Reklama

středa 27. února 2019

Empirická metoda a umění předvídání


Rostislav Iščenko
 27. 2. 2019     mirnews
Čím víc se protahuje nevyhnutelný proces dokončení nacistické revoluce na Ukrajině, tím horší budou důsledky pro zemi a obyvatelstvo a tím smutnější příklad přátelství se Západem a integrace do EU obdrží světové společenství. Dokud nebude v USA dosaženo vnitropolitického konsenzu (nebo se nepřátelské tábory úplně nezřítí do konfrontace), nebudou s to formulovat strategické základy pro perspektivní zahraniční politiku nové administrativy. Dokud nebude jasno s USA, EU se také zdrží ostrých zvratů. A dva či tři měsíce mezinárodní politické rutiny bude pro dnešní Ukrajinu velmi obtížné přežít.


Každá žena v domácnosti snadno předvídá budoucnost. Například předpoví bez obtíží s přesností na hodinu, kdy zkysne v horkém počasí mimo chladničku ponechaná polévka nebo mléko (opravdové, ne to dnešní). Podobně odborník v oblasti veřejných služeb bez problémů s vysokou přesností určí počáteční dobu technogenické katastrofy ve městě, jehož komunální sítě nebyly od okamžiku jejich vybudování opravovány ani obnovovány.

Všechny tyto předpovědi jsou založeny na znalostech a zkušenostech. Znalost fermentačních procesů nebo odolnosti proti opotřebení komunálních sítí umožňuje tvrdit, že mléko, ponechané v teple, zkysne, a že rozvodné sítě se bez trvalé péče a modernizace rozpadnou. Zkušenosti, které sumarizují podobné případy, umožňují s vysokou přesností stanovit dobu, během níž musí proběhnout příslušné změny.

Současně nepředvídatelná změna vnějších faktorů nemůže zrušit realizaci prognózy, ale je schopna významně posunout její časový rámec. Například prudké ochlazení může zpomalit kysání mléka jedna a půl až dvakrát. A snížení zatížení komunálních sítí v důsledku depopulace nebo deurbanizace může prodloužit životnost komunálních sítí. Nicméně, pokud nedochází k vnitrosystémovým změnám (nástroje začaly být pravidelně opravovány, mléčné bakterie byly zničeny v mléce), může jít jen o odložení ortelu.

Pouze změna jednoho nebo několika faktorů uvnitř systému je schopna odstranit podmínky, za kterých byla prognóza správná. V tomto případě budeme hovořit o transformaci (reformě) systému, v důsledku čehož přestanou fungovat stávající znalosti a zkušenosti, popisující principy jeho fungování. Ve skutečnosti se již jedná o jiný systém, který je třeba posuzovat z jiné pozice.

V historii můžeme vyčlenit opakované rychlé změny vnitřních podmínek existence systému, které vedly k prudké změně její reakce na vnější formy působení. Například Rusko Petra I. a Rusko jeho otce Alexeje Michailoviče jsou dva různé státy, na stejném území a se stejnými lidmi. Zásady státní organizace se v důsledku vnitrosystémových změn (reforem) změnily natolik, že Rusko vyhrálo severní válku v podmínkách mnohem tvrdšího odporu, než byly vedeny předchozí války (Ruskem prohrané) ve stejném směru.

Podobným způsobem nastala ostrá změna vnitřních principů fungování systému za Alexandra II. (ve srovnání s Ruskem Nikolaje I.). Ale tady státní moc, která úspěšně řešila otázky modernizace a obnovy mezinárodních pozic říše, propásla problém prudkého nárůstu politické aktivity sociálních skupin, které nebyly dříve zapojeny do politiky, což nakonec vedlo k revoluci.

Takže vnitrosystémové změny, zaměřené na řešení aktuálního problému, před kterým systém stojí, mohou v procesu řešení jednoho problému vytvořit problém jiný. Přičemž tento další problém může být bezproblémově řešený v rámci nové konfigurace systému, ale i smrtelně nebezpečný pro reformovaný systém.

V zásadě je každý politický systém během reformního období extrémně zranitelný na vnitřní a vnější vlivy. Je to nejnebezpečnější období systému, jelikož rozkládající se staré interakce ne vždy stíhají být nahrazeny novými. Tam, kde dochází k takovému nahrazení včas, nové interakce nebývají dostatečně stabilní, přinejmenším proto, že vždy existují velké a vlivné sociální skupiny, které se chtějí vrátit ke "starým dobrým časům". Stejně tak existují vždy radikální skupiny, které chtějí urychlit proces "dosažení všeobecného štěstí". Pro první jsou reformy příliš rychlé a radikální, pro ty druhé jsou příliš pomalé a nedostatečné.

Když se budeme řídit touto teoretickou základnou, pochopit to, co se děje s Ukrajinou a na Ukrajině, je stejně snadné, jako předpovědět kysnutí mléka.

Základním rozdílem mezi Porošenkovým režimem a všemi předchozími je to, že nehledě na přání orgánů a elitních skupin ponechat vše jak bylo za Janukoviče, avšak bez Janukoviče, vstoupila Ukrajina do období reformování své státní struktury. Aspekt, že je tato reforma hluboce reakční a že se ji postmajdanovská moc snaží ze všech sil zablokovat, nemění podstatu probíhajících procesů. Kromě toho, jak je známo z historie (empirická metoda), jakákoli nedokončená nebo včas nevykonaná reforma vytváří revoluční situaci.

Režimy Kravčuka, Kučmy, Juščenka a Janukoviče byly vnitřně stabilní právě proto, že sice mluvily o reformách, ale v podstatě nic neměnily. Ukrajinský stát existoval na základě dělení, přivlastňování a projídání sovětského dědictví. Někomu připadlo víc, někomu méně, ale existující zdrojová základna umožňovala zachovávat sociální stabilitu. Je pochopitelné, že s tímto přístupem se zdrojová základna rychle zmenšovala. Státní moc měla tři způsoby boje s tímto problémem:

• manévrování mezi Ruskem a Západem za účelem získávání ekonomických výhod a preferencí;

• externí půjčky;

• snížení počtu finančních a politických seskupení, připuštěných k dělení koláče.

Poznamenejme, že až do konce roku 2013 i pokud moc nechápala, pak intuitivně cítila důležitost sociální složky, proto se snažila přesouvat hlavní náklady neřešitelných ekonomických problémů nikoli na bedra obyvatelstva (které si to také schytávalo, ale v zásadě byla životní úroveň v hlavním městě a strategicky významných regionálních centrech dostatečně vysoká, a na jiných místech snesitelná), ale na bedra rozkulačovaných oligarchických skupin. Přerozdělování vlastnictví rozkulačovaných umožňovalo dočasně uspokojovat potřeby systému. A pak přicházela řada dalších.

Za těchto podmínek se prudce zvyšovala cena přístupu podnikatelů k moci. Pouze účast na moci poskytovala záruku (i když ne úplně) před rozkulačováním. Od doby pozdního Kučmy se systém rychle evolucionoval směrem ke koncentraci moci a majetku v rukou jedné skupiny. Je to dobře ilustrováno důsledným formováním a následným rozpadem "rodin" Kučmy, Juščenka a Janukoviče.

Nebýt vnějšího vlivu, vyjádřeného v organizaci majdanů, systém vytvořený ještě za Kučmy byl natolik stabilní, aby zajistil vítězství klanu Kučmy nad ostatními oligarchickými klany, soustředění veškeré moci a majetku v jedněch rukou. Výsledkem by bylo okamžité vymizení možnosti řešení sociálních rozporů prostřednictvím rozkulačování "cizích" (prostě by už nebyly) a lavinový nárůst revoluční krize. Nakonec by byl vládnoucí klan roztržen levicovými a pravicovými populisty, kteří by mezi sebou zahájili válku za právo řídit Ukrajinu.

Tento vývoj událostí byl možný i za Juščenka, i za Janukoviče. Pouze vnější zásah do procesu přirozeného vývoje ukrajinského systému "ekonomiky pirátství" (zabavil/rozdělil/zkonzumoval), podmíněný začátkem geopolitického (globálního) útoku USA na Rusko, vedl k postupným výměnám vedoucího klanu. Inspirovány zvenčí a maskovány revolučním vystoupením, vedly tyto přesuny k urychlenému vyčerpání omezených zdrojů systému v průběhu stále dalšího přerozdělování, ale také ke zhoršení kvality řízení v důsledku výměny celých vrstev byrokracie, jejíž loajalita byla zpochybňována novým režimem.

Rychlé snižování zdrojů a ztráta flexibilních manažerských dovedností zase vedly k dalšímu zvýšení ceny moci (zejména postu prezidenta) na principu, že "vítěz dostane všechno", a také k zachování jediné metody v arzenálu protichůdných stran - potlačení oponenta brutální silou.

Vzhledem k tomu, že rozložené silové struktury nemohly být považovány za spolehlivou sílu, získali hodnotu nesystémoví bojovníci.A vzhledem k tomu, že bojovníky cílevědomě vychovávaly a vzdělávaly nacistické organizace a strany, vyrostla i jejich vnitropolitická váha (nikoli v souvislosti s poptávkou voličů, ale kvůli závislosti elity na jejich službách). Právě proto byli nacističtí bojovníci po celou dobu vlády Janukoviče podporováni a financováni mocí málem aktivněji, než opozicí.

To také je klíčový aspekt. Už od počátku vlády Janukoviče režim prakticky vyčerpal metody legální nadvlády a začala se připravovat k používání metoda teroristické správy. Důvod je jednoduchý - vnitřní zdroje se kvůli různým majdanům vyčerpávaly rychleji, než se očekávalo, a získání vnějších zdrojů bylo omezeno nemožností dalšího provádění politiky "více vektorů". Od počátku prvního desetiletí tohoto století byla otázka volby "s námi nebo proti nám" tvrdě nastolena jak Ruskem, tak i Západem.

Manévry Janukoviče, který se snažil ponechat otevřené obě cesty, jen odkládaly rozuzlení, ale nerušily je. Pokud by zůstal u moci, stejně by podepsal dohodu o přidružení (vyžadoval to princip rovnováhy, na němž byla založena ukrajinská zahraniční politika), a poté byl nevyhnutelný přechod k teroristické správě, která se spoléhala na neoficiálních nacistické "eskadry smrti", působící v kontaktu se zvláštními službami a ministerstvem vnitra. A pak by to mělo stejně za následek sklouznutí do občanské války, avšak za horších podmínek, než jsou ty stávající, protože Janukovič by si zachovával moc nad Donbasem a Krymem.

Tvrdost konfrontace finančních a politických skupin v boji za zdroje a vyčerpání legálních metod politického boje vedlo k tomu, že Janukovič byl svržen silou. Z tohoto důvodu byly za pomoci Západu paralyzovány a rozloženy silové struktury, zatímco nacisté byli naopak strukturováni, organizováni, ozbrojeni a legalizováni.

Převrat v únoru 2014 se stal okamžikem bifurkace. Za prvé, ukrajinská multivektorová strategie zahraniční politiky byla pohřbena navždy. Za druhé, byl katalyzová proces počátku občanské války. Za třetí, vláda byla nucena zříci se monopolu na násilí ve prospěch nacistických "eskader smrti" nebo, jak byly nazývány na Ukrajině, "dobrovolnických" a "teritoriálních" praporů, které se časem včlenily do národní gardy a OSU a které se staly jejich nejmotivovanějšími a nejbojeschopnějšími složkami.

Tím, že se nacisté formálně stali "bezpečnostními silami", se jejich podstata nezměnila. Na Ukrajině proběhla "noc dlouhých nožů" naopak. V Německu Hitler nedovolil útočníkům, aby ovládli armádu, díky čemuž, s oporou armády, "zředil" útočníky. Na Ukrajině se útočníci stali armádou, ministerstvem vnitra a bezpečnostními službami, protože bezpečnostní síly byly ještě před převratem tak rozloženy, že nejenže nedokázaly vnutit svou vůli orgánům (jak to udělali němečtí generálové), ale dokonce prostě čelit nacistům organizovaným odporem. Ukrajinské bezpečnostní síly kapitulovaly před nacisty a samy se nacifikovaly.

Právě proto, jak bylo uvedeno výše, se režim Porošenka zásadním způsobem liší od těch předchozích. Chtěl by žít podle stejných pravidel jako Janukovič, ale nemůže. Osvobození nacisté, jimž vláda nemůže čelit ani s pomocí silových struktur (jsou nacifikovány), ani s pomocí levicové politické alternativy (je zlikvidována), se chtějí nejen podílet na moci ve vedlejších rolich bez předchozí dohody, ale reformovat celý systém podle sebe. Oligarchické skupiny, které kontrolují nejvyšší státní posty a parlamentní frakce, odolávají takové reformě, protože v jejím důsledku ztratí přístup k politickým pákám, které zajišťují jejich finanční a hospodářskou moc. Ale, jak bylo zmíněno výše, nazrálá a včas neprovedená reforma vytváří podmínky pro revoluci. V našem případě pro nacistickou revoluci.

Ukrajinská elita si sama vypěstovala a odchovala nacisty, sama, kvůli svému komfortu, odstranila z politické arény všechny alternativní politické síly, sama jim předala do rukou kontrolu nad bezpečnostními silami. Zároveň je ukrajinská elita rozpolcena a ve svém vzájemném smrtelném boji o moc se neustále uchyluje ke službám týchž nacistů.

Za těchto okolností nejde o to, zda nastane další státní převrat, který bude znamenat poslední etapu nacistické revoluce, ale o to, kdy k němu dojde a kdo sjednotí nacisty a postaví se do čela nového režimu.

A zase, hned po převratu je nevyhnutelná občanská válka na celé Ukrajině. Jak vidíte, schéma "oligarchové-nacisté-občanská válka" funguje v různých formách a kombinacích, avšak v jakékoliv verzi (od Kučmy po Porošenka). Jediným rozdílem je, že Kučma mohl ještě nějakou dobu "vést postaru", ale Porošenko už nemůže. To znamená, že pohyb od oligarchického vládnutí, přes nacistickou diktaturu až po občanskou válku je organickou vnitřní podstatou systému, který nelze změnit, stejně jako je nemožné přimět polévku nezkysnout v horku. Bylo by možné změnit situaci na úkor vnějšího zásahu, ale takový zásah vyžaduje mobilizaci příliš velkého množství zdrojů, což si v podmínkách nevyčerpané globální konfrontace ani Rusko, ani USA, ani EU nemohou dovolit.

Zde je na čase si vzpomenout na minský mír. Všem je jasné, že zpočátku byl neuskutečnitelný, a proto není mnohým jasné, proč se měl uzavírat.

Minsk vytvořil podmínky, ve kterých světové společenství (dohody jsou stvrzeny rezolucí Rady bezpečnosti OSN) požadovalo, aby se nereformovatelný systém reformoval. Přičemž reforma požadovaná Minskem je pro Ukrajinu jedinou příležitostí přežít jako stát a nezřítit se do propasti občanské války.

Víme ale, že systém nemá vnitřní zdroje pro provádění ustanovení Minsku. Stejně tak víme, že nikdo není ochoten poskytnout systému vnější zdroje, které jsou nezbytné pro reformu. V této situaci je Ukrajina již tři roky politickým bolehlavem a zdrojovou černou dírou našich západních přátel a partnerů, kteří tento režim vytvořili a jsou za něj odpovědní.

Chápou, čím všechno na Ukrajině skončí (a bude to děsivé), chtějí oddálit nepříjemný okamžik. Ale oddálit okamžik je možné pouze tehdy, když se bude investovat do projektu stále více a více peněz. Investovat do odsouzeného projektu nechtějí. Ukrajinské provokace, které mají učinit z Ruska stranu konfliktu a přenést na ně odpovědnost za Ukrajinu, nedosahují svého cíle. Kvílení "nezištných" "patriotů" z opozice o nutnosti urychleně zachránit bratrský národ z neštěstí (je třeba předpokládat německý, který musí vynakládat peníze na udržení Ukrajiny) také.

Čím víc se protahuje nevyhnutelný proces dokončení nacistické revoluce na Ukrajině, tím horší budou důsledky pro zemi a obyvatelstvo a tím smutnější příklad přátelství se Západem a integrace do EU obdrží světové společenství.

Odmrštit to není možné, ale také unést to nejsou schopni. Hlavní přece je, že, ať posíláte do Kyjeva peněz jakékoliv množství a bez ohledu na to, jak moc jej podporujete, oklamat objektivní historické procesy nelze. Jakmile lékař řekl do márnice, znamená to do márnice. To už pochopil i Kyjev, proto tam v posledních několika měsících narůstá hysterie a proto dokonce i ti nejnadšenější optimisté čekají převrat každým okamžikem. To pochopili i v Evropě a využili trumpovskou přestávku v americké zahraniční politice, aby zastrčili ukrajinský problém někam na desáté místo ohledně priority.

Dokud nebude v USA dosaženo vnitropolitického konsenzu (nebo se nepřátelské tábory úplně nezřítí do konfrontace), nebudou s to formulovat strategické základy pro perspektivní zahraniční politiku nové administrativy. Dokud nebude jasno s USA, EU se také zdrží ostrých zvratů. A dva či tři měsíce mezinárodní politické rutiny bude pro dnešní Ukrajinu velmi obtížné přežít. 
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

33 komentářů :

  1. Excelentní článek.

    Dál to již jistě znáte.
    Polsko je silné, na Donbasu je odrazí. Kam dál? Co takhle si ukousnout z východního Slovenska? Nemožná fantasmagorie?, nás přeci chrání Aliance..
    Ehe co, jaké hrnce, že si špatně vykládáme artikulní vzorce, .. nikdo tedy nepřijde na pomoc z té mesaliance?

    Odloží český frikulín táblety a vydá se Slovensku na pomoc? Ale kdeže ten tou dobou bude sám ze strachu z migrující wer-beže zavřen doma ve skříni přece.

    Tak (na)zdar sokolíci..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 0:28 Hlavně se starejte ať prezidenta nevyhraje ta liberální nána nebo si užijete realitu z migrující wer-beže. Tak pá sokole.

      Vymazat
    2. Pšonkové jsou silní a Češi je neodrazí když si ukousnou pro sebe Těšínsko a sever Česka . Tak jako v minulosti . A Babiš jen lakonicky poznamená , že to na vládě neprojednávali . A Petříček dodá , že se to musí řešit citlivě tak jako Banderismus na Ukrajině .

      Vymazat
    3. medzi Východným Slovenskom a jadrom Okrainy je Podkarpatská Rus - a aj Halič ...

      Vymazat
    4. 8.54 Nepovídejte... Myslíte, že se o to Habsburgové přihlásí?

      Slovensko Čechy už dvakrát, opakuji dvakrát, zradilo. Vyrazí-li slovenská mládež ve stopách dědů "Od Tatier až po Azovské more", ať se - coby Félvidék, obrátí o pomoc na Maďary... a Čechy ať laskavě vynechají - Fátra Tátra Mátra (čti fátratátramátráci). Čo bolo, to bolo... a preto nie je.

      Vymazat
    5. 8:54, většina ukrajinských výpadů směřuje na Donbas, a jsou početné hlasy o uchvácení Krasnodaru a jižního Povolží. Východní Slovensko a Polsko se objevují v divokých snech některých neonacistů na západě Ukrajiny a je to samozřejmě nereálné. Ovšem co reálné je, je jejich početná menšina v Polsku, Česku a Slovensku, která si nacistické názory přinesla sebou a ta může operovat přímo tady. Víme přesně, kdo bude jejich zastáncem. Pokud získají občanství, pak to bude mnohem nebezpečnější. Svým způsobem jsou Ukrajinci nebezpečnější než negramotní migranti z Afriky.

      Vymazat
    6. 16.31 UAčka jsou sice ideologicky nekompatibilní, ale jedná se o rasově příbuzné pracovité bílé lidi kompatibilní geneticky... stejně jako Rusové, Němci či Francouzi (pouze originální), Italové, či Řekové...

      Lidsky jsme i poblíž pracovitých Asiatů. Ale daleko od originálů z Afriky... kromě Bůrů například;-).

      Vymazat
    7. 17:52, já o jejich pracovitosti nepochybuju a od našinců je nerozeznám, v podstatě je považuju za příbuzné. Ale pokud přijde 500k latentních nacistů, to už bude opravdu hodně velký problém. To říkám navzdory tomu, že mám na Ukrajině rodinu a mnohými zde se znám. A znám i jejich názory. Když máte v rodině nějakého zmetka, taky ho nepovažujete za přítele. A jak se říká, zrada přítele bolí víc než úder nepřítele.

      Vymazat
    8. 7:32 To jim stejnak dlužíme už zato, že bolševické hordy přes ně neprošly v roce 1920 do Evropy a kdyby bývali byli rozumný i v roce 1939, tak kde by dnes Evropa končila! - http://img15.deviantart.net/8736/i/2013/256/2/e/pakt_ribbentrop___beck_vol__2_by_coszniczego-d6m4e0q.png

      Vymazat
  2. Západní proti Ruské štvaní si nasadilo pěknou veš do kožichu měli by doma si to vyřešit Ukrajinci nebo je většina pro nácky?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když vládne zemi "Veličenstvo Kat"... přežívají ti, kteří umní držet hubu a krok.

      Vymazat
    2. 12.52
      A kedyže vás Slovensko zradilo? Keď ste usporiadali Homolov puč? Ke´d ste sa vzdali, lebo Mníchov? 50 tisíc Srbov by nám prišlo na pomoc! Plus Rumuni, nejakí imigrantskí Rusi...Mali ste uvoľniť aspoň miesta na pošte a v školách! Alebo keď Klaus povedal, že - alebo "funkčná" federácia,teda podriadenosť, alebo rozchod? Choďte už niekam...prešlo 70 a 30 rokov a vy furt nič nechápete...

      Vymazat
    3. 15.59 Tak tohle chucpe zkoušejte namlouvat někomu, jehož předci nežili po celém Rakousku i Uhersku. Já jsem Čechoslovák - otec Čech, matka Slovenská rodačka z maďarského pomezí za Masaryka...

      Vymazat
    4. Já si myslím, že je úplná pitomost pokračovat v soupeření mezi Slováky a Čechy. Klika je že se nezapojila Morava, Slezko a třeba Chodsko. Bylo je a bude vždy v zájmu mocnějších drobit okolní státy. Jen se podívejte na mapu Evropy, jen Německo se spojilo. Rozdělení mě moc mrzelo, klika je, že mezi obyčlidi to moc nezměnilo a politiky si oba národy nemusí závidět a vyčítat. Jednou se třeba zase spojíme, moc kámarádů okolo nemáme.

      Vymazat
    5. Mně rozdělení mrzelo jen krátce, pořád lepší, než válka, která tehdy frčela v Bosně. Zjevně to tak muselo být, i když Československo byla celkem podařená republika a měla dobrý zvuk. Nebýt Československa, žádné Česko v dnešní podobě a už vůbec Slovensko neexistuje. Jen mě mrzí, že si to hodně lidí neuvědomuje.

      Vymazat
  3. Nelze nevzpomenout ty naše kreténské politiky, kteří ještě jezdili na Majdan tato fašistická hovada podporovat, spolu s ostatními z Evropy v čele s Ušákama. Všichni by si zasloužili pozavírat a zbavit veškerého majetku. Rudý dědeček

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vždyť ono je to prosté... viz precedent: Když Reichsführer SS Heinrich HIMLER denuncioval Reichsmarschallovi GÖRINGOVI, že polní maršál Erhard MILCH (Luftwaffe) je Žid (po otci, jako rabín SIDON - ne tedy podle Halachy!) Göring spláchl Himlera, že o tom kdo je v Luftwaffe Žid rozhoduje výlučně ON (Hermann GÖRING)...

      Takže ne my rozhodujeme, kdo je v EU a ve světě nácek a fašoun... ne my. ALE VÍME SVOJE!

      Vymazat
    2. Proč by je neměli podporovat, rudoprde? I díky nim tam na rozdíl od čecháčkostánu již proběhla důsledná dekomunizace! Český loupeživý bachratý komunizmus vznikl a trvá jako vazalství vůči feudální Moskvě, bez ohledu na to, jaký satrapa ji zrovna ovládá a jako vlajkou zrovna mává. Ubozí, kolaborantští a neschopní Švejci a modroknížkoví Čecháčkové se potřebují schovat za sukně někoho silnějšího a přitom kulturně zaostalejšího - aby vůči němu neměli mindráky (jaký mají vůči Západu). Prolhaní, sebechvalní a sebeklamní Čecháčci jsou mistři světa v obrazoborectví, strhávání soch a symbolů, přejmenovávání ulic i vlastního státu a falšování vlastní historie, založené na bratrovraždách a zákeřných záludnostech. Podobně jako Rusové. Jenom více kradou! Také stejně jako u těch Rusů dekomunizace v hlavách zatím u nich neproběhla! - https://zpravy.idnes.cz/bis-skolstvi-dejepis-skola-historie-d7t-/domaci.aspx?c=A181204_154054_domaci_brzy

      Vymazat
  4. Dovolil bych si podotknou ,ze vyhlade mleka a jaho zkysnuti , jsou prece jena ponekud rozdilne v jinych situacich tykajicich se nezakysajiciho se sveta..
    Misto zakysavani nam hrozi neco ponekud horsiho..
    Na misto fermantace az zkvaseni produktu , mame proces tajnych planu a zameru vrazd masakru a okupaci a jejich nasledku...V stejnem case jako Nepricetneho osvobozovani , ktere se ponekud prilisnymi masakry a vrazdami, znasilnenimi na misto obycejneho lidskeho vseku,za ubytovani, stravu a mnozstvi penez vydrenych znas. Tito a jejich vudci ze svetovych vlad nepatri mezi lisi ale uplne jinam..A davji to denne nam najevo...

    OdpovědětVymazat
  5. Umeni predvidani ale autorovi , ktery vzal vec z uzasne sirky a do jeste uzasnejsi delky Nevydrzelo. Prudke ochlazeni muze urychlit kysani a taky zmenit treba do velmi tvrdeho kusu hmoty. Kys, nekys. Souhlasim ,ze pak reseni problemu vytvori dalsi problem , treba zhrouceni zubni protezy. Navrhoval bych autorovi ,ze jeho Premrstena prechytralost je zde ke skode. Hazi ty bifurkacni hluboko myslne perly svinim...Ukrajinska obcanska valka , predvidam nebude..nejen ze neni na naboje , neni kdo by strilel aspon 1 minutu a neutekl daleko v udesnem strachu...Pokusu jiste bylo jiz mnoho, ale to vite kdyz nejsou lidi...
    Jo zavedeni nezkyslych mezinarodnich teroristu by jiste vec zmenilo...
    Po velke pomoci ISIL a DAESH , ted Usaci horlive , ale tajne /nerozkecat/ ,vyjednavaji s dalsim smrtelnym nepritelem Talibanem...Jeste mi zni v usich ten jekot, jak ty teroristy USA smete a bez milosti !!
    Z zemskeho povrchu. Ani tady po kvaseni se nic nezkazilo..
    Vecna laska zvitezila...Svuj k svemu. USA Romeo k Islamske Julii...Jak jim to slusi , jiste pojedou na svatebni dovolenou do Venezuely a jinam..
    Bomby sebou.. Nezapomenout.
    A tak bychom mohli pokracovat ,ze vitez obdrzi vsechno, to se mi libi ..Vitez po vyloupeni vseho , pak jeste uloupi dalsi vsechno...
    Jdu se odmrstit a dozkvasit rychlokvaskama a tak zbyde i cas prispevecek odstranit...
    Potom se zritim , jak je mi zvykem do konfrontace po zaviraci hodine..Ale nejdrive si zformuluji zakladni strategii odporu na nepratelstvo urednich osob..
    Ostre zvraty hrozi pak z obou stran.. Kys a kys,
    good bye.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vy jste básník hodný Shakespearova jména.

      Vymazat
    2. Vkladam neco "pitomosti" pro lepsi zapamatovani, tedy uviznuti, neceho v hlave ctenare pomoci asociaci...
      Ani Metafura metafor neni pak k zahozeni k Metafyzicke a zaroven take k Mentalne Nehmotne inspiraci a stimulaci, tedy vyprovokovani k zamysleni, ktere by melo byt bez mezi.
      Herky a Jerky. A nikoliv potom pro mezky..
      A tak nam jiz ubyvaji a k nam a do EU.
      Obcane 70 mil. Ukrajiny jiz pochopili na rozdil od nas , ze jsou po dobrem ci po zlem vyprchavani na EU a vsude do sveta. V Polsku jich je hromady a jinde tez. U nas 130 tisic, rikaji udaje...
      Takovy automaticky novy EU obcan z byvale Ukrajiny pak posloucha novou vladu z vdecnosti , kdyz se take jeste v EU nestrili za kazdym rohem, i kurka k obedu a penize v bance se rozmnozuji..Na misto jisteho hladomoru prameniciho z banderovcu..Jako v 1940-45...
      A nebude jiste protestovat , kdyz Merkelele zrusi Polsko i CR , nebo Cechiiii, nebo co ? Jinej historickej obcan mohl by hystericky kricet...A delat vostudu vlade , ktera ovsem u koryta zustat musi bezpodminecne...Na provadeni toho zruseni...

      Vymazat
    3. Ale diky pane za uznani pro ...14.30
      Avsak Ostepotras ,zvany ShakeSpeare byl na rozdil ode mne jeste vice verbalne "uvolneny". A osvobozeny od formy a delky a naplne svych del.
      Zkratka mene by bylo vice...V jeho pripade.
      U jinych tez.
      Proto jest neobliben take u mne...S vyjimkami.

      Vymazat
  6. Vyborny rozbor situace Ukrajiny.Dik .

    OdpovědětVymazat
  7. Venezuelská opozice měla v plánu „zavraždit všechny lidi na hranici:

    http://svobodnenoviny.eu/venezuelska-opozice-mela-v-planu-zavrazdit-vsechny-lidi-na-hranici/

    Odporný mafián:

    Americký senátor zveřejnil fotografii z brutální vraždy Kaddáfího jako hrozbu pro Madura.

    http://svobodnenoviny.eu/americky-senator-zverejnil-fotografii-z-brutalni-vrazdy-kaddafiho-jako-hrozbu-pro-madura/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To víš, že jo, volku.

      Vymazat
    2. 10:47 To mě napsala hloupá západní ovce.

      Vymazat
    3. 10.55 Ne ovce, ale SKOPEC (=kastrovaný beran - oblíbená lahůdka starozákonních proroků, Ibrahíma/Abraháma i jeho andělských hostů... mňamka košer, i halal.

      Vymazat
  8. Ukrajina je příkladem výkladu nových dějin. Všichni vědí, že tam vládnou fašisti, všichni vědí, že se vrací ke svým nejhorším tradicím, ale ono se to hodí, co kdyby s nimi došla Rusku trpělivost,že. V takovém případě bychom hájili jejich neexistující lidská práva, svobodu,

    OdpovědětVymazat
  9. Článek je o situaci na Ukrajině, ale doporučuji číst pozorně, v mnohém lze nalézt, více či méně, analogii vývoje i u nás..

    OdpovědětVymazat
  10. Dobře napsáno.
    Smrt fašismu a benderovcum !

    OdpovědětVymazat
  11. Na jednom ze svých posledních vystoupení se Putin ve vztahu k Ukrajině nezmiňoval o Doněcké a Luhanské republice, ale o Novorusku (Novorossii). Tak uvidíme, čeho se ještě v Ukrajině dočkáme. Fakt je ten, že jak USA, tak i EU si s Ukrajinou neví rady. A pokud v příštím roce přestane Rusko sponzorovat Ukrajinu prostřednictvím poplatků za tranzit plynu do států EU (cca 3 miliardy dolarů), bude Ukrajině ouvej. Nejde jen o 3 miliardy dolarů, tranzit plynu zabezpečuje cca 60 000 pracovníků, ti budou z velké většiny bez práce i peněz. Co z celou soustavou plynovodů a kompresorových stanic, kdo je bude udržovat, když jimi nepoteče plyn a ony si na sebe nevydělají. A Ukrajinská vláda nakupuje ruský plyn od EU za cenu o cca 30 % dráž než nabízí Rusko. Od Ruska ale Ukrajina plyn kupovat nebude, to by bylo pod jejich úroveň.

    OdpovědětVymazat
  12. Já si zavéštím, na pořadu dne není a nebude grilování Andyho, je pozván od Trumpa a bude chráněn, o to víc se vydovádí opozice na Zemanovi, ale ten si z toho ďělá srandu a naopak je provokuje. Už mu o nic nejde.

    OdpovědětVymazat