Reklama

.

.

pondělí 17. prosince 2018

Svět ruskýma očima 485

Zajoch
17. 12. 2018 Outsidermedia
V polském sejmu se objevila koalice s programem rozvratu EU  * * *  Autor kanálu Telegram „Myš v zelenině“ o novém kole protestů žlutých vest ve Francii  * * *   Turecko má v plánu využít Syrskou svobodnou armádu proti Kurdům a teroristům z radikálních skupin   * * *  Za několik let se Rusku podařilo v bitvě o Afriku USA dohnat a někde i předstihnout

„K čertu s EU“

8. prosince 2018
V polském sejmu se zformovala koalice proti evropské integraci, sestávající z Národního hnutí Roberta Winnického a strany Svoboda bývalého europoslance Janusze Korwin-Mikkeho. Koalice má jít do voleb do Evropského parlamentu. Jejím úmyslem je bojovat s centralismem, nátlakem zvenčí a vládou EU, na obranu konzervativních a křesťanských hodnot.
Iniciativu koalice okomentoval Korwin-Mikke: „Máme jednotný a velmi silný společný programový bod: ‘K čertu s EU’. Národní hnutí má v programu Polexit a my rozvrat EU.“ Strana Svoboda má v Sejmu dvě křesla.
Podle průzkumů má protievropské nálady 7 až 10 % Poláků, ale Winnicki tvrdí, že jich je ve skutečnosti více. Euroskeptikem je každý čtvrtý přívrženec vládní strany Právo a spravedlnost, 13 procent z nich by si přálo odchod Polska z Evropské unie. Pro ukončení členství v EU je také 22 % voličů vůdce strany Kukiz-15 Pavla Kukize, sám Kukiz se v zahraniční politice shoduje se stranou Právo a spravedlnost. Mezi potenciální spojence koalice se řadí hnutí Opravdová Evropa profesora Miroslawa Piotrowského a poslanci Marek Jakubich a Grzegorz Braun jsou zastánci větší nezávislosti Polska na Bruselu.
Jak Národní hnutí, tak strana Svoboda považují za nepřípustnou trvalou přítomnost vojsk USA v Polsku, vystupují za normalizaci vztahů s Ruskem, sblížení s Orbánovým Maďarskem a tvrdší politiku k nacionalistickému režimu Porošenka. Zároveň jsou zastánci propagandy polské kultury na územích bývalé Rzeczpospolité, včetně Západního Běloruska a Západní Ukrajiny.
Převzato z Fondsk.ru
* * *
Setkání města a vesnice
11. prosince  2018
Poslední masové akce protestu zachvátily o minulém víkendu Francii. Podle ministra vnitra bylo na ulicích 136 tisíc lidí a zadrženo bylo přes 2 tisíce občanů. Obzvláště je postižena Paříž, kde rabují tlupy, které se tváří jako manifestující, vytloukají výklady luxusních obchodů a zapalují auta.
Hnutí žlutých vest je dnes viděno jako hlavní hybná síla revoluce a budoucí likvidace Páté republiky. Vláda Edouarda Philippa už to vzdala a protesty neutichají, nabírají obrátky se stále novými požadavky. Macron nejdříve řekl, že protestující jsou rozezlení lidé, jimž se nedostává lásky. S organizacemi zaměstnavatelů a odbory chce vyhodnocovat krizovou situaci.
Žluté vesty jsou prekariát, neboli noví chudí, nechráněné vrstvy obyvatel žijící od výplaty do podpor s neustálou sociálně ekonomickou nestabilitou. Podle našich představ je Evropa společností blahobytu, ale ve skutečnosti tam začíná být situace podobná na strašáky ze sovětských metodických listů, kde se hovořilo o vykořisťování, nerovnoprávnosti a buržoazním sociálním darwinismu.
Bohatá města se setkala s chudou vesnicí a stačila jiskra, aby byl zažehnut celý požár problémů.
Mladý francouzský spisovatel Edouard Louis promluvil o šoku a empatii ve chvíli, kdy uviděl snímky Žlutých vest. V davu uviděl své příbuzné, sousedy, kamarády vyčerpané prací a žádající spravedlnost. „Byli podobní na postavy z mé rodiny, na obyvatele vesnice, kde jsem žil v dětství, na lidi, jejichž zdraví bylo podlomeno starostmi a chudobou, kteří stále opakovali: ‘Nikdo nás nepotřebuje, nikdo o nás nestojí.’“
Pro mnohé byla překvapením rychlost, s jakou se neorganizované skupiny dokázaly mobilizovat po celé zemi. Není to nic divného, mítinky a nenásilné akce protestu jsou neodmyslitelnou součástí francouzské politické kultury.
Jiná věc je, že byly technologie protestů dříve popsané Genem Sharpem používané západními elitami na postsovětském prostoru. Ty jsou nyní přístupny  neprofesionálům v oboru politických technologií (aktivisté, osoby v oboru lidských práv). Nahromadění takových zkušeností i v méně závažných věcech přineslo výsledek a pro politické elity Západu bylo překvapením.
Situace by se mohla vymknout kontrole. Lidové masy se stejně jako v 19. století, kdy byly nadšené výsledkem francouzské revoluce, hlasitěji dožadují svých práv. Žluté vesty se již objevily v Belgii, Bulharsku, Srbsku a dokonce i v Iráku! Je jen potřeba čas, aby se staly politickou silou, s níž se bude muset počítat.
Převzato z RT.com
* * *

Sýrie v předvečer nové války: k teroristům přicházejí proudem moderní zbraně


Hamza Abbás, syrský vojensko-politický expert
11. prosince 2018


Turecko plánuje využívat ozbrojené formace Svobodné syrské armády (SSA) proti Kurdům a teroristům z radikálních skupin.
Tento fakt už nikdo moc neskrývá. Pro kvalitní realizaci svých plánů nelituje Ankara síly ani prostředky a bohatě zajišťuje kontrolované nezákonné formace v Sýrii zbraněmi, municí a různými doplňkovými prostředky, jako jsou přístroje pro noční vidění a drony.
Celá tato záplava vojenského materiálu jde prakticky otevřeně přes turecká kontrolní stanoviště bojovníků uvnitř demilitarizované zóny v syrské provincii Idlíb.
Je možno položit otázku, co je v tom špatného? Turci chtějí využít skupiny SSA proti radikálním islamistům, jako je Džabhát an-Nusrá, které odmítají složit zbraně a plnit podmínky mírových dohod a nadále útočí na vládní vojska.
Podstata je v tom, že ne všechny proturecké skupiny bojují s radikály, nebo jsou ochotny proti nim zasahovat. Navíc některé bandy nezákonných ozbrojených skupin a teroristů musely být uzavřené uvnitř zóny Idlíb, daly se dohromady a vytvořily obyčejný barter. Tak radikálové z Džabhát an-Nusrá náhle dostávali od „šedých“ skupin SSA velká množství léků, zbraní i munice.
Za vojenské dodávky platily Nusrá a její spojenci historickými předměty, klenoty a jiným majetkem ukradeným civilním obyvatelům provincie Idlíb. Nakonec Turci dodávají velkou část vojenského materiálu svým spolupracujícím skupinám v Sýrii a ten se ocitá v rukách teroristů. Nejde o žádné staré zbraně, ale o moderní ostřelovačské a automatické pušky, přístroje pro průzkum, komunikační prostředky, protitankové komplexy a jiné.
Nyní Turecko dodalo skupinám podřízeným SSA nejméně 30 bezpilotníků a koncem roku jich předá ještě 40. Tato technika padne do rukou teroristů a ti ji použijí k nasazení bomb a k bombardování. Není pochyb o tom, že se bezpilotníky objeví u radikálů. Bohužel se musí vzít v úvahu, že bude přesun zbraní teroristům stoprocentní a ty pak poslouží proti syrským vládním vojskům.
Nakonec vzniká neradostný obraz: Pomocí kontrolovaným skupinám kvůli realizaci svých zájmů Ankara zásobuje zbraněmi a moderními prostředky pro vedení války teroristy a ti je využijí ve svém zájmu.
Převzato z Rusvesna.su
* * *

Bitva o Afriku. Rusko se vrací


Julia Viťjazova
14. prosince 2018


John Bolton, poradce Bílého domu pro národní bezpečnost uvedl k nové strategii USA v Africe: „Velké mocnosti – soupeři Čína a Rusko prudce rozšiřují finanční i politický vliv po celé Africe. Cílevědomě a agresívně směřují svoje investice do regionu, aby získaly konkurenční převahu nad USA.“ K tomu dodal: „Tyto dravčí metody Číny a Ruska brzdí ekonomický růst Afriky, ohrožují nezávislost afrických států, staví překážky investičním možnostem Spojených států, míchají se do amerických vojenských operací a vytvářejí značné nebezpečí národním zájmům USA v oblasti bezpečnosti.“
Je možno říci, že přechod Ruska z postavení „regionální benzinky“ do postavení velké mocnosti-soupeřky je v americké diplomacii velký pokrok a svého druhu zrada odkazu McCaina.
Zajímavé je, že boj za černý kontinent mezi USA a SSSR probíhal po desetiletí. Obě země se snažily získat pro sebe co možno nejvíce „ideologických spojenců“. Po rozpadu Sovětského svazu ruská pozornost k Africe oslabila. Politický kapitál vložený Sovětským svazem byl téměř celý ztracen. Bylo dost jiných věcí vyžadujících pozornost.
V poslední době se situace změnila. Dnes jsou africké země se zásobami užitečných nerostů (mangan, chrom, bauxit, zinek, cín a strategicky důležité kovy vzácných zemin) opět předmětem zájmu Ruské federace. Jenže dovoz nezpracovaných surovin zajímá i USA, Čínu a Indii. Rusko přichází do zemí s podmínkami výhodnými pro obě strany, kdežto Američané jednají z pozice síly a vůbec se nerozpakují míchat se do domácích záležitostí partnerských zemí.
V roce 2006 bylo v Africe jen 1 % amerických zpravodajců z celku nacházejícího se v zahraničí. V roce 2016 už šlo o 17 % rozmístěných v zemích Afriky. Po Blízkém východu je jich tam nejvíc. Velení USA tvrdí, že „pomáhají africkým partnerům v boji s terorismem a extrémismem“. Neboť „problémy Afriky mohou být mnohem větším rizikem, než nestabilita v Afghánistánu, Iráku a Sýrii“.
Ruští vojáci jsou v Africe přítomni také, ale není jich tam tak mnoho a nemají stejné cíle jako Američané. Například ministerstvo obrany RF podepsalo s Mosambikem dohodu o volném přístupu ruských válečných lodí do mosambických přístavů. Navíc byla podepsána úmluva o vojenské spolupráci, podle níž se má dodávat ruská vojenská technika a zajistit výcvik personálu. Patří sem i dodávky zbraní a specifických zařízení, ruští poradci mají být přítomni v Kongu, jedná se s Jižním Súdánem a k zesílení bezpečnosti prezidenta Středoafrické republiky je v zemi přítomen speciální ruský útvar. V tom všem vězí znepokojení Ameriky.
Za několik let se Rusku podařilo v bitvě o Afriku USA dohnat a někde i předstihnout.
V roce 2014 se prezident Guineje obrátil na Vladimira Putina s žádostí o pomoc v boji s ebolou, která v Africe zavinila smrt tisíců lidí. Na Putinův pokyn byla v roce 2015 vyrobena vakcína a v roce 2016 pod záštitou WHO představena.
V roce 2015 bylo za peníze Olega Děripasky v Guinejské republice vybudováno speciální centrum na vakcinaci a studium viru, klinické a diagnostické centrum epidemiologie a mikrobiologie. Od roku 2016 do roku 2018 proočkovalo ministerstvo zdravotnictví RF spolu s RUSALEM obyvatele před ebolou. Akce je ukončena. Tak bylo zachráněno velké procento lidí.
Američané Afriku kolonizují. Svoji vojenskou přítomnost mají jako jediný příslib bezpečnosti. Moskva přistupuje k otázce z pozice pomocníka a ne nadřízeného. Rusové africkým zemím pomáhají a nesahají za to na jejich politickou a hospodářskou svrchovanost. Proto je Bolton hysterický a uznává, že dosavadní politika USA v Africe měla řadu vad. Poznamenal, že v posledních letech Washington vyčlenil tamním státům miliardy dolarů, ale „ani tak nedosáhl žádný výsledek“.
Američtí novináři si myslí, že od Středozemního moře až po Jižní Afriku podkopávají akce Ruska status quo USA v tomto regionu, který zde existoval od studené války. Investujíce do Afriky miliardy nepochopily Spojené státy jedno. S lidmi je potřeba jednat lidsky. Vztah pán/otrok je dnes vyloženě zastaralá strategie.
Jsou svědectví, že na uzavřeném setkání se senátory prý nazval Trump regionální země „špinavými dírami“. Takový vztah se nepromíjí. O to víc, když existuje alternativa, jakou je uctivá a rovnoprávná spolupráce. Pochopitelně, že jednou dobrou věcí se partie nevyhraje. Ale využívání výhradně metod studené války již není aktuální. Někdy je na místě zdvořilost, politická i vojenská. To tomu kdo si o sobě myslí, že je výjimečný hegemon, chybí.
Převzato z News-front.info

17 komentářů :

  1. EU je už delší dobu v rozkladu. Brexit, různé výhrady Německa k jiným zemím tohoto nesourodého spolku, momentálně vyhrožování nějakého bezvýznamného předsedy vlády, bezvýznamné vlády Belgie, většinou v demisi.
    Proto ta hysterie kolem Ruska, udržování stavu nepřátelství
    na všech úrovních, protože to je už jediný stmelovací prostředek, "euroatlantického společenství". Fuj tajbl.
    Nebýt toho, tak by se velmi rychle pustili navzájem do sebe.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná po dělení Afriky přijde na řadu rozhádaná Evropa.

      Vymazat
    2. To si tedy nejsem moc jist, jestli propaganda proti Rusku má nějaký stmelující efekt. Spíš naopak, protože ta účelovost je nepřehlédnutelná.
      Spíše si myslím, že jen plní zadání USA. A přitom je to snazší než řešit kupící se problémy v Evropě, které ostatně sami způsobili.

      Vymazat
  2. Správně to dělají Poláci u nás by se též vlastenecké strany měli spojit. Na PL se globalizátoři piráti chlubí tím že vyhrají volby. To by byla katastrofa.

    OdpovědětVymazat
  3. Buď se v EU rychle "narodí schopný a moudrý diktátor", který ten eu spolek znovu zmanažeruje, nebo je třeba čekat na její rozval.

    OdpovědětVymazat
  4. Rusové a Turci, to je divné spojenectví.

    OdpovědětVymazat
  5. Máte naprostou pravdu "17. prosince 2018 10:21". Různí Topácí, piráti, sockomouši, Fialové, Horáčkové a také černoprdelníci jsou jen různé dnešní odrůdy eurobolševíků.
    V žádném případě tuto svoloč nikdo nevolte !

    OdpovědětVymazat
  6. Když si běžný Rus přečte, jak jeho země vynakládá ohromné prostředky na medicínu a infrastrukturu v Africe, nutně ho musí trefit šlak. Zvlášť když se nedovolá záchranky a pokud ano, nemá ho kam ta záchranka dovézt. Dtto železnice, které chce Rusko v Africe budovat. Přitom oni sami by potřebovali jako sůl modernizovat celou síť u sebe doma, hlavně co se týká vysokorychlostních tratí. Ale na to jaksi nejsou peníze.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Otázka zní: co za to Rusové mají? Pokud je to něco co potřebují a dostanou levněji, tak proč ne. Zeptejte se Babiše. Za totáče nebyl papír na prdel a on byl u Arabů a měnil výrobky za suroviny. Ale ty u nás nějaká firma potřebovala, aby mohla vyrábět něco jiného. Směna se tomu říká.

      Btw. co US daňový poplatník např. na cenu války v Afgánistánu? Určitě by zbylo víc ve zdravotním fondu USA a nebylo by třeba léčit veterány.
      TožTak.

      Vymazat
  7. Kolik máme my rychlostních tratí?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I to blbé pendolino jezdí přes Vysočinu 80 km/hod.

      Vymazat
    2. 21:31, jenže Česko nechce stavět v Africe to, co tady není.

      Vymazat
    3. Je rozdíl stavět železnici v mírném pásu, v pásu tropických dešťů, v Česku a na Sibiři. Pokud ve Francii jezdí vlak co hodinu a závěj, sob, medvěd, spadlý strom nikde široko daleko, tak se dá jet 160km/h. Cesta na Sibiř je dlouhá a nejsou cestující pro pravidelné hodinové spoje. Je známé "Vot Eto nědaleko". Zajistit na Sibiři "blbou" silnici po oblevě nebo v zimě by taky nedokázal náš Ťok s ŘSD obsloužit. 80 km cesty u nás na vrchovině v -4 a je problém. My se tu můžeme hrdě naparovat, jak moc jsme dnes nej, ale stačí porovnat jízdní řády z 1990 a z dneška a možnost pravidelné dopravy z/do okolních obcí pro pracující a pro školáky pro výletníky. Máme weby zrušených tratí, obcí a osad. Samozřejmě "knížěcí rady" co a jak mají dělat ostatní nás moc nestojí. Starejme se raději o sebe, ať se nám tu lépe žije a dobrá (ale hlavně použitelná) řešení třeba eportujme. TožTak.

      Vymazat
    4. 7:24

      ehmm, soudruhu, a co takhle maličké Norsko s dálniční sítí i v arktických oblastech s plnou výbavou. Nebo USA a Kanada, také v arktických liduprázdných oblastech. Co dvě malé země, Švédsko a Dánsko se svou úžasnou infrastrukturou po dně Baltu. Nebo Čína s himálajskými projekty v n.v.5000 m. Nechme Čínu a Západ, ti jsou špička, ale je tady Brazílie s několika dálnicemi a rychlostními tratěmi přez Amazonii, Austrálie s vysokorychlostní tratí přez ohromnou poušť, Malajsie vystavěla vysokorychlostní trať přez celou zemi, která sestavuje z mnoha ostrovů a ostrůvků, včetně liduprázdných, ty propojila futuristickými mosty a horskými tunely. Nebo Japonsko v extrémně seismické oblasti a jeho mořské projekty, tunely a mosty. Argentina, Peru, Čile, Nigérie, Indonésie, taky seismická oblast... Staví i Vietnam a Indie, Guatemala, skvělé tratě má Mexiko a buduje se spojení severní a jižní Amerika. Kazachstán, Arménie Azerbajdžán, Gruzie - tohle je odbočka z jižní trasy a do Ruska nevede. Turecká trať povede přez Balkán do Západní Evropy, jejich úsek je už plně funkční a navazuje na ty blízkovýchodní. Rusko nemá spojení ani Moskva - Petrohrad a to je Evropa. Proto Čína svou Silk Road povede přez nestabilní oblasti, Rusko je neprůchodné kvůli chybějící infrastruktuře. Tam nejen že je špatné spojení, ono není vůbec. Absentuje. A není to jen v Rusku, problém má celá východní Evropa. Ale to je jedno. Ruským směrem půjdou jen tanky, vlaků není potřeba.

      Vymazat
    5. Pro 9:02. Nejsem soudruh a husy jsem s tebou nepásl "rádoby všeznalče". Nejsem ani pro, ale nejsem z principu protiruský. Podívej se na US GOOGLE MAPS a porovnej si plochu maličkého Norska a i dalších států a Ruska. Jaké jednotky používá tvá dálka a jaké Ruská dálka, je rozloha tvé pusté oblasti a Ruské pusté oblasti, jsou roční výkyvy teplot v tebou vyjmenovaných oblastech a v zauralí. Pak použij Wikipedii a porovnej počet obyvatel na Km čtvereční v oblastech. Tak máš teoretický počet pasažérů na trase a víš jakou potřebuješ obslužnost a dopravní tepnu. Pak se znovu podívej, kde jsou Kazachstán, Arménie Azerbajdžán, Gruzie, zda jsou severněji od Ruska nebo jižněji a zase zpět na klimatické podmínky, mokřady atd. Pár let zpátky dávali nějaký "propagandistický" seriál v tv, jak v Kanadě a na Aljašce jezdí po arktických oblastech po zamrzlém ledu a jak začne tát, tak doprava nákladů končí a čeká se na další zimu. Nikde odpočívadla, motoresty ... jen pustina. Určitě ten protiseverněamerickoorientovaný seriál točil, režíroval a do tv dostal dle tebe kgbák Putin. Nebo si sami nakakali do hnízda? Rozum do hrsti!

      Neřešíš problémy v Česku, kterých tu máme nad hlavu a sereš se do Ruska. Pro Ruský směr prorokuješ tanky. Tak bych si přál, pokud se splní tvé proroctví, abys ses na některém motoru tanku vezl směrem k Uralu, užil si válku a třeba i na válečném tažení pobral aspoň trochu rozumu, vrátil se ze zajetí a dělal besedy a třeba se následně stal pacifistou. To bych upřímně přál tobě i nám ostatním ve tvém okolí. Nejraději bych ale mír.
      Hezké svátky.

      TožTak

      Vymazat
    6. 16:26 Myslím že tam se toho mnoho nezměnilo od dob, kdy jeden evropský voják napsal toto: "Když dobrovolníci 22. června 1941 překračovali sovětské hranice, byli ještě většinou horoucími nacionalisty. Jakkoli si na sebe zvykli, zde mezi nimi existovaly dělící zákopy, jež nebylo tak snadné překonat. Neboť Nizozemci byli přesvědčenými nizozemskými vlastenci, jako Dáni dánskými a Norové norskými. Také Němci se ve svém národním cítění nenechali předstihnout. Tu a tam z toho vyplynuly rozepře a konflikty. Jen v nepřátelství vůči bolševismu se shodli všichni. Když ale dobrovolníci na Ukrajině a na Kavkazu – tedy ve velké části evropského Ruska – vlastníma očima spatřili celou nuznost života lidí, jejich sociální primitivitu a niternou nesvobodu, když sami zažili, že rolníci bojácně skrývali poslední zbytky své dřívější kultury a náboženství v nejtemnějším rohu chalupy, tehdy je všechny společně zachvátila vděčnost, že jejich vlastní krajané tohoto osudu doposud zůstali ušetřeni. Všechny problémy, jež zaměstnávaly jejich národy ve vlasti a je samé tížily, se jim oproti tomu zdály nepatrné. V hlubokém Rusku najednou dobrovolník pochopil, že Nizozemci, Dánové, Norové a Němci tu bojují za svoji společnou vlast. V kamarádovi vedle sebe poznal člověka stejného životního stylu a stejného historického původu a tváří v tvář obrovským masám protivníka pochopil naléhavou nutnost společné fronty. Tváří v tvář monotónnosti nesmírných žlutých kukuřičných polí na Ukrajině, dálných stepí na Donu i v kubáňské oblasti, lysých šedivých hor Kavkazu, nad nimiž na něj shlížely tmavé masivy Elbrusu a Kasbeku, prožíval dobrovolník s velkou intenzitou mnohotvárnost a kvetoucí tvůrčí život svého vlastního rodného světa, velkolepost své kultury a pospolitost všech evropských tvořivých lidí jako nové zjevení. V ruské krajině a její otupělé lidské mase naopak rozpoznal význam svých rodných zemí pro historii evropského lidstva. Co člověk v Evropě za jeden a půl staletí rozluky zapomněl, to se v něm jako velký prožitek války opět probudilo. Uprostřed bratrovražedného boje evropských národů se na frontě proti Evropě nepřátelskému, svoji vlastní národní kulturu nenávidějícímu a svobodu likvidujícímu bolševismu, zrodila evropská osudová myšlenka, duchovně pojatá a uskutečňovaná v boji."

      Vymazat
  8. Tož bať, Rusko má eště jeden problem, rozmrazávání permafrostu. Nám tu chybí Baťa, nebo Ferfecký. Elita není elita, jenom si to o sobě sama myslí.

    OdpovědětVymazat