Reklama

.

.

pátek 22. března 2019

20 let od zločinné agrese proti Jugoslávii (2. část)

Miroslav Pořízek
22. 3. 2019 VašeVěc
V prosinci 1991 po silné intervenci ze strany německého ministra zahraničí Genschera Evropské společenství uznalo až příliš snadno a rychle a především bez důkladné znalosti situace v tamní oblasti samostatnost Chorvatska a Slovinska. Tuto snahu podpořil i papež Jan Pavel II. Tento akt výrazně urychlil rozpad federativní Jugoslávie. 



Sjednocené Německo se po rozpadu východního bloku cítilo velmi silné a snad přímo historicky povolané k razantnímu zasahování do mezinárodní politiky. Přitom jakoby se rozpomnělo na svou temnou nacistickou minulost svou špatně skrývanou nenávisti vůči Slovanům a rozpínavostí s cílem ekonomicky podmanit východní Evropu. Stejně jako v minulosti tyto německé aktivity Evropě ani světu nic dobrého nepřinesly, což je velmi dobře patrno i v současné době v roli této země v rámci EU a NATO.

Lze jistě namítnout, že postupný rozpad Jugoslávie se očekával již v období po smrti Tita. Prakticky po celá 80. léta probíhaly v zemi procesy vedoucí k oslabování federace, celou situaci navíc komplikovala tíživá hospodářská situace, do níž země zabředla. V té době však ještě západní velmoci vyjadřovaly většinou podporu udržení federace a byly ochotny zemi poskytnout finanční i jinou pomoc. Velké změny konce 80. let v Evropě se negativně dotýkaly i Jugoslávie. Někteří osvícenější politici na Západě sice varovali před živelným rozpadem země a dobře si uvědomovali z toho vyplývající rizika, ovšem jejich hlasy zůstaly většinou nevyslyšeny. V té době ale rychle získaly zelenou síly, které vycítily šanci vyřídit si staré účty, zejména se Srby a systematicky pracovat na rozvratu jugoslávské federace. Zejména v Německu sílily snahy potrestat Srby za jejich národní hrdost a statečnost, kterou mnohokrát v minulosti prokázali a jejich schopnost bránit tvrdě svou zemi proti nepřátelům napadající zemi z různých světových stran.


V roce 1992 uvalil Západ na Srbsko a Černou Horu hospodářské sankce s cílem oslabit jejich ekonomiku a podlomit obranyschopnost. To vše pod vylhanou záminkou jako odvetu za atentát v Sarajevu, který byl připsán Srbům, ačkoliv tito s ním neměli nic společného. Šlo o provokaci ze strany muslimů. Ani toto odhalení však vyhlášené sankce již nezastavilo. Němci přiměli další západní země k podpoře všeho, co může škodit Srbům.

V roce 1994 byl zvolen prezidentem Kosova zpočátku umírněný Ibrahim Rugova. Tento muž se nejprve prezentoval jako diplomat schopný chladit horké hlavy a tlumit radikální požadavky militantních skupin. Brzy se však ukázalo, že jeho zvolení je jen taktikou. Šlo o to reagovat odmítavě na každou možnou dohodu se Srby. Tuto svoji roli Rugova splnil dokonale. I když se snažil hledat kompromisní řešení a nebyl nakloněn násilí, v rozhodujících chvílích ustupoval požadavkům kosovských radikálů. Nedokázal samozřejmě zabránit tomu, aby Kosovská osvobozenecká armáda (UČK) rozpoutala teror proti Srbům na Kosovu. Rozhořel se tak vleklý konflikt mezi jednotkami jugoslávské armády a policie a teroristy z UČK podporovanými Západem na čele s Německem. Němci si tak zopakovali svou roli z 2. světové války, kdy hitlerovci tvrdě potlačovali Srby, jelikož věděli, že patří k nejstatečnějším obráncům své vlasti.

Ústava Socialistické federativní republiky Jugoslávie z roku 1974 učinila z Kosova a Metohije takřka autonomní stát. Republiku v republice s názvem Kosovo. Například měla i ministerstvo zahraničí a obrany a mohla i přímo uzavírat smlouvy se zahraničními zeměmi. Pro Srbsko toto znamenalo, že provinční parlament mohl zablokovat rozhodnutí srbského parlamentu a tím jej do značné míry paralyzovat. V Prištině působil i vrchní soud, proti jehož rozhodnutí se nebylo možno odvolat. Albánci v Kosovu tímto získali mocné nástroje na další požadavky a stupňující se tlak na ostatní národnosti žijící na území Kosova. Šlo především o Srby, Černohorce, Gorany, Romy i etnické Turky. Většinou byli schopni za vlády Tita žít spolu v dobrých vztazích bez velkých problémů. Ty však nastaly v průběhu 70. let právě v souvislosti s novou ústavou. Útlak nealbánských obyvatel ze strany albánské většiny postupně narůstal a dosahoval takového měřítka, které nebylo možno ani v rámci tehdy ještě společné Jugoslávie ani před světem popírat. V Kosovu panovala značná korupce, od níž se odvíjelo mnoho negativního. Začalo probíhat násilné vykupování pozemků vlastněných Srby a Černohorci. Nealbánci museli trpět nemálo příkoří v podobě vypalování svých zemědělských objektů, ničení úrody, zraňování dobytka, objevovalo se i fyzické násilí, přibývalo případů znásilnění. V polovině 80. let proto zcela očekávaně žádal Spolek srbských právníků jasné kroky proti násilné činnosti kosovských Albánců. Ti ale dál pokračovali také v poškozování kulturních památek a dalších agresivních atacích vůči nealbáncům. Svým jednáním nutili jiné národnosti k opuštění Kosova. Na přelomu 80. a 90. let, zejména v souvislosti s rychlým a nelegálním uznáním Chorvatska a Slovinska, následně i Bosny a Hercegoviny, což rozpoutalo vleklý a krvavý občansko-etnicko-náboženský konflikt, nastoupili kosovští Albánci s taktikou občanské neposlušnosti. Projevilo se to v odmítání účasti ve státních institucích, školách, zdravotnictví, státních podnicích. Byly zahájeny stávky. Stávkující zcela odmítající návrat do zaměstnání byli propuštěni.

Kosovští Albánci rovněž bojkotovali poslední sčítání lidu v roce 1991. Záměr byl jasný. Zjistilo by se totiž při něm, že v Kosovu a Metohiji žije nelegálně okolo 400 tisíc Albánců. Tito nikdy neměli řádné státní občanství. Zmocnili se majetků Srbů a Černohorců vyhnaných odtud za 2. světové války. Albánci v Kosovu sami z vlastní vůle opustili všechny státní školy, včetně univerzity, jelikož pod nátlakem svých vůdců odmítali jednotné státní osnovy z Bělehradu. Kosovští Albánci v 90. letech mnohdy odmítali platit řádné daně a místo toho platili vlastní daně k udržení paralelních struktur moci, vlastního školství, zdravotnictví. UČK začala v průběhu 90. let, zejména ve druhé polovině tohoto období, stupňovat teroristickou činnost. Množily se případy zabíjení Srbů a Černohorců, ale i Albánců nesdílejících politiku násilí a lží, zabírání a ničení majetků, únosy, ničení důležitých objektů, i objektů vojenského charakteru. 18. července 1998 se do Jugoslávie z Albánie pokusila proniknout tisícičlenná skupina s množstvím zbraní a munice. Jugoslávské bezpečnostní složky ji ale včas podchytily a nenechaly vniknout do země. UČK neměla většinovou podporu civilního obyvatelstva tak si ji vynucovala násilím. Manipulovalo se s počty uprchlíků. Zveličovaly se výrazně počty uprchlíků albánských. V létě 1998 se množství členů UČK vzdalo a potvrdilo, že byli naverbováni do řad toto organizace pod silným nátlakem. Mezi pracovníky charitativních organizací byli v Kosovu odhaleni i radikální militantní muslimové, na které byl vydán zatykač. V srpnu 1998 prohlásilo vedení UČK, že přechází na gerilovou válku s cílem zachvátit celé Kosovo. Plánovalo se vyvolání všelidového povstání Albánců. Za tímto účelem měli osnovatelé této akce k dispozici desítky tun zbraní a munice dodaných ze Západu. Ve vesnici Klečka bylo v srpnu 1998 nalezeno 22 spálených těl Srbů a Černohorců, včetně žen i dětí. Podobných míst se postupně našlo více, většinou bez patřičné pozornosti západních médií. Ty zajímaly jen údajné oběti z řad kosovských Albánců. Znalec albánských poměrů P. Flieder shrnul v říjnu 1998 své poznatky o situaci na Kosovu a v Albánii ve dvou textech. Podal řadu pádných argumentů, které některým lidem přece jen více otevřeli oči tváří v tvář jednostranné protisrbské propagandě, k níž se až na výjimky připojily i české noviny a televize: 

UČK je stále více prostupována zločineckými vyvrheli, zahraničními Albánci z celé Evropy, kteří si od nezávislého Kosova slibují to, co italsko – albánská mafie už v jižní Albánii má – bezpečnou základnu, v níž ji ani nepříjemní policisté, ani soudy nemají co přikazovat. Sever Albánie ovládá několik band, které mezi sebou vedou válku, dokonce i za použití dělostřelectva. V celé zemi se denně odehrává na dvacet vražd a policie přitom nezakládá ani spis. FBI i Interpol jsou již dlouho zajedno v jednom. Albánie je pro Evropu cestou pro narkotika z Orientu na Západ. Albánští Albánci pokládají kosovské Albánce za lehce potřeštěné, fanatické a kriminální. Kosovští Albánci přezírají albánské Albánce pro jejich chudobu a chaos a pochopitelně pro jejich kriminalitu. Společná Velká Albánie nachází ohlas u některých nacionalistických politiků pouze jako přelud fantazie.

V roce 1998 se již otevřeně hovořilo o nutnosti vojenského zásahu za účelem řešení údajné hrozivé humanitární situace v Kosovu. Zejména ze strany zemí NATO byla silná snaha řešit celou situaci vojenskou cestou, jakoby tato už někde v minulosti podobný problém někde vyřešila. Zadání z vlivných vládních kruhů a sil stojících v pozadí prosadilo tento názor a otázkou se stalo jen, kdy k vojenskému zásahu skutečně dojde. Vše k tomu rychle směřovalo. Srbové byli nuceni k řadě nedůstojných ústupků, z viníků se dělali oběti a z obětí viníci. Západ se nijak netajil svou snahou, učinit ze zemí bývalé Jugoslávie svůj mocenský nástroj namířený proti Rusku. Šlo samozřejmě o ekonomické ovládnutí tohoto strategického prostoru a umístění vojenských základen. Scénář byl předem dál, bylo jej jen potřeba postupně realizovat, včetně mohutné mediální propagandy. Ta však tentokrát na mnoha místech selhala. Šířit dlouhodobě lži je skutečně nesnadné a hrozí, že budou postupně odhaleny a veřejné mínění se ostře postaví proti politice vojenské síly a demagogie.

"Tady stál náš dům, než přiletěly letadla NATO!" - jaro 1999 - srbský Alexinac

V souvislosti s událostmi v Jugoslávii roku 1999, kdy byla země pod vylhanými záminkami, v jejichž šíření hrály prim Německo, USA a Velká Británie, nelegálně barbarsky napadena vojenskou silou ničící civilní objekty, včetně škol, nemocnic a obytných domů, zabíjející civilisty a těžce poškozující infrastrukturu, je nutno shrnout několik zásadních faktů:

  • vlivné západní státy se stavěly již od počátku 90. let viditelně proti Srbům a jejich snaze udržet Jugoslávii pohromadě, jelikož jako její součást měly dobrou pozici
  • podobně jako během 2. světové války a fašistické okupace i nyní spoléhali kosovští Albánci na cizí pomoc a vyhrocovali spory proti Srbům, Velká Albánie sice nebyla ještě nahlas a otevřeně vyslovovaným cílem, ale mnozí v Kosovu s tímto projektem do budoucna najisto počítali, šlo jen o to systematicky na něm pracovat a trpělivě čekat na vhodnou dobu k otevřenému vyhlášení tohoto cíle,
  • Západ z taktických důvodů zatím podporoval vznik druhého albánského státu utvořeného na území Srbska, ovšem rozhodně ne všichni albánští obyvatelé Kosova se stavěli souhlasně ke stupňování konfliktů s již značně oslabenou zůstávající Jugoslávskou federací,
  • albánští radikálové vedení radami ze západu stále více stupňovali konfrontaci s řádnou Jugoslávskou armádou i policií, aby získali argumenty pro zásah zvenku, neustále se stavěli do rolí obětí pod řadou vylhaných sdělení, šlo o vytvoření obrazu, ze kterého mělo být jednoznačně patrno, že Srbové páchají zločiny na „mírumilovných“ Albáncích na Kosovu,
  • zločinci z Kosovské osvobozenecké armády se neštítili lhát přímo do televizních kamer a obviňovat Srby z vyhánění pokojného albánského obyvatelstva z Kosova. Oficiální sdělovací prostředky na západě zkušené v šíření tendenčních zpráv jim v tomto ohledu dobře posloužily a začaly zveličovat v obludné míře údajné vyhánění kosovských Albánců, v tom však měli většinou prsty albánští radikálové, kteří se stali miláčky západních médií i tamních politiků,
  • naprosto nehoráznou a hned na první pohled zcela neobjektivní protisrbskou propagandou nešetřila ani Česká televize, tato vysílala jednostranně zaměřené zprávy o údajných srbských zločinech v Kosovu, jedním z vrcholů lhaní ze strany ČT byly reportáže o údajném únosu a zavraždění významného kosovského politika Rugovy a útocích Srbů na Albánce,
  • ČT se neštítila vysílat lži takové intenzity, že by se za ně nemusel stydět ani sám nechvalně známý Goebbels, například údaje o počtech vyháněných Albánců 2-3 x převyšovaly celkový počet všech obyvatel Kosova!!! Údajné masové hroby Srby zavražděných kosovských Albánců nebyl schopen nikdo najít, i když se prodejní novináři snažili ze všech sil a když už se náhodou nějaký senzačně objevil, tak se později ukázalo, že nešlo o albánské oběti (za všechny tyto lži se Česká televize, jak je její zvykem samozřejmě nikdy neomluvila), podobně jako tehdejší prezident Havel, jenž s velkou oblibou hrál na protisrbskou strunu a zařadil se tak mezi válečné zločince Clintona, Blaira a nechvalně známou Albrightovou, která měla obzvláště velkou slabost pro mnohokrát usvědčené lháře a zločince z vedení Kosovské osvobozenecké armády,
  • v souvislosti s barbarskou agresí proti Jugoslávii v roce 1999 je nutno vždy připomenout i hlavní aktéry této hanebné akce, kromě prezidenta Clintona a jeho ministryně zahraničí zde sehrál svou špinavou roli i britský premiér Blair a ministr zahraničí Cook, který se zařadil mezi nejradikálnější protisrbské fanatiky podobně jako Havel. Nenávist vůči Srbům z něj přímo sálala. A nelze opomenout ani tehdejší německou vládu stavějící se věrně po bok svých spojenců z Velké Británie a USA, zde patřili k nejaktivnějším činitelům harašícím zbraněmi proti Jugoslávii ministr zahraničí Fischer a ministr obrany. Tehdejší rudozelená koalice v Německu se svým radikálně zaujatým postojem proti Jugoslávii vycházejícím ze silně zkreslených údajů zařadila mezi hlavní porušovatele mezinárodního práva, však ji také občané v SRN tvrdě kritizovali a prokázali více rozumu než celá vláda dohromady. V galerii válečných štváčů a zločinců pak nesmí scházet ani tehdejší šéf NATO Solana a někteří čeští politici na čele s prezidentem Havlem,
  • v roce 1999 byla u moci ve většině zemí EU sociální demokracie, její přístup k hrubému porušení mezinárodního práva ve věci agrese proti Jugoslávie se nesl ve znamení velmi odpudivé směsice diletantismu, nerespektování faktů, hrubých přečinů proti míru a poklonkování zájmům USA a tamního vojensko průmyslového komplexu, některým voličům sociální demokracie to na druhou stranu otevřelo oči a konečně procitli do tvrdé reality,
  • vojenská agrese vůči Jugoslávii silně aktivizovala veřejné mínění v celé Evropě, které se v drtivé většině postavilo odmítavě vůči této politice síly, stejně jako mírové hnutí, odpor veřejnosti byl tak silný, že si vynutil nejen změnu radikálních postojů některých politiků a jim sloužících novinářů, ale také vlnu solidarity s lidem Jugoslávie. Lidé jasně dali najevo, že lží a harašení zbraněmi už mají plné zuby a nenechají se donekonečna ohlupovat svými zkorumpovanými politiky a vlivnými osobami napojenými na zbrojní byznys, nemluvě o novinářích věrně sloužících za peníze průhledným zájmům vlivných kruhů na úkor služby pravdě.

Jaro 1999 - Jugoslávie bombardovaná letouny NATO

22 komentářů :

  1. Ono, těch zločinců je víc....

    https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Coze-Stare-VIDEO-Vaclava-Klause-st-obiha-internetem-Jde-o-listopad-89-574952

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Srbského národního hrdinu, Velkého Slovana a Člověka s velkým Č Radovana Karadžiče odsoudil západní zločinecký tribunál na doživotí!
      Radovan Karadžič, profesí psychiatr, pochází ze slavného rodu Karadžičů, který dal srbskému národu hned několik velkých osobností! Vuk Karadžić, kodifikátor srbského jazyka, který vytvořil současnou srbskou cyrilici, jíž se na jeho počest dodnes říká „vukovice“, nebo vojevůdce Šujo Karadžić, hrdina osvobozovací války proti Turkům.
      Uvězněním Karadžiče kriminální struktury západu zaútočily přímo na srdce všech Slovanů! Je nejvyšší čas, aby se Slované postavili na nohy, napřímili své ohnuté hřbety, spojili se v Panslovanské unii a rozdrtili své nepřátele!
      Zlomení vazu Jugoslávii znamenalo posunutí islámské invaze k hranicím Maďarska. Na Maďarsko je v současnosti vyvíjen stejný tlak jako na bývalou Jugoslávii. Pokud se podaří zločineckým strukturám západu porazit i Maďarsko, otevře se přímá cesta ke genocidě Česka! Od genocidy nás ochrání pouze přímá angažovanost Ruska do evropské politiky. Není žádná jiná síla, která by nás od genocidy a rozvratu ochránila!

      https://cz.sputniknews.com/svet/201903229489319-radova-karadzic-jugoslavie-tribunal/

      Vymazat
    2. 9:24 Z toho si nic nedělej, nosatce nezměníš! Stejným či podobným způsobem se zbavili i hrdiny ukrajinského národa, který stmelil ukrajinský lid proti agresivní rusifikaci - pana Stěpana Bandery. A to jen proto že díky němu si Ukrajinci konečně uvědomili svůj status prastarého dějinného národa a svých práv na řízení svých věcí veřejných, práva na své území, jazyk, svébytnou kulturu a právo na její čistotu. Největší nebezpečí pro Ukrajince dodnes hrozí stejně jako vždy v minulosti hrozilo od Ruska, které infiltrovalo tamní společenství už kdysi v dávné minulosti a rozkládá ho nejen z vnějšku, ale i zevnitř!I proto musel zemřít a dokonce zákeřně - bez soudu!

      Vymazat
  2. Věčná škoda, že balkánská řeznice ani další zdejší militantní šiřitelé "humanity" podobného ražení na webové stránky VašeVěc či Nová republika nezavítají.
    Ne, že by se měli dovědět cos překvapivého, ale alespoň by lépe věděli, že i my víme ...
    A škoda, že se žádný z nás neodhodlal k tomu, aby na ty darebáky podal trestní oznámení pro hrubé porušení zásad mezinárodního práva, což je trestné i u nás. Nebo ne?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    2. 17.01 - prozatím si přikládejte studené obklady než Vás vezmou do Bohnic

      Vymazat
    3. Přišel jsi na šichtu, chudáku ?! (17:01)

      Opakovaně tady tapetuješ tvé protiruské blitky,
      rusky neumíš a v současném Rusku jsi určitě nebyl.
      Co ti Rusko udělalo,
      ukradlo ti snad Krym,nebo tě někdo nutí,
      aby jsi lezl do zadku Putinovi,
      když máš jiného páníčka, kterému lížeš boty ?!

      V článku zmíněný T.Blair, je prolhaná pokrytecká
      osoba a zločinec,což ale vůbec nevadí našemu panu
      prezidentovi, který při návštěvě u královny prohlásil,
      že je to jeho dobrý přítel...
      (viz youtube z ceremonie u Alžběty..)
      Při setkání v Lánech, kam jej prezident pozval,
      si jistě notovali, jak se to všechno s rozbitím tehdejší Jugoslávie povedlo...

      Vymazat
  3. Fašisté bombardovali Srbsko , kdo se na tom podílel, do pekel !!!

    OdpovědětVymazat
  4. Ke vzpomínce na zločinné bombardování Jugoslávie, je nutné připomenout skutečnost, že první pokus o rozpoutání války proběhl rozdělením Československa, když Němci vyzvali a pak podporovali a první uznali samostatné Slovensko v naději, že dojde k válečnému konfliktu. Nepovedlo se to a proto se Německo zaměřilo na Jugoslávii, tehdy už bez Tita a Němci začali podporovat své spojence, kteří s fašistickým Německem spolupracovali v době Druhé světové války. To samé se dělo i v případě Slovenska, kdy Němci nezapomenuli na Druhou světovou válku a rozbití Československa, před jejím začátkem. Na to vsadili i v devadesátých letech, aby došlo k válečným konfliktům ve střední Evropě, U nás jim to nevyšlo, ale v Jugoslavii jim to vyšlo a těží z toho do dnešních dnů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je zaújmavá poznámka pane A17:09. Skutočne úloha a pôsobenie Vladimíra Mečiara by bez podpory zo zahraničia nemalo žiaden význam. Bez nich by si mohol Vladimír Mečiar s ústavou druhého Slovenského štátu tak akurát vytrieť ten svoj velký tučný zadok a vlajku Slovenskej republiky by mohol používať tak akurát ako osušku. Do riti by si tak mohol ešte strčiť aj štátny znak druhého Slovenského štátu pričom by si mohol vesele spievať že: "nad tatrou sa blýská...!". Z mojej strany som chcel prispieť aspoň bojkotom frašky zvanej ako slobodné demokratické volby na Slovensku, keď už sme všetci mlčky nato pozerali. Aspoň tolko že som svojím hlasom nedal punc legálnosti tomu protištátnemu konaniu tohto mazaného Slovenského právnika. Totižto: "Kto volil na Slovensku HZDS s Mečiarom a SNS so Slotom, volil samostatné Slovensko, ktoré tým pádom malo platnosť referenda o rozbití Československa". Žiadne referendum teda ani nečakajte, zbytočne strácate čas.Môj profil Ukrofil.

      Vymazat
  5. Vítěz a silnější přepisuje dějepis. Herrmann Göring

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dnes žádný vítěz nebude , jen poražení! to nemusím byt Göring !!!

      Vymazat
  6. Ten kokot (=autor clanku) pro jistotu nepise, ze Srbove provadeli etnicke cistky mezi civilnim obyvatelstvem a tak pravem dostal v techto dnech Radovan Karadzic dozivotni trest.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ad 18:56 - Jsi čistý blbec. Etnické čistky se vedly proti Srbům!!!

      V Bosně je vyvražďovali muslimové. Jen v Sarajevu "zmizelo" přes 7.000 Srbů.

      Z Chorvatska bylo během operace Oluja koncem léta 1999 vyhnáno přes 250.000 Srnů,

      z Kosova bylo vyhnáno postupně přes 500.000 (300.000 před válkou během 70.-90. let a dalších 250.000 v červnu 1999).

      Tak nelži a zalez.

      Soud pro bývalou Jugoslávii v Haagu (ICTY) je čistá protisrbská propagandistická instituce. Výsledek jejich "spravedlnosti" je např. tento:
      Srbové odsouzeni na 1400,5 let
      Chorvaté na 294 roky,
      Albánci na 13 let,
      Makedonci na 12 let,
      bosenští muslimové na 12 let.

      Je to klokaní soud, který skáče jen po tvrzeních obžaloby, výroky a důkazy obhajoby přeskakuje.

      Vymazat
    2. Vážený Kokot=autor diskusneho príspevku A18:56! Použijem Tvoje propagandistické kecy, ktoré si tu pred časom vyblil a ktorými si komentoval etnické čistky Ukrajinskej chunty vedené voči vlastnému obyvatelstvu: tam kde mohli vládne jednotky zjednať poriadok a bez hrozieb humanitného bombardovania zo strany západu, zasiahnuť voči separatistom: v Čiernej Hore a v Macedónii, k žiadnym problémom po ráznom a rozhodnom vojenskom zásahu už so separatistami nedochádzalo. Tak tu s prepáčením nes...er a vezmi si predpísané prášky proti rozpoltenosti osobnosti, ktoré ti na psychiatrii predpísali. Môj profil Ukrofil.

      Vymazat
    3. Chorvatští ustašovci dokonce otevřeli koncentrák který tam byl za 2 sv a s lidmi dělali to samé co náckové.

      Vymazat
    4. 22:35 Klídek, tady šlo v drtivé většině o Stoddardem definované rudé podlidi!*)

      *)Americký novinář a filosof Lothrop Stoddard když popisoval situaci v Rusku po svržení cara, definoval tamní obyvatele jako spodinu, kterou označil za nejvíce zdegenerované lidi na Zemi, a to v knize "Revolta proti civilizaci: hrozba podčlověka" (1922) - https://cdn.counter-currents.com/wp-content/uploads/2011/11/revolt_against_civilization.jpg

      Označil tamní typ podřadného člověka, jehož existence nedosahuje na kritéria adaptability zavedená nerovnostářským společenským řádem jako Podčlověka. A fašismus je reakcí nerovnostářské společnosti proti násilí těchto podlidí, usilujících o její zničení násilnou revolucí! A protože jak napsal novinář a historik Lothrop Stoddard, podlidé budou vždy proti řádu přirozené, tedy nerovnostářské společnosti povstávat, tak etablovaná společnost se proti nim vždy bude bránit až do krajnosti! - http://www.stjoseph.cz/pojem-fasismu/

      Vymazat
    5. Admine, smažte prosím kreténa 7:53

      Vymazat
    6. Oprava: kreténa z 20:28 samozřejmě ... tomu ze 7:53 se naopak omlouvám a děkuji za rozšíření svých vcelku úzkých obzorů! Nic jsem o to dříve netušil! Komoušský sračkomleči mi natlačili do uší cancy že prej toho podčlověka" vymyslel osobně pan Hitler! Debilové jedni prolhaný ...

      Vymazat
  7. Autor výblitku v 17:01 je důkazem toho, že existují lidé, kteří se pohybují volně mezi námi, i když by dávno patřili do zařízení, která se na tak vážné diagnózy specializují.Jsou okolí opravdu nebezpeční svou agresivitou a vypatlaným mozkem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to provokatér, tak sa tým netrápte pane A19:44. Pre Vás to môže byť fenomén stránok N.R. nejakého chorého mozgu. Nakolko ho dobre poznám, neargumentujem, pretože je to zbytočné. Buď ho jednoducho pošlem jeho šéfovi pornohercovi Jandovi do pr...dele, nech tam zalezie zpäť, alebo mu vmetiem do tváre jeho predchádzajúce choromyselné schizofrénické výblitky, tak ako som to urobil tam vyššie. Μôj profil Ukrofil.

      Vymazat
  8. Na
    www.svobodny-vysilac.cz
    najdete rozhovor na téma Jugoslávie s režisérem
    Mgr.Václavem Dvořákem

    OdpovědětVymazat