Reklama

.

.

sobota 22. září 2018

Mnichovská zrada

Přemysl Janýr
22. 9. 2018   
janyr (zasláno autorem)
Myslím, že se to mohlo již tenkrát tušit. Neboť před tímto pátkem (30. 9. 1938 – přijetí Mnichovské dohody) bylo ono drsné pondělí v polovině září (19. 9.), kdy z čista jasna náš národ i naše vláda, zcela nepřipraveny, dověděly se z francouzské tiskové kanceláře, že Anglie a Francie se rozhodly podporovat německý požadavek odloučení německých území. Bylo by to zajisté možno učinit jinak, ohleduplněji; že se tak nestalo, mělo svůj smysl… smysl neodvolatelnosti.

 
Bylo by bývalo možno, aby obě velmoci v společném provolání k českému národu vyložily nutnost svého počínání, jak ji viděly; byly by mohly českým vůdcům ulehčit odpovědnost před českým národem. Neučinily nic takového... Zvolily způsob co nejnesrdečnější, skoro by se mohlo říct brutální... Chtěly však pravděpodobně, aby bylo slyšet bouchnutí dveří mezi námi a jimi; chtěly zamezit další diskuse a dát najevo, že pro ně je věc vyřízena... Ty dveře však nepřirazil vítr, ale lidská ruka. Ve skutečnosti již nebylo návratu k dřívějším stadiím československo-francouzského spojenectví.
Opakovaně mi někteří čtenáři vyčítají averzi k Edvardu Benešovi. Jenomže já jsem se s žádnou takovou nenarodil ani k ní nebyl vychováván. Naopak, otec se rozčílil nad mou drzostí, když jsem se ve čtrnácti ptal, jak to že byl Beneš prezidentem, když předtím abdikoval. Až mnohem později a postupně se mi začínaly rýsovat důsledky jeho působení pro zemi i Evropu až po současnost. Jestli Beneše mám, nebo nemám rád já, je nepodstatné. Že se mu dodnes věnují zákony, staví sochy, pojmenovávají po něm ulice, náměstí a školy, nepodstatné není.

Ferdinand Peroutka v úvodníku Kdyby byla vypukla válka... v Přítomnosti ze 4. ledna 1939 popisuje šok a paralyzaci české společnosti, ochromené čtvrt roku starými událostmi – ochromení ovládá Přítomnost i celou českou společnost až do dalšího šoku 15. března. Klíčovým momentem ještě není Mnichovská zrada, ale zrada 19. září, kdy se od nás Francie a Anglie neočekávaně odvrátily a ČSR ultimativně vyzvaly k odstoupení německých území. Mobilizační epizoda, ukončená mnichovským pokusem zabránit na poslední chvíli válce, je již jen hořkým důsledkem.

Ferdinand Peroutka ovšem v lednu 1939 nemohl vědět, že předtím, v sobotu 16. září, vyslal prezident Edvard Beneš do Francie ministra Jaromíra Nečase se svým vlastním návrhem na odstoupení Němci obývaných území. Nikdy nepřipustit, aby se mohlo říci, že plán pochází od Čechoslováků, zněly instrukce, musí býti krajně tajně držen, nesmí býti nic publikováno. Neříci, že to pochází ode mne, tyto papíry zničit. Nestalo se. Když později tvrdil, že Nečas jednal bez jeho vědomí, vlastnoručně psané instrukce ho usvědčily ze lži.

Podle francouzského vyslance v Praze Victora de Lacroix (předseda vlády) Daladier prohlásil, že to byla (tato) zpráva, která ho přesvědčila, že má anglické návrhy (na odstoupení území) přijmout. Rovněž francouzské vládě k jednomyslnému souhlasu pomohly především poukazy, že Beneš sám navrhoval vzdát se části pohraničí. Bylo by asi lepší, kdybych návrh Prahy v předvečer svého odjezdu do Londýna neobdržel, vzpomínal po válce znechuceně Édouard Daladier.

Že ono bouchnutí dveří, o kterém z čista jasna náš národ i naše vláda, zcela nepřipraveny, dověděly se z francouzské tiskové kanceláře bylo ve skutečnosti objednané ultimátum, které si vyžádali Beneš a Hodža, aby měli omluvu před pobouřeným národem, opakovaně dosvědčuje francouzský ministr zahraničních věcí Georges Bonnet, francouzský vyslanec v Praze de Lacroix a nepřímo i československý vyslanec v Paříži Štefan Osuský, sdělující do Prahy, že podle francouzského přesvědčení když Daladier a Bonnet jeli 17. září do Londýna, měli v kapse souhlas naší vlády k odstoupení sudetského území a že Dr. Beneš žádal Daladiera a Bonneta, aby na něho udělali nátlak, kterého by mohl použít pro získání veřejného mínění.

Intrikovat za zády vlastní vlády a parlamentu s cizími mocnostmi proti územní celistvosti vlastního státu je ovšem flagrantní vlastizrada. Edvard Beneš se jí ostatně dopustil znovu o pět let později, když Stalinovi za podporu své vlády a svého prezidentství nabízel Podkarpatskou Rus. Pozoruhodná je však její motivace. Nečiní tak ani z přesvědčení, ani pod nátlakem, ani vydírán. Jediným plausibilním motivem je ten, který mu připisuje Wenzel Jaksch: alibi, snaha uchovat si vlastní tvář a postavení, svést katastrofu na diktát velmocí a prezentovat sám sebe jako oběť. To je co po velmocích žádá – za cenu vlastizrady, ztráty kontroly nad dalším vývojem a přenechání režie velmocím, za cenu o nás bez nás.

Z perspektivy národa ovšem velmoci z nepochopitelného důvodu zvolily způsob co nejnesrdečnější, skoro by se mohlo říct brutální. Národ se nevyjadřuje peroutkovsky konciliantně, nesrdečnost označuje za hanebnou zradu a prezident jej v tom utvrzuje. Velmoci nemohou dementovat, nemohou Beneše shodit a vysvětlit, že pouze vyhověly jeho vlastní žádosti a že bez ohledu na všechny další okolnosti by se stěží mohly stavět za celistvost země, kterou její prezident sám již odepsal. Musí českým vůdcům ulehčit odpovědnost před českým národem, neboť z jejich perspektivy se jim právě podařilo zachránit Evropu před novým válečným konfliktem.

Peroutka rozvažuje i možnost pomoci ze strany SSSR. Neví, že Bonnet již informoval také Maxima Litvinova o tom, že Československo souhlasí se všemi Hitlerovými požadavky, ale kvůli veřejnému mínění lidu to nemůže spolknout, že musí být znásilněno a že SSSR by stál před stejnou nemožností jako Francie. Peroutka ze zrady velmocí vyvozuje závěry: již nebylo návratu k dřívějším stadiím československo-francouzského spojenectví. Hledáme-li dějinnou výhybku rozchodu ČSR se Západem a příklonu k Stalinovi, máme ji zde jako na dlani – jediná mocnost, která Mnichovskou dohodu neuznala je Sovětský svaz.

Pro Beneše je to tím odbyto. Ne vlastní tajné návrhy, objednané ultimátum ani souhlas vlády s odstoupením území, teprve mnichovská dohoda o modalitách jeho předání poskytuje vhodnou zkratku: o nás bez nás. Na výzvy k abdikaci dává vágní přísliby a naznačuje tajemné plány pro všechny případy. Beneš má plán, komentuje to hlas lidu, aeroplán. Když 5. října ráno na zasedání vlády opět zdlouhavě rozebírá situaci, jako by se nechumelilo, Antonín Hampl to už nevydrží a s pláčem ho prosí, aby konečně přestal chodit okolo horké kaše a abdikoval. Beneš se vymluví na důležité zprávy, které ještě očekává, a abdikaci přislíbí pokud zprávy nedojdou. Nedošly, abdikuje ještě odpoledne, 22. října tajně odletí s 10 000 dolary od sovětské NKVD (předchůdkyně KGB) aeroplánem Škodových závodů do Londýna a na čas se z aktivní politiky.

Novou příležitost mu poskytne Hitler porušením mnichovské dohody a obsazením zbytku Čech a Moravy 15. března 1939. Beneš se bez prodlení dere na nejvyšší místo vedení zahraničního odboje s programem odčinění Mnichova, rozuměj zneplatnění, odestátí všeho, co se od poloviny září stalo, počínaje odstoupením německých území a dohodami mocností přes samovolný rozpad republiky až po zřízení Protektorátu, v první řadě ovšem své vlastní abdikace.

12. července se z Chicaga vrací do Londýna, kde se v okruhu kolem Winstona Churchilla formuje razantnější postoj proti Hitlerovým přípravám napadení Polska. U britské vlády i ve Francii, kde se československý zahraniční odboj mezitím soustřeďuje, je vzpomínka na Benešovy intriky stále živá a spojenectví s ním nemyslitelné. Následujícího roku však nastupuje vláda Churchillova, 14. června 1940 dobudou Němci Paříž a těžiště odporu se přesouvá do Británie. Tím se Benešova pozice výrazně zlepší, ale jeho aktivity se nadále soustřeďují na propagaci vlastních vývodů o kontinuitě ČSR a neplatnosti mnichovské dohody a především ovšem neplatnosti jeho abdikace. Nicméně 21. července Britové, nemajíce na vybranou, jeho vládu s mnoha výhradami jako prozatímní uznají.
Vedle ostatních exilových odbojů je ovšem v situaci outsidera. Nedokáže vyhovět britským požadavkům ani na zastupování sudetských Němců a Slováků v exilu ani na organizování zpravodajské sítě a účinného odboje doma. Beneš má jiné priority a je ve dvojích kleštích, domácí odboj proti účasti Němců naopak protestuje a hrozí neuznáním jeho vlády. To Beneš řeší orientací na SSSR, jeho napadení Německem 22. června 1941 mu poskytne novou příležitost. Stalin si s nějakou legitimitou, logikou či právními ohledy hlavu lámat nemusel, zejména když se mu jako na dlani nabízela možnost pevně zakotvit přímo v srdci poválečné Evropy. Vyhovuje všem Benešovým požadavkům a 18. července s ním uzavírá dohodu o plném uznání jeho vlády. Britské vládě nezbývá než sovětského spojence následovat.

Nyní je Benešovou hlavní starostí prezidentství doma po válce. Předlohou je mu program, kterým se tak osvědčil Hitlerovi: nacionální socialismus. Národní očistu od Židů nahrazuje očistou od Němců a Maďarů, sociální projekt Kraft durch Freude projektem státního socialismu sovětského střihu. Proti nesouhlasu Britů a dalších spojenců uzavírá se Stalinem 12. prosince 1943 smlouvu, podle které mu za podporu své vlády a svého programu na dvacet let přislibuje všestranné podřízení Československa sovětským potřebám.

Pod Stalinovou patronací sestavují Benešovi vyvolenci společně s moskevskou KSČ v březnu 1945 v Moskvě poválečnou vládu. Nemá nic společného s demokracií, kontinuitou ani legitimitou, není v ní místo pro domácí politiky ani pro domácí odboj. Až do konce bojů si ji Stalin drží v košické izolaci a do Prahy si ji přiveze, až když je po všem. Jejími prvními kroky jsou odstavení domácího odboje, vyvolávání bezbřehé nenávistné hysterie proti Němcům a jiným zrádcům, vyhánění a vraždění Němců, konfiskace jejich majetku a jeho přidělování českým zájemcům, znárodňování. Národ jásá, žádný legitimní vůdce by podobné posvícení nabídnout nemohl. Tím je vyřešen problém legitimity a přehozena dějinná výhybka k únoru 1948 a následujícím desetiletím totality.

To všechno jsou ovšem známá a v dostupné české historiografii opakovaně zpracovaná fakta. Podstatnější než samotný historický exkurs je jejich dlouhodobá percepce a zpracování do národního narativu, neboť ten je pro současný i budoucí vývoj důležitější než fakta samotná. Kdo kontroluje minulost, kontroluje budoucnost.

Bezprostředně po válce je ovšem narativ mnichovské zrady západními mocnostmi esenciální, tvoří nosnou kostru uchopení moci. Poskytuje zdání legitimity Benešovu prezidentství i vládě Národní fronty a zároveň zdůvodňuje zahraničněpolitický obrat k jejich protektorovi, SSSR. Vlastizrádná mise byla Nečasovou bezvýznamnou soukromou iniciativou, o které Beneš nic nevěděl, Nečasův spis obsahující podrobnosti včas zmizí, žádosti o ultimátum a svědectví Georgese Bonneta, Victora de Lacroix a dalších dosud nejsou veřejně známé.

Více věděli pouze komunisté, u kterých Nečasův spis pravděpodobně skončil, a ovšem Stalin. Dohady o důvodech Benešovy slepoty vůči stalinské realitě v londýnském exilu i po válce či o důvodech jeho zrady nekomunistických stran v únoru 1948, když jim předtím výslovně přisliboval podporu, jsou myslím nadbytečné. Vedle informací o Nečasově misi měl Stalin také Benešovu stvrzenku na 10 000 USD, převzatých v říjnu 1938 od NKVD, a i když nevíme, čím si je vysloužil, měl Beneše pevně v hrsti. Ani odstup následné komunistické vlády k Benešovi nezměnil nic na tom, že i její vlastní legitimita stála a padala s jeho teorií kontinuity. Jakékoli zpochybnění zrady západních mocností by bylo nejen ideologicky nepřípustné, ale ve svých důsledcích by mohlo zpochybnit základy celého poválečného řádu. Dehonestace Beneše se tak musela spokojit obecnými třídními výpady proti buržoazii, zatímco okolnosti Nečasovy mise i nadále podléhaly Benešovým instrukcím.

Dalo by se očekávat, že s koncem komunistického režimu končí i důvody pro údržbu mytologie mnichovské zrady a teorie kontinuity a že se nový režim bude naopak navracet ke své evropské kontinuitě a se svými historickými zátěžemi se bude postupně vyrovnávat.

Krokem tímto směrem byl v roce 1993 návrh Rudolfa Dreithalera na zrušení Benešova dekretu č. 108/1945 z důvodu, že dr. Edvard Beneš nemohl ani jako soukromá osoba, ani jako prezident republiky Československé být nadán zákonodárnou pravomocí. Důvody pro které plénum Ústavního soudu jeho návrh v roce 1995 zamítlo nemají s právem nic společného. Neodvolává se na Georga Jellinka a právní pojem normativní síly faktického, kterým by snad mohlo dilema vyřešit. Ve své argumentaci odvozuje legitimitu londýnské vlády a Benešova prezidentství nikoliv z Ústavy a právního řádu, jak mu přikazuje jeho zadání, ale z jejich uznání zahraničními mocnostmi. Opakuje celou Benešovu teorii kontinuity a povyšuje ji tím na dále již nenapadnutelnou právní normu nové České republiky.

Očekávat že by se společnost mohla s mýty minulosti vyrovnat verdiktem Ústavního soudu by ovšem bylo pošetilé. Pro tři generace byla Mnichovská zrada základním prvkem národní identity a prezident Beneš přes všechny komunistické invektivy pro většinu národa posledním demokratickým prezidentem. A pokud nezbylo než se na nátlak sudetských Němců jeho působením přesto kriticky zabývat, byl rozsah možné kritiky vymezen požadavky materiálního odškodnění.

Zejména však vyhovovala Benešova teorie kontinuity nové politické garnituře, kterou zajímalo pouze co si lze z komunistické pozůstalosti přivlastnit. Mýtus mnichovské zrady naopak rozšířila o navazující mýtus Února 1948, podle kterého demokracii odstranili a zločinný totalitní systém zavedli teprve komunisté. Beneš sám se naopak dočká zákona o svých zásluhách a parlamentního konsenzu o neprolomitelnosti svých dekretů. Pod heslem nápravy některých křivd pak nová garnitura uvolňuje vše, co spolu s komunisty znárodnil k volnému rozkradení a národ zase jásá nad tímto posvícením.
Až bude čtenář opět lamentovat nad všeobecným rozkladem morálky a solidarity, doporučuji mu začít sám u sebe, u svého vlastního vztahu k mýtům a realitě. Předpokladem k tomu, aby se tu jednou dalo žít nejsou sladkobolné ublíženecké nářky, ale velmi sebekritické vypořádání s vlastní minulostí a nalezení přiměřeného místa ve světě kolem nás. Skončila dvacetiletka kleptokracie a začíná nová. Jestli bude jen dalším pokračováním benešovské kontinuity, anebo konečně přehodí dějinnou výhybku směrem k novému důstojnému realistickému projektu rozhodujeme dnes my všichni.

Dodatek:
Existují pouze jediné souvislé české dějiny, Velké dějiny zemí Koruny české vydavatelství Paseka, a většina zde použitých dat a citátů je převzata z dílu XVa. Benešovy instrukce k Nečasově misi nalezne čtenář hojně na internetu a další podrobnosti například u Jana Cholínského. Průběh Benešovy abdikace podrobně popisuje Zbyněk Zeman, Edvard Beneš, politický životopis, Mladá fronta, Praha 2000. Finanční podporu NKVD a kontakty ní popisuje generál NKVD Pavel Sudoplatov, Special Tasks, Little, Brown and Co., New York 1995 – jediný nečeský zdroj v celém textu. Historii Londýnské a Košické vlády podrobně popisují Velké dějiny v dílu XVb (kterým české psané dějiny v květnu 1945 končí). Tento text však není o faktech, ta jsou (měla/mohla by být) obecně známá, ale o jejich zařazení do souvislého kontextu a o jejich percepci dodnes.

53 komentářů :

  1. Takový blábol jsem ještě nečetl a že jsem o tomto tematu přečetl kde co , zprava , zleva ! Kdo vám za tohle zaplatil ??

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A což teprve Masarykovy intriky za první války!
      Na špagát.
      Alespoň od Janýra.
      Jehož fotýnek málem zlikvidoval ČSAD včas.

      Sudoplatov byl především náfuka a hochštapler.
      Ale bývalo by od něj bylo slušné Beneše založit.
      Měl to v té době těžké.

      Co Janýr neví, nebo neuvádí je, že to měl těžké dávno předtím.
      S Tatíčkovým prohlášením, že mu Henlein připadá jako poctivý muž.

      Od toho okamžiku byla Republika ztracena a pokud si to neuvědomoval nikdo, tak Beneš ano.
      Zkoušel možné i nemožné, aby to Čechům udělal snesitelnější (od nabídek Hitlerovi, který ho upřímně nenáviděl - a to je skutečné vyznamenání, neb o Mnichově Áda řekl: Jsou tu samé nuly - až po ty nabídky vzdání se Sudet přes Francouze, o kterých věděl, že sto let po Verdunu válčit nebudou) a pokud dneska vůbec ještě jsme, je to proto, že jsme měli Beneše.
      Ne rodinu Janýrových.

      Vymazat
    2. Myslim si, ze je na to potreba nahlizet jednak v kontextu te doby a druhak se znalosti dalsich faktu, ktere casto dane dobe predchazely. Nic naplat!, v dejinach plati kauzalita, jako snad v zadne jine discipline a rceni ze: "dejiny pisi vitezove", plati jen velmi omezene. Ve skutecnosti plati zname prizlovi, ze "zadny strom neroste do nebe"! Benes, ktery dobre znal mezinarodni situaci, tedy nejspis znal i takove pikantnosti, ze mlada vevodkyne, kterou dnes zname jako Alzbetu II., se zdravila heilovanim , protoze ji to pripadalo cool&sexy. Proto nejspis poslal Necase na t.zv. "Necasovu misi" s instrukcema, ze C.S.R. nezbyva nez prijmout odstoupeni pohranici, protoze chtel zachovat Cechoslovaky jako narod, a obetovat uzemni celistvost. Vedel totiz, ze zadny strom neroste do nebe a casem i Nemecka rozpinavost narazi na svoje meze. Dokonce nejspis i vedel, ze to bude prave SSSR, na ktere si Hitlerovske nemecko, vylame sve ostre zuby. E.Benes byl svobodny zednar, se vsim, co k tomu patrilo a cokoliv spatneho, co se o svobodnych zednarich rika, se nezaklada na pravde. Ono dnes existuje spousta zednarskych lozi, kter vyznavaji ruzne odchylky od puvodniho uceni. Proto je lepsi se na vsechno vyrcene divat kriticky.

      Vymazat
    3. Pane nevěřím vám, ani Peroutkovi, měl jste se zajímat, jak dopadla jeho židovská manželka. Tak lacině nás nezblbnete.

      Vymazat
  2. Je naprosto zajímavé, že ti "hrozní komunisté" to tomu Benešovi jako zradu nevítýkali. Až nějaký ňouma dnes vytahuje zase falešnou kartu. Jdi do zadele a vlez do zadnice hAJNÉHO A JaNDY.
    vÁCLAV

    OdpovědětVymazat
  3. Nějaký sudeťák si vymýšlí?

    OdpovědětVymazat
  4. Pan Janýr splácí svůj pomyslný dluh Rakousku a Německu, kde žije. On možná opravdu nechová nenávist vůči Benešovi, ale když je Beneš určen jako viník odsunu, tak Janýr cítí potřebu na něj útočit. Jeho článek je opravdu blábol, neboť vinit Beneše je směšné. Chce snad Janýr tvrdit, že kdyby nebylo Beneše, tak by Němci nezaútočili na Polsko, Francii, Velkou Británii, SSSR a další? Že by nebyly koncentrační tábory, plynové komory, vyhlazování Židů a další svinstva? Je vrcholně trapné, když se vzdělaný muž takto sníží. Pro 30 stříbrných?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nečasova mise s návrhem postoupit Německu některá území je známým faktem, stejně jako to, že před veřejností chtěl Beneš tuto skutečnost zatajit. Chápu však, že o tom nikdy neslyšeli ti, kteří slyšet nechtěli, jelikož selektivní výběr historických faktů je pro dnešní vykladače zjednodušené a černobílé historie (u nás především havlokavárníky) standardem.

      Vymazat
  5. Má to snad být pokus vyvinit západní mocnosti?

    OdpovědětVymazat
  6. Janýr, uvažte si kanýr.
    Budete zajímavější, než po těch blábolech, které jste napsal.

    OdpovědětVymazat
  7. Z kterého kanálu jste vylezl Přemysle Janýre ? A proč zrovna na Nové republice ?!

    OdpovědětVymazat
  8. Pan Přemysl Janýr opět nepřekvapil. Po kolikáté už?

    OdpovědětVymazat
  9. Taky se mne to zda jako blabol. Nevim, co by byl Benesuv motiv a ve kterem archivu se nachazi ty vlastnorucne psane instrukce.

    OdpovědětVymazat
  10. "Zajímavá" to postavička ten Jan Cholinský, na kterou Janýr odkazuje...
    http://old.ustrcr.cz/cs/jan-cholinsky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky ten Necas je podezrelej vzdyt to jeste nebyl na svete teprve pozdeji byl predseda vlady a kradli s tou jeho sekretarkou -manzelkou to posledni .Nejde mi to do palice jak moh bejt ve Francii kdyz jeste se nenarodil to mi teda nebere.Sveta znaly vy opice z ceska mugabove

      Vymazat
  11. Pokud tento pokoutní pisálek překrucující fakta chce, aby se mu uvěřilo, měl by promtně publikovat ověřitelné dokumenty. Pokud tak neudělá, kryjíc se texty z knihy Velké dějiny zemí Koruny české díl XVa - vydavatelství Paseka,pak jeho psaní je hanobení nejen prezidenta E. Beneše, ale celého národa. Rád bych viděl skutečné dokumenty a nikoliv dějiny upravované kamarády pana Posselta.

    OdpovědětVymazat
  12. Nevím proč je tady takový článek tady fanoušky nemá.

    OdpovědětVymazat
  13. červen 1935 - uzavřena Britsko-německá námořní dohoda - revize námořního zbrojení Německa dané versailleskou mírovou smlouvou z r. 1919; Německo mohlo zbudovat loďstvo do výše 35 % britského.
    3. června 1938 - britská vláda rozhodně žádá čs. vládu, aby se dohodla s HENLEINEM.
    13. června 1938 - britský novinář KNICKEBOCKER cituje činitele libereckého sekretariátu SdP:„Dohoda mezi československou vládou a SdP není možná. Německo a SdP prostě nemohou trpět existenci Československa. Obsadíme Prahu, celé Čechy a Moravu. Snad se nám během několika generací podaří Čechy germanizovat.“ – poznámka – věděli to britští novináři, tak ať nikdo nekecá, že o tom britská vláda nevěděla!!!!
    20. července 1938 - návrh britské vlády československé vládě na přijetí nezávislého vyšetřovatele a zprostředkovatele.
    3. srpna 1938 - o Prahy přijel Walter RUNCIMAN -„ nezávislý vyšetřovatel a zprostředkovatel“.
    18. srpna 1938 - RUNCIMAN se na Červeném Hrádku sešel s HENLEINEM. Schůzku zprostředkoval kníže M.Hohenlohe-Langeburg. Během schůzky SdP zorganizována demonstrace sudetských Němců, při které demonstranti volali „ Wir wollen heim ins Reich!“(Chceme domů do říše!).
    30. srpna 1938 - CHAMBERLAIN informoval britskou vládu o záměru jednat s Hitlerem o ČSR.
    15. září 1938 - jednání mezi HITLEREM a CHAMBERLAINEM v Berchtesgadenu -HITLER - požaduje odstoupení českého pohraničí Německu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 16.září 1938 RUNCIMAN opustil Prahu.
      17. září 1938 RUNCIMAN podal v Londýně svou zprávu. Vyslovil se v ní pro připojení „Sudet“ k Německu.
      19. září 1938 vyslanci Francie a Velké Británie předali čsl. vládě ultimativní nótu svých vlád. V nótě vysloven požadavek na odstoupení čsl. pohraničních území, které mají více než 50% německého obyvatelstva Německu.
      20.září 1938 řsl. vláda franko-britskou nótu zamítla. Sovětská vláda ujistila dr. BENEŠE o své ochotě pomoci Československu.
      21. září 1938 po druhé hodině ranní požádali vyslanci Francie a Británie prezidenta BENEŠE v ultimativním rozhovoru, aby vláda své stanovisko změnila. Na toto ultimátum vláda týž den přistoupila. Lidový komisař zahraničních věcí M.M.LITVINOV se na plenárním zasedání Rady Společnosti národů vyslovil za nezbytnost přijmout naléhavá opatření na podporu Československa. LITVINOV se vyslovil za nezbytnost přijmout naléhavá opatření na podporu Československa, požadoval, aby ve Společnosti národů byla nastolena otázka německé agrese, znovu potvrdil připravenost SSSR splnit své závazky a naléhal na svolání porady evropských mocností a dalších zainteresovaných států, na níž by byla vypracována společná demarše.
      22. září 1938 V Bad Godesbergu se konala druhá schůzka HITLERA s CHAMBERLAINEM.HITLER předal CHAMBERLAINOVI memorandum s požadavkem připojení českého pohraničí k Německu. Územní požadavky HITLER rozšířil o požadavky Polska a Maďarska.

      Vymazat
    2. 23. září HITLER a CHAMBERLAIN si vyměnili dopisy o rozsahu území, které musí Československo ustoupit Německu.
      25. září 1938 čsl. vláda odmítla tzv. Godesbergské memorandum. Čs. vláda prohlásila, že je odhodlána bránit se proti německé agresi, vlády Francie a Velké Británie dále naléhaly na čs. vládu, aby memorandum přijala.
      26. září 1938CHAMBERLAIN vyslal do Berlína svého emisara H.WILSONA s návrhem, aby byla k československé otázce svolána konference velmocí.
      27. září 1938 se CHAMBERLAINŮV posel WILSON setkává podruhé s HITLEREM.

      Vymazat
    3. 27.září 1938 V britském rozhlase vysvětluje CHAMBERLAIN britské veřejnosti své stanovisko k událostem kolem Československa : „..Jak je to hrozné, fantastické, neuvěřitelné, mají-li Britové připravovat zákopy a zkoušet plynové masky v Anglii pro spor v daleké zemi a mezi lidem, o němž my nevíme nic…A i kdybychom měli sebevětší sympatie s malým národem, proti němuž stojí veliký a mocný soused, nemůžeme jednat za všech okolností tak, abychom přivedli celou britskou říši do války prostě jen kvůli němu …“.

      Vymazat
    4. 29. září 1938 byla v Mnichově podepsána tzv. „Mnichovská dohoda“ Podepsali :
      Za Německo HITLER
      Za Itálii MUSSOLINI
      Za V.Británii CHAMBERLAIN
      Za Francii DALADIER
      Zástupcům Československa nebylo umožněno se jednání zúčastnit.
      Následkem Mnichovského diktátu bylo Československu uloupeno 41 tisíc km2 , z toho Německo obsadilo více než 28 tisíc km2, Maďarsko 11 tisíc km2 a Polsko 1 tisíc km2. V tomto území žilo cca 5 miliónů obyvatel, z toho 1.161.616 Čechů a Slováků. Z českého a moravského pohraničí před koncem roku 1938 uprchlo 114.577 Čechů, 11.647 Němců – antifašistů, 7.325 Židů, 1.000 osob různých národností. HITLER získal 1.582 letadel, 2.175 děl, 469 tanků ,501 letadlové dělo, 115.000 pistolí, 43.000 kulometů, 3.000.000 dělostřeleckých nábojů, cca 1.000.000.000 kusů pěchotního střeliva a další vojenský materiál.
      23. července 1939 začalo na návrh SSSR jednání o uzavření vojenské úmluvy mezi Velkou Británií, Francií a SSSR. Jednání byl. Jednání bylo neúspěšné pro nezájem o spolupráci se SSSR a 17.8.1939 skončilo – Rumunsko ani Polsko nemínily se SSSR spolupracovat.
      SSSR navrhoval vojenský plán, počítající se společným postupem ozbrojených sil tří mocností. Obsahoval tři varianty :
      1. – počítala s možností útoku Německa na Velkou Británii a Francii, v takovém případě měl SSSR zasadit 70 % těch ozbrojených sil, které by postavila Velká Británie a Francie proti Německu.
      2. – zahrnovala opatření k zabránění německé agrese proti Polsku a Rumunsku, pod ní měly obě napadené země zasadit všechny své síly, Velká Británie a Francie měly okamžitě vyhlásit Německu válku a zahájit vojenské operace, SSSR měl zasadit tolik divizí, kolik společně postavily Velká Británie a Francie.
      3. – počítala s možností, že Německo využije území Finska, Estonska a Litvy k agresi proti SSSR, v tom případě Francie a Velká Británie měly okamžitě vstoupit do války s Německem a zasadit 70 % sil a prostředků, které rozvine SSSR, Polsko mělo vystoupit proti Německu a zasadit nejméně 45 divizí, pokud by do války bylo vtaženo Rumunsko, mělo rozvinout všechny své síly.
      Pozn. : V únoru 1945 prohlásil britský ministr zahraničí Anthony Eden v britském parlamentě : „ Sotva může nyní někdo pochybovat o tom, že pokud by k jednotě mezi Ruskem, Británií a Spojenými státy, kterou navázaly v Jaltě, došlo v roce 1939, potom by tato válka (2. světová) nikdy nevzplanula.“

      Vymazat
    5. 24. července 1939 byla v Tokiu podepsána dohoda mezi Japonskem a Velkou Británií. Velká Británie uznávala japonskou okupaci Číny a zavazovala se nebránit činnosti japonských vojsk v této zemi („Východní Mnichov“).
      1. září 1939. Napadení Polska Německem.
      3. září 1939 Velká Británie a Francie vypovídají válku Německu. Za polského tažení zůstalo cca 110 francouzských a britských divizí, které stály proti 23 německým divizím, zcela pasivní.Od září do konce roku 1939 ztratila Francie na západní frontě 1.430 lidí, britský expediční sbor ve Francii 3 muže.
      19. ledna 1940 uložila Francouzská vláda po dohodě s britskou generálovi Gamelinovi a odmirálovi Darlanovi, aby vypracovali plán přímého útoku na Kavkaz (tedy útoku na SSSR).
      26. května1940 plk. Heliodor PÍKA hlásil dr. Benešovi postoje členů sovětské delegace, s nimiž udržoval vztah.
      Dr. Beneš byl vícekrát informován různými kanály a lidmi o postojích SSSR. Dosavadní dorozumění s Německem je taktické opatření a pro strategický zásah ještě nenastal čas.
      V depeši z 29.7. se oznamuje „ Sověty mají zájem a zprávy pro ně jsou velmi cenné. Počítají v budoucnu s ČSR jako nejkonstruktivnějším prvkem Centroevropy. Chápou náš boj zde i v cizině. Nemají nás mýlit oficiální projevy sovětské a německé. Skutečnost je a bude jiná.“
      V depeši z domova do Londýna o průběhu schůzky pplk. Balabána se sovětským konzulem v Praze ze dne 30.7. – sovětský diplomat předvídal, že sovětsko-německý konflikt je „nutný a blízký“, v rámci příprav k němu souhlasil se spoluprací s „českým národním hnutím podřízeným Benešovi.“
      11. ledna 1940 na schůzce mezi představiteli SSSR a čs. zástupců konstatoval gen. FOKIN, že SSSR musí vůči Německu zachovat zevní korektnost, ale válka s Hitlerem na sebe nedá již dlouho čekat. Je třeba jednat rychle, otázka vstupu SSSR do války může být otázkou několika měsíců. Naznačil, že Sovětský svaz bude po válce souhlasit s obnovou Československa.
      K okupaci evropských zemí Německu stačilo :
      1 den v případě Dánska
      5 dnů v případě Nizozemí
      19 dnů v případě Belgie
      35 dnů v případě Polska
      44 dny v případě Francie
      63 dny v případě Norska

      Vymazat
    6. 30. září 1940 britský ministerský předseda W.CHURCHILL zavrhl v rozhlasovém projevu mnichovskou dohodu. Neplatnost mnichovské dohody byla britskou vládou oficiálně vyhlášena až 5. srpna 1942.
      22. června 1941 napadlo Německo SSSR. Proti SSSR bylo soustředěno cca 5,5 milionu vojáků, více než 47.000 děl a minometů, cca 4.300 tanků a samohybných děl a téměř 5.000 letounů.
      V průběhu války bylo na sovětsko-německé frontě zničeno 607 ( na ostatních frontách 176) divizí Německa a jeho satelitů a tři čtvrtiny bojové techniky. Německo utrpělo na této frontě více než 73% ztrát v živé síle, v tancích a letectvu 75% a v dělostřelectvu 74% - jde o procenta ze všech jeho ztrát za 2. světové války.
      Sevastopol se bránil více jak 8 měsíců a za jeho obležení Němci ztratili více než 300.000 vojáků a důstojníků.
      Partyzáni vyřadili z bojů 1,5 milionů vojáků, z železničních náspů svrhli cca 20.000 vlaků, vyhodili do vzduchu cca 12.000 železničních a silničních mostů, zničili cca 65.000 automobilů, více než 4.000 tanků a 1.100 letounů. K ochraně svého týlu před útoky partyzánů Němci museli vyčleňovat krom strážních a policejních jednotek i cca 10% svých pravidelných vojsk.
      Na východní frontě se ze 1.418 válečných dnů aktivně bojovalo 1.320 dnů.
      1. srpna 1945 byla podepsána postupimská dohoda tří spojeneckých mocností, ke které se později připojila i Francie. Dohoda upravovala i odsun Němců z Polska a z Ćeskoslovenska – odsun Němců měl zabránit, aby jejich národní menšina nemohla být opět využita jako záminka k narušení celistvosti Polska nebo Československa.
      Druhé světové války se účastnilo 61 států s 1.700.000.000 lidí, což představovalo 80 % obyvatelstva naší planety. Válečné operace probíhaly na území 40 států a ve zbrani bylo ve všech zemích asi 100.000.000 vojáků. Válka si vyžádala více než 50.000.000 lidských životů – 20.000.000 občanů SSSR, 6.000.000 občanů Polska, 5.000.000 občanů Číny, 1.706.000 občanů Jugoslávie, 1.000.000 Filipínců, 653.000 občanů Francie, 375.000 Britů, 360.000 Čechoslováků a 300.000 Američanů a statisíce občanů dalších národů. To vše ve jménu cesty na Východ ... pořád dokola.

      Vymazat
    7. ŚLO JIM JEN O TO, OTEVŘÍT NĚMCŮM "DRANG NACH OSTEN". UMOŽNILI MU VYZBROJIT SE, NEKLADLI MU ŽÁDNÉ PŘEKÁŽKY. NĚJACÍ SLOVANÉ JIM BYLI U BRUSELE.

      Vymazat
    8. Ještě bych tak dodal. Pan JANÝR je naprostý blb. Já osobně jsem zastáncem toho, že pan president Beneš se podílel na dehonestaci pana Hachy. Pana Hachu sám doporučil aby zastupoval ČR. A kdyby pan Hácha odstoupil asi víme kdo by nastoupil po něm. Pan Hácha byl oběť.
      Václav

      Vymazat
    9. 22:06 až 12.
      Naprosto vzorně vypracováno.

      Teď jsem četl práci amerického historika o Hessově misi.
      Uvádí finanční a imperiální (anglické a americké) souvislosti, které teprve válce dávají správný kontext.

      Pro Brity jsme byli vždycky jen dočasná konfigurace, koneckonců Hugo Vavrečka nám tyto postřehy z britských vysokých kruhů zprostředkoval už v třicátých letech.

      Vymazat
    10. 22:12 Není to bohužel pravda, co se týče těch ztrát! V černé Africe se vedlo minimum vojenských operací, stejně jako v Indii, válka v Číně měla jen omezený charakter, nejvíce bohužel válka postihla právě Evropu. Takže se dá prohlásit že WWII. prohrála Naše rasa jako celek, ne jen nějací Němci! Každý Čech se moh dříve či později poněmčit, nikdo to nepozná, ale čmoudem se nestane a do mentality koránu či jiných divošských kultů nepronikne i kdyby se na hlvu stavěl! Slované by bývali byli z velké části odsunuti za Ural, kde by toto území osídlili naší, tedy Bílou rasou a zachránili ho tak pro nás! Nyní připadne rase žluté, bohužel. Tak jako celý zbytek Ruska a ten ocásek na konci Asie zvaný Evropa zase rasám tmavým. Páč dějiny píší jen rasy rozpínavé a ostatní - ty zdegenerované a změkčilé z ní bývají odejity. A to čeká nás, je to po porážce v roce 45 náš neodvratný osud. Stalinský systém na Východě jen dočasně zakonzervoval stav, který se ale i tak stal historicky neudržitelným. Celkově vyhrál sice SSSR, ale slovanští Rusové a Bělorusové i Ukrajinci s celkovou ztrátou až 28 milionů byli poraženými národy této války - http://img-fotki.yandex.ru/get/3304/tapirr.11f/0_27c44_2dd8151b_orig.jpg

      Vymazat
  14. Nechápu, proč NR tento nenávistný slint publikovala. Stačilo vzkázat, že ubohý Janýr nenávidí Beneše. Nenávidí ho za všechno, co Beneš udělal anebo neudělal. Omlouvá zradu našich současných evropských spojenců. Nikde ani náznak toho, co měl tehdy vlastně Beneš dělat a s kým se měl domlouvat. Ten drzý chlap Janýr odsuzuje poválečnou pomstu na Němcích. Můj strýc jako člen sokolského odboje vybíral peníze pro rodiny vězněných. Gestapo ho zatklo a po několika málo měsících si šla teta na gestapo pro jeho svršky. Popravili ho v Osvětimi. Měl dva malé kluky. Janýr měl do svého textu zamontovat radu, co s tou vraždou měla dělat rodina. Zřejmě by chtěl po válce soud, který by vrahy osvobodil. Pro Janýra je zcela přirozené někoho přepadnout, zabít a vybombardovat. Ke konci textu Janýr píše, že znárodnění bylo krádež. Ten chlap nerozlišuje, zda znárodnění bylo ve prospěch jednotlivce nebo spravedlností pro všechny, kteří na bohatství svou prací přispěli a zbohatnout jednotlivcům nedobrovolně umožnili. Škoda, že nám Janýr neprozradil, jak se dívá na privatizaci po hadrákovém převratu a na Bakalu, který kradl v souladu se zákony.

    OdpovědětVymazat
  15. Okupace /nefyzicka /Svedska se odehrala pouze jednim telefonatem .
    Zvlastni , meli hitlerovsky generalove plan/GREEN/ na svrzeni za jejich hlediska valecneho zlocince Hitlera , kdyz prepadne CSR. MY jsme meli 36 divizi a Hitler pouze 21 tenkrat...Ziskal tak celou populaci germanu na svoji stranu a valky prokracovaly..

    OdpovědětVymazat
  16. Je zvlastni ze prave na Benese se nakydali obrovske tuny spiny vseho druhu a ze vsech stran . A dodnes to neustava....Musel by zit asi deset zivotu paralelne, aby to vsecko vubec mohl stihnout !!! A mezitim jeste lehce prohraval miliardy v Monte Carlu !!
    Slovaci naseho presidenta nenavideli ,az zesileli samou nenavisti proti nam a promenili se do
    vrazednych fasistu !!! Pravda , mel Benes tu moc a vliv..??
    Kdyz vyhravali rusove ,zase se Slovaci snazili jako korouhvicky otocit rychle po vetru...A co dnes ?

    OdpovědětVymazat
  17. BTW: K čemu to vlastně dneska je dobrý? Tolik celoživotních studií? Pan Janýr se tímto živí?

    A kolik filmů o hrdinském bojování? (v Hollywoodu jich natočili víc než trvalo jejich hrdinné bojování)

    Jestlipak se někdy v budoucnu bude takto studovat, jak probíhaly všechny ty války (a kdo k nim přispěl a zavinil), co se dějí po světě po té 2.světové?

    OdpovědětVymazat
  18. >22:31 A já bych Benešovi přitížil, jak se zachoval proti J.A.Baťovi...

    OdpovědětVymazat
  19. Takže vlastně ten Peroutka to viděl - a komentoval - správně, že...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, Hitler je gentleman.
      A Janýrové, píchni ho, řízni ho, ve dne škodil, v noci krad - zrádci dělnické třídy.

      Vymazat
  20. Další apologeta sudeťáckých "milých krajanů", potomků nejodpornějších nacistických vrahů a trýznitelů! Jak "poctivě" se kupř. Británie stavěla k Československu můžeme doložit tím, že jsme museli částí zlatého pokladu zaplatit za to, že naši vojáci bojovali za Británii!!! A další část pokladu Britové strčili do chřtánu nacistům! (Autor článku je odporný demagog, darebák a vlastizrádce!¨)

    OdpovědětVymazat
  21. ale no - veď citoval len fakty - a vie to dokázať - tak čo,

    OdpovědětVymazat
  22. Pane Janýre i Ivane Davide, díky za zajímavé shrnutí událostí kolem Mnichova 1938. To, že E.Beneš navrhoval odstoupení menší části Sudet je sice věc relativně známá, ale dnes už se o ní nemluví. Nevím, zda se mám smát nebo plakat, když čtu hysterické reakce řady čtenářů, pro které je Beneš nedotknutelná ikona. Přitom negativní role Beneše minimálně to jak se konce války sblížil se Stalinem a to, že do ČR se vrátil přes Moskvu, Košický vládní program, to vše bylo jeho velké selhání a v podstatě jedna z hlavních příčin toho co následovalo, tedy Únor 1948.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky tou, vy vole propagandisto tady dnes jsme.
      Furt.

      Vymazat
  23. Beneš zradil vlast, to je nepochybné. Měli jsme armádu, zbraně, a odhodlaný národ, který se CHTĚL se bránit!!!!!
    Situace by se bývala bezpochyby vyvíjela zcela jinak, kdybychom se bránili.
    Hitler vyrostl jen z toho jednoduchého důvodu, že se mu NEUSTÁLE ustupovalo!
    A pak už bylo pozdě bycha honiti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Beneš zradil vlast ..." - to je přesně to, co je cílem tohoto článku, přesvědči masu hlupáků, že mají svůj názor, že jsou chytří a také zamlžit příčiny vzniku II. SV, odvést pozornost od skutečných strůjců, svést diskuzi na jinou kolej, než je kolej poznání. Bravo hlupče, u tebe se urodilo, tak se neflákej na NR a spěchej zvěstovat své poznání dalším hlupcům.

      Vymazat
    2. Blbe 15.44
      Není snad pravda, že jsme byli po zuby ozbrojení, a chtěli jsme se bránit?
      Není kapitulace v takové situaci zradou na národu?
      Není snad pravda, že Beneš zbaběle a vlastizrádně kapituloval?
      Zrada Západu je jedna věc, zrada, zbabělost a kapitulace Beneše zase úplně jiná věc.
      Tvrdím, že jsme se měli bránit, toť vše.
      Bez ohledu na cokoliv dalšího.
      Ale hlupákovi připadají všichni hloupí.

      Vymazat
    3. 16:57 Á, pán převzal další názor, od Forresta Gumpa. Bravo. Něco si nastuduje o historii, pak mudruj, jinak jsi za ... no, býka bez koulí. Po brutálním nátlaku, kdy zrada Francie a Anglie byla jasná, kdy Polsko mělo uzavřený pakt s Hitlerem a netajilo se smyslem tohoto politicko-vojenského paktu, kdy Polsko bylo k nám otevřeně nepřátleské, kdy špičky Anglie otevřeně podporovaly a obdivovaly Hitlera, v době, kdy nám Francie a Anglie kladly ultimata s tím, že pokud neustoupíme, nepomohou nám a budou nás vinit z rozpoutání války, tak v týhle době náš prezident rozhodl, že nepovede národ do jatek. Posuzovat to s odstupem se současnými znalostmi, pohledem od talíře bůčku s pivčem ... to je to, co ty děláš, ty .. bůčkaři.

      Vymazat
    4. 18.20
      Bůčkář jsi ty, moulo. Nastuduj si něco o generálech, kteří jednoznačně, přes všechny ty tvoje bůčkařské, rádoby přemoudřelé, zbabělé kydy, trvali na obraně republiky. Proč, oni snad nevěděli to, co jsi tady vyblinkal?
      Ti generálové byli taky bůčkaři?
      Finové, maličký nárůdek, byli také bůčkaři, když se bránili před SSSR?
      A pak, když už byli naši lidé bezbranní, na milost a nemilost vydaní Němcům, tak byli poučovaní Západem, že mají podnikat sabotáže, za nesrovnatelně horších podmínek, než byly před válkou, tak to byli taky bůčkaři? Co Srbové, co všichni ti, kteří bojovali? Taky bůčkaři?
      Jsi předposraný blbeček, a takový by měl samozřejmě zůstat u bůčku a piva, wo tom žádná.
      Zbabělci se za války preventivně střílí, co taky s nimi.




      Vymazat
  24. E. Beneš nabídl předat Německu jen dva výběžky Čech (Chebsko a 1 další), tedy nepatrné území ve srovnání s diktátem Mnichova. Prezident Beneš jednal rozumně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, stejně se nedaly vojensky bránit, ani pevnostní linie na nich proto budována nebyla. Nikdo krom nás a Ruska neměl zájem na boji s německým nacismem.

      Vymazat
  25. Vajtauer, Novák, Kožíšek, Krychtálek, Krystlík, Werner, Křemen, Kříž, Crha, Krystlík, Janýr .... copa je spojuje?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všichni tušíme, že podlost, zrada a jidášský groš 15:51. Díky jim si ale můžeme lépe uvědomit, že nesmíme zapomenout poučení z dějin a že je stále aktuální.

      Vymazat
  26. Alternativou může být kniha Oldřicha Knitla Mnichovský debakl, popřípadě desetidílná četba z ní na
    https://prehravac.rozhlas.cz/audio/716882

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. pardon
      http://prehravac.rozhlas.cz/audio/716882

      Vymazat
  27. Článek jsem nečetla, jen většinu diskusních příspěvků, to mi stačilo. Jsem přesvědčená že
    a/ Mnichov byl zrada do té doby spojenců naší republiky
    b/ byl plodem německé rozpínavosti, jejich "vyvoleného národa" a "čisté rasy"
    c/ kdyby se na Benešův rozkaz republika vojensky bránila, bylo by mrtvých Čechů ne statisíce ale miliony
    d/ a ještě by nás současní Janýrové označili za původce války a viníky desítek milionů mrtvých Evropanů. Tedy ne nás, ale bývalé občany bývalého Československa.

    OdpovědětVymazat
  28. Že to vůbec čtete! Janýr je profláklá sudeťácká...šmok, neztrácejte s tím exkr...čas.

    OdpovědětVymazat