Reklama

.

.

čtvrtek 23. srpna 2018

Dubček – persona non grata!

Zdeněk Hrabica
22.8.2018 NovéSlovoSk
„Dubček byl kovaný komunista. Nejvíce směšný byl v okamžiku, kdy si myslel, že se stane po revoluci československým prezidentem, a ve své prostoduchosti nemohl stále pochopit, že doba už si nežádá dalšího komunistu na Hradě.“
Martin Lukeš, Magazín DNES, 16. 8. 2018


Není mi známo, kdo byl hlavním kormidelníkem nedávné silné a hlučné propagandistické kampaně kolem smutného 50. výročí 21. srpna 1968. Bůh suď, není to už jistě příliš důležité. Z trubadůrů, vzpomínajících na smutné dny, mne potěšila jenom ekonomka docentka Ylona Švihlíková. Připomněla, že namísto hluboké analýzy, co se u nás dělo v šedesátých letech, se vše soustředilo na vojenský zásah Brežněvova Sovětského svazu a výstřely šly nyní plnou palbou na současné Rusko.


Myslím, že všechno bylo v mediální sféře – , ale i v politické (včetně projevu Milana Štěcha u budovy Českého rozhlasu) pojato slovem a hudbou jako happenink.

Shlédl jsem v ČT1 slovenské životopisné drama „Dubček“ (2018). V mnoha ohledech film výrazně ukázal a oživil pravdivé skutečnosti doby. Jenom pět minut před jeho demonstrací na ČT 24 promluvil i k českému národu slovenský prezident se zhola nic neříkajícím přehledem, dávno po celý týden připomínajících a probíhajících událostí před padesáti lety. Smysl mi unikl. Pak debata v televizních Událostech na téma „Happy end ala zvítězili jsme! Toho bohdá nebude, aby Haha Bimbi z boje utekla“.

Nemohu mlčet, musím učinit alespoň několik poznámek. Byly již mnohem dříve obsahem i mé knihy „Tváře bez retuše“ (Dialog 2014). Odmítl jsem se připojit svými návraty ke sběru vzpomínek Paměti národa – kvůli ideologické podjatosti této instituce.

1/  Dubček přišel na svět s lednem 1968. Pokus o změnu celospolečenských poměrů se rozjížděl plným proudem. S Dubčekem se na scéně objevila nová tvář zcela rozdílného projevu, než byla v přístupu tvář jeho předchůdce: „Soužky a souzi, maso bude!“ Dubček začal mluvit zcela odlišnými slovy a jiným tónem hlasu. Osud mne zavedl v sobotu 23. února 1968 do salonku, sousedícího se Španělským sálem. Bylo to krátkou chvíli předtím, než začalo slavnostní zasedání k 20.výročí února 1948. Byl jsem vášnivý kuřák a také jsem si chtěl pořídit krátké osobní poznámky. Do salonku vstoupili dva muži. Nijak jsem jim nepřekážel. Leonid Iljič Brežněv a Alexandr Dubček. V místnosti jsme byli najednou tři. Dnes mohu říci, že jsem byl chtě nechtě přítomen významnému rozhovoru budoucího maršála SSSR a rovněž tak i budoucího válečného zajatce. Diskuse byla o nadcházejícím slavnostním Dubčekově projevu. Ze strany maršála zazněl tón nejhrubšího zrna v libozvučné ruštině. Později, po vydání memoárů Vasila Biľaka a Vlastního životopisu Alexandra Dubčeka „Naděje umírá poslední“ z pera Jiřího Hochmana, nebyl tento moment setkání jakkoliv zmíněn.

2/  Na 1. máje 1968 jsem stál v blízkosti Alexandra Dubčeka na slavnostní tribuně, postavené u tehdejšího pražského kina Sevastopol. Vedle nás stáli politici František Kriegel a Drahomír Kolder. Debaty byly pro mne hodně zajímavé. Stejně jako to byly i debaty nezapomenutelné. V okamžiku, kdy se u tribuny zastavila početná delegace KAN (Klubu angažovaných nestraníků), jedna z vévodících pohledných žen vhodila do rukou Alexandra Dubčeka grilované kuře. Ten se do něj teatrálně zakousl. Kriegel, povoláním lékař, Dubčeka laskavě upozornil, že kuře může být kdoví čím infikované a chuť k jídlu Dubčekovi překazil. Kolder byl jiného ražení a Dubčekovi bez obalu řekl: „Sašo, jsi kokot! To se nehodí.“

3/ V červnu 1968 jsem se zúčastnil Festivalu československé a sovětské mládeže v Nitře. Doprovázel jsem sovětského generála D. D. Leljušenka, jednoho z velitelů tankových vojsk, které osvobozovaly v roce 1945 Československo. Oběd pro něho uspořádal Vasil Biľak. Generál při obědě, který všem kvůli jeho dlouhé řeči vychladl, vyslovil genezi o připravované budoucí vojenské pomoci, v případě dalšího zesílení útoků nepřátel socialismu. Biľak pomoc kategoricky odmítl, sdělil, že si pořádek dokážeme „urobiť“ sami.
 
4/  S Alexandrem Dubčekem jsem měl možnost ještě hovořit a fotografovat ho při setkání mládeže a studentů v zahradách Pražského hradu v květnu 1968. V jistých okamžicích jsem si z toho odnášel subjektivní dojem, že je na pokraji svých sil.

5/  V červenci 1968 jsem byl v Sofii na Světovém festivalu mládeže a studentstva. Provokace proti československé účasti z bulharské strany střídala provokaci. Policejní fízlové podstrkovali českým a slovenským delegátům letáky, vměšovali se do festivalového průvodu a vykřikovali v češtině hesla: „Ať žije Dubček!“ Dokonce i v auditoriu sofijského divadla. Zabránili skupině Čechoslováků překročit skupině mladých pěších festivalových turistů vstupu na bulharské území. Tlumočil jsem protest Petru Mladenovovi, ministru zahraničních věcí, který později nahradil hlavu státu a Bulharské komunistické strany – Todora Živkova. Bylo mi ostře vytknuto, že československá delegace nesla v průvodu Sofií velké fotografie prezidenta Ludvíka Svobody a prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka. Tedy osob pro poměry v Bulharsku nežádoucích.

6/  Po 17. listopadu 1989 jsem byl Alexandru Dubčekovi nablízku častěji. Byl jsem s ním v Moskvě při jeho první návštěvě Sovětského svazu v Kremlu po roce 1968, při setkání s Michailem Sergejevičem Gorbačovem. Tam jsem měl několik příležitostí blíže poznat jeho charakter a duši člověka. Když jsem mu v jeho přechodné rezidenci pomáhal podle telefonního seznámku v kontaktech s bývalými kamarády a stále častěji slyšel odpověď: „ К сожалению, его уже нет!», přijímal ode mně zprávy o jejich úmrtí se slzami v očích.
 
7/  Absolvoval jsem s Alexandrem Dubčekem, předsedou Federálního shromáždění oficiální cestu do JZD Červenka na severní Moravě, kde se setkal se svým kamarádem, bylo to úžasně hřejivé setkání. Poprvé jsem se dozvěděl, že v polistopadových dnech roku 1989 mu znemožnil vstup na balkón na Václavském náměstí Pavel Tigrid! Kategoricky a odhodlaně. Dal mu najevo, že do jejich party nepatří a nikdy patřit nebude.

Heslo „Jsme s vámi, jste s námi!“ zmizelo jako pára nad hrncem.

K věci kolem 21. srpna 1968 nyní v roce 2018 promluvil i básník a dramatik Milan Uhde, sdělil nám, že jedinými prezidenty, na něž kdy bylo spolehnutí a kteří nikdy nezklamali, byli Masaryk a Havel. O tom prvním ani já nepochybuji, i když by se mnou můj tatínek Jakub nesouhlasil.


Foto: Autor
 slovo@noveslovo.sk

30 komentářů :

  1. Vzdyt je to jedno, kdo se stal po "revoluci" prezidentemprezidentem: Naivni "kovany" komunista nebo vychytraly opilec, devkar a lhar, sluha USA!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ad 9:25 - jak je vidět, jedno to nebylo.

      Vymazat
    2. 9.25 Nemáte pravdu. KDYBY TO BYLO JEDNO, TAK ALEXANDR DUBČEK BY NEZEMŘEL PŘI PODIVNÉ DOPRAVNÍ NEHODĚ! Pravda, můžete říci, že nemám důkazy... a máte pravdu. Nemám důkazy, a kdo je má, pokud je dávno nezničil, ten je ve vlastním zájmu nevydá.

      Vymazat
    3. Tradiční strany měly naši zemi na hraní, rozkradli to tady....

      https://www.youtube.com/watch?v=23yxalcmU-w

      Vymazat
    4. Ja pochybuji o vsem a tim existuji. Udalosti v Bulharsku me zajimaji jako lonska uroda svestek.
      Dodnes mne zajima z toho hesla ta podstata:::
      "Jsme s Vami budte s nami" . Kdo vlastne s nami,
      tenkrat byl ??? A Nikoho nevidim..
      A ten rozhovor Dubceka s Marsalem Breznevem ?? To uz je mi uplne mimo..A vo co v TOM DULEZITYM rozhovoru slo ?? A proc do toho zapletat dusi soudruha Gorbaceva ? Min chlastu asi , by pomohlo , pri tom psani..
      S tim Tigridem /CIA a Havlem/CIA, to uz je jasny ,ze to nikdood sameho zacatku z Ceska nemel ani trochu v packach..

      Vymazat
  2. Zajímavý článek. Zdá se, že v 1989 Dubček překážel víc, než si myslíme a ukazuje dobře, kteří lidé měli v rukách režii svobody a demokrácie.

    OdpovědětVymazat
  3. Dubček očividne naivný bol.. a taktiež neschopný.. Stačí si prečítať prepis jeho telefonátu s Brežnevom:
    http://veksvetla.cz/telefonat-mezi-sasou-dubcekem-a-leonidem-breznevem-13-srpna-1968-12/
    Očividne v tom čase mal moc V Československu v rukách niekto iný..

    OdpovědětVymazat
  4. Z příkladů uvedených je patrné jak byli někteří představitelé KS naivní diletanti od Dubčeka až po Gorbačova. Viděli jen svůj dvoreček, o geopolitice neměli ani šajnu a taky na to doplatili. Síla peněz zatím vždy zvítězila a vítězí nad ideály a zájmy obyčejných lidí.

    OdpovědětVymazat
  5. Autor se snad pozastavuje nad tím, že Tigrid "eliminoval" Dubčeka od samého počátku "plyšáku"? Vždyť Tigrid byl spin-doctorem převratu (jsa agentem CIA).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dubček splnil roli užitečného idiota. Poté byl zlikvidován.

      Už to tady jednou bylo:

      "Zlomový okamžik přišel v roce 1956, kdy založil (Tigrid) Svědectví. Jedinečnost časopisu tkvěla v tom, že se přiklonil k myšlenkám takzvaného gradualismu, americké zahraničněpolitické koncepce, která usilovala o dialog se sovětským blokem. Tímto způsobem se měli (někteří) komunisté přesvědčit o výhodách demokracie a svobody a sami je pak začít požadovat doma. „My nechtěli vydávat Svědectví jen pro emigraci, ale dělat časopis pro domov! Chtěli jsme od začátku vydávat časopis, který nějakým způsobem budeme do Československa dostávat, a pokusit se o dialog i s těmi komunisty, kteří nám připadali po maďarské revoluci 1956, že přeci jenom nějaký dialog s nimi by byl možný.“ ( https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2285623-pet-zivotu-pavla-tigrida-symbol-protikomunistickeho-exilu-se-narodil-presne-pred-sto ) Z úvodního programového prohlášení redakce 28. října 1956: Tento časopis vychází v době revoluce ve střední Evropě. Je to svým způsobem revoluce jedinečná: není namířena proti socialismu, ale proti zemi, jež skutečný socialismus zradila, Sovětskému Svazu. Je to revoluce nikoli za návrat kapitalismu, ale za návrat svobody, spravedlnosti a důstojnosti lidského života. Je to zápas vedený lidem proti těm, kdo jej po léta ponižovali, omezovali, odírali a ohlupovali z příkazu cizího diktatora, nyní i Moskvou prohlášeného za zločince. Lid žádá, aby tito muži v cizích službách byli smeteni. Tento československý časopis, vycházející v cizině, se ovšem hlásí do řad bojujících."
      http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/co-take-predchazelo-srpnu-1968-v-ceskoslovensku-i

      Vymazat
    2. Od roku 1976 CIA ustanovila novou strategii na rozvraceni statu Vars. ASmlouvy zevnitr , protoze saboteri a diversanti a Masinover selhali. Hned se utvorila CHARTA , jen tak nahodou,ze jo ? A meli se dobre. A ta jejich rychlost a pohotovost se hned chytit u zdroje...

      Vymazat
  6. S odstupem času může být dnešní hodnocení Dubčeka a KSČ jakékoli. Pravdou je, že v roce 68 byl Dubček mimořádně oblíbený dokonce i u nestraníků. Za tehdejší KSČ se v srpnu postavilo 90% národa to je ověřený fakt, který v době normalizace sami komunisti tajili. Čím víc se v tom roce budeme šťourat tím více fantazmagorií vznikne.

    OdpovědětVymazat
  7. bol len bezobsažnou modlou, nemal riešenia ako ďalej - podľa môjho otca - veľa rečí , chudoba ducha

    OdpovědětVymazat
  8. Presne , ako pisete Pavel Tigrid , agent CIA , chlouba havlokavarny !

    OdpovědětVymazat
  9. Navážet se nyní do Dubčeka je slabošské, zbabělé a neuctivé. Může to být i snaha umenšit jeho obraz u naprosté většiny národa. Protože "Tigrid, bože. Kdo to je ten Tigrid? Ubožák,který se zaprodal hned několikrát." A Havel? Uměle vytvořená ikona, ožrala, slaboch a loutka, která podléhala nejen Dášeňce..U ní to ale bylo nejvíce viditelné. Soední lidé vědí své a myslí si své. Na tom nějaké bláboly nic nezmění!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No právě-je potřebné na stejnou rovinu Tigrid,Havel postavit i toho nýmanda Dubčeka.

      Vymazat
  10. Už v roce 1968 bylo zřejmé, jak velká je síla mediální manipulace vědomí lidu obecného a že i u nás je možno z průměrného (třeba i slušného) politika vyfabrikovat miláčka národa.
    Dubček byl "duší čistou", jeho intelektuální schopnosti však neodpovídaly funkci, v níž se na politickém rozcestí naší země ocitl.
    A podle toho dopadl nejen on jako osobnost, ale i celá země, na jejíž řízení si (bezelstně) troufl, aniž by se dokázal obklopit kompetentními lidmi vyvažujícími deficit jeho předvídavosti a promyšlené tvořivosti (ve vnitro-politickém i mezinárodně-politickém kontextu) ...
    Aby tím opět potvrdil, jak kriticky významná je role osobnosti vedoucí státy, které stanuly na dějinné křižovatce.
    ---
    p.s. To i V. V. Putin by mohl dlouze povyprávět.

    OdpovědětVymazat
  11. Dubček nedorostl, kam se došplhal. Nedělejme si iluze o osobě Dubčeka, byl hodný, ale nebyla to osobnost, politik, diplomat, průměrný partajní bos, něco podobného jako pak v SSSR Jelcin, ochotný přijímat nesmyslné myšlenky druhých, těšit se z falešné popularity a proto zradit zásady a třeba i stát a národ To s odstupem 50 roků vnímáme daleko silněji, než tehdy, kdy se poskoci západního kapitálu už hádali, kdo koho na který kandelábr bude u nás věšet. Možná, že kdyby byla tehdy na místě Dubčeka intelektuálně a mravně silná osobnost, mohlo to dopadnout lépe. Ale asi ne, žili jsme ve Světě podobném dnešnímu, kapitálu šlo jen o to, kdo se zmocní území východní Evropy - tedy o pokračování ideí Adolfa Hitlera a jeho Drang nach Osten ku prospěchu světové oligarchie. Tedy dnešek je jako když vypadne z Hitlerova Mein Kampf. Lebensraum a vyhubení slovanských podlidí, zejména Rusů. A že na to dnes u nás nemálo Čechů slyší? No vždyť komise pro arizace Velkoněmecké říše přece zjistili, že jsme rasově na tom lépe, než Bavoři.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dnes všichni odsuzují Husáka a L.Svobodu. Ale to byli politici s hlavou v té době.Snad to teprve historie docení. Ne Havel, Dubček aj.-to byli pouze figurky na šachovnici jiných.

      Vymazat
  12. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  13. Rudi curaci, kteri s Rusakama smelili benzin, se tady ukajeji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ó ty boží prostoto ( sprostoto s prostatou )...

      Vymazat
  14. Pokud básník a dramatik Milan Uhde odtušil, že tím druhým z obou prezidentů, na něž kdy bylo spolehnutí a kteří nikdy nezklamali, byl Havel, pak se ale vskutku nemýlil!!
    Havel byl skutečně věrným vykonavatelem vůle západních hybatelů (kterým by mnohém zavázán) a ani například to, že se před celým světem ztrapní mu nezabránilo, aby pro deník le Figaro pronesl své neskutečně pokrytecké odůvodnění tzv. humanitárního bombardování Bělehradu aj. Stejně tak na něj byl 100% spoleh ve věci prosazování zájmů SdL či zájmů USA u nás i ve světě. Za což byl oceněn samotným G. W. Bushem (jr.), k němuž se při své dekoraci tak roztomile vinul ...
    Jen jednou snad malinko přece jen selhal.
    To když se dělilo Československo, a tento "neústupný" se cestou své abdikace na prezidentskou funkci od své ústavní odpovědnosti vypařil jako ta pára nad hrncem.
    A republika pak byla rozdělena neústavním způsobem ... aby se poté se stejnou neústupností reinkarnoval v roli prezidenta České republiky.
    Doufám, že jeho "neochvějné" skutky nebudou po generace zapomenuty. Třeba i jen pro to poučení příštích generací.

    OdpovědětVymazat
  15. Havel, to byla kapitalistická obdoba Dubčeka, člověk prahnoucí po osobní slávě, poctách, utápějící se pohledem na svoji dokonalost v zrcadle, člověk schopný velezrady, jen když se o něm bude vědět, mluvit, psát, oslavovat....Slaboch, jeho silná stránka byla jen děvy, alkohol, cigarety, i jako kulisák byl nemotora a rádoby mudrlant. Ale o mrtvých jen dobré, tím spíše o lidských nulách!

    OdpovědětVymazat
  16. Píše: "Dubček přišel na svět s lednem 1968"
    Ne, šéfem slovenské KS byl asi od 1963. A píše se, že "odmek" tání tam začalo už roky před 1968.
    Škoda povrchních hodnocení.

    OdpovědětVymazat
  17. V roce 2008 jsem byl na východním Slovensku ve městě Svidník . Když jsem vyděl na náměstí majestátní sochu Ludvíka Svobody byl jsem ohromen . My si neumíme vážit svojich hrdinů . Děkuji vám na Slovensku že jste neodstranili našeho generála .
    Na Ukrajině tyto sochy ničí a probouzejí banderuv fašismus .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pozor na Vychode kolem Kosic byli vzdy pro nas..

      Vymazat
  18. Dubček si nezaslouží být zařazen mezi užitečné idioty. V 68 jsem studoval VŠ, a jaro se nám na škole moc líbilo a Dubček taky. Nebyl sice typ válečníka a neodhadnul zběsilost Brežněva ale s ním i většina slušných lidí. Dnes je každý mrťafa chytrulín a každý posera hrdinou u PC. Protože urážíte moje kamarády, študáky kteří šli s vlajkou proti tankům, sportovce, kteří využili každé přiležitosti k protestu, tak si nezasloužíte být občanem tohoto národa, jste spodina. Rusové své násilí, museli zaplatit, rozpadlo se jim samoděržaví a dobře jim tak. My se za 68mý nemusíme stydět, ale normalizačni kolaboranti, kádrováci, vexlaci ano.

    OdpovědětVymazat
  19. Fakt je ten, že národ měl Dubčeka rád a podporoval ho. Jinak by pracující nepracovali o tz. dubčekových sobotách zadarmo.
    Nedávali by dobrovolně zlato a šperky na Zlatý poklad republiky. Věřili spolu s ním v lepší budoucnost. Čest jeho památce.

    OdpovědětVymazat