Reklama

.

.

úterý 4. září 2018

Rudolf Hegenbart o vývoji po srpnu 68

Radim Valenčík
Radim Valenčík
4.9.2018  blog autora
Do série na téma "Od srpna 69 k listopadu 89 a volby v říjnu" zařazuji zajímavý příspěvek Rudolfa Hegenbarta, kterým reagoval na výše uvedený seriál, viz první díl zde:


http://radimvalencik.pise.cz/6054-od-srpna-69-k-listopadu-89-a-volby-v-rijnu-1.html

Uveřejňuji jej bez komentáře, jen s poznámkou, že jedním z důvodů, proč považuji uveřejnění příspěvku R. Hegenbarta za důležité, je pohled P. Pitharta na danou problematiku v článku "1969 až 1989: Normalizační podvolení" v České pozici,viz:

Zdroj: http://ceskapozice.lidovky.cz/1969-az-1989-normalizacni-podvoleni-dne-/tema.aspx?c=A180827_232556_pozice-tema_lube#utm_source=email&utm_medium=text&utm_campaign=lidovky.directmail

P. Pithart mě hodně zklamal, mj. i tím, že celé období více než 20 let od srpna 68 do listopadu 89 vidí paušálně jako "normalizaci". To je stejná hloupost, jako kdybychom se na období 20 let od února 48 do srpna 68 (tj. mj. "komunistické období" Pithartovy kariéry) dívali jen jako na "represe" v období tří až čtyř roků na konci 40. a na začátku 50. let ("tvrdá" normalizace trvala přibližně stejnou dobu a po ní nastalo uvolňování). Celý Pithartův pohled je hodně zkreslený, a pokud mně vyjde čas, napíšu k tomu něco víc.

Nyní mnohem zajímavější a korektnější pohled R. Hegenbarta:

Rudolf Hegenbart
Dovoluji si poslat malé poznámky, které můžete zahodit, odmítnout. Jsou to jen moje neurovnané poznámky.
Dnes jsem dočetl všechny statě, které se týkaly výročí srpna 1968. Nikdy se tak široce o tomto výročí nepsalo jako letos. Samozřejmě, že různé články a úvahy byly rozličné, což je normální. Někdo tu rozličnost uvítal, jiní ne. Jak říkal soused má nyní v hlavě větší "guláš” než měl. Ale i to je normální a může vést k hlubšímu zamyšlení.
Jsem ale spokojený, že v mém textu, který je na mých webových stránkách na internetu, nemusím nic měnit, ani bych neměnil. Psal jsem prožitky jako student vysoké školy, kde se mnoho věcí připravovalo a konzultovalo, žil jsem na vesnici, navštěvoval mateřský podnik a znal mínění lidu...
Při tom všem mě mrzelo, že moc málo pisatelů, jejichž statě jsem četl, se zmínilo o A. Novotném. Za jeho vlády přece docházelo k mnoha uvolněním, které byly využity i v programech po lednu 1968.
A tak se nedivím, že i "sověti” měli zájem na jeho odchodu, protože nesouhlasil s umístěním sovětských vojsk u nás. Naopak oni potřebovali, vzhledem k agresivním činům Západu, aby jejich vojska byla v blízkosti hranic SRN. Z počátku neměli velké výhrady k politice "Ledna 68”. Až později když se stále více pletli do poměrů u nás zpravodajské služby Západu (a nejen Západu), které pomáhaly rozvíjet nepřátelskou činnost například K 231 a dalších pravicových subjektů, začalo vedení Sovětského svazu s aktivitami a kritikou praxe u nás. Podařilo se odstranit A. Novotného i A. Dubčeka, podařilo se zlikvidovat moderní program naší komunistické strany, oslabit komunistickou stranu a její socialistický program. Nejhorší bylo, že byl ale narušen vztah našeho lidu k Sovětskému svazu. Garantem vývoje socialismu byla vedoucí role komunistické strany a naše garance se strany Sovětského svazu.
Jakmile něco z těchto dvou pilířů padlo, padl i socialismus. Na tyto faktory, spolu s nabouráváním uspokojování potřeb a zájmů našeho lidu (viz nedostatek toaletního papíru, trička, rifle, omezování dostatku masa a dalších produktů, vyvolávání nespokojenosti různých sociálních skupin dle poválečného protisovětského a protisocialistického programu amerických koncepcí atd.), se zaměřovaly západní síly.
Vstup vojsk byl šok. Národ ani členové KSČ nebyli připraveni, nebyli informováni. Provedení a odvlečení našich představitelů se vymykalo logice. Pobyt vojsk ale mohl garantovat, že socialismus u nás přetrvá, byť byl nahlodán v jeho základech, v jeho pilířích. G. Husák svou ambiciosností, vzdělaností, chytrostí a umem, vhodnou taktikou, udržel socialismus v potřebném rozsahu. Činil tak i přesto, že vyloučenými členy KSČ, osmašedesátníky, vzrůstala opozice, která rozvíjela, spolu s ostatními, stále cílevědoměji svoje aktivity.
Zvrat přišel nástupem M. Jakeše do čela strany. M. Jakeš byl jednoznačně a hluboce přesvědčeným komunistou. Z počátku byl, jako "baťovák”, považován za garanta společenské přestavby, měl podporu. Postupně ale svou váhavostí, dvojakostí, ztrácel na autoritě, opoziční síly rozšiřovaly fámu, že míní vrátit společnost do padesátých let minulého století. Předsednictvo strany bylo nejednotné. Mezi členy bylo mnoho ambiciózních lidí, kteří se domnívali, že jsou oni předurčení být v čele naší společnosti a strany. Ač M. Jakešovi jakoby fandili, v okolí ho pomlouvali a vnášeli nedůvěru v jeho schopnosti.
Strana ač měla dobré programy k rozvoji společnosti, přestávala být ale motorem rozvoje společenských oblastí. Ignorovala, spíše ubíjela, zkušenosti Agrokombinátu Slušovic, jejich řízení a orientaci byť dosahovaly vynikajících výsledků v hospodářské i sociální oblasti. Jediným a trvalým zastáncem jejich cesty byl M. Jakeš. Slušovice nelikvidovaly komunistickou stranu ani její program a zájmy, ale umně spojily programy roku 1968 s prvky a ze zkušenostmi Baťova systému a zavedly ve svých v podmínkách skutečný demokratický socialismus. Proto také V. Havel v únoru 1990 dal pokyn k jejich likvidaci a jejich "nitek” v Praze. Program Slušovic by měl být i nadále doménou politických aktivit všech levicových subjektů.
Zkušenosti ze čtení letošních statí k výročí srpna 1968, i rozporuplný, ale neustálý, společenský pohyb, utvářejí přesvědčení, že naše národy odmítnou všechny myšlenky pravice o návratu monarchie či o novou restauraci myšlenek velkoněmecké říše. Mnohost růstu kvantitativních sil přeroste míru myšlení lidu a převrátí se v novou kvalitu. Dříve či později, ale určitě.

Potud poznámka R. Hegenbarta.

Možná, že vás zaujmou i další vzpomínky a reflexe současné doby od tohoto autora, které najdete na:http://www.hegenbart.cz/






14 komentářů :

  1. Zajímavé. Nicméně představa, že by se cokoli změnilo, kdyby tam byl někdo jiný místo Jakeše.... Hmmm. Žádná reforma by nezměnila vývoj, který byl dohodnut mezi špičkami KGB a CIA, respektive těmi, kteří nad nimi měli faktickou kontrolu. Důkazem je ovládnutí všech socialistických států nadnárodním bankovním kartelem. Bez skrupulí a bez překážek. A touto cestou to tlačí dál i nyní. Momentálně se rozhodli zlikvidovat zbývající překážku ke světovládě. To jest likvidace národních států a depopulaci civilizace bílého muže.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzdorovat se pokusili jenom Rumuni... tak manželé Ceausesku dopadli jako později Kaddáfí a Saddam Hussein...

      Vymazat
    2. 16:19
      Jak jste přišel na to, že se Rumuni pokusili vzdorovat? Nepopletl jste si to s Jugoslávií?
      Naopak, Ceausescu za své vlády, dávno před perestrojkou, rozvinul vztahy se západem a nabral si u západních bank půjčky, které zatížily Rumunsko splátkami úroků tak, že v 80 letech tam byla skutečná bída. Nicméně na konci 80 let se podařilo dluhy splatit, ale přišel rozpad zemí socialistické soustavy. A Rumuni to Ceausescovi spočítali za uplynulá léta živoření. Západ pro něj nehnul prstem. Mouřenín posloužil, mouřenín může jít.

      Vymazat
  2. Co si myslíte, že by se dnes stalo, kdyby novou třeba "medovou revolucí" jsme zamířili zpět k socialismu? Že by zahraniční vojska NATO nezasáhla??? Tedy že by nebyla vyslána tzv. mírová mise, tak jak je znají z Iráku, Jugoslávie, Sýrie, Afganistánu, Lybie, Jemenu.... Imperialismus světové diktatury kapitálu pod velením Pentagonu je všemocný, zatím! Ale jak říkají Němci "es kommt der Tag" a Bezruč "zúčtujeme spolu"! Přál bych lidem dobré vůle, aby se toho dožili! Aby se dožili, až zasednou světoví zločinci v "Norimberku".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní 17:23
      Velice dobrá otázka,co by se stalo,zamířit zpět k socialismu.Sice by to nebyl socialismus,ale aspoň náprava všech pochybení po sametu.To mě ale napadá také ten zásah.

      Vymazat
    2. Přesně tak proto se pracháči zuby nehty drží eu a nato. Bojí se vlastních občanů aby se nemohl opakovat rok 48.

      Vymazat
  3. moc málo pisatelů, jejichž statě jsem četl, se zmínilo o A. Novotném. - nemal rád Slovensko - a po návšteve Oravy - čo s tými ľudmi súdruh prezident ? - tak ať se dou pást !!! - bol pre slovenskú časť strany neakceptovateľný,

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neměl rád slovenské podrazáctví a věčné nároky.
      Dvacet let jsme pak na investicích platili +20% na Slovensko, z kterých máme dnes prd, jako z rekonstrukce bojnického oltáře.

      Všichni, kdo jako Tondha Novotný a můj děda pamatují Češi peši do Prahy, myslí si o Slovácích totéž: vyžírkové a podrazáci.

      Chtěli se v roce 1944 stát součástí SSSR a Beneš neměl bejt vůl a kejvnout na to.

      Vymazat
    2. 17:36
      Pokud to řekl o obyvatelstvu Oravy, tak ho docela chápu. Jistě ne všichni, ale je mezi nimi nebývale vysoká koncentrace lidí, kteří svým chováním a způsobem života označujeme zpravidla za zvěř, přestože tím skutečné zvěři velice křivdíme.

      Vymazat
  4. Děkuju, hlavně za tu stránku, už jsem na něho zapomněl a přitom to byla důležitá osoba v 1989. A chytrý je pořád.

    OdpovědětVymazat
  5. antonin novotny byl prefevsim vlastenec a cech.muj otec byl s nim za valky v koncetraku Dachau. kolik znate ceskych predstavitelu,ktere nemci zavreli za odbojovou cinnost do koncentraku?

    OdpovědětVymazat
  6. české země sice platili industrializaci Slovenska na úkor modernizace továren v Česku, takže ještě v roce 1988 ve Svitu Gottwaldov, měli stroje, pamatujicí Baťu a Slovensko v roce 1990 mělo z tohoto důvodu novější a modernější průmysl než-li v Česku, ale nedovedlo tuto výhodu využít. Čuba a starý Baťa nedostali šanci využít svůj potenciál ve prospěch ČR a šli podnikat na Slovensko, ale postavený průmysl za éry KSČ byl vytunelován a Slovensko v současné době má pouze 33% HDP Česka, kdežto v roce 1993 to bylo 43% HDP Česka. Takže vítězem visegrádské je nakonec Česko, má větší HDP na hlavu než Slovensko i Slovinsko, ale to je spíš proto, že ostatní země byli víc vtaženi do politických šarvátek a tím pádem menší stability v regionu.

    OdpovědětVymazat
  7. Již Jan Werich se nechal slyšet poté, když abdikoval A. Novotný, že ještě budeme na prezidenta Novotného vzpomínat.
    A je to tady.
    Morave

    OdpovědětVymazat