Reklama

.

.

sobota 17. listopadu 2018

Proč národní obrození?

Ivan David
17. 11. 2018   (neprosloveno 17. 11. 2018)
Asi před dvěma lety jsem se v jedné diskusi v nadsázce zmínil, že potřebujeme národní obrození. Byl u toho Jaroslav Bašta, který řekl, že národní obrození potřebujeme nutně. Brzy a zcela bez nadsázky. Zkusme si položit otázku, jaký smysl má národ. Jakýkoliv národ, je lhostejné, co ho spojuje, důležité je, jak silně. Člověk je tvor společenský. Podobně jako u společenského hmyzu, mravenců nebo včel, nemá jednotlivec bez ostatních členů kolonie smysl. Pokud někdo něco dokázal, pak jen ve vztahu k ostatním, z pohledu ostatních a někdy i proti ostatním.


Pokud někdo zbohatne svým talentem, tak jen proto, že mu ostatní platí. Pokud někdo zbohatne z vlastní obratnosti ve využívání cizí práce, pak zbohatne díky jiným a ve srovnání s nimi. Proto jednotlivec neznamená sám o sobě nic.

Více lidí dokáže víc. Ano, ale jen tehdy, když spolupracují. Ke společnému dílu je potřeba motiv. Vlastní prospěch jako podíl ze společného úsilí? Proč ne. Hrdost na společné dílo. Pocit, že úspěch ostatních patří trochu i mně. Příležitost vyniknout a být chválen, být respektován, uplatnit se.

Z hledisek, které jsem uvedl je úplně jedno, co dělá národ národem. Může to být rodová blízkost, může to být kultura, sdílené území a jazyk, může to být nějaká ideologie, společné náboženství. Stačí jen něco z jmenovaného. Nebo něco jiného.

Z experimentální sociální psychologie je známo, že ve skupině náhodně vybraných lidí, dokonce i těch, kteří si podle testů nejsou vzájemně sympatičtí, vzniká koheze. Vzpomeňme na naše školní třídy, na sportovní oddíly. Ve skupině se vždy najde vůdce. Dokonce i ve skupině vybrané podle toho, že nikdo nechce být vůdce. Někteří jedinci uplatní kooperativní strategii jednání.

Může se vám zdát, že národem nazývám jakoukoli velkou soudržnou společnost sdílející území, třeba i bez stanovaných hranic a budete mít pravdu.

Rusové říkají „idti v narod“ a míní tím „jít mezi lidi“, Třeba ve vesnické komunitě.

Lze se uplatnit mimo národ? Ano. V jiném národu, v jiné společnosti.

Není pravda, že národ nepotřebujeme. Potřebujeme. Nějaký potřebujeme. Nejlépe ten svůj. Protože je náš. Byli jsme připravováni na život v něm.

Příslušník jiného národa může náš národ obohatit o svoji kulturu. Pokud ovšem nějakou má a pokud je slučitelná s tou naší. Neobohatí nás svojí izolovanou enklávou na našem území, zejména je-li ostře konkurenční, nepřátelská. „Vyloučené lokality“ a „no go“ zóny nikoho neobohacují, zaměstnávají společnost konfliktem, ubírají bohatství a energii.

Imigrant, který respektuje hostitelský národ je přínosem, imigrant, který je hostilní, nerespektuje hostitelský národ a prosazuje jen respekt k sobě, je škůdce. Škůdci jsou všichni, kteří mu v tom pomáhají.

Před sto lety vznikl československý národ. Byl to pokus, který by byl všem velmi prospěšný, kdyby se zdařil. Nestalo se. Nestalo se kvůli nacionalismu. Kvůli pocitu nadřazenosti a nedůvěře, resentimentu z nedávných a nových křivd a z toho pramenící xenofobie. K vzájemné náklonnosti musejí být aspoň dva. K nenávisti stačí jeden.

Jestliže mluvím o národu, mám na mysli „politický národ“, tedy společnost lidí respektující stejnou kulturu a respektující státní autoritu země v níž žijí, společnost lidí, kteří cítí povinnost spolupráce a cítící sounáležitost. Tak jako pražský filosof a matematik Bernard Bolzano, po otci Ital, po matce Němec, sám se pokládal za Čecha, jako poddaného českého království, byť bez korunované hlavy v čele.

Hledat ve Střední Evropě rodovou geneticky příbuznou společnost je nesmysl.

Poslanec Robert Kopecký jednou přivedl za předsedou poslanecké sněmovny Milošem Zemanem delegaci Lužických Srbů. V delegaci byl také dvoumetrový černoch, který se k Lužickým Srbům přiženil. Miloš Zeman se ho zeptal: „Vy jste také Lužický Srb.“ „Ano“, odpověděl ten dobrý muž: „Já jsem ten největší.“

Dva Vietnamci na pražské krajské konferenci SPD, jeden narozený ve Vietnamu, jeden zde, veřejně vystoupili s tím, že se cítí být Čechy - vietnamského původu. Deklarovali tak loajalitu k hostitelskému státu a respekt ke kultuře hostitelského národa a současně si ponechali národní identitu.

Žijí zde s námi dva novináři - Američan Erik Best a Rus Alexandr Mitrofanov. Oba se vyjadřují kriticky, oba se naučili bezvadně česky. První do naší národní komunity patří, druhý ne. Nepatří ani zpět do Rostova na Donu, patří těm, kteří ho mají na výplatní pásce.

Respekt k národům, které respektují náš národ, je a musí zůstat samozřejmostí.

Řekli jsme si, jaké výhody přináší společnost pro jednotlivce a uvažujme, čím může být společnosti užitečný jednotlivec.

Společnost dává jednotlivci uplatnění, a on jí více nebo méně prospívá.

Za minulého režimu existoval paragraf na příživnictví. Slýcháme, jak to bylo strašné, že existovala pracovní povinnost. Je to lež. Existovala povinnost prokázat legální příjem. Dnes se diskutuje o možném prokázání původu majetku nad 10 miliónů. Podporuje se legalizace výnosu z šedé nebo černé ekonomiky, tedy zvýhodnění černých pasažérů. Z toho vidíme, kdo tu vládne.

Klasická psychiatrická otázka směřující k zjištění pochopení fungování společnosti zněla: „Proč se musejí platit daně?“ Dnes je pro mnohé lidi nesrozumitelná. Jeden pacient mi dokonce odpověděl, že daně se platit nemusejí. Byl to absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze. Mladý, pravda, po úrazu trochu dementní. Ale spíš bych tu blbost přičítal jeho vzdělání.

Rozhodně nám neprospívá to, o čem s nadšením mluví Andrej Babiš, aniž bych se chtěl připojit k jeho pronásledovatelům. Tedy volný pohyb osob, zboží a kapitálu. Osoby se pohybují tak, že odcházejí nejkvalifikovanější a přicházejí nekvalifikovaní na primitivní práci s nízkou přidanou hodnotou. Cizí zboží vytlačuje domácí a tím likviduje domácí výrobu a kapitál odtéká západním směrem a do daňových rájů. Není třeba vysvětlovat, že nic z toho nám neprospívá. Řešením není úplné zavření hranic, ale udržení kvalifikovaných nabídkou lepších podmínek pro setrvání nebo návrat, podpora vlastní výroby, zrušení nerovné obchodní soutěže a vhodná forma zdanění zisků cizích firem.

Máme prý nízkou nezaměstnanost. Statisticky jistě. Když víme, jak je pro statistické účely definován nezaměstnaný, musíme dospět k názoru, že statistická nezaměstnanost je pochybný ukazatel stejně jako „počet volných míst“ nebo průměrný plat, či počet osob pod hranicí chudoby.

Je příliš mnoho statistice unikajících osob, které vypadly z evidence, neboť se příliš dlouho o práci ucházeli marně, nebo možná laxně, mnoho osob, které se pracovat nikdy nepokoušely nebo pracují na černo bez důchodového pojištění, nebo je živí kriminální činnost a žijí ve vyloučených lokalitách nebo jako vyloučení jednotlivci, bezdomovci.

Nemusíme mluvit o parazitech ani černých pasažérech, ale jsou to osoby neuplatněné nebo i relativně neuplatnitelné. Ku prospěchu společnosti či národa nepřispívají, právě naopak. Ne všichni se k tomu svobodně rozhodli a někdy je těžké přesně určit, co je postavilo na vedlejší kolej.

Nebylo by třeba uvažovat o muslimských imigrantech jako o vážné hrozbě, pokud by byl náš politický národ schopen vypořádat se s touto hrozbou a škůdci ve svých řadách.

Čeho je tedy třeba, má-li se národ obrodit?

Je třeba systematicky pěstovat vědomí smyslu existence národa, jeho historie a kontinuity, jeho úspěchů a nezdarů, smysl a užitečnost národní komunity pro jednotlivce a užitečnost „práce s chutí usilovnou na národa roli dědičné“, cituji Kollára.

Národní komunita musí zajistit možnost uplatnění každého svého člena, který je nějakého uplatnění schopen. Jakákoli forma „nepodmíněného příjmu“ je cesta do pekel. Je přijatelná a nutné jen u těch, kteří se pro svůj zdravotní stav uplatnit nemohou nebo mají „odpracováno“

Je nutné obnovit organizační a iniciativní úlohu státu a současně jeho jasnou a vymahatelnou odpovědnost. To neznamená, že stát má řídit všechno, ale má provádět supervizi a zasahovat všude, kde společnost selhává. K tomu potřebuje účinné nástroje. To se neděje.

Národ – společnost selhává i ve své vlastní reprodukci. Není nutné, aby počet členů společnosti rostl, ale pro národ je riziko, když početně rychle klesá.

Větším rizikem, když klesá kvalita národní populace. Nemám ani tak na mysli genetiku (hardwarw), jako šířící se úpadek kultury, vzdělanosti a pocitu sounáležitosti (software).

Na vině je jednak perverzní ideologie nesmyslně nazývaná neomarxismem, jednak společenskými podmínkami podmíněný životní styl.

Má-li být národ úspěšný a mají-li z něj mít členové národa prospěch, pak musí být národ zdatný. K tomu je nutné, aby byli co nejzdatnější všichni jeho členové.

Jde také o zdatnost, odolnost a houževnatost fyzickou. Sokolské hnutí nebylo náhodným jevem. Je nutné, aby stát podporoval sport, nejenom vrcholový a komerčně úspěšný, ale pobyt v přírodě a výchovu kladoucí důraz na posilování vůle a vytrvalosti.

Je nutné podporovat vzdělanost v technických, přírodovědných i společenských oblastech. Je nutné zvýšit náročnost a přísnost, aby každý dosáhl, čeho je schopen, protože pak bude společensky nejužitečnější. Je nutné odmítnout hloupé úvahy o zbytečných znalostech. Stížnosti na „biflování“ z německého büffeln — doslova „dřít se jako buvol“ jsou nesmyslné, nemá jít o tupé memorování, ale o získávání znalostí v souvislostech. Bez báze aktivních znalostí není co rozvíjet. Hrozí, že brzo dojdeme tak daleko, jak to popisuje britský psychiatr Theodor Dalrymple ze současné Anglie, kde obrovské obliby mezi mládeží dosáhla píseň se slovy: „Nechceme žádný zasraný vzdělání.“, podle Dalrympla stále více absolventů střední školy neumí číst a psát a zkoušku složí každý, kdo se k ní dostaví.

V důsledku působení technologií, je nutné podporovat také přímou sociální zkušenost mladé generace, jinak zde bude místo fungující společnosti jen hejno autistů hledících na monitory.

Pokud se nevrátíme na trajektorii zvyšování kvalitativní úrovně vlastního národa, pak neobstojíme v soutěži pilných národů východní Asie a prudce se množících a agresivních národů Afriky a Blízkého východu. Západní Evropu a USA můžeme pomalu odepsat. Možná, že my máme ještě šanci.

Za vývoj nese odpovědnost skutečná elita národa, protože nikdo jiný nemůže dosáhnout pozitivního obratu.

Tak nějak v největší stručnosti si představuji Nové národní obrození.

43 komentářů :

  1. Tedy co se stalo špatně v r. 1989, když jsme diktaturu proletariátu vyměnili za diktaturu kapitálu, když jsme lidovou demokracii vyměnili za totalitu? Vrátili jsme se tam, kde jsme byli v r. 1945. Život či neživot občanů neurčují jejich zásluhy o národ, stát, ale jejich zásluhy a solidárnost s kapitalismem, se zlodějinou, podvodnictvím, rozvracečstvím národa a jeho parcelací. Naštěstí ta parcelace má zřetelné hranice: pražská kavárna versus občané. A pokud se nám zdá, že ta uřvaná pražská kavárna paintelektuálních hochštaplérů bude mít dlouhý život, tak je to jen díky korupci této kavárny kapitálem. A I KAPITÁLU SE BUDOU ZÁHY TYTO VÝDAJE NA SVÉ LOKAJE JEVIT JAKO NADBYTEČNÉ A KAVÁRNA OCHRAPTÍ. Národní obrození: nevím, zda se někde nerodí Havlíčci, Boženy Němcové, Palačtí... Možná, že se nám zdají v převaze Bretšnejdři, Sabinové, Pekařové, Moravcové. Vím že nám chybí Hus i Žižka, Komenský i Masaryk - ale možná i proto, že když někde taková naděje svitne, pražská kavárna vše pozitivní zadupe do země. Jak dlouho ji ale budou ještě sloužit ty černé ESESholínky? Odkud asi ta obroda přijde? Před 2 stoletími to byl český venkov, před 130 roky to byla česká K.-F. univerzita v Praze. Zřejmě je zase nyní čas, aby se ke slovu přihlásil venkov, český národ, který by tu bazpáteřnou a beznárodní kavárnu poslal "k šípku.

    OdpovědětVymazat
  2. K tomu bude třeba lídrů ale zároveň i lidí ochotných naslouchat a schopných udělat si vlastní názor.Generaci dnešních teenagerů považuji za ztracenou- budou muset dostat od života facana, aby se probrali.Doba mobilů, doba kdy je větší borec ten, který něco zazpívá a zatančí než ten ,který vymyslí nebo zručně udělá, doba odcizení.Což o to, lídři by se našli, ale lidí ochotných naslouchat je málo

    OdpovědětVymazat
  3. Pane doktore, vaše esej je skvělá, ale zrovna dnes se pozorně číst nedá. V centru Prahy pobíhá zvěř, která zatím mluví a vříská česky a útočí na každého, kdo to myslí jako vy.

    Všechno špatné začalo před 29 léty. Do základů nové demokratické společnosti je vložena Uhlova lež o mrtvém studentovi Šmídovi a Havlovy lži z jeho projevů na Václaváku, které měly uchlácholit lidi, že je čeká skvělá budoucnost. V základech české kultury je verš "Běžím s hovnem proti plátnu, do plátna to hovno zatnu". Disidentská elita společnosti se zvládala opíjet individuálně a bez cizí pomoci také zvraceli podle Jirky Vaňka ze Sydney do křoví na Karlově náměstí. Možná, že se dočkáme na tomto místě i pomníku, který oslaví jejich činy. Potřebovali společnost jen dvou, když spolu navzájem souložili.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    2. Anonymní 17. listopadu 2018 22:19

      Souhlas 1***, dík!

      Ramón

      Vymazat
  4. Naprostý souhlas: "Národní komunita musí zajistit možnost uplatnění každého svého člena, který je nějakého uplatnění schopen."

    Po plyšovém rozvratu jsme si nechali vnutit ideologii, že je možné a správné připravit jakéhokoli člověka o všechno - a my trubky v čele s politickými kašpary se 29 let tváříme, že je to normální.

    Klesli jsme hluboko, ale vše je možné napravit. Stačí chápat aktivní zlo a čelit mu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co je "národní komunita"? Prázdná floskule, pokud připustíme že jejím členem může být kdejaký "naturalizovaný negr", jak tlachá David a jehož vlastí se může stát libovolný evropský "Region":) A pokud je kterákoliv civilizovaná země zamořena cizí rasou, pro tu naši Vlastí být automaticky přestává ... takže národ existuje dokud existuje rasa která ho stvořila! Jen bílá to dokázala, ostatní nepřekročily stadium kmene a ethnika (i Chanové by zrušením klínového písma přestali jako "národ" fungovat, páč by si už nerozuměli stejně jak Arabové).

      Vymazat
    2. Ubohý rasistický kreténku - 9:16. Na tvoje výblitky vzešlé z duté lebky tu nejsme zvědaví.

      MM

      P.S.: pro ty ostatní - náš národ na křižovatce Evropy je stále doplňován cizinci. V nedávné minulosti např. Slováky, domov tu nalezla i ruská emigrace, nechali tu po sobě genetické stopy i Francouzi napoleonských válek, i Švédi, Finové a Norové za třicetileté války. Žije mezi námi potomci Italů, Srbů i Chorvatů z doby kolem 1. světové války i doby celkem nedávné. V poslední době se tu naturalizují Vietnamci, jejichž děti patří k nejpilnějším v českých školách. Herečky Klára a Marta Issovy jsou napůl Syřanky, Marta a Tena Elefteriadu - Řekyně - patří k českým zpěvačkám, Ewa Farná patří k českým zpěvačkám stejně jako k polským atd. atd. mohu pokrčovat. Každý z vás ve svém okolí zná někoho s cizím etnickým původem, který je Čech. Jsou to lidé, jejichž rodiče či oni sami si zvolili Čechy za svůj domov a svou prací přispívají do společného. Bláboly rasistického idiota na tom nic změnit nemohou.
      Být Čechem/Češkou je volba, ztotožnění se s kulturou, historií, zvyky atd. atd.

      Doporučuji si přečíst článek pana Davida ještě jednou.



      Vymazat
    3. 10:51 Co jsi rasozrdádná xenofilcko za židosajrajt, že tu hájíš negroizaci a tedy de facto likvidvaci jediné, tedy bílé civilizace?!? Na počátku 20. století ovládali lidé evropské krve celý svět: tvořili třetinu jeho obyvatel, přímo vládli polovině jeho rozlohy a kontrolovali Afriku, Indii, jihovýchodní Asii i části čínského pobřeží; jejich technika, průmysl, filozofie, věda a umění neměly sobě rovné; svět patřil jim a pouze jim. O století později je však všechno jinak: lidé evropského původu nejsou ani 9% světové populace a jejich země zaplavují neběloši; svůj průmysl i technologie ochotně přepustili svým potenciálním nepřátelům; jejich státy, sociální systém i média ovládají parazitičtí cizáci a nemilosrdnou řečí demografie hledí do očí nepříliš vzdálenému biologickému zániku a vyhynutí. Dík zkurveným komoušským rasozrádcům, jejichž sebeobviňující dogmata svědčí o ničem více než o upadající a své již tak dost omezené území nebránící rase a nikoliv o rase dobyvatelů, průkopníků a objevitelů kterou jsme donedávna bývali!

      Jako dobrý příklad může sloužit Jermakovo dobytí Sibiřského chanátu 1582, v důsledku srovnatelné s dobytím Mexika a Peru či ovládnutím severoamerické pustiny, protože zrodilo impérium ovádající severní a střední Asii i kus severní Ameriky! Pro šíření naší rasy v Africe pak daleko nejvýznamnější událostí byla porážka Zulů u Krvavé řeky 1836 jakožto počátek bílé kolonizace jižní Afriky. Ovšem naše vzájmená řevnivost po rozdrcení tzv. boxerského povstání v Ćíně vedla k začátku pádu, počínaje porážkou Ruského Impéria v roce 1905 a konče tím, že Číňané vlastní jaderné zbraně. A tak se nelze divit že Jižní Afriku ztrácíme, podobně jako jsme ztratili např. Alžírsko!

      Zatímco černoši nepřekonali stadium divoštsví, žlutí údajně postavili asi jedinou stavbu viditelnou i z vesmíru! Ovšem skutečně něco rozvíjet nedokážou. Nahromadit horu kamení umí kdejaký hovado i ve zvířecí říši. Čínské stavby zůstaly tisíce let ve stejném slohu, střelný prach sice vyrobili, ale použít ho smysluplně nedovedli, do Afriky dopluli s obří flotilou, ale krom žirafy pro císařskou zoo tam nic nezískali a ani nezanechali! Když kamkoliv přišel Bílý muž, vznikl nový stát! Minimálně tvořený první pevností s posádkou. I proto osídlil Ameriku, Austráli a dobyl všechny nejvyšší hory světadílů i oba zemské póly! Tenzingovy předci žili pod Mount Everestem tisíce let a vylézt nahoru nedokázali. Báli se "zlých duchů" hory. Musel přijet bílý muž britské entity z daleké Austrálie, aby tuto horu pokořil. Bílý muž sestoupil až na dno oceánských hlubin a prošel se po Měsíci, vynalezl penicilin i vodíkovou bombu! - https://www.youtube.com/watch?v=3DqPtV2KNas

      Vymazat
  5. Na PL nějaká bývalý příslušník BIS Razima odsuzuje Babiše za to, že pomáhal odhalovat zlodějnu na PZO. Jak člověk, který schvaluje krádeže v bývalém režimu mohl proti krádežím a korupci bojovat v novém režimu? To není prostě k pochopení. Kde to proboha žijeme?

    OdpovědětVymazat
  6. Na jedné oslavě v rámci mého bývalého pracoviště si známý univerzitní profesor klinické psychologie nahlas položil řečnickou otázku, co to vlastně je ten národ? - jako že pojem "národ" už v 21. století v blahobytu EU není příliš aktuální, ba ani platný. Vyrukoval jsem tehdy s tvrzením (v souladu s dávnou výchovou od svých nežijících rodičů), že definice národa obecně spočívá cirka v šesti atributech: společný jazyk, území, historie, kultura, obyčeje ...; a že všech šest stěžejních charakteristik po letech vlastně nedám dohromady, vždyť jsem absolvent školy ražení přírodovědného a nikoli společenského. Následně jsem byl shovívavým tónem poučen (v podtextu i lehounce vyplísněn), že mnou referovaná definice národa je veskrze stalinistická. Opáčil jsem tehdy, že přese všecko ji považuji za pravdivou a platnou. Věru se totiž domnívám, že stejnou či podobnou definici by vyslovili i páni prezidenti Masaryk a Beneš.
    MUDr. Václav Urbánek, CSc., toho času již starobní důchodce

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snímek u článku je z videozáznamu z besedy se zmíněným profesorem (PW). Svět je malý.

      Vymazat
    2. Ano, je to náhodička. Autore, celkově děkuji za Váš výstižný, rozsáhlý text a za reakci. Zdravím. V. U.

      Vymazat
  7. Pane Davide,je velmi potěšující zjištění, že se ještě najde někdo, kdo je schopen a ochoten přemýšlet o podobných otázkách.Článek se čte hezky, obsahuje řadu výstižných myšlenek, ale člověk se současně neubrání pocitu, že je už pozdě. V mé mysli se vynořuje svět, v němž se vzájemně odcizená masa izolovaných jedinců stále hlouběji noří do virtuální reality, občas vystřídané divokým křepčením za ohlušující hudby se zrakem upřeným do nicoty, s krví obohacenou chemickými látkami. Temný svět zúžené reprodukce, který bude vystřídán těmi divokými národy z jihu i východu. Bůh nám buď milostiv...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    2. 6:17 Kdybys mlčel, mohl jsi být filozofem.

      Vymazat
    3. Idiot, byť mlčící, filozofem být nemůže!

      Vymazat
    4. 10:53- dost se mýlíte, vy neznáte filozofii idiotů?

      Vymazat
  8. Budu psát jen za sebe, tento den mám za sebou, ale asi jich bude víc. Ještě stále jsem dojmy z manifestací nestrávil a spát se mi nechce. Z puštěněho rádia ke mně promlouvá recyklovaný byvalý minístr Langr. Vysvětlil mi proč musely kytky do odpadkového koše. Byly to kytky od zločince. Jak prosté a jednoduché, pane emeritní ministře vnitra, platí hoď kamenem, kdos bez viny. Ono těch 30let nebylo tak křišťálově čistých.Zaútočil jste na pemiéra, já to vidím jinak, jednak jako profesíonál víte, že se jedná o dva procesy ve fázi vyšetřování a vy na rozdíl od nějaké novinářky by jste neměl spekulovat, dokud probíhá vyšetřovaní a máte-li fakta poskytněte je vyšetřovateli. Víte já nevidím jako vy, spiklenecký akt v návštěně otce u nemocného syna.Zatím žádný psychiatr diagnozu nepopřel. Své přesvědčení,že diagnóza existuje opírám o pokračování léčby lékaři ve Švícarsku snad jen inijekce vyměnili za tablety. Být ve stejné situaci otce udělám totéž. Media byla dobře připravena, masírovala od samého rána a vybrala,dle svého vkusu,vhodné diskutující. Manifestace se vydařila,měl jsem ji zprostředkovanou přes Seznam. Občas mi přenosy připomínaly přenosy prvomájové obvláště, když řečník předvolával hesla jako Demisi.. Co naplat asi to tak musí být. Chyběla mi citlivá vzpominka na Opletala, nějak mi nesedí slavit pietu,ale slavit výroči státu, nebo revoluce to ladí. Na závěr, problém vidím v absenci schopnosti se domluvit a situaci nevyhrocovat, moc prosím, příští manifestace bez šibenic.

    OdpovědětVymazat
  9. MUDr.David napsal to, co popsat naléhavě chybělo. Dík mu za to. JiH

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tenhle hutný až heslovitý způsob vyjadřování u MUDr. Davida neznám, ale je skvělý a nemá chybu!
      Díky.

      Vymazat
  10. Národní obrození bude o to snadnější a zábavnější
    rekonstrukcí kultury.
    Lidi dá hodně dohromady to co jim systém vzal.
    Nejen znovu zrozením historických autorit,
    ale navrácením hudebních festivalů, jako byla třeba Porta.
    Žebříčky popularity Českých skupin v Českém rádiu
    a politická satira v České televizi a podobné nezbytné maličkosti...*

    OdpovědětVymazat
  11. Pokud dnes něco nebo někoho národ potřebuje, tak to jsou elity pozitivní, optimistické, inspirující, s vizí.
    Určitě ne ukňourané, depresivní blbce typu Davida, kňučící jak je dnes všechno na hovno, v rozkladu, mládež je neschopná a ztracená a jak za bolševické diktatury bylo dobře. Takoví ještě žádný národ nikam nepozvedli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Správně, hlavně optimismus. Jako u našich stále ještě vzorů v USA. Na veřejnosti neustálý úsměv na líci, jako voperovaný, budící dojem až bizarního šklebu. Za dveřmi bytu, obklopen horou složenek s prošlou splatností, honem se narvat antidepresivy, dřív než začne zase leštit bouchačku a plánovat, jak si konečně uleví a ukončí své trápení vystřílením okolo žijících zombie, uvězněných ve stejných sračkách jako on, náš šťastný a bezproblémový občan nejšťastnější země na světě.
      S rostoucím napětím však nastal čas na vytvoření zcela nového člověka. Po vzoru toho pána, co padá ze stodvacetipatrového mrakodrapu a při průletu kolem osmého patra si pořád ještě říká, "je to dobré". Vy asi budete prototyp.

      Vymazat
    2. 3:32 Jak málo slov stačí, aby bylo ihned jasné, že má člověk co do činění se špičkovou osobností kultivovanou, s pokorou k životu, respektem k druhým, jejíž názory obohatí a vedou k zamyšlení. Vstávajíce, lehajíce, děkujme osudu, že se tací vzdělanci vůbec rodí.
      Bohužel slabší a labilnější diskutující tento dar někdy nepochopí a odpoví nějakou vulgaritou. Tak takhle ne, přátelé. Buďme připraveni přijímat další moudra. :-)

      Vymazat
    3. 18. listopadu 2018 3:32
      ..jak vidno jdete cestou osobního příkladu.
      Tak přestaňte kňourat a nikoho nenazývejte blbcem.*

      Vymazat
    4. 8,32 Nepoužívejte , prosím, slovo "ukňouraný". Na to má patent Tulamor, ten je první použil ve své řeči. Patří k němu.

      Vymazat
  12. Anonymní 18. listopadu 2018 6:10
    Ty psychicky nemocné individium jsi zářný příklad typického příslušníka psychicky nemocné společnosti.
    Psychicky nemocný člověk žijící v bludech své nemocné mysli označuje ostatní ještě trochu normální lidi za nemocné.

    Společnost má svoje vědomí a když toto vědomí tvoží bludy vytvořené překroucením celé reality současného i minulého světa, je její vědomí podobné vědomí schizofrenika, který žije také v bludech a realitu nevnímá. Když ve společnosti někdo upozorňuje na skutečnosti reálného světa, je touto nemocnou společností odmítám a považován za lháře. Přesně tímto způsobem reagují i psychicky nemocní schizofrenií.
    Psychicky nemocnou společnost nelze obrodit před tím, než ji někdo nevyléčí z jejích bludů,

    OdpovědětVymazat
  13. Dotaz: "Skutečná elita národa" - kdo to je ?!

    OdpovědětVymazat
  14. Dobrý článek, je smutné, co se za 30 let s národem stalo. A naději nikde nevidět. Typické je, že v 1967, tedy necelých 20 let po řekněme pro zjednodušení komunistickém převratu, začala společenská aktivita směrem ke zlepšení stavu. Ta aktivita byla důsledně kladná, šlo o to, co se chce zlepšit a co se chce vytvořit. Tohle po 1989 nikdy nenastalo, vždycky v nějaké krizi šlo o to, co zničit, koho vyhodit, co odmítnout, nikdy nešlo o nějakou kladný proces. A to je vidět i v kultuře, nikdy se neopakovalo to, co tady umělci vytvořili v šedesátých letech. Vidím to černě, není kde brát, kvalita elity je tragická.

    OdpovědětVymazat
  15. Pane dr. Davide, napište nějaký článek o nemocné společnosti, jejích bludech a schizofrenii. V současné vyšinuté době si společnost žádá o psychiatrickou diagnozu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Nemoc společnosti" také souvisí s psychologií davu, davovou psychozou, technologiemi manipulace atd. Je to interdisciplinární záležitost filosofie, sociologie, psychologie, psychiatrie ...
      Odhalení, popis a léčba nemoci společnosti je práce pro skutečnou intelektuální elitu společnosti.

      Vymazat
  16. Článek je moc pěkný ale pokud bude inkluze a neziskovky ve školách tak to je špatný.

    OdpovědětVymazat
  17. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ááá íá, ejhle filosof se vyjádřil ....

      Vymazat
    2. 12:00 Milánku my nejsme pro žádnou cizí mocnost ty jsi sluha a z americkýho zadku ti koukají jen paty.

      Vymazat
    3. 12:00 Horší to bude s tvou USranou zapařenou řití.
      RADOSTOL pomůže i tvé řiti. Užívej denně a pravidelně.

      Vymazat
    4. 12:00 Netrapte se kvůli druhým. Sám se sebou budete mít fůru starostí.

      Vymazat
  18. Hezky jste naznačil, že být Čechem znamená určitý způsob uvažování, určitý způsob myšlení. Být Čechem je rozhodnutí, je to mravní rozhodnutí, je to rozhodnutí sdílet osud malého národa na místě, které určuje směr evropského myšlení proto, že je universální ve svém mravním základě. Být Čechem je mluvit česky, mít buňky, které jazyk svou vibrací upravuje do souladu s naší lidskou podstatou. Co se týče státu, jsme toho názoru, že se mýlíte. Důsledek vašeho uvažování o státu je přijmout skutečnost, že jsme lidé podřadní, že když nebudeme mít silného státu, že naše obcování bude nedobré a nemravné. To je podle mého soudu omyl a nevím, odkud takovou nedůvěru ve vlastní národ berete, co je toho základem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stát máme od toho, aby nás chránil a zajistil blahobyt. Člověk sám svou práci na to nestačí.

      Vymazat
  19. Vážený pane doktore,
    děkuji za velmi podnětnou výzvu k novému národnímu obrození. Jako humanitně (snad) vzdělaný člověk Vám však musím oponovat s tou "elitou národa" Co to dnes znamená ?Kdo to je ? Takže zpět do historie: Tzv národní obrození nebo také "probuzení" koncem 18 a v 19. století vyšlo z nižší, dnes říkáme "střední" vrstvy. Drobných městských živnostníků.selského stavu a vesnických kantorů a farářů. Tehdejší elita národa,tj. tzv. česká šlechta jen sem tam pustila groš.Jinak považovala obrozence- probuzence, které občas zaměstnala jako potulné učitele či vychovatele, aby neumřeli hlady za "blouznivce".
    Teprve se vznikem českého kapitálu (viz. Neffovy Sňatky z rozumu) se začal národ český opravdu vzmáhat. Vznikl Sokol a mnoho jiných národních spolků.Ale ani to nebyl ten motor. Takže k závěru,pane doktore. Palacký snad ve nějakém rozhovoru s K.H. Borovským po tzv. Svatováclavské deklaraci.Mj. dosud nedoceněným pilířem jedná fáze , řekněme politického národního obrození, řekl. že naše státoprávní nároky jsou sice nabíledni, ale nemůžeme je realizovat s nevzdělanými tovaryši, pacholky a služkami. Prvním úkolem je proto vzdělání národa.Jak řekli tak udělali. Začaly vznikat ryze české střední (dokonce i dívčí) školy a později se emancipovala část pražské univerzity a techniky.
    Myslíte, že by se to dalo s dnešními mladými konzumenty, feťáky, alkoholiky a monitoristy realizovat ?
    Nejsem učitel, ale jsem zcela skeptický.


    OdpovědětVymazat
  20. „Čeho je tedy třeba, má-li se národ obrodit?“
    Autor se ptá, a současně i odpovídá na tuto otázku. Nelze namítat nic proti jeho odpovědím. Zvlášť mě zaujala kvalita populace. Všeobecná tělesná výchova, Sokol, to jsou aktivity potřebné pro zdravý rozvoj mládeže. Ještě bych přidal možnost provozovat branné sporty, jako dříve ve Svazarmu. To vše by mělo být v režii státu, ne to franšízovat nějaké soukromé finanční skupině. Stále se mluví o tom, jak je potřeby vydávat více peněz na obranyschopnost, takže financovat střediska branných sportů, by mohlo být rozumné vydávání těchto peněz. Tj. orientační závody, motocyklové a automobilové sporty, letectví, potápění, střelba, radioelektronika a v současnosti třeba satelitní navigace, atd. To vše jsou drahé sporty a pomoc státu by jistě mnoho zájemců přivítalo.

    „Za vývoj nese odpovědnost skutečná elita národa, protože nikdo jiný nemůže dosáhnout pozitivního obratu.“
    To je další zásadní tvrzení. Výše v diskuzi, se někdo ptá, kdo je to ta skutečná elita. Podle mého názoru to je každý, kdo nelituje svého času pro práci ve prospěch společnosti. Za mých mladých let to byl např. cvičitel v Sokole (tato organizace sice neexistovala, ale ze setrvačnosti se tak tomu dobrovolnému cvičení dvakrát týdně, říkalo). Věnoval se této činnosti ve svém volném čase, bez jakékoliv materiální odměny. Byl to ještě pravý Sokol.
    Dále bych mezi politiky považoval za elitu ty, kteří mají nějakou vizi národního rozvoje. Nikoliv pouze operativní řešení aktuálních problémů, i když tato činnost je také důležitá. Ale k tomu je třeba vyzískat jistou svrchovanost, nečekat jenom, jaké direktivy přijdou z EU.
    Takže elit mezi politiky, je hodně vzácně, ale elitou mezi občany, se může stát každý, kdo se pro to rozhodne a ve společensky prospěšné činnosti vytrvá. P.K.

    OdpovědětVymazat