Reklama

.

.

úterý 15. ledna 2019

Voskovec uprchl před Hitlerem do USA, pak se vrátil domů, ale jeho americké manželce se v ČSR nelíbilo, tak odletěl zpět za Atlantik a skončil na ostrově Ellis Island, který byl obehnán ostnatým drátem; 11 měsíců ho tam vyslýchala americká policie...


Břetislav Olšer
15.1. 2018   Rukojmí
Jak to bylo s tragicky naivní pohádkou o zemi neomezených možností a splněných přání? Začala pragmaticky; na poslední chvíli Jan Werich s Jiřím Voskovcem prchají před Hitlerem do USA (9. ledna 1939). Oba byli šéfové a autoři velmi oblíbeného Osvobozeného divadla, pro které napsali během 10 let na divadelních her a 30 premiér revuí.

K nim patřil v Československu nerozlučně i Jaroslav Ježek, geniální skladatel, který komponoval skvělou jazzovou hudbou a sázel jeden hit za druhým, jak by se řeklo dnes. Ten byl bohužel postižen poloviční slepotou a dalšími neduhy a žil ve svém tmavomodrém světě a pro svou hudbu. Je nutné zde připomenout fakt, že složitější se jevily zejména Werichovy vztahy k politice extrémně levicové.

Z některých Ježkových písniček, jako třeba "Svět patří nám", nebo "Hej rup", se zdálo, že Voskovec a Werich jsou komunisté. Když to však jednou Julius Fučík napsal do Rudého práva, šli za ním a prosili, aby to nějak odvolal. Odůvodnili to však pragmaticky tím, že by to ohrozilo návštěvnost jejich divadla. Fučík pak skutečně napsal, že ke komunistickému divadlu mají daleko, ba že nejsou ani marxisté.

Ovšem právě v „Baladě z hadrů“ vznikla zapeklitá situace; Werich byl bez Voskovce v Moskvě a kromě obdivu k sovětskému divadlu si odtud přivezl i nákazu stalinským myšlením, což pak prezentoval v jedné předscéně Balady z hadrů, jejíž text je zachován v knižním vydání her Osvobozeného divadla, kde čistě stalinský žargón Werich pronáší zřejmě ze svého hlubokého přesvědčení. Z toho však prý později vystřízlivěl a svým vystupováním po válce komunisty spíše provokoval…

Jak uvedla ČT v roce 2010, kdy uplynulo třicet let ode dne úmrtí Jana Wericha; bylo prý „příznačné, že když ho jednou viděl se Stellou Zázvorkovou tehdejší sovětský velvyslanec v Praze Firjubin, vyslovil vedle sedícímu ministru Václavu Kopeckému podivení, že takovýhle herec jakým je Werich nemá své vlastní divadlo. A Kopecký to hned poslušně napravil a udělal Wericha už v roce 1955 ředitelem Divadla satiry v místech bývalého Osvobozeného divadla, později přejmenovaného na Divadlo ABC.

V té funkci se prý Werich neprojevoval příliš sympaticky, i když jako herec zejména s Miroslavem Horníčkem v té době patřil mezi první, kdo započal politické uvolňování následných šedesátých let. S odstupem desítek let pohlížíme dnes na Wericha kritičtěji než tenkrát a jde o to, aby to byl pohled co nejobjektivnější. Jestli věděl, že podepisuje Antichartu nebo věřil, že to byla presenční listina, není už přitom tak důležité…“ Konec citace…

Pak tedy museli prchnout před Hitlerem… Do USA tak všichni tři utekli 9. ledna 1939. Kdyby tak neudělali, pravděpodobně by válku nepřežili. Veřejně se vysmívali Hitlerovi a varovali před silou nacismu. Když se do Ameriky dostali, zkoušeli pokračovat v Osvobozeném divadle a hráli především pro krajany, kteří ale neměli pro jejich humor pochopení. I tak se jim podařilo dostat se na Broadway, a kdyby se nerozdělili, možná by dobyli i Hollywood.

Historie to byla nadmíru napínavá. Werich často vzpomínal, že devět dní hleděl k obloze a vracel se k Ježkovi s tím, že letadla nestartují. Měli totiž odletět z Ruzyně do Curychu s Československou leteckou společností Praha, která měla ředitelství a cestovní kancelář v Praze ve Vodičkově ulici. Když nakonec 9. ledna 1939 Ježek s Werichem odstartovali, nepřijímal Curych. Kvůli mlze. Pilot se chtěl vrátit do Prahy, ale Werich jej přemluvil, aby přistání riskl, jinak je v Praze seberou. Voskovec je přitom už netrpělivě čekal v Paříži...

Co by je čekalo po 15. březnu 1939, o tom nemůže být pochyb. Na seznamu gestapa prý byli vedeni na čtrnáctém a patnáctém místě. Pilot přistál. Do úplné okupace zbytku republiky zbývalo deset týdnů. Navíc, Zdena Werichová a malá dcera Jana odmítly odjet - a skutečně zůstaly v Praze. Jak Werich vzpomínal: "Za Zdenkou, která odjížděla později, přišlo druhý den po obsazení Prahy gestapo na Kampu a ptali se po mně." Často vyprávěl o některých podrobnostech odletu do emigrace.

Například při setkáních zaznamenaných Jiřím Janouškem v jeho Rozhovorech s Janem Werichem z roku 1986 uváděl: "Já se nemohl dostat ven. Bylo mizerný počasí a nelítaly eroplány. A najednou mi volá jeden úředník z policejního ředitelství a říká: "Pane Werich, je tu proti vám fingované obvinění, a než se prošetří, mám vám sebrat pas. To je proto, abyste nemohl odjet. Já to můžu zdržet v šuplíku, ale jen několik dní. Nejdéle do 9. ledna - to datum si pamatuju jako máloco."

Ježkovo antifašistické přesvědčení a politické sympatie k levici byly upřímné, silné a konkrétní. Ježek přitom o emigraci nijak zvlášť nestál. Jeho přítel a životopisec Václav Holzknecht vzpomíná, že Ježkova první slova po přistání lodi v New Yorku byla, kde hraje Benny Goodman a že se hned vrací. Otřesnější je vzpomínka na opilého Ježka, kdy v New Yorku přebíhal několikaproudou dálnici. A na Voskovce a Wericha volal: "Unesli jste mne, unesli." http://www.svet.czsk.net/clanky/kultura/werich.html

Když válka skončila, vrátil se Werich zpět do své vlasti, ale Voskovec v USA zůstal. Zrovna se rozváděl se svou první ženou. Byla jí Francouzka Madelaine. Oženil se tedy znovu, tentokrát s Američankou, a zkusil se za Werichem do Prahy vrátit. Doba jejich tvorbě nakloněna rozhodně nebyla a jeho nové manželce se v komunistické Praze nechce žít. Vrací se tedy zpět do USA. Ale tam už řádí senátor Josepf McCarthy, předseda Komise pro neamerickou činnost...



Opilec a senátor Josepf McCarthy, předseda Komise pro neamerickou činnost, jež měla vyšetřovat komunisty ve státní správě.

V roce 1950 byl Voskovec okamžitě zadržen na letišti, a aniž by mu kdokoliv vysvětlil důvod jeho zadržení, pošlou ho na malý ostrov Ellis Island, který byl obehnán ostnatým drátem. Zde strávil 11 měsíců, což pro něj bylo neuvěřitelně kruté. Denně je důkladně vyslýchán policií, která dojde k závěru, že je tento český emigrant pro USA velice nebezpečný a vstup do země mu zakáže. Voskovec se nervově hroutí. USA považoval za svůj domov a nyní se neměl kam vrátit.

Chcete vědět víc o tomto zákulisí 50. let, tak jak jsem to učinil já? Doporučuji navštívit na pomezí amerických států New York a New Jersey ostrůvek jménem Ellis Island, který je sice malý rozlohou, ale zato obrovský svým historickým významem. Byl totiž místem, kde se nacházelo imigrační středisko pro přístav New York.

Od roku 1990 slouží budovy bývalého imigračního úřadu jako Muzeum přistěhovalectví – Ellis Island Museum of Immigration. Nedávno tam byla zpřístupněna databáze, která obsahuje údaje o více než 22,5 milionech lidí, kteří od roku 1892 prošli tímto imigračním střediskem...

New York - socha Svobody... Snímek Břetislav Olšer

Před budovou památníku je umístěna tzv. Stěna Cti – Wall of Honor, na níž jsou vyryta jména tisíců imigrantů. (I několika mých kamarádů…) Jejich příbuzní sem mohou neustále přidávat další a další jména. K nejznámějším osobám, které mají v této databázi záznam, patří například český hudební skladatel Antonín Dvořák, spisovatel Rudyard Kipling, operní zpěvák E. Caruso, doktor Sigmund Freud, herec Charlie Chaplin, americký prezident W. Wilson, podnikatel Walt Disney, fyzik Albert Einstein a mnoho dalších.

Dnes je národní památník na Ellis Islandu ve vlastnictví federální vlády a je součástí Sochy Svobody, což však nebrání v tom, abyste se dozvěděli, jak to v únoru 1950 na mítinku ve městě Wheeling (Západní Virginie) všechno rozjel právě senátor Josepf McCarthy, když oznámil, že má v ruce seznam 57 komunistů, kteří pracují na Ministerstvu zahraničí USA, přičemž Trumanova vláda je tam trpí a ignoruje bezpečnostní riziko, jež představují. Nešlo pouze o politické přesvědčení, ale o zjištění, zda se mezi imigranty také někdo neinfiltroval; ne však jako terorista, nýbrž jako levicový element...

Vzápětí se tedy McCarthy stal předsedou Komise pro neamerickou činnost, jenž měl komunisty ve státní správě vyšetřovat... Resumé několikaletého fungování tzv. mccarthismu? Dvě popravy, dvě vraždy ve vězení, 3 politické vraždy, 6 úmrtí po obvinění, 15 sebevražd, 11500 propuštění z práce, 12000 demisí ve státní službě, 300 filmových umělců na černé listině, několik desítek exulantů a sledovaných osob (mezi nimi Charlie Chaplin, Joseph Losey, Leonard Bernstein, Arthur Müller i Robert Oppenheimer), 145 zatčených pro komunismus, miliony prověřovaných…

Místo Voskovcova 11měsíčního pobytu na Ellis Islandu... Foto: Reuters...

„Miliony osob měly svůj spis a vyskytovaly se na seznamech Komise pro neamerickou činnost, FBI, CIA a Pentagonu….“ píše ve své knize mimo jiné Marie-France Toinetová. „Z celkového počtu 65 milionů v roce 1953 pracujících Američanů se prověrky týkaly asi 13,5 milionů…“Americké knihovny prošly velkou očistou, někde padla za oběť i díla Thomase Paina, Dos Passose, Hemingwaye, Thomase Manna či autorů, kteří podepsali třeba Stockholmskou výzvu.

Když byl autor již mrtvý, musel nakladatel v jeho zastoupení přísahat, že autor – třeba Thomas Jefferson – nebyl komunista. O funkci hlavního McCarthyho poradce hodně stál Robert Kennedy, později ministr spravedlnosti ve vládě svého bratra, prezidenta Johna F. Kennedyho (1961-63) a demokratický senátor za stát New York (1964-68); v 50. letech všichni Kennedyové podporovali McCarthyho, jak víme, všichni na to dojeli…

Po více než šesti desítkách let od těchto „demokraticky svobodných“ opatření je svět na počátku třetího tisíciletí v mnohem horším stavu, než kdy tenkrát byl. Likvidace komunismu globálně selhala v tom smyslu, že pod záminkou boje proti němu je nyní planeta Země v tom nejdezolátnějším stavu. Musím se hlavně hořce smát sám sobě pro svůj několik desetiletí trvající antikomunismus, který mně a lidství všeobecně přinesl prd, řeknu-li to polopaticky - kulové s přehazovačkou, včetně stamilionů zabitých v brutálních válkách… Stb a CIA

Zde by mohl divyprávět svůj příběh Jiří Voskovec, který v roce 1948 získal místo jako filmový expert UNESCO v Paříži. Pro návratu domů a novou emigraci měl několik důvodů; jeho manželka, Američanka Anne Gerlette, v Praze nechtěla žít, s Werichem nedokázali obnovit autorskou spolupráci. Sláva se ale nepočítala; jeho cesta do USA byla komplikována udáním katolického kněze Chudoby, jenž Voskovce označil za komunistu. Proto byl při vstupu do USA zadržen imigračními úředníky a 11 měsíců strávil na Ellisově ostrově...

Voskovec však odpřisáhl, že nikdy nebyl komunistou a je to jistě pravda, ovšem kdyby ale někdo citoval před Komisí pro neamerickou činnost dialogy V+W o SSSR, nebo prozradil rozsah jejich spolupráce s komunistickými umělci, Voskovec by na černé listině určitě skončil, američtí spisovatelé byli často pronásledováni za mnohem menší prohřešky. Tvrdil, že „do emigrace jej nadobro vyhnalo vítězství komunistické strany (v roce 1948)“, byť sám předtím řekl, že se k odchodu z ČSR rozhodl již v létě 1947.

Voskovec si musel nasypat hodně popela na hlavu i mimo jiné, když psal dopis Ferdinandu Peroutkovi, v němž téhož přesvědčoval, že nebyl nikdy komunista. (Přečtěte si dopis Voskovce z dočasného pobytu v "sídle s výhledem na sochu Svobody" Peroutkovi ve vydané Korespondenci V+W, kde se Voskovec poníženě obhajuje.

Nebýt Voskovcova přítele advokáta v NY, který zvrátil prvotní rozhodnutí, tak ho poslali šupem do Evropy…) A mezi námi, Voskovec na černé listině byl a ne že ne… Většina jeho a Werichových předválečných věcí byla klasifikována jako komunistická propaganda. A co jeho kontakty s Adolfem Hoffmeistrem, spisovatelem a karikaturistou, který v USA pracoval jako redaktor v Úřadě pro válečné informace a zároveň byl v roli hlasatele Hlasu Ameriky. Rovněž byl v kontaktu s ministrem Kopeckým či sovětskou kulturou, však taky proto Voskovcův osud na Ellis Island visel na vlásku.

Hoffmeister strávil s V+W dosti dlouhou dobu v Americe ve společné domácnosti, když se tam za nimi dosti složitě dostal z Francie. Když byl ve francouzském vězení a hrozilo jeho vydání Němcům, podnikla Werichova manželka Zdenka zdánlivě předem ztracenou akci: napsala manželce presidenta Roosevelta, že hledá pomoc pro kamaráda; a bylo to... http://www.obrys-kmen.cz/index.php/rocnik-2015/76-26-2015-1-cervence-2015/739-sto-deset-let-jiriho-voskovce

Popírání vlastní minulosti, které lze u Voskovce chápat jako pragmatický tah, odrážející další možné útoky v období Mccarthyho honu na čarodějnice, vedlo mimo jiné k jeho odsouzení Werichova Císařova pekaře a Pekařova císaře (aniž film viděl) i vlastních her tohoto období. Mluví třeba o zasrané Baladě z hadrů. Werich mu na to napsal „Jiříku, neser na své dílo z úhlopříčky“, tedy „nepoužívej Broadway jako měřítko“. Inu, co by emigrant a přičinlivý americký herec Jiří Voskovec, dvanáctý rozhněvaný muž, obviněný v USA z „předčasného antifašismu“ a držený téměř rok na ostrově Ellis Island, říkal na dnešní havloidní "mccarthismus", jenž tvrdí, že kdo není pro válku s Ruskem je vlastizrádce…?

61 komentářů :

  1. Pekny clanek.Diky

    OdpovědětVymazat
  2. V USA si naštěstí včas uvědomili, že komunismus je stejně nebezpečný mor jako islamismus či nacismus a zadusili ho hned v zárodku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 15.06 Můžeš mi ty INTELIGENTE NAPSAT,KDE BYL TEN KOMUNISMUS????Neznám na této krásné planetě,že by byl v nějaké zemi.Ty jsi stejný blb,jací jsou i komentátoři ČT.HOWGH-domluvil jsem.

      Vymazat
    2. olé, olé

      Vymazat
    3. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    4. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    5. 16:25 Když píšu "komunismus", mám na mysli obecně všechny ty zednáře, liberály, socialisty a jiný xindl, programově hlásající xenofilii a protivící se přirozenosti, tedy rasismu bílého muže, jenž je vyjádřením nikoliv pouze jeho nadřazenosti, jak nám lžou, ale též jeho poslání a zodpovědnosti za osud Země a civilizace, které je jediným tvůrcem! I proto lze dnes s určitostí tvrdit, že WWII. prohrála Naše rasa jako celek, ne jen Němci! Slované by sice bývali byli z velké části odsunuti za Ural, ale tím by toto území osídlili naší rasou a zachránili ho tak pro nás! Nyní připadne rase žluté, bohužel. Tak jako celý zbytek Ruska a ten ocásek na konci Asie zvaný Evropa zase rasám tmavým. Páč dějiny píší jen rasy rozpínavé a ostatní - ty zdegenerované a změkčilé z ní bývají odejity. A to čeká nás, je to po porážce v roce 45 náš neodvratný osud. Stalinský systém na Východě dočasně zakonzervoval stav který tu dnes dožívá, který se stal ale neudržitelným. SSSR stál na straně vítězů, ale Rusové byli poraženi jako národ! - http://img-fotki.yandex.ru/get/3304/tapirr.11f/0_27c44_2dd8151b_orig.jpg

      Vymazat
    6. 8:13 To by to tam za tím Uralem vypadalo brzo jako v Rusku!:) To radši Číňany. Zatímco ruští "bílí negři" (Bronstein) coby de facto vječně zlití divoši jsou pro civilizaci zcela nepotřební, tak žlutej xindl nám může dosloužit tradičně v roli kuliů s touhle šálou na krku! - https://www.dhm.de/fileadmin/medien/lemo/images/ba008251.jpg

      Vymazat
  3. Co by, kdo zradil jednou zradil by i následně. Zatíco pan Werich je u nás uznáván po nějakém Voskovcovi v USA neštěkne ani pes.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ano,nebyl moc odvazny..Ale budiz mu odpusteno,plnil prani manzelky

      Vymazat
    2. 15:23
      Český maloměšťáku, ty ani netušíš jakou odvahu to vyžaduje vzdát se ve své rodné zemi plně rozjeté a úspěšné kariéry, odejít do zcela cizího prostředí a začínat budovat v cizím jazyce vše znovu od nuly, daleko od rodiny, přátel...

      Vymazat
    3. 15;29 mluvim o haneni svych puvodnich pratel a her...Jinak opravdu o tom neco vim..Nejsem usedly typ

      Vymazat
    4. Plnit prani manzelek se malokdy vyplaci menzelum.Viz Jan Třiska Waldemar Matuska.

      Vymazat
    5. 15:07
      Werich byl jistě pozoruhodnou osobností, což neuniklo ruskému bohemistovi Igoru Inovovi, který s Werichem napsal vzpomínkové dílo o počátcích Osvobozeného. Když v moskevských knihkupectvích spatřil knihu s typickou tváří Jana Wericha na obálce československý kulturní atašé, intervenoval v Moskvě za okamžité stažení knihy z prodeje. Jmenoval se Jiří Taufer.
      Igor Inov: Jak to tenkrát bylo, pane Werichu? (ve veřejných knihovnách v českém překladu)

      Vymazat
  4. Werich přiletěl v říjnu 1945 trimfálně za velké slávy, přivítán starým kamarádem Václavem Kopeckým, ministrem kultúry, potom co si na dálku u něj dohadoval pořádné bydlení - za státní peníze zrichtovanou vilu na Kampě.

    A že to při příletu nebylo ještě pořádně zrichtované, ubytovali ho "za trest" v Alcronu, kde Werich přijímal (a hostil - ne za své) zdvořilostní návštěvy.

    Voskovec s Werichovejma přijet nemohl, neb se složitě rozváděl v Americe se ženou Francouzkou, v té době už měl nachystanou jinou Američanku, kterou Werichovi znali, ale už i tam před odjezdem neměli moc v lásce.

    Když Voskovec konečně po roce dorazil do Prahy - ne triumfálně letadlem, ale v tichosti vlakem - pro něj zbylo už jen bydlo v přízemí pod Werichovejma, které však nebylo tak zrichtované jako pro Werichovy. A tedy Voskovec - finančně dost vyčerpán po americkém rozvodu - musel do bytu vrazit své peníze, které pak po svém odjezdu v 1948 marně vymáhal.

    A že tam ve vile s těma dvěma paninkama nebylo zrovna moc k popukání, a i jinak se americké ženě tam moc nelíbilo, Voskovec se rozhodl, že to v Praze zabalí - už dávno před únorem 1948. S Werichem stejně už moc nic nebylo a nakonec po tom odjezdu z různých důvodú spolu 8 let nekomunikovali.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V Čechach je rozšiřena predstava o Werichovi -malem bojovnikovi proti komunismu.Pritom byl jednim z prvnich narodnich umelcu,jeho Cisaruv pekar byl primo oficialni socialisticky film.S Voskovcem si uz nerozumeli a nedovedli spolu uz nic napsat.Od rezimu dostal Divadlo satiry.Povidacky o disidentovi Werichovi jsou smesne.

      Vymazat
    2. 16:48 Císařův pekař – Pekařův císař je dvoudílná česká historická komedie režiséra Martina Friče, natočená v roce 1951.
      6 let po 2.světové válce byl natočen film, který dodnes je schopen oslovit a zaujmout miliony diváků všech generací...
      Který režisér a herec by to dnes dokázal ?!

      Vymazat
    3. L.S. 17:17

      To je právě ten "neodpustitelný zločin" Wericha a mnoha jiných umělců, že dokázali vytvořit díla, která i po mnoha letech oslovují.
      Ku zlosti dnešních uměleckých opor režimu a jejich sponzorů, jejichž díla mnohdy nezaujmou ani premiérou.

      Vymazat
    4. 18:01 Vytvořit takové "realizační týmy", které byly schopny připravit a natočit takové filmy jako je zmiňovaný Císařův pekař, Pekařův císař, Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč z Dubé, Škola základ života, Vyšší princip, Ostře sledované vlaky, atd. je v současnosti u nás něco opravdu nepředstavitelného...

      Nejde totiž jen o herce, ale i o režiséry, scénáristy, kameramany, zvukaře, hudbu, kostýmy, výpravu, atd.atd.
      Rozkvět a úroveň kultury, tj.i filmu, byla, je a bude přímo závislá na úrovni hospodářství příslušného státu, jeho možnostech a zájmu...

      Vymazat
    5. 17:17 Mádl.

      Vymazat
    6. 18:28 Kterého to "umělce" máte na mysli?
      Toho, kterého každý večer "vidím" v televizi, jak pojídá brambůrky a který se "proslavil" před několika lety, když žádal mladé, aby "přemluvili bábu" k volbě pravice ?

      Vymazat
    7. Přitroublý eLeSko,

      Obecná škola, Pelíšky, Kolja, Musíme si pomáhat, Samotáři, Je třeba zabít Sekala, Karamazovi, Všichni moji blízcí, Saturnin, Babí léto, Želary, Zapomenuté světlo.....

      Mám pokračovat? jdi se bodnout, ruďochu.

      Vymazat
    8. 18:40 Promiňte, Mádl, to byla pochopitelně ironie.

      Vymazat
    9. 18:45

      Císařův pekař a pekařův císař, Byl jednou jeden král, S čerty nejsou žerty, Pyšná princezna, Smrt krásných srnců, Slavnosti sněženek, Tři oříšky pro popelku, Ať žijí duchové, Dívka na koštěti, Vesničko má středisková, Ostře sledované vlaky, Spalovač mrtvol, Kladivo na čarodějnice, Vyšší princip, Adéla ještě nevečeřela, Vynález zkázy, Limonádový Joe, Což takhle dát si špenát, Jak utopit Dr. Mráčka, Kdo chce zabít Jessie, Dobrý voják Švejk, Pane vy jste vdova, Postřižiny, Starci na chmelu, Noc na Karlštejně Páni kluci, Vrchní prchni, Marečku podejte mi pero,...?

      Většina z toho co jste uvedl se sotva vyrovná aspoň socialistickým seriálům a nevybočuje z průměru filmů, na které se člověk podívá jednou, dvakrát a více nemá potřebu, natož aby si plánoval svou činnost podle toho, že je budou dávat v televizi.

      Já si myslím že asi nebude náhoda, když ve svátky se televizní stanice předhánějí v hlavním vysílacím čase právě v drtivé většině s filmy z dob předlistopadových. Prostě se lidem líbí, s tím propaganda nic nenadělá.

      Vymazat
    10. 19:34 poslední odstavec - Ani to raději neříkejte, nebo je už dávat nebudou.

      Vymazat
    11. Na samotě u lesa , postřižiny ,arabela ,pan tau , kamarádi , proutený košík , zahada hlavolamu , sokolovo ,práče ,zelené údolí , chobotničky ,na samotě u lesa ,byli jednou dva písaři , létající čestmír , slovaácko sa nesúdí , kamarád do deště , discopřibeh , kulový blesk . Zkrátka je toho hodně co vytvořili za socialismu . Komunismus nebyl v žádném státě planety země . Dnešní nabídka pouze dr. Martin , dědictví , obecná škola eto vsjo.

      Vymazat
    12. Hlupáci 19:34 a 21:45
      Ty příklady SKVĚLÝCH českých filmů jsem sem nedal abych s vámi soutěžil kdo toho vyjmenuje víc, ale abych vyvrátil blábol toho vola eLeSka, který tvrdil, že "natočit dobrý film je v současnosti u nás něco opravdu nepředstavitelného."

      Přidám skvělé seriály Pustina, Případy 1. oddělení, Bylo nás pět, Okresní přebor,....

      Komunistické filmy reprízují proto, že jsou kusem a připomínkou mládí lidí nad 50. let. Žádné jiné mládí nemají. Nic jiného v televizi, kde byly 2 programy, nebylo.
      Lidé pod 30 let po 90% z těch socialistických fláků ani neštěknou což o mnohém svědčí.

      Vymazat
    13. Anonymní 22:40

      Zjevně se rozcházíme ve vkusu. A to velmi. Za takové situace nemá smysl vést debatu o kvalitě kinematografie.
      Čas ukáže, jestli někdy dojde ke zlomu a místo osvědčené klasiky se na obrazovkách zabydlí filmy dle vašeho vkusu.
      Vyloučit samozřejmě nelze nic a kdo ví, třeba se stanou evergreeny i taková veledíla, jako jsou Snowborďáci, Rafťáci, nebo Účastníci zájezdu, přizpůsobené právě vkusu mládežníků. Také jsem byl mladý, ale za mě je to absolutně nesrovnatelné i s tak nenáročnými filmy, jako je Discopříběh, Láska z pasáže, nebo Kamarád do deště.

      Vymazat
    14. Nerozeznávám uměleckou kvalitu filmu, která je pro mne dost vedlejší. Neznám definici, co je umělecky hodnotné a co není. Pro mne jsou rozhodující herci. Ze seznamu 18:45 tak přijmu jen filmy Obecná škola a Pelíšky. Když nějaký herec obrátí kabát a je vzorový antikomunista, i když mu předlistopadový režim lezl do zadku, vůbec mne nezajímá, co hraje, pro mne je to někdo, na koho se dívat nebudu. Taková Issová je strpitelná jen na chvilku, když se svléká, promiňte. Věřím, že to tak bude pro všechny, které se snaží krmit současnou kultůůůrou.

      Vymazat
    15. 22:40
      Ty chytrolíne, ono čumět na telvizi není nic svědoborného. O tom co jsme vše dělali a jak jsme se bavili o tom si můžeš nechat jen zdát. Ale proti gustu žádný dišputát. Dál můžeš kydat hnůj na v
      ěci o který nemáš ani páru. Nakonec to vystihl tvůj soukmenovec Míchálek (pirát), který také podotknul, že i Masaryk mněl problémy s fejky na internetu.
      Václav

      Vymazat
  5. Ano, Jaroslava Ježka do Ameriky doslova unesli, on opravdu nechtěl, měl vážnou známost v Praze. V+W počítali s tím, že tam budou dělat, to co dělali v Praze. A pro to tedy Ježka potřebovali. Nic takového se jim i s dobrými známostmi ale nepodařilo.

    V+W si později sjednali v jiném státě své kšefty bez Ježka. Ten se pak musel živit v NY hodinami na klavír. Kromě svých problémů s očima byl vážně nemocen, žil na podpoře českými a moravskými krajany, na pořádnou lékařskou péči nezbylo.

    A nakonec, když už byl smrtelně nemocen, dostal soudní rozhodnutí, že jeho pobyt v Americe se nepovoluje, měl být vyhoštěn - kdyby v následných dnech nezemřel.

    Smutný konec našeho hudebního velikána.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Život je jen náhoda....*

      Vymazat
    2. Ano, Ježek by si zasloužil samostatnou zmínku . Byl to zámožný člověk , což ovšem nebyly peníze za vydané desky (málo gramofonů v populaci), ale peníze za prodané notové materiály. Zmínku o něm lze stáhnout ve zvukové podobě v pořadu Politika v hudbě, hudba v politice, kde se výslovně upozorňuje na zásadní význam Ježkovy hudby pro oblibu Osvobozeného divadla.Pokud se vám nezdá rozstříhání pořadu na krátké úseky v rozhlase, je i na
      www.ulozto.cz
      A to umřel v 35 letech...

      Vymazat
  6. Diktatura už klepe na dveře! Budou nám tady diktovat pánové v černých kabátech? A jak je vůbec něco takového možné?

    https://aeronet.cz/news/reditel-bis-se-sesel-s-lidmi-z-ministerstva-skolstvi-civilni-rozvedka-chce-zmenit-skolni-ucebnice-cuckari-budou-ministrovi-skolstvi-radit-ktere-veci-a-historicke-udalosti-maji-zmizet-z-ucebnic/

    OdpovědětVymazat
  7. I tehdy byli "malí" židé v Americe nepříliš oblíbení.
    Velkožidy stálo dost doláčů aby stvořili Hitlera, který
    jim na oplátku slíbil, že jim jejich konkurenci v Evropě
    rozředí.
    No a V+W byli navíc levičáci, a tak mohli jen těžce
    doufat že jim v US pšenka pokvete.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 16:51 = Žvást!

      Vymazat
    2. 18:08
      Nedostatek invence, erudice (vše samozřejmě doloženo) a snahy z vaší strany.
      Jste praotec Žvást.

      Beneš byl taky levičák, ač Čech.
      Když viděli, jak se oň v nejhorším FDR postaral, řekli si, co by nemoh i o naše lidi, že.
      Ještě navrch si instalovali Hoffmeistera, jako šlapací soustruh na operačním stole.

      Vymazat
  8. Výborný článek,ovšem až na zmínku o bratřích Kennedyových.Zde pan Olšer totálně ujel.Kennedyové nedojeli na McCarthyho,ale na zdaleka něco jiného!!

    OdpovědětVymazat
  9. Pokud jde o Wericha, byl očividně celoživotně levicového smýšlení a kromě toho, že byl značně jasnozřivý, byl patrně i velmi dobře informovaný o podstatě habaďůry zvané Charta 77. Nepochybuji, že tzv. antichartu podepsal při plném vědomí z přesvědčení.

    OdpovědětVymazat
  10. pane Olšere, já jsem komunista a vůbec, ale vůbec se za to nestydím

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Výborně, takže máte krev na rukou. Islamisti se za islamismus taky nestydí. Co o jste tím výkřikem chtěl říct? Že jste hovado a blb k tomu? Povedlo se.

      Vymazat
    2. 22:43-nevím, na koho reagujete, vykřičník nevidím. Pokud na 21:58, zajímá mne, jak jste poznal tu krev? Z vaší logiky mohu usuzovat, že jste antikomunista a tudíž máte na rukou krev komunistů. Protože nevím, co jste, mohu se domnívat, že jste tedy fašista, křesťan, to se stydíte přiznat? PS.já jsem ateista, nekomunista, co Vy?

      Vymazat
    3. Miroslave, ty ale nejsi ani studený, ani horký, říká někde na margo Běsů Michail šolochov, nebo kterej.
      Ateista, nekomunista je ten vlažný, jak ho Hospodyňa vyplivne ze svých úst.
      Proč se na světě o něco snažit a rozbíjet mccarthistům škécy?
      Dobro došli.

      Vymazat
    4. 21:07-vědomě se o to snažím. Vlažný čaj nejlépe zažene žízeň i po krvi. Navíc bojová umění znají, jak sílu oponentů přesměrovat. Totéž umí politické umění, zvláště jednoho etnika. To jsme možná řešili před lety spolu na NR, kde jsem vyloučil hrubé násilí ale osvojit si taktiku protivníka a zdokonalit ji ve svůj prospěch. Dokázali to Germáni vůči Římanům, dokážeme to taky. Těch "vyučenců" z jejich prostředí je dost, jen je sjednotit a usměrnit. Včetně 21:58.

      Vymazat
  11. No jo ty rádoby demokrati v usa mají plné huby svobody a lidských práv a skutek utekl proto ho zavřeli do lochu komunismu se bojí jak čert kříže.

    OdpovědětVymazat
  12. A ještě jedna zajímavost. Natočit celovečerní představení V+W
    napadlo jen jediného režiséra. Z USA.

    OdpovědětVymazat
  13. Jiří Jírovec16. ledna 2019 10:44

    K článku lze dodat, že V+W byli po návratu celebrity. Dostali svoje divadlo a Voskovec režíroval v ND americkou hru Jen o chlup. Nebyla dobře přijata, už jen z toho důvodu, že již byla odstartována studená válka.

    Pokud jde o Jaroslava Ježka, je třeba vědět, že to by těžce nemocný člověk, který nemohl cestovat s V+W po Americe. Našel v NY svůj, jakkoli omezený, životní prostor, uplatnění jako sbormistr a konec konců i ženu která si ho vlastně na smrtelné posteli vzala.

    V+W nebyli schopni navázat na předválečnou tvorbu. Zmizel jim hlavní nepřítel a nemohli si dělat srandu z chování lidí za Protektorátu. Naráželi na námitku, že byli v USA a třeba by se chovali stejně jako ostatní. V USA se sekli třeba s Vlastou Burianem, kterého označili za nácka. Werich se to pak snažil napravit.

    Voskovec se po emigraci v roce 1948 stal nepřítelem, protože se politicky spojil s emigrací. To nemá žádná moc ráda. Jeho zadržení na Ellis Islandu bylo, jak jinak, na udání. Přepis výslechů, který je v Korespondenci V+W I, je velice zajímavý, protože Američané jednali s Voskovcem velmi korektně. Ve svém zjednodušeném pohledu na svět nedovedli pochopit, že Voskovec na protest proti nenáviděnému režimu, ale současně mu (někteří prominentní) komunisté k odjezdu pomáhali. V Americe pak zapřel třeba Adolfa Hoffmeistera ačkoli to byl kamarád.

    Přerušení korespondence mezi V a W bylo nepochybně dané obavou Voskovce, že by její pokračování mohlo ohrozit jeho žádost o americké občanství.

    V článku je zmíněn úředník, který nezabavil Werichův pas a tím mu umožnil odlet do Švýcarska. Werich jednou řekl, že to byl k jeho překvapení censor, který chodil do OD sledovat dodržování textu. Jednou prý jim dal pokutu 1000 korun a Werich si s Voskovcem zahráli na haury. Prý mu dají 5000, aby měli předplaceno. Censor je usadil s tím, že žádné příště nebude, že jim divadlo rovnou zavře.

    OdpovědětVymazat
  14. ^
    Z uveřejněných dopisů V+W vyplývá, že to přerušení jejich korespondence bylo z různých rozporů (nejen majetkových), ke kterým došlo při jejich společném pobytu na Kampě. A také ve změně jejich názorů a pohledů na současnou situaci.

    Jistě trochu taky jistá závist ze strany Voskovce na Wericha, nejen z toho triumfálního příjezdu, ale také že třeba Werich sklízel velkou slávu za Divotvorný hrnec, přestože to byla zásluha Voskovce to hru u nás uvést.

    Ostatně Werichovi ten nestyk jistě nijak nevadil, styk by mu spíše vadil u jeho místních sponzorů.

    A vyplývá také, že přestože Voskovec se cítil jaksi ukřivděn a čekal od Wericha první krok po letch, n Nakonec ten první krok udělal sám, neb po tom kontaktu ve své samotě tolik toužil. Jistě víc než Werich, který byl ve svém živlu ve výslunní, obklopen mnoha starými a novými kamarády.

    Jinak než Voskovec v problémech nejen finančních, ale i se řádně uchytit. Živit se jenom herectvím nebylo jeho životním úmyslem, ale nakonec mu nic jiného nezbývalo. A k tomu jisté problémy osobní s jeho druhou ženou, adopce dvou dcer to nijak nevylepšila. A nakonec po její nemoci zůstal sám vdovec se dvěma malými dcerami.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý má nějaké životní osudy.
      Kdyby štěky u filmu a na divadle plus dvě cizí céry, to je krása.

      Werich si v Divotvorném hrnci velmi temperamentně zahrál, ještě měl tu páru.
      Úspěch byl zasloužený.

      Každý do něj vrtá, právě pro zaslouženost jeho úspěchu.
      Druhou stranu, nemoc a dlouhodobou nepřízen mrzoutských paňáců nikdo nevidí.

      Vymazat
  15. ^Ještě k té 8-leté přestávce v korespondenci: Ta začala odjezdem Voskovce v 1948 z Prahy, a 2 další roky žil přece v Paříži, takže těžko tam obava o americké občanství.

    Škoda, že se nerozhodl zůstat v Paříži, on se svým francouzským gymnáziem, a jeho dobrý přitel tam malíř Josef Šíma. Nějakou zkušenost už měli s francouzským divadlem, co sami spolu se ženou tam provozovali. A mohl si jistě domyslet, jak to asi nebude v Americe s hraním pro něj snadné.

    Ale asi ta žena Američanka v tom hrála roli, jakož i jeho jiné v jeho životě...

    OdpovědětVymazat
  16. Kdesi na www.pohraničníkbloguje jsem četl, že Werich, veden při okupaci v.r. 1968 obavou o svou bezpečnost emigroval za pomoci příslušníků Pohraniční stráže přes zelenou hranici do Rakouska. Tam však po čase zjistil, že není hvězdou a obživa by nebyla tak lehká jako v Praze a vrátil se domů. Při výslechu pak udal všechny, kteří mu k útěku pomáhali.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už jen že čtete blogy s takovým názvem na vás hází divné světlo.
      Když v Burgtheatru uživili Pavla Landovského, který s cizím jazykem byl zcela inkompatibilní, tak možná russkim (Peter Zadek ho, alespoň podle Pavla Fialy nechal válet v ohrádce s čuníky), jistě by k něčemu využili i Wéricha.
      Jde o invenci.
      Ovšem vládní vila na dunajském ostrově nějakém k tomu nebyla, to ne.

      U výslechu se má mluvit pravda. Jistě, podle vás a blogujícího Blockältesta věděl jména psovodů a samopalníků a pamatoval si je jak dyš bičem.

      V roce 1968 po několik měsíců byla u nás pro osoby s českým pasem opona, zejména do Rakouska zcela zvednutá.
      První správa lifrovala ven zástupy kladečů všeho možného, jako kapitánů Minaříků a tak.

      Vymazat
    2. Zdá se, že vám myšlenky volně plynou. A dál...???

      Vymazat
  17. Úžasný seriál v úžasném obsazení Vlak dětství a naděje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se mi moc nezdá! Má klasicky čecháčkovsky antievropské vyznění ...

      Vymazat
  18. par drobnosti ...
    vsichni tri, tedy (abecedne) jezek, voskovec a werich byli nejen umelci, ale i lide ... se vsim, co k tomu patri ... pana wericha jsem znaval pomerne dobre ... jak byl skvely autor a herec, o jeho lidskosti bych mel pochyby ...
    jde mi ale o neco jineho: autor clanku se otira o senatora mccarthyho ... nevi, o cem mluvi ...
    americka vyzvedna sluzba dokazala (jeste behem druhe svetove valky) prolomit klic ke kodovani zprav, ktere posilali sovetsti agenti z usa do moskvy ... jmenovalo se to venona decrypt, bylo to utajovanejsi nez britska enigma, zpravy dostaval POUZE president, redigovanou versi, z niz se nedalo pochopit, odkud pochazi informace, dostavalo reditelstvi fbi, odtud to dostaval mccarthy ...
    rusky vojensky historik dmitrij volkogonov, muz, ktery odtajnil znacnou cast archivu sovetskych rozvedek (kgb i gru), v 90. letech potvrdil pravost VSECH jmen, vysetrovanych mccarthym ...
    americka vlada pred zhruba desiti lety zverejnila skutecnost projektu a pridala par podrobnosti, a priznala, ze i v tomto sdeleni mela duvody nezverejnit uplne vsechno ...
    tim chci rici, ze opisovat levicovou propagandu ohledne mccarthyho je prinejmensim osemetne ...
    ze autor neprinesl o tech trech (jezek, voskovec, werich) nic noveho nez nic moc nechapoajici vycuc z davno znamych textu, to uz je uplna drobnost ...

    OdpovědětVymazat