Reklama

.

.

neděle 29. července 2018

Vykořisťování, nebo investování do pozice?

Radim Valenčík
29. 7. 2018       RadimValenčíkPíše
Během několika dalších dní budu uveřejňovat na pokračování další sérii příspěvků o investování do společenské pozice. Pokusím se ji uvést trochu z nadhledu tímto článkem. Začnu reakcí na nejčastější námitky, s nimiž se setkávám. Ta vůbec nejčastější je:
"Lidé chtějí, aby jim někdo velmi jednoduše vysvětlil, o co jde, v čem je podstata nespravedlností, s nimiž se neustále setkávají, nechtějí složité konstrukce, které slouží spíše k jejich matení."
Tato námitka má určité oprávnění. Ale abychom mohli říci něco jednoduše a srozumitelně, musí za tím stát hodně dobrá teorie.
 

Marx musel napsat skoro tisícistránkový Kapitál (navíc navazující na jeho předcházející práce), aby ve společenském povědomí zakotvil určitý pohled na podstatu tehdejších nepravostí v podobě jeho teorie nadhodnoty, resp. vykořisťování. A jak se ukázalo poměrně brzo (on sám na řadu problémů svého výkladu reality narazil a už neměl sílu se s nimi důsledně vyrovnat), měl jeho výklad nepravostí poměrně velmi omezenou platnost. Mnohem významnější roli sehrála metoda, kterou ve snaze o analýzu společenského dění vyvinul.
Dnes například někteří tradicionalisté hovoří o "vykořisťování" v Marxově smyslu (přitom nikdy nepochopili, jak on sám toto "vykořisťování" definoval a jaké teoretické problémy s tím byly už tehdy spojeny), aniž by si uvědomovali, že jsou úplně mimo, pokud jde o postižení podstaty současných nepravostí. Výsledkem je, že jejich společenská aktivita v mnoha případech jde úplně mimo toho, o co jde, a že nadělají více škody než užitku. A to jen proto, že potřebují něčemu věřit a intelektuální lenost je vede k tomu, že se drží stereotypu... Ale to je jen jeden z mnoha příkladů ilustrujících známé a nikoli zastaralé "bez revoluční teorie není revoluční hnutí".
Pokud budeme chtít velmi stručně vyjádřit, o co jde, tak by to šlo snad takto:
Základním a hlavním problémem současnosti není to, že někdo má víc a někdo míň, ale to, že v globální společnosti převažuje na nejrůznějších úrovních a nejrůznějšími formami snaha měnit majetkovou výhodu ve výsadu, která nejen omezuje šanci na společenskou úspěšnost těm, kteří tuto výsadu nemají, ale různými formami může dokonce ohrožovat jejich vlastní existenci.
Bylo by samozřejmě fajn, pokud bychom znali ten nejobecnější mechanismus přeměny majetkové výhody ve výsadu, a to tak, abychom dokázali snadno identifikovat konkrétní podoby, které nabývá. Ale nalezení toho nejjednoduššího, toho průzračně zřejmého, to je právě to nejobtížnější a je to právě to, co dělá vědu vědou.
Zase si rýpnu: Když někdo k tomu, co je v rámečku, řekne – "ano, a já právě tak chápu vykořisťování" – co tím dokázal? Otevřel tím cestu k tomu, abychom byli schopni identifikovat konkrétní formy investování do společenské pozice? – Ne. Pouze zasunul problém do své škatulky, aby si jej udělal pohodlně "pro sebe jasným".
Uvedu jeden konkrétní a velmi živý příklad. Kauza H-Systém, resp. jeho fáze spojená s vyháněním obyvatelů z dvakrát zaplacených domů. Někteří řeknou: "Ale vše bylo podle práva, k žádné nespravedlnosti nedošlo." – Je to lež jako věž. Právo bylo účelově zprzněno, z právní reality byly účelově vytrženy jen některé aspekty, aby byla vytvořena jedna z možných právních konstrukcí. Ta byla následně vydávána "za jedinou možnou". A to vše mohlo projít, resp. procházelo, pod bezprostředním tlakem důsledků investování do společenské pozice, tj. důsledků předcházející proměny majetkových výhod ve výsady.
Mimo jiné – jedním z důsledků investování do pozice je beztrestnost těch největších gaunerů, prorůstání zločinu do nejvyšších pater politiky, kde se výše uvedené projevuje jako demonstrativní uplatňování politiky dvojího metru.
Zde vidíme, jak se potřeba přesné analýzy klíčového společenského jevu promítá do potřeby vyznat se prakticky v každé kauze.
Důležitější je ovšem něco jiného. Ve společnosti to není tak, že na jedné straně jsou ti, co vydělávají na přeměně majetkové výhody ve výsadu, na druhé straně jejich oběti. Většina lidí je jak tvůrcem, tak i obětí pozičního investování. Samozřejmě, v různé míře. Nepravost, která se vyvinula do podoby zla ohrožujícího přežití naší civilizace, je složitě strukturována. A obecně platí následující: Čím většímu zlu čelíme, tím musí být koalice schopná porazit toto zlo, širší. Za to se platí kompromisy, ale bez těch to nejde. Jakmile někdo někoho vede do beznadějného boje, je to zoufalec, nebo provokatér.
Ten, kdo se domnívá, že bez dostatečného obnažení mechanismů vzniku a fungování zla dokáže dostatečně efektivně vytvářet takovou koalici, která má šanci na vítězství, je buď naprostý naivka (který by se raději vůbec neměl v politice angažovat), nebo rovněž provokatér.
Prostě platí: "Bez revoluční teorie není revoluční hnutí."
Ať se to komu líbí či nikoli. Po velké většině lidí nikdo nechce, aby se teorií zabývali. Neměli by však z důvodu své určité pociťované pohodlnosti význam teorie zlehčovat. Bez ní to opravdu nejde.
Zde jsou dvě nejnovější pokračování:
Zítra přibude další...
Z předcházejících pokračování je v kontextu tohoto důležitý zejména tento:

7 komentářů :

  1. No tak já si myslím že problém je jednoduchý rádoby spravedlnost platí jen pro pro lůzu. Prachatí zloději jsou nepostižitelní. Ženská co ukradla 15000000 dostala 18 let. Kolik by měl dostat bakala a další podnikavci???

    OdpovědětVymazat
  2. Představa, že "Lidé chtějí, aby jim někdo velmi jednoduše vysvětlil, o co jde, v čem je podstata nespravedlností, …" je naivní, protože už ve filmu Hoří má panenko jeden hasič sdělil moudrost, že lidé nejsou hloupí a že vědí ... Pan docent Valenčík se také hluboce mýlí, když tvrdí, že "základním a hlavním problémem současnosti není to, že někdo má víc a někdo míň, ...". To mu nejspíše nabulíkovali v socdem, kde jinde? Já osobně nezávidím majetek Kájovi Gottovi a jednomu svému spolužákovi, který vybudoval firmu se 120 zaměstnanci, aniž si půjčoval. Je skoro pravidlem, že velké majetky nebyly nabyty poctivě. Takto to bude vnímat drtivá většina občanů bez zvláště vysokého majetku nebo majetku, který pochází z jejich vlastní práce a nikoho dalšího. Také se všeobecně ví, že s tím nelze vůbec nic dělat, než se s tím smířit, což vy falešně interpretujete, že to lidem nevadí.

    Pane Valenčíku místo seriálu knížecích rad se nejprve soustřeďte na popis všeho, co jste v politice udělal ve svém životě špatně. Jako komunista jste neměl příležitost lidem ubližovat. Jako člen socdem jste restauroval kapitalismus, který tolika lidem škodí, že si to snad ani nedovedete představit. Místo toho chcete zase tvrdit, že už se mýlit nebudete a vaše nejnovější rady budou ty nejlepší, které nás dostanou z mizérie kolonie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už jsem myslel, že jste mne smázli, ale není tomu tak. Pan docent je velmi plodný a už má další článek.

      Vymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  4. sklamaný sám sebou vyzýva k revolúcii - ale mal by nám vysvetliť čo po nej ....

    OdpovědětVymazat
  5. P. Valenčík píše (nevyzývá) o revoluci, která zákonitě přichází po neúspěšném pomateném vývoji společnosti.
    Pro revoluční proměnu (nekrvavou) vývoje je ale potřeba mít teorii jak provést změnu a jak dál pokračovat ..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní30. července 2018 15:48
      „Pro revoluční proměnu (nekrvavou) vývoje ..“
      Může být revoluce nekrvavá? Není to zase takové překrucování významu slov, které brání pochopit situaci?
      Podle mého názoru, nekrvavá změna může významná, podstatná, dějinná, atd., ale nikoliv revoluční. P.K.

      Vymazat