Reklama

.

.

pondělí 15. října 2018

Soudci hrají pingpong a daňoví poplatníci tu zábavu zaplatí

Zdeněk Jemelík
15. 10. 2018    jemelikzdenek
V pátek dne 12.října 2018 zahájil Obvodní soud pro Prahu 1 hlavní líčení ve věci, v které obvinění převzali sdělení o zahájení úkonů trestního stíhání v březnu r. 2011 a k soudu pak napadla již 21.prosince 2011. První stání hlavního líčení proběhlo 14.června 2012, ale po více než sedmi letech od sdělení obvinění je ukončení řízení zatím ještě dosti vzdálené. Přitom z hlediska povahy skutkové podstaty a domněle způsobené škody jde o bagatelní kauzu.


Případ má kuriózní povahu. Obžalovaná je podnikatelka, která měla ministerstvu zahraničních věcí údajně neoprávněně vyúčtovat 1.450.000 Kč za uspořádání propagačních akcí v hodně vzdáleném zahraničí a dva obžalovaní vysocí úředníci ministerstva měli připustit proplacení jejích faktur, ač k akcím ve skutečnosti nedošlo. Podle generální inspekce ministerstva akce proběhly a proplacení bylo v pořádku.

Soud obžalované třikrát po sobě zprostil obžaloby. Žalobkyně se vždy odvolala a odvolací senát Městského soudu v Praze jí třikrát vyhověl. Navíc přikázal, aby řízení dále vedl jiný senát, což se stalo. Případ se pak vrátil na začátek, čili celé řízení bylo třeba opakovat. V takovém případě je možné, aby se opakování uskutečnilo ve formě přečtení všech protokolů z hlavního líčení, což se stalo. Kdo někdy přečetl nahlas několik set stran, má představu, co se u soudu dělo.

Následovaly další dva zprošťující rozsudky již pod taktovkou jiné předsedkyně senátu. Žalobce se opět odvolal a odvolací senát samozřejmě opět vyhověl. K odebrání věci druhému senátu již ale nedošlo, protože předsedkyně senátu odešla do důchodu.

Pět zprošťujících rozsudků v téže věci po sobě, vydaných dvěma senáty, jim dodává mimořádnou váhu a zvyšuje míru objektivity. Trest má následovat co nejdříve po činu, ale zde již došlo k překročení magické hranice šesti let, kterou Evropský soud pro lidská práva považuje za hranici únosnosti trestního řízení. Nad tím by se měli zamyslet jak žalobce, tak odvolací senát. Ale trvají dál na svém.

Takže 12.října vstoupilo řízení do šestého kola s třetí předsedkyní senátu. Přívětivá soudkyně to má poněkud těžší než její předchůdkyně, protože spis během dvou předcházejících kol přibral na tloušťce. Při tomto stání stačila přečíst celý protokol z 14.června 2012 a kousek ze stání z 28.srpna 2012. Obžalovaní si situaci usnadnili: paní obžalovaná požádala předem o jednání v její nepřítomnosti a soud jí vyhověl. Oba obžalovaní o totéž požádali během hlavního líčení a postupně se rovněž vytratili. Těžké to má senát a obhájci, kteří odejít nemohou. Stejně je na tom žalobce, který si ovšem nepříjemnost naslouchání nudnému čtení známých věcí vykoledoval svou tvrdošíjností.

Pro obžalované úředníky je řízení extrémně nepříjemné, protože jsou v postavení mimo službu, čili po více než sedm let mají citelně snížený příjem. Očekávají proto s napětím, zda nová soudkyně bude držet linii svých předchůdkyň a opět je zprostí, či zda se podvolí vůli žalobce a odvolacího senátu. Odhaduji, že náklady na vedení tohoto procesu již převýšily úroveň zmiňované škody na majetku státu.

Ze strany žalobce je asi nic dobrého nečeká, protože bez ohledu na to, že samo ministerstvo se necítí poškozeno, ví lépe než orgány ministerstva, že ke škodě došlo. Ostatně od doby, kdy vystřídal svou předchůdkyni po jejím odchodu na Městské státní zastupitelství v Praze, skončilo střídání státních zástupců při líčeních a sám poctivě vysedává u všech sám.

Nepříjemný je i senát, v němž mimo jiné zasedá poslední Havlova soudkyně. Údajně přikračuje k odebírání věci příliš měkkým předsedům senátu častěji než kolegové. Jeho zatvrzelost pro mne není nová. Jde obžalovaným po krku neústupně, někdy i za cenu drobných nezákonností. Při odůvodňování rozhodnutí si ovšem vede sofistikovaně, s nespornou právnickou dovedností (i právnická vzdělanost se dá zneužít). Je ale nezvyklé, že soud prvního stupně tak dlouho vzdoruje a tato okolnost zpochybňuje rozumnost jednání jak žalobce, tak odvolacího senátu . Častější je ovšem výskyt situace, v které nový předseda senátu dovede věc aspoň k podmíněnému trestu, protože ne každý soudce je statečný a ne každý soudce miluje pingpong.

Soudci i státní zástupci jsou procesně nezávislí, takže pokud je bude tento pingpong bavit, mohou v něm pokračovat až do smrti obžalovaných a ani odchod jednotlivců mezi nimi je nezastaví. Daňoví poplatníci jim tu zábavu rádi zaplatí.

11 komentářů :

  1. Pozor, v nadpise je asi chyba.

    OdpovědětVymazat
  2. Soudci


    jedna klávesa vpravo

    OdpovědětVymazat
  3. "...Takže 12.října vstoupilo řízení do šestého kola s třetí předsedkyní senátu...."

    Je vcelku jednoduché statisticky vyhodnotit "produktivitu" těch parazitních soudcovskýchj lemplů. Nejenom jejich "produktivitu", ale také i peníze, které tito neschopní, zkorumpvaní paraziti stojí daňové poplatníky. Tady v této kauze se už ztrácím, protože to už zachází do extrému, ale jestliže mám jednu kauzu a ta dojde až do třetí instance, kdy soudce pak zruší předchozí rozhodnutí nižších instancí a začíná se nanovo, pak jen v tom první kole, tedy ve 3 intancích, ve kterých jsou zapojeni 3 soudci, minimálně 2 nepracovali řádně a vynesli rozsudky, které byly zrušeny. Tudíž, pokud se jedná o první kolo kauzy, "produktivita" soudců je 33,3333 procent!!! (přičemž stále ješě nepadl rozsudek!). Pokud se to opakuje, tak "produktutiva" této kauzy, tedy soudců, stále klesá. Ve výše uvedeném případě, se jedná o nějakých 5 procent maximum, na které bylo utraceno-prošustrováno neschopnými parazity (kdo je schopen to propočítat?) statitísce korun.

    OdpovědětVymazat
  4. stačilo by keby za uvedené rozsudky dostali zaplatené len raz, potom len za nadčasy, a bolo by ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vy víte, jak jsou soudci placeni?

      Vymazat
    2. ..to by nepomohlo, nejde jen o osoby omylných, různě schopných/neschopných soudců, ale i o zákony, atd., na tomto systému "parazituje" mnohem víc článků společnosti, než se na první pohled zdá. To, co se říká o demokracii (že je nedokonalá, ale...), platí pro celou společnost.

      Vymazat
  5. Problém je někde na začátku, když ještě soudila kněžna Libuše, ani jednoduché soudní spory nelze řešit bez podrobně popsané koncepce, která by dopředu byla schopna vytvářet zákony pro všchny možné situace, udržovat je v paměti a např. kontrolovat, jak nové zákony ovlivní ty existující, a jestli se nevytrácí pojem "spravedlnost".
    Řešení je celkem jednoduché, je snazší, ač to tak nevypadá, vytvořit/postavit software, který to dokáže, je schopný okamžitě objevit konflikty i navrhnout řešení. Výhodou softwaru je, že informace nezkreslí, nezapomene, nepřekroutí, a lze ho upravovat-budovat postupně, testovat, vidět/odtranit konflikty, apod.
    Zkuste si představit, jak by vypadala práce vědců např. bez obyčejné kalkulačky, kdyby na výpočty měli tým lidí počítající "manuálně".
    Mám dojem, že někde, snad v Singapuru, něco podobného testovali/testují. Vytvořit takový systém je mnohem jednodušší, než udělat obyčejný, funkční překladač Cz/En. Jednodušší by určitě bylo upravit nějaký existující, ale to je v ČR utopie, tady pouze "it specialisté" upravovali/spíš překládali "freeware" a prodávali to ne zcela funkční státu.

    OdpovědětVymazat
  6. ČR a právní stát jsou neslučitelné pojmy. Nejhorší situace je ve správních řízeních. Tam je zcela vyloučené domoci se spravedlnosti. Úřady si dělají z rozsudků proti nim vyloženě dobrý den. Mám doma 3/4 roku úspěšnou kasační stížnost, kde NSS jasně specifikoval, jak má úřad nově postupovat. Úřad se však rozhodl jinak. Když nemá šanci před soudem, tak věc zablokoval ( uložil k ledu). Přitom správní řízení trvá už 7 let! A není páka, jak úřad přinutit k činnosti. Takový chlívek není ani v nejzaostalejší africké zemi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za totality jste měl možnost podat stížnost, která byla řešena na okrese výborem lidové kontroly. Výbory lidové kontroly byly řízeny z úrovně vlády komisí lidové kontroly, jejíž předseda byl místopředsedou vlády, komise měla vyšší postavení než ministerstva. Taková to byla totalita.
      Dnešní Nezávislý kontrolní úřad stížnosti občanů nepříjímá, dnes si můžete demokraticky stěžovat v televizi a novinách, a být veřejně za vola ..

      Vymazat
  7. Co řešíte, cizokrajní soudci bojují za chazarský stát.

    OdpovědětVymazat
  8. Náše soudnictví a právní řád je skanzen bludů a pitomostí vyhrabaných z minulosti, což platí i o celém západu. Pokroková spravedlnost a právní systém socialismu s jeho přehlednou systémovou strukturovaností, vzniklý jako marxistická nadstavba, byl přestavěn, "sjednocen" a zdegeneroval. Došlo k sloučení rozhodování v právních věcech a spravedlnosti do chaotického všeobecného soudnictví bez rozumné struktury a systému. Právní řád se stal neplánovaným nesystémovým neřádem s vedoucí úlohou liberální hlouposti a parazitismu.

    Funkční struktura rozhodování v právních věcech za socialismu byla rozdělena na část občanskou a hospodářskou. Státní notářství pro občany rozhodovaly ve věcech dědictví, registrace smluv o převodu nemovitostí a prováděli ostatní notářské záležitosti. Státní hospodářská arbitráž, podobně jako obchodní a cechovní soudy v minulosti rozhodovala spory mezi hospodářskými subjekty a těmito prkotinami nebyla zatěžována soudní soustava. Soudy měli pouze agendu trestní a pro občany rozhodovaly ve věcech rodinných, občanského soužití, prodeje a služeb hospodářských subjektů pro občany a o dalších problémech souvisejících s životem občanů.
    To dnešní přeprávničení a přesoudničení života společnosti je záměrný chaos a hloupost právního státu, kdy nikdo nemá žádnou právní jistotu aní dostupnbou spravedlnost.

    OdpovědětVymazat