Reklama

.

.

pátek 23. listopadu 2018

Udělat z bydlení opět věc veřejnou

Sociolog Tomáš Samec
Naděžda Straková
23. 11. 2018 Alarm
Praha patří mezi evropské metropole z nejhůře dostupným bydlením. Jak z této situace ven, nastiňuje sociolog Tomáš Samec.


Na pražském bytovém trhu už dlouhá léta poptávka převyšuje nabídku. Cena sto tisíc za metr čtvereční? To, co kdysi platilo pro nejluxusnější byty v centru, se dnes stává normou. Tomáš Samec, který působí v Sociologickém ústavu AV ČR v.v.i. v oddělení socioekonomie bydlení, věří, že existují i jiné možnosti než koupě bytu do osobního vlastnictví a bydlení v drahých podnájmech.

Je pár týdnů po volbách a nejeden politik na volebních plakátech sliboval, že pro všechny zajistí dostupnější bydlení. Je to vůbec reálné?

Reálné to je, ale bude to stát dost úsilí. V rámci České republiky se značně liší situace v Praze, Brně a v některých krajských městech oproti periferním regionům. V Praze a Brně je trh napjatý a ceny nemovitostí a nájmů rostou. V jiných regionech se řeší například obchod s chudobou a drahé nájemné neadekvátními byty nebo bydlením na ubytovnách. V Praze je nutné prosazovat aktivnější politiku bydlení ve spolupráci s městskými částmi. Je důležité přestat s privatizacemi bytového fondu. V Praze máme jen zhruba šest procent bytů v obecním vlastnictví. Pak máme problém řešit situaci, když ceny nemovitostí téměř z roku na rok vzrostou zhruba o čtvrtinu a bydlení se pro lidi se stává finančně nedostupné. 

Chybí tu dlouhodobé vize a strategie. S bydlením je to totiž běh na dlouhou trať. Za jedno volební období se mohou určité věci nastartovat, ale důležité je, aby bylo dostupné bydlení podporováno dlouhodobě. Dostupné bydlení je přitom výhodné pro celou společnost, protože nikomu neprospívá, když musí učitelé nebo zdravotní sestry dojíždět do práce hodinu a půl, protože si nemohou dovolit bydlet v Praze. To je stav, ve kterém se už ocitáme.

Kde můžeme hledat kořeny neutěšeného stavu s bydlením v Praze obecně?

Jednu z příčin lze spatřovat v přehnané privatizaci obecního bytového fondu a v tom, že s tím, co zbylo, neuměla Praha vždy efektivně nakládat. Tím nechci říct, že privatizace bytů jako taková je špatná, v devadesátých letech i později měla silnou politickou i morální podporu. Nicméně v současné situaci je nedostačující obecní bytový fond problém. Díky relativně levným hypotečním úvěrům se totiž řada lidí rozhodla si bydlení pořídit, případně i takzvaně investovat a koupit další byt na pronájem, což v Praze vedlo ke skokovému zvyšování cen nemovitostí i nájmů. Skutečnost, že nová výstavba je omezená a převážně v segmentu luxusního bydlení, tomu samozřejmě příliš nepomáhá, stejně jako prudký rozvoj krátkodobého pronajímání v širším centru Prahy. Nízkopříjmové skupiny nebo i studenti jsou z centra vytlačováni a Prahu to v mnohém ochuzuje. Na obecné rovině je problém, když se z bydlení stává komodita a když je pořizováno jako investice. Pak hrozí, že ti, kteří nemohou být investoři, protože nemají vysoké platy nebo bohaté rodiče, si bydlení prostě nebudou moci dovolit.

Jak z této neutěšené situace ven?

V první řadě jde o to ukázat, že existují nějaké další formy než jen vlastnické a soukromé nájemní bydlení a že tyto formy jsou dlouhodobě stabilní. Můžeme se bavit o různých formách družstevního, kolektivního nebo obecního bydlení. Družstevní bydlení má nálepku něčeho „socialistického“, ale v řadě dalších státech funguje. Nicméně bez určité infrastruktury a podpory se družstvo zakládá obtížně: je nutné mít právní znalosti, finanční zázemí a další expertizy. V tomto smyslu mohou obce – a obzvlášť Praha nebo Brno – se svými kapacitami nová družstva podporovat. Zároveň ne všichni mají kontakty, chuť nebo sílu družstvo zakládat – obecní byty by tu měly být i pro tyto lidi, případně obec může jednotlivé zájemce o družstevní bydlení propojovat. Jde o to, udělat z bydlení opět věc veřejnou, tak jak to fungovalo třeba i v historii Československa, kdy vznikaly progresivní a odvážné projekty včetně právě družstevního bydlení.

Kde se vlastně vzalo přesvědčení, že jedině soukromé vlastnictví je ten nejsprávnější model bydlení?

Z našich výzkumů na Sociologickém ústavu vyplývá, že představa o správnosti a normálnosti vlastnického bydlení je utvrzována často v rámci rodiny. Přispívají k ní také média, která opakují, že bydlení je „nejlepší investice“. Lidé pak mají představu, že prostě není jiná možnost než si vzít hypotéku, i když jim to není zrovna příjemné. Pokud by tu byly ale nějaké snadno dostupné a představitelné možnosti, jak to dělat odlišně, myslím si, že by lidé na bydlení „ve vlastním“ nutně netrvali. Samozřejmě že často vnímají nutnost zajistit se na stáří nebo přispět svým dětem, jako jim pomohli finančně jejich rodiče.

Lze vůbec překonat ve společnosti silně zakořeněnou preferenci vlastnického bydlení?

Myslím, že ji není nutné překonávat. Není nutné vnímat preferenci vlastnického bydlení jako jádro problému s bytovou nedostupností – to opravdu spočívá spíše v tom, že se bydlení stává jen a čistě investicí nebo komoditou a přestává plnit funkci přístřeší a domova. Důležité je ukazovat, že vlastnické bydlení nemusí být jediný dlouhodobě jistý, proveditelný a stabilní způsob, jak bydlet. Jakmile budou lidé vidět, že ty další způsoby jsou možné a že je lze relativně snadno realizovat, začnou se postupně dál rozvíjet. Je to ale běh na dlouhou trať – a je v něm potřeba vytrvalost.

Pomohlo by obnovení regulace nájemného?

Tím si nejsem jistý. Obávám se, že by se regulace nájemného mohla obcházet. Myslím, že lze efektivně spíše regulovat krátkodobé pronájmy typu Airbnb. V případě Airbnb nejde o to, že by se mělo zakázat, ale o to, jak omezit ty pronajímatele, kteří si z toho dělají čistý byznys ve velkém. Příklady, jak regulaci udělat efektivní, spravedlivou a vymahatelnou, nám ukazují Barcelona, Berlín nebo San Francisco. V tomto ohledu by se v Praze mohlo skutečně něco změnit, protože i politické strany si tuto nutnost uvědomují a ve svých programech měly různá opatření. Například omezení pronájmů na určitý počet dnů v roce. Jde tedy spíše o to, učinit nabídku na trhu bydlení širší, aby lidé, kteří na trh vstupují – například politiky často zmiňované „mladé rodiny“, – nebyli odkázáni jen na finanční pomoc rodičů, libovůli soukromých pronajímatelů nebo hypoteční úvěry. Ty byly v posledních letech sice dostupné, ale ve chvíli, kdy dochází k omezení jejich dostupnosti, se ukazuje, že jsme bezradní a nevíme, jak bydlení „těm mladým“ zajistit.

Existují u nás města, kde je situace příznivější?

Brno má stále poměrně rozsáhlý bytový fond, ale ukazuje se, že ani to k zajištění finančně dostupného bydlení samo o sobě nestačí. Lidé mohou aktuálně využít půjčku v rámci Státního fondu rozvoje bydlení, která má zlepšit dostupnost bydlení, ale reálně pomáhá jen mimo Prahu nebo Brno – je omezena na dva miliony korun. To přiznávají i zástupci ministerstva pro místní rozvoj. Poněkud zjednodušeně řečeno: kde je o bydlení zájem – například je tam rozvinutý pracovní trh –, tam budou ceny nemovitostí a nájmů vždy pod určitým tlakem. V místech, kde jsou ceny nemovitostí nízké, jsou zase obecně poněkud horší příležitosti na pracovní uplatnění.

Existují evropská města, kde je bydlení pro širší vrstvy společnosti dostupnější?

Často se dává jako příklad nejlepšího systému bydlení Vídeň. Ve Vídni jsou dobře kombinovány různé formy bydlení – vlastnického, obecního i kolektivního. Nicméně ráj na zemi to také není. Je tam problém s rostoucími cenami pozemků, rozvojem Airbnb a tlakem na růst nájmů i v bytech obecních, respektive bytech ve správě neziskových bytových asociací – hlavně u nově uzavíraných smluv. V posledních letech jsou ve výrazně odlišné situaci ti, kteří se do Vídně stěhují za prací a jsou „outsideři“ systému, a ti, kteří tam dlouhodobě bydlí a mají dlouholetou smlouvu, jež jim zajišťuje stále relativně nízký nájem. Zajímavým příkladem může být Lipsko, kde funguje síť domů, které jsou v kolektivním vlastnictví a které se navzájem podporují, například při financování nákupu dalšího domu. Tento příklad představili naši kolegové z Lipska na workshopu, který jsme nedávno pořádali.

Lze si z těchto měst vzít příklad?

Ano, ale nelze si představovat, že daný model lze jen okopírovat. Vznikal dlouhodobě a jen přenesení určitých mechanismů není záruka, že budou fungovat. Je to tedy inspirativní, ale zároveň si musíme sami vytvořit vlastní strategii a způsoby, jak dostupného bydlení dosáhnout ve specifických českých podmínkách. Zásadní je dobře fungující spolupráce mezi státními institucemi, obcemi, akademickou sférou a experty, těmi, kdo byty staví, a těmi, kdo se rozhodnou jít do něčeho nového, neotřelého a založí například nové družstvo. Protože bez dobrých příkladů a lidí, kteří budou v určitém smyslu průkopníci, se neobejdeme. Potřebujeme tedy dobrý legislativní základ, promyšlené strategie a politická opatření, ale zároveň i určitou aktivitu „navíc“, aby se nový model rozjel. Pak už to bude mnohem jednodušší pro všechny další, které dříve od založení družstva odrazovalo například to, že je to moc složité a pracné.

- - -


30 komentářů :

  1. Co tak vytvářet pracovní podmínky, aby polovina Moravy a severních Čech nemusela vandrovat do Prahy? O lidech u Užhorodu ani nemluvě.

    OdpovědětVymazat
  2. Měli by se stavět dostupné byty pro mladé lidi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenze je to svazane i s pracovnimi prilezitostmi....Kdyby byli rozumnejsi, nemuseli by vsichni do Prahy nebo do Brna.....Komuniste to proste meli propracovanejsi....at se na mne nikdo nezlobi,ale je to tak

      Vymazat
    2. Komunisté stavěli až sto tisíc bytů ročně v Československu!!!
      v roce 1990 dávali dekret na byt dvacetiletým smradům, kteří pro republiku ještě nic neudělali. Tak to srovnejte sto partou lumpů co tu vládnou posledních dvacet osm roků.

      Vymazat
    3. Pro 13:46 má to pár drobných "ale". Jen namátkou:
      1) Kdo je postaví
      2) Co staří lidé? Ti už bydlení nepotřebují?
      3) Co handicapovaní lidé?
      4).....Doplňte si dle svého uvážení.
      A hlavně KDO je postaví a za co.

      Vymazat
  3. Jinak od zacatku uprchlicke krize se po cele Evrope najmy skoro zdvojnasobily a ceny nemovitosti take vyletely strme nahoru.....Jedine,ktere pry klesaji jsou ty nadmerne (tedy luxusni)

    OdpovědětVymazat
  4. co to je za ho va do???
    rozkradení bytového fondu v době vlády zločinců v devadesátých letech prý mělo "silnou politickou a morální podporu".
    Další perlou je výrok: "Nízkopříjmové skupiny nebo i studenti jsou z centra vytlačováni a Prahu to v mnohém ochuzuje". Do třetice prý jsou "mladé rodiny" odkázány na bohatství svých rodičů!
    Všichni ti hebrejové rozkradli a rozkrádají státní i obecní majetek už bez mála třicet let. A teď když rozvrátili infrastrukturu měst a obcí i celého státu vůbec, tak nám za naše peníze-rozuměj daně nalajnují výstavbu jejich honosných bytů"
    TAK TO PRR!!!
    Pěkně popořádku!
    Nejdříve zajistíte dostupné bydlení tě, co na vás flákače celý život dřeli a pak si půjčíte od státu a sami postavíte vlastní byt v družstvu-státním!!!
    A byt splatíte!!!
    Nikdy jej nebudete moci prodat!!! Jen vrátit státu!
    A stavění v Praze? Na to zapomeň. Vobřezaní gauneři by vykáceli každý remízek, každý sad, každý park. Žižkov je toho důkazem. Legrace je v tom, že komunisté měli strategický územní plán propracován komplexně a pro většinu aglomerací! Znamená to, že pro obyvatelstvo bylo v "místě" zajištěno bydlení, práce, školy, doprava a pokud možno i rekreace a vyžití ve volném čase.
    Uvedu příklad: Přerov měl velkou zbrojovku a zaměstnával cca 4000 mužů. Aby mohli založit rodinu, postavil jim postupně podnikové a obecní byty. Aby měly práci v místě i jejich manželky, postavil textilky s cca 2700 místy. Školy, hřiště, kulturní domy atd.
    Byl jsem se tam podívat na přelomu tisíciletí. Textilky zavřené vojenská výroba živořila bytový fond a budovy terciální sféry včetně jeslí a škol rozkradené.
    Tak uplatňují sionisté genocidu v Čechách.
    V Praze, kam se všichni ženete, byty nehledejte. Co bylo to pejzatý rozkradli i čtvrt století po převratu se mladej Stropnickej chlubil, jak rozkradou zbytky bytového fondu obce Žižkov.
    Tato čtvrť s téměř sto tisíci obyvateli nemá téměř žádná kultůrní zařízení, ani jeden alespoň pět a dvaceti metrový plavecký stadion, nemocnici, atd. Doprava z centra vede z části velmi úzkými uličkami a tak neumožňuje průjezd všem autům. Tramvaje v uzlových místech projíždějí s intervaly jedné minuty. Komunisté plánovali postavit v Praze 28 tras metra. Jsou jen původní tři a několik stanic dostavěných vobřezanými zločinci patří do kategorie podpovrchové tramvaje. Na Žižkov v příštích deseti létech žádné metro nepovede! Okrajové části Žižkova měli čtyřproudové výpadovky. Bémova zodějská parta z nich udělala obyčejné ulice s cyklostezkami a přídavný pruh slouží jako parkoviště. Víte, milé selské boule, když k vám přijede někdo z nás, tak nám obejdete auto s hřebíkem. A vás přijíždí k nám do Prahy ČTYŘI STA TISÍC KAŽDÝ DEN!!!i
    Ne, k nám se nenastěhujete!
    Ať vláda zločinců začne stavět "novou" Prahu někde u Benešova, nebo u Českého Brodu. To je řešení. A pošlete těch DVANÁCT MILIONŮ TURISTŮ do prdele.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro 14:14 skoro vše dobře. Akorát za to mohou kominíci!

      Vymazat
    2. ... kominíci a cyklisté!!! Jinak velmi správné úvahy! Souhlas.

      Vymazat
    3. Sociolog má pravdu i v těch kritizovaných bodech:

      privatizace stáních i družstevních bytů měla velkou podporu mezi lidmi, a ne že ne!

      Nízkopříjmové skupiny nebo i studenti jsou z centra vytlačováni a Prahu to v mnohém ochuzuje - to je také pravda.

      A to, že ""mladé rodiny" jsou odkázány na bohatství svých rodičů je také pravda. Vzpomeňte si, kolik je okolo vás mamánků, kteří nezaložili rodinu a stále žijí a stravují se v mamam-hotelu.

      Pak se divte, že se nerodí děti a že jako národ vymíráme.

      Nejsmutnější na tom je, že ti mladí, na jejichž hřbetech rajtuje dnešní režim a zahraniční vykukové, volí blbce jako jsou zelení či piráti. Volí proti svým zájmům!!!

      Vymazat
    4. Naprosto presne

      Vymazat
    5. Pro 14:41
      ta vaše privatizace státního a obecního majetku byla krádeží za bílého dne!
      nepleťte si pojmy s dojmy. Cikáni, bezdomovci a študáci určitě nikomu nepomohou!
      všechny generace před vámi začínali na "ulici". na byt si našetřili prací o sobotách a nedělích, o dovolené, podepsali závazek se zaměstnavatelem na dobu cca PATNÁCTI ROKŮ, s tím, že firmu neopustí nebo složili zálohu u družstva a dva, tři roky chodili po práci na stavbu, aby postavili družstevní byt. Nechci vás nas.at, ale v šedesátých letech finanční záloha na dvoupokojový byt činila 19.000,- Kčs, dva roky práce - cca 120 hodin měsíčně a splácení bytu po dobu třiceti roků. Splátky společně s inkasem a fondem oprav činily za padesátimetrový byt 230,- Kčs měsíčně, při mzdě od 1800,- do 3700,- Kčs. Pokud hledáte informace o tom, čemu se říká SOCIÁLNÍ STÁT tak zajděte do kteréhokoliv domova důchodců! Tam se dozvíte pravdu!!! Rozhodně se vyhněte všem fakultám a všem jejich absolventům. Mladé rodiny byly samozřejmě podporovány rodiči. Ale nikdo by si nedovolil vynutit si byt nebo prostředky na něj od rodičů.
      na závěr dvě perly:
      V Praze na Vinohradech byly před válkou nejbohatší majitelé bytů a domů. Přesto mělo méně než čtyřicet procent jejich bytů vlastní koupelnu a splachovací klozet.
      Většina obyvatel republiky žila v nájemních místnostech, na rodinu často připadala jen jedna místnost, kde spaly v postelích i po třech a objekty nebyli určené k bydlení!!!

      Nezapomeňte na dva důležité faktory. Po roce 1990 ti zločinci za podpory státního rozhlasu a televize neustále útočí na celý národ s tvrzeními, že jsme zkostnatělí komouši, protože nechceme bydlet v nájemních bytech soukromníků.
      Zároveň se soudí se státem o náhrady za regulované nájemné. dnes si vymohli tržní nájemné. Kdo pochybuje, že jeto genocida Českého národa, patří do blázince nebo za katr.
      A ohánět se dětmi? Před válko žilo v jedné místnosti často deset dětí. Tedy jen spalo, přes den musili všichni na ulici. Po roce padesát žili v každém bytě dvě i tři děti. Dnes připadá na deset bytů pět psů a dvě děti!
      K založení rodiny nepotřebujete vlastní byt,
      k založení rodiny potřebujete stálou práci, klid a perspektivu v životě. A tu v kapitalismu devatenáctého století nehledejte.
      V roce 1990 připadal na každého občana ČSSR majetek ve výši 2.200.000,- Kčs. Rodinný dům typu okál s parcelou 500 m2 a garáží stál 300.000,- Kčs. Každý občan tedy vlastnil SEDM rodinných domů s obytnou plochou nejméně 100 m2. Z toho plyne, že čtyřčlenná rodina vlastnila dvacet osm domů. Tedy malou vesnici!!!
      A teď běžte věšet a střílet.
      Ať vám vrátí co ukradli, co všechno zničili. A Přeneste tyto dluhy na jejich děti a vnuky. Dokud to nesplatí.
      Nebuďte srabi nebo pochcípáte hlady.

      Vymazat
    6. Jasněěěě! Už není co znárodňovat, arizovat, vyhnancům zabavovat, ani rozkulačovat, privatizovat, vyvlastňovat, tunelovat, zpronevěřit či jinak uloupit. Budou už jenom zaslouženě „rýt držkou v zemi“, leniví, nepoučitelní a stádovití lumpenproletáři, státní zaměstnanci, parazitičtí komunističtí a postkomunističtí korytáři, estébáci, odboráři, grantoví politologové, sociologové, psychologové i psychiatři a další lemplovští kleptopracující, jakož i stejně parazitičtí, zamindrákovaní, práce neschopní eurobijci, exhibicionističtí neschopní, závistiví i zhulení pisálkové, buranští a lůze se podbízející režiséři, neschopní si ani společný kibuc či firmu založit, kde by se vlastníma rukama uživili, natož aby někoho dalšího zaměstnali. Ani Putin je živit nebude, ani čeští soudruzi ze svého.
      Komunistický manifest marxových, škromachů, ransdorfů, skálů, paroubků, falmerů, doubravů, žantovských, pitomiů, mamulů, středulů, humlů, zhovadilů a jiných žvanilů: Stát ať všechno poskytne, včetně alimentů, na úkor těch produktivních občanů a důvěřivých věřitelů státu. Dluhy se neplatí ! Souložit, kouřit a chlastat budeme už sami. Natisknout peníze a rozdat mávátka !!! Se Sovětským Svazem na věčné časy !!! Vyloudit z EU co se dá - a pak z ní hrdě vystoupit !!! Jako azbucké lenivé lůzokratické Řecko - náš vzor.
      Čecháčkovští komouši se nezmohou ani na vlastní puč - potřebují k tomu čobolovského Bureše - nástupce Husáka ???

      Vymazat
    7. Pro 17:08 Souhlas. Na vesnicích fungovala tzv. "sousedská výpomoc". Mohu mluvit za konec 60. let a dále. My jako laici jsme chodili sousedům pomáhat jako přidavači. Většinou pouze za stravu a pivo. S tím, že až budeme stavět my, dostane se nám stejné pomoci. Řemeslníci za ni schovávali práci načerno. Peníze šly z ruky do ruky. Všichni o tom věděli, ale nikdo to vážně neřešil. A dělalo se převážně o sobotách a nedělích. Ve všední den museli všichni do svých podniků. Ale dalo se. Družstevní výstavbu jste popsal přesně. Studenti si přivydělávali tím, že chodili odpracovat povinné hodiny za ty družstevníky, kteří je nechtěli a nebo nemohli odpracovat sami. Platilo se do 10.- Kčs/hod. Stejně tak se stavěly třeba garáže. Ostatní bydleli v nájeních bytech. Za 100m byt v paneláku(3+1)v krajském městě jsem platil 460 Kčs/měs. + 50,- Kčs za elektřinu. V ceně byl i sklep a společná prádelna. Plat jsem měl 3800,- Kčs a to bylo na tu dobu opravdu dost peněz.
      Pro 8:09 Motáte řadu akcí dohromady. Arizovali fašisti, rozkulačovali kapitalisti za první republiky (pozemková reforma šlechtických velkostatků...), znárodňovali kapitalisti po II. sv válce (lex Baťa, Schwartzenberg apod., kinematografie..). A nejen u nás, ale i ve Francii a Británii (těžký průmysl, doly, železnice...) a komunisti taky. "Tunel" ve významu v jakém ho používáte je termín, kterým obohatili čeští kapitalisté 90. let světový slovník (podobně jako naši předci pistole,houfnice, dolar, ale i bordel ve smyslu "nepořádek" atd.). A taktéž ho dovolili uloupit. Jmenujte mi jediný velký nebo i střední odnik, který je v českých rukou. Jak je vidět, tak už nám nepatří ani to pověstné "h..no". I kanalizaci mají Francouzi. Co se dluhů státu týče, tak ten udělali ti kapitalisti. Občan ho platí. Musí. A dluhy občanů jsou zkonstruovány tak, aby ani zaplatit nešly (viz problém exekucí). Alimenty nařídil platit stát a tak stát musí zajistit jejich placení. O puč se pokusili právě proti Babišovi. Ne poprvé, ale zase neslavně. Ve výčtu těch expertů jste důsledně vynechal všechny viníky této situace. Neměl byste to chlastat.

      Vymazat
  5. Nejlepší cesta je návrat k socialismu a neopakovat chyby, kterých se tehdejší vedení dopouštělo, jako např. omezování soukromého podnikání a pod.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak zrovna soukromé podnikání je myslím potřeba regulovat. Za komunistů bylo možné soukromě podnikat, ale bez zaměstnanců, pouze v rámci rodiny. Problém byl v tom a hovořil o tom i Jakeš na Červeném hrádku, že lidé zpohodlněli a do podnikání se jim nechtělo. Tedy do podnikání spočívajícím ve vlastní organizaci a prodeji své práce. Nikoli nacucnutí se na veřejné rozpočty, rozkrádání veřejného majetku, korupci, čachry s daněmi, podvádění a vykořisťování zaměstnanců. Takovéto formě podnikání skutečně tehdejší stát bránil.
      Obecně je ale škodlivé umožňovat takové podnikání, které vytváří zbohatlíky, kumulující bohatství a moc, umožňující ovládat státní správu.

      Vymazat
    2. pro: UKNOWN
      Socialismus tu skončil rozhodnutím Moskvy. Poslechněte si JUDr. Lubomíra Štrougala ze záznamu na youtube , kde jasně říká , že sovětská perestrojka je naše přestavba.
      V Rumunsku a v Jugoslávii to za závazné nepovažovali. Ale změna společenského zřízení tam proběhla přesto, jen jinak. Najděte si na wiki heslo Washingtonský konsensus.

      Vymazat
  6. Všichni tihle sociologové a myslitelé jen mlátí prázdnou slámu. V podmínkách ve kterých se nacházíme nelze řešit tzv. "sociální bydlení". Proč? Není definováno, kdo by byl ten konzument. Co by měl splňovat. Z hlediska příjmů? Z hlediska věku? Rodinného stavu a počtu dětí? Jak kontrolovat, že tyto okolnosti už nastaly a kdy končí? Situace s navíc neustále mění (nezaměstnaný sežene práci a po čase o ni zase přijde, má partnera pak ne a potom zase ano....). Kdo to nude sledovat. A to nepočítám finty, které se okamžitě vyrojí. To je jedna strana mince. A druhá je úrověň toho bydlení. Co by to mělo být za byty? Kolik místností, jak vybavené, v jaké lokalitě.... A hlavně, kdo to všechno bude platit? Podobný nápad byl s těmi půjčkami na studium. Stát mi půjčí na studia a já mu to pak z platu vrátím. Premisa: všichni dostudují, všichni budou premianti a všichni seženou výborně placenou práci. Kdo bude hlídat, jestli studuji? Jestli jsem dostudoval, jestli jsem dostal práci, a když ne tak jestli jsem vůbec nějakou práci hledal, a když jsem ji našel, jestli ji mám potřebnou dobu na splacení (chvíli ji mám, pak nemám a pak zase mám), kdo bude sledovat jaký mám plat? atd atp. Byla to blbina už z principu, ale politickým myslitelům vydržela dost dlouho. Jediné řešení je v lidech samotných. Musí mít možnost si vydělat tolik, aby měli na nájem a nebo na vlastní bydlení. A bydlet podle toho, na kolik mám. Podpora státu by měla směřovat do prostoru, který je mu vyhrazen. Tedy zákony a politika. Obce by neměly dovolovat developerům rozšiřovat se na úkor okolí, dokud nejsou zastavěny všechny proluky v obcích a městech (jen v Brně kolik je zpustlých továren od Maloměřic po Komárov, v Praze Libeň a Holešovice, ale i střed města - Apolinářská...). Dále podporovat daňovými úlevami rodiny s dětmi (rodina = muž + žena + děti, aby bylo jasno). Má i další možnosti. Na námi opěvovaném Západě jsou prázdné byty tvrdě zdaňovány. Ale je pravda, že je zase prostor pro vymýšlení konstruktů, které nemají v kapitalismu prostě naději na realizaci. je možno stavět vzdušné zámky do nekonečna. Naši politici jsou v tom mistři. Ale každý vzdušný zámek se okamžitě zhroutí jakmile narazí na realitu. A to bude i tento případ. Sociální byta podle těchto představ bylo možno stavět pouze za socialismu. A taky se stavěly. Jenže jeden myslitel je označil za "podivné králíkárny", do kterých zlí komunisté zavírali lidi. Zkuste dnes tu králíkárnu koupit na Jižním městě v Praze nebo Líšni v Brně. Ekonomické zákony se nakonec vždycky prosadí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cetla jsem,ze komuniste pocitali se zivotnosti tech "kralikaren" jen 50 let...Mezi tim mely byt postaveny byty novejsimi postupy (proste meli to planovani) Moc si nedokazu predstavit,co se tedy bude dit az zacnou mit panelaky stejne problemy,jako treba v dnesni dobe mosty

      Vymazat
    2. Malá rada: oddělujte to vaše psaní odstavcema. Jinak to každý číst nebude.

      Vymazat
    3. 14:49- to byl prvotní odhad, který se po zkušenosti prodloužil na 80 let.

      Vymazat
  7. V populárním seriálu Ulice není žádný problém sehnat byt ani pro bezdomovce,co takhle oslovit scénáristy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máte pravdu, pokud je to vzkaz anonymovi ve 14:20.

      Vy zase prozměnu pište vždy do vlákna pod příspěvek, na který reagujete. Jinak vnášíte do diskuze zmatek (jako např. teď)

      Vymazat
  8. k těm králíkárnám, ty první měli životnost jen třicet roků. v jedné zrovna bydlím. ty z osmdesátých roků padesát. To není podstatné. Podstatné je, že socialistický režim stavěl intenzitou až sto tisíc bytů za rok. v roce 1988 se Adamec jménem strany omlouval, že v budoucnosti nebudou moci zajistit všem dostatečně vysokou životní úroveň. Za pár týdnů si Havel přivlastnil čtvrt miliardy a Lucernu a poslal celý národ na ulici.
    Pořád jsou tu zástupy tleskačů, kteří při vyslovení jména Havel uroní slzu. A nejvíce jich je mezi sociologama a vůbec našimi studenty. To vše jim vtloukají ty nány od mateřských školek.
    Pokud nechcete chcípnout hlady, tak jim nic nedejte zadarmo. Jde o přežití.
    Pracuji v kolektivu osmi lidí. Je mi tři a šedesát. Nejstaršímu z kolegů je o dvacet čtyři roků méně. Všichni hulí trávu, hledají jakoukoliv příležitost nedělat rukama a počítají miliony, které jim spadnou do klína po smrti jejích rodičů. V zásadě nenávidí sourozence, kteří by jim krátili dědický podíl.
    to je realita

    OdpovědětVymazat
  9. Stát musí začít stavět státními organizacemi a tak eliminovat více jak 50% navýšení ceny proti skutečným nákladům. Takto postavené byty prodávat na úvěr lidem které v tom místě potřebují s tím že je nemohou určité roky /životnost/ prodat.

    OdpovědětVymazat
  10. státní byty zůstanou vždy státními!
    ať zaplatí kauce na bydlení banky a monopoly v mimořádné dani

    OdpovědětVymazat
  11. Deregulace bytového hospodářství skončila fiaskem, také nikdo nebyl schopen za 29 let stanovit maximální ceny nájmů v bytech a na ubytovnách, neřeší se sociální byty , kecá se o tom jen před volbami a skutek utek, všechno se rozprodalo a rozkradlo.Lidé se chovají jak hloupé ovce už 29 let, nechají si sr.....t na hlavu

    OdpovědětVymazat
  12. Tomáš Samec ví velký kulový. Vyřešení bytové krize trvalo po roce 1948 řekněme 30 let. V letech 1972-89 se stavělo 70000 bytů ročně. Podstatné bylo to, že každý nájemník dostal dekret na dobu neurčitou (tedy do smrti nebo výměny za jiný dekret). Pak přišel idiot, který označoval paneláky s byty 1. kategorie za králikárny. A k němu přibyli pitomci, kteří mluvili o neviditelné ruce trhu. Naučili se pár frází. Máme geniálního Klause, prý světového ekonoma, tak proč se začal zabývat klimatem a jinými ptákovinami a nehledá řešení pro problémy, které on a jeho další kumpáni způsobili po roce 1989.

    Bezmála tři roky se snažím najít sociální byt pro nemocného člověka. Během té doby byl k dispozici jen pronájem pokoje za 8000, byl na dobu neurčitou, ale smlouva byla vypovězena, majitel zjistil, že se na něm dá víc vydělat. Pak přišla garsonka (nájem a kauce dohromady 24k). Ale jen na rok. Takže další hledání: nezařízená garsonka (nájem předem, 2 nájmy kauce a 1 pro realitku, tedy celkem 50k aby se majitel vůbec uvolil jednat). A zase jen smlouva na jeden rok.

    Oslovil jsem 170 poslanců, Magistrát, i starostku své městské části. Vysvětlil jsem, co ta osoba může dělat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu. Psal jsem i ministryni práce (oběma posledním). Chtěl jsem odpověď na dvě skromné otázky (1) co má dělat ta nemocná osoba a (2) co mám dělat já, protože nechci mít trvale odpovědnost za člověka, který bez mé finanční pomoci skončí na ulici. Z ministerstva jsem dostal "knížecí rady" že na Úřadu práce mají pro všechno formuláře a že se ta osoba musí sama snažit. Tak jsem jim poslal souhrn co všechno ÚP zamítl. Často s naprosto debilním odůvodněním.

    Mám-li to napsat slušně, polovina poslanců poštu vůbec neotevřela a ta druhá se na celou věc vysrala. Byly dvě výjímky kníže Schwarzenberg, který mi na transparentní účet poslal 1000 korun (které někde odečte z daní) a Jana Černochová. To je ta militantní poslankyně, propaguje zbrojení a hájí zájmy Izraele, jako by byla poslankyní Knesetu.

    Ta nějakou dobu předstírala zájem, ale pak ji celá záležitost asi začala otravovat a přestala komunikovat. Nedpověděla ani na můj doporučený dopis.

    Psal jsem i Olze Richterové, to je místopředsedkyně Pirátů, která má v referáru sociální záležitosti. Je to sestra Ferjenčíka, taky od nich. Jednou odpověděla a pak jí případ přestal zajímat.

    Je v jakési skupině, která dala dohromady desatero pro řešení bytového problému. Podle fotografie to jsou všechno lidé, kteří z jimi nenáviděného komunismu pamatují tak mateřskou školu.

    Napsal jsem Richterové o pořadu, který byl v ČT. Na první pohled krása. Jakási skupina v Brně má na hraní 10 bytů. Přemístí do nich deset samoživitelek (to jsou blbky, které nevědí o radě jistého Bělobrádka, že si za bídu mohou samy, protože se nenašly pořádného chlapa).

    Takže přišla TV, natočila děti, které si hrají v pokoji a maminu u sporáku. Informace o tom, že to je jen na jeden rok, a že se pak budou muset postarat samy o sebe se choulila někde v pozadí.

    Pokud budou hledat podnájem, budou musetmít na kauci, první nájem a všimné pro realitku. A zase to bude jen na jeden rok.

    Kdyby si chtěly koupit byt, tak by potřebovaly nejméně 2 milióny a mít 10 nebo 20% v hotovosti, aby mohly žádat o hypotéku. A příjem, aby ten zbytek mohly splácet.

    No a pak ve Sněmovně slyšíte hřímat jistého Michálka, který obviňuje Babišovu vládu, že nevyřešila bytovou krizi (a spoustu dalších věcí) a tak bude hlasovat pro nedůvěru vládě.

    OdpovědětVymazat
  13. nač tolik emocí? je to systémem a asociálními psychopaty, kteří nám vládnou.
    řešení je nasnadě. každý, kdo se dopustí hospodářského trestného činu dostane deset roků nucených prací - budou stavět státní byty, a propadnutí majetku. Všechny hospodářské trestné činy proti státu od 1. 1. 1990 jsou nepromlčitelné.

    OdpovědětVymazat
  14. Tak to vypadá, jakoby nerozumní Čecháčci zase volali po těch hrozných bytových družstvech, které stavěli 3 + 1 byty: 15 tisíc předem a 150 Kč měsíčně splácet hypotéku. Kolik pak lidí se za toho hnusného socíku dostalo do "dluhové pasti", dnes v zářném kapitalismu je to pouhý milion z 10, který stojí pod blahodárným působením popravčích - exekutorů a lidumilných advokátů!
    Babiš: "Města, když postaví tisíc bytů a z toho 200 bude sociálních, tak dostanou od státu 100 % dotaci". No jenže Babiš zapomněl, že se polovina nákladů rozkrade, ještě než se kopne, takže musí stát dát peníze na 2 tisíce bytů, aby se postavil tisíc a ty sociální se musí redukovat na počet možných sklepních bytů. Přece tu pracující chátru kapitál neumístí do nadzemí - to je určeno jen pro nadlidi!

    OdpovědětVymazat