala míry, jako v Maďarsku, Polsku nebo v NDR. Především byly hledány přirozené rozvojové podněty, které detailně plánované hospodářství postrádalo. Privatizace nebo podíly zahraničního kapitálu nebyly ani v podrobných expertních diskuzích zmiňovány.
      Problémem RVHP bylo, mimo rigidnosti řízení národních ekonomik, chronická nedostatkovost se skutečností, že se nedařilo prosadit specializace tak, aby se jednotlivé produkce netříštily do víceméně malovýrob často problematické kvality. Všichni chtěli a víceméně také vyráběli všechno. Nejširší sortiment drželo hned po SSSR patnáctimilionové Československo. To nemohlo být efektivní. Prosazení specializací ovšem bránilo i využívané právo veta jednotlivých členů RVHP. Příkladem je, že všichni trvali na tom, že budou vyrábět osobní automobily a polovodiče ... Příkladem také je, že jedna z mála prosazených specializací, světelné zdroje pro Bulharsko, selhala nejen na nevalné kvalitě, ale i na neschopnosti Bulharska dosáhnout nutných objemů produkce.
      Hospodářské problémy se po roce 1968 neprohloubily, ale trval zásadní problém ne dost rychlého rozvoje, nedostatkovosti a nízké efektivnosti většiny výrob, což bylo zesilováno hospodářským embargem ze strany západu a vysokými náklady „na obranu“, které v tehdejší ČSSR představovaly okolo 6% HDP!
      Příčnou vojenského zásahu VS vůči Československu byl politický vývoj, který naznačoval možnost vytržení státu z bloku (volání po neutralitě, po odstranění vedoucí úlohy KSČ ...), možná i strategický záměr SSSR posunout armádu dále na západ, když jedině v Československu, z celého východního bloku, sovětská vojska nebyla (krom spojařů ve Kbelích). Ví se, že těmto žádostem prezident Antonín Novotný nevyhověl. Možná také proto padnul.

      Vymazat
    7. 21:25 Doporučuji Vám si přečíst:
      https://www.vse.cz/polek/download.php?jnl=aop&pdf=227.pdf

      "Historie ovšem nezná „kdyby“. Na rozdíl od Marxova očekávání, ž e socialismus
      navá že na vyspělý kapitalismus, došlo k tomu v ekonomicky zaostalém a politicky
      dekadentním Rusku. Zdá se, ž e právě tam byl polo žen genetický základ jeho
      nevyhnutelného konce. U tehdy v sobě historický vývoj obsahoval potenciální zápornou odpověď na polož enou otázku. Československý 21. srpen 1968 ji signalizoval a rok l989
      definitivně ztvrdil."
      L.S.

      Vymazat
  3. K těm "dobroserům (sluníčkářům; presstitutům; těm,co se chtějí raději mýlit s USA, než mít pravdu; evrohodnotářům, natistům a podobné chátře)": Největšími nepřáteli národa, mravnosti, svobody a demokracie jsou okupanty privilegovaní zrádci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Well a co vlastne si Evropa zaslouzi ?

      Vymazat
  4. Trump a Putin - stručné a skromné hodnocení:
    - byli ochotni se setkat,
    - setkali se,
    - mluvili spolu pár hodin mezi čtyřma očima,
    - z místnosti nebylo slyšet ani rvačku, ani křik,
    - z místnosti vyšli živí, zdraví, nezkrvavení,
    - netvrdili že už se nikdy nesetkají.
    Už to stačí ke konstatování že došlo k podstatnému oteplení vztahů.
    Proč?
    Protože Amerika slábne. Jestli slábne absolutně těžko soudit, ale relativně slábne významně.
    Proč?
    Protože Čína sílí ekonomicky, Rusko sílí vojensky, státům v dolarové oblasti roste sebevědomí.
    Putin si to přál, Tramp musel souhlasit.
    Amerika už není pupkem světa, svět už není unipolární přestože ještě není multipolární.
    A Evropa už je odstavena, ačkoliv má jednotné zakřivení rohlíků na žádný nový pól ani nekandiduje.
    Pan Iščenko to zhodnotil výborně. Děda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě, státy i mocnosti jsou jako děti hrající si na pískovišti světa. Ale opodál na lavičce sedí rodiče (multibilionáři - globální prediktor) mající vše pod kontrolou. Ale takto jsem to nebral, abych neporušil zavedené dekórum. Děda.

      Vymazat
    2. Ano pan Iščenko jako obvykle velmi fundovaně.

      Vymazat
  5. Rusko je umělý strašák. Rusko definovaly jako svého nepřítele USA - ne Evropa. To USA potřebují mít z Ruska strašáka. Řekl to již kdysi při založení NATO generál Ismay:... bylo úkolem NATO „udržet Ameriku v Evropě, Rusko mimo západní Evropu a Německo při zemi.“

    Přirozeným spojencem Evropy nejsou USA ale Rusko. Protože Rusko na rozdíl od USA nemá zájem o další války v Evropě a v přilehlém regionu. Právě USA na nich vždycky ekonomicky i politicky vydělaly. Navíc Rusko si mnohem méně ekonomicky konkuruje s Evropou nežli USA. Konfliktních bodů v ekonomické oblasti má Rusko s Evropou mnohem méně nežli USA, které si s Evropou ekonomicky konkurují téměř ve všem.

    OdpovědětVymazat
  6. USA zavedla geniální strategii. Rusko zahnalo do náruče Číny, svého největšího konkurenta. Teď má kromě zbrojního průmyslu zaostalou ewkonomiku a z tisku dolárů věčně žít nemůže. jogín

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A mezitim se Evropa stala Chalifat jako treba Bosna , nebo Kosovo ,nebo jako spojena Hitlerova Evropa a bez nejmensi znamky odporu a co si teda zaslouzi jineho ta STARA SLUZKA , kterou nikdo nepotrebuje ?
      Kopnout do prdele a vyloupit co jeste zbyva.....Jako se to obvykle dela ..

      Vymazat
  7. ...O to víc bude lhát a štvát proti Putinovi česká televize. Ale ano, ještě to půjde, neboť blbost je nekonečná. J.O.

    OdpovědětVymazat
  8. Byly uzavřeny dohody ohledně severního proudu2 a ve věci Ukrajiny, to zcela určitě. I další. Podle vyjádření Člena výboru Rady Federace pro obranu a bezpečnost, Franze Klinceviče se odehrál plnohodnotný summit lídrů dvou velmocí a jeho výsledky brzy všichni pocítíme.

    OdpovědětVymazat