Reklama

.

.

čtvrtek 20. prosince 2018

Pokleslé poselství z hory „SINAJ“ Letargie Stále komise pro BIS aneb kdo směruje BIS

Petr Sak
20. 12. 2018
V kybernetice a dalších disciplínách je znám pojem černá skříňka (black box). Tento pojem znamená, že známe produkt, ale neznáme jeho tvůrce a z tohoto produktu usuzujeme na tvůrce (černá skříňka). Dokonce i v zoologii je pro odborníky trus zvířete zdrojem velmi mnoha informací o původci tohoto trusu. Podobně běžný čtenář nezná BIS (černá skříňka), ale z jeho produktu – Výroční zprávy za rok 2017, může činit závěry o jejím tvůrci. A na tomto principu je postaven tento článek.


Z hory Sinaj (Oreb) přinesl Mojžíš Jahveho poselství židovskému národu. V prosinci byl český národ obdařen poselstvím BIS - Výroční zprávou za rok 2017. Co mají obě zprávy společného je tajemné autorství, nemožnost s autorem polemizovat, absence oponentury textu, u poselství ze Sinaje adorace božského původu poselství židovským národem, v případě poselství z BIS jeho zbožštění redaktory České televize a přidruženými médii, Pražskou smečkou a částí politiků. Čím se však odlišuje? Poselství se Sinaje se rozšířilo do celého světa a je známé tři a půl tisíce let. Poselství z BIS nečetli ani redaktoři ČT, kteří provozovali jeho adoraci, a za dva měsíce nikdo nebude vědět, že BIS takové poselství českému národu předal. Poselství ze Sinaje je kvintesencí ducha, poselství BISu je pokleslou urážkou lidského intelektu.

Ve Výroční zprávě za rok 2017 BIS přichází s velkým odhalením - Rusko a Čína a jejich diplomaté usilují o vliv v České republice. Co toto zvěstování českých zpravodajců znamená?

Již Aristoteles říká, že člověk je tvor společenský - zoon politikon. Psychologie a sociální vědy tvrdí, že člověk je jednota biologického, psychického a sociálního, přičemž sociálním se člověk nerodí, ale stává v procesu sociálního zrání. Úspěch člověka v evoluci a jeho vítězství v soutěži s jinými tvory byl důsledkem jeho dvojjedinosti, zároveň je individualitou a součástí sociálna. Jeho jednání jako jedince a součást sociálna se naplňuje celou řadou mechanizmů a sociálních jevů. Všimněme si dvojice moc a vliv. Moc je schopnost prosadit svůj zájem ve vztahu k druhým i s použitím silových prostředků, i proti vůli těch, vůči nimž je moc prosazována. Vliv je psychosociální propojení sociálních entit bez použití silových nástrojů, zvnitřněním přístupů, názorů, postojů, hodnot, zájmů ovlivňujícího ovlivňovaným. Tento proces je nastartován a oživován mezi subjekty, mezi nimiž existuje pozitivní vztah. Ovlivňující má prestiž, vyvolává pozitivní emoce u ovlivňovaného. Vliv a ovlivňování jsou důležitou součástí sociální interakce. Vliv a ovlivňování je efektivnější než silové prosazování moci. I pracovník BIS usiluje o vliv na svou manželku, na děti, na kolegy, nadřízené, podřízené.

V politice můžeme pozorovat proměnu vlivu a moci politiků a politických stran. Vypovídá to také o krizi politických elit v Evropě, zvláště té v západní části. Emanuel Macron měl vliv na Francouze, v důsledku toho, jak byl Francouzi vnímán a přijímán. V důsledku jeho působení se jeho vnímání Francouzi mění a jeho vliv se ztrácí a je nahrazován mocenskými prostředky. Jako na divadelní scéně jsme mohli pozorovat během několika týdnů vlivem konfrontace hnutí žlutých vest rozpouštění vlivu E. Macrona a nástup silových mocenských prostředků. Podobný proces ztráty vlivu můžeme pozorovat u Angely Merkelové, která zvolila kontrolovaný ústup z pozic odchodem z funkce předsedkyně CDU. Obdobný postup zvolila britská premiérka, která uhájila post předsedkyně konzervativců slibem, že sama odejde před příštími volbami. U bruselské elity již nejde pouze o pokles vlivu, ale o katastrofální propad zvláště u šéfa komise, notorického alkoholika, předsedy parlamentu bez maturity, a představitele bez podpory vlastní země (Donald Tusk, pozn. red.). Jejich nekompetence způsobila brexit, proměnu politické scény v Itálii, napětí mezi EU a středoevropskými státy, vznik či posílení netradičních protestních stran a pokud nedojde k jejich nahrazení kompetentními politiky a ke změně politiky, tak dojde i k rozpadu EU.

Vliv je přirozenou, imanentní součástí sociálního jednání a sociální komunikace, takže objev BIS snahy někoho uplatnit svůj vliv, má asi tak velkou poznávací hodnotu jako sdělení, že matky milují své děti.

Co je posláním diplomatů, diplomatických úřadů nebo zařízení jako jsou České domy v zahraničí? Samozřejmě na předním místě je uplatňování vlivu své země v daném státě.

Více informací, než tím, že BIS jmenuje, kdo chce u nás prosazovat vliv, poskytuje čtenáři tím, koho nejmenuje. Copak USA, Německo, Izrael, Francie, Velká Británie a další státy u nás nechtějí uplatňovat svůj vliv?

Na oficiální tiskové konferenci německá kancléřka prohlásila, že k odsunu sudetských Němců nebyly morální ani politické důvody a v jiném svém projevu požadovala, aby se členské státy Evropské unie vzdaly své suverenity. Totéž ve vztahu k Československu požadoval Adolf Hitler. Ten svůj záměr realizoval a výsledkem byl Protektorát Böhmen und Mähren a 300 000 mrtvých. Jak to, že BIS nereflektuje takovéto hrozby ze strany státu, s kterým máme tak tragické historické zkušenosti. Argument, že nyní máme spojence neobstojí, spojence a dokonce ty samé, jsme měli i při obsazování Československa nacistickým Německem. Také politická strana AfD zpochybňuje výsledky 2. světové války. 2. světová válka, její důsledky a poválečné uspořádání jako výsledek smluv a dohod, jsou pro náš stát životně důležité. Jak to, že BIS tyto závažné bezpečnostní hrozby ignoruje? A jaká jsou kritéria BIS pro hodnocení bezpečnostních hrozeb státu? Má BIS vůbec nějaká kritéria pro analýzu a hodnocení a pokud ano, proč nejsou ve zprávě publikována?

BIS neuvádí vliv jiných států proto, že nemá kompetence ke zjištění vlivu těchto států nebo tato redukce byla v zadání? Pokud byla v zadání, kdo dává BIS takové zadání?

Důležitější než snaha mít vliv, je jak chce subjekt vliv využít, k čemu má vliv sloužit. Nechce například Rusko získaný vliv využít k další debilizaci české populace prostřednictvím České televize? Pro BIS jistě existují indicie, které snahu o pronikání ruského elementu do českého prostředí potvrzují. Šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie se stal Rus Semjon Byčkov, který se již snahou o pronikání ruského vlivu zcela odhalil. Chce s Českou filharmonií nahrát všechny symfonie Rusa Čajkovského. Doufejme, že pracovníci BIS jsou tak vybráni, že pravděpodobnost, že mohou být zasaženi hudbou Čajkovského, je minimální.

A že případ Byčkov není náhodný dosvědčuje koncert ruské světové sopranistky Anny Netrebko a to přímo v centru Prahy v Obecním domě, nedaleko místa, kde se konala konference, na níž se ruští revolucionáři rozdělili na bolševiky a menševiky. BIS by neměl vliv Anny Netrebko podceňovat. Špatné příklady táhnou. Po jejím vyznamenání Vladimírem Putinem převzal od Vladimíra Putina vyznamenání i český písničkář Jarek Nohavica. O nebezpečnosti Anny Netrebko svědčí i to, že koncertu Alexandrovců chtěla Pražská smečka zabránit vlastními těly, zatímco u koncertu Anny Netrebko, který byl vyprodán během několika hodin, se o to ani nepokusila.

BIS se ve zprávě věnuje také českému školství. Zde dokonce předčí organizaci, jíž je nástupkyní – STB, ta do obsahu vzdělávání nezasahovala. Nezabývá se propadem úrovně vzdělávacího systému na všech úrovních či dopadem působení Kateřiny Valachové na české školství, ale vystupuje jako expert na českou historii a didaktik výuky historie. BIS přichází se závažným zjištěním, „na českých školách je stále vliv sovětské vědy“. Možná by se měla BIS zaměřit také na USA, tam by došla k ještě hrozivějším poznatkům, nebýt sovětské vědy (a co nacistických vědců), američtí kosmonauti by nebyli v kosmu.

BISce se nelíbí idea slovanské vzájemnosti. Zde nemůže navázat na tradici STB a jde až k aktivitám tajné policie Rakousko Uherska c.k., která také vnímala slovanskou ideu vlastizrádně. Jak mohla BIS připustit natočení dvoudílné televizní inscenace „Rašín“, navíc dokonce režisérem bývalým předsedou KSČM, v níž vystupoval i Karel Kramář, přední zastánce ideje slovanské vzájemnosti a významný prvorepublikový politik a předseda vlády? Byl dokonce odsouzen k trestu smrti. Dnes by ho před BIS zachránilo, že trest smrti byl zrušen.

Idea slovanské vzájemnosti je součástí daleko složitějšího vztahu k Rusku, s nímž se na rozdíl od BIS kompetentně vyrovnávají např. T.G.Masaryk a K.H. Borovský a další vzdělaní filosofové a umělci. Tento vztah a potýkání se s ruskou kulturou je součástí české identity, stejně jako potýkání s německou kulturou. Pokud se chce BIS věnovat takovýmto tématům, což si myslím je daleko mimo úkoly a právo BIS, měl by zásadním způsobem povýšit vzdělanostní úroveň svých pracovníků.

Nelibost BIS se však neomezila pouze na ideu slovanské vzájemnosti, BIS má problém i s národním obrozením. České národní obrození je v lidské civilizaci něco mimořádného a hodnotného. V krátkém historickém období došlo k nebývalému vzepětí ducha, který se projevoval v rozvoji jazyka, školství, vzdělanosti, umění, budováním kulturních a vědeckých institucí (Národní divadlo, Národní muzeum), seznamováním se světovým kulturním dědictvím překlady světového písemnictví. To vše se dělo v době, kdy jiné evropské národy zotročovaly a vysávaly na jiných kontinentech celé národy, z nichž vytvářely své kolonie a to ještě ve jménu křesťanství. Klasický koloniální systém zanikal teprve po 2.světové válce a lidská civilizace stále trpí jeho důsledky. Úžasný vzmach českého národa v národním obrození je perlou v jeho národní identitě a normální Čech má být na co hrdý. Jak vysvětlit pochybnosti BIS nad národním obrozením? Pro starší generaci je národní obrození hodnotou a u mladých pracovníků BIS pochybuji, že vůbec vědí, že nějaké národní obrození bylo a pokud ano, tak jim tento pojem nic neříká. Kdo je tedy za tímto útokem BIS, který je v souladu se zpochybňováním českého národa a vlastenectví v posledních letech? Má uvedený trend v české společnosti a útok BIS společného jmenovatele? Přeci BIS je instituce českého státu, který je organizační strukturou české společnosti a českého národa. Proč BIS, která by měla hodnoty českého národa chránit, na ně útočí?

Není to snad nějaká malicherná chybička, která se nedopatřením dostala do textu? Řadu let na webových stránkách BIS byla definice extrémizmu. Několik vět mělo otřesnou jazykovou úroveň, slova byla použita nesmyslně, celé věty nedávaly smysl. Dítě v páté třídě by muselo za takový sloh dostat pětku. Vzhledem k tomu, že to byla oficiální webová stránka BIS, nešlo o negramotnost jednoho autora, ale celé BIS. Na základě tohoto textu jsem hodnotil intelektuální úroveň BIS jako bezpečnostní hrozbu státu. Z definice se dalo vyvodit, že extrémizmem je zdůrazňování národa. Z této definice vyplývalo, že čeští letci, kteří zahynuli v bitvách nad Anglií, byli extrémisté, protože čím mohu více stvrdit hodnotu národa než obětováním života. Extrémisty byli i prezidenti Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman, kteří in memoriam udělovali těmto extrémistům státní vyznamenání. Extrémista byl i Bedřich Smetana a lidé, kteří se skládali na stavbu Národního divadla a při uvedení operního díla Libuše by mělo pod vedením BIS vtrhnout do Národního divadla policejní komando a všechny extrémisty, tedy účinkující a diváky zatknout.

Každá moc má tendenci svou moc reprodukovat a rozšiřovat. U politických stran je tato snaha legitimní a transparentní a funkční vůči systému. Usilování represivních a zpravodajských institucí o navyšování své moci je vůči demokratickému systému a politickému procesu dysfunkční. Krajně nebezpečné je to proto, že mocenské aktivity těchto organizací jsou provázeny netransparentností, nekontrolovaností, sítí svých agentů, které prosazuje do nevyšších pozic. Připomínán bývá Vladimír Putin, ale kariéru v CIA s vyústěním v pozici jejího šéfa prodělal i nedávno zemřelý americký prezident George Bush. Američtí prezidenti Dwight David Eisenhower a John Fitzgerald Kennedy varovali před mocí vojensko-průmyslového komplexu a zpravodajských služeb pro USA[1]. Zakladatel a doživotní ředitel FBI John Edgar Hoover byl za svého života považován za velkého Američana. Po jeho smrti se veřejnost dozvěděla, že shromažďoval na všechny politiky, senátory, kongresmany, prezidenty informace a na každého měl svazek. Pokud ho prezident, jako J.F.Kennedy chtěl odvolat, ukázal mu, co na něj má a ředitelem zůstal. Desetiletí byl politický život USA zásadním způsobem určován tímto deprivantem a psychopatem ve funkci ředitele FBI.

Zpravodajské služby mají působit proti vnějším hrozbám, proti cizím bezpečnostním službám, chránit před nimi informace, což je však fikce. Zpravodajské služby mají mezi sebou spíše kolegiální vztahy a ten, před kým utajují informace, jsou spíše občané vlastního státu. Když přišel ruský velvyslanec Anatolij Dobrynin v předstihu projednat s americkým prezidentem srpnovou okupaci Československa, samozřejmě Lyndon B.Johnson již o chystané invazi věděl. O kolegialitě a spolupráci nepřátelských rozvědek ví mnohé PhDr. Miroslav Polreich, který u řady zásadních mezinárodních událostí působil jako mediátor jednání mezi KGB a CIA[2].

Stát je organizace, kterou ustavila společnost k zajišťování některých funkcí a pro službu občanům. Znova a znova se některé složky státu snaží tento poměr obrátit a společnosti vládnout. Tato snaha je nejnebezpečnější právě u zpravodajských služeb, rozkládá demokracii a vede k totalitě a k policejnímu státu. Ukázkou, kam tyto snahy mohou vést, jsou USA. Navzdory varování bývalých amerických prezidentů mají zpravodajské služby a silové složky v USA hypertrofovanou pozici a legální demokratické instituce mají problém naplňovat svou funkci ve společnosti, pokud nepracují v souladu se zpravodajskými službami.

Utajování informací považoval J.F. Kennedy za velké nebezpečí pro demokracii. Čím méně utajovaných informací, tím je společnost demokratičtější a naopak. Hřebíčkem do rakve demokracie jsou takové instituce jako NBÚ, které mohou dokonce bez zdůvodnění zamítnout bezpečnostní prověrku. Nejenže se tak vytváří dokonalé prostředí pro korupci, (taková situace již byla a úspěšně byla zmetena pod koberec), ale demokratická společnost si vsazuje do svého organizmu cizopasníka-kryptokracii, který si udělováním či neudělováním prověrky rozsévá na strategické a taktické pozice své lidi. Element, jehož moc je skrytá a nekontrolovatelná, tedy přesný opak principů demokracie.

Je s podivem, že nikdo z politiků nereagoval na časování zprávy. V prosinci 2018 BIS přichází se zprávou za rok 2017. Všichni víme, že když se díváme na hvězdy noční oblohy, vidíme vesmír, který již neexistuje. Vnímáme světlo hvězd, z nichž mnohé již zanikly. Podobná prodleva existuje mezi naší reflexí společenské skutečnosti a společenskou skutečností. Ve své reflexi za skutečností zaostáváme. Součástí revoluční proměny naší doby je proměna temporality společenských jevů a procesů.

Současná společnost je charakterizována jako informační. Klíčové pro společnost nejsou pouze informace jako takové, ale charakteristiky těchto informací. K významným charakteristikám současných informací je jejich temporalita a proměna na informace v reálném čase a možnost subjektu být on-line, to znamená být v živém spojení s aktuálním tokem informací, které jsou živou součástí procesů a událostí. Informace v reálném čase je vazba informace na proces a událost, k níž je vztažena. Řidič auta neustále přijímá a vyhodnocuje informace, na jejichž základě točí volantem, brzdí, zvyšuje či snižuje rychlost. Vývoj společnosti se stále zrychluje také díky zvyšujícímu se objemu informací v reálném čase. Stále více procesů a událostí je syceno informacemi v reálném čase, tedy vstupuje do těchto procesů a ovlivňuje je. Mladá generace až úzkostně prožívá tento nikdy nepolevující tok informací a výsledkem je dvacetičtyřhodinové připojení na infosféru (on-line) a jevy jako závislost na signálu.

V této dynamické informační civilizaci, přesouvající se do kyberprostoru, přichází BIS 3.12.2018 se zprávou, která je postavena na informacích z roku 2017. Nejstarší informace, z nichž zpráva vychází jsou staré 23 měsíců a nejnovější 11 měsíců. Tato zpráva je jako náš pohled na hvězdnou oblohu. To, co vidíme, není skutečnost. Podobně naše reflexe sociální skutečnosti je opožděna za realitou. Tedy obraz sociální skutečnosti v naší mysli neodpovídá skutečnosti. Výpověď o společnosti postavená na informacích starých 23 – 11 měsíců je historií, je reflexí minulosti. Druhá věc je relevance této reflexe. Při takto koncipované práci by se měl BIS stát součástí některé historické instituce. Je s podivem, že žádný z politiků ani novinářů tuto disproporci mezi časem reality a časem její reflexe, zásadně diskreditující tuto zprávu, nezaznamenal a nekomentoval. Uvidíme, zda alespoň odbornicí ze Stále komise pro BIS procitnou.

STB realizovala listopadový převrat s pomocí svých agentů. Lze předpokládat, že síť agentů má i BIS, a její současný útok na společnost je podporován touto její sítí agentů. V parlamentní komisi k událostem 17.listopadu se později odkrylo, že značnou část komise tvořili agenti STB. Analogicky lze předpokládat, že BIS má své agenty ve Stále komisi pro BIS.

BIS má i svou historii, která o ní leccos vypovídá. Ne každý si pamatuje, že v době kdy v USA probíhala volební kampaň před prezidentskými volbami, v nichž zvítězil Bill Clinton, BIS zveřejnila informaci, že Bill Clinton je ruský agent. Kým byla tehdy řízena, když informaci zveřejňovala? Je zajímavé, že nyní orgány USA úporně hledají důkazy o ruském ovlivňování voleb a tehdy, ač důkazy o ovlivňování voleb českou BIS měla před sebou na stříbrném podnose, žádný soud se nekonal.

Ředitel BIS byl na školení v USA. Zdá se však, že čas v USA nevyužil příliš efektivně. Kdyby ho využil pro studium na nějaké elitní americké vysoké škole, možná by zprávu této úrovně vůbec nevydal z ruky.

Orgány, které rozhodují o BIS, by se měly zamyslet nad vzdělanostní a intelektuální úrovní pracovníků a vedení BIS a o funkčnosti této organizace ve vztahu k bezpečnosti státu. V době hybridních válek a bojů o mysl člověka jsou nevzdělaní hlupáci bezpečnostní hrozbou.


[1] Sak, P. Úvod do teorie bezpečnosti. Praha, 2018.
[2] Polreich, M. Špioni v diplomacii. Praha: Brána, 2016.

25 komentářů :

  1. Autor píše:
    Stát je organizace, kterou ustavila společnost k zajišťování některých funkcí a pro službu občanům. Znova a znova se některé složky státu snaží tento poměr obrátit a společnosti vládnout. Tato snaha je nejnebezpečnější právě u zpravodajských služeb, rozkládá demokracii a vede k totalitě a k policejnímu státu

    Já tvrdím: Stát není organizace, kterou ustavila společnost. Jeho cílem není hájit zájmy lidu. Stát demokracii nerozkládá, protože ji nepřipustí.

    Štefan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. štefane, nutno rozlišovat stát z definice a náš stát, který vlastně státem už ani není. leč pouhou součástí nadcelku, který ovlivňuje stále víc a víc životy lidí.

      Vymazat
    2. Jsme jak celá EU. Prostě nemáme žádného politika na úrovni. Vládne nám tu ambasáda USA a mi chodíme volit mopslíky co jim přisluhujou. Viz ministr Petříček.

      Vymazat
    3. JSME V RUKOU VLÁDNOUCÍCH MAFIÍ

      Vymazat
    4. Skvělý článek.
      Volič-Vilč

      Vymazat
  2. BIS dnes zjevně supluje práci bývalého oddělení propagandy a agitace ÚV KSČ i oddělení mezinárodní politiky. Není Poche jejich člobrdík? Nahraďte tézi "mezinárodní dělnické hnutí" "NWO"... A HLEDEJTE ROZDÍL ... PŘIHOŘÍVÁ, PROPAGANDA! Propaganda stokrát jinak, jako kuře.

    OdpovědětVymazat
  3. Pokud jsem to dobře zaregistroval, současný ředitel pracoval pro britskou a kanadskou službu. Tedy žádné školení. A pochybuji, že agentské vztahy se svými bývalými zaměstnavateli přerušil. Je jasné, že se aktivitami těchto služeb (včetně CIA) nebude zabývat. Takže mu zbyli Rusové a Číňani.

    OdpovědětVymazat
  4. Tajný příslušník je stejný, ať je rudý,modrý,žlutý nebo strakatý, ale hlavně, že nejsme jako oni. Takže pořád platí rčení: "Udavat se nemá, ale hlásit se to musí".V.J.Horák

    OdpovědětVymazat
  5. Huawei vzkazuje do Česka: Nemáte důkazy, budeme se bránit!
    Čínská společnost Huawei uvedla, že nejsou důkazy o tom, že její zařízení představují bezpečnostní hrozbu. Firma se chce bránit proti poškození pověsti, sdělila ve čtvrtek v tiskové zprávě.
    ..........

    Před tím, že hardware i software značek Huawei a ZTE představuje bezpečnostní hrozbu, v tomto týdnu varoval Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). V pátek ráno se kvůli tomu sejde Bezpečnostní rada státu.

    Podle jednoho z předsedů společnosti Huawei Kena Hu firma nikdy neměla se svými zařízeními vážný bezpečnostní incident.

    „I při nejpřísnější kontrole a kontrole ze strany regulátorů nebo našich zákazníků nebyly nikdy žádné důkazy o tom, že naše zařízení představují bezpečnostní hrozbu,” podotkl. Huawei podle něj vítá otevřený dialog s každým, kdo má oprávněné obavy. „Ale kvůli neopodstatněným obviněním se budeme pevně bránit a nedovolíme, aby naše pověst byla poškozena,” doplnil Hu.

    Chcete 5G? Jsme jediní a budujeme po celém světě
    Huawei také uvedla, že je jediným dodavatelem, který může poskytnout kompletní koncové řešení pro rychlé bezdrátové sítě 5G. Dosud podepsala 25 obchodních smluv týkajících se sítí 5G a více než 50 obchodních memorand o porozumění s operátory po celém světě, dodal Hu. S budováním těchto sítí se v Česku do budoucna počítá. Aukce kmitočtů pro 5G by mohla začít ve druhém pololetí příštího roku a skončit na začátku roku 2020.

    Zákaz přístupu Huawei do 5G podle dostupných informací vydaly například Nový Zéland, Austrálie či Japonsko, Británie Huawei pustí pouze do „okrajových” částí sítě. Huawei ve čtvrtek uvedla, že v Japonsku je stále mezi účastníky tendru na 5G a na Novém Zélandu chtějí zákazníci Huawei věc řešit s vládou.

    NÚKIB chystá pokyny
    Varování úřadu NÚKIB odmítla Huawei už dřív. Zároveň vyzvala k předložení důkazů. Podle úřadu varování vzniklo kvůli ochraně kritické infrastruktury, bez níž by stát nemohl fungovat. Na první polovinu ledna NÚKIB chystá metodický pokyn pro instituce, jak postupovat.

    Čínský výrobce komunikační techniky Huawei Technologies je největším dodavatelem mobilních sítí a další infrastruktury pro české operátory. Firma je zároveň druhým největším prodejcem chytrých mobilních telefonů na světě za korejským Samsungem. Produkty a služby Huawei jsou dostupné ve více než 170 zemích.
    ..........

    Z veřejných zdrojů!


    Zdraví HUAWEI® Ramón

    Ps. Škoda slov BIS ovečky, jací poslanci a vláda, tací agenti, šmíra, vzkazuje ex-zaměstnanec federálních bezpečnostních, složek ČSSR, děláte národu ostudu, jako ten Jakub Janda EH, co Vás koordinuje análem? Pozor, web Sputnik Vás bombarduje, na štěstí rovněž ze zadu!

    OdpovědětVymazat
  6. Čočkaři z BIS ať jdou k šípku každý jejich zprávě rozumí. Bohužel jen ta pravda chybí eu nás chce připravit o stát a islamizovat Českou zem. A nato nás chce vehnat do války s Ruskem a to je to pravé ohrožení České země.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne "čočkaři" ale "čučkaři"! - "Čučka" je ono okénka, kterým se bachař kouká do cely, aby vás zkontroloval.

      Vymazat
    2. 8:27 Tak děkuji za vysvětlení to jsem nikdy neslyšel ale čočkař vyzní podobně.

      Vymazat
  7. K panu Kopeckému a jeho hodnocení "Skvělé" ještě dodám "a smutné". Ještě že alespoň presidenta, naštěstí, nemáme čučkaře. Aottj.

    OdpovědětVymazat

  8. ČESKÁ VODA SKORO VŠECHNA ROZPRODANÁ CIZÍM FIRMÁM!

    (JEDINÝ STÁT NA SVĚTĚ A "ZADARMO"?)

    STOČNÉ (přilož šipku myši na danou lokalitu!).

    http://pravdaovode.cz/wp-content/scripts/map2016/mapa012016.html#

    Rozkradli všechno !!!

    https://www.youtube.com/watch?v=LeYkwp4wpls
    ...........

    Ať žijí jednohlasně volíci poslanci KSČ po roce 1989 (děkujem za zvolení Havla!) a jejich kapitalistické děti! Třikrát hurá ... za jejich zlodějiny?


    Ramón HUAWEI®

    OdpovědětVymazat
  9. Autor definuje černou skříňku nepřesně. V kybernetice je to objekt nebo proces, o kterém nevíme, jak je uvnitř uspořádán nebo jak funguje. Jeho funkce se zjišťuje podle toho, jak se vstupy černé skříňky transformují na její výstupy.

    Dejme tomu, že vnitřní funkce černé skříňky je taková, jaká je. Jeden anglicky idiom praví

    garbage in, garbage out

    ve zkratce GIGO. Přeloženo „odpadky dovnitř, odpadky ven“ nebo nesprávné a nekvalitní vstupy nevyhnutelně způsobují chybný výstup. Chyba bude v tom, že si někdo nedokáže opatřovat věrohodné vstupní informace.

    OdpovědětVymazat
  10. Vynikající článek. I s oprávněnou připomínkou 0:09

    OdpovědětVymazat
  11. O tom, jak to tu v oblasti zpravodajství bude vypadat, nasvědčovalo už to, že jsme na sebe vykecali doslova všechno. Naopak naši západní přátelé si nechali pro sebe, kdo ze zdejších politiků pro ně makal a na kolik si přišel. No a pak házíme zprávy pro veřejnost asi se nemýlím, když si myslím, že příštích 10 let se bude v těchto zprávách měnit pouze slovosled.

    OdpovědětVymazat
  12. BISka se zřejmě transformovala na ideodozor Velkého bratra. Je se na co těšit.

    OdpovědětVymazat
  13. Naše čukaře si především pochvalují pravicový politici.
    ..sami si je tam dosadili*

    OdpovědětVymazat
  14. Do konce roku očekávám výroční zprávu s tím, že nás ohrožuje Rusko a Čína. Jawohl, herr oberst. Asi tak, napřed je zadání a pak zpráva.

    OdpovědětVymazat
  15. Na slovíčko s Vladimirem Vladimirovičem?
    Interiew jako nástroj hybridní války.

    (1. část)

    Co to vlastně je ta hybridní válka? Kde se vzala a komu slouží?
    Hybridní válka je produktem sovětského dědictví. Snaží se novými způsoby oživit velmocenské postavení Ruska. Rusko nemůže nyní Západu konkurovat ekonomicky a do značné míry ani vojensky, i proto přistoupilo k alternativní, nelineární, primárně nevojenské válce vůči Západu.
    Jde o navázání na některé metody studené války.

    Rusko nikdy zcela neumrtvilo své rozsáhlé zpravodajské agenturní sítě, zejména po celé Evropě a Spojených státech. Na jejich půdorys z osmdesátých let minulého století byl v tomto desetiletí naroubován nový model, vycházející z Gerasimovy doktríny. Agenti a spolupracovníci KGB (dnes FSB) a GRU přibrali do svých řad novou generaci dobře motivovaných nástupců staré gardy.

    Základním cílem hybridní války je subverze (podvratná a rozvratná činnost) na vybraném území, a ta se skládá z těchto základních etap:
    1. demoralizace cílové společnosti,
    2. následná destabilizace,
    3. následné vyvolání krize,
    4. následné převzetí kontroly nad cílovou společností vnitřními silami přímo napojenými na útočníka, který je řídí.

    Nástroje hybridní války:
    • podpora místních nepokojů (vyvolávání nacionalistických, etnických, náboženských, sociálních a ideologických vášní a svárů),
    • informační válka,
    • diplomacie,
    • kybernetická válka,
    • ekonomická válka,
    • kriminální aktivity,
    • psychologické operace (atomizace společnosti, dehonestace oponentů aj.),
    • infiltrace do vlivových komunit, státních institucí, byznysového prostředí, a do zájmových a občanských sdružení atd.

    Rusko nabízí svým takto stvořeným spojencům vlastní model vládnutí, jakousi polodemokracii a polodiktaturu.
    V čele musí stát jasný a nezpochybnitelný vůdce – zachránce národa, ten, který myslí na obyčejné lidi, posiluje národní hrdost, vzor pro mládež, ten, který se nebojí nikoho a ničeho, skutečný bohatýr. Umí se postavit celému světu. Dokonalý kult osobnosti.
    Již méně se zdůrazňuje úplná koncentrace moci – politické, ekonomické a mediální.
    A také trvalé omezování občanských svobod, zejména oponentům a kritikům. Součástí této strategie jsou útoky na nezávislé novináře, na potlačovanou politickou opozici, na zlobivé umělce, na všechny nepřizpůsobivé.
    Vůdce se drží hesla, že ho všichni nemusí milovat, stačí, když se ho budou bát.

    OdpovědětVymazat
  16. Na slovíčko s Vladimirem Vladimirovičem?
    Interiew jako nástroj hybridní války.

    (2. část)

    Vladimír Vladimirovič Putin nedávno prohlásil: „Naše společnost, včetně liberálů, musí pochopit, že pořádek musí být.“
    Součástí tohoto pořádku je uctívání vůdce, klid na práci a vláda tvrdé ruky. Lidé, občané jsou pro všemocnou věrchušku jen polotovarem k masivní manipulaci, jen zdrojem voličských hlasů, jen jistým rychloobrátkovým druhem spotřebního zboží, ovládané tvárné ovce.
    Novinkou oproti Sovětskému svazu je sepětí vyvolených oligarchů a proletariátu, tedy obyčejných lidí (konzumentů moci). Putin si ohnul ústavu, jak se mu to hodilo a stále hodí. Nastolil autoritářský prezidentský systém vlády, v němž je většina institucí i volených součástí struktury moci jen v pozici komparsistů velkého vůdce.
    O všem podstatném se rozhoduje jen a jen v Kremlu. Včetně toho, kdo bude gubernátorem v jednotlivých guberniích velkého Ruska.

    Putin má v kolonce zaměstnání ve svém osobním profilu jen tato dvě svá předchozí a současná angažmá – agent a politik. To stačí.
    V osmdesátých letech byl řídícím a dozorujícím agentem KGB v Drážďanech. Odtud dozoroval nejen činnost východoněmecké tajné policie Stasi, ale i StB v sousedním Československu. A jako politik řídí mocnou ruskou říši již od roku 1999.
    Tehdy se stvořil pečlivě připravený mýtus zachránce Ruska v boji proti skutečným i domnělým teroristům v Čečensku, který předurčil jeho další příběh.

    Je neveřejným tajemstvím, že je Putin nejen jedním z nejmocnějších mužů dnešního světa, ale také jedním z nejbohatších. Jeho osobní majetek je odhadován na 100 až 200 mld. USD.
    Je držitelem významného množství akcií ruských energetických koncernů – Surgutneftegaz, Gazprom a Gunvor. Ale nejen to, je přímo propojen se všemi klíčovými oligarchy v zemi, kteří se museli zařadit a hrát podle kremelských not. Vzpomeňte si na odbojného Chodorkovského. To byla výstraha pro všechny ostatní.

    Putinovo tajemství o jeho pohádkovém bohatství mu většina Rusů toleruje a přeje mu úspěch, v domnění, že jeho osobní úspěch bude úspěchem i celého ruského národa. K úspěchu patří i bezmezný luxus, kterému se ve svém pečlivě utajovaném soukromí rád oddává.
    Spříznění oligarchové přispívají neoficiálně i na některé delikátní operace dnešní hybridní války (subverze). Jsou to ti správní soudruhové nové generace, stejně jako jejich náčelník a režisér. Podpora se například týká známé petrohradské trollí farmy, ale i mnoha operací v různých koutech světa, zejména Evropy.
    Občas problesknou informace o konkrétních ruských stopách v různých akcích, které mají za cíl destabilizovat cílové země ruského zájmu a také projekt silné společné Evropy.
    Mohli bychom zmínit Brexit, čerstvě údajnou ruskou podporu pro některé radikální žluté vesty v Paříži, ale opakovaně i pro některé ultranacionalistické formace v Německu, ovlivňování významných politických rozhodnutí a voleb v různých zemích, včetně USA atd.
    K podobným závěrům, k nimž dochází v posledních letech naše domácí Bezpečnostní informační služba, a nejen ona, dochází i zpravodajské služby v mnoha jiných zemích.

    Všichni společně doplácíme na naši nepatřičnou důvěřivost, přepjatou korektnost, na mantinely civilizovaného světa při střetu s jinou kulturou a mentalitou, na naivitu a neochotu si připustit, že proti nám někdo vede válku, tentokráte hybridní.


    OdpovědětVymazat
  17. Na slovíčko s Vladimirem Vladimirovičem?
    Interiew jako nástroj hybridní války.

    (3. část)

    Naše země se řadí mezi země již ovládané. Stačí se podívat na obsazení Pražského hradu, Strakovy akademie a většiny v Poslanecké sněmovně.
    Významnou část médií vlastní náš hlavní uchvatitel moci a spolu s ním i jeho další spříznění oligarchové. Vazba na Rusko je zjevná, podobně jako v Orbánově Maďarsku.
    Jsou to podobnosti jen čistě náhodné? Ale kdepak – mustr je stejný. Koncentrace moci, rehabilitace uplynulého režimu, klid na práci, marginalizace opozice a nezávislých médií, vláda pevné ruky, sepětí oligarchů a lidu z podhradí, který je kupován různými úplatky a pocitem umělé národní hrdosti.
    Stejně jako v Rusku ani u nás již nejde o rovnou politickou soutěž. Rozhoduje moc a peníze, a ta převaha je určující a zároveň devastující. Politickou diskusi nahradil projekt mocenského buldozeru s hesly všetci kradnú a bude líp.
    Pomohl i lítý boj s imaginárními migranty.

    A stejně jako Putin v Rusku i náš exekutivní náčelník drží otěže obrovské korupční mašinérie, která obsáhne nejen veřejné penězovody, ale i různé výhody pro „účastníky zájezdu“, včetně selektivního práva pro vyvolené.
    Export putinismu se do České republiky zdařil mimořádně. Rusové mají toto území již za své, a pokud někde někomu u nás ustoupí, tak to nebudeme my a ani Západ, ale Čína.

    Nenechme se obalamutit vzkazy od Bureše na jeho obličejové knize a rozvernými selfíčky od paní premiérové. Mráz přichází opět z Kremlu.
    Na scéně jsou opět bývalí agenti a spoluhráči KGB a GRU a jejich dnešní následovníci. Ten náš si do kolonky zaměstnání může také napsat agent (i když na rozdíl od Putina pouhý agent pěšák) a politik, a k tomu ještě velkopodnikatel napojený na stát a evropské dotace.
    Inu, staré lásky a staré vzory nerezaví.

    Sledujme pozorně Rusko. Možná totiž sledujeme vlastní budoucnost, kdy se může pro mnohé naděje změnit v beznaděj. Generační souputníci Putin a Babiš mají společnou nejen schopnost lhát a manipulovat bez zábran, nýbrž i nedůvěru vůči všem ostatním (mít na každého kompro složku je klíčovou výbavou jejich existence) a taky buldočí východní zarputilost, hraničící občas se vztahovou brutalitou, která je nástrojem i motivací na jejich dobyvatelských misích.

    Babiš je mnohem nebezpečnější než Zeman.
    Zeman je Putinovým chřadnoucím obdivovatelem, ale Babiš je Putinovým velmi učenlivým a okázale agilním žákem.
    To je rozdíl, který bychom měli velmi pozorně vnímat, dokud je ještě čas.

    Babišovy fauly a kauzy jsou jen jednou stranou mince, tou druhou jsou východní inspirace a vazby, které jej provázejí a určují již od osmdesátých let. Výlet juniora na Krym v doprovodu záhadného Rusa je lakmusovým papírkem toho, kam až může Babiš zajít a co všechno mu projde.
    Bez trvalé podpory svých stvořitelů by své hry už dávno neustál.

    Petr Havlík

    OdpovědětVymazat
  18. Nevím kdo je Petr Havlík, nějaký Havlík přisluhoval Václavu Klausovi staršímu. Ten to snad není. Dikce i argumenty mi připomínají neblahé paměti Oldřicha Švestku, svého času tuším šéfredaktora ještě komunistického Rudého práva. Vzpomínám taky, že Miloševič co prezident Srbska měl mít v zahraničí balíky dolarů a nakradeno taky, co by neměl i Putin, že? Jenže, ten Miloševič, kterému nebylo dokázáno to ani ono, tak nějak zhasnul v evropském, věru demokratickém kriminálu. Pane Havlíku, odkažte laskavě na svoje informační zdroje. Nebo jen tak fabulujete?

    OdpovědětVymazat