Reklama

.

.

sobota 2. února 2019

České zemědělství ničí přidanou hodnotu

Zbyněk Fiala
2.2.2019  VašeVěc
Vyvážíme živá zvířata a dovážíme maso. Vyvážíme mléko a dovážíme tvaroh a sýry. Nabízíme kvalitní surovinu a požadujeme za to podřadné výrobky. Ničení přidané hodnoty provází i ničení půdy.



Bruselský boj české vlády proti dvojí kvalitě některých potravin – spotřebitelé v zahraničí by nejedli to, co je nabízeno pod stejnou značkou u nás – odlákává pozornost od podstatnějšího problému, který je doma. Celé české zemědělství je na dvojí kvalitě založeno. Kvalitní surovinu vyvážíme, a proti tomu dovážíme podřadné výrobky pro vlastní potřebu. Tak tomu bylo vždycky. A nejnovější statistiky českého zemědělství podle ČSÚ ukazují, že ani tentokrát se tomu nikdo neodvážil postavit do cesty.  ZDE

Vyvážíme zvířata, dovážíme (bůhvíjaké) maso. U hovězího je to zhruba jedna ku jedné. Čísla trochu zaokrouhlím, aby to bylo přehlednější. Vývoz živého skotu (určeného k porážce, nikoliv třeba k chovu) měl loni přebytek 26 tisíc tun, a stejné číslo najdeme i u dovozu zpracovaného hovězího masa, kde se však jedná naopak o schodek. Když to porovnáme s celkovou českou výrobou 72 tisíc tun hovězího masa, vidíme, že třetina celoroční produkce se vyveze v živém stavu, bez zpracování, a tedy bez jakékoliv přidané hodnoty, a stejné množství zpracovaného masa se naopak doveze. Místo abychom naši práci lépe zhodnotili dalším zpracováním, tak jí část hodnoty naopak ubereme, protože od českého výnosu z této produkce je třeba odečíst zahraniční zpracování. A aby to nebylo málo, ještě to subvencujeme dotacemi.

S mlékem je to podobné. Mléko ven, sýry zpět. Podle uvedené statistiky ČSÚ byla bilance zahraničního obchodu s mlékem výrazně kladná (přebytek činil 850 tisíc tun), ale u sýrů a tvarohu byla naopak záporná (schodek činil 40 tisíc tun). Když uvážíme, že na kilo sýra potřebujeme asi deset litrů mléka, pak z vyvezeného mléka (tedy mléka vyvezeného bez přidané hodnoty) by se dalo vyrobit dvakrát tolik sýrů a tvarohu (s vysokou přidanou hodnotou), než kolik jsme dovezli. Tuto destrukci české přidané hodnoty v zemědělství doplňuje ještě schodek obchodu s máslem (znovu hodnota přidaná až v zahraničí). Ten dosáhl 20 tisíc tun.

Ponechme teď stranou nějaké rozšiřování potravinářské nabídky dovozem francouzských sýrů nebo německých klobás, těch nebudou tisíce vagonů. Tady jde spíše o to, že to nejlepší z české živočišné výroby se vyveze a nahradí dovozem toho nejlacinějšího. A protože se českému zpracování v zahraničí moc nevěří, vyváží se mladí býci nastojato.

Co brání vyšší přidané hodnotě v zemědělství?


Když už jsme u těch mladých býků, nahlédnutí do loňských statistik nám ukáže, že jejich průměrná cena v živé váze byla 47,36 koruny za kilo, a v jateční váze (jen, co lze použít) 86,19 koruny za kilo. Aktuální ceny jsou o něco nižší, protože posledních půl roku tyto ceny vytrvale klesají. V důsledku mizerných cen klesá i výroba, v loňském roce byla o desetinu nižší než roku 2008. Klesla i česká spotřeba hovězího, nyní se pohybuje na úrovni 10 kg na obyvatele, ale bývala dvakrát vyšší.

My vidíme až ceny v obchodě. Když se v 90. letech začaly ceny hovězího zvedat, začalo jim konkurovat levnější kuřecí maso. Hovězí začalo být drahé. Ale je dnešních něco přes dvě stovky za kilo hovězího zadního opravdu moc? Když sečteme inflaci a přírůstky příjmů, můžeme ceny dříve (za totáče) a nyní srovnávat přes palec zhruba v poměru 1:10. Zadní hovězí stávalo 30 korun za kilo, a to jsme dávali za potraviny skoro polovinu příjmů. Dnes už potraviny značně ustoupily v žebříčku výdajů domácností. I kdyby tedy dneska hovězí zadní stálo tři stovky, byli bychom na tom stejně nebo líp.

Teď mluvím o laciném českém hovězím zadním, nikoliv „farmářském“ nebo skotském či argentinském, které je nejméně dvakrát dražší. Zvykli jsme si, že české potraviny jsou laciné, čímž se trochu ulamují hroty tomu, že máme v mezinárodním srovnání nízké příjmy. V kurzovém přepočtu (jejich eura na naše koruny) jsme na čtvrtině toho, co je standard v Německu. Takhle jsou pochopitelně posunuty i ceny hlavních vstupů. Když si může český zemědělec vybrat, jestli maso nebo mléko prodá domácímu zpracovateli nebo zahraničnímu zájemci, má okamžitě jasno.

Vidíme tu jasnou zákonitost. Nízké české příjmy nutí domácí trh, aby držel dole i ceny, ale pak jsou čeští zpracovatelé v jasné konkurenční nevýhodě, protože dostanou jen to, co zbyde. A v nevýhodě je i stát, protože přidaná hodnota, jejíž zdanění patří k hlavním zdrojům rozpočtových příjmů, nám uniká do zahraničí. Jestliže tedy nechceme být věčně ekonomikou nízké přidané hodnoty, musíme začít zvyšováním domácích příjmů.

Nízká přidaná hodnota české zemědělství kupodivu nedusí, v roce 2017 dosáhlo asi 20 miliard korun zisku. Jak se jim to povedlo? Natekly do něj evropské i české zemědělské dotace za 50 miliard korun. Zaslechneme-li k tomu nějaký komentář, tak hlavně, že jsou malé, jinde mají větší. Součástí problému je však i fakt, že obchodní řetězce tlačí zemědělce a zpracovatele do tak nízkých cen, že by bez dotací nepřežili. A jestliže obchod vnutí zemědělci ztrátovou cenu, protože může spoléhat na to, že to dotace dorovnají, fakticky je to obchod, komu ty dotace nejvíc pomáhají. To jen abychom si ujasnili, jak ty peníze tečou.

V zemědělství je ziskovost postavena i na tom, že jsou tam hluboce podprůměrné mzdy. A že se obdělává především pronajatá půda, takže nevadí, když se tím trochu poničí. Část nákladů tedy přenášíme na příští generace, které budou muset zničenou půdu znovu obživovat. Oni už si s tím, pacholci, nějak poradí.

Co brání udržitelnému zacházení s půdou?


Zprávy o zemědělství ostatně nikdo moc nesleduje, vždyť se jedná jen o dvě procenta HDP. To jen z pohledu zachování života tvoří udržitelné zemědělství a péče o vodu a krajinu sto procent. Nicméně pár odborníků se najde, kteří si s touto banalitou lámou hlavu. Co brání udržitelnému zacházení s půdou? Přesně tohle bylo předmětem semináře, který v minulých dnech v Praze uspořádala Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ).

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/o-degradaci-zemedelske-pudy-se-vi-roky.-cesta-k-naprave-je-znama.-co-brani-se-po-ni-vydat

Obyčejně na takové semináře chodím, ale na tomhle jsem nebyl a musím se spolehnout na zpravodajství v obvykle velice kvalitním Ekolistu. Následuje tedy jeho zpráva po mírném vykrácení:

Základem debaty byl následující rozpor: Zemědělství u nás výrazně stojí na velkopodnicích, jejichž primárním cílem je vytvářením zisku. Pokud opatření, která vedou k udržitelnému hospodaření s půdou, nezvyšují zisk, nemají velkopodniky žádnou motivaci je realizovat. Nicméně půda je základním přírodním bohatstvím naší země a stát by měl zajistit její dostatečnou ochranu.

Právní ochranu půdy vymezuje zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. Ten spadá pod ministerstvo životního prostředí. Nicméně nástroje, kterými se zemědělská půda chrání, jsou v kompetenci ministerstva zemědělství. Příkladem, jak toto rozdělení působnosti funguje, může být projednávání tzv. protierozní vyhlášky.

Prováděcí vyhláška k zákonu o ochraně zemědělského půdního fondu, tzv. protierozní vyhláška, má dát zemědělcům návod, jak při hospodaření chránit půdu před erozí. Nabízí se celá řada opatření: zmenšit pole, vysadit remízky, aleje, budovat meze a tůně, správné osevní postupy atd.

Vyhláška by měla přinést zásadní změnu v tom, že bude vymahatelná. Původně měla začít platit v červenci 2017, poté v červenci 2018, pak se jednalo o začátku roku 2019. Dosud ale není hotová a zdá se, že se její přijetí zaseklo.

Ministerstvem životního prostředí připravená protierozní vyhláška byla založena na využití aplikace Protierozní kalkulačka, kterou společně vyvinulo ministerstvo zemědělství a Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd. Nicméně ministerstvo zemědělství chce, aby protierozní kalkulačka byla jen dobrovolný nástroj a vyhláška na něm nestála. Podle Lindy Stuchlíkové z ministerstva životního prostředí bez kalkulačky nedává vyhláška zamýšlený smysl. Buď ať je vyhláška přijata v původní podobě, nebo vůbec.

Většina zemědělské půdy, na které se hospodaří, je pronajatá. V roce 2013 činil podíl vlastní půdy jen 25,7 %. Pozemky navrácené v restitucích byly většinou příliš malé na to, aby je bylo možné rentabilně obdělávat. Restituované parcely byly často součástí velkých celků a neumožňovaly, aby je nový majitel obhospodařoval samostatně. Lepším řešením tedy bylo pronajmout je zemědělskému podniku.

Česká republika má i další prvenství. V ČR jsou největší půdní bloky v Evropě, což jen podporuje vodní erozi. Při scelování pozemků byly ve velkém rušeny hydrografické a další krajinné prvky, docházelo k rozorání mezí, zatravněných údolnic, polních cest, likvidaci rozptýlené zeleně, které zrychlenou erozi účinně omezovaly.

Na 65 % zemědělské půdy hospodaří velké zemědělské podniky. Velké lány se obhospodařují velkými zemědělskými stroji, pro něž jsou meze, remízky a polní cesty překážkou – právě z toho důvodu byly v minulosti rozorány.

Problém je, že v měřítku velkého hospodářství se ztrácí zájem o krajinu. „Zemědělec musí být s krajinou sžitý, aby věděl, kde udělat rybník, alej, remízek,“ říká Tomáš Hodek z organizace Ekodomov, která se zabývá ochranou půdy. „Manažerovi z Ostravy je jedno, jak se hospodaří na jeho pozemcích u České lípy,“ doplňuje ho Daniel Pitek.

Podle Pitka jsou u nás pravidla nastavená tak, aby mohli hospodařit především ti, kteří hospodaří velkoplošným způsobem. To by se ale mohlo změnit. Evropská komise navrhuje zavést maximální limit pro přímé platby zemědělcům, tzv. zastropování dotací.

Dosud se vyplácí podpora na plochu, tzn. čím větší plocha, tím větší finanční podpora. Reforma společné zemědělské politiky po roce 2020 navrhuje dotace zastropovat na 100 000 EUR pro jednu farmu. Česká republika se postavila proti tomuto návrhu.

„Vzhledem ke střetu zájmů, v jakém vláda a také sněmovní výbor pro zemědělství jsou, není překvapením, že je zastropování přímých plateb blokováno,“ komentoval postoj vlády místopředseda Pirátů Radek Holomčík. „Tento přístup je u nás bohužel dlouhodobý, trvající déle než jedno funkční období. Je důkazem, že česká zemědělská politika je pod vlivem zájmových skupin, které na současném stavu nejvíce profitují.“

Tady nahlédnutí do Ekolistu ukončeme. Znovu jsme se dostali k tomu, o čem jsme psali už na začátku. Zásahy jednotlivých politických stran do problémů zemědělství by proto možná měly být posuzovány i podle toho, že nejde jen o peníze. Jde o život.



- - -



11 komentářů :

  1. To je přece VÝSLEDEK
    společné zemědělské politiky EU, že ano..?

    V dobách EHS se západní zemědělství vyrovnávalo s obrovskými přebytky úrody jejím ničením. Dobře si pamatuji, jak se v Itálii a Španělsku každoročně likvidovaly stovky tun ovoce, především rajčat na skládkách jen proto, aby se udržely ceny.
    Vstupem nových členských států do EUsojuzu, zavedením kvót,dotací a likvidací konkurujících zemědělských produktů,přestala být nadprodukce ovoce a zeleniny pro Západ tématem.
    Chemií vyhnané produkty teď ovládají náš trh,
    nehledě na jejich nestydaté ceny.
    V realitě pak dochází k takovým absurdnostem, jako je např.import rajčat a ostatní zeleniny do států, které byly před vstupem do EU hlavními exportéry,Bulharsko a Rumunsko.

    Kolonie ostatně splnily to, co se od nich už dávno před vstupem do EU očekávalo:
    Naprosté podřízení se diktátu a to nejen zemědělské politiky...

    OdpovědětVymazat
  2. Dalším velmi smutným příběhem je velkoplošné pěstování tzv. energetických plodin - další lumpárna a způsob plundrování půdy a vytváření závislosti na dovozu potravinových plodin.

    OdpovědětVymazat
  3. Vždyť je to k posrání, všechny poslance zavřít, co zvedali pazoury o zákonech proti lidu České republiky. Zásadněkupuji jen české, ale musím se v tom vrtat jestli to tak je. Hovězí nekupuji co jsem viděla před lety co dělají na jatkách. No a teď ten průser s Polákama,kam asi to maso k nám vozili.Jděte k Vítnamcům, všude po jejich kuchyních se válí myší hovna s masem dohromady, já bych tam neotevřela ani dveře. Buďte patrioti a kupujte pokud možno vše české.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud ovšem vláda ČR to povolí nám prodat.

      Vymazat
  4. Všechny tzv. kontrolní orgány Česka jsou naprosto k ničemu a zcela impotentní proti gaunerům, protože začnou něco řešit až po totálním průšvihu - viz otrava 48 lidí metanolem! Polsko právě prokazuje, jaký humus fedrovalo do Ruska, než skřípli Rusové Lukašenkovi koule mezi dveřma za překupování polské produkce do Ruska navzdory protisankcím. Není divu, že toto polské zcela zdravé a hygienicky nezávadné zboží putuje do EU :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Salmonela a fipronil v polských vajíčkách, maso plné antibiotik a bourání nemocných kusů (skvělá úspora zlotých za kafilérii), prodej shnilého masa, inovativní použití zcela levné posypové soli v polské potravinářské výrobě. No nekupte to, když to ti čeští troubové prodají českým občanům a ani se nezačervenají. Ministři českého zemědělství k ničemu včetně posledního soudruha Tomana, který věří slovům prolhaných Poláků. Šéfové české veterinární správy pouze pro ozdobu, včetně soudruha Semeráda. Ať se jdou vycpat, takové zbytečné představitele Česko nepotřebuje!

      Vymazat
    2. A co bys chtěl těmhle podlidem asi "fedrovat" jinýho? - https://www.youtube.com/watch?v=9B1M3IPVcXs

      Bude tak či onak nakonec stejně nezbytný je zlikvidovat v zájmu civilizace!

      Vymazat
  5. V Brusli už zase dvojí kvalitu odbyli tím, že se prý shnilého hovězího děti v našich školních jídelnách dožadují.
    Jak velký problém by byl ty evropyjské řetězce s jejich ztuženými zkaženými tuky zavřít?
    Omotat policejní páskou a nechat rozvát větrem?
    Které sem polské shnilotiny a jedy natahaly.

    A co nakopat bruslaře do prdele, konečně?

    OdpovědětVymazat
  6. České zemědělství skoro neexistuje poděkujme mocipánům že ho zlikvidovali.

    OdpovědětVymazat
  7. EU uplatňuje politiku proti potravinové nezávislosti, nebo bezpečnosti států. Čistě protinárodní politiku. Ti naši politici, kteří se tomu podřizují a likvidují naši výrobu potravinářských surovin a potravin, patří za mříže.
    Jediné řešení je, jít proti radám a cíleným dotacím EU a vést vlastní dotační a daňovou politiku. Když už se musí dotovat, potom dotovat ty zemědělce, kteří produkci prodají tuzemským zpracovatelským závodům. Proč by takové závody na zpracování masa, nebo mléka nemohly být třeba i družstevní, ve vlastnictví zemědělců, např. v každém okrese? Takový systém zvýší zaměstnanost a není to zase taková věda. Vědu z toho dělají nesmyslné EUnormy. Jinak zpracovat vepře umí každý vesnický řezník a vyrobit sýry, umí každý bača.
    Ale nejdříve je třeba odstranit deformace v obdělávání půdy a vrátit se k menším statkům, které opět vrátí zaměstnanost do vesnic. To lze provést ekonomickou cestou, nejvíce dotací, nejmenším statkům. Prostě vše dělat naopak, než zavedly současné hyperliberalistické poměry, které preferují ty největší, kteří zase slepě slouží Bruselu a realizují výrobu, podle jeho dotační politiky a nikoliv podle národních zájmů. P.K.

    OdpovědětVymazat
  8. Eurodotace dle velikosti farmy neřeší velikost pole, umístění remízků, mokřadů atd. a tedy vztah uživatele ke krajině a přírodě. Přemrštěně velké lány a pole bez protierozních prvků může mít i menší farma. Od EU jde o útok na tuzemská družstva. Pokud má EU péči o uchování vody v krajině, tak ať limituje dotaci velikostí jednotlivých polí, konfigurací remízků atd. Kdyby euroúředníci i zdejší úředníci místo požadavků na vyplňování kupy papírů objeli farmy na místě (plus třeba doplnili leteckým snímkem), aby viděli, jak skutečně vypadá daná krajina a pole, louky, lesy, remízky, rybníky v ní, tak by mohli dotace udělit kvalifikovaněji a bez dalších kontrol apod.
    KR

    OdpovědětVymazat