Reklama

.

.

neděle 4. listopadu 2018

Zákeřný mýtus o magickém americkém vojákovi

Danny Sjursen
4. 11. 2018  překlad Zvědavec
Neděláme zázraky. Jsme konec konců jen vojáci - nejvíce se na bojích podílejí mladí, kteří sotva překročili hranici puberty, a důstojníci, kterým je okolo 25 let. Přesto se zdá, že tvůrci politiky ve Washingtonu a občané, korzující po hlavních třídách, jsou přesvědčeni, že pouhá přítomnost několika stovek nebo tisíců amerických vojáků může změnit společnost, porazit špatné lidi a přetvořit svět.


Můj kolega to nazývá mýtem magického vojáka: Rozmístěte americké jednotky v nějaké zemi, kde je strašlivý chaos, a voilà - problém vyřešen!

Zní to skvěle, ale tento druh klamného myšlení vede Spojené státy z jedné šlamastyky do druhé, přičemž bylo zabito zhruba 7 000 amerických vojáků a téměř milion místních obyvatel. Po 17 letech zbytečné a nerozhodné války je naprosto neuvěřitelné, že koalice republikánů (většinou neokonzervativců) a demokratů (neoliberální přežitky) se stále drží myšlenky, že američtí vojáci disponují magickou mocí. Je na čase přehodnotit záznamy o našich mladistvých vojácích a překoncipovat skutečné - omezené - možnosti vojenských sil.

Standardní washingtonská verze o armádě, určená pro média, zní zhruba takto: Vezměte jakoukoli nestabilní muslimskou zemi, v níž jsou nějací islamisté; pusťte tam pár tisíc amerických vojenských poradců, školitelů nebo bojových jednotek; nechte je tam na dobu neurčitou - a hlasitě prohlašujte, že pokud by tito vojáci měli někdy odejít z muslimské země, tak ta země se bezpochyby zhroutí a USA budou přímo ohroženy.

Obdobná verze přesně této formulace již byla vyzkoušena - v tomto pořadí: Afghánistán (2001- do současnosti), Irák (2003 - do současnosti), Sýrie (2011 - do současnosti), souběžně s celou řadou menších regionálních míst: Libye, Niger, Somálsko, atd. Někdy se počet vojáků navýšil až na téměř 150 000 (Irák), jindy jsou pozemní jednotky a týmy speciálních jednotek menší (Jemen, Somálsko), ale základní plán je vždy stejný - americké vzdušné síly, plus přepadová komanda, plus školitelé a poradci mohou nějakým způsobem stabilizovat to, co je nestabilní, zabezpečit to, co je nezajištěné, a - nakonec - doufáme, že vytvoříme „malou Ameriku“ v muslimském světě. Existuje jen pár problémů s tímto učiněným náboženstvím amerického militarismu: 
1) zřídkakdy to nejprve konzultujeme s místními obyvateli, než zahájíme „křížovou výpravu“ a
2) Musí. To. Ještě. Začít. Fungovat.

Nahlédněme tedy do světa absurdních intervencí USA od 11. září. V Afghánistánu nám ultra jestřábi opakovaně tvrdili (a stále tvrdí), že na podporu vlády v Kábulu je třeba více vojáků. Upozorňují na to, že bez těchto magických vojsk se vrátí Al-Kájda a americká domovina bude ve vážném nebezpečí. Samozřejmě je fakt, že v Afghánistánu je relativně pár takových bojovníků, a Talibán - náš prvořadý soupeř - nemá ani kapacitu či záměr ohrozit USA. Tihle lidé chtějí dobýt Kandahár, nikoli Kalamazoo...

Poté přišla invaze do Iráku, eufemisticky nazvaná Operace Irácká svoboda, která začala jako fantastický pokus o vytvoření liberální demokracie mezi řekami Tigris a Eufrat - vše na zteč. Před rokem 2006 se toto dobrodružství téměř rozpadlo, protože zemi zachvátila otevřená občanská válka. Teprve poté - podle populárního, rozšířeného vojenského a politického mýtu- nový generál David Petraeus a asi 30 000 „magických“ amerických vojáků zkrotilo situaci. Když se na to podíváme zpětně, nebylo to tak. Americká armáda si koupila bývalé nepřátele, kteří měli na rukou krev Američanů, a kteří dočasně snížili úroveň násilí. Washington nikdy nedosáhl nějakého životně důležitějšího politického urovnání v Bagdádu, a poté, co Američané odešli, Irák upadl během tří let opět do chaosu. A naši zázrační vojáci letěli zpět do Mezopotámie.

Právě v té době se zrodil druhý mainstreamový - a naprosto hovadský - mýtus: Že kdyby Obama zanechal 10 000 „magických“ vojáků v zemi, v Iráku by bylo vše v pořádku a ISIS by nikdy nevznikl. Takové tvrzení popírá působení Iráčanů (kteří nakonec rozhodnou o svém vlastním osudu), nadhodnocuje schopnosti amerických vojáků a ignoruje skutečnost, že to byla právě irácká vláda, kdo odmítl podepsat smlouvu o zachování přítomnosti americké armády v zemi. Samozřejmě, že ve verzi o zázračných vojácích je to vynecháno nebo ignorováno.

Totéž platí o přítomnosti menších jednotek USA v Sýrii, Africe, Libyi, Jemenu, Somálsku, a tak dále, a tak dále. Jsme si jisti, že jen o trochu větší vzdušné síly, o drobet více přepadových komand, a několik dalších vojenských poradců zkrotí nebezpečí, stabilizují to, co je nestabilní, a zajistí americkou bezpečnost. Problém spočívá v tom, že v žádném případě se nezdá, že by byl někdo schopen formulovat strategii odchodu. Je to z toho důvodu, že žádná neexistuje! A v tom je právě háček - dokud budou Američané přesvědčeni o zcela mimořádných schopnostech amerických vojsk, Washington bude nucen nechat jednotky stále nasazené. Pokud by totiž měly odejít (z kterékoliv z těchto různých lokalit), budou nám tvrdit, že v tom regionu a v amerických městech vznikne chaos, a že se rozšíří mezinárodní teror. Pokud tohle není vzorec pro věčnou válku, pak nevím, co jiného by to bylo!

Různé intervence „války proti teroru“ mají v nejlepším případě pestré záznamy. Většinu z nich tvoří naprostá strategická selhání. Názorně předvádějí vlastní limity amerických vojenských sil a potřebu pro přísné analýzy nákladů a přínosů, které by měly být vypracovány ještě předtím, než se přistoupí k osudnému kroku, kdy budou američtí vojáci - muži i ženy - nasazeni a vystaveni nebezpečí.

Přesto pokud jde o války, jejich konec je v nedohlednu. A proč ne? Prezidenti (obou stran) využívají moc téměř jednostranně; Kongres zanedbává své povinnosti dohlížet na války; zpolitizovaný Nejvyšší soud neprojevuje žádný záměr rozhodovat o ústavnosti válečných pravomocí prezidenta; a občané, no, ti by se mohli starat méně. Bez branné povinnosti, s rozptýlením, které nabízí různé technologie, a s pravidelným přísunem informací z médií, zaměřených spíše na drobnosti než na podstatu, jak bychom mohli očekávat, že by o to měl americký lid velký zájem?

Pravdou je, že válka o velký Blízký východ skončila. Amerika prohrála - jen to není schopná přijmout. Tragédie - a fraška - toho všeho je, že určitý počet amerických vojáků a bezpočet místních civilistů zemře, než Washington přestane tento fakt popírat a přijme strategickou porážku.

Nemohu říci, kdy to bude; ale je jisté, že moje vlastní děti budou do té doby ve vojenském věku... a stejně tak i vaše.


The Insidious Myth of the Magical American Soldier vyšel 30. října 2018 na ICH. Překlad v ceně 392 Kč Zvědavec.

4 komentáře :

  1. Nejenom mladí, ale povětšinou ti kteří armádu volí jako menší zlo (než vězení). A další část je anbiciozní blbové jako u nás, kteří se jinde neuplatní.

    OdpovědětVymazat
  2. To jsou neuvěřitelně malé ztráty okupantů za ně bojují nastrčené figurky.

    OdpovědětVymazat
  3. Dokud budou moci USA tisknout ničím nekryté US Dolary nic se nezmění. Ozbrojené síly USA mají neomezený úvěr jak časově tak co do výše.

    OdpovědětVymazat
  4. Opravdu srozumitelné, magický americký voják? Jsou přesvědčeni o své výjimečnosti, že ani chvilku nepřipustí, že rozesírají celý svět. Pěkný článek, odhalující jejich strategii, která snad selhává. Z jakého důvodu je podporována, proč jí západní země tak skálopevně "věří", nebo jim snad také vyhovuje? Mír nevynáší a když už tak pro všechny, válka jenom jim.

    OdpovědětVymazat