Reklama

.

.

pondělí 22. října 2018

Nemocná společnost

Petr Sak
22. 10. 2018
Sociální anomie a nemocná – zdravá společnost
Zdraví je obvykle vztahováno k člověku, mluvíme o zdravém a nemocném jedinci, ale není běžné mluvit o zdravé a nemocné společnosti. Při charakteristice společnosti je v sociologii obvyklé mluvit o sociální anomii, což je stav, v němž přestávají platit ve společnosti všeobecně sdílené sociální normy chování a hodnoty. Tento fenomén nemá dichotomický charakter, buď je sociální anomie, nebo není. 



Společnost se vyvíjí na kontinuu mezi absolutním přijetím sociálních norem chování a hodnot všemi členy společnosti a jejich respektováním ve svém chování až ke stavu, kdy nikdo společenské normy a hodnoty neakceptuje. Oba póly kontinua jsou mezní a zřejmě nikdy nenastávají, společnost se vždy nachází v kontinuu mezi extrémními póly. Lze předpokládat, že míra sociální anomie není ve společnosti homogenně plošně rozložena, ale v různých skupinách a segmentech společnosti je odlišná akceptace jednotlivých sociálních norem a hodnot. Tento statický, i když strukturovaný model je třeba narušit vnesením dynamiky, která je výsledkem několika pohybů:

1.Osvojování systému norem a hodnot mladou generací v procesu primární socializace

2.Proměna sociálních norem a hodnot. Např. v minulosti společensky nepřijatelná svobodná matka, zatímco v současnosti realita více než poloviny dětí rodících se nesezdaným ženám je popřením minulé normy.

3.Dualita deklarovaných sociálních norem a hodnot a reálných norem a hodnot promítajících se do chování subjektů. Např. v deklarovaném systému je odmítána korupce, avšak v reálném systému je ve značném segmentu společnosti korupce běžnou součástí chování. V deklarovaném systému je vysokou hodnotou vzdělání, avšak v reálném systému, zvláště politická elita svým chováním popírá hodnotu vzdělání a preferuje získání vysokoškolského diplomu jakýmkoliv způsobem. Místopředsedou vlády, ministrem zahraničí a ministrem vnitra může být člověk bez vysokoškolského vzdělání, politička bez vysokoškolského vzdělání aspiruje na funkci prezidenta a předsedy vlády. Nejedná se pouze o český fenomén, předsedou Evropského parlamentu byl člověk, který třikrát neudělal maturitu a nedokončil učební obor knihkupec.

Do proměn společnosti se promítá dvojí pohyb společnosti, pohyb vedoucí k sociální anomii a pohyb proměňující systém sociálních rolí a hodnot. Aktuálně je často obtížné určit, o jaký pohyb jde, zvláště při zásadních změnách společnosti.

Na pojetí sociální anomie Émile Durkheima navazovala řada sociologů, v situaci transformace české a slovenské společnosti se i empiricky sociální anomií zabývali např. Juraj Schenk a Peter Ondrejkovič.

Čistě sociologický pohled na společnost v pojetí sociální anomie je možné posunut k multidisciplinaritě pojetím nemocné společnosti. Je možné pojem zdravá-nemocná společnost přenést z charakteristiky jedince? Co znamení zdraví ve vztahu k člověku? Zdraví je Světovou zdravotnickou organizací definováno jako stav plné tělesné, duševní a sociální pohody a nikoli jen jako nepřítomnost nemoci či vady (WHO, 1946).

Člověka vnímám jako duální bytost, jedná se o individualitu a současně je součást sociálna. Vývoj jedince probíhá jako socializace a individualizace k němu vztaženého sociálna. V procesu socializace a sociálního zrání dochází k transformaci sociálna do módu konkrétní jedinečné bytosti. V opačném procesu je sociálno transformováno, modifikováno do podoby relevantní konkrétnímu jedinci. Protikladné procesy nacházejí průsečík v sociálním poli a sociálním zrání jedince. Stav společnosti se promítá do tohoto průsečíků a vývoje a dosažené úrovně člověka.

Při provázanosti jedince a společnosti je evidentní, že zdraví či nemoc společnosti se dotýká obou entit, jak společnosti, tak člověka, jejího člena.

Společnost sama o sobě nemá smysl, protože nedisponuje živým vědomím. Evoluce a v poslední fázi sociální evoluce vrcholí zrodem a rozvojem vědomí. Tento proces probíhá u člověka, ale jeho podmínkou je sociálno a s ním spjatá sociální entita, kterou je v poslední vývojové fázi společnost. Smysl společnosti je tedy odvozen od člověka, kterému vytváří podmínky k rozvoji vědomí, ke kvalitě jeho mysli ve statické i dynamické podobě.

Stav společnosti a člověka se pohybuje na kontinuu zdraví – nemoc, na základě toho, jaké vytváří podmínky pro rozvoj kvality vědomí a mysli. Vědomí člověka a jeho rozvoj považuji za onu podstatu člověka, o níž mluví duchovní učitelé, filozofové i sociologové (Ježíš, Buddha, Marx, Fromm). Předpokladem zdravé společnosti je bezpečná společnost, společnost, jejíž existence, struktura a funkce nejsou ohroženy. (Sak, 2018). Atributem zdravé společnosti je naplňování jejích sociálních funkcí, jak je popisují autoři funkcionálního strukturalizmu (Parsons, Merton) a před nimi J.L.Fischer.

Zdravou společnost charakterizuje primárně její stav jako systému a sekundárně její připravenost působit ve vztahu k jedinci a její reálné působení pro naplnění podstaty člověka. Toto působení můžeme sledovat v několikerém významu, naplnění podstaty člověka jako druhu, duchovní elity lidstva a každého jedince lidského společenství. Zařazení společnosti na kontinuu zdravá – nemocná společnost vyplývá z charakteristik společnosti nadindividuálního charakteru (sociálno) a jedinců, tvořících tuto společnost.

Zdraví společnosti je stav, kdy jsou naplňovány její funkce a vytvářeny podmínky pro stav plné tělesné, duševní a sociální pohody jejích členů a optimalizace evolučního směřování k vyšší kvalitě vědomí a mysli. Čím silněji jsou tyto znaky ve společnosti obsaženy, tím je společnost zdravější, naopak vše, co je v rozporu s naplňováním těchto znaků vtahuje společnost do pásma nemoci. Toto vymezení není v rozporu s pojetím E.Fromma (Fromm, 2009) pouze usiluje o přiblížení k operacionalizaci pojmu nemocná společnost.

Erich Fromm za nemocnou společnost považuje společnost, která potlačuje podstatu člověka a neumožňuje její rozvoj (Fromm, 2009). Kladl jsem si otázku, jak vnímat tento filozofický postulát v realitě a po delší době jsem prožil Aha - Erlebnis. Teoretické vymezení mi osvětlil reálný fenomén, z něhož mohu zpětně přenášet poznatky do teoretické roviny. V normalizaci žila dívka, jejíž rodiče nebyli nikdy v KSČ a proto nebyli postiženi represí. Maminka lékařka, v okresním městě byla dokonce okresní posudková lékařka. Rodina vlastně patřila v městě k elitě a vše nasvědčovalo tomu, že mimořádně inteligentní dívku čekají úspěšná vysokoškolská studia a skvělá profesionální dráha.

Vzhledem k tomu, že její chování jako studentky gymnasia bylo projevem její lidské podstaty a ne adaptačních mechanizmů vedoucích ke konformitě s nemocnou společností, nedostala doporučení ke studiu medicíny a později, když se ukázala jako nejlepší uchazeč ke studiu evangelické teologické fakulty, opakovaně ke studiu nedostala státní souhlas a i když napsala osobní dopis Gustavu Husákovi, dveře k vysokoškolskému studiu se jí neotevřely.

Po listopadovém převratu se před ní otevřela skvělá kariéra. Byla dokonalým kádrem; pronásledovaná disidentka, zavřený manžel za šíření charty, nikdy nebyla nejen v KSČ, ale ani SSM, disponovala významným sociálním kapitálem, znala se s řadou lidí z nové elity. Její manžel vedl rozhlasové Hovory s Václavem Havlem a jezdil s ním na zahraniční cesty, měla právnické vzdělání. Stala se ředitelkou sekretariátu ministerstva pro informace a počítalo se s ní na nejvýznamnější funkce. Ovšem euforie z pádu komunistického režimu a z převratu netrvala dlouho. Začala se vytvářet nová společnost, nové sociální jevy a společenské procesy utvářely nové sociálno. Nová společenská realita však neobsahovala to, co lidé v listopadu požadovali a politici slibovali, naopak se ve společnosti objevovaly jevy, které v listopadu nikdo nechtěl. Do mocenských pozic se prosazovali všehoschopní lidé a masky padaly i dřívějším disidentům a demokratům.

Perspektivní mladá žena se skvělými kádrovými předpoklady se stále silněji dostávala do rozporů s novou společností, která se dalšími a dalšími sociálními jevy dostávala do konfliktu s lidskou podstatou této mladé ženy, která na rozdíl od mnohých odmítla zářnou kariéru v nemocné společnosti a zůstala věrná tomu nejcennějšímu, podstatě člověka. Nejen obraz normalizační a transformující se společnosti, ale také svůj zápas mezi lidskou podstatou a nemocnou společností geniálně zobrazila v autobiografickém románu Peřiny a chléb (Křenková, 2015).

Proč právě v tomto případě vidím konfrontaci nemocné společnosti a podstaty člověka, na rozdíl od adorovaných disidentů, označovaných za pozitivní devianty. Velká část disidentů byla chartisty, ale i agenty StB, dříve byli stalinisty, později reformními komunisty a jak se stále prokazatelněji ukazuje, jejich lidská morálka byla značně pokleslá a jejich ikona Václav Havel se pod tlakem publikovaných faktů proměňuje v záporného hrdinu (Žantovský, 2014; Vodňanská, 2018). K disidentství byli dovedeni svou životní dráhou a svým způsobem z něho i profitovali.

R.K. vstupovala do společnosti, na rozdíl od disidentů, nezatížená problematickou interakcí se společností a s establishmentem. Součástí její individualizace, socializace a sociálního zrání bylo svobodné promítání její lidské podstaty do společenských vztahů, do každodenního chování, exteriorizace vnitřní podstaty do vnějšího sociálna. A tento stav sociální exteriorizace její lidské podstaty vyjevil disharmonii, konfliktnost těchto dvou entit. Tím se objevuje otázka, je chyba v lidské podstatě této osobnosti či ve společnosti? Já na základě analýzy těchto konfliktů a obecně společenských procesů vyvozuji, že chyba je na straně nemocné společnosti.

Nemocná společnost se promítá do řady oblastí. Vzhledem k limitujícími rozsahu se šířeji věnuji oblasti natalality a demografického vývoje, další oblasti jsou zmíněny jen ve zkratce a další nepochybně chybí zcela. Tímto příspěvkem chci především téma nemocné společnosti otevřít k diskusi.


Natalita

Předpokladem existence jakékoliv entity je její reprodukce, která je proto také významným indikátorem jejího zdraví. Index natality české společnosti je 1,41, přičemž k prosté reprodukci je třeba natalita o velikosti indexu 2,1. Kriticky nízká natalita má příčiny medicínské, ekonomické a sociální. Související ekonomické, medicínské a sociální jevy jsou vzájemně propojené, ovlivňují se a vytvářejí multiplikační efekt. Dále můžeme rozlišovat působení neplánované, spontánní jako důsledek jiných společenských procesů a působení záměrné, plánované jako důsledek sociálního inženýrství. Příkladem může být prudký nárůst porodnosti v polovině sedmdesátých let jako plánovaný důsledek státní politiky. Naopak příkladem opačného působení v současnosti je doporučení až tlak OECD ke snížení mateřské dovolené na jeden rok.


Sociální příčiny natality

Devalorizace hodnoty rodiny, dítěte a partnera (myšleno opačného pohlaví) a změna životního stylu.

Od osmdesátých let se proměňuje hodnotový systém společnosti a nositelem této proměny je mladá generace. K největším změnám, především v devadesátých letech, došlo u hodnot rodina, děti a partner (Sak, 2004). Pokles těchto hodnot v devadesátých letech je jednou z příčin poklesu porodnosti a posouvání porodu do vyššího věku žen. Změny natalitního chování žen vedlo ke změně životního stylu a naopak změněný životní styl vedl ke změně natalitního chování. Jako hlavní příčiny změn bývá uváděno cestování a profesní kariéra.


Společenské oslabování statutu a funkce rodiny, destrukce a eroze rodiny

Rozdílné společenské systémy a ideologie měly donedávna jedno podstatné společné, shodovaly se v tom, že rodina je základ státu (společnosti). Říkal to Gustav Husák, papež, monarchie i buržoazní ideologie, přičemž rodinou byl muž a žena a jejich pokrevní příbuzní. Tento model se v současnosti rozkládá. Požaduje se, aby manželství mohl založit kdokoliv a cokoliv. Dříve posvátné mateřství symbolizované mateřstvím Panny Marie je vnímáno jako nástroj k zotročení ženy, popření její svobody, překážka profesní kariéry, možnosti vytvářet zisk nadnárodním korporacím a podílet se na tvorbě HDP. Pryč je doba, kdy svobodná matka společensky stigmatizovala nejen sebe, ale i svou původní rodinu, která se jí často zřekla.

Nízká prestiž a reálná pozice manželství a rodiny souvisí se skutečností, že více než polovina dětí se rodí nesezdaným ženám. Nízkou společenskou pozici manželství a rodiny určuje také skutečnost, že polovina manželství se rozpadá a v troskách manželství zůstávají hypotéky, traumatizované děti a samoživitelky, jejichž socioekonomická situace je horší než důchodců. Není snad již rodina základ společnosti, a pokud ano, jaký je ten základ? Je to základ nemocné společnosti?

Destrukce genderových rolí

Od devadesátých let do současnosti se ve společnosti stále agresivněji prosazuje genderová ideologie. Ideálem je genderová neutralita, která popírá dosavadní principy socializace a výchovy. V procesu sociálního zrání, socializace a výchovy si jedinec postupně osvojuje sociální role a zvnitřňuje s nimi spojené hodnoty a sociální normy chování. Tyto procesy navazují na biologickou danost odlišného pohlaví a připravují jedince od dětství na sociální podobu rolí vázaných na pohlaví. Genderová ideologie tyto procesy odmítá jako vytváření nežádoucích sociálních konstruktů. Biologickou danost odmítá a chce svobodu pro volbu jedince, co je, čím chce být. Příkladem může být kauza, v níž režisér a publicista Pavel Klusák útočí na básničku ve školní čítance, v níž se říká, že holčičky budou maminky. To chápe jako nemístný tlak a potlačení svobody volby. Ve Velké Británii na školách zakazují holčičkám nošení sukní, protože takový oděv není genderově neutrální, v Kanadě mají úředně třetí pohlaví.

Tradiční dělba rolí muže, manžela, otce na jedné straně a ženy, manželky a matky je odmítána a nahrazována zaměnitelností. Otcové zůstávají na mateřské dovolené, zatímco matky dělají kariéru. Z pohledu mladých žen, které neúspěšně hledají partnera pro založení rodiny, jsou mladí muži nezralí, nesamostatní, neodpovědní a jsou to mamánkové. Muži naopak mají strach z dominantních a ambiciózních žen. Destrukce rolí spojených s pohlavím se připojuje k devalorizaci hodnot spojených s rodinou a dítětem a rozkládá tradiční styl chování.

Tradiční polarita pohlaví muž a žena je zpochybňována a roste počet možných sexuálních identit. Rozšíření o homosexuální orientaci je již nedostatečné a přibývají další možné sexuální identity. Otázka kdo jsem, pochopení vlastní identity patří k základním antropologicky daným otázkám a hledání odpovědi formuje lidství jedince. Hledání odpovědí na tuto otázku je součástí toho nejlepšího umění, především literatury. Vyrovnat se s otázkou co jsem, kdo jsem bylo náročné pro generace, jimž socializace pomáhala ztotožnit se s určitými rolemi a osvojit si odpovídající chování. Následující generace budou muset hledat odpověď na tyto otázky za situace rozostřené normality a široké palety možných sexuálních identit. Psychiatrie by se měla připravovat na důsledky tohoto vývoje. To, co bylo doposud předmětem sociální pedagogiky, se stává předmětem psychiatrie.

Virtualizace sociálních a erotických vztahů přechodem populace z přirozeného světa do kyberprostoru

Od dětských let probíhá sociální komunikace ve stále větší míře na sociálních sítích v kyberprostoru. Virtuální komunikace má jiný charakter než komunikace tváří v tvář. Známé jsou úpravy identity či dokonce uměle vytvořená identita. Komunikující jedinci si nemohou být jisti, s kým vlastně jsou v kontaktu. Při oscilaci mezi virtuální a reálnou interakcí vznikají problémy jako důsledek specifičnosti jevů a zákonitostí obou dimenzí. Při vylákání reálných peněz pomocí virtuální reality se v reálném světě peníze obtížně získávají zpátky. Jak uvedla na internetu mladá žena, ve virtuálním světě ponožky partnera nesmrdí. Erotické projevy jsou ve virtuální realitě jednak jiné a současně proměňují erotično v reálném světě. Součástí socializace a sociálního zrání je příprava na erotický a sexuální život a manželské a rodičovské role. Pokud je primární život ve virtuálním světě, potom příprava je poněkud mimo realitu a v reálném světě mladé generaci narůstají problémy.

Ekonomické a sociálně ekonomické příčiny

V neoliberální tržní společnosti bez přívlastků ekonomie přestává být jedním ze subsystémů s funkcemi pro celek společnosti, ale vztah je obrácen a společnost slouží ekonomice a HDP se stává posvátnou mantrou. Jak západní, tak ještě více čeští ekonomové jsou více marxističtí než samotný K.Marx svým důrazem na materiální základnu. Jak společnost a státy, tak jedinci jsou redukovaně hodnoceni pouze na základě ekonomických ukazatelů. Již tento přístup ukazuje na posun k nemocné společnosti. Pokud však zůstaneme v ekonomice, najdeme jevy a procesy, které v čistě ekonomické oblasti vypovídají o nemocné společnosti.

Existují dva vyargumentované celostní ekonomické pohledy, které na základě analýzy hodnotí českou ekonomiku. Americký profesor ekonomie českého původu Milan Zelený dospěl k závěru, že vlastně česká ekonomika neexistuje, protože až na výjimky všechny velké firmy působící na území České republiky mají centrum v zahraničí. Ilona Švihliková ve své publikaci dospívá k závěru, že jsme se vlastně v posledních desetiletích stali kolonií (Švihlíková, 2015). K podobným závěrům dospěly ratingové agentury, které snížily rating ČR na rozvojovou ekonomiku. V listopadu 1989 předkládal Václav Havel ekonomické vize národu, v nichž tvrdil, že do sedmi let ekonomicky a životní úrovní doženeme Rakousko a Německo. Posléze však dělal vše pro to, aby česká ekonomika opustila výrobu finálních výrobků a přešla na výrobu komponent pro západní firmy a stala se montovnou. Zisk z přidané hodnoty finálního výrobku jde západním firmám. Samozřejmě, že výroky o tom, kdy doženeme Německo, jsou pouhou manipulativní propagandou. Ten kdo tlačí auto, nemůže sedět u volantu. Ekonomické vztahy jsou nastavené tak, že „česká ekonomika“ slouží nadnárodním korporacím.

„Nikdy jsme se neměli tak dobře, jako v současnosti“, zní slogan České televize přebíraný dalšími médii a politiky. Za tímto tvrzením je přes devět set tisíc lidí v exekuci, milion lidí žijících v pásmu chudoby a další milion a půl lidí, kteří žijí na hranici chudoby. Rodiny sto tisíce dětí nemají na teplý oběd pro své děti, které jsou odkázané na charitu, přes dvě stě tisíc lidí žije na ulici a počet nezaměstnaných kolísá mezi dvěma sty tisíci a jedním milionem. Většina populace má hypotéky a další dluhy a celková zadluženost české populace neustále roste, roste však i státní dluh a zadluženost subjektů veřejné správy. Česká společnost žije na dluh i za situace ekonomického růstu. Senior odkázaný na důchod není schopen ze svého důchodu zaplatit v Praze nájem ani toho nejmenšího bytu a většině seniorů důchod neumožňuje důstojný život.

V české společnosti existuje i ze zahraničí známý jev pracující chudoba, který znamená, že zaměstnaný člověk není schopen ze svého platu pokrýt životní náklady. Situaci těchto lidí ilustrovala na základě svého výzkumu Saša Uhlová.

Těhotenství a mateřství představuje ekonomickou zátěž a dokonce i pro ženu, která má manžela, je vzhledem k padesáti procentní pravděpodobnosti rozvodu, vysoce rizikové. Většina manželů, ale i nesezdaných párů si pořizuje byt pomocí hypoték, které se po rozvodu stávají stresující až likvidační a matka samoživitelka lehce spadne do chudoby. Vzpomínám výrok jedné studentky: „Jak můžu plánovat dítě, když nevím, jestli uživím sebe“.


Medicínské (biologické) příčiny:

Zásadním, ale skrytým jevem, o kterém se ve veřejném prostoru příliš nemluví, který však zásadně proměnil západní společnost, je antikoncepce. Ještě v osmdesátých letech čtyřicet procent nevěst bylo těhotných, dnes je běžné, že mezi svatebčany pobíhají děti nevěsty a ženicha. Nesporným pozitivem antikoncepce je, když ne vytěsnění, tak alespoň výrazné snížení interrupcí. Pozitivně je hodnoceno právo a naplnění práva ženy rozhodovat o svém těle, ovšem to je doprovázeno i rozhodováním o životě druhé bytosti. Antikoncepce vnímaná z hlediska jedince jako pokrok, znamená pro společnost posílení demografického vývoje k postupnému vymírání.

Proklamace některých politiků o vyřešení demografického problému Evropy masovou imigraci arabských muslimů by svým naplněním znamenala konec kultur, které v Evropě vznikaly a rozvíjely se od počátku našeho letopočtu na bázi křesťanství a biologicky daných národů. Výsledkem by bylo, že prostor Evropy by nebyl vylidněn, ale obsazen zcela jinými kulturami a lidmi, jejichž genofond by obsahoval stopová množství genů původních bílých křesťanských obyvatel. K jevům, které posilují uvedený demografický vývoj, patří narůstající neplodnost žen a mužů. Demografický vývoj a s ním spojené jevy jsou nespornými symptomy nemocné společnosti.


Národ

Národ je multidimenzionální entita, která se utváří v sociálním prostoru na biologickém základě. Vzniká jako sociokulturní a duchovní přesah nad souhrnem jedinců, kteří národní identitu tvoří. Součástí národní identity je její historie a výsledek jejího života a života jejích členů. Mladá generace se v socializaci s národní identitou seznamuje a z pozice národní identity se stává součástí lidského společenství. Čím úspěšnější národní socializace jedince, tím je také úspěšnější jeho socializace ve vztahu k evropanství a k planetárnímu lidství (Sak, 2004). Národní identita představuje podobně jako rodina bezpečnostní faktor národa a jeho příslušníků. Proto v hybridní válce dochází ke zpochybňování národní identity a její historie.

V současnosti můžeme pozorovat procesy spojené s národem v oblasti vědomí a v přirozeném světě. Velká část mladé generace emigruje do zahraničí, přičemž míra emigrace profesních a vzdělanostních skupin souvisí s předpoklady ekonomické úspěšnosti v zahraničí. Dvacet procent absolventů lékařských fakult emigruje hned po promoci a další je následují.

Národ přestává být pro mladou generaci hodnotou a její znalosti české historie mne vedou k pojmu historické bezvědomí. Zvláště ve vztahu ke 2. světové válce a k Německu se daří metodou Overtonova okna implementovat mladé generaci protičeskou verzi historie. Pozice národa a národní identity v české společnosti, zvláště v mladé a střední generaci je projevem její nemoci.


Závislosti

Od devadesátých let klesá u dětí věk konzumace alkoholu, drog a kouření. Ve všech mezinárodních výzkumech je česká populace na předních místech v kouření, v konzumaci, alkoholu a drog. Zatímco kouření a konzumace alkoholu patřily po desetiletí k české populaci, tak drogy česká společnost raketově implementovala během devadesátých let. V první polovině desetiletí šlo o teenagery, v druhé polovině desetiletí drogová mafie již zasáhla i dětskou populací. Tak, jak se demografickým vývojem tato generace devadesátých let a další generace posouvají populací, drogy se stávají normální součástí života pro stále větší část populace (Sak, 2004). Také v další závislosti - gamblerství je česká populace na předním místě ve světě a koncentrace heren je v ČR nejvyšší na světě. Přechod na internet komplikuje kontrolu gamblerství, ne však jeho šíření. Gamblerství tak jako drogy ničí životy nejen postižené osobě, ale celé rodiny a spotřebovává nemalé zdroje společnosti. Dopady uvedených závislostí neničí pouze postižené jedince, ale celou společnost v řadě oblastí. Rozsah a projevy a dopad těchto závislostí na společnost vypovídají o stavu nemoci.


Duševní zdraví

Duševní zdraví či duševní nemoc nejsou vysvětlitelné pouze stavem společnosti, nepochybně však zde existuje závislost a stav společnosti patří k významným faktorům ovlivňujícím psychický stav a duševní zdraví jedince. Jevy patřící do oblasti životní úrovně a materiální sféry života souvisejí s krizovými životními situacemi a se stresem, podmiňují psychický stav a mohou vést až k duševnímu onemocnění, ale také absence smyslu života, společnost bez hodnot a idejí, orientovaná konzumně může posilovat tendence k psychickému onemocnění. Mladí lidé, u nichž absentovaly životní cíle s oslabenou hodnotovou orientací, několikanásobně častěji se stávají závislými na drogách (Sak, 2004). Intencionalita a duchovní bohatství člověka je preventivním faktorem pro psychické onemocnění. Mezi intencionalitou a duchovním bohatstvím člověka a stavem společnosti existuje souvislost a tudíž stav a vývoj duševního zdraví populace je výpovědí o stavu společnosti na škále zdravá – nemocná společnost. Vedle genetického a individuálně psychického faktoru se do duševního zdraví člověka promítá stav společnosti. V mezinárodních srovnávacích výzkumech R.Ingleharta bylo hodnocení kvality života přímo úměrné ekonomice země s výjimkou několika zemí, především Japonska a USA (Inglehart, 1971). Dramatický růst počtu psychiatrických diagnóz u české populace je tedy také výpovědí o nemocné společnosti.


Kulturní, spirituální oblast


Propojeně s prohlubováním a realizací konceptu konzumní a tržní společnosti dochází k jejímu duchovnímu vyprazdňování. K výročí úmrtí A.Solženicyna francouzský spisovatel a politik Philippe de Villiers v deníku Le Figaro cituje jeho reflexi západní společnosti. „Vy v Evropě máte zakalenou mysl. Budete trpět. Propast je hluboká. Jste nemocní. Jste nemocní prázdnotou. Všechny vaše elity ztratily představu o vyšších hodnotách. Západní systém se přesouvá do konečného stavu duchovní vyprázdněnosti: bezduchého právního formalismu, racionálního humanismu, ke ztrátě vnitřního života". Podle politika A.Solženicyn předpověděl vznik konzumní společnosti, přecházející do nihilismu a absolutního individualismu.( Figaro, 6.8.2018).

Odklon populace od církví neztotožňuji s despiritualizací společnosti, protože samotná římsko katolická církev je subjektem této despiritualizace, hédonizmu a materializmu. Běžný občan zná církev z jejích snah o získání majetku a z afér zneužívání dětí katolickými kněžími.

Stejný obsah stavu společnosti je vyjadřován různými pojmy. Mluví se o vyprázdněné či vyhořelé společnosti. V devadesátých letech došlo především prostřednictvím tehdejší mládeže k modifikaci hodnotového systému společnosti valorizací materiálních hodnot a devalorizaci sociálních, spirituálních a reprodukčních hodnot a hodnoty poznání a pravdy.

Došlo také k poklesu významu všech materiálních i duchovních ideových systémů (marxizmu, liberalizmus, konzervatizmus, katolicizmus,…). Dochází k vyprazdňování hodnotovému, ideovému a ztrátě smyslu nejen společnosti, ale i jedinců. Mládež nejenže nevidí a nehledá v české společnosti nějaký smysl, ale pochybuje, že by společnost nějaký smysl mít měla. Jejich životní scénář a každodenní život je určován pragmatizmem a hédonizmem. |Despiritualizace a dekultivace se promítájí do kultury a umění. Primitivnost a úpadek umění je obhajován požadavky svobody. Příkladem průsečíku pokleslého primitivního umění a hájené svobody umění se stala brněnská inscenace známá scénou vyndavání vlajky z vagíny na jevišti.

Vyhasínání transcendence západní společností a modálního Čecha a Evropana je provázeno opačným trendem marginálních skupin duchovně hledajících a prožívajících niternou spiritualitu.

Součástí duchovního vyprázdnění či vyhoření společnosti je odcizení jedince. Vedle odcizení své lidské podstatě ve výrobním procesu se prohlubuje a šíří mezilidské odcizení provázené osamocením uvnitř masové společnosti. Nejedná se pouze o odcizení lidí, kteří žijí sami, ale k sociálnímu odcizení dochází i uprostřed rodin a dalších primárních sociálních skupin. Posunem v charakteru rodiny se zabývá hradecký tým v publikaci Nová generace. (Stašová, Slaninová, Junová). Z odborných pramenů a z vlastních analýz docházejí k pojmům síťová rodina, mediální rodina a již z těchto označení je patrné, že rodina se udržuje elektronickou komunikací, která zatlačuje verbální komunikaci tváří v tvář. Na v minulosti kritizovanou situaci, kdy rodina společně sledovala televizní program, místo toho, aby při „draní peří si povídali“ se již nostalgicky vzpomíná, protože v současnosti každý člen rodiny sedí u své obrazovky či monitoru sám a jejich světy jsou odděleny.

Prohlubuje se také odcizení přírodě a přirozenému časoprostoru po odchodu člověka z krajiny přirozeného vesnického prostředí do měst a masovou urbanizací a nahrazování reality mediální skutečností tento proces vrcholí přechodem člověka do kyberprostoru a virtuální reality. V kyberprostoru nachází dokonalejší přírodu, dokonalejší ženy, dokonalejší sex a odcizuje se skutečnosti přirozeného časoprostoru.

Virtuální realita v kybeprostoru je destrukcí času a prostoru. Historie se ztrácí v nedohlednu a tím také mizí příčinné souvislosti mezi minulými jevy a procesy a současností. To si mladá generace přenáší z virtuální reality do reálného světa a také proto její znalosti historie jsou mizivé, stejně jako zájem o historii. Historické vědomí současného člověka se postupně mění v historické bezvědomí, jehož důsledkem jsou názory a postoje, které nejsou výsledkem analýzy a faktografických znalostí, ale lajkovaní a sdílení na sociálních sítích. Odstavením od pramenů se kyberčlověk stává snadnou obětí propagandy a manipulace. Překvapivě na rozdíl od reformní generace šedesátých let je v současné generaci trend prosadit cenzuru a podporovat „orwellovské ministerstvo pravdy“. Reálným projevem tohoto trendu je existence lidí několika sloganů na pouličních demonstracích. Vytrácí se tolerance k názorům druhého, schopnost druhého vyslechnout a diskutovat. 


Literatura

Fromm, E. Mít nebo být? Praha: Naše vojsko, 1992. 170 s. ISBN 80-206-0181-3.
Fromm, E. Cesty z nemocné společnosti: sociálně psychologická studie. Praha:
Earth Save, 2009. ISBN 978-80-86916-10-1.
Inglehart, R. The Renaissance of Politicla Culture. American Political Science Review 82,4/1988.
Křenková, R. Peřiny a chléb. Praha: Torst, 2015. ISBN 978-80-7215-497-5.
Ondrejkovič, P. Modernizácia a anómia. Sociológia. 2000, roč, 32, č. 4.
Sak, P. Úvod do teorie bezpečnosti. Praha: Petrklíč, 2018. ISBN: 978-80-7229-652-1
Sak, P. Mládež na křižovatce. Praha: Svoboda Servis, 2004. ISBN: 80-86320-33-2.
Schenk, J. Anómia na Slovensku: pokus o meranie. Sociológia. 2004, roč. 36, č. 2,
Schenk,J. Sociálny systém ako nelineárny dynamický systém: koncepcie sociálneho systému. PEDAGOGIKA roč. LVIV, 2009
Stašová, L.,Slaninová,G, Junová, I. Nová generace. Hradec Krílové: Gaudeamus, 2015. ISBN:978-80-7435-567-7.
Švihlíková, I. Jak jsme se stali kolonií. Praha: Rybka Publishers, 2015. ISBN: 978–80–87950–17–3
Vodňanská. J. Voda, která hoří. Praha:Torst. 2018. ISBN: 978-80-7215-564-4;
Žantovský,M. Havel. Praha:Argo, 2014. ISBN: 9788025712139
Zdraví a nemoc Definice pojmu zdraví podle Světové zdravotnické ...
https://is.muni.cz/el/1441/jaro2016/SP4MP.../15._Zdravotni_znevyh_2016_vyuka.pdf?..


Doc. PhDr. Petr Sak, CSc. je sociolog

15 komentářů :

  1. Nemocná společnost = ne mocná společnost. Nemoc společnosti spočívá v absenci kolektivní moci a vlády - demokracie.

    OdpovědětVymazat
  2. To dávno víme, že to tak dělají. Ale všichni se bojí pojmenovat zdroje zla, protože jsou příliš mocné a jako všechny "praktické demokracie - podle 3. pádu)" slouží jako kamufláž uzavřených společností se skutečnou mocí - která se mstí (říká tomu "trestá") odstrašujícím způsobem, až po Kennedyzaci neposlušných proniknuvších k vlivu na výkonnou moc.

    OdpovědětVymazat
  3. Co je podstata nemoci mamon a nic jiného mám se dobře a ať to třeba kolem mě vše vyletí do vzduchu.

    Válčiště Evropa jestli to Evropský papaláši neodmítnou tak si vykopou vlastní hrob:

    https://aeronet.cz/news/uder-donald-trump-oznamil-ze-usa-odstoupi-od-smlouvy-na-zakaz-vyvoje-raket-stredniho-doletu-pentagon-pry-potrebuje-proti-cine-ucinne-zbrane-a-cina-neni-signatarem-smlouvy-tlak-na-podpis/

    OdpovědětVymazat
  4. Každá společnost jejíž členové pozbyli pud sebezáchovy je odsouzena k zániku. Evropa, především západní má k tomu výrazně nakročeno.

    OdpovědětVymazat
  5. V článku uvádějí částečně body obsažené v Protokolech sionistických mudrců ke zničení bílé rasy .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi někdo provádí určitou politiku s tím dílkem v kapse kaftanu… nebo s originálem těch myšlenek. Dějiny, včetně ruských revolucí, tomu nasvědčují.

      Vymazat
  6. Pro mně, co by starého člověka ( 80 a více), je toto čtení celkem příjemné. Pomáhá mi překonávat strach ze smrti.
    Na smrt se budu už brzy těšit.
    Většina toho euroatlantického světa je dokurvena do stylu
    Kaligulovského Říma.
    Trpím pozdní lítosti, že jsem se podílel na tvorbě tří
    potomků, kteří ještě nechápající, mají také potomky.
    Zatím se mají relatívně dobře, byť s půjčkami a společensky správně nemají rádi "komunisty" a Rusko. Jejich obzory, díky
    "novým technologiím" jsou nastaveny na bod 0, a to je rok 1968.

    OdpovědětVymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  8. Když jsem tady před lety psal co toto území čeká a kdybych byl mladší alespoň těch padesát tak bych odešel za Bajkal a měl bych krásný život tak se mi někteří mamonáři vysmály. Dnes na tuto cestu připravuji svého potomka a mám z něho velkou radost. To je moje poslední síla před smrtí. Letos jsem z tohoto důvodu absolvoval v mém věku velmi náročnou cestu do oblasti Barnaul a jsem spokojený protože to je oblast budoucnosti. Kdo se nebojí práce tak tam má ohromné šance. To mě dává naději pro budoucnost mého rodu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdo nebyl na Bajkalu neví, jak je tam krásně. Vzdych je vzduch, voda je voda, lidi jsou příjemná ….

      Vymazat
  9. Jenže říkat laikům něco o sociální anomii - tak přece jen je srozumitelnější "nezdravá" společnost. Je to nejprimitivnější a je zdarma - ZDVOŘILOST - a v jakém je úpadku, katastrofálním říci, je málo. Je mi 90, jel jsem MHD, nastoupili studenti střední školy a po nich sešlý stařec se dvěma holemi. Myslíte, že ho někdo pustil sednout?
    A jen se "mládež" ušklíbla, když jsem mu uvolnil své místo. Bylo mi do breku, když jsem vystoupil, zachránily mne od slz krásná malá dvojčata, která skotačila kolem maminky. Asi jsem si a snad ne marně představoval, že ta současná anomie mladých bude přeci jen jednou překonána.
    Ale nejen k tomuto článku: autoři píší především pro laickou veřejnost a některé příspěvky překypují cizími slovy a činí je méně srozumitelnými. Čeština je velmi bohatá a za pokus najít odpovídající výraz v češtině by to určitě stálo. Nemyslím, že tím upadne nějak důstojenství sděleného, když naroste jeho pochopení čtenářem.

    OdpovědětVymazat
  10. Základy stupidologie (z článku F. Koukolíka):
    "Ve vztahu k hlouposti rozlišuje Cippolova teorie čtyři typy lidí: nešťastníky, jejichž činy vedou k sebepoškození, ale jsou zdrojem výhody pro někoho jiného; inteligenty, jejichž činy jsou zdrojem výhody jak pro ně, tak i pro druhé lidi; bandity, jejichž činy jsou zdrojem výhod pro ně a nevýhod pro druhé lidi a hlupáky, kteří poškozují jiného člověka nebo skupinu lidí, aniž by z toho získali výhodu, výsledkem jejich činnosti bývá sebepoškození.
    Hloupí jsou čtyři lidé z pěti. Prozkoumáme-li velké skupiny poslanců, univerzitních studentů a profesorů, zjistíme, že je výskyt hlouposti stejný jako v jiných skupinách obyvatelstva.
    Rozvíjející se společnost má velký podíl inteligentů. Sociální úpadek chrakterizuje velký podíl banditů s vysokým faktorem hlouposti mezi lidmi u moci a vysoký podíl nešťastníků mezi lidmi, kteří u moci nejsou.
    ... přínosem pro společnost jsou inteligenti, hned po nich, ač to zní ohyzdně, inteligentní bandité, kteří tvoří víc, než ukradnou nebo zničí, a nešťastníci. Vstoupí-li do jakékoli činnosti hlupáci, převýší destrukce."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych za bandity považoval spíš stalinské slavíky, ochotné dovolávat se psí smrti pro kohokoli, kdo přeběhne přes cestu.
      Nešťastníci jsou naopak privatizátorští Češi, kteří za vybydlenou sámošku vyvalili 2,5M v roce 90, aniž by na ni získali nějaká práva jiná, než tam být v nájmu.

      Prachy které nakradli po korunce vyhodili oknem plní naděje, že jak strejda Klaus na pět minut zhasne, oni zbohatnou.

      Neptali se, jestli jsou na seznamu.
      A počítat se ve skutečnosti nikdy neučili, cinkači.

      Vymazat
  11. Opět vynikající článek od pan Saka. Jako vždy. Já v tom mám jasno. Prazákladní příčinou dnešního stavu společnosti je návrat kapitalismu, protože kapitalismus je jako operační systém u počítače. Předurčuje chování každého, kdo se v tomto systému nachází. Prorůstá naprosto vším. Za socialismu se takové patologické jevy téměř nevyskytovaly.

    OdpovědětVymazat
  12. Věrohodná analýza, objektivní obraz vývoje a situace. Od autora bych rád znal odpověď na otázku, kdy a do kdy bylo za komunistů, nutné "doporučení" ke studiu na střední a vysoké škole v běhu standardního vzdělání. Krom předchozích studijních výsledků a úspěchu při přijímací zkoušce.
    Vím, že studium při zaměstnání bylo podmíněno doporučením zaměstnavatele a to pouze co do nároku na studijní volno, případně i úhradu s tím spojených cestovních nákladů. Kdo chtěl studovat i bez toho, stál pouze před otázkou, zda podstoupí neplacená volna, nebo vystačí s dovolenou a jistou tolerancí zaměstnavatele. Při VŠ studiu samozřejmě i před otázkou předchozího vzdělání a výsledku přijímací zkoušky.
    Vím totiž s jistotou, z vlastní zkušenosti, že nejpozději po roce 1975 žádná doporučení režimu studium středních a vysokých škol nelimitovala. Zvýhodnění jedinci, stejně jako dnes, samozřejmě ano.

    OdpovědětVymazat