Reklama

.

.

úterý 13. listopadu 2018

Nalijme si čistého vína

Leo K.
13. 11. 2018 KosaZosatra čili vlkovobloguje.wordpress.com
„Nalijme si čistého vína,“ zní často používané úsloví, když chceme poukázat na prostředí otrávené lživými a malichernými mediálními trumpetami. Kvalitní media přinášejí zprávy a názory. V případě těch názorů se ovšem řídí pravidlem římského práva: „Nechť je slyšena také druhá strana!“ Ta malicherná se dají rozpoznat i podle tak obecných pravidlech jakým je pravidlo o diskusích. Velcí lidé totiž diskutují o idejích, průměrní lidé diskutují o událostech, kdežto malicherní lidé diskutují o jiných lidech. Právě tak media. Solidní se zamýšlejí nad příčinami, nesolidní nad lidmi, kteří ten názor šíří.


Když jsem před třemi lety psal článek Významy slov, už jsem tenkrát tušil, že jeho dopad bude mizivý. Přesto mě překvapilo, že článek bývalého prezidenta, Václava Klause Obrana demokracie před liberální demokracií, který se také zabýval významem slov, narazí na stejnou stěnu tuposti jako můj amatérský článek na Kose. Nikdo mě nemůže podezřívat z nezřízeného fandovství vůči Václavu Klausovi, kterého viním z totálního mravního rozvratu naší společnosti v devadesátých letech, ale jeho článek, až na adoraci liberální společnosti (Aby nedošlo k mýlce. Liberální demokracie je něco úplně jiného než liberální společnost), je srozumitelný, věcný a výstižný. A váha jeho osobnosti je proti mé nesrovnatelná.

Když se vymezuji proti liberální společnosti, tak mám na mysli význam toho zájmena liberální. Liber – latinsky svobodný, jde tedy o společnost osvobozenou od všech překážek. Historicky to byla idea boje měšťanstva (buržoazie z francouzského bourgeoisie = měšťanstvo) s feudálním řádem. Měšťanstvo se dožadovala zlepšení své pozice ve společnosti, zejména ve vztahu k pozemkové aristokracii. Klasický liberalismus odmítal privilegia na základě původu, což byl základ společenského postavení šlechty a namísto toho prosazoval uznání podle zásluh, chápaných jako úspěšnost na trhu.

O té nejlépe vypovídalo bohatství jedince, takže se jedním ze základních pilířů liberalismu stala ideologie vlastnictví. Proto také soukromé vlastnictví představuje pro liberály, vedle zastupitelské demokracie, nejdůležitější právo. A proto pro mě liberální společnost, tedy společenství zbohatlíků, na rozdíl od Václava Klause, nepředstavuje ideál žádný.

Ale abych se vrátil k onomu článku: adjektivum liberální zužuje význam předmětu. Liberální společnost, liberální demokracie není totéž jako společnost, není totéž jako demokracie. Cituji z článku Václava Klause:

Proč k demokracii jako tradiční, historií osvědčené formě vlády, dnešní politický, mediální a akademický mainstream připojuje adjektivum „liberální“? Není to ani náhoda, ani nevinný dodatek. Toto adjektivum má za cíl technicistnímu či proceduralistickému pojmu demokracie přidat zcela určitý – v našich očích velmi sporný – hodnotový obsah. Ten samotný smysl demokracie výrazně posouvá a proměňuje. Přídavné jméno liberální, tradičně spojované se svobodou a tolerancí, má za cíl zakrývat skutečnou podstatu tohoto neliberálního programu.
Svoboda a tolerance dnešním šiřitelům dobra překáží při uskutečňování jejich pokrokářských cílů. Těmi není vytvoření skutečně liberální společnosti, ale uspokojení vlastních mocenských ambicí. Proto se liberální demokracie dostává do příkrého rozporu s demokracií skutečnou, s vládou většiny, která má – podle tradičního pohledu – jediná právo určovat směřování společnosti. Menšiny samozřejmě respektuje a chrání.
Zrekapitulujme to jasně a nekompromisně: demokracie je vládou většiny, liberální demokracie je vládou menšin.

Její prosazování a obhajobu považujeme za „začátek konce“ moderního liberálního světa. Konec citace.

Dnes, zvláště u příležitosti stoletého trvání české a slovenské státnosti, se stalo zvykem, pomalu bych řekl i floskulí, ohánět se Masarykem. Jenže tyhle zmínky mi připomínají má léta ve školství, kdy dobře naučené žákyně byly schopny na dotaz odpovědět naučeným textem z učebnice dokonce i s rozdělením na odstavce, ale při pokusu naučené aplikovat, žalostně selhaly. Žákyně zmiňuji ne proto, že bych je podceňoval, ale proto, že byly zodpovědnější a v naučeném učivu nad chlapci drtivě vítězily.

Masarykova úpěnlivá prosba na smrtelném lůžku:

„Byl jsem čtyřikráte zvolen presidentem naší republiky; snad mi to dává legitimaci, abych Vás poprosil a celý národ československý i spoluobčany národností ostatních, abyste při správě státu pamatovali na to, že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. Sám jsem si toho byl vždycky vědom,“

by měla být poctivě zvážena, protože není možné, aby se nesmiřitelné strany sporu o demokracii oháněly jeho výroky navzájem, s pocitem, že jen ony mají tu nefalšovanou pravdu.
Masaryk si byl vědom, že demokracie vždy znamená „násilí proti menšinám a jednotlivcům“. Ať se hlasuje o čemkoli, vždy se tím vykonává násilí na menšině, která byla přehlasována. Pravdy se nedoberete, protože jejím měřítkem je skutečnost, která teprve nastane. Nikdo neví dopředu, co je pravda. Bez ohledu na to, kolik má titulů před a kolik za jménem. Věděl to i Masaryk, který proto nabádal k diskusi a mravnosti.

Ovšem k diskusi a mravnosti jak on ji rozuměl, kde hlavní roli hrála Idea humanitní (původně název přednášky z roku 1901, později vydána knižně Ideály humanitní, Problém malého národa a Demokratism v politice).

Tedy k hlasu většiny opraveným o relevantní námitky menšiny. „Demokracie nevládne, demokracie opravuje.“

Demokracii bral jako jediný systém, který bral ohled na pozitivní potenciál, potřeby a zájmy většiny a celku, ale ne na úkor menšin.

„Ideou humanitní navázali jsme docela správně na svou minulost a program humanitní všemu našemu snažení národnímu dává smysl…Humanita je náš poslední cíl národní a historický; humanita je program Český!“

Zároveň dělal velký rozdíl mezi humanitní demokracií a liberalismem, k němuž byl kritický pro hodnoty, které byly nekompatibilní s demokracií jako takovou, jmenujme individualismus, podceňování komunity pro úroveň lidí, bezbřehá svoboda pro vyhrazené, práva bez rovnováhy s povinnostmi atd. Snad se nedopustím přílišného prohřešku proti čitelnosti, když dám dva úryvky. Přesto, že jde o filosofický spisek, jeho styl je spíše novinový a docela čtivý:

[…] Někdy je potřebí velikých obětí, ale málokdy. Je lidí jistě málo, kteří měli příležitost, aby položili život, ale přece si všichni – ve fantasii – zobrazujeme situaci, ve které jsme ochotni položit za věc život. Ale to je fráze, fantasie.
Člověčenstvo, národ, rodina, strana, kamarád potřebuje od nás práce. Nemějme záliby v mučenictví. Nemějme záliby ve smrti. Je to divná věc: lidé chtějí žít a nedovedou se odtrhnout od smrtí. Chceme-li tedy život, nechtějme mučenictví. Jestliže se posud volalo: Pryč s mučiteli!, musíme také říci: Pryč s mučeníky. Pokud jsou mučitelé, jsou mučeníci, ale pokud jsou mučeníci, jsou také mučitelé.
Vzpomeňte si v románě Turgeněva Novina na sympatickou Mariannu, jak chce obětovat život za Rusko. Pořád čeká, kdy přijde příležitost, kdy národ řekne: teď polož hlavu. Avšak ten okamžik nepřišel, třebaže pořád čekala. Ale přišel praktický člověk Solomin, ředitel továrny, a ten jí pověděl, oč běží: Rusko nečeká na obětování života, ale tomu nečistému hochovi vyčesej vlasy, umyj nečistou nádobu a tak dále, toho je potřeba.
Pracovat, to znamená odpírat zlému a důsledně. Všude, vždy a zejména zlému v jeho zárodku. To neznamená být radikální, ale vytrvalý. Nemít strachu, řekl bych. Ze strachu se lidé dopouštějí násilí, ze strachu lžou. Tyran a lhář má strach, a otrokem je i ten, který znásilňuje. Seneca řekl: „Contemptor suaemet vitae dominus alienae.“ (Kdo zhrdá svým životem, je pánem života cizího.) Ale ovšem nesmíme zneužívat své moci – protože svět chce být podváděn, nesmíme ho podvádět. Láska není citlivůstkářstvím.
Jsme příliš sentimentální, a sentimentalism je egoism. Rádi se mazlíme s dětmi i s dorostlými, ale nemáme potuchy o té uvědomělé lásce, o které Neruda mluvil. Taková uvědomělá láska musí povědět něco, co na prvé poslechnutí snad zarazí: Miluj sebe! Ale není to nic divného; Kristus také řekl: Miluj bližního svého jako sebe samého! Než lidé nedovedou milovat sebe.
Chytráctví a vypočítavost není ještě sebeláskou. Miluj sebe a starej se o sebe. Nechtěj stále oblažovat, jen dělej svou povinnost. Veliké zlo je, že žijeme v myšlence, co řekne o mně soused. Ale o to běží, mít svůj úsudek, svou individualitu. Odhodlejme se být svými! Nežijme na cizí účet, na cizí svědomí. Mravnost je založena na citu. Ale není každý cit pravý, pěkný, a protože mravnost na citu je založena, neodporuje proto rozumu. Hledejme vzdělání; právě proto, že cit je slepý, musíme citu svítit rozumem. Vzdělání hledejme praktické, ale také všeobecné a filosofické. Dnes zejména je také třeba vzdělání historického, politického. Mravnost dnes znamená do veliké míry mravnost politickou. Nedělejme rozdílu mezi politikou a mravností. Chceme-li vzdělání, buďme pozorni, učme se myslit, ale nebuďme všeteční. Být moudrý, o to běží. […]
[…] To je asi suma toho, co bych si utvořil z různých soustav ethických. Není to nic nového. Nesmíme očekávat, chceme-li si tajemství a úkoly života doopravdy rozluštit, bůhvíjakých nových zjevení. Vzpomínám na bohatého mladíka v evangeliu. Od své mladosti ostříhá všech přikázání desatera a chce mít život věčný. Kristus mu radí, chce-li být dokonalým, aby prodal, co má, a následoval jej. „Uslyšev pak mládenec tu řeč, odešel smuten, nebo měl statků mnoho.“ Vždycky jsem o tom přemýšlel: odešel smuten jenom proto, že měl prodat, co měl? Patrně byl to docela dobrý hoch, mladík vzdělaný, žijící podle oficiální morálky a oficiálního náboženství, ale cítil jeho nedostatečnost. Šel tedy k mistrovi za tím účelem, aby slyšel něco hodně nového, velikého. Ale mistr nedává jiné rady než: měj lidi rád!
Nehledejme nějakých tajeplných, nadmíru hlubokých a nových formulí a posledních slov pro všecky hádanky života. Hádanky jsou staré a odpovědi k nim jsou také staré. A mnohé ty odpovědi jsou dobré a správné. Ale tobě budou správnými, když je pochopíš sám a v okolnostech svých, jen sobě vlastních. Pak mnohé, co jsme dávno slyšeli, dostává pro nás nového smyslu.--------[…] Konec citace.

Morálka, lidství a humanismus byl v Evropě budován na povinnostech zděděných z antického a potažmo z křesťanského dědictví, například ve formě přikázání, která měla člověku pomoci formulovat svůj vnitřní život, pevně zakotvit sama sebe ve společnosti a ve světě. A opět citát z Idey humanistické:

Stát novodobý časem stává se pořád více a více demokratickým a lidovým, a tento lidovější stát v XVIII. století prohlašuje práva člověcká a osobní. (Americká a francouzská revoluce.) Z těchto práv člověckých rodí se dále práva národní a jazyková, práva sociální a hospodářská (například právo na práci, na existenční minimum a podobně) a konečně kodifikují se již práva ženská a dětská (moderní právo rodinné). Tak se idea humanitní vyvíjí a ztělesňuje v novodobém životě společenském. Podstata tohoto nového ideálu humanitního vysvítá také z toho, že se pokládá za přirozený.

Základem demokracie není „ochrana základních práv každého člena společnosti“, ale prosazování vůle většiny. Práva občanů nejsou předem dána, rozhoduje o nich společnost většinovým hlasováním (například o osmihodinové pracovní době nebo o volebním právu). Jenže čas a zájmy velkých států udělaly své. Lidská práva, naproti tomu tak, jak je známe z naší Listiny základních práv a svobod, vznikla prostou kodifikací těch hodnot, které byly prosazeny v rámci Konference o bezpečnosti a spolupráce v Evropě (KBSE) v Helsinkách 1975 jako sofistikovaný klacek na tehdejší východní blok. Návrhy, které dříve byly zformulované Varšavskou smlouvou a Severoatlantickou aliancí, formovaly základy pro jednání. Ovšem v přípravných rozhovorech nemohly tyto mezinárodní organizace činit návrhy samy, učinily je tak jejich členské státy. Mezi důležité návrhy, které byly učiněny, je návrh Belgie, Itálie a Dánska, protože tyto návrhy vytvořily půdu pro jednání o lidských právech, tak aby mohly být zařazeny do Závěrečného aktu. Podrobně jsem se tím zabýval v článku Demokracie a lidská práva, ale krátký úryvek z toho článku je obsažen v těchto dvou odstavcích.

Evropskému společenství (ES) se podařilo udělat z lidských práv součást identity evropských států, tedy integrální složku jejich podoby, jak by měly vystupovat navenek.
A to i přes fakt, že návrh učiněný ES, byl v rozporu s převládajícími mezinárodními zásadami, tedy především principem nevměšování se do interních záležitostí států.

Vzhledem ke stanovení programu konference je důležité také zmínit,

že Spojené státy byly velmi překvapené, nakolik se jim podařilo ovlivnit program nadcházející konference, v souvislosti s tím jakých programových ústupků byl Sovětský svaz ochoten učinit (Henry Kissinger).

Když byla v listopadu 1972 zahájena formální jednání KBSE, nebyla úcta k lidským právům stále považována za celoevropskou zásadu a to i přes to, že v roce 1969 Evropská společenství navrhlo, aby se do agendy konference dostal volnější pohyb osob, myšlenek a informací.

Tak vznikla instituce základních nezcizitelných lidských práv, která stále ještě stavěla na humanitě, úctě k člověku a ještě respektovala jeho postavení ve světě. Ale založení „neziskové“ organizace Human Rights Watch – která na dodržování těchto „práv“ má dohlížet a z nevolené pozice ovlivňovat politiku a zvláště přelom století a začátek 21. století. kdy začal na tato práva nabalovat další a další teze, vytvořily instituci, která již nemá s hodnotami původní euroatlantické civilizace nic společného. Tato novodobá lidská práva už nepramení z demokracie či humanismu, ale stojí na pýše. Tedy i na představě, že lze měnit přírodní zákony pouhou legislativou – viz boj proti klimatickým změnám.

Důsledky začínáme pociťovat všichni. Klasická morálka se hroutí. Člověk ztrácí schopnost předvídat důsledky svého jednání. Nezáleží již na činu konkrétním, ale na tom, kdo jej vykonal, ke které skupině (menšině či většině) patřil. Všichni mají práva na všechno, ale povinnosti žádné. Zcela vedle, respektive souběžně s legislativou vynucenými právy, stojí základní přirozená morálka.

Potom není divu, že existují sebestřední politicky vlivní jedinci, kteří stále mluví o „liberální“ demokracii, přesto, že je nikdo nepodezírá, že tomu sami věří. Zkrácený kousek projevu jednoho nejmenovaného politika mimo zastupitelskou funkci si přečtěte. Nakonec popírá i sama sebe…

Nemám se svou identitou žádný problém. Mohu se identifikovat jako Čech, ale i jako Evropan, ba jako Světoobčan, jako člen rodiny států s liberálně demokratickým systémem. Vždyť základem liberální demokracie je svoboda každého jednoho z vás, tolerance (nemusíme se pro rozdílné názory vzájemně napadat), solidarita s potřebnými a vláda práva (respekt k pravidlům).
Ta pravidla si sami tvoříme prostřednictvím svých zástupců, které volíme ve svobodných volbách a těmi pravidly se potom řídíme. Mluvíme li o svobodě, musíme ji chápat jako odpovědnost, ale ke svobodě, která je základní ústřední hodnotou, patří jistá míra nejistoty. Bez nejistoty bychom se nevyvíjeli, ztráta nejistoty je ztrátou lidství. Tolerance je cenná, ale nemůže být bezbřehá, nemůžeme být tolerantní k netolerantním. Solidarita je důležitá, ale nemůže být vyjádřením naší slabosti. Není možné ohýbat vládu práva ve jménu jakéhosi vyššího ideálu. Při obraně našich hodnot si musíme připustit, že náš euroatlantický prostor je jakousi formou impéria a všechna impéria, která se neuměla postarat o stabilizaci svého okolí, byla dřív nebo později tím svým okolím rozvrácena zevnitř.
Samozřejmě vždy s pomocí svých trojských koní uvnitř toho impéria. A my jich tu máme dost, i na nejvyšších ústavních pozicích. Kritické myšlení vidím jako schopnost vyhodnotit co je realita a co už je třeba alarmismus, co je snaha lidi vyděsit, aby zpanikařili, aby se lépe dali manipulovat. Proto je kritické myšlení velmi důležitým nástrojem přežití naší civilizace.

Tak vida! Začíná potřebou odpovědnosti a tolerance a končí kolonizační výzvou. Euroatlantické impérium si musí udělat v okolních státech pořádek (Libye, Afghanistán, snad i Sýrie), proto v Afghánistánu Češi umírají za Prahu?!

Jiným současným příkladem zneužití jména demokracie je Daniel Křetínský, který podle serveru Novinky dokonce investuje do francouzských novin, protože považuje tisk za stěžejní věc pro uchování tradičních hodnot liberální demokracie… dokonce v rozhovoru vyloučil, že by jeho motivací byla snaha dostat se na francouzský trh… no není to přímo úžasná představa? Inu odpor proti demokracii má dříve i dnes stejný zdroj. Je jím snaha elit vnucovat své představy ostatním a zachovat si své privilegované postavení.

Existuje vůbec ještě místo pro Masarykův ideál humanitní u počátku minulého století? A nejde jen o překonané moralizování? Ideálem můžeme nazvat vzor, k němuž jsme dospěli a od kterého si slibujeme odstranění nepravostí, jež nám brání v uplatnění našich snů. Masarykův sen dřímá v srdci i rozumu člověka. Mezi staré a nové, zaniklé a ještě vznikající, vkládá spojnici humanity, lidství. Prozřetelně se obává, že nové identity vzešlé z třídního a národního vymezení vyústí v tragédii nedorozumění, neuchováme-li si identitu přirozenou, lidskou.

V neděli 4. 11. jste mohli v OVM sledovat jak zájmy mocností a sobeckých pohnutek politiků, chránících si své postavení, převážily národní zájem jednostrannou, účelovou a otrockou morálkou, jejímž posláním se stalo obhájit jindy neobhajitelná příkoří jiným přesto, že existují relevantní důvody domnívat se, že situace nemá žádné dobré řešení. I to Masaryk předvídal: Veliké zlo je v tom, že se neustále strachujeme, co kdo o nás řekne. „Odhodlejme se být svými!“ Mějme svůj úsudek a svoji individualitu!

- - -

37 komentářů :

  1. Pan Leo.K svými mnoha články na blogu Kosa nostra Zostra, hájí myšlenku demokracie bez přívlastků. Tedy současný politickoobčanský systém v ČR, který je výrazně systémem liberálním, je to co je vlastně nedemokratické ve smyslu demokracie bez přívlastků. Demokratická demokracie nemůže být ani liberální, ani lidově demokratická, ani jakkoliv jinak modifikovaná. Demokracie bez přívlastků je ta, kde diskutující občan není překřikován dobře placenými novináři, aniž by se tito šmokové vůbec zamysleli nad argumenty onoho občana - jak to vypadá, ani to svými „schopnostmi“ nedokážou. Samozřejmě, jejich hypotéky, ani složenky, by potom nebyly uhrazeny ! !

    OdpovědětVymazat
  2. K popsání světa okolo nás potřebujeme pomologii, to není možné zpochybňovat. Ovšem, připusťme stav, kdy se stávající pomologie stává překážkou v porozumění a správnému pochopení vyjadřovaných myšlenek. Tento problém se týká pojmů „pravice“, „levice“, „morálka“, „hrdinství“, „státnost“, „demokracie“, „liberální“ atd. Dnes je poměrně moderním jevem prosazovat pravicovou politiku pod pláštíkem politiky levicové, národní hrdost nazývat fašismem, nedůvěru k budování evropské monarchie považovat za zpátečnictví a tak můžeme vyjmenovávat příklady prakticky ve všech oborech lidské činnosti.
    Nepřišel čas vyčistit si hlavu od naučených frází a spíše se soustředit na hledání skutečného obsahu sděleného? V článku je zmíněna „váha“ osobnosti Václava Klause oproti autorově „váze“. Nejedná se o jistě o porovnání hmotnosti, ale o jistou míru získané a autority. Pokud mám být optimistou, budu doufat, že ten neustálý boj a nejistota se bude právě týkat vybudované autority. Jsme v situaci, kdy je potřeba, bez ohledu na zásluhy minulé, podrobit kritice jakýkoliv výrok významné osobnosti polické, tak vědce stejně důsledně, jako kteréhokoliv mluvčího. V době, kdy morálka nepatří mezi nejvíce ceněné osobní vlastnosti, není nikdy jisté, zda vyřčené vychází z poznání, studia, přesvědčení či se jedná pouze o citaci textu na objednávku, za peníze, o prodání vlastní autority.
    Měli bychom, spíše musíme, začít sledovat myšlenky a hledat podstatu sdělení. Pokusit se, mnohdy v košaté koruně sděleného najít kmen či kmínek, pokud tam vůbec je. Mnohdy lze větou jednoduchou vyjádřit mnohem více, než složitým souvětím plným odborných, velmi nejasných výrazů. Pokud je anonymní myšlenka dobrá a hodna zamyšlení, je ve skutečnosti stejně cenná, ať je vyslovena kýmkoliv. Je opravdu pro dobré myšlenky nutná reklama? Pokud ano, pak si je společnost nezaslouží. Není na taková sdělení dostatečně vyzrálá, nebo se prostě jedná pouze o zmanipulovaný přístup myšlení a projev neschopnosti vystoupit s davu, stát se sebou samým. Povolit otěže vlastnímu myšlení bez předem stanovených mantinelů. Abych byl správně pochopen, nehodlám posouvat mantinely pro zvrhlost, zlo atd., ale mantinely vystavěné dobovými elitami ( npř. otázka tvaru země a přístup středověké církve k myšlenkám neladícím s její „jedinou pravdou“).
    ABC

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měl jste namysli pomologii jako nauku o ovocných plodech, nebo pojmologii?

      Vymazat
    2. Pokud si dobře pamatuji ranní myšlenky, měla to být pojmologie
      ABC

      Vymazat
    3. Je třeba mít neustále na paměti, že český loupeživý bachratý komunizmus vznikl a trvá jako vazalství vůči feudální Moskvě, bez ohledu na to, jaký satrapa ji zrovna ovládá a jako vlajkou zrovna mává. Ubozí, kolaborantští a neschopní Švejkovští modroknížkoví Čecháčkové se potřebují schovat za sukně někoho silnějšího a přitom kulturně zaostalejšího - aby vůči němu neměli mindráky (jako vůči Západu).
      Začal s tím úlisný agent a rozvraceč EU Klaus a jeho poskoci. Zeman je jen ubohá, vyžraná atrapa moskevského satrapy - jako kdysi Gottwald. Řešením je celková změna paradigmatu politiky na celém světě (viz závěr).
      Zakomplexovaný, mstivý a frustrovaný synek opuštěné samoživitelky, podobný ožralému panchartu Gottwaldovi, opuštěný svým synem a obdařený doma dvěma pussys, držený za koule Putinem, likviduje (po vzoru Klause) svoji dceřinnou partaj i lůzovitou malomocnou sockovitou třídu, (která si ho hovniválsky dovalila na hrad), jako použitý nepotřebný kondom na cestě za Ural a záměrně provokuje islamisty k okupaci Evropy v zájmu Ruska a Izraele. Skončí stejně bídně, jako jeho buranský vzor, včetně vyhazovu z Maus-olea. Z toho Maus-olea ho bude vyhazovat stejná nesvéprávná lůza, která si ho tam uložila a která teď blije do éteru podle jeho taktovky. Ohání se Švédskem, (kde by mu však nedali ani asyl, ani sociální dávku).

      Vymazat
  3. Pokud autor tvrdí: Nikdo mě nemůže podezřívat z nezřízeného fandovství vůči Václavu Klausovi, kterého viním z totálního mravního rozvratu naší společnosti v devadesátých letech.." tak je zřejmé, že nepochopil skutečnou podstatu dnešního stavu euroatlantické společnosti. Navíc je příliš dlouhý.

    OdpovědětVymazat
  4. Absolutní novinářské dno:

    https://www.seznamzpravy.cz/clanek/prulomove-svedectvi-v-kauze-capi-hnizdo-slonkova-a-kubik-vypatrali-zmizeleho-babisova-syna-60198

    Nezjistili vůbec nic, akorát zatáhly do svých špinavých politických her psychicky nemocného člověka! Totální lidská špína!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsou představitele pravdy a lásky. To nejsou lidé, ale živočichové.

      Vymazat
    2. Tady jde zcela jasně o zneužívání psychicky nemocné osoby a zveřejňování citlivých lékařských údajů.

      Vymazat
    3. 10:12 To jsou právě ty liberální demokraté největší zlo v České společnosti.

      Vymazat
    4. Mentální svět havloidů:
      „Tak už je to potvrzeno reportážně, že je mladej Bába magor. Teď si položme otázku, komu to ve finále prospěje, že áno,“ píše investigativní reportér Jan Hrbáček. A reaguje na něj novinářka Irena Válová. „Starému Bábovi?“ ptá se. „Na richtig, Irena,“ souhlasí Hrbáček.

      Vymazat
    5. Nikdo si neumí představit, jaké komplikace mladému Babišovi ta Slonková způsobila, že ho ještě hnusně zveřejnila na videu. Přitom musela vědět, jaké svinstvo dělá. On tam v tom Švýcarsku žil anonymně v klidu, teď o tom bude vědět celý panelák potažmo celé Švýcarsko. To pro něj bude obrovský stres. Psychicky nemocní lidé mají práh stresu úplně někde jinde, než zdraví lidé. V podstatě se bude muset zase přestěhovat jinam.

      Vymazat
    6. 11:11
      Vemte si, co je to za svině! Tak oni rozostří tvář jeho matky a jeho, který by měl být především chráněný, tak tam nechají???

      Vymazat
    7. Měl by tu havloidní štvavou lůzu žalovat:

      https://cz.sputniknews.com/ceskarepublika/201811138455895-babis-unos-krym/

      Vymazat
    8. Nejen Estaban Bureš nechal zlikvidovat vlastního nepohodlného syna! - http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/prezidentske-volby/nejvetsi-tajemstvi-milose-zemana-jeho-syn-david-se-pokusil-o-sebevrazdu.html

      Předpokládám že toho doktora v Číně nechal taky zavraždit, aby mu zabránil zveřejnit pravdu o jeho skutečném zdravotním stavu!

      Vymazat
    9. Havloidi si udělali z duševně nemocného člověka cirkusovou atrakci! Na Parlamentních listech to shrnuje právnička Klára Samková:

      https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Zavrit-Ale-ne-Babise-Klara-Samkova-rozrazila-dvere-v-kauze-Capi-hnizdo-zcela-proti-proudu-559203

      Vymazat
    10. To se snaží o podobnou věc jako na Slovensku causa Kuciak.Už to tlusté prase petřinský hlásí že budou demonstrovat jenže Češi nejsou hloupí a nepodpoří je.

      Vymazat
    11. Tahle spolecnost je opravdu nemocna

      Vymazat
    12. Bude to větší útok! Přišly noty z americké ambasády! Do věci se vložila parta amerických pucfleků z Nejvyššího státního zastupitelství.

      Více na https://www.e15.cz/domaci/do-kauzy-udajneho-unosu-babisova-syna-se-vklada-nejvyssi-statni-zastupitelstvi-1353512

      Vymazat
    13. Paroubek:
      http://vasevec.parlamentnilisty.cz/komentare/podivna-kauza-babisova-syna

      Vyvadil:
      http://vasevec.parlamentnilisty.cz/domaci-politika/pane-babisi-uz-bylo-dost-tech-saskaren-balancujete-na-ostri-noze

      Vymazat
    14. Ad 11:56, jste za morálním mantinelem tak si myslím, že vás nelze oslovit pane, ale vy hovado. Děkuji za článek a za připomínku TGM, kterého dnešní samozvané elity často shazují. Chtěl bych - mít lidi rád - , ale typy jako 11:56 ne. Snad to ani nejsou lidi.

      Vymazat
    15. Slonková a Kubík jsou pouhý biologický odpad.

      Vymazat
    16. 16:30 Pozor, to je jen shoda jmen, to nebyl tenhle! - http://www.imagehosting.cz/?v=ivandavid.jpg

      P.S.: O Redlichovi se tam snad nic nepíše, nebo jo?

      Vymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radosto, zase potřebuješ kapesné, tak za inflační obol musíš napsat pár řádek i když úplně mimo mísu. Příště doporučuji abys přídal téma : Máma má Emu, Ema má mísu masa... na celou stránku.

      Vymazat
    2. Každý člověk, tedy i emigrant, se pohybuje v poměrně úzkém segmentu společnosti. Setká se s lidmi podobné profese a kvalifikace a třeba vstoupí do nějakého klubu. Žil jsem skoro pětadvacet let na maloměstě se 4500 obyvateli. Byli tam i lidé na sociální podpoře a nezaměstnaní, ale s nimi jsem se nikdy nesetkal. Nehráli tenis, golf anebo bridž.

      Pohyboval jsem se ve společnosti vysokoškoláků a středoškoláků. Tato skupina lidí byla svým způsobem svobodná, protože byla absolutně apolitická. Nezajímal ji svět ani politika od místní radnice výše. Byli zblblí propagandou, která jim vtlouká do hlavy, že Kanada je nejlepší – daleko před USA.

      Během svého pobytu na kanadské univerzitě v letech 1969 až 1970 jsem byl studentským prostředím odizolován od reality tak, že jsem z té společnosti nepochopil skoro nic. Po emigraci v roce 1987 jsem postupně zjistil, že v té společnosti vládne existenční strach, který jsem v Československu nikdy nepocítil. Když nám vláda postupně krátila rozpočet a rušila výzkumné programy, změnila se okamžitě atmosféra v našem podniku. Hrozilo propouštění a tak nikdo na sebe nechtěl upozorňovat. Postupně odumíraly dříve živé diskuse na schůzích oddělení.

      Jednou jsem kritizoval naprosto pitomý obsah školení. Ukazovali nám instruktážní video. Manažer z oddělení lahůdek uvážlivě rozděluje práci. Zaměstnanec, který rád krájí salám, krájí a krájí, další s potěšením připravuje sendviče a další je balí. Pohoda na všech stranách. Chyběla jen rada, co se zaměstnancem, kterého nebaví nic. Řekl jsem tehdy, že bychom jistě zvládli tři pracovníky v obchodě, jenže jsme hi-tec company a máme na manažerské úrovni složitější problémy. Vedoucí školení reagoval na kritiku takto: „Vy nesouhlasíte s politikou a záměry našeho vedení a nechcete u nás pracovat?“ No... „Just grin and bear it,“ říkají si v takové situaci Angličané. Slovenské „len vzdychnuť a zaplakať“ by v hrubočeštině mohlo znít „seru na tebe, hovado“.

      Proč jste se nakonec odtamtud vrátil zpět do Česka?

      Moje emigrace se do značné míry odvíjela od chuti zkusit zase něco jiného. Pak se mi ale rozpadla rodina a na maloměstě jsem ztratil část svého společenského života. K tomu se přidalo poznání, že Kanada je příliš velká pro normální život. A svým způsobem nudná. Myslím, že jsem nebyl sám, koho internet přiblížil zpátky k Evropě a k Česku. Tak jsem se rozhodl pro další změnu. V Praze mám dvě děti z prvního manželství, sestru, kamarády, spolupracovníky i spolužáky z dřívějška.

      Vymazat
  6. Doplňte si znalosti. I my už vyrábíme rum z cukrové třtiny a je vynikající.

    OdpovědětVymazat
  7. Liberální společnost je možná osvobozena od některých překážek, ale ta hlavní zůstává: kapitál. Ten předem vymezuje vše, od manuální až po duševní práci. Tedy peníze to limitují, co uděláte rukama a co svým mozkem. Hranice dané kapitálem jsou nepřekročitelné a tedy co je pak svobodné? Ale je, třeba to žvanění znovu spuštěné kolem Čapího hnízda? Zejména "parlamentní pravicí", aby se udělala přítrž snahám některých omezit vzestup platů poslanců o desítku tisíc Kč. Aby se zamezilo jakékoliv projednávání problémů s neplacením daní kapitalisty a aby se zabránilo kradení daní ze státní kasy "zpětným" proplácením DPH, které nikdy nebylo zaplaceno! Prostě stát a jeho byrokracii, ale také současně i kapitál ,musí vydržovat jen zaměstnanci - ti ať solí daně a pojištění (i to pojištění, co tzv. platí zaměstnavatel, jde z platu pracujícího a je jen zastřeno tímto nesmyslem.) Nalijme si čistého vína? Skutečně? Ve zřízení, které stojí a padá se svobodou lhaní. Ve zřízení, které cupuje a kálí na Pravdu i na standartě prezidenta, neřku-li v reálném světě kapitalismu? Pravda pro kapitál? To je jako voda pro oheň! Pravda v kapitalismu neprojde, jinak pojde kapitalismus! Tak musíme rámusit - my libarálové co nejvíce se svou prolhaností a chvála bohu, máme k tomu dostatek prostoru v "parlamentu" - žvanírně, které se jen tak něco nevyrovná - žádná komedie, žádný tyátr. A také na stránkách seznam.cz, které překročili už dávno meze bulváru a dostal se do škváru, o jakém se nesnilo ani Emanuelovi Moravcovi a jeho učiteli Josífkovi Goebbelsovi.

    OdpovědětVymazat
  8. Právě běží aféra Fico 2. Úplně stejný postup vidíme u Trumpa, Fica a teď u Babiše. Převrat je třeba zahájit obsazením aparátu práva, pak pokračovat mediálním útokem a odstranit nevhodného jedince z mocenských pozic. Co na tom, že obvinění byla falešná, hlavní je, že Ficova aféra vedla k prohlášení nového premiéra, že Slovensko patří k tvrdému jádru EU. U Babiše jde momentálně o globální pakt o migraci, kde je slovenská vláda ticho jako myš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem z toho celkem vyrizena,jak vsichni naskakuji na prvni skrtnuti.To opravdu budeme pokazde menit vlady,kdyz si nejaci dost nespolehlevi novinari vytvori pribeh?Nemeli by nejdriv overovat?

      Vymazat
    2. Babiše jsem nevolil a zrovna sympatický mně také není,ale co je moc, to je moc.Ta dvě nechutná hovádka, kteří si říkají novináři, by prostě zasloužila pár facek a izolaci. Pozorujte ty blbečky, co volají po pádu vlády a dobře si je zapamatujte. To jsou skuteční zrádci národa. Co mají za program? Jaký navrhují další postup? Nemají tak náhodou v úmyslu nás například definitivně zapojit do migrační sebevraždy? Stručně a jasně, ať řádně proběhne trestní stíhání orgány, které mají tuto pravomoc a politici ať se věnují závažným problémům naší vlasti. A nekrmí nás stále nějakými sračkami a hrátkami...

      Vymazat
    3. Připadá mně, že se k honu na Babiše přidaly i Parlamentní listy. Majitel PL Valenta ho odsoudil dokonce jako mafiána.
      Že by PL dopadly jako Britské listy?

      Vymazat
  9. Tedy čisté víno, Tvrdá pravda? Je to jednoduché. Volby nevolky jsou jen o tom, které bezskrupulózní politiky dosadí diktatura kapitálu. Žijeme v totalitě, kterou si zastíráme falešnou představou o "svobodnosti" voleb zmanipulovanými voliči. Ne, vše je v režii peněz - kapitálu, i pražská kavárna, i střední třída. A když se pak někdo "zašprajcuje", třeba i z obav špatných konců kapitalismu a povolí uzdu národu, aby se mohl aspoň trochu nadechnout a nakrmit, hned se ozve kapitál, že se hroutí nedostatkem možností krást, krást a zase krást. O čem to hovoří tzv. parlament, zastupující diktaturu kapitálu? O tom, že není možné zvyšovat sociální úroveň nás občanů, podruhů, neb nestoudné tužby kapitálu by se nenaplnily tempem jemu potřebného růstu růstu. Parlamentní sluhové diktatury kapitálu dobře vědí, proč útočí na Babiše, Zemana, na lid ČR. Útočí tím na překonání horních hranic svých statisícových příjmů. Málo platné - daleko sympatičtější pro mně jsou "soudruzi" z někdejšího parlamentu socíku, kteří brali 2 tisíce Kč a cestovné na předložení jízdenek! Zkuste tuto demokracii zavést do našeho současného hnízda zla našeho státu a parlament se rozplyne ze samé lásky k penězům. Škodná by vymizela, jako ti divočáci s jakýmsi virem na Zlínsku!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím s Vámi. Čím víc se režim zaklíná svobodou a demokracií, tím méně jsou hmatatelné. Jako v tom Orwellově světě, kde obsah se stal pravým opakem pojmů.

      O gáži dnešních zastupitelů ve srovnání s minulostí je škoda slov. Za to, jak "dobře" tuto nešťastnou zemi více než čtvrt století vedou...
      Vždyť ti by měli každý měsíc ještě doplácet za všechny ty škody.

      Vymazat
  10. Tak aby bylo jasno: Jestliže pan Klaus a i většina dalších považují skutečnou demokracii za vládu většiny, pak není naděje na humanizaci společnosti. Tak naivní pochybení ve vnímání demokracie je srovnatelné jen s tvrzením, že je země placatá nebo, že se Slunce otáčí kolem Země. Tak aby bylo jasno: Skutečná demokracie není vládou většiny, ale, jak ze samotné definice demokracie - demokracie je vláda lidu vyplývá, vládou všech.

    Kacíř Štefan

    OdpovědětVymazat
  11. !!! POZOR - CENZURA !!!

    !*!*!*!*! ВНИМАНИЕ - ЦЕНЗУРА !*!*!*!*!

    Soudruzi, opět na sajtách Nové Republiky řádí agenti CIA a Mossadu!
    Opět se ztrácejí příspěvky, dobré internacionálně-vlastenecké, 100% levicové příspěvky nás komunistů a putinistů!!

    TO JE CENZURA, ODPORNÝ NÁSTROJ EUROAMERIKY A BURŽOASIE !!!!!

    Prosím soudruhy z redakce NR, aby NEPRODLENĚ zvýšili svou revoluční bdělost a ostražitost!!!
    Vzkřikněme kolektivně do tváří těch pravičáckých zakuklenců z 5. kolony své revoluční NO PASARÁN!
    Jinak nepřátelští agenti zesílí, časem převezmou vládu nad naší MILOVANOU Novou Republikou, a udělají z tohoto dosud 200% SPOLEHLIVÉHO orgánu KSČM a Velvyslanectví Ruské federace pravý opak: hlásnou troubu kapitalismu a demokracie!!!

    Snad vám nemusím vysvětlovat, soudruzi, jaký JEDINÝ trest je za takové trestuhodné selhání v boji proti fašismu a Euroamerice.
    Myslete proto hlavou, ano?
    A NIKDY nepouštějte ze zřetele naše heslo: Se soudruhem a soukmenovcem Davidem v čele VPŘED, za svobodu slova pro každého roduvěrného Čecha a Rusa, čili každého komunistu a putinistu!

    Děkuji Vám předem, drazí soudruzi, a nyní vložím zpět svůj příspěvek z 13. listopadu 10:59.


    P. Radosta

    OdpovědětVymazat
  12. Víno nechejme zženštilým Euroameričanům – my Slovani pijme vodku, pivo, rum!

    Samosebou se rozumí, že to bude NÁŠ OPRAVDOVÝ rum, ne ty euroamerické patoky z cukrové třtiny!
    Ano, náš český rum z našich českých brambor, s přídavkem rumové tresti, pečlivě a s láskou vyrobené z té NEJČISTŠÍ ruské ropy – to je přece TAKOVÁ lahoda!

    Nicméně nalijme si čistou vodku: I když s ruskou ropou, náš rum se nevyrovná rusko-sovětské vodce.
    Co naplat – přece jenom jsme my Češi pouzí mladší bratři Rusů, nejskvělejšího národa v celém širém Vesmíru.
    Ale i tak – můžeme na to být NESMÍRNĚ hrdí, a taky jsme.

    „Pravda vyjde najevo jako olej na vodku!“ (V. I. Lenin)


    P. Radosta

    OdpovědětVymazat