Reklama

.

.

pátek 7. prosince 2018

Užití a zneužití ekonomické moci

Jacob J. Lew a Richard Nephew
7. 12. 2018 ForeignAffairs, překlad Literárky
Od konce studené války se Spojené státy při prosazování svých zahraničněpolitických cílů stále více uchylují k ekonomickým nástrojům. Některé z nich, jako například sankce, uplatňují přímý ekonomický nátlak. Jiné, třeba rozvoj volného obchodu a otevření trhů, fungují tak, že nutí ostatní země měnit jejich vlastní motivace. Všechny ale vycházejí z předpokladu, že americká ekonomická moc nemá konkurenci, což Washingtonu dává výjimečnou kapacitu prosazovat své zájmy, aniž by sahal k moci vojenské.


Pokud ale není ekonomická síla prosazována moudře, může vést k nešťastným důsledkům, produkovat nežádoucí krátkodobé výsledky a napomáhat dlouhodobému úpadku vůdčího postavení americké ekonomiky. Washington dnes svou ekonomickou moc využívá stále agresivněji, čímž podkopává svou globální pozici, a tím i schopnost jednat v budoucnu efektivně. Symptomy problémů jsou viditelné už několik let, ale výrazně se zhoršily během Trumpovy administrativy, která bezhlavě uvaluje cla na spojence i na rivaly, vyhlašuje sankce proti Íránu, aniž by se alespoň snažila předstírat, že má k tomu mezinárodní podporu, a ve všech případech postupuje tak, jako by si nebyla vůbec vědoma negativních dopadů na americké zájmy.

Jakákoli politika je v zásadě obchod, nicméně američtí činitelé přijali za své přesvědčení, že Spojené státy jsou tak velké a mocné, že se na ně zákony politické a ekonomické gravitace nevztahují. Podle tohoto uvažování mohou USA zahájit obchodní války a nikdo se nevzepře, protože, slovy ředitele Trumpovy Národní obchodní rady Petera Navarra, „jsme nejlukrativnější a největší trh na světě". Spojené státy tedy mohou hrozit sankcemi svým nejbližším spojencům a partnerům a oni budou přesto nějak spolupracovat, dnes i v budoucnu. A mohou činit špatná ekonomická rozhodnutí, ale vůdčí postavení dolaru nějak zůstane nedotčeno.

Ve světě, který se stále více mění a stává se multipolárním, nelze ekonomický vliv Spojených států už považovat za jistotu. Agresivní a jednostranné využívání moci státu už samo o sobě tento vliv ohrožuje. Pokud totiž bude Trumpova administrativa pokračovat v nastoupeném tempu, riskuje nejen globální odpor, který poškodí její okamžité politické cíle, ale současně omezí i dlouhodobou americkou schopnost vyvíjet tlak na globální scéně. Takový výsledek bude tragický i ironický zároveň: tvůrci americké politiky, zaslepení vírou v neomezenou moc své země, urychlí její sestup.

Ačkoli mezinárodní obavy ze stále agresivnějšího amerického využívání ekonomických nástrojů sílí už po dekády, právě až za Trumpa se situace dostává do akutního stadia. Jeho administrativa se opravdu chová, jako kdyby byly USA imunní vůči důsledkům, ať už v podobě rivalů, kteří vyvinou protitlaky, nebo spojenců, kteří odmítnou legitimitu americké politiky. Tento chaos je obzvlášť patrný ve dvou oblastech: v Trumpově protekcionistické obchodní politice a v jeho odstoupení od jaderné dohody s Íránem. V prvním případě spojenci reagují uvalováním recipročních cel na americký dovoz, ve druhém případě nejbližší evropští spojenci Washingtonu – Francie, Německo a Británie – jednají nyní přímo s íránskou vládou, aby našli cesty, po nichž by při svých obchodech obešli finanční systém založený na dolaru.

Výhled pro americkou ekonomickou státní politiku není nejveselejší. Když přijde na sankce, ostatní země je už brzy začnou zpochybňovat nebo ignorovat. A čím víc se budou ostatní snažit sankce obcházet nebo před nimi prostě zavírat oči, tím větší náklady USA samy ponesou, aby sankce monitorovaly a prosazovaly je. A čím více zemí bude prosazování sankcí unikat, třebas jen tím, že oddělí firmy obchodující se Spojenými státy od firem obchodujících se sankcionovanými státy, americké sankce budou ztrácet na účinnosti. A pokud se ostatní země spojí, aby americké sankce odmítly, může se Washington ocitnout v situaci, kdy si bude muset vybrat mezi sankcemi proti všem a jejich prostým zrušením.

A vše se ještě zhoršuje tím, že USA ztrácejí svou dominantní pozici v globálním obchodu. Dnes jsou s to prosadit si svou hlavně díky tomu, že neexistuje alternativa dolaru a že žádný exportní trh není tak atraktivní jako ten americký. Pokud ale bude Washington dál nutit jiné země, aby se držely jeho politiky, kterou nepovažují ani za legální, ani za moudrou, v příštích dvaceti třiceti letech se od americké ekonomiky a od dolaru odvrátí. Z dlouhodobého hlediska se vznik alternativních center ekonomické moci zdá být neodvratný, ale bylo by hloupé tento proces urychlovat, a co hůř, měnit přitom USA v toxickou záležitost...

I v obchodu USA podle všeho čeká budoucnost větší, a možná i neférovější, konkurence. Současný mezinárodní ekonomický systém nefunguje bezvadně, ale má pravidla proti nefér obchodním praktikám i způsoby, jak je prosazovat. A co víc, systém nutí všechny národy dodržovat pravidla. Čína a Rusko se nepřidaly ke Světové obchodní organizaci jen kvůli prestiži; chtějí z toho mít i výhody, jako jsou například preferenční celní sazby a právní nástroje proti protekcionismu. Pokud USA odstoupí od své role garanta celého systému, mohou ostatní země pravidla obchodování přepsat. A sotva přitom budou mít na paměti zájmy USA.

Pokud si Washington chce udržet své ekonomické páky i do budoucna, musí začít tím, že si upřímně přizná meze americké moci a handly, které každou politiku provázejí. USA musí hájit své právo jednat nestranně a v některých případech dává smysl i agresivní postup proti přáním spojenců, ale tvůrci politiky tak musejí činit při plném vědomí potenciálních důsledků a jen v opravdu nezbytných případech. Jednostranné akce lze koneckonců mnohem snáz obhájit, když jsou výjimkou a nikoli pravidlem.

V současnosti se ale nezdá, že by Trump ustupoval od agresivního multilateralismu v americké ekonomické politice, naopak, je pravděpodobné, že může ještě přitvrdit. Pokud se tak stane, bude na Kongresu, aby sám ovládl své puzení k jednostranným krokům, začal dohlížet na exekutivní rozhodnutí týkající se sankční a obchodní politiky a zajistil, aby politika byla rozumnou a v souladu se zájmy Spojených států. Ještě je čas, aby USA zmírnily alespoň některá rizika, kterým aktuálně čelí, a vytvořily prostor pro efektivnější využití státní ekonomické politiky do budoucna.

Redakčně kráceno

18 komentářů :

  1. Obchodní válka USA proti Číně, to je jen start do světové obchodní války v plné šíři a to zase základem pro válku zbraněmi. Nechá si to lidstvo vnutit?
    Ty praktiky USA jsou staré, z dob, kdy USA kapitál poznal, jak se dá na obou typech válek vydělat. Jenže čo bolo, to bolo - terazky Čína není rozvojovou zemí, aby se dala ekonomicky jak vycucávat tak okopávat. Závislost na dolaru výrazně upadla. Dává diktatuře kapitálu v USA tak 5-6 roků, pak bude v Pekingu sama škemrat za odpuštění svých hříchů.
    Nyní se vede zápas, kdo obchodní válku USA ustojí a kdo v ní prohraje. Zdá se, že v tomto okamžiku je ve výhodě státem kontrolovaná ekonomika, než ekonomika bez hranic a studu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To není start obchodní války, ale horké války. USA a jejich mopslíci na Ukrajině dostali rozkaz začít s provokacemi. Olimpijské hry, při kterých jejraději začínají revoluce světové krize jsou daleko, tak letos využijí vánoce. Myslím že udělat si vánoce o nejméně deset dnů dřív, tím se nic nezkazí. A pytlík brambor, troca mouky a nějaká kačka v hotovosti se můžou hodit. Čučkař

      Vymazat
    2. Souhlas. Válku rozpoutaj za každou cenu. Porošenko je idiot, který je schopen za peníze nechat povraždit na ukrajině další tisíce lidí.
      Nejhorší je že Putin už stojí na okraji římsy. Ví že couvne li ještě jednou, ztratí v Rusku tvář. To znamená že za příští provokaci musí dát Porošenkovi ukázkově po držce. Tak že vyhlídky na tyhle vánoce jsou celkem chmurné.

      Vymazat
    3. USA aktivovali všechny na výplatních páskách CIA v EU. Jestli chcete vědět kdo jsou, poslouchejte pozorně zprávy. Poskoci bijí na poplach. Jsou vyděšení z Ruska a ti co nejsou jsou nepřátelé státu, nebo Putinovi agenti. Ve zpravodajství ČT omdlévají nad dojemnými posledními slovy zemřelého prezidenta Bushe. A smrt statisíců lidí, z toho spousty dětí, které nechal povraždit jeho syn nebyla dojemná. Pláč dětí nad matkami v krvi, to nic není. Je na čase aktualizovat seznamy těchto kolaborantů, a jestli se jim povede opravdu rozpoutat válku, vybrat vhodné kandelábry.

      Vymazat
    4. co dělat když svět se zblaznil a komedianti s uchylaky co se přez televizni kamery a prestituti dostali k moci a tuto komedii ještě neustale vylepšuji i my mali češi mame sve komedianty
      a uchyly nejen v čele

      Vymazat
    5. světovy četnik z new yorku neporazitelny nejlepši nejhezči a nepřekonatelny vyškoleny holivudem s heslem naše pravda vždy zvitězi at je jakakoliv což vydatně parodoval komediant z největšich veškrna s podotknutim že ještě i ta jeho laska a donik jako jeho předchudci vlastě řika veřejně že kdo nebude plnit jeho rozkazy tak mu da přez držku

      Vymazat
  2. Ad 10:39 - výborný koment, je možné doplnit, že autoři článku jsou v podstatě vysocí státní úředníci US, kteří si ještě stále fandí, jak to mohou zvládnout. Není to za Trumpa, kdy se situace dostává do akutního stadia, ale ten hasí nezáviděníhodnou ekonomickou situaci USA naštosovanou z dřívějška (dluh, občanské a etnické nepokoje, migrace, .., slabá úroveň vzdělání) tak, jak může, aby USA neskončily v občanské válce, ke které se schyluje ve Francii i jinde v Evropě. Autoři chtějí po USA, aby zrušily a modifikovaly to všechno, na čem vlastně si vybudovaly svou velmocenskou posici (válečné šíření svobody a demokrácie po světě), což není možné a budou nucení svou velmocenskou pozici ztratit ve prospěch Asie.

    OdpovědětVymazat
  3. No jo Trump si hraje na spasitele ale nemá na to s jejich dluhem určitě ne.

    OdpovědětVymazat
  4. Amerika napadala své sousedy ve prospěch korporací, říkalo se tomu banánové války

    http://extrastory.cz/amerika-napadala-sve-sousedy-ve-prospech-korporaci-rikalo-se-tomu-bananove-valky.html

    OdpovědětVymazat
  5. Mají oprávněné přesvědčení, že přinejhorším stačí mírně povolit opratě a setrvačnost vše vrátí pod jejich kontrolu. Dolar je všude a jejich vojáci prakticky také. Čína a Rusko jsou jen momentálně menší škobrtnutí. Nebo je to bude jinak?

    OdpovědětVymazat
  6. USA si uzurpují právo k tomu, aby podle svých zákonů a svých sankčních nařízení, mohly trestat "neposlušné" země a firmy po celém světě. A to bez ohledu na tom, kde se daná země nebo firma nachází.
    Příklad pro stát: Írán, KLDR atd, atd.
    Příklad pro firmy: WW, nyní i Huavei, atd, atd.

    To snad o něčem svědčí.

    OdpovědětVymazat
  7. Kdo by chtěl vědět jak se v kapitalismu postupuje proti konkurenci, když USA nestačí na lepšího výrobce? Prostě se pod nějakou záminkou zlikviduje, tedy zatkne a posadí do vězení. Nestačíme technologicky na výrobce elektroniky, který má ve světě větší úspěch? Prostě ho zatkneme a posadíme do vězení. Kecy ideologů kapitalismu o volné soutěží, kde vítězí ten nejschopnější samozřejmě se přednášejí na vysokých školách a ten kdo jim uvěří je blbec. Podrobnosti: https://cz.sputniknews.com/svet/201812078648280-trump-cina-rukojmi-huawei/

    OdpovědětVymazat
  8. Pokud bude existovat USD, nebude na světě klid.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jednoduse receno mas permanentni orgasmus, rudy dedecku:-)

      Vymazat
    2. 12:55, že by autorem článku byl Rudý dědeček? Pak má nečekaně vysokou kvalitu. To jistě, 12:55, uznáte, že?

      Vymazat