Reklama

.

.

pátek 25. ledna 2019

Výroba dějin nezatížených minulostí: Když sílí riziko, běží o všechno. Pojďme běžet o závod!

Patrick Ungermann
25. 1. 2019
Vývoj směrem k bezpečným pojistkám: Každému rozhodnutí by mělo předcházet rozhodování. Rozhodování je mlýnice, kde často těžkým přemýšlením drtíme své motivy, zvažujeme jejich správnost a rizika. Rizika může navodit jednak to, pro co se rozhodneme, ale i to, jaké protivenství se proti nám zvedne. Osobně věřím, že jsme velice blízko prahu života a smrti své české totožnosti s její zažitou soudržností i názorovou pestrostí. Pojďme se rozhodnout, jakými činy ochránit domov, který nám na tento světský život svěřil Bůh. Jako dítě, chlapec a jinoch jsem si musel všimnout, že mě obklopuje a nějak utváří reálný socialismus. Jako dospělý muž nemohu přehlédnout, že mě obklopuje a snaží se mě utvářet cizota. Obklopování často vede k utváření. V reakci na to hájíme svá společenská východiska. Jsou dvojího druhu, přirozená a historická.


Přirozeně nechceme zemřít násilnou smrtí. Tedy alespoň ne na svém území. Přirozeně se chceme seznámit a bezpečně se zamilovat do jiného člověka. Nemůžeme milování prožívat jako nebezpečí, které se kdykoli zvrtne v žalobu za jakési harašení. Nemůžeme v klidu zakládat rodiny s vědomím, že rozvrat manželství je běžná, až očekávaná záležitost. Samotný rozvrat manželství a rozvod je dostatečně traumatizující zážitek a rozhodně není čestné kalkulovat s tím, že jeden dospělý bude do konce produktivního věku vynuceným sponzorem druhého dospělého, který měl šikovnějšího právníka. Skutečné potřeby nás mají vést k zodpovědnému jednání a k vytváření pojistek. Náš vývoj má být vývojem směrem k bezpečnosti. Čím všestranněji a déle se budeme seznamovat s budoucími životními druhy, tím méně bude možná i těch rozvodových situací. Pokud je lidský život sveden jinými lidmi na cestu nebezpečí a násobícího se ohrožení, získávají prostor skuteční hrdinové, kteří nasadí za návrat k bezpečí třeba i veškerý osobní prospěch a život. Další potřebou, co vede k bezpečnému rozvoji, je touha sdílet se v činnostech. Je to potřeba seberealizace. Vyplývá ze skutečnosti, že člověk je tvor společenský. Každý na něco přišel, něco si myslí a touží se o své postřehy s někým podělit. Tady pokládám přímo za vadné, aby byl člověku ve veřejném životě odejmut hlas jenom proto, že nevyslovuje názory hlavního proudu. A znovu ta pojistka: Čím více máme možností pokojně se projevit a spoluúčinkovat, tím méně bude i těch nepokojů a bouří.

Jak se rodí lid stát

 Další přirozenou skutečností všech lidí je skutečnost, že přicházejí na svět k lidem, vždycky jen k nějakým lidem. Pokud je to, jak má být, rodíme se do rodin k jednomu společnému stolu a ke společné řeči (teď nemyslím to, jestli má rodina jeden nebo dva jednací jazyky, ale to, že se lidé v rodině na něčem společně domluví). Rozrodem rodin a rodů se naplňuje národ. Národ není holý součet rodů. Národ má své vlastní sebevědomí. A jistě je to jednotka vzájemně spřízněných lidí, jak biologicky, tak i dlouhodobým společným pobytem na jistém místě. Tady se přirozená východiska potkávají s historickými. V našem případě: být Čechy a mít svou českou zemi je jednak historické právo, a pak je to náš přirozený způsob pobytu. Naprostá většina evropských národů má svůj vlastní stát. Když ho navštívíte, zjistíte, že příroda je někde podobná, jinde odlišná. Nicméně zjistíte i to, že Maďarsko vypadá maďarsky, Chorvatsko chorvatsky a tak dále. Evropské národy jsou na svých místech přes tisíc roků. Za tu dobu si svá území přetvořily podle svých povah. Vznikla totožnost národa a jeho vlasti, kde národ bydlí a žije tak, jak je mu to vlastní. Pokud není vlast někým jiným zabraná, platí v ní zákony, které si ve většině případů sepsal domácí lid. A to je další totožnost: mít svůj vlastní právní stát. Přirozené a historické právo se spojilo v jeden jediný prožitek domova s mnoha podrobnostmi. Tak jsme zvyklí žít, i to je naše světské zakotvení.

Změny, které mohou rušit a v horším případě ničit naši právní a zemskou totožnost, přicházejí v Evropě tradičně buď s válkou, s neklidem národnostních menšin, nebo v důsledku ustanovení velkých svazů (unií). Paměť a sebevědomí národa má snahu opakovaně takové unie opouštět a vracet se k životu ve vlastní zemi vlastním způsobem.

Ale, proč vlastně? Protože stavba Babilonské věže je nesmyslný projekt. Tradiční unie vznikaly v Evropě buď jako unie personální, se společnou hlavou státu (Polsko-litevská unie), nebo jako svazy založené na dlouhodobém přání spojit to, co si je podobné (Jugoslávie a Československo po první světové válce), a také jako svazy uhnětené revolucí (Svaz sovětských socialistických republik).

Hrabě kreslí Panevropu

Evropská unie je něco docela jiného. U jejího vzniku stály dva až tři záměry, ale ten třetí byl víceméně zlikvidován. Richard Mikuláš hrabě Coudenhove Kalergi viděl na evropském světadílu příležitost pro vznik soustátí vedeného směsicí autoritářství, aristokratismu a demokratismu. Jistou inspirací mu byla Mussoliniho Itálie: „Fašistická ústava v sobě nese potenciál přesáhnout svým významem italské rozměry a stát se obecně evropskou v tom smyslu, že vyjadřuje moudrou kombinaci autoritářských aristokratických principů s tím zdravým z těch demokratických. Přiznává roli spravedlnosti a osvícenému vedení vynikajících osobností a současně pevně zakotvuje zásady identity svobodné příslušnosti a spolupráce ukázněním každé moci ve jménu vyšší ideje národa. Evropská duše, tak jak si ji představuji, se skládá ze tří hlavních prvků: hrdinství, charakteru a společenského života. A protože fašistické řešení přináší rozumné vyvážení všech tří, ukazuje se být nejvhodnějším modelem univerzální Evropy.“ Hrabě ale na Panevropu spěchal. Doporučoval sjednotit se dřív, než se rozhodne, zda zvítězí fašismus nebo demokratismus: „Nemůžeme čekat na uskutečnění Panevropy, až se celá Evropa jednohlasně obrátí k fašismu nebo demokracii: znamenalo by totiž odklad jejího sjednocení o celá desetiletí… V tomto ohledu tak Panevropské hnutí není fašistické ani antifašistické, demokratické ani nedemokratické.“ Velmi osudová je dnes snaha důsledně naplnit následující Kalergiho vizi: „Ve vzdálenější budoucnosti se z člověka stane míšenec. Dnešní rasy a kasty stále intenzivněji podléhají procesu překonávání času, prostoru i předsudků. V eurasijsko-negroidní rase budoucnosti, vzhledem podobné starověkým Egypťanům, bude rozmanitost národnostní nahrazena rozmanitostí osobnostní.“ Kalergiho současník Adolf Hitler takovou Panevropou (podle očekávání) opovrhoval, ale krom toho namítl jednu poměrně závažnou věc: „Panevropské hnutí od prvopočátku vychází ze zásadního omylu, že kvalitu obyvatelstva lze vyvážit jeho množstvím.“

Coudenhove Kalergi (Pozn.red.I.D. viz http://www.novarepublika.cz/2016/01/probiha-planovana-likvidace-evropskych.html) si samozřejmě byl vědom toho, že jednolitý Evropan neexistuje. Věděl, že praktickou Panevropu musí stavět z evropských národů, ale nemusí na jejím národnostním složení do budoucna trvat. Plánovitá a davová migrace z jiných světadílů by mohla vést ke zrodu mongrela bez předchozí totožnosti a s nulovou historickou pamětí. To je báječná surovina pro ideové hnětení! „Člověk budoucnosti bude míšenec (mongrel). Dnešní rasy a třídy zmizí v důsledku zániku prostoru, času a předsudků. Eurasijsko-negroidní rasa budoucnosti, podobná svým vnějším vzhledem starověkým Egypťanům nahradí rozmanitosti národů a jedinců." I to jsou slova jednoho z duchovních otců Evropské unie. Dobrá, hrabě Kalergi míšenec byl a chvěl se vlastními vizemi. Měl sen a jeho účelu podřizoval prostředky. Spousta lidí měla budovatelské sny. Myslím, že člověk naplněný soucitem (ten patří k lásce, nemýlím-li se) váží každé slovo na miskách dobra a zla, jestliže cítí potřebu projektovat něco pro společnost. Nehovoří opatrně proto, aby ho nezavřeli za politiku, ale proto, aby něčím nepřirozeným veřejnosti neublížil.

Plánovitá výměna obyvatelstva

 Známý vtip říká: Nelíbí se politikům jejich národ? Tak ať národ vymění! Obávám se, že projektanti Evropské unie nepochopili, že jde o vtip… 15. prosince 2018 předseda vlády Andrej Babiš do tisku pověděl, že žádal ministra zahraničí, aby pakt o uzákonění migrace k nám nepodepisoval. Ještě o dva dny později vyslovil předseda vlády názor: „abychom se ani k tomuto paktu nezavazovali“. Nu, a pak náš zástupce při OSN pakt o migraci podepsal… Věrolomnost vládnoucích směrem k ovládaným tvoří v dějinách jistý refrén.

Je namístě rozkrýt obsah listiny, kterou za nás podepsali ti, které jsme ani nedelegovali, ani nemáme možnost jejich politické kroky kontrolovat. Marakéšský akční plán zajistí zvýhodnění migrace. Usnadní pravidelnou plánovitou migraci do Evropské unie. Do promigrační politiky se zapojí všechny úřady až do posledního starosty. Zapojí se všechna občanská sdružení, spolky a také soukromí podnikatelé. Ti všichni budou muset migrantům pomoci. Všechny úřady budou migraci do EU schvalovat. Kdo ne, bude obviněn z xenofobie a nějak ztratí hlas… Boj proti rasismu, znevýhodnění migrantů a xenofobii bude zesilovat. Připomeňme, že jistí mohamedánští migranti rozpoutali v Evropské unii vražedný teror. Upozorňovat na něj a snažit se mu účinně bránit, to považuji za xenorealismus. Pojmy rasista a xenofob budou rovněž plnit úlohu nálepek a umožní šikanu a kriminalizaci kritiků migrace.

Migranti budou moci pružně posílat peníze do zemí svého původu. Jimi vydělané prostředky tak nebudou kolovat v ekonomice hostitelské země, která jim výdělek umožnila. Hrozí, že v Africe bude migrace kvetoucí živnost, která může utlumit snahu samostatně doma hospodařit.

Úmluva hovoří o evropských státech jako o oblastech. Ty budou muset plnit normativní rámce, což znamená, že dostanou přidělené kvóty na počty migrantů. Migranti k nám budou prakticky plynout neustále, z normativních rámců nevybředneme. Evropská unie bude na severní, západní a střední Africe požadovat mladé lidi a ženy. U žen si nejsem jistý, proč. Na základě úsudku, že by měly být mírumilovné? Z důvodu snazšího křížení plemen? Pro navýšení emancipace afrických žen? Z důvodu snížení porodnosti v Africe? Nevím…

Vlády v Evropské unii budou ve finanční politice přednostně pomáhat podnikům, které zaměstnají migranty. Z toho plyne i hrozba diskriminace skutečných Evropanů, kteří doma požádají o zaměstnání. Nebudou zkrátka tolik výhodní. Víza africkým migrantům budou evropské země vydávat co nejsnazším způsobem. Rýsuje se možnost víz po internetu! Azylové domy budou valem přibývat. Počítá se s tím, že afričtí rodiče vyšlou na cesty děti bez doprovodu. Bude třeba je chránit. Počítá se s masivním přesídlováním lidí. Zvládat to budou akční plány. Dost komunistická terminologie, viďte. Začlenění migrantů a uprchlíků mezi nás budou mít na starost osvětáři. Migrantům budou sdělovat, co se u nás může a co ne, nás budou přesvědčovat, že imigrace je dobro. Bude se zkoumat, jak nejlépe migranty začlenit do pracovního procesu. K migraci tedy nebudou vybíráni jen dovední pracanti, ale davy jakýchkoli kvalit.

Úmluva vyhlašuje potírání pašování lidí. Úmluva si klade za cíl zabránit nekontrolované migraci. Přitom pašovaní lidé nebudou vracení zpět, ale budeme je v Evropě chránit. Úmluva slibuje, že pašované migranty nebudeme do země původu vracet, když budou chtít zůstat v Evropě. Bude snaha migranty nějak rozeznávat – identifikovat. Budeme provozovat družbu s africkými městy a vzájemně se učit, jak migraci řídit.

Z celého marakéšského podniku vyplývají dvě podstatná rizika. Obě se týkají lidského života a zdraví. Úmluva výslovně neuvádí jediný hygienický bod. Africké země bývají promořené tropickými chorobami, na které není naše lékařství všestranně vybavené. AIDS a Ebola patří v Africe mezi tradiční postrach. Komunisté, kteří pořádali pracovní migrace ještě před globalisty, uměli zajistit migrantům karanténu s lékařským dohledem a konkrétní pracoviště. Obávám se, že migrace v režii globalistů bude daleko víc nadivoko.

Zelená migrantům a celkový spěch na migraci způsobí ve velmi krátké době život natěsno mezi jinými kulturami a tou naší, mezi jinými civilizacemi (a třeba ještě ne civilizacemi) a tou naší. V případě sporů, řetězících se a násobících se sporů původních obyvatel s migranty budou i naše úřady pokaždé stát na straně migrace. To bude jejich nová povinnost. Pokračování migrace už žádný nenásilný prostředek odporu nezastaví. Za tohoto stavu věcí se rýsují i dva hrozné scénáře: Může nastat konec české národnosti a konec jiných národností, které jsou v Evropské unii doma. Nastat může i nutnost vést v rámci pudu sebezáchovy ozbrojený občanský boj s kolaborujícími úřady a se samotnými migranty. Odsun migrantů se pravděpodobně provede proti jejich vůli, a proto hrozí, že bude velmi násilný s mrtvými na všech stranách. Marakéšská úmluva žádné riziko nevyhodnocuje. Může se seriózní projekt obejít bez vyhodnocení rizika? Co myslíte?.

Výroba dějin nezatížených minulostí

Možná je to jen shoda okolností, ale krátce před přijetím Marakéšské úmluvy se stalo, že si ředitel Bezpečnostní informační služby pozval ministra školství, aby mu navrhl nové směrnice pro výuku dějepisu na školách. Co se řediteli BIS na výuce dějepisu nelíbí, výstižně vyjádřila Stanislava Kučerová na stránkách Nové republiky. Cituji: „A nelíbí se mu hned kapitoly o našich počátcích v nové době, o národním obrození, o panslavismu, o básníku Čelakovském. A my v těch nových směrnicích poznáváme onu starou protektorátní ideologii, která zbavovala náš národ identity a práva na samostatnost a svébytnost kulturní i politickou. Takže kam se podle BIS máme vracet? Před národní probuzení a obrození? Tedy k Bílé Hoře? Neměli jsme se podle ducha nových směrnic pobělohorskému „temnu“ vzpírat? Měli jsme se bez námitek odnárodnit a asimilovat s cizím jazykem a s cizí kulturou? Neměli jsme prožívat žádné probuzení a obrození?“ Má vlast zažila v krátkém časovém úseku necelých sta let tři v podstatě za sebu jdoucí režimy: nacismus, reálný socialismus a globalismus. Nemohu hodnotit, který z nich byl horší a který lepší. Ve všech režimech si nějací lidé našli výhody, jiní zdroj útrap, a mnohé stihla tragédie. Proč pokládám globalismus za režim, jsem v Nové republice popsal ve stati Režim není žádná výhra. Režim se dobře diagnostikuje snahou mít v rukou veřejné mínění, tedy snahou provozovat hlavní názorový proud. V okamžiku, kdy si chce přivlastnit dějiny, je jasné, že režim s totalitními sklony sílí. Připomeňme si, že proti ofízlování dějin protestoval už Karel Havlíček Borovský krátce po porážce radikálního demokratismu v roce 1849. Režim nechce připustit, aby se dějiny děly. On je hned sebejistý, může-li dějiny zestátnit nebo je lidem nezpřístupnit.

Ne egyptizace, ale babylonizace

 Nepřehlédnutelný otec Panevropy hrabě Kalergi byl zapálený panevropan, ale zřejmě ne demokrat. Hájil evropské sjednocení, ne demokracii. V demokratizaci viděl jednu z přísad do panevropského koktejlu čistě proto, že se tato přísada v Evropě vyskytuje. Pozoruji, že stavitelé Evropské unie v tomto postoji jeho hraběcí milost kopírují. Nebývají kdovíjakými zastánci všelidového hlasování. Marakéšskou úmluvu sepsali vybraní politici bez vyjádřené vůle svých národů, a sepsali to v budově ve tvaru pyramidy. Národům Evropy to naporoučeli z pozice pyramidálně důležitých. Dobře pomáhat nuzným je záslužné. Pokud chce Evropská unie Africe opravdu pomáhat, nemusí kvůli tomu tonout v migračních vlnách. Stačí, když nebude vysávat africké lidské zdroje; nebude zadržovat africké devizové rezervy; s africkými zeměmi bude obchodovat férovým způsobem; a nebude kolébku lidstva obtěžovat svými vojensko-politickými zájmy.

Vraťme se ještě k míře demokracie. Referendum o členství naší země v EU v roce 2004 proběhlo až po rozsáhlé propagaci veškerých výhod členství. O další centralizaci se neřeklo nic, o plánovité migraci do unie rovněž nic. Smyslem referenda bylo, aby se mohlo říct: „Sami jste to chtěli.“ Jistě, mnozí lidé u nás chtěli Evropskou unii z roku 2004, ne z roku 2019. Uspořádat referendum o vystoupení z unie je neskonale těžší. Padesátý článek Lisabonské smlouvy to sice umožňuje, ale prakticky vzato se to podařilo jen v jedné svazové zemi. A samotné vystupování té země se táhne tuze dlouho, a snad i s cílem, aby se na to druhé referendum o členství zapomnělo. To všechno o demokracii (lidovládě) rozhodně nesvědčí.

Domnívám se, že nejzdatnějším obchodníkům se zbožím, s penězi a s politikou nejde o ideologické křížení černých, hnědých a bílých lidí s cílem stvořit Staroegypťana budoucnosti. Jim jde o celosvětovou výrobní linku, o celosvětový supermarket a o celosvětovou administrativu. Oni vědí, že světoobčanská Evropa zeslabí evropské hodnoty. Vědí, že lidé bez vyšších principů jsou těmi nejpružnějšími zaměstnanci a zákazníky. Oni se rozhodli investovat do další babylónské věže, do další nadvlády a do další otročiny. Různé ideologie sice dovedně využívají k bourání hodnot, k dezorientování společnosti, než bude orientována jiným směrem, ale sami v zajetí ideologie nejsou. Jsou utilitárně pragmatičtí a to je vše.

Co teď máme dělat?

Latiníci znají klasickou pobídku: „Činy, ne slova.“ Zatím si ve vší slušnosti smíme do některých internetových médií napsat, co nosíme v hlavě. Když mi tatínek před třiceti lety vysvětloval volnost projevu, říkal, že v Německu mohu na letišti prohlásit, že ten a ten státník je vůl, a všem to bude jedno. Ty časy jsou už pryč, u nás, a tím spíš v Německu. Na druhou stranu nechceme přece dělat voloviny… Nám jde o jakost národního života a o národní život sám. Evropská Evropa a českost Českých zemí, to spolu souvisí tak bytostně, jako lžička kávy s hotovou kávou v šálku. Jedno bez druhého není možné.

Co teď máme dělat? Stanovme si cíle a program k jejich dosažení. Uvedu pár postřehů a nápadů: V jazykové oblasti trvejme na tom, aby v České republice byl úřední řečí český jazyk. Aby hospoda nebyla pub. Aby název prodejny All Electronics vystřídaly zažité Elektrospotřebiče nebo Elektro. Aby se z center stala střediska, z Jansky Logistics Autodoprava Jánský. Rozumíme si? Čeština u nás patří na místa vyhrazená veřejnosti nezastupitelně. Čeština ve své bohatosti tím pádem patří do rozhlasu a do televize. Do úřadoven a do škol, což dnes není zcela samozřejmé.

Co se týká hospodářské zodpovědnosti, musí stát získat mnohá stěžejní výrobní odvětví, kde bude poctivě dbát na kvalitu výroby. Obrat a zisk už nebudou zvyšovat kurvítka (omlouvám se, jde o terminus technikus), ale dobrá pověst výrobků. Ani zlato, ani lithium, ani jiné suroviny u nás nesmí vytěžit a vyvézt zahraniční společnost. Vyvážet výrobky, ne suroviny, to je program cenného hospodářského růstu. Obchodovat je třeba všestranně. Netlumit obchody a výrobu sankcemi, které se vyhlásily v zahraničí, nebo kvótami na množství výroby, které se přijaly v zahraničí. Tady už začíná program politické svrchovanosti sebevědomé mírumilovné vlasti Čechů, Moravanů a českých Slezanů.

Jste ze zahraničí a chcete být občany České republiky? Musíme vědět, že jste bezúhonní. Že vaše víra nehlásá násilí. Naučte se česky, naše úřady vás přezkouší. A buďte pro nás pracovně zajímaví. Žadatelé o dávkové občanství neuspějí. Nejdřív dostanete podmíněné občanství na pět let. Nesmíte mít v té lhůtě potíže se zákonem.

To, co jsem nastínil, ještě není žádný program. Jsou to postřehy. Doplňme k nim dalších sto, přičtěme ještě padesát a cizelujme to, spolupracujme na státotvorbě. Bohužel není času nazbyt. Ale nutný je i kvas, veliké hnutí. Až bude program obnovy přijatelný, povstaňme ze židlí, zabydleme náměstí v důstojném počtu desítek tisíc, a ukažme, že žije vlna, která za programem obnovy české státnosti stojí. Lidé se snadno naučí protestovat proti hladu v břiše. Je ale ještě jiný hlad. Naučme se demonstrovat vůli přihlásit se k politickým právům a k politické zodpovědnosti. Neříkejme, proti komu jsme se sešli. Povězme, proč jsme se sešli. Žijme česky a budeme žít evropsky.

17 komentářů :

  1. Souhlas, ještě k tomu potřebujeme nějaké ty demokraty, jak říkal TGM, aby se to mohlo prosadit. Tedy vlastenecké demokraty, ne loutky a podržtašky zahraničního kapitálu, kteří na pokyn americké ambasády mávají červenými kartami jako cvičené opice v cirkuse. Rudý dědeček

    OdpovědětVymazat
  2. Kdyby míšení ras směrem k průměru mělo nějakou vývojovou přednost, za statisíce let už bychom tu vyšlechtěnou rasu dávno měli a nic jiného bychom ani neznali.

    OdpovědětVymazat
  3. noviczech
    ...děkuji, moc hezký článek, mluví k mysli a srdci! Ale, vytratil se "český nacionalismus", tedy myšlenka "jsem čech" a žiju pro vlast!
    (Asi i proto, že vlast dnes patří cizincům a hlavně proto, že učitelé ...co učili děti 28 roků?) Jinak, ono to asi vše veme trochu jiný vítr do plachet! VW automobilka, co jsem se dověděl, má o dvě třetiny míň zakázek! Hrozí velké propuštění! Německý gigant na výrobu oceli fuzoval s indickou firmou, jinak by bylo ohromné propouštění a to dostali, jak to v socialistické soukromé demokracii chodí ohromné státní dotace! Když se zboří německé hospodářství, kdo zaplatí lidi přišlé z Afriky?
    Dokud bylo kde brát (něm. vládou), tak se kývalo hlavou dolů nahoru.Až nebude kde brát, může přijít i něco co jsme skoro nečekali!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Co vlastně chtějí?
    Milan Kundera a dalších 29 intelektuálů: Bojujme za Evropu! 25. 1. 2019:
    "Musíme nyní za myšlenku Evropy bojovat, anebo být svědky toho, jak zahyne pod vlnami populismu.

    V reakci na nacionalistickou a identitářskou ofenzívu musíme znovu objevit ducha aktivismu či akceptovat, že nás obklopí a zahltí resentiment a nenávist. Naléhavě musíme bít na poplach proti těmto žhářům duše a ducha, kteří, od Paříže až po Řím, se zastávkami po cestě v Barceloně, v Budapešti, v Drážďanech, ve Vídni a ve Varšavě, chtějí spálit naše svobody."
    https://blisty.cz/art/94300-milan-kundera-a-dalsich-29-intelektualu-bojujme-za-evropu.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 22:04_ Chtějí si udržet moc za každou cenu! Ostatní mají jinou představu o Evropě.

      Vymazat
    2. To můžou chtít nás je většina a nevzdáme se ať si táhnou k makrele.

      Vymazat
    3. „Musíme se odstřihnout od tohoto starého přesvědčení. Nemáme volbu. Musíme nyní za myšlenku Evropy bojovat, anebo být svědky toho, jak zahyne pod vlnami populismu.“
      Intelektuálové to berou hákem. Chtějí bojovat za „myšlenku Evropy“. Ale také by ji měli trochu definovat, ne to jenom vyřknout, jako chytlavé heslo. Společná Evropa je hezká věc, Schengen se nejspíš líbil každému, ale podstatné je, kdo bude tu společnou Evropu formovat, kdo bude z její funkčnosti profitovat. Demokratům, kteří jsou označováni za pravicové populisty, by se líbilo, kdyby to byli v obou případech občané evropských států. Ale levicoví intelektuálové, vyznávající liberalismus, fakticky předávají pravomoci a privilegia, nadnárodním korporacím a bankám. A to jsme se ještě nedostali ke Kalergimu, který hlásal otevřeně, že v té jeho Evropě budoucnosti, bude vládnout vládnoucí rasa, která bude kombinací židů a šlechty. P.K.

      Vymazat
    4. Pan Milan Kundera je na tom zdravotně velmi blbě, stařecká demence, podezření na Altzheimerovu nemoc. Je manipulován salonními pařížskými levičáky. Je mi líto, jak velký spisovatel končí.
      Staří v exilu je vždy smutné.

      Vymazat
    5. Kundera byl vzycky nadana, ale podla svine. Kam vitr tam plast , ale s udernickym kladivem, vzdy na nepratele te ci one jeho vrchnosti , ktere stridal jako ponozky...
      Zadna vyroba , obklicovani Ruska a Ciny jako pripravy na valku..V Cernym Mori napr.
      Dnes je ve vyspelych zemich a vladne LEVOPRAVICE spolu s fasisty Bank a korporaci.

      Vymazat
  5. 1:04: Napsal jste to zamotaně. Já, jelikož nejsem nadán vysokým intelektem, mám rád jasné pojmy. Tedy levice je pro lid, pravice je pro kapitalisty. Lepší je to první. Levice, která pracuje pro korporace samozřejmě není levice. Rovněž nemůže být levicí, to co chce míšení ras a tu neomezenou migraci. Nemám rád pojem neomarxismus používány ve smyslu, že je to politika prováděná nyní Bruselem. V Bruselu se provádí politika pro kapitalisty, nikoliv pro lid, tedy žádná populistická politika, protože populistická politika je pro populum, to jest pro lid. To matení pojmu, o kterém vladnoucí garnitura říká, že mu lid nerozumí, proto také lid nerozumí ničemu a nemůže se rozhodovat ani v referendu, jestli má vystoupit z EU, to matení pojmu vyhovuje současným globalistům. Globalisté jsou pro kapitalisty, tedy obecněji pro vladaře nad lidem - tak já člověk nízkého ducha rozumím pojmu globalista. Dnešní kapitalisté, stejně jako ti dřívější, chtějí ještě více než mají, to mnoho, co mají, je jim málo. Dneska již chtějí celý svět, předtím chtěli např. jen ruské pláně, kde se daří výborně obilí - konkretněji to byly ukrajinské pláně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní26. ledna 2019 9:33
      „Tedy levice je pro lid, pravice je pro kapitalisty. Lepší je to první.“
      To co píšete, do nás léta vtloukali v socialistických školách a bylo to tak. Jenomže nyní jsme v postmodernismu a slova ztrácejí svůj původní význam a někdy i získávají jiný. Je zde právě ta zamotanost, kterou jste vytknul mě. Levice není jenom podpora ekonomicky slabých a zdanění finančně silných.

      „Levice, která pracuje pro korporace samozřejmě není levice. Rovněž nemůže být levicí, to co chce míšení ras a tu neomezenou migraci.“
      To jsou možná nějaké historické reminiscence, které dnes neplatí. Ti, co se označují za levici, podporují navážení Arabů a Afričanů do Evropy. To máte v Německu, to máte v Česku a jistě v celé Evropě. Levice je pro ztrátu demokracie a předání národních kompetencí do Bruselu. To jsou právě ti uvádění intelektuálové. Tomuto postoji říkají liberální, což asi není lež. Jenomže liberalismus před sto lety a dnes, má zcela jiné dopady na společnost. Dříve možná měl nějaké levicové dopady, neboť oslaboval držitele moci, šlechtu, kdežto dnes posiluje faktické držitele moci, korporace. V tom nevidím nic levicového.
      A to, čemu se dnes říká extrémní pravice, je naopak pro zachování demokracie a národních států. Demokracie podporuje rozhodování občanů o svých záležitostech, což mi přijde více levicové, než předání kompetencí korporátnímu Bruselu. P.K.

      Vymazat
    2. 9:33- kdyby to bylo tak jednoduché se rozhodovat dle Vašich (správně chápaných) kritérií. Krom lavírujících stran středu je důležitý i faktor lidský. Jak si vysvětlovat například "zmodralé rudé" i ve světě známý je "Jožka Fišer"?

      Vymazat
    3. Kdes přišel na tuhle kravinu? Kapitalismus je levice, je to liberály velebený společenský hodnotový systém, který teoreticky na vrchol hodnotové pyramidy staví ekonomickou výkonnost. Prakticky představuje kapitalismus takřka bezuzdnou honbu za bohatstvím. Hrdinou kapitalismu je zbohatlík, který se z chudáka vlastním úsilím vyšvihl na milionáře, jehož prostřednictvím liberálové (buržoazní levice) demonstrují onu kýženou „rovnost šancí“. Skutečná pravice vždy zaujímala vůči kapitalismu stejně jako k liberalismu rozhodný odpor, přirozeně však z poněkud odlišných důvodů nežli radikální levice. Podstatou veškeré levice je rovnost. V čem se různé levicové směry od sebe mnohdy zásadně liší je pojetí rovnosti.

      Skutečná (absolutní) pravice je generální reakcí proti levici.
      Pravice odmítá všechny formy rovnostářství.
      Čistokrevný pravičák tedy musí v prvé řadě odmítnout rovnoprávnost. Levičáctví (ve všech jeho podobách) se projevuje jako duševní společenská choroba, která vede k jejímu postupnému úpadku. V pokročilém stádiu ji již nelze vyléčit, než utracením potižených!

      Vymazat
    4. Pan Ungermann napsal v článku jednu nebetyčnou kravinu, která se pak projevila i v následné diskuzi.
      Jde o tento výrok : "pokládám přímo za vadné, aby byl člověku ve veřejném životě odejmut hlas jenom proto, že nevyslovuje názory hlavního proudu".

      To je velmi ujeté. Stává se totiž, že lidé lžou. Někteří z blbosti, neznalosti, naivity - jiní vědomě a třeba i za mrzký peníz.
      V situaci kdy pravdivý i lživý výrok bude mít ve veřejném prostoru stejnou možnost zaznít, a být slyšen, se neposunujeme od uniformity k pluralitě, ale od etiky k dekadenci.

      Možnost zveřejňovat lži není projevem "svobody" či "úcty" k názorům jiných.

      Cenzura musí existovat, ne proto, aby zkoumala zda ten či onen výrok je dostatečně "většinový", ale proto, aby nepouštěla do veřejného prostoru lži. Ať již vypouštěné z neznalosti či ze zlého úmyslu.

      Vymazat
    5. 11:05-možná nevíte, že "pravda" je ohebná(prevít) a tudíž mezi ní a lží je velký prostor "zemi nikoho". No a o tu mezeru se dohaduje menšina s většinou, která má navíc mocnou zbraň-cenzuru. Není demokracií propagována volná soutěž názorů a cenzura se přisuzuje diktatuře?

      Vymazat
    6. Anonymní27. ledna 2019 11:05
      Přijde mi, že jste tu Vámi citovanou část článku, špatně pochopil. Tam se netvrdí, že by se měly zveřejňovat lživé výroky. Tam se tvrdí, že by neměly být blokovány výroky, které nesouzní s hlavním proudem. A výroky, které nesouzní s hlavním proudem, nejsou automaticky lživé.
      Vy se nejspíš točíte na tom, že některé můžou být lživé, ale to můžou být i výroky hlavního proudu. Ale to už jsme někde jinde, než o čem je ta citovaná část článku. P.K.

      Vymazat
    7. 11:05 pak je tu ovšem otázka, kdo určuje co je pravda a co lež ... Očekával bych, že větší část společnosti má být intelektuálně i morálně na takové úrovni, že vámi popisované krajnosti dojdou většinového odmítnutí.
      Je ovšem patrné, že taková úroveň, po vzoru politiky a propagandy USA a podobných, po vzoru "hollywoodské" tvorby, po vzoru bezohledné honby za ziskem, pod tlakem existenčních ohrožení při vynucovaném tlaku na spotřebu, takové vlastnosti společnost nutně ztrácí. To ovšem žádnou cenzorskou kuratelou nevyřešíte.
      S lítostí konstatuji, že byvší "reálný socialismus" byl mravnější, dokonce s perspektivou intelektuálně a mravně vyspělejší společnost vytvořit. Bohužel, méněschopní a neschopní, všehoschopní čehokoli, aby uspokojili svoje ambice, celý ten grandiozní projekt zmarnili. To srovnávám 30let za komunistů a 30 posledních let.

      Vymazat