Reklama

.

.

čtvrtek 29. listopadu 2018

Kurdský kongres 2018

Jana Maříková
29. 11. 2018
Dne 24. listopadu jsem se jako čestný host spolu se svým mužem účastnila kongresu Kurdské německé obce ve Stuttgartu. Byla jsem pozvána jeho místopředsedou panem Mehmetem Tanriverdi díky své téměř roční práci pro kurdskou věc, za kterou považuji vznik samostatného Kurdistánu, ať už se odehraje kdykoli. Je to běh na dlouhou trať. Převážně jsem psala články kritizující agresi Turecka do syrské Rojavy a útlak Kurdů v jednotlivých zemích, kterým byli před sto lety, po skončení první světové války, "přiděleni k převýchově", což se zatím naštěstí nepodařilo, i když třeba Atatürk to bral metodou - "Dobrý Kurd, mrtvý Kurd". Erdogan, který si dává ještě vyšší cíle, být vůdcem muslimů, se zřejmě rozhodl na tyto tradice navázat.


Represím tureckého státu byl také na kongresu věnován značný prostor. Není divu, většina německých Kurdů přišla z Turecka,v různých vlnách, podle toho, jak oblevilo nebo přituhlo. Další přišli z Iráku, Íránu a Sýrie. Dodnes nejsou jako národ uznáváni samostatně a stále jsou přiřazováni k zemím, z nichž odešli za více či méně dramatických okolností jako gastarbajtři nebo uprchlíci.

Na záverečné slavnostní recepci mluvila dívka Zilan, jejíž matka, zpěvačka Hozan Cane, byla právě odsouzena na šest let a tři měsíce za "podporu teorismu", myšleno podporu zakázané Kurdské strany pracujících (PKK). Erdoganova justice totiž řadí k PKK každého, kdo podporuje třeba opoziční Lidovou demokratickou stranu (HDP). Cane zpívala kurdsky na jejích předvolebních shromážděních, dále natočila před několika lety film o zločinech tzv. islámského státu a sdílela ho na stránkách německých televizí, což jí bylo u soudu v Turecku přičteno k tíži! Obvinění z podpory terorismu ostatně postihlo i mého přítele, mnohokrát oceněného kurdského režiséra Kazima Öze, a to přesně v den konání kongresu. (Jeho film ZER, ověnčený řadou mezinárodních cen, jsem měla tu čest promítat v Praze.)

První řečník na slavností recepci, znovuzvolený předseda Kurdské německé obce (KGD) Ali Ertan Toprak, věnoval značnou pozornost i tomu, jak k Turecku přistupuje spolková vláda. Ali Ertan je neúnavný kritik tzv. politického islámu, kerý se nejen podle jeho slov čím dále více sbližuje s "novou levicí" a je nesnášenlivý vůči jakékoli kritice. Politický islám zastupuje v Německu především spolek DITIB, celým názvem Turecko - německý spolek ústavu pro náboženství. Je to zjevně prodloužená ruka Ankary, stejně jako Šedí vlci, turečtí nacionalisté, nebo Osmané Germánie, konečně zakázaný spolek údajně boxerů, obchodující se zbraněmi a drogami, jak prokazuje soudní proces s několika představiteli Osmanů v Hessensku. Ve vedení spolkuje Metin Külünk, dlouholetý Erdoganův přítel. Jeho ovšem nikdo nevyšetřuje.


Motto, kterým by se dalo shrnout vystoupení Aliho Ertana Topraka, zní zhruba: "Jsme vděčni německému státu, že zde můžeme žít, ale jsme velmi nešťastni z toho, jak benevolentně spolková vláda přistupuje k představiteli státu, který se nepokrytě mění v diktaturu a vězní své i německé občany s dvojím občanstvím, o kterých usoudí, že jsou přílišnými kritiky či se kritiky pouze dopustí."

Další velké téma kongresu byla migrace a integrace ve své současné podobě a její budoucnost. Na toto téma mluvili všichni - člen poradního sboru KGD, bývalý starosta Hannoveru Dr. Herbert Schmalstieg, starosta Stutttgartu Werner Wölfle, Dr. Nils Schmidt, mluvčí zahraničního výboru Sociálně demokratické strany Německa (SPD) a především známá německá novinářka jezídsko-kurdského původu Düzen Tekkal, jedna ze dvou, kteří na kongresu dostali Cenu za přínos pro mír a integraci. Jasně řekla větu, kterou jsem citovala už na jaře a za kterou jsem byla na českých sociálních sítích vláčena bahnem coby rasistka a islamofobka - totiž, že nelze do Evropy dovážet zároveń oběti i jejich vrahy a pachatele a čekat, že "to zvládneme". Imigrace je fakt, se kterým se v Německu už nedá nic dělat - co se ale dělat dá, je důsledné vyžadování rovnosti před zákonem a stejně důsledné dodržování ústavních práv, která nesmí být stavěna proti sobě - například právo na svobodu náboženství, které v případě tradičního islámu popře jiné ústavní právo - rovnost žen a mužů. Nelze. Tekkal pracovala jako válečná zpravodajka v Iráku v době, kdy tam po roce 2014 došlo ke genocidě Jezídů z rukou Islámského státu. Viděla zblízka hrůzy, které si pamatujeme jen ze starých sovětských válečných filmů. Kurdové i Jezídi si od IS užili své - a přinesli v boji proti němu nemalé oběti. Znají nebezpečí fanatické ideologie a varují, kam může vést, pokud se toto nebezpečí podcení. Třeba v případě Islámského institutu na Humboldtově univerzitě v Berlíně, z jehož poradního senátu jde strach...jen samé ultrakonzervativní islámské spolky. (Standard, 8.11. článek - Institut pro islámskou ideologii - katastrofa pro osvícené muslimy a svobodnou vědu). Rovněž záležitost, kterou KGD ústy svých představitelů, většinou sekulárních muslimů, jak sami sebe nazývají, trvale a marně kritizuje.

Düzen Tekkal dostala svou cenu za přínos k integraci a míru. Viděla hrůzy války a nebojí se otevírat témata, která jsou v Německu prakticky tabu - jako třeba kritiku radikálního islámu a zavírání očí nad kriminalitou uprchlíků z poslední vlny, která prostě stoupá. Jak řekal Tekkal: "Vodou na mlýn Alternativy pro Německo (AfD, pravicové a protiimigrační strany) není to, že se o jejich zločinech mluví, ale to, že se o nich nemluví." Je ale kritická i vůči své vlastní komunitě. Žena s neuvěřitelnou energií a přesvědčivostí.

Druhým oceněným byl Prof. Dr. Dr. Jan Ilhan Kizilhan, také Kurd s jezídskými kořeny, jehož specializací je práce s traumatizovanými válečnými oběťmi, především ženami a dětmi. A velmi často opět Jezídkami. Jezídy bojovníci IS nepovažují za lidi a podle toho s nimi zacházejí. Profesor Ilhan Kizilhan s nimi mluvil, s oběťmi i vrahy, a ve své řeči varoval před dehumanizací lidských bytostí, která neodvratně vede ke zvěrstvům. Vyjádřil také velké obavy o osud lidí i svých krajanů na Blízkém východě, kde se válka zdá být trvale přítomna a na změnu není v blízké době naděje. Svou cenu věnoval - doslova - jezídské dívce Yasmin, která, sama popálená na 60% těla islamistickými zrůdami, mu dodávala naději v době, kdy měl pocit, že už nemůže dál. Dívka promluvila i k nám - a my jsme stáli, tleskali a plakali. Neuvěřitelná síla a vůle žít.

Kongresu se bohužel nemohl zúčastnit ohlášený poslanec Bundestagu Cem Özdemir, sám na Erdoganově černé listině, další velký kritik politického islámu. Kvůli tomu, že je na blacklistu tureckého prezidenta, musí mít vlastní ochranku.

Celý kongres se nesl v duchu nápisu, který byl na pódiu několikrát - Heimat - Freiheit - Zukunft. Heimat - vlast - oficiání, Kurdové nemají. Jejich svoboda (Freiheit) je v rukou států, které je chtějí násilně asimilovat - a budoucnost (Zukunft) je nejistá. Znovu jsme si s mužem uvědomili, jak málo si vážíme toho, že máme svou zemi a nikdo nám tu nebrání mluvit naším jazykem. A jak nesnesitelně lehce se na to zapomíná a národ splývá s nacionalismem.

Při recepci zněla i hudba - dvě korejské hudebnice hrály díla kurdského skladatele, zazněl i zpěv kurdských písní. Byl to důstojný večer. Organizovali ho lidé, kteří vědí, co chtějí, a dělají pro to vše, co mohou. Politiku nekonzumují, ale vytvářejí.



12 komentářů :

  1. Kurdove byli jedni z tech, ktery legitimizovali "protisadamovsky" vpad US do Iraku a dnes na obsazenem uzemi Syrie, "hosti" US zakladny. Ne nedejte se zmast, to uzemi zasahuje hluboko do Syrskeho uzemi a s puvodnim "Kurdistanem", nijak nesouvisi.
    Myslim ze jsou jako hloupe deti, ktere se ne a ne poucit z vlastnich chyb a proto je musi neustale opakovat. Mozna jim jen v jejich naivite nedochazi, ze US nemaji prate, ale pouze sve strategicke zajmy. Jednoduse, America first. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Hezký článek. Jen u toho splývání národa s nacionalismem jsem zaváhala, jak to autorka mínila. Ale asi měla na mysli oficiálně vnucovaný názorový proud našich vlastizrádců, ne názor většiny rozumných lidí u nás. Jinak bych ještě dodala, že memento hitlerovského Německa nám dnes paradoxně prokazuje medvědí službu, neboť při jakékoliv zmínce o národu či odporu k migraci jsme okamžitě překřikování a přirovnáváni k nebezpečným nacistům, kteří snad chtějí někoho lynčovat. Přitom je to paradoxně přesně naopak. My ale nemáme ani právo se bát! A to nemluvě ani o Izraeli, který si dnes od světa vybírá svou pochybnou daň za minulé křivdy na Židech. V obou případech je to naprosto zvrácené vyhodnocení odkazu minulosti. A na špatných základech nelze postavit dobrou stavbu. J.

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem poslední, který by nepřál Kurdům samostatnost. Co se vrátit na počátek dělení jejich území rovnými čarami na mapě a kým? Poté si ujasnit, kdo stvořil IS. Potom možná Kurdům dojde, že "naletěli". Dobrá cesta je kongresem Kurdů ale ze všech zemí kde žijí a považují za své území. Sjednotit se! A pak čekat na příležitost. V té minulé vsadili na špatného koně. Jak by to dopadlo kdyby vsadili na IS? Jedno je jisté, bez války v regionu nebo té velké to nepůjde.

    OdpovědětVymazat
  4. Pani Marikova poradte vasim Kurdskim pratelum , ze nejakou autonomii jim muze dat jenom Asad ! Autonomii jim slibili take USA , za cenu , ze Kurdi budou legitimizovat jejich nelegalni pobyt na uzemi Syrie ! Kurdove jsou falesni hraci , proto je dobre , ze jim Turecko pristrihava kridelka ! Mohou plakat kolik chteji , nik jim nepomuze !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono s tým: "nik im nepomůže" to zas tak jednoznačné neni. Záleží NATOm, či ten národ bude prostituovať so silnými hráčmi(USA, GB, Francúzsko), potom sa dočká "samostatnosti". Stačí zalistovať do našej nedávnej minulosti, ktorej výročie sme práve oslavovali. Československo po rozbití Rakúskouhprska upatlali po 1sv. vojne práve tie spomínané "správne velmoci" s ktorými tak oduševnene národ Česský a Slovenský kolaboroval a prostituoval. Celému tomu divadielku "samostatnosti" trónil náš pán tatíček Masaryk a Štefánik, agenti anglosionistov a žabožravých Francúzov. Naša p.Jana Maříková sa môže upísať k smrti dojemnými reportážami o zasadaní kurdských reprezentatívnych zložiek. Skôr než to nebude v záujmu Američanov, môžu sa jej milí Kurdi zhromažďovať a brebendiť si o "samostatnom" Kurdistáne kolko chcú. Pozrite sa na tie KosovskoAlbánske proAmerické-Euróunijné kurvičky. Za svoje erotické službičky tým svojím pánom, dostali Albánsku republiku číslo:2. A to i proti medzinárodnému právu, ktoré národnostným menšinám zakladať štát na území štátotvorného národa nedovoluje. Jedine žeby sa etablovali ako čosi extra nový národ "kosovarcov". A hla: ani s týmto sa unúvať nemuseli. A Kurdi? Tí majú stále h...vno. Ale až sa p.Maříková viac posnažíte, tak možno... niečo z toho bude:-). Môj profil Ukrofil.

      Vymazat
    2. Ukrofile 13:08, nebýt oněch agentů "anglosionistov a žabožravých Francúzov", Masaryka se Štefánikem (a Benešem), je pravděpodobné, že už by neexistovala ta vaše (i tvoje) půvabná Slovenština. V prostoru reálné politiky neplatí, co by kdo chtěl, ale jen to, co a jak kdo může. Nic pro hlupáky, bohužel asi nic ani pro charaktery.

      Vymazat
  5. Kurdi sú veľký (30 - 40 mil) národ, najpôvodnejší obyvatelia svojho územia, žili tam dávno pred Osmanmi a všetkými naokolo.
    Majú oveľa väčšie právo na svoj štát, než napr. zanedbateľný Izrael (6 mil).
    Problém Kurdov je v ich nejednotnosti: sú pro a protiruskí, pro a protitureckí, pro a protiamerickí. Keď im žiaden veľký hráč nie je schopný pomôcť, mnohí naleteli sľubom USA, ktoré ich jedine zneužijú pre svoje zákerné ciele.

    OdpovědětVymazat
  6. a kdepak se nám ztratil Jekta Vozobule? Ten by nám to vysvětlil nejlépe. Že Kurde?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Slávku 17:32 jsi nejen hloupý, ale i sprostý, lidsky vzato, ubožák.

      Vymazat
  7. 13.30 , kto da Kurdom kus svojej zeme , len za to , ze maju narok na svoju zem , za stavu , ze vsetkych nenavidia .No a Turecko ich len tak nenecha , aby sa kdesi usadili a robili najazdy na Turecko .

    OdpovědětVymazat
  8. Poslední dva anonymové - až se vám bude chtít něco napsat, napijte se vody. Třeba vás to přejde.

    OdpovědětVymazat
  9. asi by bylo dobré si vytvořit takový malý Kurdistan i v Praze a za příklad si vzít čtvrt´ v Istanbulu - Aksaray- Laleli, tam pouliční zlodějské gangy a prostituci ovládají Kurdové. Ale to jen tak na okraj. Dovolím si opět oponovat manipulacím zde, a za příklad bych si vzal využití slova "podporovat" viz. "Erdoganova justice totiž řadí k PKK každého, kdo podporuje třeba opoziční Lidovou demokratickou stranu (HDP)". Vy tím chcete říci, že každý, kdo ve volbách volil HDP, a přihlásí se k tomu, takže půjde do basy? Tomu musím namítat, že je to lež. Já už jsem se tu minule snažil odhalil podstatu manipulací skrývajících se pod slovem "podporovat". Toto slovo v sobě může nést několik významů, a to, že té organizaci dodáváte miny a zbraně, a nebo peníze na nákup tohoto proviantu, a nebo jen třeba za tu organizaci si doma zapálíte svíčku. Jak už se tu minule naznačovalo zde v článku, že v Turecku sedí 72 tisíc „nevinných“ lidí za podporu opozice proti Erdoganovi, tak já jsem se snažil vysvětlit, že tito lidé nesedí za to, že doma zapálili svíčku za Fetulaha Gulena, ale sedí vesměs za to, že mu posílali peníze, a nebo byli členy tajné lože, která byla tímto Gulenem řízena z USA, a byla připravena na pokyn Gulena vyrazit do ulic a převzít nezákonně moc v Turecku. Ti lidé v base se cítí neviní, když říkají, to já jsem třeba poslal Gulenovi před 5 roky 5 tis. Kč a vůbec jsem netušil, že on je zneužije k protistátnímu puči, částečně mají pravdu, ale alespoň je to vede v hlubší úvaze nad tím, komu a na co dávají peníze. V Turecku je totiž dát někomu peníze na nákup mini téměř stejně trestné, jako tu minu položit. A Turecko je na správné cestě a to tím, že se snaží odřezat terorismu finanční zdroje. Problém ovšem je, když za tímto terorismem nestojí jen drobní střadatelé, ale státy jako je USA, Izrael a SA, pak už je těch zdrojů hodně a za to se už dá vystrojit pěkný tijátr v dané zemi, tak, jak se jim to podařilo udělat v Iráku a v Sýrii. Každý v Turecku ví, že PKK je sponzorována USA v zájmu destabilizace Turecka, to, jak si syrští Kurdové našli nejlepší přátele právě v USA, tím jednoznačně ukázali, že jim teror PKK sponzorovaný USA není vůbec proti srsti. To těm Kurdům opravdu není hloupé, že si našli přátele u těch, co celý ten tijátr v Iráku a Sýrii zorganizovali? Tomu já pořád nemohu uvěřit.

    OdpovědětVymazat