Reklama

.

.

středa 20. února 2019

Poznámka k jmenování profesorů vysokých škol

Stanislav A. Hošek
20. 2. 2019
Jeden ze současných sporů mezi prezidentem Zemanem a veřejností, je již příliš dlouhodobý, než aby nevolal po řešení platném po delší budoucí období, než je kadence jedné osoby ve funkci prezidenta. Nezaujal by mne, pokud by se za dobu prezidenta Zemana nestal dalším „kyjačiskom“, kterým lze jmenovaného býti. V současné fázi má řešení vynést výrok soudu, předpokládám, jak je u nás příliš časté, že to bude spíše mnoha soudů. Hlavně jsem ale toho názoru, že soudní zasahování do problému není nejrozumnější řešení.



Právní úprava problému 

V Ústavě ČR není jmenování profesorů vysokých škol ve výčtu prezidentských pravomocí. Ta je dána zákonem nižší právní síly, což problém legislativně značně zjednodušuje. Zdánlivě. Zmíněnou pravomoc kodifikuje §73 zákona 111/1998 Sb. „Zákon o vysokých školách“. Ten říká doslova, cituji: „§73 jmenování profesorem. Profesora pro určitý obor jmenuje prezident republiky na návrh vědecké rady vysoké školy podaný prostřednictvím ministra“. Konec citace.

Problém je, podle mne, v prvé řadě založen v koexistenci slov „jmenuje“ a „na návrh“. Jde totiž o legislativní nedomyšlenost. Ta je v našem zákonodárství, podle odborníků dána tím, že se na právnických fakultách po celou jednu epochu nevychovávali odborníci na legislativu, zkráceně legislativci. Což byli experti na co nejpřesnější formulace, které měly vytvářet předpoklad k co nejmenší variabilitě výkladů právních norem.
Prezidenti a nejenom Zeman, který to naposledy zopakoval 13.2.2019 v TV Barrandov argumentují, že dostávají od funkcionářů „návrh“. A návrh totiž, podle nich, může být akceptován, leč také nemusí, jak zdůraznil prezident Zeman. Což je pravda. Prezident by podle logicky lépe formulovaného zákona neměl dostávat návrh, ale strohé oznámení, koho má jmenovat profesorem, když o tom rozhodoval ve věci nejkompetentnější sbor.

Na druhé straně ovšem zákon říká, že prezident „jmenuje“, nikoliv že „rozhoduje o jmenování“. Kdyby totiž v zákoně bylo napsáno, že rozhoduje o jmenování, byl by skutečně teprve on tím nejvyšším pravomocným funkcionářem státu, který definitivně rozhoduje o tom, kdo má získat prestižní a dokonce doživotní titul profesora. V tom případě by ale v opravdu demokratickém státě měl zákon ihned vyjmenovávat alespoň některá pravidla, podle nichž se prezident bude muset řídit při svém rozhodování.

V demokraticky organizované společnosti je totiž jednou velmi dobrou zásadou, že pro každou pravomoc se na základě zkušeností v průběhu času vypracují pravidla. Ta dávají každé osobě nadané pravomocemi soustavu znaků, která každou jejich konkrétní pravomoc blíže specifikuje, aby se omezily subjektivní vlivy, až kupříkladu po osobní animozity ovlivňující rozhodování. Něco takového zatím nebylo v našem právním řádu pro jmenování profesorů vysokých škol provedeno. V tom vidím jeden ze zdrojů dnešních sporů, protože je zatím právním řádem vytvořen poměrně široký prostor pro mnohočetné odborné náhledy, ale především založena možnost, učinit z tohoto ryze věcného problému politikum.

Řešení je samozřejmě několik. Nejčistší by s vysokou pravděpodobností bylo, zrušit prezidentovi pravomoc jmenovat profesory VŠ. Lidsky chápu, že adepti tohoto tradičně vysoce oceňovaného postavení by se mohli cítit poškozeni na své prestiži. Ovšem mnohem silnějším protiargumentem je názor prezidenta, který ve své funkci poprvé vyslovil Václav Havel, když lakonicky pravil, že není stroj na podpisování.

Kratičký historický kontext

V politice není nikdy dobré, když jsou vytvořeny podmínky pro podíl emocí v rozhodování a v právním systému by to mělo být vyloučené. Takže pocity adeptů titulu, ba ani prezidenta, by neměly být argumentem pro budoucí legislativní řešení aktu jmenování profesorů VŠ.

Historické kořeny jmenování mají původ až v hlubokém středověku. Což bylo dáno především tím, že panovník byl skoro vždy zakladatelem „vysokého učení“ a jeho dominantním donátorem. Zřídil ve svém regionu obvykle jen jedno takové učiliště. Podle mne hrála roli rovněž tradice, že „Mistr“ učení, dnešní profesor, byl v některých obdobích dokonce nositelem posledního rozhodnutí. Tak jako papež byl ve věcech víry neomylný, tak i on byl autoritou konečného rozhodnutí, čti, měl pravdu, i když ji neměl, jako ji má kupříkladu Ústavní soud ČR. Bylo proto v nejvyšším zájmu panovníka, aby kupříkladu profesorem práva byl jemu minimálně nakloněný, ale spíše oddaný člověk.

Jsem toho názoru, že dnešní „tradice“ jmenování profesorů VŠ je pozůstatkem středověkého práva. Přesto se nedivím, že zrušením monarchie a vznikem republiky nebyla tato „panovnická tradice jmenování“ rovněž zrušena. Jednak celá funkce prezidenta v té době byla ušita na míru konkrétní osobě a ta byla přes svůj přesvědčivý republikanismus, přece jenom hluboce zakotvena v monarchismu. Na omluvu celého období první republiky navíc lze uvést fakt, že při jejím vzniku nebylo v jejích zemích ani deset VŠ a teprve v roce 1921 už statistiky hovoří o dvanácti. Do roku 1937 pak bylo pouze po čtyři roky celkově 14 VŠ. Přesto si myslím, že v republikánském právním řádu už prezident neměl mít v pravomocích jmenování profesorů VŠ. Dneska, kdy se počet jen veřejných VŠ pomalu blíží ke třem desítkám, ale především kdy je široká škála jejich odbornosti doslova obrovská, považuji za v pravdě bizarní, aby o definitivním jmenování rozhodoval jediný člověk, i když je proti jeho rozhodnutí možnost soudního odvolání.

Polistopadový vývoj

Původně jsem chtěl svůj text ukončit předešlým odstavcem. Jelikož jsem ale zásadním kritikem polistopadového období prakticky už od dubna 1990, nedá mi to, abych na uvedeném příkladu nedemonstroval některé jeho rozpory. Konkrétně v oblasti demokratického myšlení a především chování nejvyšších politiků.

Základní zákon našeho státu, ať už existoval jakýkoliv, vždycky mimo jiné deklaroval i pravomoci prezidenta. Aby z Ústavy nebyl tlustospis, pak je vesměs jenom jednoduchým způsobem vyjmenovává. V každém racionálně řízeném společenství jsou pak pouze vyjmenované zásady v právních normách nižší právní síly přesněji, či méně přesně kodifikovány.

Očekával jsem, že v politickém režimu, který se „dušoval“, že je demokratický, se bude ctít jedno ze základních pravidel demokratismu. Tím je, řečeno zkráceně, nadvláda zákonů nad vůlí správců státu od prezidenta přes vládu až po posledního starostu.

V praxi to znamená, že zákonodárné sbory postupně vypracují právní normy, které pouze deklarované zásady všeho druhu co nejvíce upřesňují. V případě pravomocí prezidenta měla být pro každou z nich vypracována alespoň nějaká pravidla, která by v co nejdosažitelnější míře omezovala subjektivní názory a zájmy, až mnohdy voluntarismus nositele dané funkce a tím nedělala, z mnohdy okrajových problémů, pole politického boje.

Pokud mne paměť neklame, tak když byl zvolen prezidentem Václav Havel, byl v jedinečné situaci, protože této funkci byla tehdy přiznána zákonodárná iniciativa. Také ji hned využil. Ovšem tak katastrofálním způsobem, že tím nechtě zahájil národnostní pnutí, které skončilo až rozdělením Československa.

V Ústavě nově vzniklého státu zvaného Česká republika pak už zákonodárná iniciativa prezidenta nebyla zakotvena. Což v mých očích ale vůbec nebylo důvodem, aby se za skoro třicet let nevypracovala pravidla, zpřesňující Ústavou deklarované pravomoci prezidenta. Lidsky lze chápat, že žádný člověk si nebude předem omezovat své rozhodovací šance. Ovšem politik demokratického stylu myšlení a chování by naopak prosazoval, aby mu jeho pravomoci byly přesněji definovány, což by do budoucna značně omezilo spory, střety, ba až konflikty s jinými funkcionáři státu. Nejsem všeználek, ale jsem si skoro jistý, že žádný z našich dosavadních prezidentů nepodnikl v tom směru vůbec nic. Jsem proto toho názoru, že zákonodárný sbor země by tuto situaci měl zásadně napravit.

Pozn. red. I.D.: Každý článek může být předmětem diskuze. Především je třeba rozlišovat úředníka, tedy buď řadového zaměstnance úřadu, nebo vyššího funkcionáře, který je do funkce jmenován, a na druhé straně demokraticky zvoleného politika. Zatímco úředník má smět rozhodovat jen podle pravidel a pouze o tom, zda „stav reálný odpovídá stavu náležitému“ a může navrhovat změny, demokraticky zvolený politik je demokraticky volen proto, aby v mezích zákona uplatňoval svoji vůli podle očekávání veřejnosti. Pokud tak nečiní, mají občané možnost projevit svoji vůli ve volbách. Zákony jsou přijímány zákonodárnými sbory, nejsou „od boha“ nebo od „z boží milosti krále“. Nemyslím, že by občané v osobě prezidenta chtěli volit maskota bez jakékoli rozhodovací pravomoci. Pokud vím, prezident Zeman projevil ochotu se povinného jmenování profesorů vzdát, to co si nepřál, bylo fungovat jako loutka.

Daleko více mě dojímá, že ti, kteří ukradli „veřejnoprávní“ Českou televizi a „veřejnoprávní“ Český rozhlas (ukradli, neboť naplnili skutkovou podstatu krádeže „zmocnili se věci s úmyslem nakládat s ní jako s vlastní“) klidně svou zvůlí rozhodli, že přímo zvolenému prezidentovi neumožní vystoupit v těchto médiích. Rozhodli, že neuslyšíme toho, kdo byl demokraticky zvolen.

42 komentářů :

  1. Davide, neplácejte když nevíte. Skutková podstata krádeže opravdu není ten nesmysl který jste napsal.

    A kdy že se ČT a ČR rozhodly neumožnit prezidentovi vystoupení?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doktor David přesně popsal skutkovou podstatu aktu krádeže. A od té doby, co "česká" televize neumožnila prezidentovi vystoupení a glosování současné politické scény a dokonce stříhala do jeho projevu, přesunul se prezident na TV Barrandov.
      Praskne ti z toho žilka?

      Raději cituj, co to je krádež.

      V kontextu toho, co jsi napsal, se srdečně zasmějeme za zvukového doprovodu tvých rolniček.

      Vymazat
    2. 10:26

      Skutková podstata krádeže je:

      "přisvojí si cizí věc tím, že se jí zmocní"
      (par. 205 TZ)
      https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-40#cast2

      klidně se směj, blbísku.

      Vymazat
    3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    4. To si zas pletete s Desaterem, přisvojí si cizí manželku tím, že se jí zmocní.
      Problém je ji pak odmocnit.

      Vymazat
  2. Tak na tohle mám svůj, některými jmenovanými i nejmenovanými profesory utvrzený, vlastní názor. Jestliže se univerzity ohánějí akademickou svobodou, pak by i prezident neměl být o svobodu názoru okraden.
    Někteří profesoři mě utvrzují v názoru, že jestliže univerzity chtějí mít profesory pitomce, měly by mít právo i odpovědnost jmenovat si je samy. To by byla ta pravá akademická svoboda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych to rozvinul, hlavně univerzita/vysoká škola která chce jmenovat ze svých řad profesora by se o něj měla se zavázat že se o něj finančně postará až do jeho smrti. Měla by to být jedna z podstatných a určujících podmínek jmenování pomimo odborné úrovně navrhovaného. Pokud tohle chtějí z mých daní tak s tím nesouhlasím. Ať za to nesou i hmotnou odpovědnost. Také si na druhou stranu myslím že máme spoustu nepotřebných a zbytečných "vysokých škol" a že je přeprofesorováno

      Vymazat
    2. Ona už ta přepestrá plejáda oslnivých rektorů je dost široká, od Čech po Moravu a Slezsko.

      Výkvět myslitelů a vzácných charakterů. Což?

      Vymazat
    3. Tady v ČR se pořád píše Amerika je náš vzor. Ale v USA prezident nejmenuje profesory vysokých škol, to by nedělal nic jiného. Profesory si jmenuje každá vysoká škola sama ...

      Vymazat
    4. Vzvlášť kdyš uš univerzit máme 130, což je 10x víc než veřejných wc v Praze.
      Ať prezident radši jmenuje hajzlbáby, se zlatou bulou.

      Vymazat
    5. Profesora ze zákona jmenuje president ČR. OK. Římský císař jmenoval i senátory a mohl jmenovat kohokoliv si umanul - tedy i senátora Incitata - s kvalifikací jezdeckého koně.

      Aby president nejmenoval např. profesorem Facultas medicinae UK třeba osobu s kvalifikací taxikáře, navrhují vhodné osoby vědecké rady příslušných vysokých škol. NAVRHUJÍ! Toť vše. Strany také nám, voličům, NAVRHUJI SVÉ KANDIDÁTY...

      Hlava státu je vždy výše a více, než hlava jakékoliv školy v jeho zemi.

      Vymazat
  3. Každopádně je tady přeprofesorováno. Mělo by se začít s odebíráním těch zbytečných titulů, které mají význam jen pro
    výši platů.
    Také je zde přegenerálováno a obecně přeúředníkováno.
    Do práce, bando líná !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlas. Nevidím důvod, proč tak "vekou" naši armádu nemůže ukočírovat pár plukovníků.

      Vymazat
    2. Pan rektor Zima se rozčiluje nad neochotou prezidenta jmenovat pár profesorů. A odvážně jde do boje za akademické svobody. Místo toho, aby řešil co prezident může a co nemůže by se měl starat o svoje věci. Prorektor je plagiátor. To potvrdil akademický senát. Přesto profesorem i docentem zůstává. Prýmu tituly odebrat nelze. I když je zcela prokazatelně získal podvodem. Krádeží práce jiných, kterou si přivlastnil. Na univerzitě, kterou řídí a zodpovídá za její úrověň trpí celé katedry, kde desítky novodobých inkvizitorů popírají přírodní (i božské) zákony - tzv. "genderová studia". Bylo v různých médiích ukázáno, za co lze na Karlově univerzitě získat akademickoý titul. Naposledy ukázka z magisterké práce, která zkoumá genderovou vyváženost knihy Ondřeje Sekory "Ferda mravenec"! Samozřejmě, že to mravenec i s Pytlíkem pořádně schytali za týrání Berušky! A bylo tam i hodnocení nějaké docentky včetně nějakých "celebrit" této pavědy. Přes to, že součástí univerzity je fakulta přírodovědecká, kde se vyučuje způsb rozmnožování vyšších savců a minimálně dvě lékařské fakuty, kde se vyučuje anatomie a fyziologie člověka. A zde "vědecky" tvrdí, že je více pohlaví (napočítali jich od 31 až po více než 50). Že je pohlaví určeno pocity a nikoliv určené přírodou, že lze pohlaví kdykoliv změnit atd. atp. Sem by se měla napřít píle pana profesora. Tady, tváří v tvář fanatickým tmářům by měl ukázat svoji odvahu! A ne dělat mrtvého bouka, vydávat tituly a zkoumat pracovní povinnosti prezidenta republiky.

      Vymazat
    3. Dokážu pochopit, že někdo se narodí s určitou odchylkou od normy. Přeji i jemu šťastný a naplněný život, dneska k tomu mají i tito lidé všechny možnosti. Ale ať nám to sakra přestanou vnucovat jako normu samotnou! Je to odchylka, stejně jako "jiná sexuální orientace" je zase úchylka. Některé jsou pro společnost škodlivé méně, např. tím, že pár stejného pohlaví nezplodí děti, jiné jsou škodlivé velice, jde-li o násilí či nezletilé.. Dál děti učme, co je od přírody normální a co je nějaká chyba, ke které nechť jsme tolerantní, ale nic víc. Taky vám jde ta demokracie pouze pro vybrané na nervy? J.

      Vymazat
    4. Tohle vše, co tu popisujete, jsou jasné příznaky úpadku naší společnosti. Měli bychom se bránit. Tyhle novoty sem vnáší jen úzká skupinka nezodpovědných lidí, které stačí odstavit do penězovodů a moci, aby dál nemohli škodit.

      Leo

      Vymazat
    5. 10:20
      Taky je tu velkej přetlak tajnejch služeb.
      Teď jsem se např dozvěděl o eksistenci NÚKIB, kterou dali jako trafiku starobnímu důchodci. Co ví o 5. generaci?
      S BIS se marně potýkal už nečas, myslel si, že mu od nich pomůže VKR, která patří těmtýž pluťákům.
      No way, LGBTPZNekro vítězí.

      Vymazat
  4. Návrh je návrh, tudíž jmenovat nemusí. Jinak by tam bylo uvedeno, že jmenuje na rozkaz.

    OdpovědětVymazat
  5. Vážený pane Hošku, plně s Vámi souhlasím. Ale problém je nejen v tomto. Náš právní řád je naprosto zaplevelen. A tak si může každý vykládat i v občansko právních sporech cokoliv jak koliv. Záleží na rozpoložení soudců, movitosti souzeného nebo žalobce, přístupu a právní znalosti žalobců nebo obhájců. V základě je to proto, že poslanci odsouhlasí jakoukoliv blbost kterou jim přednesou navrhovatelé. V našich zákonech se již nevyzna ani sám Bůh.
    V.V.

    OdpovědětVymazat
  6. Jmenování profesorů vysokých škol prezidentem podle direktivy jiného úřadu - instituce - je samozřejmě nesmysl o to více, že prezident není ani členem sboru, který vybírá a navrhuje. Jistě by se dalo pak při podrobení se prezidenta tomuto diktátu zase zpětně jemu vyčítat, jak mohl jmenovat toho, či onoho, který byl agentem třeba CIA a tedy velezrádcem. Ta věc by měla být jako zákon: schvaluje parlament, prezident pokud souhlasí, signuje.

    OdpovědětVymazat
  7. Stalo se co se stalo a nynější právnické fakulty vychovávají odborníky na právo.Navic dnes je téměř každý vykladac práva a proto je tu takový bordel

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Legislativci: podívejte se kolik je v tzv. parlamentě vůbec právníků. Ale za to je v obou sborech přehršel lékařů, asi 50 x více, než je jejich poměr k populaci. Ale doktoři jsou rádi, říkají, že když byli blbými doktory, ať jsou aspoň politiky, tam prý ta blbost se spíše snese. Nevím, nevím, ale na blbost politiků umírali miliony lidí... A že by páni lékaři pokurýrovali to sebrání na malé straně? To by museli být psychiatři a to tedy jsou sami spíše spotřebitelé těchto služeb! Vlastně proto skončili v tzv. parlamentě.

      Vymazat
  8. Autor článku se dle mne zásadně mýlí, že "V demokraticky organizované společnosti je totiž jednou velmi dobrou zásadou, že pro každou pravomoc se na základě zkušeností v průběhu času vypracují pravidla. Ta dávají každé osobě nadané pravomocemi soustavu znaků, která každou jejich konkrétní pravomoc blíže specifikuje, aby se omezily subjektivní vlivy, až kupříkladu po osobní animozity ovlivňující rozhodování."

    V demokratické společnosti by mělo stačit stanovit zásady, podle kterých se budou všichni, bez rozdílu řídit a ne zaplevelit stát a společnost nepřehlednou směsicí různých, mnohdy si protiřečících si, zákonů, vyhlášek a nařízení, ve kterých se už nevyznají ani soudy, renomovaní právní, atd. V případě sporu o výklad "zásad" rozhodne příslušný orgán...

    OdpovědětVymazat
  9. Ono je tady i přeposlancováno a přesenátorováno. Příklad od našeho "nejmocnějšího" spojence USA.
    Unie států amerických má cca 328 milionů obyvatel.
    Kongres Spojených států je dvoukomorový parlament.
    Sněmovna reprezentantů má 435!!! členů po dva roky reprezentujících takzvané „kongresové okresy“ (český překlad je problematický). Poměr počtu zástupců z každého státu se každý desátý rok mění podle vývoje počtu obyvatel. Každému státu je však zajištěn nejméně jeden zástupce, jehož v současnosti má sedm států. Nelidnatější stát, Kalifornie, jich má 53. Každý stát má dva senátory (tedy celkem 100!!!) volené na šestileté volební období. Každý druhý rok je volena třetina senátu, zatímco sněmovna reprezentantů je každý druhý rok volena celá. Senátoři tedy mají šestileté volební období a kongresmani dvouleté. Volba kongresmanů i senátorů není ústavou specifikována a je tak ponechána na státech, nicméně většinou se do obou komor volí pomocí Systému prvního v cíli (First-past-the-post).
    Takže 535 členů zákonodárné instituce Kongresu pro cca 328 mil. obyvatel, oproti 281 členům PČR pro cca 10,7 mil. obyvatel!!!!!
    To je určitě výsměch, a to nejen voličům v "naší" vlasti!!!
    Vždyť podle našeho "modelu" by musely USA "krmit" 8614 kongresmanů a senátorů místo současných 535!!!
    A to jsem nebral v úvahu rozlohu a správní členění!
    Myslím, že dále netřeba slov...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsou zase počty jak z první třídy :-D
      Když už, tak nesrovnávej nesmyslně s USA, ale s podobně velkými zeměmi.

      Vymazat
  10. Jiří Jírovec20. února 2019 12:16

    Centrální jmenování profesorů a jiných universitních funkcionářů hlavou státu mělo smysl v době, kdy panovník a nebo stát byl zřizovatelem universit a kontrola nad procesem měla zajistit přiměřenou úroveň jmenovaných a udržet finanční náklady.

    Tento systém postrádá logiku v situaci, kdy vedle sebe existují státní a soukromé vysoké školy. Po roce 1989 jsme v tomto směru dohnali Západ a tak neexistuje absolutně žádný důvod, proč "nedovézt" tamní systém jmenování profesorů. Ten je totiž plně v kompetenci universit. Titul není přenositelný z jedné university na druhou. Přiznání titulu závisí na lokálních podmínkách, tedy na schopnosti pokrýt benefity, plat i pensi. Do hry samozřejmě vstupují i politická hlediska, zákulisní machinace (často záleží na tom, kdo s kým mluví) i závist.

    Profesorský titul se nikdy nedává zadarmo. Už jen proto, že musí být podložen hodností PhD, dříve CSc.

    Profesorský titul, zaručuje na Západě nejen příjem a různé benefity, ale i významnou ochranu této pozice. Universita nemůže profesora jen tak vyhodit. Mnohý, existenčních starostí zbavený profesor, se začne zabývat politicky citlivými tématy. Typickým příkladem je Noam Chomsky, který již dávno přestal dělat lingvistiku.

    Příkladem zákulisních čachrů je případ bývalého docenta Concordia University v Montreálu. Matematik Valery Fabrikant měl být jmenován profesorem. Když nebyl, stěžoval si na to, že mu kolegové na katedře kradli jeho myšlenky a práci. S protestem neuspěl a nakonec vroce 1992 zastřelil 4 bývalé kolegy.

    Fabrikant si stěžoval, že musel v řadě případů uvést jako spoluautora svého nadřízeného, přestože ten s prací neměl nic společného.

    Mimochodem, tohle jsem zažil na Přírodovědecké fakultě, kde byl tehdejší šéf katedry Zýka automaticky uváděn jako spoluautor všech publikací. Moje diplomová práce vedená Dr. Berkou byla publikována a on se na ni připsal, ačkoli se mnou o mé práci nikdy nemluvil. Chemie ho v té době již nebavila, ale možná chtěl zvýšit počet publikací, až se bude psát jeho nekrolog.

    V Kanadě jsme se přátelili s právníkem, který se věnoval pracovním sporům. Přijal nabídku profesury na jedné universitě na Novém Zealandu. Po roce se vrátil, protože ho tamní akademická komunita nepřijala. Někoho asi přeskočil a bylo zle.

    Humbuk kolem titulů je v Česku značný. Kdysi se akademické tituly (profesor, akademik, docent a případně RNDr , JUDr a Ing) psaly před jméno, kdežto dosažené vzdělání (Bc, MSc, PhD, CSc a DrSc) za jméno. Vždy se uváděly jen ty nejvyšší. Když se vyrojili Bc, začali si někteří nedočkavci psát tuto zkratku před jméno. Je tam přece jenom víc vidět.

    Nedávno jsem narazil na takto tituly oblepené jméno:
    prof. MUDr. Bc. Zuzana Derflerová Brázdová, DrSc. Bc je v jejím případě za studium Obecné teorie a dějiny umění a kultury, tedy za nemedicinský obor. Jak se má taková osoba oslovovat, když pro tento obor není víc než bakalářka?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě tím nejvyšším titulem, tj "paní profesorko". Ale to vy jistě víte.

      Vymazat
  11. Presidenta docela chápu, taky správně řekl, že pokud je chcete mít za profesory, tak klidně, ale beze mně. Změnu systému jmenování kupodivu nikdo neprosazuje a přitom by byli spokojeni všichni, Zemanovi to je napůl jedno a když chce mít někdo teplouše za profesora, tak proč ať si ho jmenuje?

    OdpovědětVymazat
  12. Nejsem odborník,jak pan Jírovec.
    Vždyť máme profesorů a docentů pomalu víc než studentů.
    Někdo by to měl ujasnit,jakmile je někdo jmenován profesorem třeba UK,má jistý plat i kdyby přednášel hodinu týdne na univerzitě.Už to někdo psal,pak si tito profesoři chodí vydělávat na soukromé VŠ.Tam je potřeba udělat pořádek,vždyť je to okrádání státu.

    OdpovědětVymazat
  13. Podle posledních informací pracují specialisté ze zvláštního vývojového týmu Univerzity Karlovy (přímo pod záštitou rektora Zimy) na dokončovacích pracích na podpisovém automatu, který na 100% nahradí neposlušného prezidenta Zemana. Tento automat na podpisy bude mít podobu Zemana, bude jmenovat Antizeman. I když bude sportovně oblečen (červené trenýrky a tričko s hvězdami a pruhy), tak bude vybaven holí. Antizeman bude umístěn v sídle pražské kavárny, na neutrální půdě finančního sponzora celé akce, kterým je americká ambasáda. Spolehlivé a nepřetržité napájení tohoto automatu zajistí podpis všeho, co do něj zástupce pražské kavárny vloží, v kteroukoliv denní a noční hodinu (24 hodin denně, 7 dnů v týdnu).

    OdpovědětVymazat
  14. Prezident nejmenoval tři kandidáty, teď se hovoří o dvou. Prezident nezpochybnil odbornou způsobilost navržených kandidátů, zpochybnil jejich morální způsobilost.: jeden kandidát si měl říci o úplatek, druhý měl být agentem StB, třetímu vytýkal jeho minulost politického pracovníka. Jak tomu bylo ve skutečnosti, nevím. Čekal jsem, že obrana bude vedena tímto směrem, protože nejméně v jednom případě by se jednalo o činnost na hranici trestného činu. Nic takového se nestalo. To je přinejmenším velice podivné.
    V minulosti jsem se setkal nejméně ve dvou případech s titulem mimořádný profesor. Ti nebyli jmenováni prezidentem. Nevím proč. Snad nesplňovali nějaký konkrétní požadavek, třeba délku požadované praxe apod. Šlo bezpochyby o odborníky. Bylo to za minulého režimu, tak snad by neměl být problém tuto praxi oprášit a používat i dnes.
    Jan Makovička

    OdpovědětVymazat
  15. Nejsem právník, některým věcem nerozumím. V souvislosti s jmenováním profesorů prezidentem republiky například tomu, v jakém časovém horizontu má prezident profesory jmenovat, např. bezodkladně, do tří měsíců, do dvou let, do konce svého volebního období. Upřesňuje tedy zákon lhůtu, do kdy má prezident na návrh VŠ profesory jmenovat?

    OdpovědětVymazat
  16. Prezident není povinen navržené kandidáty jmenovat, plyne to z textu níže. Cituji: Právní normy (PN) klasifikujeme podle různých kritérií ... 2) Podle znění slovního vyjádření xxx opravňující PN – formulují výslovně jen oprávnění, zavazující PN – formulují výslovně jen povinnost, ať už formou příkazu nebo zákazu xxx http://www.sosoom-zlin.cz/media/skripta/zaklady-prava.pdf -

    Zdena Radičová

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. President není povinen jmenovat navržené osoby, je pouze limitován na výběr z osob navržených vědeckými radami příslušných VŠ.

      Radové či radní RADÍ, tedy i navrhují... ale ROZHODNUTÍ JMENOVAT KAŽDOU KONKRÉTNÍ OSOBU PŘÍSLUŠÍ TOMU kdo je zákonem POVĚŘEN JMENOVÁNÍM, a proto jedině on nese zodpovědnost za to, koho jmenuje. ON A JEDINĚ ON nese ODPOVĚDNOST, když propůjčuje jmenovanému nejvyšší státní prestiž.

      JMENOVAT STŘEDOŠKOLSKÉHO "PROFESORA" MŮŽE ŘEDITEL DANÉHO "ÚSTAVU"; profesory teologie může třeba nějaký biskup, imám, rabín; profesory romistiky vajda, profesory multikulturalismu kterýkoliv gangster živící se likvidací Evropských národů - třeba SOROS... ALE NESMÍ SE TÍM ŠPINIT PRESIDENT ČESKÉ REPUBLIKY!

      Vymazat
    2. 22:53 Děkujeme za vysvětlení, Ovč(ur)áčku!

      Vymazat
  17. Téma článku je naprostá hloupost. Prezident pouze zakončuje proces jmenování podpisem dekretu. Není povinen prověřovat způsobilost kandidátů. Přidat několik desítek podpisů dvakrát ročně ho pracovně vyčerpat nemůže. O této povinnosti věděl, když se o úřad ucházel. Jestli je mu zatěžko podpis na dekret přidat, neměl se o úřad ucházet. Když se mu to nelíbí až teď, tak ať se funkce prezidenta vzdá. Nebude ho škoda. Nemusí ani na slavnostní předání dekretů do Karolína chodit, místo něho pronese slavnostní řeč ministr třeba školství, dekret předá a budoucímu profesorovi poblahopřeje.

    Za prověření kvality profesora ručí vědecká rada školy. První filtr je fakulta. Každá univerzita deklaruje podmínky, které musí kandidát splňovat. Je to soupis hlavně publikací a částečně i patentů. Na předložené publikace musí být ohlas v podobě citací. Doma to snad lze domluvit, v cizině dost obtížně. Autoři vědeckých prací si dávají pozor, aby si citací hlupáka neudělali ostudu. Kandidát musí být úspěšný v žádostech o granty a podle oborů se musí vykázat svou užitečností pro veřejnost, například pracemi pro průmysl. Budoucí profesor musí mít pedagogickou praxi a musí vychovat doktorandy tím, že vede jejich výzkum. Pokud prezidentovi rozumím, chce, aby profesor splňoval vágní požadavky na morálku. O tom, že by neměl páchat kriminální činnost, se shodneme. Někdo si může třeba přát protlačit do jmenování profesorem svého oblíbence a tak vyvážit to, že na to, aby se stal profesorem, vlastně ani nemá. Kdysi za totáče u nás ve výzkumném ústavu chtěl stranický výbor do hodnocení výsledků práce zasunout nijak nespecifikované zásluhy asi stejné kvality, jako to chtě prezident. Byli smeteni a trvalo se na tom, že rozhodující je počet patentů.

    Prezident chce místo předávání dekretů rozjímat nad tím, kde bychom mohli bojovat za Prahu a poštvat proti sobě teroristy. Navrhuje se, aby si univerzity jmenovaly profesory samy. Současný systém vede ke vzájemné kontrole univerzit, kterou zprostředkovává ministerstvo a vzájemná účast univerzit ve jmenovacích komisích. Zkrátka chce se, aby kvalitu profesora garantoval někdo cizí. Jakmile se tento systém rozbije, objeví se mnoho profesorů, kteří se stát profesory nikdy stát neměli. Češi to zvládnou. Vědecká úroveň půjde k čertu. Argumentovat USA je stupidita. Pro rozlohu území to nejde, proto je profesor spíše pracovní pozice než zásluha. V Evropě je systém vzájemného ručení, zvláště to platí ve střední Evropě a na severu. Nevím, kde všude předává dekret prezident, ale vždy úroveň garantuje více univerzit. Tituly se vyjma území států bývalého Rakousko-Uherska a Německa používají málo nebo vůbec. Na celosvětových konferencích nikdy. Někde pod čárou k adrese se připojí informace o tom, že je někdo Ph.D.. Důležitější je to, co kdo umí a co má za sebou.

    Je mi divné, proč se lidi o jmenovací řízení zajímají, když se jich to netýká a nejsou ochotni se sami o tento titul ucházet tím, že by splnili něco z požadavků na profesora. Věřte, že vysokoškolský docent a profesor v Česku je prověřován důkladněji než poslanec, ministr nebo prezident.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hloupost. Proč je na konci procesu podpis prezidenta? Copak přímo volený prezident musí jen otrocky vykonat podpisem úkon ve věci, kterou nemá právo nikterak ovlivnit? Copak je prezident jen loutkou v rukou nějakých nevolených nahodilých lidiček?

      Už dávno jsme nepolitickou politiku poslali k šípku a teď nám ji vnucujete znovu? Chcete politiky bez zodpovědnosti?

      Vymazat
    2. 6:06
      Skoro nic svou vůli neovlivním, a přesto tady jako zaměstnanec musím platit daně. Nezdá se vám, že je to jaksi nelogické? Zeman je náš zaměstnanec a měl by vykonávat vše, co k jeho zaměstnání patří. Dám vám příklad. Na základní škole uspořádají závody v běhu. Pro vítěze připraví diplomy. Podpis ředitele školy na diplomu zvýší jeho vážnost. Jak samotného závodu, tak ředitele školy jako jejího představitele. Mi se zdá, že Zeman ve své nafoukanosti by rád dodatečně pořadí běžců měnil. Vy jste třeba oddaný Zemanovec. U mne je to tak, že ho jako občan respektuji. Jako nejmenší zlo jsem ho volil. To mi nebrání, aby neviděl jeho chyby. Před převratem nevykonal nic oslnivého. Jezdil po drobných konferencích a vyprávěl večer vtipy. Jeho slavný článek v Technickém magazínu obsahoval lži jako tu o počtu studentů v Nepálu. Po převratu se ušpinil rozvratem docela prosperujícího průmyslového státu. Rozhodně jsme investovali ze svého a zisk nám zustával. Teď dostal druhou příležitost něco napravit. Příkazy může snad dávat jen hradní stráži, ale mluvit může skoro o všem.

      Vymazat
    3. Především prezident nezpochybnil odbornou způsobilost kandidátů, zpochybnil jejich mravní integritu. Možná právem, možná neprávem. Ale srovnávat jmenování profesorem se závody v běhu je naprostá hloupost.
      Jan Makovička

      Vymazat
  18. Nechápu, proč se do relativně malé skupiny obyvatel ČR rýpe. Výdělky této skupiny nejsou nijak zvlášť oslnivé. Bezpečněji si vyděláte více v jiném povolání nebo podnikání. Jako vysokoškolský pedagog máte jen jistotu zaměstnání. Republika je za posledních temných třicet let dost rozvrácena a není třeba ještě ničit veřejné univerzity tím, že se dostanou pod politickou kontrolu amatérů.

    Pokud vím, tak Zeman měl tahanice se čtyřmi uchazeči o profesora. V případě Putny stáhl ocas mezi nohy a povolil. Ze zbývajících tří by si všiml jen Ošťáhala z UK. Osobně ho neznám a nikdy jsem ho nepotkal. On je fyzik, specialista na tenké vrstvy. Podle veřejného životopisu na svých internetových stránkách měl vyjet na stáž v roce 1989 na několik měsíců do Velké Británie, jako se to podařilo například Drahošovi s Německem a Jižní Amerikou. Tehdy ho asi pozvali na nějakou policii k pohovoru. Co tento podle Zemana superšpion asi bez výcviku mohl slíbit, to bude vědět jen Zeman, případně pár lidí na Západě, jak se za totáče někdy tvrdilo. Kdysi jsem byl s několika dalšími kolegy na besedě s Američanem, který radil, jak něco školit. K našemu překvapení prozradil, že po něm chtěl někdo, aby pořídil seznam lidí, kteří navštívili ostrov svobody. Řekl nám, že to odmítl. Mluvil česky, takže nešlo o chybu překladu. Nejde mi na rozum, proč se Zeman do docenta na fyziku tenkých vrstev naváží? Kdyby se choval velkoryse, byl by to prezident. Ustoupit znamená, že nějaká svině může ze závisti komukoliv zavařit tím, že na něho udá, že za totality zdobil nástěnku k MDŽ nebo slavným májovým dnům. Když jsem měnil zaměstnání, tak mne nechali dělat nástěnku k 75. narozeninám Husáka. Už tehdy dva roky před převratem to nikdo nechtěl udělat. Bylo to na vrátnici ke konci pracovní doby a já se cítil jako blbec, když lidi chodili kolem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K 1:00
      Ta žádost se týkala cesty do Španělska. Ten člověk byl obrovský talent na jazyky. Zánikem vysoko technologické firmy ztratil práci a jinou nalézt nemohl. Odpovídali mu, že je overqualified. Třeba u nás před převratem by se to stát nemohlo. Není vše za mořem zlaté. Na druhé straně mají univerzity na skvělé úrovni. Některé si dokázaly vydobýt autoritu. Určitě jim zaměstnance nevybírá Zeman. Asi tam nemají jmenovací řízení jako v Evropě, přesto někteří z nich píšou učebnice a encyklopedie pro celý svět. Vyberte si některé u nás oslavované jméno a pomocí otevřené databáze www.worldcat.org si zjistěte co napsal a v kolika knihovnách po celém světě tu knihu lze půjčit.

      Vymazat