Reklama

.

.

sobota 8. prosince 2018

Rada bezpečnosti OSN – marné snahy o reformu

Miroslav Polreich
8.12.2018  VašeVěc
Charta organizace spojených národů, byla založena v roce 1945 padesáti zakládajícími státy s cílem dle úvodních slov „uchránit budoucí pokolení metly války“ . K tomuto cíli byla vytvořena organizační struktura, která má operativně zajistit toto poslání. Vše je jednoznačně a zcela snadno pochopitelně definováno v přijaté chartě.


Je třeba si ovšem po pravdě uvědomit, že objektivní situace se podstatně od doby ustanovení OSN změnila. Dnes počet členských států se rozšířil na čtyřnásobek (193) a skladba obyvatelstva je rovněž jiná, ve svém počtu trojnásobná. Nehledě na tyto skutečnosti cíle a zásady, přijaté v době ustanovení Charty se nijak nemění. To je podstatná premisa, ze které je třeba vycházet, pokud by bylo nutno uvažovat o potřebných změnách, prostě není pro ně za současné situace důvod.

Členské země mají stejná práva a také jen jeden hlas. Obsahově se jedná o různá věcná doporučení jednotlivým státům. Tento mechanismus jak je zřejmé nemá výkonný, tedy exekutivní charakter, ale mají formu pouhého doporučení. Organizace však má zvláštní orgán, „Radu bezpečnosti“, který jako jediný má výkonnou pravomoc. Má 15 členů, původně 11, zde došlo k jediné organizační změně. Rada má 5 stálých členů (Rusko, Čína, USA, Anglie a Francie) a Valné shromáždění volí 10 dalších členů na 2 roky.

Jen Rada bezpečnosti má exekutivní pravomoc a může podniknou takové akce vojenskými silami, které považuje za nutné k udržení nebo obnovení míru a bezpečnosti. Členské státy jsou zavázány poskytnout Radě bezpečnosti na její výzvu k disposici ozbrojené síly. Vše je koordinováno Vojenským štábním výborem.

O procedurálních otázkách je rozhodováno kladnými hlasy devíti členů ale o všech ostatních věcech je rozhodováno rovněž devíti kladnými hlasy, ale nyní pozor, včetně hlasů „všech“ stálých členů. Takže všeobecně uznávaná válka začátkem padesátých let jako válka OSN proti Severní Koreji tuto podmínku nesplňuje, protože SSSR se jednání RB OSN neúčastnil na protest proti stálé absenci ČLR. (Místo stále ještě držela nacionální Čína, přestože již zemi nekontrolovala). Takže v podstatě jedinou akcí pod vlajkou OSN zůstává válka proti Iráku za osvobození Kuvajtu.

Bipolární svět neumožňoval akceschopnost Rady bezpečnosti protože právo „veta“ (Charta tento termín nezná) v tomto období používal zástupce Sovětského svazu (mistr nět), aby po ukončení dekolonizačního procesu, kdy nové státy vstoupily do OSN, a tím se změnil charakter organizace, toto označení převzal reprezentant USA (mistr no), hlavně pro blokování mnoha rezolucí namířených proti Izraeli i když se nyní již stává, že USA také abstenují, což je mírnější forma nesouhlasu.

Motiv tohoto článku je však úvaha o nové tendenci, která má vést k reformě Rady bezpečnosti presentovanou německým ministrem zahraničí Helko Maasem, který předpokládá podstatnou změnu v počtu členů, ale nevylučuje se i úvaha nového členství nejenom pro státy, ale i třeba organizace (EU), což by mohlo postihnou Francii zrušením jejího členství, Podporovatelem reformy je i Ukrajina, jak jejich reprezentant na posledním Valném shromáždění OSN v září 2017, Eduard Fesko se vyjádřil „že současný formát Rady bezpečnosti OSN není schopen garantovat mír a bezpečnost a v nynější podobě nevyhovuje řešení problémů 21. století.“

V historii OSN nejsou to prvé pokusy, bylo jich již celá řada, většinou odvolávajících se na nerovnost v počtu obyvatel a nemožnost exekutivního zastoupení (Brazílie, Indie, nebo organizací). Dále byly i tendence o respektování váhy jednotlivých členů dle výše příspěvku do OSN (USA 22%, Japonsko 19%, Německo 8% a třeba Rusko 1,1%).

Pochopitelně tyto návrhy jsou naivní až nesmyslné. Vraťme se však do reality. Ke změně stávajícího stavu Rady bezpečnosti je třeba předně souhlasu samotné Rady a to za podmínky souhlasu všech stálých členů. Tím naše uvažování a návrhy jiných mohou končit, protože je nyní nereálné v tomto bodě předmětného souhlasu dosáhnout.

Různé návrhy vyjadřují jenom jistou politickou tendenci a tak je možno je také posuzovat , ale i registrovat. Návrh na změnu účasti Francie a nahrazení ji třeba Evropskou unií, může být chápáno jako cesta Německa ne k větší odpovědnosti, ale moci. Za současného stavu je to však nereálné.

9 komentářů :

  1. Pane Polreichu, mohl byste napsat nějaký obsáhlejší text na téma INFORMAČNÍ VÁLKY?
    Zrovna totiž čtu od generála Řehky knihu Informační válka, a ač lze v mnoha obecných souvislostech s lecčíms souhlasit, zdá se mi Řehkův náhled až příliš jednostranný. Ne nadarmo studoval v Anglii a USA.
    Kdybyste se toho námětu ujal Vy, s Vašimi zkušenostmi a přehledem, mohlo by přijít na svět něco velmi cenného.
    Dovolím si to tvrdit jako čtenář Vaší knihy Špióni v diplomacii.

    OdpovědětVymazat
  2. Pan Polrech jako vždy skvělý.

    OdpovědětVymazat
  3. Bohužel OSN svoji roli neplní to by usa nesměli neustále válčit a navíc podporují migraci.

    OdpovědětVymazat
  4. Je fakt, že sestava velmocí se změnila a též lidstvo dospělo dál než k rozhodování jen dle síly tanků, protože existenční hrozby jsou už vícero druhu. Tomu by mělo odpovídat i složení velmocenského orgánu - stálých členů RB OSN. Měly by tam být zastoupeny státy se zodpovědností za (1) největší území planety, (2) největší počet obyvatel planety, (3) nejvýznamnější globální ekologický faktor, (4) největší hospodářství světa. Takže členy by měly být: Rusko, Čína, Brazílie (největší dešťové pralesy jako největší zdroj kyslíku) a USA.
    Patrně by se dalo debatovat ještě o dalších největších dílech zodpovědnosti za to či ono (energetika?), nebo o státech druhých v pořadí (kupř. Indie), nebo o státech reprezentujících jinak nezastoupené kontinenty (někdo z Afriky a Austrálie), kde by šlo ale asi o rotující členství nebo jiný systém mandátu reprezentace. A vedle nich běžní nestálí členové RB OSN.
    V. Británie s Francií jsou relikty kolonialismu a někdejší evropské pozice, což už je obojí v trapu. Že by se ale tyto dva státy vzdaly své poslední mocenské pozice jen tak, pro nějaké principy, s tím nelze počítat. Ještě musí pár let padat, než bude jejich pozice neudržitelná a státy jako Německo, Japonsko, Indie či jiné (Brazílie, Indonésie, Filipíny) je ekonomicky a politicky převálcují.
    KR

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tomu říkám slovo do pranice. Výborně!!!

      Vymazat
  5. Podle mně jsou dvě špatné věci na RB: stálí členové a ještě k tomu maj právo veto. Aspoň to právo veta by se mělo zrušit. Jinak jsou tam ty debaty o Syrii, Palestině/Izrael, N.Korea, atd. na ....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No právě! nebýt toho veta, tak už by dnes Sýrie asi neexistovala a poku ano, byla by pod (jistě skvělou)americkou správou s loutkovou vládou. Díky tomu vetu si naštěstí Amerika nemůže prosadit, co se jí zlíbí.
      Jirka

      Vymazat
    2. Právo veta je zárukou svobody (to je ten fenomén, který je tolik blahoslaven), že nikdo nikomu nemůže nic nařídit. Průšvihy jsou dva. První, že právo veta mají v OSN jen velmoci. Druhý, že svoboda není všechno, resp., že má řadu podmínek, aby byla skutečně svobodou, aby mohla být plně realizována. Aby měl dotyčný informace, aby měl rozum dostatečné kvality, aby měl zajištěno živobytí, aby měl prostředky na realizaci svého svobodného rozhodování, aby....., ale také, aby jeho svoboda končila tam, kde začíná svoboda jiného. Tj. na jakém stupni svobody se mají tato individuální práva setkávat, aby svoboda obou byla omezena stejně?
      Cílem OSN musí být minimalizace rizika světové války, tedy střetu velmocí, protože v jaderné ´ře by to mělo fatální důsledek pro lidstvo a možná i Život na Zemi vůbec. Druhým cílem je tlumit menší konflikty a společenské tragédie, ať již nadnárodní či v rámci jednoho státu. V těchto - pro velmoci, nikoli ale pro menší státy a komunity - nefatálních střetech se často už, žel, odrážejí zájmy velmocí, nepřímé velmocenské boje, snahy o oslabení velmocenského soupeře. Poškození velmocenského protivníka je však násobně menší než ztráty přímých účastníků dirigovaných ze zákulisí velmocemi. Zatímco pro velmoc je to krátkodobá komplikace, pro postižený region je to trauma na desítky let. Menšinu případů z této skupiny tvoří excesy diktátorů, fanatiků apod. ve formě teroru, genocidy nějaké komunity, přepadení sousedního státu apod. bez „tichého souhlasu“ některé z velmocí, takže RB OSN může zorganizovat ukázkový humanitární zásah mezinárodního společenství.
      To je v současnosti maximum, co lidstvo, rozdělené do tříd, národů a dalších skupin se svými pozicemi a ambicemi, se svoji intelektuální a morální výbavou je s to zvládnout. Diktujte velmoci, že něco nesmí. Drtivá většina států na Zemi jsou syslíci v kleci se třemi tygry a asi desítkou rysů. Státy nemají přátele, mají zájmy. Pokud někdo žvaní o přátelství mezi státy, tak je to buď hlupák, nebo gauner, který tím kryje nějaké svoje osobní záměry.
      (pokr.)

      Vymazat
    3. (dok.)
      Státy mají ovšem také potřeby a vzhledem ke globalizaci ekonomické a ekologické je budou moci uspokojovat stále více jen s pomocí zahraničí. V tom je šance i riziko. Mít něco, co potřebují i ti ostatní. Otázkou je, zda se udělá seriózní obchod, nebo cinknutý, nebo to bude čerpáno vydíráním či otevřeným násilím. Pozitivní je, že většina států je už jakž takž s demokratickými instituty a politici si musejí posvětit svoji moc (byť třeba na zákulisních nitkách korporací, zahraniční moci, armády, milenky) mandátem z voleb. Musejí sehrát veřejné divadlo před publikem, které přes veškerou mediální masáž má poměrně zdravý základ poznání, protože se musí uživit samo, protože ta politicko-ekonomicko-vojensko-kulturní kořistnická banda (podskupina celkové komunity politiků, podnikatelů, vojáků, umělců, novinářů...) se o ně nejen nijak zvlášť nepostará, nýbrž naopak ještě z něho tyje. To je jediná jistá naděje: že české publikum komunikuje s německým, ruským, polským, anerickým atd., aby se občané navzájem dostatečně poznali, zjistili, že mají stejné problémy, že vyznávají stejné hodnoty a tudíž nemají důvod jít proti sobě, nýbrž proti svým kořistnickým protivníkům. Pak mohou účinně blokovat otevřené gaunerství svých politických špiček a jejich zákulisních vodičů. Zatím se to ovšem zrovna nedaří, viz rozpad Československa, Jugoslávie, SSSR, potíže Belgie, Španělska, V. Británie.
      Pro koncipování RB OSN z toho plyne, že by tam něla být dostatečná rovnováha více či méně protikladných sil, různorodých faktorů (zájmů, potřeb, zodpovědností). Je to šance, že syslíci přežijí, jednou svobodně, neutrálně nebo nezúčastněně, jindy v sanitárním kordónu jedné, příště v zadečku jiné velmoci. Pokud si syslíci budou syslit v dovolených mezích a odvádět „ochránci“ náležitý díl, tak poměrně bez velkých ztrát přežijí. Tak mohou stále přežívat a po tlamě by dostaly pouze v případě, že by propadly vzteklině takového rozměru, že by to bylo příliš i pro soupeřící velmoci, takže by se shodly na společném zásahu. Drobnou naději mají syslíci jen jako syslí kolonie (jako společenství, komunita, nikoli jako závislé území), což se v minulosti podařilo vytvořit třeba v podobě Hnutí nezúčastněných.
      Protikladnost pozic velmocí by měla být pokud možno rozostřena, aby polarizace nebyla vyhrocena, uzavřena, aby se tak vytvořil prostor i pro další účastníky, kteří vnášejí další vlivy, různorodé vektory pohybu děje, znejasní rozložení sil, tlumí spor, racionalitou zastiňují emoce atd. Poukazováním na ekologické, ekonomické, politické, sociální, psychologické a další dopady lze do výhradně silového posuzování sporu vnést tolik závažných vlivů a tolik neznámých, neodhadnutelných následků, že to největší válečné vášně ochladí a z šermu a boxu se přejde na judo a nejlépe na šachy.
      Právo velmocí na veto tak sice není zrovna spravedlivé, poněvadž ho nemají všechny státy, ale zajišťuje jakous takous rovnováhu mezi velmocemi, takže světová válka sice není vyloučena, ale je přibrzděna, a zajišťuje i to, že když už se někde děje takové svinstvo (teror, genocida), že to popudí i všechny velmoci, tak že mezinárodní společenství silou zasáhne.
      KR

      Vymazat