Reklama

.

.

sobota 16. února 2019

Změna rolí – padni komu padni!

Zdeněk Hrabica
16. 2. 2019
Listovat v paměti není příjemnou procházkou historií a obracením jednotlivých listů se může stát pro člověka doslova utrpením a trápením. Zejména, když poměřujeme roli člověka ve včerejším a nynějším režimu. Zcela to platí o mnoha jednotlivcích z branže, které jsem zasvětil skoro celý svůj život, někteří se nyní na rozdíl od včerejška holedbají tituly historiků, politologů, publicistů – a přitom se z nich stali mávnutím kouzelného proutku dokonalí soudci novodobých dějin. Ani profese soudce bez taláru jim však nepřisluší, role soudce vyžaduje stanovené vzdělání, praxi v roli koncipicienta; soudce do role ustanovuje hlava státu.


Stačí připomenout, že jeden z činitelů tzv. Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček se záhy poté, kdy se osudem dostal k archivu bezpečnostních složek, pasoval do role historika, ze které nyní přešel do nové role poslance zákonodárného sboru. Nedržel se jako švec svého kopyta a kde se mu opět jenom naskytne příležitost, rozdává do všech stran svá moudra.

To, co se nepodařilo autoru Cibulkovách seznamů, tohoto muže pozvedlo do soudcovská lavice. Nejinak stejnou cestou vykročil i publicista Jan Rejžek, který z novinářské branže přešel do role strůjce televizní Katovny. Pamatuji, když přicházel do naší redakce týdeníku Světa v obrazech s glosami z populárního magazínu Melodie a my jsme mu vycházeli všemožně vstříc, jeho zájmu i zálibě. Jinak, již všemu bylo, když čas oponou trhnul, doba si přímo žadala odvážných a radikálních, flexibilních tvůrců a především expresivních autorů.

Jeden z kolegů, který po 17.listopadů 1989 vystoupil z vagonu slušného týdeníku a podílel se na obnovení rovněž napaditého týdeníku Reportér - dokázal záhy poté, kdy se stal jeho šéfredaktorem popsat osudy skvělého zpěváka Rudolfa Cortéze – a přisoudit mu roli agenta StB.

Přiložil polínko k jeho fyzické likvidaci, nikoliv k trvalému odsouzení do zapomnění. Dnes ráno na vlnách Českého rozhlasu vzdal Rudolfu Cortézovi poklonu František Ringo Čech.

Ve své době se v zemi, ve které jsem se narodil a životem procházel, objevil u nás sovětský člověk. Byl jsem laskavě požádán, abych mu byl ku pomoci. Se svou docela neznámou minulostí, avšak se skvělou perspektivou. Neobyčejný talent k přizpůsobení se s dobou, kterou žijeme. Radikální, útočný a nesmiřitelný. Hlavně vůči Rusku. Z citlivého novináře, kdysi se zvláštním posláním vysazeného na našem území, se vyvinul a vyrostl ve zcela odlišných podmínkách v nesmiřitelného karatele. Stal se téměř profesionálním žalobcem – orátorem Soudních řečí akademika A.J. Vyšinského, které tento soudní činitel pronesl jako státní žalobce v letech 1924 – 1939.

Jiný, jemu hodně podobný, se vydal hodně podobnou cestou a přestoupil ze široširých ruských řek, do řek bahnité politiky.

Jedny okouzluje, jiné pobuřuje. Odpuzuje.

Byl jsem kdysi docela nablízku ruskému básníku Jevgeniji Jevtušenkovi. V první části života jsem naslouchal jeho přednesu básní v neopakovatelné atmosféře s desetitisíci posluchači na fotbalovém stadionu v moskevských Lužnikách. Pak jsem mu tleskal za noci, jako jediný posluchač jeho poémě, když osobně vystoupil na popelnici, blízko tehdejšího pražského Slovenského domu, kde dneska stojí zdařilá Černého kinetická hlava Franze Kafky. Žeňa mi tehdy recitoval až do příjezdu volhy VB svou báseň Наследники Сталина (Následovníci Stalina). Příslušníci básníka odvezli do hotelu Paříž.

Za noci jej postihla ledvinová kolika, byl ošetřen v pražském sanatoriu SANOPZ a druhého dne měl zahajovat svou výstavu fotografií ve Staroměstké radnici. Přivedl jsem na ni dva cestovatele, Jiřího Hanzelku a Miroslava Zikmunda (nyní stoletého jubilanta). U vchodu mi kolega, nově jmenovaný do vysoké funkce v Československém svazu novinářů sdělil, že cestovatelům Hanzelkovi a Zikmundovi je z rozhodnutí jakési správy StB  přístup  striktně zakázán. V sále pak bylo veselo, můj návrh tlumočnice pro Jevtušenka byl rovněž smeten se stolu a bylo mi sděleno, že Jevtušenkovi bude z vyšší moci tlumočit „soudruh s pěti razítky“ .



Vedle velvyslance SSSR v ČSSR Lomakina se objevil i náš externí spolupracovník Světa v obrazech, Vladimír Bystrov. Pozdější zástupce Syndika, zakladatel hnutí „Oni byli první“, týkajícího se ruských emigrantů z dvacátých let XX.století a s jejich poválečnou perzekucí v ČSR sovětskými zpravodajskými jednotkami „Směrč“.

Sám jsem byl potom shora napomenut za své styky s básníky (prý Židy, což mi nebylo vůbec do té doby známo) z Pěredělkina u Moskvy (což byla sovětská spisovatelská Dobříš), kde jsem několikrát pobýval.

Psi štěkají. Karavana jde dál!

Opona padá, spadla klec!

Foto autor

18 komentářů :

  1. Odpovědi
    1. Ta vzpomínka na Rudolfa Cortéze je na místě. Možná by , tentokrát pro změnu Zwolfové měli článek přetisknout, tak čisté falsum se jen tak nevidí. Jedinou obhajobu na Cortéze jsem slyšel v rádiu od jeho ženy s tím, že nešlo vypátrat ani autora.

      Vymazat
  2. NO člověk pochopí impulzivní chování p vpádu spřátelnených vojsk. Samozřejmně jsme v té době podléhali určitému klamu. Ale žít dále v bludu to už je nad pováženou. V 68 mi bylo 15 let. A mé názory na situaci byli prostě velmi unáhlené a neadekvátní. Prostě v té době ti hrozní komunisté do nás neprali denně že Amíci nám rozbobarodvali závody na samém konci války a zablili spoustu nevinných lidí. Přitom oni stratili určitě méně než 1000 vojáků.
    No to do nás ti hrozní komunisté doopravdy necpali.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud jste nebyl roku 1968 nadšen vpádem vojsk 5 zemí VS, mohlo to docela dobře být výsledkem rozumné úvahy na základě informací, které jste měl k dispozici. Na usazení sovětských vojsk bylo co vysvětlovat nejširší veřejnosti.Nastolení normalizace a s ní spojená ztráta důvěry nejširší veřejnosti rozhodně neměla dobrou perspektivu. Pročítám paměti Otto Wichterleho a nad pitomostí tehdejšího režimu mohu jen skřípat zuby. Nikde v knížce tahle věta není, ale Wichterle měl , na rozdíl od Vasila Bilaka ,tuto zemi rád.
      V září 1968 nás zadrželi pohraničníci Polské lidové republiky. Vykládali nám, že zásah byl nutný, popisovali filmové záběry, kde kontrarevoluce střílela do lidí.Prostě hrůza. Ale na lži se dá dobře válčit, nikoli stavět stabilní společnost. Pohraničníci nás pochopitelně nezadrželi, pole bylo daleko od státní hranice pár metrů, jako vidíme dnes třeba na německé straně státní hranice s Českem.

      Vymazat
    2. Do prkýnka Šmidle, co to plácáte? Já jsem skončil školu v 70. O normalizaci mluvili komunisti, a pokud vím, tak šlo o zastavení rozvratu, se kterým máme všichni zkušenost po roce 1989. Vy Šmidle jste si zřejmě ušpinil pracky v tom chaosu a teď vás tíží svědomí. Proč se neptáte, kolik lidí ztratilo důvěru v současný režim? Když se lidi třesou strachy o zaměstnání, tak je jim důvěra nebo nedůvěra u zadnice.

      Šmidle, mohl byste tady přispívat zážitky z normalizace. Postěžujte si, že jste měl sice práci, na kterou jste stačil, ale vysněné místo ředitele nebo ministra vám zlí komunisté nedali. Jo dnes za demokracie je nouze o práci, ale o tom nesmíte mluvit, aby vás elfové od sebe nevyhodili.

      Jen pište Šmidle dál, mám příležitost se vám zasmát. Nevyčítejte mi, že jsem anonym. Nechci dávat příležitost práskačům.

      Vymazat
    3. Určeno anonymovi 9:35

      Obhajovat normalizaci je pěkné svinstvo! Jen si uvědomte, kolik lidských talentů a charakterů bylo lámáno a zlomeno, kolik lidí dostalo zákaz dál pracovat v oboru, kolik lidí raději emigrovalo a jaký lidský póvl se často dostal do vedoucích funkcí.

      Zažíval jsem to už jako dospělý člověk, mohu vám uvést mnoho příkladů k tomu, co píši. Ta doba byla jednou z nejostudnějších. Z její obhajoby se mi dělá šoufl.

      Vymazat
    4. 10:48 Meleš hovna, Hoffsteine! Když si pustíš tato slova (jestli neumíš ukrajinsky, jsou tam ruský titulky!) - https://www.youtube.com/watch?v=44PlgE1h1c4

      ... zjistíš že de facto tam shrnují základní ideje NR převedené na české reálie. Jenže na rozdíl od místních užvaněnců oni pro to něco i reálně dělají!

      A co dělá banda místních užgryndanců včetně tebe? Žvaní podle putleroffských rasozrádných notiček z Kremlu! Kdyby Putler zejtra konvertoval k islámu (a nemá k tomu podle jeho některých projevů daleko), tak první přiběhneš s koberečkem a budeš řezat makovicí o podlahu! Jsi vlastně strašně ubohej lokajík! Chceš měnit národ, ale to je lžisračka, páč jak sám tvůj šéfik David přiznal, jeho příslušníkem se může stát kdokoliv, kdo se k němu přihlásí a bude aspoň předstírat sdílené "národní hodnoty"! Ale jen rasu nikdo předstírat nedokáže, idiote! Jeden negr se o to pokoušel a upadl mu frňák! Příroda takový věci nedopouští! A esi to nevíš, jsi větší kretén než se zdálo ...

      Vymazat
  3. Co to ten bolševik blábolí? Proč bych měl, proboha, nosit glosy z Melodie do Světa v obrazech?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jedna hlavou zrzavà Rejžkova, ty jsi nejen sprostá a nevychovaná, ale i zapomnětlivá.

      Vymazat
    2. Normalizační kolaborant Rejžek zde? Na nepřátelském poli?.... :-))))

      Vymazat
    3. vyliž mi prdel, estébáku!

      Vymazat
  4. Ústav pro studium totalitních režimů by měl začít studovat liberální demokracii ty jsou jednička v oboru.

    OdpovědětVymazat
  5. Opravdu Rejžek? V.J.Horák

    OdpovědětVymazat
  6. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jdi do prdele, estébáckej anonyme!

      Vymazat
    2. Nebojte se hoši, jakmile převezmu moc, budou lŽIDavid s lŽIDvořákem zaslouženě popraveni! A speciálně u těchto dvou zdůrazním: "Před popravou mučit, mučit, mučit!"

      Vymazat
    3. To se nám tu sešel ale výkvět národa. Vy dva (14:12 a 9:05) se tou nenávistí jednou zalknete, ani nebudete mít čas někoho mučit.

      Vymazat
  7. Estébák Hrabica měl nenápadité krycí jméno Zdeněk.

    OdpovědětVymazat