Reklama

.

.

středa 20. února 2019

Retro: Umlaufoviny – analýza církevních restitucí

Václav Umlauf
Václav Umlauf
20.2.2019   E-republika a Umlaufoviny
Tento sedm let starý text, který vznikal v době projednávání zákona nazvaného mediálními spindoktory "o církevních restitucích" uveřejňujeme proto, abychom připomněli loupeživý nájezd pravicových stran na společný majetek. Vše, co v tomto článku bylo Václavem Umlaufem kritizováno a předpovězeno, se stalo. Na jeho námitky stejně jako na námitky dalších oponentů nebyl ve Sněmovně brán zřetel a zákon byl schválen i hlasem pravomocně odsouzeného poslance, který krátce po hlasování nastoupil výkon trestu.

„Když někteří mluvili o chrámu, jak je vyzdoben krásnými kameny a pamětními dary, řekl: Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“
(Lukáš 21, 5-6; srov. Mk 13,2; Mt 24,2)
Jeruzalémský chrám přestavěný tyranem Herodem a dokončený zhruba v Ježíšově době symbolizoval náboženskou jednotu židovstva a představoval i velkou ekonomickou moc. Politická moc byla nakloněna oficiální církvi reprezentované Jeruzalémským chrámem stejně kladně jako dnes. Římané museli dobře vycházet s organizovanou náboženskou mocí v dobytých provinciích, protože z ní tyli tak či onak, mocensky a ekonomicky. Ježíš však vidí nikoliv současnou moc Chrámu a její náboženský lesk, ale budoucí následky nacionalistického povstání, jehož první obětí byli právě saduceové a farizeové. Katastrofa židovské války a totálního zničení Chrámu v srpnu roku 70 se už tehdy profilovala pro ty, kteří uměli číst mezi řádky.

Vezměme Ježíšovu překvapivou odpověď nadšeným apoštolům v našem kontextu. My bychom mu možná s hrdostí ukázali „historickou“ smlouvu o majetkovém vyrovnání státu s církvemi, kterou se právě snaží schválit Česká sněmovna. Znění navrhovaného zákona - Sněmovní tisk 580.

Sněmovnou schválená smlouva zatím je pouze v prvním čtení. To mnoho neznamená, protože ji bude ještě schvalovat Senát, pak podepisovat prezident, a nakonec bude zcela jistě podána žaloba u Ústavního soudu. Jásot či obava církví z nově nabytého majetku jsou tedy předčasné. Tato studie se chce podívat kritickým okem zejména na právní postavení nároků římsko-katolické církve, která z této dohody nejvíce profituje. Hledejme proto odpověď na následující důležité otázky:

Je nová smlouva pro římsko-katolickou církev opravdu výhodná v tom smyslu, že zajistí její ekonomickou nezávislost na státu?

Platí princip: „Co bylo ukradeno, to má být vráceno“, i z hlediska historického statutu církevního majetku?

Jaké zásadní námitky proti zákonu budou uplatněny u Ústavního soudu a jakou mají právní hodnotu?

Na tyto otázky je třeba hledat zásadní a nestranné odpovědi.

1. Výhodnost smlouvy pro katolickou církev

Je nová smlouva pro římsko-katolickou církev opravdu výhodná v tom smyslu, že zajistí její ekonomickou nezávislost na státu?

Tuto část zmíníme jen stručně. Podle kanonického práva je povinností církevních právnických osob vzhledem k majetku zejména následující:
  • Konání bohoslužeb, opravy církevních budov a udržování uměleckých děl;
  • zajištění přiměřeného zaopatření duchovních a jiných služebníků;
  • uskutečňování apoštolátu, hlavně mezi chudými.
Díky přerozdělenému majetku mají být církve fakticky nezávislé na státu. To by konečně zrušilo neblahý stav daný komunisty v roce 1948 zákonem o hospodářském zabezpečení církví. Církev chce velkou část získaného nemovitého majetku diecézí vložit do společného fondu, který budou biskupové kolektivně spravovat a kontrolovat. Pak budou dělit výnosy podle jimi dohodnutého klíče. Teoreticky by měl tento majetek po uplynutí třicetileté lhůty umenšovaného státního financování zabezpečit církve po ekonomické stránce a částečně by měl financovat i údržbu kostelů a kulturních památek (viz závěrečné materiály). Obce a stát jako celek podporovaly diecézní restituce, protože zablokovaný obecní majetek konečně dostane majitele a bude moci být smysluplně využíván. Tím by se naplnila skutečná odluka církve od státu, která je prozatím dána na ústavním poli lidských práv, ale nikoliv ekonomicky. Zásadní námitky proti zákonem schválenému typu restituce jsou následující:
  • Majetek nebude vynášet jednak vinou jeho špatného stavu (zpustlá pole, vytěžené lesy, zanedbané budovy atd.) a jednak vinou nekompetentnosti církevních hierarchů a jimi jmenovaných správců;
  • už nyní je jasné, že výnosy ani v ideálním stavu nepokryjí současné potřeby diecézí, zejména platy zaměstnanců, sociální charitu a údržbu kulturních památek;
  • přes 70 % české veřejnosti chápe nový zákon jako formu skryté loupeže ve stylu českého tunelování; morální kredit církví jako celku dostane zásadní ránu v klíčové oblasti hodnot;
  • v případě kladného působení zákona spadne na bedra kněží odpovědnost, které ve své většině nebudou schopni kvalifikovaně dostát; skutečným povoláním duchovních osob je totiž služba lidem, nikoliv majetku;
  • v případě negativního vlivu zákona přijde církev o získaný majetek, protože jej koupí či rozkradou vlivné lobbistické a mafiánské skupiny; tím církev završí svou morální prohru na další generace.
Mnohem lepší bylo uzavřít dohodu na způsob francouzského „vyrovnání“ (nebo tehdy spíše „vyvlastnění“) církví z roku 1905, v níž se stát zaváže vlastnit a spravovat kulturní památky a církev si bude sama financovat vlastní provoz. Každý soudný a vzdělaný občan ví, že náboženské a kulturní dědictví země je naše „společná věc“ (res publica). Zato je zcela individuální rozhodnutí každého občana, v jaké církvi se chce lidsky a občansky realizovat a jakou církev chce ze svých prostředků podporovat. A je na věřících, aby činem i slovem trpělivě přesvědčovali veřejnost, že církevní instituce společného zájmu (školy, charity, starobince, nemocnice, hospice, mateřské školky atd.) mají být otevřeně a legálně spolufinancovány i z veřejných peněz, protože slouží zásadním způsobem celé společnosti. A často slouží mnohem lépe a efektivněji než příslušné státní instituce. Viz příklady ze všech západoevropských zemí, hlavně z těch, kde věřící tvoří menšinu populace.

Facit: Nevýhody přijatého zákona budou pravděpodobně mnohem větší než jeho výhody. Je velmi pravděpodobné, že zákon bude mít i dlouhodobý negativní efekt jednak dovnitř církve a jednak směrem navenek.

2. Historický status církevního majetku vzhledem ke státu

Platí princip: „Co bylo ukradeno, to má být vráceno“, i z hlediska historického statutu církevního majetku?

Neblahý desetiletý soudní spor o „ukradenou“ Svatovítskou katedrálu, který zahájil kardinál Vlk a uzavřel jeho současný nástupce, ukázal celou složitost sporů kolem církevního majetku. Právní prohra katolické církve nebyla náhodná. Historicky vůbec nelze oddělit středověkou církev od státu, protože tvořily rozmanitou formu symbiózy. Symbolické hodnoty patří z principu všem občanům a pouze dějinné vědomí dané epochy spravedlivě rozhoduje, která instituce je chrání a garantuje jménem všech. Dříve to byla církev, dnes je to stát a jeho instituce. Dokonce i soudní spor o určení církevního vlastnictví po roce 1918 ukázal, že Československý stát katedrálu dostavoval z daní občanů. Tudíž má stát i nepopiratelný nárok na tuto symbolickou a národní hodnotu ve smyslu společného vlastnictví. Výsledkem prohraného sporu byl na církevní straně zvýšený radikalismus, který vrcholil srozumitelným, avšak poněkud populistickým heslem: „Co bylo ukradeno, to má být vráceno.“

Zásadní problém tvoří státní vyvlastnění církevních majetků po roce 1919, a to skrze prvorepublikové pozemkové reformy: Půda velkých pozemkových vlastníků (bez rozdílu) byla odejmuta a dále přerozdělena. Co je důležité: Již zákon z roku 1926 přiznal platy duchovním církví a náboženských společností za veřejné služby, např. vedení matrik. Další předúnorové vyvlastnění církevního majetku bylo provedeno zákonem č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy. K rozhodujícímu záboru církevního majetku tedy došlo před únorem 1948. Po únoru 1948 však komunistická strana provedla další pozemkovou reformu vydáním zákona č. 46/1948 Sb. Tímto zákonem byla konfiskována prakticky veškerá zemědělská a lesní půda a církvi zůstaly jen kostely, fary a malé farní zahrady. Oba poválečné zákony o pozemkové reformě ustanovovaly, že církev bude za vyvlastnění nějak odškodněna, ale k tomu nikdy nedošlo.

Facit: Tím lze říci, že po roce 1947-48 se stát dostal k církevnímu majetku bezplatně.

Jiná situace nastala po roce 1989. Nepočítejme osobní odškodnění tisícům persekvovaných věřících, protože tam duchovní osoby všeho druhu podaly občanské nároky a byly odškodněny jako každý jiný občan. První restituce majetku proběhla díky dvojímu zákonu o církvích č. 298/1990 a č. 338/1991. Řeholním řádům a kongregacím bylo vráceno 170 zchátralých klášterů, ale bez dalšího materiálního zázemí.

V jakém smyslu zde platí heslo: Co bylo ukradeno, to má být vráceno? Historicky viděno, se stát zhostil jisté části své odpovědnosti vůči církvi, ale nikoliv úplně. Velké restituce z První republiky byly kompenzovány platy duchovních, popřípadě dalšími kompenzacemi státu. Zbývají dva velké zábory majetku z roku 1947 a 1948. Jedna část byla kompenzována v letech 1990-91 zákonem č. 298 a 338. K vrácení diecézního majetku katolické církvi prozatím nedošlo, což má upravit právě tento nový zákon. O tuto část sporu jde nyní především. Tuto etapu vyrovnání uzavírá Sněmovní spis dočasné komise Poslanecké sněmovny pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. Klikněte si na zprávu o činnosti komise v době od 13. června 2008 do 31. března 2009, protože z ní pak vychází podklady současného zákona.

Dále je důležité rozhodnutí ÚS, který odmítl zrušit tzv. „blokační paragraf“, což navrhovali někteří senátoři, aby vyšli vstříc požadavkům obcí. Ústavní soud ponechal v platnosti blokaci církevního majetku za účelem jeho budoucího uspořádání, viz toto rozhodnutí ÚS z července 2010. Pravicová vláda chtěla ohnout platný zákon a dostat se pomocí výjimky k zablokovanému majetku. Je otázkou, zda nový zákon není totéž v bledě modrém. A o tom pojednává poslední kapitolka.

K celé problematice financování doporučujeme tuto studii Mrg. Ireny Karlovéz FSV UK. Dále je důležité prohlášení prof. Václava Hampla, rektora Univerzity Karlovy, ohledně údajné expertízy UK týkající se navrácení církevního majetku. Rektor upozorňuje, že oficiální stanovisko UK může být vydáváno za expertizu Univerzity Karlovy v Praze, pokud by jej schválila Vědecká rada UK. Bez této autorizace nejde o expertizu Univerzity Karlovy; pokud je nějaký materiál takto označen, jde o označení neoprávněné. Celkový přehled důležitých argumentů a článků pro a proti ohledně restitucí třeba na těchto zajímavých stránkách. K dispozici je dále společné prohlášení církví, tzv.Společné stanovisko ČBK, ERC a FŽO k dalšímu jednání CNS-stát o způsobu majetkového vyrovnání a financování a dále podrobná čísla finančního obsahu sjednané dohody.

Facit: Po roce 1990 došlo k částečnému vyrovnání křivd, ale je sporné označovat toto vyrovnání jako majetkovou restituci, protože do ní nebyly zahrnuty například diecéze.

3. Námitky proti novému zákonu

Jaké zásadní námitky proti zákonu budou uplatněny u Ústavního soudu a jakou mají právní hodnotu?

Podle našeho názoru mají odpůrci zákona velkou šanci, aby uspěli v případném projednávání ústavnosti zákona. Důvod je poměrně jednoduchý:
  • Vlastnění církevního majetku bylo vždy v nějaké formě vázáno na stát a na jeho instituce, viz spor o Svatovítskou katedrálu;
  • církev nedostává zpět svůj majetek ukradený po únoru 1948, protože zákon nejasně zahrnuje restituce církevního majetku možná už z roku 1919, ale zcela určitě z roku 1947;
  • tím by Ústavní soud dopustil prolomení hranice restitucí před únor 1948;
  • to by spustilo fatální vlnu majetkových nároků a v konečném důsledku by to mohlo vést až k revizi nyní vyhaslého sporu o tzv. Benešovy dekrety.

Zásadně negativní argumentaci najdeme u dvou hlavních kritiků nového zákona: Lenky Procházkové a Jiřího Paroubka.

Shrnující článek k postoji Lenky Procházkové najdete v Literárních novinách, klikněte zde. Dne 18. ledna 2012 podala tato spisovatelka trestní oznámení na předsedu české vlády Petra Nečase a všechny členy jeho kabinetu. V oznámení, které osobně předala na Nejvyšším státním zastupitelství v Brně, vyslovuje podezření, že současná vláda ČR se dopustila trestných činů v souvislosti s návrhem zákona o vyrovnání státu s církvemi. Pod pravomoc Nejvyššího státního zastupitelství totiž patří šetření trestné činnosti mimořádně velkého majetkového rozsahu. Dále doporučujeme její video komentující podání žaloby, klikněte zde. Hlavní argumenty žaloby Lenky Procházkové na současné představitele státu jsou následující:

  • Církev od Josefínské reformy majetek v plném rozsahu nevlastnila, neboť „takzvaný majetek katolické církve neměl vlastnické atributy a dispozice s ním byla stále výrazně omezena“;
  • takzvaný církevní majetek neměl před únorovým převratem v roce 1948 soukromoprávní charakter, a proto nemůže být vydán;
  • tzv. „výčtové restituce“ po roce 1990 byly v duchu státního zacházení s majetkem pouze akty státu, které měly za účel umožnit řeholím a řádům obnovení činnosti a tím naplnily smysl církevního majetku;
  • církev usiluje novým zákonem o majetky, které jí už 200 let právně nepatří, a to ani z hlediska historického, ani z hlediska soukromo-právní držby;
  • sídlo římsko-katolické církve je zahraničí (Stát Vatikán) a vydaný majetek tím bude de facto převeden pod jurisdikci cizího státu.

Podrobnější politická a náboženská argumentace proti zákonu přišla překvapivě nikoliv od jinak zdatných komunistů, ale z výmluvných úst Jiřího Paroubka. Citujme důležitou pasáž jeho projevu ve Sněmovně, celý projev najdete zde. Jeho klíčové argumenty jsou následující:
  • Návrh zákona otevírá cestu k obnovení ekonomického a mocenského monopolu pouze jediné církve, římskokatolické, a to vlivu, jaký měla před 28. říjnem 1918;
  • národní a nekatolické církve naopak dlouhodobě čeká nepochybné ekonomické oslabení, přičemž po omezení a ukončení jejich financování státem nelze vyloučit ani jejich zánik;
  • drtivou většinu nemovitého majetku podle tohoto návrhu zákona nárokuje sama římskokatolická církev, přičemž na všechny nekatolické církve připadá jeho naprostý zlomek;
  • jednorázové vydání nemovitého majetku by tedy znamenalo okamžitou zásadní změnu váhy a poměru mezi národními a nekatolickými církvemi na straně jedné a katolickou církví na straně druhé s její staronovou vedoucí úlohou;
  • kombinace majetku a peněz, které římskokatolická církev teď jako dárek od pravicové koalice dostane, vytvoří z této církve velmi bohaté dominium uvnitř státu, tedy jinak řečeno, stát ve státě, a církev se stane přirozenou základnou konzervativního myšlení v zemi, s vlastními školami, domovy důchodců a sociální péče či nemocnicemi a jinými zařízeními;
  • řada nekatolických církví naopak po ukončení financování ze strany státu do 17 let skončí, nebudou mít dále peníze na svou činnost.
Facit: Nový zákon o restitucích je problematický v mnoha zásadních ohledech, které jistě dostane na stůl Ústavní soud. Jeho výrok nelze předjímat a bude mít v tomto sporu definitivní platnost.


4. Závěr


Věcný rozbor tedy ukazuje, že přijatý zákon má povážlivé nedostatky a trhliny v argumentaci. Navíc se kolem jeho prosazování hemží nemalá lobbistická skupina poslanců sdružených kolem lidí v ODS a v TOP 09, jejichž činnost už delší dobu vyvolává u mnohých občanů mrazení v zádech, viz náš starší článek. V případě prolomení restituční hranice před únorem 1948 vzniká mezinárodní precedens pro navracení majetku znárodněného v roce 1947, a tím se otevírá faktická cesta k prolomení restituční hranice dané poválečným uspořádáním Československa po roce 1945. Je velmi pravděpodobné, že Ústavní soud nebude chtít riskovat zničení samotných základů právního stavu daného po roce 1945.

Demagogové asi vyhrají tak jako tak. Pokud církev majetek dostane, tak jim bude do smrti zavázaná, nejspíše i politicky. Pokud církev majetek nedostane, pak tito šikovní demagogové vyvolají u neinformovaných věřících pocit křivdy, ať už skutečné nebo jen domnělé. A tento pocit ukřivděnosti a ublíženosti šikovně postaví proti demokratickým institucím, které budou rozhodovat o právě přijatém zákonu. Nejvíce budou od demagogů a od různých ukřivděnců napadeny právě ty demokratické instituce, které budou rozhodovat o legalitě právě přijatého zákona, a to vzhledem k zákonu o církevních restitucích a vzhledem k ústavě. A to bude pochopitelně Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR.

Je třeba si uvědomit jednu základní věc: Demokracie je mnohem víc, než navrácení církevního majetku. Pokud o demokracii přijdeme, tak církev bude znovu zotročena jako za komunistů, a může přitom mít majetku, kolik chce. A navíc může být zotročena i skrytým způsobem, tj. právě přes majetek. A to bychom měli mít na paměti v každém případě. O pochybném spoléhání na moc a na majetek mluví Ježíš v citovaném úvodním evangeliu.

Vraťme se stručně k odpovědím na ony tři otázky.

1. Je nová smlouva pro římsko-katolickou církev opravdu výhodná v tom smyslu, že zajistí její ekonomickou nezávislost na státu?
Nová smlouva není pro katolickou církev výhodná, ale nejde o výši vyhandlovaného majetku.

2. Platí princip: „Co bylo ukradeno, to má být vráceno“, i z hlediska historického statutu církevního majetku?
Tento princip pravděpodobně neplatí, jednak z historických a jednak z právních důvodů. Poslední slovo bude mít Ústavní soud.

3. Jaké zásadní námitky proti zákonu budou uplatněny u Ústavního soudu a jakou mají právní hodnotu?
Námitky se týkají zejména prolomení restitucí před únor 1948 a nedostatečně prokázaný soukromoprávní charakter církevního majetku. Nemůže být vydáno něco, co církvi právně nepatřilo a nemůže být restituováno nic z doby před Únorem 1948, aniž by se zpochybnila platnost zákona č. 142/1947 Sb.

„Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. (…) Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ (Mt 6,33; 25,29)

14. 2. 2012
Převzato z Umlaufovin

24 komentářů :

  1. Já bych jim nedal nic stát je přednější než hrstka jedinců v nevěřící zemi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jistě Pepku9:29. I nevěřící věří, že v žádného Boha nevěří. V jednom máte ale pravdu, státní majetek se neměl rozdávat v restitucích NIKOMU. Jenom se takhle vrší nespravedlnost na další nespravedlnost. Hrajou se na rovné(který v restitucích majetek nedostaly) a rovnější(kteří majetek již dostaly). Grafomani kteří tady budou vkládat své tapety, si jenom honí triko na katolíké církvi a snaží se proniknout do dveří které již před nima někdo(nejpozději komunisté), již dávno vykopl. A další prej "nevěřící zemi".

      Vymazat
    2. No ty - 10:16 - máš v hlavě pěkný zmatek. Pravda je lež, válka je mír, ateista je věřící.

      Vymazat
    3. 10:16 To sis trochu poplet pepek se tu bude rvát za církev tak asi tak.

      Vymazat
  2. Pokud to někdo neví, tak autor je P. MTh. Václav Umlauf, Ph.D., SJ (de Societate Jesu) a mimo jiné například i politický vězeň před rokem 1989.

    Pročež občas dráždím matrikové komunisty dotazy, kdy konečně budou dostanou do svého ÚV aspoň jednoho takového borce jako jezuita Umlauf. I pro suverénní orientaci a jasná stanoviska v otázkách globálního kapitalismu/korporátního fašismu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Komunisté skončily. Tak jak křesťané prošly svým těžkým krizovým obdobím a roztříštily se na konkurenční sekty(teď kupříkladu spor pravoslavných kolem Moskevského a Konstantinopolského patriarchátu), tak se roztříštily komunisté na různé straničky demokratické levice a různé ateistické postkomunistické sekty a ideologické satanistické kulty. To ovšem nevylučuje příchod významných osobností do jejich čela. Po pádu tohoto režimu můžou taky požadovat v restitucích zpět zhabaný majetek komunistům po hadráku.

      Vymazat
    2. Já se přiznávám k přesvědčení, že doopravdy neskončilo ani pravé křesťanství ani komunismus. Nějak se mi s tím líp žije, ale nikomu to nevnucuju. Pokud v tom vidíte rozpor, máte pravdu, ale myslím, že bude dialektický.

      Vymazat
    3. Bureši, Daniel Solís měl taky podobné hlody, a někde zbaběle uprchl, nikdo neví.
      Jezuiti jsou provokatéři.

      Vymazat
    4. D.Solis mel i podobne vzdelani, jen nedosahl takoveho stupne.
      Narazis na toho "ucednika tovarysstva Jezisova" s papezskou mitrou? Ten taky vi, ze krestanstvi zanikne, nasledkem muslimske invaze a nic s tim nedela. Takova ukazka stoicismu. ;-)

      Vymazat
  3. Středověk neskončil, středověk trvá. Církev od nepaměti sdírala své věřící ať už formou roboty, nebo daní. Tudíž je zřejmé, kde ke "svému" majetku přišla. Tudíž majetek církve měl být, pro změnu, ponechán lidu ČR, stejně tak, jako mu byl navrácen ten KSČ.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 10:21
      Úvod skvělý, závěr zmatečný.Žádný majetek nebyl navrácen republice(tedy lidu). Veškerý majetek byl po hadráku a zhasnutí světel. Jak pravil genius Klaus zákony mohou počkat. Rozkraden !!!!
      I dnes druhý genius holedbající se výsledky své práce a snižováním dluhů státu lže a rozkrádá do co zbylo ve fondech. Hlupci mu to žerou a on zatím vykrádá poslední zbytky toho co zde máme.

      Vymazat
    2. 11:12 ano, ale berte v úvahu, kdy je to psáno

      Vymazat
    3. 11:12 to navrácení lidu ČR je oficiální termín, kterým to bylo prezentováno, přeci nemohli uvést, že si to někdo rozebere

      Vymazat
    4. Tady rudochu nikdy nic nebylo "vaše"! Tato země byla součástí Svaté římské říše a jejího nástupce - Rakouského císařství, od kterých obou jste dostali šanci stát se z divochů lidma, ale tu jste nevyužili! A tak jako se Kosovo odtrhlo od azbuckého Titova Srbska, aby skončilo v náručí ještě primitivnější Albánie, tak se Čecháčkovo odtrhnulo od demokratického Rakousko-Uherska, aby skončilo přesunem do ruských stepí! Rakovinový nádor husitsko-bolševické loupeživé, rusofilské, protievropské, zamindrákované, pomlouvačné a lumpenproletářské lůzy a zhoubného, kainovsky loupeživého kolektivizmu se sama od sebe nevyléčí a vnější zásah může přijít paradoxně jedině z Ruska - přesunem tupého a kolaborantského čecháčkostánu za Ural, kam dávno patří, a osídlením kotliny. Novými Rusy nebo z Ruska a Německa vypuzenými muslimy! A přitom i Švajc nám moh koukat na záda, kdyby došlo k odsunu čechomužiků do Bosny podle původního plánu Všeněmců, kteří v tom směru tlačili na jejich císařské Výsosti Franze Josefa I. a Wilhelma II.! Viz slova pana říšského kancléře Bethmanna-Hollwega: "Tato válka (rozuměj WWI.) jest vedena aby byl zničen živel slovanský v Rakousku!" Za První republiky u nás tvořilo německy hovořící obyvatelstvo 1/4 z celkového počtu, ale tvořili téměř 2/3 HDP!! A to jsme nepatřili k žádným premiantům jak nám dlouhodobě lžou!! Cituju: "Mýtem je, že ČSR patřila mezi deset nejvyspělejších států světa. Nepatřila, v národním důchodu na hlavu byla na 17. místě, před ní byly všechny západoevropské vyjma Itálie a skandinávské státy kromě Finska, dokonce i poražené Německo a Rakousko." - http://nassmer.blogspot.cz/2014/03/jak-na-tom-byla-prvni-republika-ve.html
      Čili je logický, že když vyženeš tu 1/4 obyvatel, která se podílí na tvorbě 60% HDP, tak nemůžeš nespadnout mezi státy jako je Polsko, Pobaltí nebo Maďarsko! To dá rozum! Páč oni drželi ekonomiku království Českého už od Přemyslovců nad vodou a nemuseli nikomu nic závidět a někomu se furt klanět! Slovanští čecháčkové si svůj stát nevybojovali ale vysomrovali na západních velmocech a stejným způsobem o něj přišli. Kdo se ani nepokusí ubránit sám, musí po zbytek života platit výpalné "osvoboditelům". Čecháčkové se musí na někoho vymluvit!

      Vymazat
    5. S touhle nesmyslnou provokativní tapetou tu otravuješ už dlouho. Falešná čísla, cynické protinárodní úvahy na úrovni K.H.Franka nebo Heidericha. Tohle svinstvo můžeš šířit jen jako anonym. Jinak bys dostal po čuni.

      Vymazat
    6. 6:16 Ti jmenovaní pro naši rasu něco udělali na rozdíl od tebe, čechomužyku čichající prdy téhle poloazijské poloopice!! - http://iks2010.info/wp-content/uploads/img/291912_original.png

      a kterej se svou sortou čechomužyků se tak děsně trápí bejt součástí Západu a cejtěj nutkání stůj co stůj zapadnout mezi tuhle smradlavou hordu odulých podlidí v pochcaných teplákách! - https://www.youtube.com/watch?v=9B1M3IPVcXs

      Vymazat
  4. V celém článku, nebyl jedinkrát zmíněn stát Vatikán. Přitom právě na tento stát se převádějí majetky a peníze z tzv. restitucí. Proto je to z národního hlediska zrádné řešení. Proto je patrné, jak potřebujeme referenda, z jejichž působnosti nebudou vyňaty mezinárodní smlouvy.
    Také není jisté, zda vatikánská vláda ty restituce využije ke zvelebování církevních budov na našem území, nebo zda s nimi nebude prostřednictvím vatikánské banky, raději spekulovat na burzách a na našem státu vymáhat další peníze na jejich opravy. P.K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prectete si clanek znova...tato vec tam je zminena

      Vymazat
    2. Done Lazarov20. února 2019 13:23
      Ano, je to tam, přelétl jsem to. Takže právě tento bod doporučuji pozornosti čtenářů. P.K.

      Vymazat
  5. Heslo „Co bylo ukradeno, musí být navráceno“ je v případě „církevních restitucí“ v ČR lživé. Jestliže ve středověku byl veden mezi panovníkem a křesťsnkou církví spor o vlastnictví některých majetků, již krátce po Bílé hoře rakouský císař prováděl vlastnické změny s církevními nemovitostmi, nakládal s tím, co spravovali řády. Za Josefa II. to bylo nejmarkantnější, když z řady klášterů nadělal kasárny. Na druhou stranu právě on předal do jednoznačného, plného vlastnictví katolické církve pozemky, které potřebovala církev k zajištění jeho zásady, jak daleko má mít každý věřící do kostela apod., což znamenalo vystavět nové fary a zajistit farářům drobné hospodářství, aby se tam uživili. To byly ovšem jen zlomečky v porovnání se zbytkem, který měla katolická církev jen ve správě, poněvadž konečné slovo při větších transakcích (mám dojem, že nad 1000 zlatých) měla státní správa. Naprostá většina toho, co užívala katolická církev, mělo tudíž povahu veřejnoprávního majetku, což potvrzovaly i další legislativní pravidla, kupř. vydržovací lhůty. To platilo i za 1. ČSR, kdy stát dohlížel na hospodaření církve a rozhodoval o velkých převodech.
    Tomu, že šlo o veřejnoprávní majetek, se nelze podivovat, protože byl z nemalé části pořízen ze státních protředků. Katolická církev byla financována z několik zdrojů: věřící platili za různé církevní obřady (křty, svatby, pohřby), církev měla výnosy z majetků, které obhospodařovala, dostávala různé dary (peněžní a věcné, a to i velké, zvláště od šlechty) a dostávala desátky – což byla fakticky daň vymáhaná případně i pomocí státních orgánů.
    Stálo by za to prověřit, jak se jednotlivé zdroje podílely na hospodaření církve, na financování provozu a tvorbě hmotných statků. Asi bychom zjistili, že sice nemalá část nemovitostí dodnes existujících pochází z darů, leč provoz byl hrazen právě z desátků, bez nichž by jinak církev musela řadu moviných a nemovitých předmětů prodat, aby mohla fungovat. Vzhledem i k tomu, že půldruhého století měli katolíci státem určený a násilím vynucovaný monopol na náboženskou víru, takže museli platit i jinověrci a neznabozi, je nárokování si valné části majetků katolickou církví naprostou drzostí nijak nepodloženou ekonomicky a morálně.
    Napravení či zmírnění „církevních restitucí“ - této skutečné krádeže, neboť majetek se nevrátil do předúnorového režimu, kdy měl stát konečné slovo, nýbrž do plného vlastnictví katolické církve, je možné několika, přinejmenším asi sedmi způsoby. Každý má své pro a proti, někdy by šlo jen o jakousi náplast pro stát a veřejnost – např. populistické zdanění „církevních restitucí“, seriózní řešení by vyžadovalo již zmíněné hluboké nazření do historie vzniku a hromadění majetků a hospodaření církví. Základem by mělo být navrácení do původního, předúnorového právního režimu. Musel by se oprášit a opět přijmout tehdejší zákon, resp. jeho pravidla pro nakládání s tímto majetkem. Tím by se navrátil jeho veřejnoprávní charakter a bylo by možno začít vést debatu, jak s ním naložit. Církev kdysi ve své činnosti obsáhla mnoho z chodu společnosti, plnila funkce kulturní, vzdělávací, charitativní atd., což dnes kromě ní ale uskutečňují občanská sdružení, tj. majetek, který kdysi financoval činnost monopolní církve, by dnes měl financovat tuto činnost diverzifikovanou do tisíců subjektů. Ani katolíci a další by tudíž nepřišli zkrátka, ale k prostředkům by se dostali i jiní, kteří se věnují kultuře, vzdělávaní a výchově, humanitě a dalším občanským aktivitám. Pokud by toto katolíci a spol. dobrovolně nepochopili a nevyužili podané lano k morálnímu gestu, tak zde máme zákon o navrácení majetku KSČ a SSM lidu, který stačí opsat a jen nahradit povinného – ostatně byl přijat víceméně stejnými politickými silami, jaké prosadili zákon o narovnání majetkových vztahů s církvemi.
    Co bylo ukradeno, musí být navráceno – pokud se spravedlivě nevyřeší ekonomická stránka problému, tak se nikdy nemůže napravit morální zlo, které kalouskovci, nečasovci, bělobrádkovci, dukovci a jim podobní způsobili.
    KR

    OdpovědětVymazat
  6. ZÁKON
    ze dne 2014,

    Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

    § 1
    Zákon č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi se zrušuje.

    § 2
    Smlouvy uzavřené podle zákona č. 428/2012 Sb. k jeho provedení a smlouvy uzavřené podle jiných zákonů k provedení zákona č. 428/2012 Sb. se zrušují.


    Předseda vlády v. r.
    Předseda poslanecké sněmovny v. r.
    Prezident v. r.


    Důvodová zpráva:
    Zákon č. 428/2012 Sb. o církevních restitucích je nemorální, nemravný a nespravedlivý, neboť:
    1. byl přijat proti vůli většiny občanů České republiky;
    2. byl přijat bez konsenzu s opozicí;
    3. byl přijat s pomocí pravomocně odsouzeného občana, který po hlasování nastoupil výkon trestu a mandát poslance získal jen z důvodu hlasování pro tento zákon;
    4. majetek a finanční náhrady mají získat i církve a náboženské společnosti, které před r. 1989 v Československu neexistovaly nebo nepůsobily;
    5. naprostá většina majetku požadovaného k navrácení podle zákona č. 428/2012 Sb. církvím nepatří, neboť jim byla odňata již reformami císaře Josefa II. v 18. století a následně po vzniku Československé republiky v r. 1918 a po obnovení ČSR v r. 1945; církve měly majetek pouze v užívání;
    6. k zákonu nebyl vydán prováděcí předpis a nebyl vydán konkrétní seznam majetku, kterého se vydání mělo týkat, s příslušným odůvodněním;
    7. smlouvy o vydávání majetku byly uzavřeny velmi nevýhodně pro stát;
    8. výplata jakýchkoliv finančních náhrad je v současné ekonomické situaci (600 000 nezaměstnaných, schodek státního rozpočtu 112 mld. Kč a vysoké zadlužení veřejných rozpočtů) pro stát naprosto neúnosná a nepřijatelná;
    9. v celé lidské historii nebyly spáchány krutější zločiny a zahubeno více lidí než ve jménu a pod vlajkou křesťanských církví;
    10. Ježíš Kristus projevoval křesťanskou lásku k bližnímu srdcem, nikoliv majetkem.

    Tento zákon však nebyl nikdy projednán.

    OdpovědětVymazat
  7. noviczech
    ...jenom mám myšlenku! Je katolická církev firma, která musí hospodařit a to se ziskem? V Německu MUSÍ každý katolík povinně platit z platu církevní daň! Povinně, tudíž pro cirkev trvalý finanční příjem! Hodně majetku zatěžuje! Kdo má dům, ví co to obnáší starostí a financí! Velkým soustem se můžeme i zahltit! Náleží služebníkům Boha stavět ke kostelům nemocnice a jiné ústavy, mají málo starostí o kostely a chrámy? Asi jsem jednoduchý a nebo spíše chci, aby mi ten krátký život dělal spíše radost než starost a těžkosti!!!

    OdpovědětVymazat
  8. Je to zlodejina. Zadny farar ani biskup v zivote nikdy nic nekoupil, nikdy nikde nevydelaval, aby si koupil kostel, nebo aby si nasetril a dal postavit kostel-chram,.... Vzdy to byly penize a prace mistnich lidi !!!! Takze knezi to ziskali otroctvim lidu, okradanim lidu,....atd. Knezim, biskupum azd nepatri NIC!!!
    dustojnik-val.veteran

    OdpovědětVymazat
  9. Ano, co si církev nakradla, např. v době TEMNA, zejména na majetku vyhnaných evangelíků, ale nejen jejich, musí být vráceno do rukou národa a státu! Přečtěte si Čechy po Bílé Hoře od Dennise, tam se dozvíte, co to tehdy byla katolická církev - okupace nacistickým Německem , koncentráky, popravy, to vše katolická církev tehdy násobně překonala a tehdy si i nakradla. Kdo komu tedy by měl vracet? Je to jako s pedofilií katolických kněží: zatloukat, zatloukat, zatloukat! Katolická církev - to je nejmocnější diktatura, jakou v Evropě a zejména u nás máme!
    A zákon o vracení církví nakradeného majetku byl schválen jen podvodem, korupcí a je na čase ty, kteří "zákon" schvalovali, pohnat k odpovědnosti! Doufám, že se té spravedlnosti jednou občané Česka dožijí!

    OdpovědětVymazat