Reklama

.

.

čtvrtek 30. srpna 2018

Už zítra vyhrajeme milión - hold devadesátým letům

Patrick Ungermann
30. 8. 2018
Pročítali jsme doma reklamní leták. Rodičům, kteří už mají pohybové obtíže, se líbil takový vozíček na nákupy. Dá se připřáhnout za kolo, dlouhý je metr třicet a stojí ke dvěma tisícům. K tomu byl obrázek vozíku za kolem. Kárka se na obrázku zdála menší než přední kolo. Znamenalo to, že přední kolo muselo mít průměr větší než metr třicet! Znáte ta malá písmenka, která nám napoví, kolik zrovna potřebujeme dioptrií… Byla i na konci letáku: „Obrázky jsou pouze ilustrační a za tiskové chyby firma nezodpovídá.



“ Ilustrační obrázek měl odjakživa pečlivě zachytit skutečnost. A co je tady tisková chyba? Ten obrázek? Délka sto třicet? Ta cena? „To už máš takové kapitalistické finty,“ povídá tatínek.

Znám i jiné takové finty. G.d.p.r. je poměrně nátlaková akce, víc než sčítání lidu. Ruší se kvůli tomu školní knihy tváří (facebook) pro žáky a učitele, děti teď mají místo rodných čísel sedmero hausnumer na obědy, na pomůcky, na kroužek, na školu v přírodě… A skutek často utek: Dál mi chodí horké i teplé maily, sex mi i s obrazovou přílohou nabízí Regína i Pepa… Žena ví, jak ke mně do pošty, a proč by nevěděla? Vždyť tam může být něco ze školy a fotky dětí ze dne na dopravním hřišti.

Anebo telefony: „Tady Ilona Tachecí, máte čas na krátký monitorovaný hovor?“ „A jak jste, slečno, když máme g.d.p.r., přišla na mé telefonní číslo?“ „Je to jednoduché, pane Urghr… ghr… mane. Číslo nám vygeneroval počítač.“ Tož zadám do chytrého programu číslice od nuly do devítky a volám si, jak ze seznamu. Inu, finty.

Kdypak se u nás narodila chuť dělat tyhle finty? Mám na to názor, že v devadesátých letech. Dřív to být nemohlo. Později by už bylo pozdě. Letos jsme se okázale, byť poněkud jednosměrně, vyjadřovali k padesátému výročí okupace naší země vojsky Varšavské smlouvy. Dovolte mi připomenout jedno dvacáté výročí, které nám pomalu nastává. Je to dvacet let od uplynutí devadesátých let. Na nich byla určitě revoluční změna ceny peněz. Jistě, cena peněz, a tedy i cena práce se mění. Jen objem té práce jaksi zůstává. Být milionářem za komunistů nebylo jen tak. Tehdejší milión v ceně dnešních deseti miliónů nebylo snadné uspořit, a navíc budil pohoršující závist. Současný milión v hodnotě tehdejších sta tisíc žádnou závist nevzbuzuje. Je to cena bezpečného pohodlného vozu, cena pokrytí dvou střech na chalupě, cena deseti zájezdů za žirafami, cena koupě městského pozemku, cena poloviny venkovské novostavby.

A právě tady si vzpomínám na osobní příběh s penězi. Jezdit do Jugoslávie bylo v osmdesátých letech něco víc, než jezdit do Bulharska. Tady už jste potřebovali šedou výjezdní doložku. A nějaké peníze na útratu. Místní dinár si stál pevně v kramflecích, což bylo důležité pro můj dobrý skutek. Zbyly mi tři dináry, nosil jsem je v kožené peněžence na tkaničce kolem krku. Před kostelem seděl omšelý žebrák a já mu tři dináry dal. Prohlížel si je dlouze a dlouze mi děkoval. Voda se valí – vítr letí, uběhlo deset let. A před stejným kostelem znova ten žebrák. Sáhl jsem do peněženky pro posledních pět dinárů. Žebrák vytřeštil oči, hodil penězi na práh kostela a dlouze klel. Nevědomky ode mne dostal haléřovou položku. Vím, nevědomost hříchu nečiní, teď ovšem vím i to, jak rychle mohou vzít úspory za své.

Má spolupracovnice vzpomíná na devadesátá léta pod hlavičkou: Konečně začalo být víc zboží. To je pravda. Přišel jsem do drogerie obstarat si zubní kartáček. „A jaký chcete?“ Stálo jich tam v dóze čtyřicet různých a ke každému dovedla paní prodavačka přidat chvalozpěv o kvalitě. Myslel jsem, že mně spasí myšlenka vybrat si ten nejlevnější. „To je tady těch deset,“ povídá ta dobrá duše za pultem. Odešel jsem bez kartáčku. Zkrátka jsem si neuměl vybrat. Ano, v devadesátých letech začalo být zboží a jeho podnikatelé. Někteří časem odcházeli na Bahamy, do Jaru (Jihoafrická republika) nebo končili v Želivské přehradě zabetonovaní v sudech. A Bůh oplať všem poctivým. V devadesátých letech krachovaly továrny, ničily je otevřenější trhy, bílí koně a černé úmysly. V devadesátých letech zbankrotoval Českomoravský len a jeho místní podnik – tírna. Maminka byla nějaký čas v likvidační komisi, pak ale přišla o práci. Uznejte, kdo by v závodu, co přišel na buben, upotřebil mzdovou účetní? Tatínek ještě práci měl, dostával za ni komunistické dva tisíce, ačkoli ceny už byly kapitalistické. Tenkrát jsme přestali mít večer k čaji tatranku. Jistě, povídejte tohle etiopským, somálským dětem či dětem na egyptském venkově. Jenže to byl takový zvyk: „Máme, maminko, něco k čajíčku?“ „To víš, že máme,“ a na stole ležela pro každého tatranka.

Nedivte se, jak mocně na nás působili první podnikatelé s lidskou psychikou: „Paní Pišpunáglová, děkujeme vám za koupi nádobí značky Neotluče se. Jako odměnu vám zasíláme výherní kupón v hodnotě jednoho miliónu peněz. Co tomu říkáte, paní Pišpunáglová?“ Normální by v souladu s předchozí logikou bylo myslet si, že vystřihnu kupón, poběžím kamsi a vrátím se s miliónem. Jenže k aktivaci kupónu chyběla už jen jedna objednávka a chyběla po každé další objednávce. Paní Pišpunáglová už měla dům plný serepetiček značky Neotluče se, už ji to přivedlo na pokraj zkázy a milión nikde. Jednou udělala to, co rozumný člověk udělat musí. Rozhodla se oželet neviditelný milión a nic si od značky Neotluče se neobjednat. Skandál byl na světě. Rozdrnčel se telefon: „Šlapete si po štěstí, paní Pišpunáglová!“ Schránka se plnila dopisy: „Stačila jedna jediná objednávka a milión by byl váš, paní Pišpunáglová! Zvažte to, prosím, pošlete nám znovu poslední objednávku.“ Paní Pišpunáglová vše znovu zvážila a rozhodla se zvítězit nad devadesátými lety a nic si od nikoho neobjednat. Před dvaceti lety jedna paní pochopila jeden nový rozměr nové společnosti. Rád takovému výročí věnuji úvahu.

15 komentářů :

  1. Že by švindl? No, ale na tom je přece kapitalismus postaven. Nebo snad ne?

    Štefan

    OdpovědětVymazat
  2. Jo kapitalisté denně lžou v reklamách a v různých fintách normální člověk jim to nežere.

    OdpovědětVymazat
  3. Literalne nadany a sentimentalni pan Ungermann napsal povidani o hloupe hospodince , ktera cte JUNK MAIL a veri tomu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 21:42
      To není tak docela pravda. Zapomínáte na staré osamělé lidi.

      Vymazat
    2. Myslíte že být hloupý zakládá někomu právo toho hloupého podvést? Smutné je když tyto praktiky ještě posvětí stát jako u nás v případě bank a pojišťoven.

      Vymazat
    3. 2142
      Pan Ungermann není nadměrně sentimentální. Jen si všiml, že život bez důvěry ztrácí na hodnotě.

      Vymazat
  4. Největší švindl je inflace. HDP nám naroste o 4%. z toho je ale 2.5% inflace, což by se mělo odečíst. A inflace je ovšem zešvindlovaná taky, protože v ní nejsou náklady na bydlení. Takže výsledkem rostoucí ekonomiky je především růst všech cen, který požere zvýšené mzdy. Nula od nuly pojde. Je ovšem důvod k jásotu nad rostoucí ekonomikou.

    OdpovědětVymazat
  5. 21:47 - Aha, uz tomu rozumim ! Kdyz je hospodinka stara a osamela, tak je v poradku, ze si dopisuje s prodavacem, ktery ji prodava hlouposti, ktere nepotrebuje a bere za to premie.

    Ungermanne vysvetlite stare a osamele hospodynce, ze ji hleda osamely dedek a ze je potrebna a at kupuje pouze co potrebuje.

    OdpovědětVymazat
  6. 21:51 - nedejte se odradit a piste vase nazory !

    OdpovědětVymazat
  7. Ano, švindly se množí úměrně ubývajícím možnostem ještě něco prodat ve světě zahlceném zbožím. Protože něco začít vyrábět stojí příliš mnoho úsilí, invence a starostí, vidíme kolem sebe stále víc obchodníků se "suchým z nosu". Jejich metody už podle mě hraničí s kriminálními činy. Kdyby každý zde popsal příhody, které se mu staly, vydalo by to na nový portál. Chodí mi nabídky na levnější energie. U nich nesrozumitelné hory stránek návrhu smlouvy. Všechno házím do koše i s tím vědomím, že někde mezi nimi zašlapu opravdu výhodnou nabídku. Volá mi telefonní operátor, už dvakrát jsem mohla mít tablet zdarma. Děkuji, slečno, nechci. Vy nechcete tablet, paní ....? Nevěřícný hlas nevěří svým uším. Že se mi ztrojnásobí poplatky za telefon, o tom ani slovo.
    Dva mladíci u dveří mi marně vysvětlují, že platím energie do zahraničí, a že teď předělávají smlouvy na platby do Česka. Nerozumím, nechám si to vysvětlovat znovu, divím se, že Eon neposlal upozornění písemně, než po půl hodině zjistím, že se mě pokoušejí převést k úplně jinému dodavateli, jen rétoriku volí takovou, abych si myslela, že změny provádí sám Eon. Tak na tohodle skrčka zavolal syn policajty, ti utíkali. Od pasivní rezistence typu "když si chceš koupit tablet, nesmíš si do něj nablet"(Plíhal), jsme tím jako rodina přešli s k aktivnímu odporu.Okamžitě jsem zrušila účet u České spořitelny poté, co mi na účtu s deklarovaným 3,5% úrokem za měsíc ubylo 30 Kč, protože mě neinformovali o tom, že se jedná o úrok SLOŽENÝ! Tzn., že na prvních 50 000 je úrok 3.5%, ale na dalších 50000 už jen 0.05% a td., což při poplatku 200Kč měsíčně vynáší mínus.Slečně za přepážkou jsem řekla, že se nezlobím na ni, ale na ty vykuky, kteří tohle vymýšlejí, nechají ji sedět za přepážkou a sklízet klientský hněv a sami si berou statisícové platy, ale že si už u jejich ústavu nikdy neuložím ani korunu, a řeknu to všem známým. Nic jiného nemůže člověk dělat, než nenechat se oblafnout. Ale co s těmi lidmi, kteří se živí suchým z nosu? Dnes je důstojnější práce dost, podniky hledají lidi, ale před pár lety to tak nebylo, a zase bude hůř. Hledej důstojnou práci, když není. Tak mi je líto nejen oblafnutých obyvatel, ale i těch obchodníčků. My všichni neseme na hřbetu tíhu nelidského kapitalizmu, který vrší biliony do bezedných kapes superboháčů a ožebračuje všechny ostatní. A ještě se mu daří, abychom my tady dole byli navzájem na sebe nasraní. Zdravím Pavla

    OdpovědětVymazat
  8. Ja uz ty Deelery vse-Ho ..(ho*wen ) srazim rovnou ze schodu - skutalej se vetsinou az do Sklepa...
    ... a to bydlim ve 3. parteru , protoze sem Svetlonos
    nick holonulu - ponocny Hedvicek

    OdpovědětVymazat
  9. Dealery vše(ch)ho... zvládám, jenom musím stále platit dealerům servility a lží v Senátu, Ve sněmovně, ve vládě... dealerům lží a žvástů v televizi a v rozhlase i v kostelích...

    POMÓC, CO S TÍM? JAK Z TOHO VEN A ZŮSTAT PŘITOM NA ŽIVU?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doporucuji vam ve - 13 : 30 - odstehovat se do U.S.A.
      a nejlepe na Floriidu !!! Doporucuje 11 z 9 Svetlonosu !
      H.

      Vymazat
    2. 15.10 TO NE... Tam jsou kajmani, černoši, komáři... A AMERIČANÉ jako Lucifer z Honolulu... a je tam málo paviánů a suděťáků.

      Vymazat
  10. fintička čim vic šuntu tim vic zisku atim vic vyrobim za dvacetnik a prodam za milion ale stale je dostatek těch co nepřemyšli a koupi otazkou je jestli vubec jde koupit něco jineho když system je nastaven na ojebane zboži z činy s třistaprocentnim ziskem to soudruzi podnikatele činy tak nějak nevadi ani našim ani soudruhum z evrosajuzu

    OdpovědětVymazat