Reklama

.

.

pondělí 24. prosince 2018

Staročeská štědrovečerní tabule

Zdeněk Ertl
24. 12. 2018  PrvníZprávy
Štědrý večer a vánoce vzbuzují slavnostní náladu, přinášejí veselé hody vánoční s koledou, ale zároveň jsou odedávna zastřené tajemnou rouškou.

Žádné svátky nejsou opředeny takovým kouzlem jako vánoce a zvláště tajemná štědrovečerní noc. Krásně to popisuje balada spisovatele a básníka Karla Jaromíra Erbena o štědrém večeru:

„Hoj, ty štědrý večere,
ty tajemný svátku,
co ty komu dobrého
neseš na památku?“

V nejstarším pokusu o výklad slova „vánoce", který podnikl roku 1517 český matematik a astronom Simeon Partlicius (Šimon Partlic ze Špicberku) ve svém kalendáři, je velmi zajímavá úvaha. Tento učenec se domníval, že české slovo „vánoce“ vzniklo z německého „Weihnachten“. Staří Němci prý tak nazývali tento den proto, že si navzájem posílali darem víno. Podobně prý český název „vánoce“ znamená vlastně „vína noc“, neboť podle jeho tvrzení „Čechové doposavad tu noc téměř až do jitřní o závod píti obyčej mají“.

Tento výklad slova „vánoce“ není určitě správný, ale ukazuje nám však, jak staří Čechové oslavovali štědrovečerní noc. Byly to oslavy velmi bujné, které byly ostatně rozšířeny po celé tehdejší křesťanské Evropě. Všude se celou štědrovečerní noc popíjelo, hodovalo, veselilo a zpívalo. Arcibiskup Arnošt z Pardubic horlí ve svém řádu z roku 1357 zvláště na bezbožné hráče v kostky, na „ohavný hřích, hráti v noc štědrovečerní, po všeobecném zvyku hru kostečnou". Podobné bezbožné zábavy arcibiskup Arnošt věřícím přísně zakazuje. Tak máme v Arnoštově řádu výmluvné svědectví o tom, že Čechové ve XIV. století slavili Štědrý večer velmi vesele, hraním v kostky a zajisté i pitími a hodováním.

O staročeské štědrovečerní kuchyni se dovídáme něco bližšího opět z řádů církevních. Roku 1366 nařídila totiž pražská synoda před svátky vánočními, to znamená v adventu, půst. Byl nařízen hlavně těm, kteří měli velkou zásobu ryb, nebo si je mohli koupit. Kdo ryby neměl a nemohl si je opatřit, těm byl půst zmírněn tak, že směli jíst sýr a ovoce. Petr Chelčický, spisovatel, překladatel, radikální český náboženský a sociální myslitel a jeden z nejvýznamnějších představitelů české reformace, vytýká křesťanům, že se více starají o tělo než o duši, v adventu víc o jídlo než o náboženství, říkajíce: „Advent jest. Nemáme masa jísti: budeme calty kupovati“.

Caltou bylo nazýváno za starých dob pletené pečivo, kterému se později říkalo „húska“ (houska) a kterému se dnes všeobecně říká vánočka. Calta byla vždy obvyklé staročeské štědrovečerní jídlo. O caltě je velmi často zmínka ve staročeských účtech a zápisech. Selská pranostika z roku 1710 obsahu tuto rýmovačku:

„Potom na vánoční časy
máme hned rozličné kvasy,
tuť se dost calet najíme
a svěcené vody také píme.“

Na Budějovicku se podle spisovatele Josefa Jungmanna říkalo vánočce „calta“ ještě v devatenáctém století.

Důležitým vánočním jídlem bývala od XIV. století ve staročeské kuchyni ryba. Vyspělé staročeské rybnikářství, rybnaté řeky a potoky velmi usnadňovaly zásobování vánoční kuchyně rybami. Již v oněch dobách se ryby vyvážely z Čech ve velkém množství i za hranice. Naopak zase již od starých dob dovážely se k nám nasolené nebo sušené mořské ryby. Staročeská kuchyně znala nejméně 50 receptů na přípravu štědrovečerní ryby a je zajímavé, že mnohé z těchto kuchařských předpisů se dochovaly dodnes. Ovšem staří Čechové svá jídla daleko více kořenili. Jalovec, pomerančová kůra, kapary, zázvor, skořice, pepř, muškát, řebíček a šafrán se dávaly do omáček čili „jích" a „láků" po celých hrstech a plných lžících. Při přípravě štědrovečerních ryb pak zvláště důležitou úlohu hrála šalvěj, která se dávala téměř do všech omáček.

Za oněch časů bylo ovšem kořeni velmi drahé a proto mnozí mravokárci vystupovali proti takové rozmařilosti v jídle. Tomáš Štítný ze Štítného, spisovatel, kazatel, překladatel a také jedna z předních osobností rané české reformace, kritizoval kuchaře, že dráždí žaludek „jíškami sladkými a pepříky ostrými“. Mistr Jan Hus pak káral labužníky, že i víno míchají bobkem a zázvorem.

Z ryb, které přicházely za starých časů na štědrovečerní stůl, to byly hlavně štika, pstruh a kapr. Pekly se a smažily ale také i líni, mníci, mihule, lososi, okouni, někdy úhoři, z mořských ryb pak herynek (sleď), treska a rejnok. Mezi ryby patřil jako zvláštní lahůdka i bobří ocas. Někde se v době půstu dostaly na stůl i mořští raci (kraby) a jedly se také ústřice, první písemná zpráva o tom je z roku 1578. Jak bohatá bývala za oněch časů staročeská kuchyně, zvláště postní a vánoční, ukazuje nejlépe zaznamenaná skutečnost, že večeře úředníků krumlovského panství byla obyčejně o 9 chodech a že obyčejná strava hospodská, nejlevnější za 3 groše, měla dle úředního nařízení z roku 1543 v sobě zahrnovat v době postní polévku, troje vaření a dvoje ryby!



Důležitou součást štědrovečerní tabule tvořilo od pradávna ovoce. Ořechy a jablka, ať čerstvá nebo sušená, nechyběly na žádné štědrovečerní tabuli. Tento zvyk se udržel až do dnes, stejně jako příprava jablečných jídel, která byla již za starých dob velmi obvyklá. Jistě také dávného původu jsou venkovská štědrovečerní jídla jako „černý kuba“, chutné a vydatné jídlo z vařených krup, smažené cibulky, omastku, sušených hub, česneku a majoránky, nebo „pučálka“ z hrachu. Ten se nechal přes noc napučet, pak se dal do kastrolu na kus omastku s trochou cukru, špetkou pepře a nechal se opražit. Někde se jídávala také „svarba", to je směs velkých ječných krup a hrachu. O Štědrém večeru bývaly všude i vdolky z bílé mouky, s povidly, sypané perníkem. Někde bývaly i houby vařené na kyselo se smetanou a maštěná čočka, aby se lidí držely peníze. Proto se čočka, čili „čečka“ jedla i na Nový rok. Štědrovečerní večeři končila všude „muzika“, z vařených suchých švestek, hrušek, a „křížal“ (sušených rozkrájených jablek).

Vánoce bez ryb, to nejsou vánoce ani dnes! A je to pravda, uvážíme-li, že staré církevní zvyky, které půst předpisovaly, se vžily tak, že si nedovedeme skutečné vánoční svátky bez ryb představit. Kapr patří k vánoční poesii stejně, jako vánočka. Můžeme říct, že vánoční kuchyně se u nás celkem moc nezměnila a že tradice štědrovečerní tabule zůstává již po několik století zachována. Až snad na to přílišné popíjení, kterým si štědrovečerní tabuli obveselovali naši předkové.

- - -

16 komentářů :

  1. Čert vzal jakesi vánoce. Mně stačí, že celý rok snídám vánočku.
    Jo, kdysi dávno to bylo o něčem jiném. Dnes to je jenom
    o obžerství, zbytečnostech, reklamě, půjčkách a následných kocovinách.
    I ta příroda to tak chápe a tak se i chová.

    OdpovědětVymazat
  2. No jo to mě opravdu nehrozí žádné přejídání cukroví po žlučníku utěr.

    OdpovědětVymazat
  3. Mi sme ve skole mněli vánoční menu kebab a hráli sme se na ramadán,to si dobře pamatujem před 3řemi lety.A za dobré vísledky sme mněli ředitelské volno a šli sme vítat Americkíma vlaječkama dragúnskou jízdu.

    OdpovědětVymazat
  4. Invazivní katolická církev a násilná katolizace našich končin, jo to byli časy *

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takoví Albánci například, měli ten rozum, že se včas (myslím že již v 15. století) zbavili nejvíce zatuchlé konfese - tzv. katolictví, které nejvíc ze všeho dusí všechny národy, které si podmanilo! Oč je levnější a prost všelijakých předražených symbolů právě islám a čeho všeho neblahého by se nejen náš národ zbavil jeho přijetím! Stačí srovnat ropné státy typu polokomunistické Venezuely či polokatolické Nigérie s prosperujícími monarchiemi Perského zálivu kde mají čistý islám a vidíme že to on je zdrojem prosperity a nikoliv ropa! Nebo vlastenecké Turky či Araby se zdegenerovanými Evropany (krom Albánců a Turků) a Severoameričany!

      Vymazat
    2. 15:26 s tou pitomostí se trapně opakuješ. Nebýt na území států, kterým přičítáš prosperitu díky islámu ropa a zemní plyn, zůstalo všechno tamní obyvatelstvo u kočovného života stejně, jako jeho jistá část dodnes. Chceš tvrdit, že islám se stal nositelem průmyslové (továrenské) výroby, která vedla k hospodářskému rozvoji a umožnila růst spotřeby? Chceš tvrdit, že tamnější rozvoj by islámu umožnilo "pouštní" zemědělství, pitomo?

      Vymazat
    3. 15:19 Němci přijímají neevropské uprchlíky možná navíc i pokáním za rasisticky zahubené a vypuzené židy a aby se vhodně rasově promísili. Také proto, aby se k nim nehrnula postkomunistická zlodějská východní lůza. My jsme vypuzením a oloupením Němců získali volnou kapacitu 3 milionů osob, kterou jsme zaplnili slovenskými cikány, azbuckými a českými lemply. A vyjeme pokrytecky kvůli stovkám. Švejkové - do zbraně !!! A na stráž !!! Parazitičtí čecháčkové se bojí další parazitické konkurence? Podle sebe soudí jiné. Rodilých Němců se bojí a škodolibě a krátkozrace se těší na islamizaci Německa. Ubožáci. Kdo stojí o vás čecháčkové ??? Češi, nekrást tady !!! Rakovina zhoubného, kainovsky loupeživého kolektivizmu se sama od sebe nevyléčí a vnější zásah může přijít paradoxně jedině z Ruska - přesunem tupého a kolaborantského čecháčkostánu za Ural, kam dávno patří, a osídlením kotliny Novými Rusy nebo z Ruska a Německa vypuzenými muslimy. Tedy z deště pod okap. Tak jako se Kosovo odtrhlo od azbuckého Titova Srbska aby skončilo v náručí ještě primitivnější Albánie - tak se čecháčkostán a slovenskostán odtrhly od civilizovaného Rakousko-Uherska, aby skončili přesunem do ruských stepí nebo až za Ural a budou rádi, až jim Putler stanoví dostatečné uprchlické kvóty do jimi samoobslužně zbudovaných gulagů v Akci Z.
      Prolhaní, sebechvalní a sebeklamní Čecháčci jsou mistři světa v obrazoborectví, strhávání soch a symbolů, přejmenovávání ulic i vlastního státu a falšování vlastní historie, založené na bratrovraždách a zákeřných záludnostech. Podobně jako Rusové. Jenom více kradou. Viz huhňavý Václav Klaus Perokrad.
      Nedorostli pro vlastní samostatný stát, nezaložený na literárních a politických padělcích a intrikách, jakož i na uplacených rakouských dezertérech. Bohužel o zpustlou Kotlinu už nikdo z vyspělejších sousedů nestojí (aby si vlastní stát nezamořil).
      Historie lenivého, příživnického pronároda se stále dokola opakuje: etapu lžidemokracie vystřídá diktatura lapkovské lůzy, která se následně připojí k zacinkání klíči – až zase všechno nakradené prožere. A každých dvacet let plive na tu lůzu předchozí a nostalgicky vzpomíná na tu lůzu předpředchozí.
      Zneuznaný, c. a k. Univ. Prof. TGM upletl bič z rakouského dezertérského lejna - avšak zapráskat s ním už nedokázal - ani ve své mnohonárodnostní, uměle vytvořené jepičí pidiříši. Proti literárním padělkům se sice postavil - avšak politický padělek a zmetek vytvořil. Ani děti se mu moc nevydařily. Pravda vyděsí !!! Mnichovská dohoda: Čecháčkové si svůj stát nevybojovali ale vysomrovali na západních velmocech a stejným způsobem o něj přišli. Kdo se ani nepokusí ubránit sám, musí po zbytek života platit výpalné "osvoboditelům". Čecháčkové se musí na někoho vymluvit. Patří za Ural ... a pitomia vemte sebou!

      Vymazat
  5. Jo a skákali by jste ještě po větvích....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...prosím kolik znáte předků ?
      Od upálení mistra Jana uplynulo přibližně šest set let.
      To je tak deset vašich dědů a pradědů.
      Prosím, kde žili a co dělali ?
      Že to nevíte ?
      Ano, díky katolické genocidě*

      Vymazat
  6. Když vidím, jak rybáři zacházejí s kapry při hromadném výlovu, tak už na ně nemám ani chuť.

    OdpovědětVymazat
  7. Žiji na venkově,
    když vidím domácí zvířata chovaná člověkem bez soucitu...oni to vydrží...je mně těch dušiček moc líto.
    Doby kdy jsem zemědělcům domlouval, byla zbytečná námaha.
    A tak veselé vánoce, plné nezdravých přežitků.
    Vždy jsem byl masitý typ člověka, nikdy bych si
    nedovedl představit dobrovolně se masa vzdát a také jsem byl přesvědčený že člověk maso potřebuje.
    Pak mě potkalo veliké štěstí,
    při konsumaci své oblíbené masové pochoutky,
    začalo se ve mě cosi prát,
    co to děláš ?,,,není to odporné pomyšlení...
    od té doby maso zvracím, díky*

    OdpovědětVymazat
  8. Takový hezký a poučný článek a taková trapná a ubohá diskuze....

    OdpovědětVymazat
  9. Bahnožrout kapr, fuj, jak to někdo může jíst. Zde se z kaprů dělá hnojivo. Není nad čerstvou mořskou rybu, právě si šmakuju platýze co jsem si včera chytil v krásné zátoce Port Stephens NSW Austrálie. Veselé vanoce všem, dnes bude kolem 30ti°C a nádherný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Halibut je moc dobrý, ale štědrovečerní kapr je štědrovečerní kapr, Chce to ovšem ovládat kouzlo našich babiček už z devatenáctého století - umění kapra kuchařsky upravit, Když vaše kuchta myslí, že stačí obalit v trojobalu, osmažit a hotovo... pak samozřejmě žádnou lahůdku nemůže servírovat. Dnes to neumí ani většina farských kuchařek... tak kapra pro rodinu upravuji sám - a je nezaměnitelný.

      Ježíšek přeci přilétá k hodným bílým českým dětem na slunečním zlatém kaprovi, se zlatým prasátkem, aby je žádní přivandrovalí a jako platýz z moře vytažení, cizáci neobtěžovali.

      Vymazat
    2. 22:13 nepostradatelná informace. Nemít ji, nepřežiju, zhovadilče!

      Vymazat