Reklama

.

.

středa 28. listopadu 2018

O co nám vlastně jde?

Leo K.
27. 11. 2018 KosaZostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Stále častěji se vracím k textu, který vyvolal v roce 1968 vybuzený stav. Na jedné straně bezvýhradný souhlas, na druhé straně stejně bezvýhradný odpor. 2000 slov. Zaměníme-li totiž dobové reálie (vládu KSČ, komunisty, dělnictvo, národní výbory) za jejich současné ekvivalenty, není co na textu měnit:

[…]Za dnešní stav odpovídáme všichni, více však komunisté mezi námi, ale hlavní odpovědnost mají ti, kdo byli součástí či nástrojem nekontrolované moci. Byla to moc umíněné skupiny rozprostřená pomocí stranického aparátu z Prahy do každého okresu a obce.
Tento aparát rozhodoval, co kdo smí a nesmí dělat, on řídil družstevníkům družstva, dělníkům závody a občanům národní výbory. Žádná organizace nepatřila ve skutečnosti svým členům, ani komunistická.
Hlavní vinou a největším klamem těchto vládců je, že svou zvůli vydávali za vůli dělnictva. Kdybychom tomu klamu chtěli věřit, museli bychom dnes dávat za vinu dělníkům úpadek našeho hospodářství, zločiny na nevinných lidech, zavedení cenzury, která zabránila, aby se o tom všem psalo, dělníci by byli vinni chybnými investicemi, ztrátami obchodu, nedostatkem bytů.
Nikdo rozumný samozřejmě v takovou vinu dělnictva neuvěří. Všichni víme, zejména to ví každý dělník, že dělnictvo prakticky nerozhodovalo v ničem. Dělnické funkcionáře dával odhlasovat někdo jiný. Zatímco se mnozí dělníci domnívali, že vládnou, vládla jejich jménem zvlášť vychovávaná vrstva funkcionářů stranického a státního aparátu. Ti fakticky zaujali místo svržené třídy a sami se stali novou vrchností…

Vzpomenu-li na slova z Melantrišského balkonu: „…do tvých rukou, lide, se vláda navrátila.“ Opravdu? Ani náhodou! To nejsou pochyby, ale konstatování skutečnosti zvláště, když čtu úvahy na téma, zda nám za převratu v listopadu a prosinci 1989 šlo víc o konzumerismus či o slušnost. Myslím si totiž, že nám šlo o spravedlnost! O slušnosti většina z nás neuvažovala, protože slušnost nelze nařídit, nelze ji uzákonit.

Slušnost je nepsaná, mravní stránka spravedlnosti.

Popírat, že nám šlo o konzumerismus by bylo pokrytectvím, samozřejmě, že nám šlo i o tu bohatou nabídku, ale prioritu měla spravedlnost. Dráždilo nás, že nejen mzdové ohodnocení naší práce nebylo úměrné našim schopnostem, ale že ani ty schopnosti jsme nemohli řádně rozvíjet. Různé režimní akce, jakým bylo například zlepšovatelské hnutí se utápěly ve formalitách a byrokracii, mnohdy ještě i stranické.

Oprávněně jsme říkali, že jsme všichni jako uříznuté boty a společností vytvořené bohatství se rozděluje někde na ÚV a znělo to, jako na jiné planetě. Převažující dojem byl, že vlastně jde o jakýsi státní kapitalismus, pouze s prvky socialismu.

I proto jsme vytvářeli paralelní svět, kde jsme ty individuální schopnosti mohli rozvíjet. Ve všech vrstvách tehdejší společnosti; někdo balil „usárnu“ a odjížděl ve skupině příznivců do trampských osad a někdo zase do venkovské chalupy, aby ji zachránil před rozpadem, jak nám s nenapodobitelným způsobem popsal třeba František Nepil.

Protože sociální nerovnost v tehdejší společnosti byla mizivá, vyvíjela se v tomto paralelním světě občanská společnost. Lidi nedělili peníze, spíše ohledy. Nikdo nebyl za „socku“ i když dojížděl na chalupu vlakem či autobusem. Proto se dokázali domluvit ať v Teplicích nebo v Bratislavě a demonstrovat v době, kdy to bylo nebezpečné.

To byl stav, který se dnes popisuje slovy: „Lidé k sobě měli blíž.“

Po „sametu“ pak vyšlo ve známost, že jsme v Evropě naprosto jedineční svým počtem druhých domácností.

V dubnu 2014 vyšla v Britských listech recenze knihy Revoluce s lidskou tváří. Autorem je americký historik James Krapfl, jenž v současnosti působí na montrealské McGillově univerzitě, kde přednáší evropské dějiny se zaměřením na kulturní historii evropských revolucí a současné dějiny střední Evropy, vystudoval historii na Kalifornské univerzitě v Berkeley. V rámci výzkumu, jehož výsledkem je tato kniha, byl hostem Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v Praze, Historického ústavu SAV v Bratislavě a Univerzity Palackého v Olomouci. Jeho pohled reflektuje velmi dobře mojí zkušenost a tak kousek té recenze přepisuji:

Z podrobného studia revoluční dokumentace, tisíců prohlášení, letáků a plakátů z prvních týdnů revoluce, vydávaných mimo hlavní republiková centra, zjistil James Krafl, co vlastně lidé tehdy chtěli. Nepřekvapivě nechtěli návrat ke kapitalismu a ani na prvním místě jejich požadavků nebyly požadavky hospodářské. Jejich prvotním požadavkem bylo, aby se Československo navrátilo k slušným mezilidským vztahům. Občané požadovali, aby je politikové u moci skutečně zastupovali. Politikové měli být pravidelně a často kontrolováni referendy. Pokud politik zradil či zklamal své voliče, měl být odvolatelný.
Hlavní hodnotou revoluce byla lidskost. Revoluce se pyšnila tím, že je nenásilná, že je založena na pluralismu, na dialogu a na přímé demokracii. Moc institucí měla být pravidelně kontrolována lidovým hlasováním. Na všech úrovních se měly konat volby, a to nejen v politice, ale i ve školství (v univerzitním školství se to do značné míry v ČR uskutečnilo) a v podnikatelské sféře. I ředitelé podniků měli být voleni jejich zaměstnanci.
Zásadami revoluce byly férovost, socialismus (socialismus měl být zachován a oživen, nikoliv odstraněn; 45 procent občanů v průzkumu veřejného mínění požadovala socialismus, 47 procent občanů chtělo něco mezi socialismem a kapitalismem a jen 3 procenta občanů chtěla kapitalismus) a revoluční idealismus.
James Krapfl ostře kritizuje Jürgena Habermase and Françoise Fureta, že napsali, aniž by se obtěžovali jakýmkoliv studiem podkladů, že „středoevropské revoluce r.1989 nepřinesly nic nového.“ Krafl přesvědčivě argumentuje, že to, co československá demokratická revoluce přinesla v prvních týdnech své existence, bylo ve skutečnosti pozoruhodně originální a nové.
Jenže morální, romantický patos obyčejných aktivistů revoluce nevyhovoval elitám, které se vyskytly u moci.

Není to ojedinělý postřeh i když se diametrálně liší od představ a analýz Václava Klause:

…nebezpečí, před nímž varuji, je „nepolitická politika“, která se dnes oblékla do zdánlivě nevinné teze o postideologické éře. Stejně jako v šedesátých letech (tedy v éře zdánlivého úspěchu komunismu), kdy se začaly objevovat velmi zavádějící teorie konvergence ekonomických a politických systémů, i na konci osmdesátých a na počátku devadesátých let vznikly teorie o „konci ideologie“. Sem patří i zdánlivě „neideologické“ doktríny jako jsou ekologismus či komunitarismus, známý u nás spíše pod hlavičkou tzv. občanské společnosti.

Skládám-li článek z výroků jiných, tak přestává být můj, ale nemohu jinak, protože ani proces, ani dobu nelze představit jinak než svár názorů. Úlohu občanské společnosti úplně jinak chápe historik Jan Tesař. Disident, který využil výzvu tehdejších mocenských struktur k vystěhování do Německa a disident i dnes, kdy z protestu přijal slovenské občanství a odstěhoval se do Brezové pod Bradlom.

Totalitarismus znamená mnoho státu, etatismus, říká Jan Tesař. Na začátku jsem se zamýšlel, jaká nová forma totalitarismu případně hrozí při odstraňování toho tehdejšího. A přišlo, co nečekal asi nikdo, určitě ne já: nová, opravdu totální a globální moc finančního kapitálu, jejíž metodou je zatlačování až naprosté znehodnocení státu.[…] Co bude dál? Rozhodně není možné si myslet, že to, co je teď, je konečné slovo dějin.
Dnes jsou zprivatizovány nejen průmyslové giganty, banky a pojišťovny, ale i infrastruktury, doprava, voda, lázně, nemocnice, školy, ba dokonce privatizovány budou i věznice, fakticky dávno jsou zprivatizovány tajné služby a čeká to armádu. Vrací se temný středověk, ale s tím, že všechno je podrobeno zákonu hmotného zisku. To je ten nejdokonalejší totalitarismus budoucnosti.
Nicméně je na mně, abych opakoval: cestu k tomu usnadňuje nedostatek občanských aktivit, a naopak jejich rozvoj je možná cesta ven. Rozvoj občanských aktivit, po kterém jsem tak toužil a považoval jej za jedinou cestu z totalitarismu, nenastal. Totalitní systém byl odstraněn jinak – ve skutečnosti cizí mocí, na níž byl závislý disent.
A politolog, který si svou akademickou hodnost přivezl z Kanady – Zdeněk Vopat:

Polistopadový vývoj s sebou přinesl i beztrestné rozkrádání veřejného vlastnictví, nebývalou korupci, osekání výdobytků sociálního státu, které přinesl socialistický režim, nezaměstnanost, bezdomovectví a zvětšování rozdílů mezi chudými a bohatými. A co je nejsmutnější, vláda věcích tvých se k lidu po 17. listopadu nenavrátila. […] Pluralita a soutěž politických názorů a koncepcí prakticky nevznikla.
Namísto toho došlo k vytvoření určitého paradigmatu založeného na konceptu tržní ekonomiky s minimálními odchylkami různých politických stran. Navíc vyšlo najevo, že dochází k nadvládě ekonomických lobby nad politickou reprezentací státu. Jednoduše řečeno, stát a jeho politiku je možné si koupit.
Z tohoto hlediska je 17. listopad naprostou porážkou svých revolučních ideálů. Ovšem nejtragičtější na tomto stavu je skutečnost, že mainstreamovým médiím a politickým stranám, ale i společnosti tento vývoj vůbec nevadí. V celé skutečnosti se tak ukazuje, že 17. listopadu nešlo o svobodu politickou, ale ekonomickou. Jinými slovy, nebyly a nejsou to ideje a ideály, co je důležité, ale bohatství, peníze a majetek.

Už v roce 1991 přestala existovat společenská objednávka po toleranci a rozličnosti názorů. Lidé nechtěli už příliš diskutovat, chtěli změnu. V Čechách chtěli reformy, na Slovensku chtěli minimálně slovenský zájem, chtěli svou autonomii, svou republiku. Tam se kromě krachujících podniků o ekonomice nemluvilo. Svobodná debata, která byla jakoby hlavní, původní ideou, přestala být v té době ve společnosti zajímavá.

Hospodářská a politická moc se staly siamskými dvojčaty československé cesty, během níž se nezadržitelně rozpadl veškerý étos listopadu 1989 a pro obyvatelstvo se stal dominantním úkolem existenční boj v nejistém prostředí vedený především s těmi lidmi, kteří využili „svobody“ k tomu, aby se co nejrychleji a všemi cestami zmocnili majetku, a to velice často na úkor svých spoluobčanů; podnikáním bez etických pravidel a na hraně či za hranou nápadně tolerantních zákonů. Tento dodatek legendy se stal pro ni samotnou nežádoucím. A proto není nikdy oficiálně připomínán.

Ratio uvažování stojí na předpokladu, že o tom, co je pravda, nerozhoduje moc, ale rozum. Každý může mít ve sporu s mocí pravdu a měl by mít reálnou možnost tuto pravdu obhájit.

Pokud je však pravda definována nikoliv jako shoda s realitou, ale jako shoda s politickým cílem, pak má jedinec smůlu a tak zvaná politická korektnost je de facto stejnou praktikou, jakou byly způsoby totalitních režimů.

Narážím na různá prohlášení o potřebě zahraničních vojenských misí nebo boj s tak zvanou proruskou propagandou. Nic na tom nemění to, že v tom nejsme sami jak nás ubezpečuje švýcarský tisk: Die französische Nationalversammlung beschliesst zwei Gesetze gegen die Verbreitung von Fake News. Sie stimmte am Dienstagabend in letzter Lesung mit klarer Mehrheit für die Pläne von Präsident Emmanuel Macron. Kritiker befürchten eine Einschränkung der Meinungsfreiheit. (Ve francouzském národním shromáždění prošly posledním čtením dva zákony proti šíření „fake news.“) Deficit myšlení není specifikou jenom našich poslanců.

Největším „fake news“ v naší zemi se stalo ideologické rozhodnutí uzákonit 17. listopad jako Den boje za svobodu a demokracii. Rozhodnutí, kterým chtějí navodit dojem, že to byli oni, ti bojovníci na Národní třídě a že ten proslulý „masakr“ je víc hoden vzpomínce než zastřelení Václava Sedláčka a Jana Opletala. Ve své nekonečné pýše se snaží překrýt zběsilý Hitlerův počinek „Sonderaktion Prag vom 17. November 1939:“
„15. březen byl můj velký omyl. Lituji, že jsme s Čechy nenaložili jako s Poláky. Události 28. října a 15. listopadu ukazují, že Češi nezasluhují jiný osud… Z toho důvodu nařizuji: Zastavení českých vysokých škol na tři roky. Jakékoliv demonstrace dát ihned potlačit… Nebudu se ostýchat do ulic postavit třeba i děla. Do každého hloučku se bude střílet kulomety. Bude-li ještě nějaká demonstrace, srovnám Prahu se zemí…“.

Následná poprava vedoucích představitelů studentských organizací – jmenovitě:

JUDr. Jaroslav Klíma – předseda Národního svazu českého studentstva v Čechách a na Moravě
JUC. Josef Adamec – jednatel Národního svazu českého studentstva v Čechách a na Moravě
JUDr. František Skorkovský – předseda zahraničního odboru Národního svazu českého studentstva v Čechách a na Moravě
PhDr. Jan Weinert – předseda Svazu českého studentstva v Čechách
JUC. Bedřich Koula – jednatel Svazu českého studentstva v Čechách
Václav Šaffránek – zapisovatel Svazu českého studentstva v Čechách
MUC. Jan Černý – studentský aktivista
Ing. Marek Frauwirth – studentský aktivista
Doc. PhDr. Josef Matoušek – předseda studentského odboru výboru Národního souručenství.

Uzavření všech českých vysokých škol a internace 1200 náhodně vybraných studentů v koncentračním táboře.

Poslanci svým rozhodnutím dali před rozumem přednost zběsilé ideologii a pokáleli (to nelze nazvat jinak) schůzi představitelů studentů 26 národů v Caxton Hall v Londýně. Ta přijala „Prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu,“ které je považováno za faktické vyhlášení 17. listopadu Mezinárodním dnem studentstva a ve kterém se mimo jiné praví:

„…My, studenti Velké Británie, všech jejích dominií a Indie, Severní a Jižní Ameriky, Sovětského svazu, Belgie, Československa, Francie, Řecka, Číny, Holandska, Norska, Polska, Jugoslávie a všech svobodných zemí, abychom uctili památku popravených a umučených studentů, kteří jako první zvedli svůj hlas na znamení odporu proti nacistickým utlačovatelům roku 1939, prohlašujeme 17. listopad Mezinárodním dnem studentstva…“
„…Prohlašujeme, že 17. listopad není pro nás pouze dnem, kdy studenti celého svobodného světa vzdávají poctu svým mrtvým československým kolegům a všem těm, kteří trpí stále ve vězeních a koncentračních táborech, avšak též dnem, kdy si připomínáme a budeme stále připomínat ideály, pro něž tito studenti trpěli a stále trpí…“
„…My, kteří dnes s ostatní mládeží tvoříme jednotu, ucelenou frontu proti všem druhům fašismu a nesvobody, bez rozdílů politických, národnostních a náboženských, kteří se zbraní v ruce bojujeme na všech bojištích za svobodu svého lidu, skláníme se před oběťmi barbarského násilí, posíleni jejich příkladem vybojovat budoucím generacím lepší a spravedlnější budoucnost. 17. listopad bude pro nás navždy dnem, kdy studentstvo celého světa uctí na svých školách nejen památku popravených československých kolegů, ale i dnem, kdy si znovu a znovu připomeneme ideály, za které tito hrdinové padli…“

Napsal jsem že už v roce 1991 přestala existovat společenská objednávka po toleranci a rozličnosti názorů. Tedy vlastně po demokracii, přesto, že neustále tou demokracií všichni zaštiťují. Je to svrchovaně pokrytecké,vždyť i nacistický Wehrmacht měl na opascích Gott mit uns!

Velice si vážím Stanislava Augustýna Hoška, který v roce 1970 z pozice náměstka ředitele na hlubinném dole dal výpověď s odůvodněním: „Nesouhlasím s ohrožováním zdraví, ba i životů horníků.“ Od té doby pracoval jako dělník, dva roky jako železničář, protože ho nesměla jako havíře zaměstnat žádná šachta. V 1972 se mu povedlo nastoupit jako havíř na nově zakládaný důl, protože tam hledali každou ruku. V jeho podzemí, pod pečlivým dozorem StB, rubal až do převratu. Ten k současné situaci napsal:

Od posledních voleb do poslanecké sněmovny se politické klímá v naší zemi zásadně změnilo. Poražení prakticky neuznali výsledek voleb. Tím u nás skončila demokratická politika. Jak se ale stále více ukazuje, skončila politika vůbec, nejen ta demokratická.

Skončila politika jako soutěž o správu státu.

Skončila politika jako debatování a hledání kompromisů mezi vládnoucími a opozicí. Skončila politika snahy zlepšování životních podmínek všech obyvatel, těch nejbědnějších především.

Skončila politika jako snaha všech ústavních činitelů o ochranu, podporu a naplňování zájmů většiny občanů.

Opoziční politici přešli do etapy neustálé rvačky o moc, ne nepodobné protivládnímu puči. Já navíc tento stav hodnotím i jako protistátní puč. Mám pro to nejeden argument. Vydatně ji v protivládních aktivitách podporují profesionální manipulátoři veřejným míněním, čili pracovníci sdělovacích prostředků „hlavního proudu“. Folklorním doplňkem této rozvratné aktivity jsou pak tak zvaní pouliční řvouni. Aby to bylo srozumitelné pro jejich iniciátory a plátce, tak se uchyluji k jejich mateřštině a nazývám je jasně, leč mírně „Street shouts“.

Všem jmenovaným skupinám, tedy ve volbách poraženým politikům chovajícím se jako pučisté, jejich slouhům v médiích a v neposlední řadě dobře placeným řvounům, dávám velice cennou radu. Vraťte se k demokratickým formám politiky!

Kdo totiž seje vítr, může sklidit bouři. Vaše rezignace na demokratickou formu politiky může totiž vyprovokovat dosud mlčící většinu, která podle mé zlověstné předtuchy čeká jenom na svého vůdce.
Skončila politika jako soutěž o správu státu.
Skončila politika jako debatování a hledání kompromisů mezi vládnoucími a opozicí.
Skončila politika snahy zlepšování životních podmínek všech obyvatel, těch nejbědnějších především.
Skončila politika jako snaha všech ústavních činitelů o ochranu, podporu a naplňování zájmů většiny občanů.
Opoziční politici přešli do etapy neustálé rvačky o moc, ne nepodobné protivládnímu puči. Já navíc tento stav hodnotím i jako protistátní puč. Mám pro to nejeden argument. Vydatně ji v protivládních aktivitách podporují profesionální manipulátoři veřejným míněním, čili pracovníci sdělovacích prostředků „hlavního proudu“. Folklorním doplňkem této rozvratné aktivity jsou pak tak zvaní pouliční řvouni. Aby to bylo srozumitelné pro jejich iniciátory a plátce, tak se uchyluji k jejich mateřštině a nazývám je jasně, leč mírně „Street shouts“.
Všem jmenovaným skupinám, tedy ve volbách poraženým politikům chovajícím se jako pučisté, jejich slouhům v médiích a v neposlední řadě dobře placeným řvounům, dávám velice cennou radu. Vraťte se k demokratickým formám politiky!
Kdo totiž seje vítr, může sklidit bouři. Vaše rezignace na demokratickou formu politiky může totiž vyprovokovat dosud mlčící většinu, která podle mé zlověstné předtuchy čeká jenom na svého vůdce.

Dodávám: V parlamentních volbách 2017 zvítězilo hnutí ANO Andreje Babiše necelými 30 %, při volební účasti necelých 61 %. Tudíž ohlásilo, že má mandát sestavit vládu. A skutečně si nelze představit, žádnou rozumnou koalici, která by se vyhnula hnutí ANO. Když jsem napsal hnutí ANO Andreje Babiše, tak jsem jenom reflektoval obecně známou skutečnost, že jde vlastně o privatizovanou politickou stranu multimiliardáře Babiše.

Před volbami byla dostatečně dlouho známa kauza Čapího hnízda (i před volbami byl Andrej Babiš vydán předcházející sněmovnou ke stíhání), bylo sáhodlouze propíráno jeho jméno ve svazcích StB, jeho účast na „optimalizaci“ pomocí korunových dluhopisů…a přesto ho lidé volili. Není to možné odmítnout poukazem, že vzhledem k volební účasti má mandát odvozený od pouhých zhruba 18 % voličů – naráží to skutečnost, že více než 39 % voličům byl výsledek voleb úplně fuk a lze je tedy klidně k těm 18 % přičíst. Jestliže dnes odpůrci Babiše, samozřejmě ve jménu pravdy a lásky a tolerance, řvou v ulicích, ptám se:

„Proč jste ho tedy volili?“

A jestliže ho nevolili:

„Neumíte unést prohru podle pravidel?“

Nemám rád Babiše, nemyslím si, že stát lze řídit jako firmu, protože ve státě jde o víc než o efektivitu a zisk. Celou dobu, co píšu na Kosu zdůrazňuji mravní rozměr politiky. Když mě však o něm poučuje Kalousek a epigoni v čele manipulovaných davů, je mi – mírně řečeno – mdlo.


- - -

26 komentářů :

  1. Na to presne navazuje tento clanek z PL.Dnesni "duchodci" totiz presne vedi,ze dnes se deje neco uplne jineho nez tenkrat chteli a proto je potrebuji umlcet.........https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Duchodci-veri-fake-news-Deti-musite-jim-pomoci-se-orientovat-CT-vysilala-vybusnou-debatu-561221

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Priznam se,ze jsem nikdy necetla vetsi snusku ptakovin,nez v tom clanku (myslim ten z PL)

      Vymazat
    2. To znamená,že už jsou tak zoufalí, že se rozhodli, že se bude likvidovat jakákoli sebemenší zmínka o jiném názoru tím, že budou na jednotlivce nasazeni jejich umravňovatelé. V rodině bude jeden dohlížet na politickou vyspělost dalších členů rodiny.

      Vymazat
    3. Je mi víc jak osmdesát, jedna z mých vnuček, ročník 1993, absolventka právnické fakulty Masarykovy "Univerzity", si na nás s bábou vyzkoušela oblíbenou hru, "přemluv bábu".
      I když dobře věděla, že neuspěje. Ale nezlobili jsme
      se na ni. Dále ji posíláme na účet tisícovku měsíčně, k narozeninám a k vánocům také.
      Jen jsem ji řekl, děvče jsi mladá a jen čas tě může vyléčit.

      Vymazat
    4. Na ČT koukaj snad jen nějací šílenci, nebo devianti. Nedovedu si představit, že by si to mohl pustit někdo normální. Vysílání pro choromyslné? Ne děkuji, raději knihu!

      Vymazat
    5. O co jde? Hloupá otázka! Je nepopiratelným faktem, že židobolševik david má sen stát se hlavním rudým komisařem, jakým byl tento jeho strýc v Rusku před 100 lety! - http://risovach.ru/upload/2012/09/comics_Lenin_orig_1347032282.jpg

      A že poté on a jemu podobná svoloč by u nás rozhodovala koho ovládat a koho rovnou "mazat"! Jenže se jim tu postavíme, neb jsme poučený z dějin!

      Za bílého teroru bude bolševickej xindl plně ekonomicky využit coby biopalivo! - https://ihistorian.livejournal.com/176105.html

      Máme na toto využití patent od jeho vynálezce!:))) - https://78.media.tumblr.com/41e3271711cdbc5d234267674bac9d60/tumblr_nrdvakUyoQ1sqztn9o1_500.png

      Vymazat
  2. Hodně komentářů obsahuje text "nemám rád Babiše, ale..". Moc by mě zajímalo, koho mají rádi. Oligarcha, multimiliardář, korporátní fašismus atd. Představte si vládu Fialy s Kalouskem ve spojitosti s lithiem, dostavbou Temelína a imigranty, ještě že lidé dostali konečně rozum.
    A nakonec, stát je firma a pokud se správně řídí, tak lze lidem přidat skutečné peníze a né 40Kč, jak to dělal jeden chemik. Experti, kteří začali dělat dluhy po 100 miliardách ročně a prodávali "výhodně" zlato, ti byli královsky odměněni, ale jakoby neexistovali.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevolnická lumpenproletářská lůza si dokoulela žvanila Miloše na hrad a opičáka Bureše do vlády, jako hovnivál svou hladovou, smrdutou avšak prázdnou a prolhanou estébáckou kuličku. ANO, bude ještě hůř!

      Vymazat
  3. ZDÁ SE,ŽE SI JEDINĚ AKTIVISTÉ SPOLEČNOSTI VOLIČŮ OSV VŠIMLI,

    že nynějši politická třida zacházi naprosto bezohledně se svými volči a nevěři,že se jednoho dne může utrhnout ucho voličům,kterým ukradli hlasy lživým a zmanipulovaným tiskem,aby si občané začali uvědomovat,že takové volby nemusi vůbec platit!
    K tomu přistupuje poznáni naprosté BEZMOCI a nemožnosti něco pro voliče prosadit nebot poslanci,pokud se ozvou v jejich prospěch jsou okamžitě zbaveni prebend a vyhozeni, mohou si volně odejit na pracák!
    Ne nadarmo vniká prvni opravdová nepolitická iniciativa Společnosti voličů,která přicházi s Národnim programem,kterého si okázale zpupně politické subjekty nevšimaji ačkoli se jim přimo nabizi k nápravě a osvojeni!

    VZPADÁ TO JAKOBY NIKDY SE NESTALO,ŽE BY MAJITELÉ MOCI DALI NĚCO LIDEM, ANIŽ BY ZA TO OBČANÉ NEMUSELI BOJOVAT!

    Bude tomu i dnes stejně?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. AUTOR SE DOMNÍVÁ,ŽE SE ČEKÁ SNAD NA NOVÉHO VŮDCE!

      Tak to my z OSV tu máme jiný avantgardni návrh,kteý by mohl i zdemolovat na sračku tu politickou třidu Šmejdů,která na to čeká ,aby se jako vzteklinou napadeni psi na takového fujera vrhli a ukousli mu i koule.
      Co však jim vypálí rybnk plný tlustokožců,kteři se ho nikdy nevypustí je,že

      U NÁS V OSV BUDE FUJEREM KAŽDÝ,KDO PŘINESE ZAJIMAVÝ A POUŽITELNÝ NÁHRH V NÁŠ OBČANSKÝ PROSPĚCH!

      Pochopitelně musi být splněno aby po

      A.NÁRODNIM PROGRAMU OBČANŮ VOLIČŮ nastalo bé
      B.HLEDÁNI SIL K USKUTEČNĚNI NPV

      pokud však nic občané chtit nebudou nač bychom se my opravdový výkvět národa z čerti z pekelné zahrádky namáhali,klidně se budeme bavit jak se budou ovčané jako červici svijet dále v kapitalismu bez mantinelů,tedy systému vycházejiciho z gangsterismu,než budou předhozeni tlustým žralokům,kteři je za to,že je zvolili OKRADOU a sežerou a budou k tomu ještě MLASKAT!

      Vymazat
  4. Svého času jsem s úžasem sledoval jak se jeden důstojný otec neraduje z nových poměrů. Ptal jsem se ho, proč je znechucen, když je církev na straně vitězů a teď už jí pšenka jenom pokvete. Ten starý a moudrý muž mi odpověděl, že každé stádo potřebuje vlka. Vzhledem k tomu,že vlk zmizel, tak zmizel strach z postihu, z ostudy a pod.. Proto mu mohla firma provádějící opravu jeho svatostánku naúčtovat nahození stropu o rozměru fotbalového hřiště. Pán vyfasoval v padesátých letech 17 let natvrdo, za ukrývání údajné vysílačky a z Havla, který mohl psát ve vězení knihy, byl vyloženě unešený. On sám mohl poprvé napsat domů po třech letech.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Adolf HITLER také mohl psát ve vězení knihy... a NIKDO MU JE NEZABAVIL ani necenzuroval. Až vítězové, a spojenci ve válce.

      15.10 A Církev nás olupuje a vykrádá ve jménu MAMONA, protože VÍ, ŽE JEJÍ VLK JE JENOM JEJÍ STRAŠÁK k ohlupování a pokořování jimi ohlupovaných za účelem zotročení a ožebračení, takže jediný trest pro náboženské tmáře a lháře je ten na zemi... a pak Alláhovo Peklo pro všechny POKRYTCE... VE KTERÉ KŘESŤANÉ SNI ŽIDÉ NEVĚŘÍ.

      Vymazat
  5. PRO TY,KTEŘI HLEDAJI NÁRODNI PROGRAM VOLIČŮ-NPV

    který sestavuje prý alternativa,což však dnes je ve skutečnosti hlavni proud ,připomináme,že je to společný konstrukt všech opravdových mužů a žen na internetu jehož stále se vylepšujici verse se hledaji pod vhodnými články na ktreré prý čeká cenzura AŽ NA PLECH !
    Zatelefonovali jsme do redakce prozatim jednoho časopisu,považovaného za pokrokový a co jsme slyšeli naplnilo nás údivem a museli jsme se začit smát zbabělosti PRÝ ŽURNALISTŮ,rozhovor tu možná dáme,aby se mu i všichni mohli začit útrpně smát!
    Jinak je tu k dispozici verse,která visi pod panem docentem VÁLENČIKEM ovšem jestli je hoden své přezdivky doktor Válečnik to nevime!

    http://www.novarepublika.cz/2018/11/proc-to-babis-ustal-aneb-chybi-skutecny.html

    OdpovědětVymazat
  6. Mohu jen souhlasit s tím, že článek velice dobře popisuje poharákovou "politiku".
    Václav

    OdpovědětVymazat
  7. Opakování je matkou moudrosti. Však to znáte. Článek opakuje známé skutečnosti. Ovšem je tu jedno ale. S notnou dávkou občanské statečnosti. A to je to podstatné.Věřím, že nakonec zvítězí rozum a některé děje se opravdu vrátí k zopakování na svůj začátek. Článek není velmi objevný, ale je velmi potřebný. Za to dík.

    OdpovědětVymazat
  8. Holubičky,které ještě něco věři všehoschopné politické třidě i po skoro třiceti letech jejich kapitalismu bez přivlastků mohou čekat tak dlouho až přijdou na pekáč a budou sežrány korporátni oligarchickou tyranii ohnutých hřbetů a nízkých platů!
    Nelogické rozhodováni Šmejdů totiž u holubiček vzbuzuje hrůzu z moci,ziskané podvodným jednánim!

    OdpovědětVymazat
  9. Komu a jaká vláda se do rukou vrátila, to je jasné - kapitálu! Ten u nás vládl před r. 1948 a tomu tedy bylo co vracet. Občané zde vládli v zastoupení "proletariátem" pak do r. 1989, kdy tedy kapitálu vládu vrátili. Jakkoliv jsem už byl ve věku dobrého chápání, tak se mi v r. 1968 2 tisíce slov do rukou nedostaly, jen útržkovitě a i ty útržky mne překvapily svojí neduživostí. Když pak za normalizace jsem byl hnán k "odpovědnosti" za svůj podpis tohoto díla - tedy neexistující, tak jsem si těch 2 tisíce slov sehnal a přečetl. Musel jsem se usmát sám sobě a své situaci, já bych to dílo ani nemohl podepsat, prostě to bylo pseudorevolučně nabubřelé a možného vzdálené, byť počtem slov a jejich košatostí bohaté. Možná, že to byl hlavní kiks celého pražského jara, proč byla zmařena naděje na lepší zítřky přece jen v zajetí humanismu. Tak jsme tedy museli skončit nakonec o 20 roků zase v kapitalismu. Kapitál se otřepal, vzal si "do své správy" vše, co stát a občané za 40 roků vybudovali, vyrobil nezaměstnané, bezdomovce, války, okupace a hromady mrtvých, bláznů, narkomanů...... Je k čemu gratulovat?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Autorem veledíla "2000 slov" je zpěvák Vaculík.

      Na videu úplně vlevo:
      https://www.youtube.com/watch?v=kYDrE6Fy7fI

      Kníže má k lidu blíže...

      Vymazat
    2. Ad 18:49. Pane/paní, jste zřejmě mladší ročník a dobu socíku si nepamatujete a znáte to jen z pověstí českých. Socík skutečně si vedl špatně, ale určitě v mnoha směrech lépe než dnešní kapitalismus. Znárodněn byl majetek za půl bilionu, odnárodněn byl majetek, tedy ukraden občanům a státu - včetně dluhu za 7 bilionů Kč. Měnová reforma 1953 skutečně ožebračila šmelináře, veksláky, keťasy! Měnová reforma kapitálismu 1990-2018 ožebračila spořílky ze socíku devalvací a inflací z 1 Kč postupně na 8 haléřů. Kde jsou ty časy, kdy se platilo dokonce haléři, tříhaléři...., kdy bylo úročení vkladů 5 %!!!
      Kde jsou ty časy, kdy za 3pokojový družstevní byt se zaplatilo 15 tisíc Kč a pak 150 Kč měsíčně po dobu 40 roků. Kde jsou ta časy, kdy jsme neměli nezaměstnané, bezdomovce, milion lidí v exekuci, počty bláznů, na které psychiatři nestačí. Nyní jsme borci v alkoholismu, narkománii a statečně pod tíhou dobrotivého kapitalismu vymíráme nejen pro vysokou sebevražednost - a navíc ty nejlepší mozky, vyučené za peníze občanů, vyháníme do ciziny. To ten socík přes veškerou bídu zmnožil národ ze 7 na 10 milionů.
      Největší chybou dneška a současného režimu je, že si lžeme "do vlastní kapsy". Vylili jsme s tím špatným i to dobré, co bylo na socíku. Za všechny fauly soudobého kapitalismu bych jmenoval třeba jen malou podporu rodičovství - peníze to samy nespraví, vraťte maminkám ukradené jesle, školky, vraťte dětem jejich zdraví výchovou v kolektivu, např. jen jejich imunizací proti mnoha chorobám v příslušném věku, jak tomu bylo po desetitisíceletí! Ne vše, co zabalil kapitalismus je bavlnkou, někdy jsou to ocelové drátky! Ale to nejhorší je, že nechceme vidět pravdu o socvíku ani o kapitalismu!

      Vymazat
    3. Teprve teď přináší komunizmus své Kainovsky zvrhlé a prznitelské plody na přírodě i na lidech - a ještě pár generací bude. Diskuze malomocných, neschopných, žlučovitých, klauzemanovských i putinovských socek v pracovní době to jenom potvrzují. Nostalgicky pláčou na hrobech zpupných diktátorů, opěvují loupeživý komunizmus či jiný „většinový“ systém a zamlčují, že tehdy ještě dožívala předkomunistická výchova a morálka – komunisty nazývaná „přežitky kapitalizmu“ a že se žilo z naloupených bilionů. Dnes nemáme žádný civilizovaný kapitalizmus – ale trojbarevnou bolševickou otevřenou kleptokracii a partajokracii – bez „přežitků kapitalizmu“. Současný konzumizmus není nic jiného, než převlečený a přebujelý komunistický materializmus. Levicoví odboroví bossové a lemplové jen žvaní – ale ani jediný kibuc nebo výrobní či prodejní družstvo si dosud nezaložili, aby tam předvedli, co umějí vlastní prací, bez olupování a parazitování na těch úspěšnějších. Blijí směrem na Západ, protože mu nikdy nebudou sahat ani po řiť, aby ji mohli políbit. Kydají na cikány, ale sami klesají na jejich úroveň, ba i pod ni.
      Historie lenivého, příživnického pronároda se stále dokola opakuje: etapu lžidemokracie vystřídá diktatura lapkovské lůzy, která se následně připojí k zacinkání klíči – až zase všechno nakradené prožere. A každých dvacet let plive na tu lůzu předchozí a nostalgicky vzpomíná na tu lůzu předpředchozí.
      Závistiví a připosraní Čecháčkové budou spokojeni - až zase všichni budou mít stejné lejno - jen zasloužilí soudruzi (falmer) ho budou mít navoněné z Tuzexu či Berjozky.
      Největšími Čechy jsou přivandrovalci Kim Čong Pitomio s bačou Burešem a Duo Klauzeman.
      Nejzkorumpovanější jsou čeští stádovití a státem živení voliči: za guláš a jalový slib čehokoli prodají svůj hlas komukoli

      Vymazat
  10. Je překvapující, že inteligentní člověk, jako je Leo K, může napsat: "Různé režimní akce, jakým bylo například zlepšovatelské hnutí se utápěly ve formalitách a byrokracii, mnohdy ještě i stranické.", což je neuvěřitelná hloupost. Z mnohaleté praxe vím, že šlo, jak jen je možné o formálně dobře zabezpečený prostor pro tvůrčí účast kohokoli na zlepšování technologií, zdokonalování výrobků, zvyšování produktivity práce a efektivnosti výrobního procesu, ne tedy o akci, ale soustavnou činnost, které vždy sloužil k tomu zřízený útvar podniku, nebo instituce.
    Sám jsem z titulu hospodářské funkce v řízení jakosti byl nucen podávat stanoviska ke zlepšovacím návrhům, což nebylo nijak jednoduché, když valná většina z návrhu plynoucích změn mohla mít celou řadu přímých i zprostředkovaných důsledků pro vlastnosti výrobku, pokud ovšem nešlo třeba o něco tak jednoduchého jako třeba nůž „RYBIČKU“. Krom toho existovaly zlepšovací návrhy "spekulativní", kdy třeba v technické či technologické dokumentaci autor ponechal prostor, ze svého postavení zlepšovací návrh podat sice nemohl, návrh ale zpracoval a nechal podat jiným, se kterým se o odměnu podělil. To jen například, když existovala celá řada jiných fint, jak si i bez užitečné invence přivydělat.
    Pokud se vrátím k té poctivé části zlepšovatelů, musím autorovi Leo K doporučit, aby technická témata, pří neznalosti organizačních struktur a techniky, do svého znechucení komunistickým režimem argumentačně nepletl, když se tak před znalými ztrapňuje. Mohu ho, krom jiného ubezpečit, že pokud něco, tak stranické orgány mohly leda kritizovat nebo i chválit menší nebo větší přínosy „zlepšovatelského hnutí“ při nějakých těch snad povinných hodnoceních. Jinak nevím, že by se soudružky nebo soudruzi s něčím takovým obtěžovali.
    Já měl na svoje vyjádření ke zlepšováku, vedle běžné pracovní náplně lhůtu tři pracovní dny, těch zlepšováků mohlo být tak deset do měsíce, mohly se sejít i tři čtyři současně, a pokud bych se kladným vyjádřením mýlil, měl bych průšvih a jestli by škoda převýšila Kčs 5000, šlo o trestný čin!

    OdpovědětVymazat
  11. Jaký katastrofický protiklad mezi tehdejšími a dnešními studenty!

    OdpovědětVymazat
  12. "do tvých rukou, lide pražský, se vláda navrátila.“ služky a námezdní lůza se mezi měšťany nepočítají, stejně jako ve středověku. Takže se to hezky vyplnilo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Komunisti lid týrali eroháckýma dovolenýma, plnou zaměstnaností, bezplatným školstvím a zdravotnictvím. Vyhnali lidi z vlhkých a smradlavých slamů do paneláků, byli to strašný hovada! Ještě že Havel lid osvobodil a ten teď může svobodně chcípat mrazem na ulici! Vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátila! Aleluja! Ať žije Václav a jeho sponzor Soroš!

      Vymazat
  13. „…do tvých rukou, lide, se vláda navrátila.“ Kubišová se s touhle odrhovačkou stala symbolem nejfalešnější havlošmíry. Komenský by zaplakal.
    A když slyším kvílet Kryla, nejraději bych blila.

    OdpovědětVymazat
  14. Komunisti byly pro lidi dnešní páni jsou pro pracháče to jsou fakta.

    OdpovědětVymazat