Reklama

.

.

středa 19. prosince 2018

Ukrajinské události od nejstarší doby (2. část)

Patrick Ungermann
19. 12. 2018
1. část ZDE
Co byla Oranžová revoluce: 22. listopadu 2004 došlo po druhém kole ukrajinských prezidentských voleb ke sčítání hlasů. O přízeň voličů se utkali dva Viktorové. Viktor, znamená vítěz. Ústřední volební komise ohlásila výsledky voleb 24. listopadu. Nejdřív zvítězil vládní kandidát Viktor Janukovič se 49, 46% hlasů. Opozice, která chtěla na post prezidenta dosadit prozápadního Viktora Juščenka, podala na průběh voleb řadu stížností, ale nezůstala u stížností. Kritici voleb uspořádali na západě Ukrajiny řadu demonstrací. Zvlášť silně protestovali ve Lvově i v samotném Kyjevu. V dalším sledu událostí prohlásila opozice v parlamentu za prezidenta Viktora Juščenka.


Dosavadní prezident Leonid Danylovyč Kučma přečetl prohlášení, že proti svému znepokojenému lidu nepoužije sílu. Ve městě Lvov převzala moc opoziční rada. Následovala generální stávka. To už v Kyjevě demonstrovali stoupenci Viktora Janukoviče, ochotného více spolupracovat s Moskvou. Město Doněck už tehdy nesouhlasilo s prováděním opozičního převratu. Sedmdesát tisíc tamních demonstrantů vyhlásilo, že v případě převratu se vypíše referendum o vyhlášení autonomie Donbasu. Jeden z čelních představitelů „Oranžové revoluce“, který vystupoval na padesátitisícových demonstracích v Kyjevu, byl velkopodnikatel v čokoládě Petro Porošenko.

Petro Olexijovyč Porošenko byl mezi lety 2007 a 2014 členem Ukrajinské národní bankovní rady. Nakonec, proč by měl sedmý nejbohatší Ukrajinec, vlastník televizního programu Kanál 5, sedět stranou peněžního toku? A tak vedl v parlamentu výbor pro finance a bankovnictví. 7. června 2014 se stal pátým prezidentem Ukrajiny. Slib, že prodá své podniky, nesplnil, podnikatelskou činnost spíš zněkolikanásobil.

Představitelé Evropské unie a vojenského spolku NATO si přejí, aby jejich instituce na Ukrajině působily, jenže si zatím nepřejí rozpad země. Už při rozhovorech s „oranžovým“ prezidentským kandidátem Viktorem Andrijovyčem Juščenkem se západní představitelé začali do ukrajinských událostí vměšovat. Před tím je varoval ruský prezident Vladimír Putin. Prostředníkem mezi znesvářenými stranami v zemi byl nakonec polský prezident Aleksander Kwaśniewski.

Opozice si chtěla do budoucna pojistit vítězství změnami volebního řádu. Nejvyšší soud pod nátlakem nakonec rozhodl, že se bude konat další kolo prezidentských voleb. Stoupenci Viktora Juščenka potom přestali blokovat vládní budovy. Juščenko v následujícím kole prezidentských voleb zvítězil nad Janukovyčem o 7% hlasů. Teď zase posílali na průběh voleb stížnosti stoupenci provládního Viktora Janukovyče. A znovu stížnosti nikdo nebral v potaz.

Uběhlo šest let a rodák z Doněcké oblasti Viktor Fedorovič Janukovyč se stal ukrajinským prezidentem. Zakarpatí, východ země, jih a Krym volily především Janukovyče. Jeho neúspěšnou protikandidátkou tehdy byla Julija Volodymyrivna Tymošenková, bývalá krátkodobá předsedkyně ukrajinské vlády, významná podporovatelka „Oranžové revoluce“. V listopadu 2013, po předchozím jednání v Bruselu, odmítl Janukovyč podepsat smlouvu o spolupráci s Evropskou unií. Proti očekávání přitom nepovažoval vyjednávání s Moskvou za to nejdůležitější v ukrajinské zahraniční politice. Dlužno dodat, že je takový nepsaný zvyk, že spolupráce s EU vede každou evropskou zemi dříve či později ke členství v Unii. Myslím, že Viktor Janukovyč nebyl nutně proruský prezident. Spíš hodlal pro Ukrajinu získat jistou míru svéprávnosti.

Euromajdan: Prozápadní opozice začala vyjadřovat nevoli s nepodepsáním smlouvy o spolupráci s Evropskou unií už 21. listopadu 2013. Od ledna 2014 se protestující začali brutalizovat. V březnu 2014 se na Kyjevském náměstí nezávislosti Majdan protestující aktivisté a někteří studenti ozbrojili. Kyjev zažil krvavé jaro. Holemi, řetězy i střelnými zbraněmi vybavení demonstranti se střetali s policisty, kteří rovněž nešetřili donucovacími prostředky. Do toho odkudsi kosili lidi blíže neurčení odstřelovači. Opozice svolávala na Majdan demonstranty z celé Ukrajiny. Jenže přijížděli i ti, kdo se zastali svého prezidenta Janukovyče. Ti byli při odjezdu autobusů biti a pobíjeni.

2. května 2014 demonstrovali v Oděse příznivci dvou fotbalových mužstev a vyzývali Oděsany k povstání proti prorusky smýšlejícím lidem. Kolem páté odpolední ukořistili demonstranti za ukrajinskou jednotu hasičský vůz a vjeli jím do těch, kteří s nimi nesouhlasili. Předtím prozápadní síly prolomily policejní zátaras a postupovaly k oděské budově odborů. Před ní lidé proti postupujícímu davu postavili barikádu. Promajdanští demonstranti zapálili před budovou stanový tábor, ozvala se střelba, vzduchem létaly molotovovy koktejly. Druhé a čtvrté patro budovy odborů začalo hořet. Promajdanští radostně vykřikovali „Hoř!“ a někteří zpívali ukrajinskou hymnu. Toho dne prý zahynulo 48 lidí. Jiné zdroje udávají daleko vyšší počet obětí na životech i jiné způsoby umírání než uhoření. V budově měli být už před prolomením barikády příznivci ukrajinského hnutí Pravý sektor. V budově pak probíhalo vraždění střelbou a škrcením, dodatečné spálení těl mělo zamaskovat skutečný mord. Vyšetřování ukrajinské strany vedlo k výsledku – oběti se zapálily samy. Těžko uvěřitelné, viďte.

Samy demonstrace na kyjevském náměstí nezávislosti Majdan trvaly měsíce a měsíce. Napadne nás otázka: Kdo to tam chodil? Dospělí lidé přeci musí docházet do zaměstnání. Ze svědeckých výpovědí Kyjevanů je zřejmé, že majdanský demonstrant mohl dostávat 25 dolarů za účast. Peníze se našly na vaření masa a na podávání občerstvení přímo na místě. Svého času náměstkyně ministra zahraničí Spojených států amerických Victoria Nulandová doznala, že rozpočet USA mohl přispět na ukrajinský převrat částkou pěti miliard dolarů.

Děje nabraly pochopitelný směr i spád: Ruská federace oznámila, že vystoupí na obranu Rusů a ruských zájmů na Ukrajině. Rusko anektovalo poloostrov Krym. Jistým symbolem nových poměrů na poloostrově je dokončený most přes Kerčskou úžinu (Krymský most). Otevřel jej 15. května 2018 prezident Ruské federace Vladimir Vladimirovič Putin. Nakonec, už roku 1903 uvažoval car Mikuláš II. o výstavbě podobného mostu. Projekt byl dokončen o sedm let později, ale první světová válka stavbu mostu zhatila. Ruská federace začala po majdanském převratu pomáhat humanitárním materiálem, zbraněmi i vojenskými silami Donbasu, kde se obyvatelé Doněcku a Luhansku rozhodli odtrhnout od protirusky zaměřené ukrajinské vlády. Situace na východě Ukrajiny je dlouhodobě nejasná a napjatá. Ruská federace brání své donbaské předpolí. Na zbytku Ukrajiny působí proti Rusku polští, litevští, britští i američtí ozbrojenci.

V září 2014 a v únoru 2015 jednaly ukrajinské znesvářené strany v běloruském hlavním městě Minsku o dohodách, které by vojenské operace na Ukrajině zastavily, nebo by alespoň poskytly příměří. Představitelé Ruska, Francie a Německa byli svědky celého jednání, nad nímž převzal záštitu běloruský prezident Aljaksandr Rygoravič Lukašenko. Příměří žádná z bojujících stran nedodržuje stoprocentně, ačkoli se síla bojů ztlumila.

Středoevropské závěry: No, a co teď? Věřím, že cesta k sebezáchově Evropy začíná poznáním, z čeho se Evropa vlastně skládá. Obrazně řečeno, ze tří tektonických desek (možná jich je i víc). Jde o evropský Západ, Východ a o Střední Evropu. Evropský západ si nese odkaz proměny pod římským dohledem. Je to odkaz římského práva, odkaz pyramidální struktury řízení ve Všeobecné církvi i jinde a odkaz starověké konzumní civilizace. Ta se spojuje s hmotným pokrokem, se systematičností, s určitou mlčenlivostí a důvěrou v mocenské elity. Jinými slovy, západní svět může být velmi precizní, systémový a zároveň může vykazovat jednoznačné totalitní sklony.

Mezi Evropu západní a východní je položena středoevropská civilizace. Většinou je slovanského původu. Rozhodně nad sebou nezažila římské panování. Římské právo nepatří k jejímu dědictví. Mezi zdrojnice středoevropské civilizace v nejširší míře patří: státnost pobaltských a polabských Slovanů, Velká Morava, český a polský stát, Kyjevská Rus a po určitou dobu slovanská Panonská nížina, slovanský srbský a bulharský stát s dalšími balkánskými útvary a vliv Byzantské říše. Přibyla zdrojnice ugrofinských národů, kterou (mimo Rusko) zastupují tři ugrofinské obce: finská, estonská a maďarská – uherská. Nerozpakoval bych se ke středoevropské civilizaci počítat na jihozápadě takzvanou Východní marku, čili rakouské země; a na severovýchodě Litvu, později Polsko-litevskou unii, a rovněž Lotyšsko. Oba národy baltské jazykové skupiny setrvávaly po určitou část starověku a středověku v těsném sousedství východních Slovanů. Bělorusko, podle mého mínění také středoevropské, bývalo samostatné krátce. Jeho knížata se brzy provázala s vládami nad Kyjevskou Rusí, a tak se Novgorodská i Polocká Rus staly součástí největšího evropského státu. Od 14. století ovládala Bělorusko Litva, později Polsko-litevská unie a až po trojím dělení Polska zde panovali ruští carové. Pokud si poslechnete běloruštinu, má blíž k ukrajinštině než k ruštině.

Východoevropská civilizace je překvapivě pestrá. Odkaz ohromného mongolského rozmachu z časů, kterým říkáme gotické, zůstává patrný v přítomnosti balkarského – tatarského živlu. Kavkaz a podkavkazí je útočištěm svého času obávaných Avarů a Chazarů. Nesmlouvavé rokle pod strmými hřbety Kavkazu svádí k tomu, aby každá horalská vesnice byla víceméně národem, jazykem a tradicí. Zdejší islám je o dost jiný než ten arabský. A pak, mezi Černým a Kaspickým mořem, se zjevují dvě starobylé křesťanské perly, Gruzie a Arménie. Rusko, země, nad kterou slunce nezapadá, je vlastně výsledek rozmachu Moskevského velkoknížectví. To je ta země, která na Kulikově poli porážkou mongolských sil zahájila v podobě odboje a výboje cestu k impériu. Rusko vytváří svým národům podobný rámec, jaký dal Západu Řím.

Pokud chceme funkční, sebezáchovnou a seberozvíjející Evropu, nesmí ji sníst žádný evropský okraj. Pojistkou by v tomto smyslu mohla být přísná vojenská neutralita celé Střední Evropy. Jak spolek západních zemí, tak Rusko by měly středoevropskou neutralitu brát vážně a bránit ji. Evropě nepomohou vojenské pakty, které vždycky nakonec vymyslí válku. Evropě nepomůže na oko jednolitý celek, vnitřně nesourodý už proto, že nemá základní ochotu bránit své vnější hranice. Evropě prospěje jedno moudré indiánské ponaučení: Na jedné straně lávky stojí medvěd, na druhé vlci. Žádnému z nich se nic zlého nestane, když se nikdo z nich nepokusí lávku přejít. Tou lávkou je Střední Evropa.

27 komentářů :

  1. Ukrajina, Ukrajina, samá Ukrajina. Furt dokola. Banderovci, fašisti, bla, bla, bla... Co my tady s tím? Jsme tady snad Rusáci nebo proč to sem pořád cpete? To opravdu nemáme důležitější problémy?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to nečti, nereaguj, spadne ti teplota procesoru a uleví se nejenom tobě, ale určitě i tvému okolí.

      Vymazat
    2. Souhlasím! Ať si to zejména Ukrajinci mezi sebou vyřeší(i ti ruské národnosti). Nikdy mi nikdo nepřinesl důkaz o tom, že na Ukrajině působí pravidelná Ruská armáda. Jejich věc! Mojí věcí je to, když vidím před našimi hospůdkami staré lidi, jak opřeni o své francouzské hole jsou donuceni státem venku kouřit. Jo hospůdko, hospůdko malá, hospůdko zakouřená...Stále nás někdo připravuje o naše kulturní dědictví. Jsem nekuřák, ale vím, že naše hospody byly motorem našeho vlastenectví(Hašek, Lada,J.Masaryk, Neruda Arbes...). Ukrajino ty máš hrdinu Banderu a to ti nezávidím.

      Vymazat
    3. Autoři článků popisujici situaci,kterou alternativa zná by měli vyrukovat do veřejnoprávniho tisku a tv,kde to čtenáři neznaji a proto trpí cenzurou.
      Autore navrhujte v článcich jak se zbavit ČR korporátniho fašistického systému shrbených cenzury,nizkých platů a koho máme volit,když všichni po zvoleni jsou proti těm,kteři je zvolili a oberou je,ABY VYPADALI jak vánočni stromky bez jehliči!

      Vymazat
    4. Mě taky sere,že vše máme řešit my Češi a kdekdo se na nás obraci za banderovce!At dá POROCH svoje voliče postřilet a zdynamitovat a když potřebuje naše dobrovolniky tak ať zaplati,dyť dostal pĚt miliard a ještě vykrad EU,když si přes něho dal nakoupit svoje přestřikané šrot OT.

      Vymazat
    5. Dobře, že je to tak. Považuji takovýto zdroj informací za alternativu vůči ostatním médiím ČT atd.Na Seznamu si o to nepřečtete.

      Vymazat
    6. 11:23 Máte zjevně poněkud omezený rozhled a nebo žijete mimo ČR. Dovoluji si vás proto informovat, že zde pracují nejenom ukrajinští zedníci, skladníci, prodavači, lékaři, právníci atd., ale operuje tu také ukrajinská mafie. Dále byste měl vědět, že i na manifestacích v Praze již vystupují se svými vlajkami - třeba v Paříži měli také žluté vesty a bylo jich tam tolik, že je západ s radostí označil za ruku Kremlu v pořádání protivládních nepokojů. Zatím jich je pod milión, ale vyčkejte, brzy se to vynásobí.

      Vymazat
  2. Ukrajina je demokraticki stát,je to ve wikipediji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ukrajinský front osvobozoval Československo od nacistů-nelze všechny Ukrajince házet do stejného pytle. Podkarpatská Rus je a bude vždy neukrajinská.

      Vymazat
    2. Ukrajinský front vzal svůj název od místa působení a ne podle etnického či místního původu v něm sloužících vojáků. V Ukrajinském frontu bojovali také Gruzíni, Turkmeni či Uzbeci.

      Vymazat
    3. 12:10 škoda jenom, že není i "demokratický" :-)

      Vymazat
    4. Právě mě napadnul vtip: "všechno, co se píše na Wikipedii je pravda pravdoucí", protože tam píšou většinou tu svoji nejčistší pravdu američtí soudruzi. Jiné zdroje již netřeba zkoumat, stačí ta americká pravda :-D

      Vymazat
    5. 12.35 Ukrajinci nás poctili "osvobozením od svobody" 21. srpna 1968. Ukrajinec byl i Brežněv. S nimi "vstoupili" do ČSSR ještě Zakavkazci, kteří neměli tušení kde jsou a která bije.

      Pro mladé sděluji, že první Rusové byli do Ústřední skupiny vojsk SSSR v ČSSR komandováni až dodatečně. Z neznalosti jsme nadávali na Rusy, místo na Ukrajince a na Dederony - tedy na Němce a na Poláky (Gomulka).

      Vymazat
    6. Nejen to, v Kyjevě je na vzestupu rozbřesk Nové Evropy! - https://www.youtube.com/watch?v=44PlgE1h1c4

      Vymazat
  3. Úkolem Ukrajiny je znemožnit Rusku prodávat plyn a roupu do Evropy, tak aby tyto suroviny musela odebírat Evropa od USA za několikanásobně vyšší ceny než z Ruska.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To není hlavní cíl USA, hlavním cílem je rozbít Rusko a "znárodnit" ruská ropná pole (Chodorkovskij selhal) a prodávat světu ruský plyn i ropu prostřednictvím amerických společností.

      Vymazat
    2. minulá zima nebyla nic moc, ale Putin, ten provokatér, poslal do USA ruský tanker se zkapalněným plynem, aby v Bostonu neumrzli. Ale možná ho Trump nevyložil a vrátil do Evropy jako plyn americký :-)

      Vymazat
  4. Opravdu si nevzpomínám na policisty, kteří "rovněž nešetřili donucovacími prostředky"... Pamatuji si neozbrojené policisty, kteří hořeli jak fangle pod náporem molotovových koktejlů ze strany těch "mejdanových" magorů.... Další nepřesností je, že Krym byl anektován Ruskem. K ničemu takovému nikdy nedošlo - obyvatelé Krymu se rozhodli v referendu pro samostatnost a následně požádali o přijetí do Ruské federace. Jen si představme, že by severní Irové uspořádali referendum a pak požádali o připojení k Irské republice... A kde jsou ti tehdy ováaní Chazaři? V 9.století konvertovali k judaismu a dnešní židovská entita v Evropě i Americe jsou jejich potomci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 12.46 Máte naprostou pravdu. KRYM nebyl anektován, ale RESTITUOVÁN - k čemuž je nutné přiznat, že povelvetoví Havlovi kámoši s urputnými výrazy ve tvářičkách hlásali, že CO BYLO UKRADENO MUSÍ BÝT NAVRÁCENO... a Krym v roce 1954 Chruščov UKRADL Rusku jeho ruský Krym a daroval ho, i s čeledí (převážně ruským obyvatelstvem proti jeho vůli - v rudé totalitě by řvala kavárna), své milované Ukrajině... TAKŽE CO BYLO ZA BOLŠEVISMU UKRADENO, BYLO PO PÁDU BOLŠEVISMU NAVRÁCENO... navíc po demokratickém referendu. Krym tak je ušetřen Bandero-nacistické totality, kterou trpí většina občanů ukrajinské hebreokolonie.

      Vymazat
    2. Skoro celá Ukrajina byla ukradena Rusku, když si ji jako svazovou republiku Stalin a jeho poskoci vymysleli.

      Vymazat
    3. Krym je jen zeměpisný pojem, součást okupované Tavridy! Ta náleží Turecku! Protože ve smlouvě Kateřiny II. s Vysokou portou jasně stojí, že pokud Rusko z jakýchkoliv příčin Tavridu či její část ztratí, tato se automaticky opět stává částí Osmanského impéria!! Bacha! Tu je originální mapa z doby podpisu smlouvy, tedy z roku 1792! - http://loveki.ru/museum/maps/all_russia_maps_1792/39.jpg

      A tzv. Ruská republika jako dejme tomu nástupnický stát Ruského impéria ztratila kontrolu nad částí Tavridu hanebným aktem jejího roztržení 18. října 1921 - http://neviditelnypes.lidovky.cz/historie-krym-0fj-/p_zahranici.aspx?c=A160831_203010_p_zahranici_wag

      Ten den přešla tedy dle smlouvy - tedy de iure pod osmánského kalifa, ale ten byl bohužel také svržen a vyhnán ze země o dva rok později. Otázka tedy zní: je Turecká republika nástupnickým státem Osmánské říše?

      Vymazat
  5. Autor se zdá být docela vzdělaný. Proto mě zaráží, že používá západní rétoriku ohledně vystoupení Krymu ze svazku s Ukrajinou, ovládnutou nepřátelsky naladěnými pučisty a navrácení do federace s Ruskem. Anexe je přeci jednostranný, násilný a nelegální akt. Zatímco v případě Krymu se dle dostupných informací jednalo o dohodu, navíc na základě rozhodnutí občanů Krymu v referendu.
    Takovéto chyby jen vnáší pochybnosti o celkové kvalitě zpracování tématu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pan JK13:17, tiež som si toho všimol a dúfam že tento základný pilier demokratizmu: slobodné všeludové hlasovanie v referende, tým že ho označil anexiou, tak že myslel ironicky, aby tým vyjadril skutočnosť že "král je nahý" a pojem DEMOKRATIZMUS je v naších končinách strednej a západnej Európy dokonale vykuchaný. Môj profil Ukrofil.

      Vymazat
  6. Za nejdůležitější informaci o Ukrajině považuji tento týden článek z aeronet (viz dále) a nechápu, proč tu ještě na NR nevisí místo těch nepodstatných. Jinak plánovaná provokace u Gorlovky se už připravuje dokonce za účasti britských specialistů ze SAS (vystoupení mluvčího DNR z dnešní noci): https://aeronet.cz/news/video-sergej-lavrov-oznamil-ze-ruska-rozvedka-ma-informace-ze-porosenko-na-ukrajine-chysta-na-konec-roku-ozbrojenou-provokaci-na-hranicich-s-krymem-ve-spolupraci-se-zapadnimi-partnery/

    OdpovědětVymazat
  7. Ukrajina je demokraticki stát,je to ve wikipediji

    OdpovědětVymazat
  8. Bismark řekl, ře Rusko porazit nemůžeme, leda, že bychom od něj odtrhli Ukrajinu a poštvali je proti sobě, ať se pobijí navzájem.

    Autore, v hrubých rysech to odpovídá, ale zanedbal jste některá fakta a používáte formulace, které jsou ideologické, nikoliv faktografické.
    Používáte obrat „proruský prezident Janukovič“. Pravda je spíš, že nebyl rusofob.

    Janukovič jednal o přístupu k EU dobrovolně (proti vůli Ruska), nikdo ho k tomu nenutil, jen špatná hospodářská situace země. Chtěl po EU několik miliard dolarů, aby ten přístup přežil. EU mu nabídla jen pár milionů. On tedy jednal s Ruskem a to mu nabídlo mnohem větší půjčku než EU. On tedy od smlouvy odstoupil – jakože PROZATÍM, než se hospodářskou situaci podaří stabilizovat. Byl by Ukrajinu do EU přivedl později a myslím, že i rád.
    Mezitím mu tam ale kdosi ze zahraničí organizoval už druhou barevnou revoluci na Majdanu.

    Události na Majdanu měly složitou a odstupňovanou strukturu. Zpočátku byly pokojné. Jezdili tam evropští politici a slibovali Ukrajincům, že jsme s nimi, a že je nedáme (EU politici, i američtí, též od nás: Schwartzenberg, Štětina, ...).
    Potom dal někdo příkaz (Janukovič to nebyl), aby mírné demonstranty policie zmlátila.
    Pak nastoupili mlátiči pravděpodobně Pravý sektor (jejich cíl je národnostně „čistá“ Ukrajina, jejich vůdce tehdy D.Jaroš: Nám je jedno, jestli Rusové odejdou po svých, nebo pod zem. Hlavně, že tu nebudou).
    Pak nastoupili gruzínští (to se ví až teď) ostřelovači a zastřelili asi stovlu lidí z řad demonstrantů i policie.
    Západ zavázal Janukoviče, že nesmí proti demonstracím použít sílu.
    Pamatujeme si ještě videa, na nichž hořeli policisté ze zásahové jednotky polití benzinem a mlácení řetězy. Nesměli se bránit.
    Politici z EU (Němec, Francouz, Polák a Kličko za opozici) podepsali s Janukovičem smlouvu, že svolá s opozicí kulatý stůl a vyhlásí předčasné volby.
    Vřava utichla, ale ještě v noci po podpisu vyskočil na tribunu Parasjuk (dnes poslanec) a vyzval dav, aby obsadil vládní budovy a svrhnul Janukoviče (smlouva sem, smlouva tam). Ten utekl na Krym a posléze do Ruska.
    (Porošenko byl v té době ministrem hospodářství v Janukovičově vládě.)
    V nové ukrajinské vládě zasedli cizinci, kteří dostali občanství týden před tím.
    (Můj soukromý názor je, že tehdy vyfoukli Američané Ukrajinu Evropě. Proto ten zbytečný převrat, při němž jejich lidé uchvátili moc, a proto EU ani nešpitla, ačkoliv byla porušena sotva oschlá smlouva.)

    Po celé zemi nastaly razie v úřadech vládní strany. Na Donbase se poškorpili oligarchové a rozdmýchali odpor ke změně režimu, který tam vskutku byl, a nová vláda na ně poslala armádu. Armáda nejevila moc velkou ochotu a tak byly zorganizovány kárné oddíly placené ze soukromých peněz oligarchů, až posléze státem. V krátké době se od samopalů dostaly ke slovu raketomety a tanky. Odpor byl zlomen s výjimkou Doněcka a Luhanska, kde vznikly lidové republiky, které provedly referenda a požádaly o vstup do Ruské federace. Rusko je však odmítlo, chce, aby zůstaly autonomními oblastmi Ukrajiny, jako dříve Krym.

    Formulace „Anexe Krymu“ je poměrně zavádějící. Anexe mohou být různé. Krym se referendem, které mělo masovou účast, vyhnul občanské válce. Rusko poskytlo krymské vládě klid pro provedení referenda (zablokováním akcí ukrajinské armády a karatelů), a poté ho jako autonomní republiku promptně přijalo do federace. Zahynuli dva vojáci. Jeden Ukrajinec a jeden Rus, kteří měli společný pohřeb. Část ukrajinské armády z Krymu odešla, část přijala ruské občanství.

    Nikdy Rusku neodpustíme, že nám vyfoukl Krym, Sevastopol, nadvládu nad Černým mořem, Kavkazem a jihem Ruska. Proto trestáme obyvatelstvo Krymu za to referendum ekonomickými sankcemi, ať tam chcípnou v bídě.
    Postřílet je zatím nemůžeme.
    PB

    OdpovědětVymazat