Reklama

.

.

úterý 1. ledna 2019

A je tady začátek roku 2019 a s ním i tradiční úryvek z mého cestopisu: "Češi v zemi zlata, platiny a diamantů" pro blahosklonné čtenáře, aneb Jak přežít Silvestr nad rovníkem s číší šampaňského, říznutého valašskou slivovicí...

Břetislav Olšer
1.1. 2019   Rukojmí
Nyní tedy pro mé trpělivé čtenáře opět připomínka toho, jak jsem v tom opět lítal, pro změnu v Boeingu 747 na lince Johannesburg – Londýn – Praha a nastal čas zpytování mého svědomí na konci roku. Když pak rekapituluji - dal, měl dáti, nedal - přepadnou mě během letu i výčitky, že jsem ve své křesťanské namyšlenosti opomněl i jiná vyznání...

Z Johannesburgu z letiště Jana Smutse jsme odlétali na lince směr Londýn 31. prosince v 19 hodin místního, tedy jihoafrického času, což bylo o hodinu dříve, než v té chvíli ukazoval ten středoevropský. Bylo to matení mé mysli, jelikož jsem ještě nikdy v životě neprožil virtuální výměnu letopočtů ve výšce skoro jedenáct kilometrů v Boeingu 747 letecké společnosti British Airways a zároveň nad rovníkem.

Zatím zcela střízlivý jsem očekával s očima na hodinkách silvestrovskou půlnoc; měla být tou nejbláznivější, jakou jsem doposud zažil. Zastihla mě při návratu z cesty po Jihoafrické republice. Vysoko nad mraky tropického deště.

Konec roku byl též ve znamení fárání do platinového dolu v Rustenburgu….

Letěli jsme; posilňoval jsem se pomerančový džusem, posíleným slivovicí, a zaháněl při naslouchání motorů leteckých motorů katastrofické myšlenky vzpomínáním na různé Silvestry, letopočty, kalendáře a k nim přináležející státy. Měl jsem řadu šťastných období; sice nahodilých, ale přesto rozdělených do milovaných etap. Novinářských. Devatero řemesel, desátá nouze. Hlavní bylo, aby mě to bavilo.

Neruda měl pravdu, když napsal: „Já ledačím jsem byl v tom božím světě, a čím jsem byl, tím jsem byl rád.“ Kde mě zkrátka něco zajímalo, tam jsem zkrátka vyrazil na průzkum. S foťákem a magneťákem. Někdy jsem své cesty do jednoho a toho samého, většinou politicky exotického státu, opakoval i čtyřikrát. Dokud jsem nepřišel problému na kloub. To víte, „valašský selský rozum“…

Není možné zapomenout ani na atmosféru černošského Soweta...

Napřed mně vrtalo v hlavě, jak asi vypadá země, na níž dopadlo během deseti let nesmyslné americké války tucet milionů tun bomb a granátů? Tak začala má etapa vietnamská. Pak explodoval reaktor v Černobylu a byla z toho moje další etapa – jaderná. Když se rozpadl SSSR, měl jsem etapu „perestrojkovou“, po ní následovaly cesty do válečné Jugoslávie, romský exodus do Kanady a lety do JAR.

Tam mě rozčílil tamní jihoafrický rasismus, v předtuše blížícího se zla jsem následně zamířil do New Yorku, abych si alespoň na fotce zachoval „Dvojčata“, pak jsem vyrazil do Izraele, pro tisíc a jednu pravdu ve Svaté zemi... A jelikož jedna z mých etap poznávání vycházela z jihoafrického apartheidu, vracel jsem se zrovna z jihu černého kontinentu, zatracená floskule.

Napřed pod trupem letounu zmizely špinavě žluté valy hald z hlušiny zlatých dolů, potom se za horizontem rozplynuly i kopce Severního Transvaalu, v téměř dva tisíce kilometrů dlouhé řece Limpopo se utopil též svit mého posledního dne na jihu Afriky a já se rychle loučil s Jižním křížem.

A což chvíle, kdy se peklo a smažilo na vítání Nového roku...

Blažily mě stovky vzpomínek. Rád si žiji z dávných příhod. Třeba i z těch banálních. Viz můj zmíněný Silvestr nad rovníkem. Po zhruba pěti hodinách se naše letadýlko s téměř třemi stovkami pasažérů na palubě ocitlo blizoučko zemského rovníku, protínajícího povrch nebo teritoriální vody 14 zemí, z toho sedm těch afrických, asi v polovině též Keňu.

Palubní mapy na výsuvných obrazovkách ukazovaly výšku 10 700 metrů, venkovní teplotu mínus 57 stupňů Celsia a rychlost letu 870 kilometrů v hodině. Udatní muži za kniplem zřejmě náš vzdušný koráb umně kočírovali tak, abychom zrovna v okamžiku našeho přeletu z jižní polokoule nad severní mohli oslavit Silvestra. Už dávno jsem se jako technicky zcela zaostalý vzdušný pasažér smířil s faktem, že navzdory zemské přitažlivosti vydrží na tři sta tun těžký letoun ve vzduchu nepřetržitě deset i více hodin. Poprvé jsem si ale zvykal na nadoblačnou oslavu Nového roku.

Piloti měli určitě dobrý úmysl, byli patrně křesťany a stejně jako já nebrali vážně skutečnost, že v letadle je minorita křtěných Evropanů, zato většina Indů, Číňanů a několik příslušníků jiných národností hinduistického, muslimského a židovského vyznání, hlavně sezonních pracovníků, zaměstnávaných v JAR a letících patrně přes Londýn do svých původních domovů.

Ne nadarmo dosahují sportovci nejskvělejších výkonů ve vysokých nadmořských výškách. Rovněž mně se vysoko nad matičkou Zemí v mozku zablesklo, jako při africké bouři a najednou jsem si uvědomil, že můj soukromý globalismus, s jakým jsem přistupoval k Silvestru, k tomuto zdaleka ne celosvětovému svátku, byl notně přízemní.

Moje velikášství, že svět jsou jen křesťané a jejich Silvestr, dostalo řádně zabrat. A tak ve chvíli "CH", kdy ručička hodinek přeskočila na půlnoc a pod námi se objevila Keňa i tušení imaginárního rovníku, skoro protínajícího druhou nejvyšší horu Afriky Mt. Kenya s 5199 metry nad mořem, nepropuklo k mému zklamání v letadle žádné všeobecné veselí a jásot, provázený boucháním špuntů z láhví šampusu.

Místo toho se všude kolem mne ozývalo jen spokojené pochrupávání většinou snědých pasažérů. Pravda, po kapitánově přání všeho dobrého v Novém roce roznášejí na účet britské letecké společnosti palubní průvodčí pohárky s šampaňskými bublinkami, zřejmě ještě sovětské polosuché provenience, ale bylo po čertech málo rukou, které by po nich sahaly.

“Nový rok a teď?” protíral si ospalé oči můj soused, ukrajinský Žid z Birminhgamu, který byl v Kapském Městě na bar micva svého vnuka. “Židé slaví Nový rok Roš ha-šana v prvních dvou dnech měsíce tišri, to je podle přechodného roku někdy mezi zářím a říjnem. Svět byl přece stvořen 3761 před křesťanským letopočtem…”

Obrátil jsem se zmateně s číškou napůl vyprchaného šampusu k asijské pasažérce přes uličku. Těšil jsem se na ten okamžik; sličná dívka si totiž na počátku letu odvážně nasávala pravého Napoleona a já to viděl na prima večírek, zvláště když jsem si pro kuráž tajně posiloval džus slivovicovými střiky.

“Nový rok je pro nás podle lunárního kalendáře až koncem ledna,” špitla thajská dívka a na jídelní lístek mi napsala číslici 543, znamenající roky před naším letopočtem, tehdy začínal nový rok buddhistům, kdy se narodil Buddha. “Happy new year…” řekla a zase usnula.

“Pro muslimy je začátkem letopočtu 24. září roku 622, kdy náš Prorok, nadmíru velebný Muhammad, odešel tajně z Mekky a dorazil do oázy Jathrib,” zapojil se do našeho silvestrovského kalendária i důstojný kmet s bělostným plnovousem, sedící vedle Asiatky, jenž však na dotaz, odkud pochází, jen mávl rukou a znovu se též chystal pokračovat ve spánku.

A byl tak konec s mojí valašskou katolickou nostalgií. Konečně jsem byl ochotný si připustit, že na světě nejsou jenom křesťané a jejich Silvestr. Že na naší planetě, na kterou jsem se v tom okamžiku díval zbožně do temnot noci z nadoblačné výšky, ukrajují čas i jiné časomíry, a že lidské bytí není ani zdaleka řízeno jen pravidly naší povýšenecké křesťanské pošetilosti. Na Zemi přece žijí rovněž skoro dvě miliardy muslimů, miliony hinduistů, buddhistů i judaistů…

Naštěstí bylo nač vzpomínat. Vychutnával jsem si proto alespoň pomíjivé okamžiky dočasné blízkosti milované Afriky. Už jen pár hodin a pohltí mě znovu civilizační chaos starého kontinentu, v němž si o tajemných hlasech buše mezi Botswanou a Mozambikem budu moci nechat jen zdát. Ty tam budou také ještě tajemnějších pohledy kávových očí polonahých zuluuských tanečnic v areálu bývalého zlatého dolu Gold Reef City, z něhož se stal dobře prosperující zábavný park nedaleko Johannesburgu.


Proto jsem si nostalgicky v mysli pouštěl ten střihový film poskládaný ze střípků exotického okouzlení, malých i větších psychických otřesů, dojetí, vzteku i extází jihoafrického novice opojeného nejen šampusem, posilněným valašským trnkovým všelékem; uprostřed noci před přistáním v Londýně…

Inu, a zase jsem v tom zkrátka lítal, pro změnu v boeingu na lince Johannesburg - Londýn - Praha, když nastal opět čas zpytování svědomí na konci dalšího roku; v jedenácti kilometrech nad matičkou Zemí, o půlnoci na Nový rok při přeletu přes rovník v Nairobi se slivovicí a šampaňským, aneb Silvestr za všecky randy….

13 komentářů :

  1. Soudruzi agenti, placení trollové, nezahálejí ani na Nový rok :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co kdybychom tady na NR nechali řádit jenom Radostu s Pepkem Vyskočem? Skoro to k tomu spěje. Jak potom budou ti agenti prokazovat účinnost své provokační činnosti? Nebude přece na koho donášet!

      Vymazat
  2. Na světě nejsou jenom křesťané a jejich Silvestr. Souhlas ale ať si zůstanou ve svých zemích.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím prvním souhlas! Např. Albánci měli ten rozum, že se včas (myslím že již v 16. století) zbavili nejvíce zatuchlé konfese - tzv. křesťanství, které nejvíc ze všeho dusí všechny národy, které si podmanilo! Oč je levnější a prost všelijakých předražených symbolů právě islám a čeho všeho neblahého by se nejen náš národ zbavil jeho přijetím! Stačí srovnat ropné státy typu polokomunistické Venezuely či polokatolické Nigérie s prosperujícími monarchiemi Perského zálivu kde mají čistý islám a vidíme že to on je zdrojem prosperity a nikoliv ropa! Nebo vlastenecké Turky či Araby se zdegenerovanými Evropany (krom Albánců a Turků) a Severoameričany! A především se Adolf měl nechat, aby začistil a sterilizoval slovanský xindl. Bohužel byl tak hloupý, že se navážel do Židů a Romů a začal válku že Západem. To byla veliká chyba. Hitler nepochopil, že valná většina obyvatelstva ve východní Evropě vykazuje znaky masivní degenerace. Hitler měl přátelské styky s muslimskými zeměmi, které, stejně jako on, pohrdali slovanskou zdegenerovanou pakáží. Měl je poslechnout a poslat zdegenerovanou populaci proti sobě, aby se vyničila navzájem! Stávající státy by se následně rozpadly a jejich území by bylo možno připravit pro nové, kvalitnější kolonisty ...

      Vymazat
    2. KDO SE JEŠTĚ NEPOUČIL, TAK TADY MÁTE NEOFAŠIZMUS V ČISTÉ PODOBĚ(ANONYM 2.1.2019-11:03) - cituji:"A především se Adolf měl nechat, aby začistil a sterilizoval slovanský xindl. Bohužel byl tak hloupý, že se navážel do Židů a Romů a začal válku že Západem. To byla veliká chyba. Hitler nepochopil, že valná většina obyvatelstva ve východní Evropě vykazuje znaky masivní degenerace." FUJ - NENÍ co DODAT - TAKOVÍ ŽIJÍ MEZI NÁMI!

      Vymazat
    3. 17:31 O tom mluvili všichni proroci a věštci už celé věky, ty rudoblbe! Tedy že je třeba vyměnit zdegenerovanou populací primitivní východní Evropy a když se uvolní prostory pro kvalitnější genofond, nastane i tam prosperita! - https://blisty.cz/art/93823-vychodoevropane-povazuji-svou-kulturu-za-nadrazenejsi-jinym.html

      Radili stále to samé: zbavte se zbabělé a domýšlivé chátry na východě, která odjakživa rozvracela a zaplevelovala kontinent svým poškozeným genofondem a nastane zlatý věk pro Západní civilizaci!

      Vymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Áááááááááááá už je tady zas...!

      Vymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  5. vysvetli to Francúzom - že sa majú dobre, no ... nech sa neserú a čušia

    OdpovědětVymazat
  6. Já ledačím jsem byl v tom božím světě, a čím jsem byl, tím jsem byl rád

    OdpovědětVymazat
  7. !!! POZOR - CENZURA !!!

    !*!*!*!*! ВНИМАНИЕ - ЦЕНЗУРА !*!*!*!*!

    Soudruzi a soukmenovci, POZOR: Na sajtách naší milované Nové Republiky opět řádí kavárníci, placení agenti CIA a Mossadu!
    Opět se ztrácejí příspěvky, dobré internacionálně-vlastenecké, 100% levicové příspěvky nás komunistů a putinistů!!

    TO JE CENZURA, ODPORNÝ NÁSTROJ EUROAMERIKY A KAVÁRNÍKŮ-LEPŠOLIDÍ !!!!!

    Proto žádám soudruhy a soukmenovce z redakce NR, aby NEPRODLENĚ posílili svou revoluční bdělost a ostražitost!!!
    Vzkřikněme kolektivně do tváří těch pravičáckých zakuklenců z pražské 5. kolony své revoluční NO PASARÁN!
    A to IHNED!!
    Jinak nepřátelští agenti zesílí, časem převezmou vládu nad naší milovanou Novou Republikou, a udělají z tohoto dosud 200% SPOLEHLIVÉHO orgánu KSČM a Velvyslanectví Ruské federace pravý opak: hlásnou troubu kapitalismu a demokracie!!!

    Snad vám nemusím vysvětlovat, soudruzi a soukmenovci, jaký JEDINÝ trest je za takové trestuhodné selhání v boji proti kapitalismu, demokracii, Euroamerice a kavárníkům-lepšolidem.
    Myslete proto hlavou, ano?
    A NIKDY nepouštějte ze zřetele naše heslo: Se soudruhem a soukmenovcem Davidem v čele VPŘED, za svobodu slova pro každého roduvěrného Čecha a Rusa, čili každého komunistu, putinistu, zemanistu a babišistu!

    Děkuji Vám předem, drazí soudruzi a soukmenovci, a nyní vložím zpět svůj příspěvek z 1. ledna 15:10.


    P. Radosta

    OdpovědětVymazat
  8. Prosím, drahý s.s. Olšere: Odlož svoje vyprávěnky!

    Odlož je na jinou dobu, nejlépe navždy: Nás roduvěrné Čechy a Rusy NEZAJÍMAJÍ plky o neutěšené realitě kapitalisticko-demokratického světa.
    My prostě VÍME, my všichni komunisti, putinisti, zemanisti a babišisti, že v neslovanských, nesocialistických, neputinských zemích je ZLE. S výjimkou Čínské lidové republiky a Korejské lidově-demokratické republiky, samozřejmě.

    Prostě: Až bude Jižní Afrika, Anglie atd. svobodná jako Putinův Krym, tak si tam vyjeď, klidně.
    A přivez nám - z toho světa osvobozeného nepřemožitelnou Armádou Ruské federace - informace PŘESNĚ STEJNĚ Leninsko-putinsky pravdivé, jaké nám z osvobozeného Krymu přivezl drahý soudruh a soukmenovec Ďouba, viz všechny jeho příspěvky níže.

    Děkuji Ti předem.

    „Z východu světlo, z Východu svoboda!“


    P. Radosta

    OdpovědětVymazat