Reklama

.

.

pondělí 18. března 2019

O českém národě (kapitola 2.) - O obraně, kultivaci, zneužívání a hubení jazyků

Mojmír Grygar
Mojmír Grygar
18. 2. 2019
Čtenářům Nové rpeubliky dnes předkládáme volné pokračování úvah dr. Mojmíra Grygara o českém národě, jeho původu, kultuře, historii a jazyku. Předchozí text byl  Novou republikou uveřejněn dne 28. 2. 2019 pod názvem "Národ - výmysl, nebo skutečnost". (ZDE)




Český jazyk je nejdůležitější a nejdrahocennější zůstatek z minulosti, jedině on drží a udrží českou národnost i svobodu.
František Palacký (1822)

1. Jazyk a etnický původ patří k přírodním složkám národa, jež v dobách, o nichž máme jen kusé a zprostředkované informace, vytvářely základní rozdíly mezi různými skupinami lidí. Původně jazyk označoval národ; jazyky byly národy. Popírat jazyk jako elementární složku národa znamená přehlížet jeho nejstarší a nejvýraznější rozlišující vlastnost a zvláštnost. Dušan Třeštík, podobně jako Petr Pithart nebo Jiří Přibáň, odmítá Jungmannovo jazykové pojetí národa a pronáší tuto postmoderní pravdu: „Jsme Češi proto, že jsme občany České republiky, a ne proto, že mluvíme česky. Pak je ovšem Čechem každý Rom nebo i Číňan, který má český pas.“ (Češi a dějiny v postmoderním očistci, 2003, 218.) Tato slova prozrazují, že se u nás již dlouho před masivní invazí uprchlíků z desítek azijských a afrických zemí našli ideologové, kteří předvídali nutnost nahradit národnost vázanou na češtinu a kulturní zvláštnosti našeho prostředí občanstvím jako právní kategorií nadřazenou národnosti. Kdo nevyznává tento názor, bývá prohlášen za nacionalistu a xenofoba. Dnes zjišťujeme nepříjemnou skutečnost, že tomuto dobovému trendu podlehli i tvůrci naší ústavy – v základním kodexu České republiky se pojem český národ vůbec nevyskytuje. Píše se tam jen o obyvatelích Čech, Moravy a Slezska; autoři ústavy nemohli předvídat, že pozdější krajské zřízení zemské dělení státu zruší, ústava tedy pracuje s geografickými pojmy, které již neplatí: rozdělení země na kraje úmyslně nerespektuje historické hranice Čech, Moravy a Slezska. (Působila tu obava z moravského nebo slezského nacionalismu?) Masaryk ve studii Problém malého národa (1905) klade důraz na to, že vedle státního práva je třeba mluvit také o „právu národním“. Jeho požadavek, aby „se štvaní proti národu trestalo zákonem“ dnešní postmoderní právníky a ideology zřejmě neznepokojí. Existuje sice zákon, který postihuje hanění lidí jiných národů, ale nejde ani tak o samy nepřípustné názory, jako o jejich uvádění ve skutek. Samo vyjádření názoru nebývá vždy trestní. I tu přijetí a výklad zákona podléhá místním okolnostem. Například ve Spojených státech panuje tolerance vůči otevřené propagaci nacismu – v Evropě je to však trestné. V zemích, kde je pojetí národa podřízeno státní ideji nebo principu monarchie, nemohou vzniknout zákony k ochraně národa, jaké se uplatňují třeba v Polsku, v Maďarsku a zejména na Ukrajině. Dnešní ukrajinská politika, vzešlá z kouře pneumatik a výstřelů na Majdanu 2014, má na svém štítě ostrý nacionalistický kurs namířený proti Rusku. Dobře si pamatuji, jak na mezinárodním setkání slavistů–jazykovědců v Amsterodamu v sedmdesátých letech skupina Ukrajinců znenadání přerušila jednání, aby výkřiky a rozhazováním plakátů manifestovala proti omezování ukrajinštiny v SSSR. Protestující uváděli jako důkaz akademický ukrajinský slovník, který mnohá ukrajinská slova nahrazuje ruskými a jiná zase odsouvá jako zastaralá nebo regionální. Tehdy jsem se dozvěděl, že protestující přijeli z Kanady, kam většina z nich uprchla po válce před trestem za účast v jednotkách SS. Úsilí dnešní ukrajinské vlády vymýtit ruštinu z veřejného prostoru je nemožné, vezmeme-li v úvahu tzv. suržyk, přechodnou zónu mezi těmito jazyky, a skutečnost, že většina občanů má ruštinu jako mateřský nebo dorozumívací jazyk. (Do této početné skupiny patří i herec Vladimír Zelenský, který právě kandiduje na prezidenta.) Právě tak nelze přehlédnout, že ruštinou se domlouvá přes 40 % obyvatel (17 % Rusů, 15 % Ukrajinců a 10 % občanů jiných národností), a proto je pochopitelné, že se nový školní zákon, jehož cílem je ukrajinizovat menšiny, setkal s nevůlí a protesty. Těsné historické vztahy, které ruštinu a ukrajinštinu spojují, nelze přetnout sekerou zákonů, ani výzvou, aby se Rusové stali Ukrajinci – tento pozoruhodný apel jsme slyšeli během Majdanu; doprovázelo je tvrzení, že výměnou národnosti se Rusové rázem přesunou ze zaostalého Východu na evropský Západ. (U nás to tehdy tvrdil také pan Mitrofanov a další rusofobové.) Spisovatel Gogol, pocházející ze starého ukrajinského kozáckého rodu, psal rusky – budou ho proto ukrajinští vlastenci odsuzovat jako zrádce? Obsazení Krymu a povstání v Donbasu nebylo příčinou dnešního napětí, ale důsledkem toho, že Rusové na poloostrově a na hranicích mateřské země, kde tvoří kompaktní ruské území, nechtěli být vystaveni ukrajinizaci, útokům podněcovaným rehabilitovanými příslušníky dobrovolnických oddílů SS. Této vyhrocené otázce vztahu mezi jazykem a národem, vymykající se evropským poměrům, jsem věnoval pozornost i proto, že se jí Přibáň s Hvížďalou a další historikové a ideologové záměrně vyhýbají – nemohli by pak s takovým zápalem tvrdit, že kategorie národa založená na jazyce je již překonána. Jak by asi tito znalci komentovali Porošenkovo volební heslo „armáda – víra – jazyk“? Byli by s to vysvětlit, kdo obranu a kultivaci mateřštiny zneužívá k šíření nenávisti k jiným národům a často právě k těm nejbližším? Dokáží rozlišit pozitivní národní vědomí, pro které má čeština pěkné slovo vlastenectví, od šovinismu? St. K. Neumann v jednom článku po válce použil výraz „strašný nacionalismus“; Karla Čapka to zarazilo, protože slovo nacionalismus znamenalo pro něho totéž jako vlastenectví. Dnes slovo nacionalismus získalo převážně negativní významové zabarvení. Tak je také devalvuje Ernest Gellner vydávající se za znalce národnostní otázky – není jím, protože není s to pochopit proměnlivou dialektiku národního vědomí a citu. (Byl jsem překvapen, když v diskusi před prezidentskými volbami v roce 2013 paní Illnerová, fyzioložka, kritizovala jednoho Zemanova stoupence za to, že se prý vrací k nežádoucímu a překonanému nacionalismu – ale ani on, účastník bojů za války, ani ostře napadaný Edvard Beneš nebyli nacionalisty v negativním slova smyslu, ale obhájci národních práv.

2. Malé národy žijící v těsné blízkosti velikých národů mají s obranou jazyka palčivé zkušenosti. Český národ měl štěstí, že mohl přijímat křesťanství a jeho kulturu také v srozumitelné saroslovanštině, že český stát si zachoval i v univerzální francké a německé říši samostatnost a že ve 14. a 15. století hrál v Evropě významnou roli právě dík svému vlastnímu pojetí křesťanství a papežství. Mnohem hůře na tom byly jiné jazyky a etnické skupiny, například okcitánština a bretonština ve Francii, velština a irština v Anglii a desítky dalších jazyků, které zmizely pod náporem mocných kolonizátorů. Odstrašujícím příkladem je osud indiánských jazyků v Americe nebo jazyk domorodců na Havajských ostrovech. Kdo z obdivovatelů americké demokracie by se dnes zabýval násilnou kolonizací souostroví, které je vzdáleno od Washingtonu dobrých 7 000 km? Kdo by připomínal dobu, kdy bílí kolonisté zakázali zdecimovaným domorodcům hovořit svým jazykem a vnutili jim angličtinu? Kdo by ronil krokodýlí slzy nad dohasínající havajštinou? A přece se přednedávnem našli lidé, kteří se pokoušejí bezmála mrtvý jazyk oživit. Také pokusy vzkřísit indiánské jazyky získávají v poslední době veřejnou podporu; jazykovědci se dokonce snaží vzkřísit jazyk Wampanoagů, původních obyvatelů Massachusets; jejich snaha není marná, protože mohou vycházet z překladu bible pořízeném v 17. století. Jazyky, právě tak jako jejich národy, nepatří do pověstné jámy dějin. Právě naopak, stávají se společným majetkem kulturního lidstva a právem se na ně vztahuje ochrana, ne nepodobná ochraně ohrožených živočišných a rostlinných druhů.

Je pochopitelné, že autoři hlásající, ne-li zánik národů, tak aspoň jejich soumrak, nebudou se zbývat obranou jazyků, jejichž ohrožení brali lidé jako útok na základní pilíř své existenci. Neudivuje proto, že Přibáň s Hvížďalou nevěnovali pozornost obranám českého jazyka, které se od dob Kutnohorského dekretu (1409) objevovaly pokaždé, kdy se nad českým národem začala seskupovat temná mračna. neměly jen literární a politický význam, ale také vedly k přejetí právních dokumentů, zákonů. V mnoha případech nešlo jen o odborné nebo historické pojednání (Blahoslav, Balbin, Pešin, Jungmann), ale také o právní dokumenty. Nevím, proč Přibáň neuznal za vhodné připomenout například jazykové zákony z roku 1609 a 1615, které v Čechách a na Moravě udělily češtině výsadní právo.

2. Proti jazykovému vymezení národa vystoupil Jan Patočka v roce 1939, kdy se octly ve hře základní hodnoty českých dějin. Vyjádřil tehdy lítost, že se neprosadilo řešení jazykové otázky v Čechách, jaké v roce 1818 navrhl Bernard Bolzano, kazatel a vědec italského původu. Přimlouval se za to, aby se obyvatelé Českých zemí sjednotili zemským, nikoliv jazykovým vlastenectvím. V situaci, kdy se v celém Rakousku prosazovala němčina jako jediný státní jazyk a kdy tato politika nebyla motivována nacionalisty, ale protagonisty státního centralismu, zemský (böhmisch) patriotismus by neměl nejmenší naději na úspěch: kdo by přiměl Němce, aby přiznali češtině rovnoprávné postavení? Patočkovo tvrzení, že „Jungmann a jeho druhové obětovali zemské vlastenectví jazykovému nacionalismu“ (Dilema v našem národním programu. 1990, 218) se stalo stereotypem, který již třetí desetiletí opakují lidé významní i nicotní, schopní i břídilové, čestní i pokrytci, které sametová revoluce vynesla na scénu, do kuloárů i za kulisy rychle se valícího času. Některé stereotypy by mohly získat na trhu historických marností a hanebností mimořádnou cenu. Platí to například o srovnání Čechů s „pacholky osvobozenými činem shora“, kteří „propásli příležitost vybojovat si dostatečně samostatným rozhodnutím svou svobodu“. O Benešovi se Patočka vyjádřil jako o „slabém člověku, dobrém jako sekretář, jinak nic.“ Když bylo na prezidenta po Mnichovu „vloženo rozhodování o budoucím morálním profiliu českého národa – musel rozhodnout, a rozhodl se pro malost“. Podle Patočky Beneš měl diktát odmítnout a volit střetnutí s několikanásobní převahou wehrmachtu (na severu čekaly také polské a na jihu maďarské jednotky). Beneš přebíral odpovědnost ne za obranu, ale za přežití národa. Hitler se se svým záměrem „vytrhnout slovanský trn z boku německého prostoru“ nikdy netajil, a nacisté, horlivě podporovaní německými šovinisty v českém a moravském pohraničí, se inspirovali pangermánskými ideology 19. století (Lagarde, Mommsen), kteří usilovali o očistu germánského prostoru od méněcenných slovanských národů. V Polabí se jim to již podařilo. Patočka nemohl vědět, že Goebbels si do deníku poznamenal, že Beneš zřejmě nevyjde Němcům vstříc a nepůjde do války, která by jim konečně umožnila radikálně řešit tu zpropadenou českou otázku. Zamyslel se již někdo nad tím, jaká úloha by přitom připadla sudetským Němcům při tomto řešení? Od naplánované likvidace český národ zachránila – válka. Hitler odložil germanizaci Čech a Moravy až po vítězství a žádal, aby heslo „všechna kola se točí pro válku“ platilo i pro český průmysl a zemědělství. Na druhé straně však německý tisk ani po Mnichovu nepřestával šířit lži o násilí, kterého se na sudetských soukmenovcích dopouštěli Češi. Tyto zprávy se setkávaly v Anglii a ve Francii s velkou odezvou – vidíte, s těmi Čechy se nedá jednat v rukavičkách! Benešovi kritici, kteří vytahují silnou kartu národní cti, snadno připouští, že by to bolelo (Karel Schwarzenberg nevyloučil, že by byla Praha arci trochu poničena), ale že by ty ztráty stály za to – národ otroků by se stal národem svobodných lidí. Lidé, kteří dávají přednost dvojjazyčnému, německo-českému „zemskému vlastenectví“ si samozřejmě zatarasili cestu k pochopení českého národního obrození, jehož začátek spadá do doby, kdy český národ tvořil ve velké většině nevzdělaný venkovský lid. Dobrovského pochyby o možnosti povznést češtinu na úroveň jazyků vyspělých evropských národů vycházely z konstatování daného stavu: jaký smysl má úsilí o obnovu českého literárního jazyka, když Češi nemají žádné vzdělance, kteří by jej mohli používat? Proti této logické námitce Jungamann namítal, že nemůžeme vycházet z toho, co je, ale z toho, co má být. Tak došlo k tomu, co Emil Filla ve svých buchenwaldských zápiscích nazval zázrakem – během několika generací se učencům, literátům, básníkům i prostým vesnickým vlastencům podařilo překlenout období dvou set let úpadku, kdy čeština vykázaná z oblastí vyšší kultury přežívala jen jako hovorová řeč nesvobodných lidových vrstev.

Péče o češtinu byla u obrozenců nerozlučně spojena se znalostí cizích jazyků. Uvědomovali si nutnost zpřístupnit českému čtenáři kulturní bohatství nejen německé, ale i ruské a polské, francouzské, anglické, italské, španělské literatury. Zjistíme-li, kolik jazyků ovládal Jungmann, Palacký, Čelakovský nebo Mácha, uvědomíme si, jak je dnešní česká veřejnost, přestože se pyšní svým postavením v Evropě a ve světě, jazykově zaostalá – nejeden vzdělanec nebo člověk, který se za vzdělance vydává, se spokojí znalostí angličtiny, navíc podstatně zjednodušené. Znalost angličtiny, byť povrchní, brání přitom některým lidem učit se jiným jazykům. Proto jim nedochází smysl Masarykova výroku – kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. V této souvislosti stojí za zmínku připomenout, že Jungmann překládal z němčiny, angličtiny, francouzštiny, ale ovládal také ruštinu, polštinu, italštinu, španělštinu a v piaristickém gymnasiu si osvojil latinu (nábožná matka z něho chtěla mít kněze). Také Palackého znalost jazyků byla obdivuhodná, dík mimořádné paměti se například během několika měsíců naučil maďarsky, jeho učitelem byl důstojník, s Palackým se domlouval pomocí latiny. Vzpomíná-li se dnes Čelakovský, málokdy se dovíme, že kromě dokonalé znalosti němčiny a ruštiny byl také vynikajícím latinářem – čtyři roky se zabýval překladem dvanácti knih díla svatého Augustina De civitate Dei (O městě božím).


32 komentářů :

  1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radosto, Radosto, jsi úplně mimo, všechno se ti v hlavě pomotalo, už toho psaní blbostí nech a začni se věnovat nějaké fyzické práci.
      Fyzická práce tvému mozku umožní regeneraci a odpočinek, my tady na NR si také od tebe odpočineme.

      Vymazat
    2. Problemum s ceskym jazykem velmi prispeli EXperti z Ustavu pro Jazyk Cesky, castym stupidnim menenim pravidel az do uplneho chaosu. Aby se dockali pochvaly a ukazali ze si vyhozene penize v podobe jejich platu tito "akademici" plne zaslouzi...

      Vymazat
  2. Západní "civilizace" zabíjí bombami a raketami civilisty a zejména s oblibou děti po milionech, hrdinným vrahům staví pomníky a občané NATO oslavují jejich udatnost. Ale nedej bože, že někdo, kdo tuto křesťanskou lásku masakrovat přežije a zabije ze vzteku nějakého zápaďáka. Tak to je terorista!
    A čeština, abych nebyl mimo téma? Tu nám po vyrabování země a kultury Habsburskou monarchií, Vatikánem a Švédy v době Temna zachránil český venkov. Tam kvetla čeština přes úpornou germanizaci dál a z venkova se pak zrodila i nová česká inteligence. - Ne, to nebyla pseudointelektuální "pražská kavárna" kolaborantů diktatury kapitálu jako dnes! A tak trochu cukru na podráždění nacistického omladiny u nás: Jací byli komunisté, červení nebo rudí? - Poddám se! - ZLATÍ! ASPOŇ V POROVNÁNÍ SE SOUČASNÝMI POLITRUKY z Malé Strany a dalších WC. A teď asi nejvíce naštvu nácky, raději už volejte RZ!
    Nebyl jsem a nejsem rudý dědek, jen jsem si zatím nenechal vykrást mozek, neklaním se sorošům ani českým politickým hochštaplerům, sluhům diktatury kapitálu, dobře vidím i slyším! A umím číst, nejsem cynik ani sadista, ba dokonce jsem sexuálně správě orientován, ženám vzdávám úctu a zdvořilost, která jim náleží, manželství a rodinu považuji za svaté, ač nejsem křtěn!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rudocancy! Co se Habsburského soustátí týče, to bylo zcela legitimním nástupcem Svaté říše římské. Od obou říší jste dostali šanci stát se ze západoasijských divochů civilizovanými Evropany, kterou jste ovšem nevyužili! A tak jako se Kosovo odtrhlo od azbuckého Titova Srbska, aby skončilo v náručí ještě primitivnější Albánie, tak se Čecháčkovo odtrhnulo od demokratického Rakousko-Uherska, aby skončilo přesunem do ruských stepí! Historie lenivého, příživnického pronároda se stále dokola opakuje: etapu lžidemokracie vystřídá diktatura lapkovské lůzy, která se následně připojí k zacinkání klíči – až zase všechno nakradené prožere. A každých dvacet let plive na tu lůzu předchozí a nostalgicky vzpomíná na tu lůzu předpředchozí. Rakovinový nádor husitsko-bolševické loupeživé, rusofilské, protievropské, zamindrákované, pomlouvačné a lumpenproletářské lůzy a zhoubného, kainovsky loupeživého kolektivizmu se sama od sebe nevyléčí a vnější zásah může přijít paradoxně jedině z Ruska - přesunem tupého a kolaborantského čecháčkostánu za Ural, kam dávno patří, a osídlením kotliny Novými Rusy nebo z Ruska a Německa vypuzenými muslimy! A přitom i Švajc nám moh koukat na záda, kdyby došlo k odsunu čechomužiků do Bosny podle původního plánu Všeněmců, kteří v tom směru tlačili na jejich císařské Výsosti Franze Josefa I. a Wilhelma II.! Viz slova pana říšského kancléře Bethmanna-Hollwega: "Tato válka (rozuměj WWI.) jest vedena aby byl zničen živel slovanský v Rakousku!" Slovanští čecháčkové si ani ten svůj nudlovitej pidistát sami nevybojovali, ale vysomrovali na západních velmocech a stejným způsobem o něj přišli. Kdo se ani nepokusí ubránit sám, musí po zbytek života platit výpalné "osvoboditelům". Čecháčkové se musí na někoho vymluvit!

      Vymazat
  3. Přátelé, pokud si chcete udělat přesnou představu, jak bude vypadat český národ za dvacet let, nepřehlédněte toto:

    https://prima.iprima.cz/prostreno/prostreno-xix-41

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je samozřejmě zkreslená představa. Ve skutečnosti se armáda černochů a muslimů česky učit nebude.

      Vymazat
    2. 19:33 Jo to už je drzost ani jeden Čech a o to liberálnímu hnusu jde.

      Vymazat
  4. Postupné "upozaďování" českého jazyka a jeho následné vytěsňování spolu s přepisováním našich dějin,narušení vazeb rodinného ukotvení podporováním LGTB a všech souvisejících zhovadilostí ,debilizace základního školství,úplné zničení učňovského školství, postupné ničení středního a vysokého technického školství, výrazná podpora netechnických oborů a jejich jednosměrná ideologizace, to vše jsou mimo jiné základní kroky k "vykořenění" českého národa,k jeho postupnému rozpuštění do "Evropského prostoru".
    A většina "našich" politických šmejdů na tom proti svému národu pilně a usilovně pracuje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Například takový Pavel Zemánek. Nyní si říká Petr Fiala a vylučuje z ODS každého, kdo mu to připomene.

      Vymazat
    2. 19.54-Mluvíte mi z duše.Učňovské školství je zcela zdevastované, nejsou řemeslníci a nebudou.Ŕemesla dle humanistů a neziskovek nahradí robotičtí humanoidi.Středoškolští a vysokoškolští absolventi, převážně studují humanitární vědy, které jistě nejlépe uplatní v neziskových a genderových organizacích.Technické zaměření oborů a škol jsou v likvidaci a zkomírají.Tato etapa technické likvidace vzdělanosti, technického myšlení, citu a vlastního umu národa, se úspěšně povedla.Pirát Bartoš v jednom diskuzním pořadu prohlásil, že technické obory v budoucnu nebudou již potřeba a nahradí je roboti.Mladí si podřezávají větev pod sebou, pokud zcela podlehnou systému, ten je pohltí a jako národ rozmělní do tzv. zvráceného anglosaského Západu a možná jako 15. spolková země 4.říše!

      Vymazat
    3. Anonymní18. března 2019 20:21
      Také mi mluvíte z duše. Naše země se vyznačovala technickou vzdělaností a průmyslovým zaměřením. V tom jsme se řadili ke špičce národů.
      Potom, co nás naši politici zapojili do liberální globalizace, jsme přijali, že technické obory bude zajišťovat pro všechny Čína a my tomu nebudeme žádným způsobem (daně, investice a možná i ta technická vzdělanost) bránit. Čím se budeme živit, když jsme zlikvidovali i zemědělskou výrobu, která byla nejspíš předána Polsku?
      Babiš naznačuje, že budeme tvůrci nových technologií. Zní to hezky, ale bez technického zázemí, to bude pouze služba naší technicky inteligentní části populace, cizímu pánu. Což je princip celé liberalistické globalizace. Jeden pán, koordinátor a zbytek jednostranně zaměřených, nesoběstačných oblastí, závislých na libovůli liberalistického koordinátora.
      Tento plán nemůže žádná suverénní země přijmout. To můžou přijmout pouze politici, nad kterými se občané zřeknou kontroly. P.K.

      Vymazat
    4. To proto, že Čecháčci vlastenčí a pracují leda hubou! Němci přijímají muslimské uprchlíky nejen jako pokání za zahubené či vypuzené židy a aby se vhodně rasově promísili, ale hlavně proto, aby se k nim nehrnula postkomunistická zlodějská východní lůza. My jsme vypuzením a oloupením Němců získali volnou kapacitu 3 milionů osob, kterou jsme zaplnili slovenskými cikány, azbuckými a českými lemply. A vyjeme pokrytecky kvůli stovkám. Švejkové - do zbraně !!! A na stráž !!! Parazitičtí čecháčkové se bojí další parazitické konkurence? Podle sebe soudí jiné. Rodilých Němců se bojí a škodolibě a krátkozrace se těší na islamizaci Německa. Ubožáci. Kdo stojí o vás čecháčkové ??? Češi, nekrást tady !!! Historie lenivého, příživnického pronároda se stále dokola opakuje: etapu lžidemokracie vystřídá diktatura lapkovské lůzy, která se následně připojí k zacinkání klíči – až zase všechno nakradené prožere. A každých dvacet let plive na tu lůzu předchozí a nostalgicky vzpomíná na tu lůzu předpředchozí.
      Zneuznaný, c. a k. Univ. Prof. TGM upletl bič z rakouského dezertérského lejna - avšak zapráskat s ním už nedokázal - ani ve své mnohonárodnostní, uměle vytvořené jepičí pidiříši. Proti literárním padělkům se sice postavil - avšak politický padělek a zmetek vytvořil. Ani děti se mu moc nevydařily. Pravda vyděsí !!! Mnichovská dohoda: Čecháčkové si svůj stát nevybojovali ale vysomrovali na západních velmocech a stejným způsobem o něj přišli. Kdo se ani nepokusí ubránit sám, musí po zbytek života platit výpalné "osvoboditelům". A tak jako se Kosovci odtrhli od azbuckého Srbska aby se připojili k ještě primitivnější Albánii, Čecháčkové se odtrhli od civilizovaného Rakousko-Uherska aby se připojili k putinovskému Rusku! Patří za Ural ...

      Vymazat
  5. Ctím dílo svých předků, protože a nejméně, je to slušné. Jsem natolik konzervativní, že pány Přibáně, Třeštíka, Hvížďalu a podobné, považuji za odrodilce (v plném a původním smyslu toho slova) s podezřením, že jejich lidská malost je nutí tvářit se objeviteli. I tak zůstanou malí, světem nevážení, i když jeho současnými pány, v zaprodanosti, pochválení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlastenectví není nenávist k cizím, ale láska ke svým. Tak jako miluji více své děti, ale neznamená to, že ty sousedovy nenávidím, tak mám raději Čechy a prostě lidi, hovořící stejným jazykem jako já. to neznamená, že chci ty ostatní vyhubit. Je to jen o vůli bránit vlastní proti cizím, nikoliv bezdůvodně na cizí útočit.

      Vymazat
    2. 15:11 Vlastenectví je především rasová bdělost, tvrdá práce, boj a vzdor! A podstatou existence tzv. Nové republiky je bohužel jen ubohá vzpoura podlidí proti nerovnostářské přirozené společnosti, neboť se přirozeně nerodíme rovní! Požadavek rovnoprávnosti je v podstatě základní levicové dogma, pravičák tedy musí v prvé řadě odmítnout rovnoprávnost! Masy jsou zženštilé a potřebují být vedeny, ale nesmí mít v čele nějakého ráčkujícího opilce, profesůrka s hláskem jako konipásek a ukradeným perem v kalhotách, nebo uslintanýho žvanila s holí či šimpanzoidního jako krysa z kanálu pištícího estebana, nýbrž potřebují muže s holínkami, který udeří do stolu a zařve: "Toto je správná cesta!" A tak to dnes mohu shrnout prohlášením, že já jako neznámý jedinec jsem povstal proti neobolševismu a zahájil boj s tímto rudým lejnem a neskončím, dokud jako jev definitivně nezmizí ze života nejen Čechů!!! Jen napneme-li k tomuto posvátnému cíli veškeré své síly, vůli, důmysl, píli a houževnatost, jen pak budeme moci opět začít stoupat k výšinám, tak jako kdysi naši dávní předkové, kteří nedostali výsadní postavení na Zemi darem, nýbrž si ho museli za cenu nesmírné brutality vybojovat!

      Vymazat
  6. MGrigar a Radosta,toť počteníčko!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslíte to ironicky, nebo nám sdělujete že jste fanda Radosty a inteligent jako on.

      Vymazat
  7. O důležitosti rodného jazyka pro národ doufám nikdo nepochybuje ..
    Jazyk není jenom prostředkem komunikace, který je vlastní národu, národ stmeluje a udržuje při existenci.
    Jazyk je, aniž si to málokdo uvědomuje i prostředkem, pomocí jehož významových a výrazových schopností lidé myslí.
    Zpětně významové a výrazové schopnosti jazyka vyjadřují úroveň myšlení národa který ten který jazyk používal a používá.
    Je možné si zjistit rozsáhlost "slovní zásoby" češtiny a slovanských jazyků a porovnat ho z rozsáhlostí slovní zásoby jiných neslovanských jazyků.
    Podle uvedeného kritéria lze poté jednoduše dojít k závěru o intelektuální nadřazenosti a "pořadnosti" toho kterého národa.

    OdpovědětVymazat
  8. Přeji dobrý den, děkuji za článek o jazyku a národu. Chraňme náš jazyk, protože to je to nejdůležitější, co máme po našich slavných předcích. Slovy vytváříme přítomnost a budoucnost. Mám pocit, že lidé jsou bez vědomí jakou sílu mají pronesená slova. Naučme se používat krásný jazyk Český, abychom vytvářeli světlou a líbivou přítomnost a budoucnost.
    Jiří Zajíček

    OdpovědětVymazat
  9. Staroslovanský jazyk je nejstarší v Evropě a z asii. Je to jediný jazyk, který je indoevropský, stejně jako jediná haploskupina chr.Y, která se objevuje jak v Evropě, tak v Indii je R1a - Slovanská. Vynález kola, písma je prokázán v Podunajské civilizaci 6000 let př. n.l. Buďme hrdí, že k této skupině národů patříme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vojto, bohužel, o úsvitu dějin nevíte skoro nic!

      Vymazat
  10. Moc dobrý článek, souhlasím s autorem, že český jazyk je naší součástí a neměli bychom si ho nechat vzít. Ale chtěl bych se na to podívat také z praktického hlediska.
    Ono je toho více, co bychom si neměli nechat vzít. Jsou to naše zvyklosti, způsob života, suverenita.
    Navíc, nejde jenom o to sebrání, také je důležité, dát tomu jazyku nějakou významnost. A to už nezmůžou pouze zapálení ochránci jazyka, to je úkol celé společnosti.
    Významnost jazyka a národa si zajistíme, pokud si vydobudeme ekonomickou suverenitu a prosperitu a obranyschopnost. Jenom tak, se z nás nestane nějaká etnografická rarita, nýbrž rovnoprávný evropský národ. P.K.

    OdpovědětVymazat
  11. Co se týče otázky, kterou jste položil mému jmenovci - na blbé otázky se nedá odpovědět, ale národ je to, co existuje a ne to, co mapíše nějaký docent. Nedivím se, že ste se sám smazal. Radosta je stejně houževnatý jako onen docent, nicméně nedělá takové okolky a nemá v tom psaní takový zmatek, jako M. Grygar, o jehož bohulibých záměrech taky pochybuji. Nemá společenský kredit, jen se podepisuje pod svojim jménem, narozdíl od Radosty, kterého asi mažete z osobních důvodů.
    Národ je společenství, které si svoji entitu uvědomuje, narozdíl od beztvaré masy, která jako národ vypadá, mluví stejně a o národu obšírně vykládá.
    Zaujala mě kauza divadla a církve. Šašek bude neustále tvrdit, že provokuje ostatní k diskusi, ovšem ti ostatní s ním diskutovat nechtějí. Patříte k těm, co potřebují nějaký velký problém, můj děda, který prodělal první světovou na obou frontách, říkával, že dotyčný potřebuje srát vlastní střeva.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nechlastej, není ti rozumět o čem píšeš.

      Vymazat
    2. Zakomplexovaný blbeček 12:21 má v mozku jen zmotaninu, putzwoli, pokapaný karbid.

      Vymazat
    3. Akorát bych potřeboval vědět, jak jsem k té putzwoli přišel, možná, že z těch jednoduchých vět výše. Otázkou zůstává, kdo tu je šašek a kdo chce stále diskutovat o problémech, kterě evidentně nikoho nezajímají.

      Vymazat
    4. Rudo, s tebou nikdo nechce diskutovat. Ty tu bezdůvodně urážíš a dehonestuješ autory. Zcela bezdůvodně. Tak se nediv těm reakcím.

      Vymazat
    5. Kdyby zkurvenec lŽIDavid si nechal vod Grulišky přelouskat tyhle slova - https://www.youtube.com/watch?v=44PlgE1h1c4

      zjistil by že de facto tam shrnují základní ideje NR převedené na české reálie. Jenže na rozdíl od místních užvaněnců oni pro to něco i reálně dělají!

      A co dělá banda místních užgryndanců včetně něho? Žvaní podle putleroffských rasozrádných notiček z Kremlu! Kdyby Putler zejtra konvertoval k islámu (a nemá k tomu podle jeho některých projevů daleko), tak první přiběhne s koberečkem a bude řezat tou svou kraví makovicí o podlahu! Je to strašně ubohej lokajík! Chce měnit národ! Lžisračk! Přitom sám sám jednou přiznal na nějaký tý panelákový diskusi, žejeho příslušníkem by se v podstatě mohla stát kdejaká poloopice, která se k němu přihlásí a bude aspoň předstírat sdílené "národní hodnoty"! Ale jen rasu nikdo předstírat nedokáže - jeden pedofilní negr se o to pokoušel a upadl mu frňák! Příroda takový věci nedopouští! A když tohle přiznává až dnes, ptám se, není pozdě? Je ještě vůbec věrohodným?!?

      Vymazat
  12. !!! POZOR - CENZURA !!!

    !*!*!*!*! ВНИМАНИЕ - ЦЕНЗУРА !*!*!*!*!

    Soudruzi a soukmenovci, POZOR: Na sajtách naší milované Nové Republiky opět řádí kavárníci, placení agenti CIA a Mossadu!
    Opět se ztrácejí příspěvky, dobré internacionálně-vlastenecké, 100% levicové příspěvky nás komunistů a putinistů!!

    TO JE CENZURA, ODPORNÝ NÁSTROJ EUROAMERIKY A KAVÁRNÍKŮ-LEPŠOLIDÍ !!!!!

    Proto žádám soudruhy a soukmenovce z redakce NR, aby NEPRODLENĚ posílili svou revoluční bdělost a ostražitost!!!
    Vzkřikněme kolektivně do tváří těch pravičáckých zakuklenců z pražské 5. kolony své revoluční NO PASARÁN!
    A to IHNED!!
    Jinak nepřátelští agenti zesílí, časem převezmou vládu nad naší milovanou Novou Republikou, a udělají z tohoto dosud 200% spolehlivého orgánu KSČM a Velvyslanectví Ruské federace pravý opak: hlásnou troubu kapitalismu a demokracie!!!

    Snad vám nemusím vysvětlovat, soudruzi a soukmenovci, jaký JEDINÝ trest je za takové trestuhodné selhání v boji proti kapitalismu, demokracii, Euroamerice a kavárníkům-lepšolidem.
    Myslete proto hlavou, ano?
    A NIKDY nepouštějte ze zřetele naše heslo: Se soudruhem a soukmenovcem Davidem v čele VPŘED, za svobodu slova pro každého roduvěrného Čecha a Rusa, čili každého komunistu, putinistu, zemanistu a babišistu!

    Děkuji Vám předem, drazí soudruzi a soukmenovci, a nyní vložím zpět svůj příspěvek z 18. března 17:09.


    P. Radosta

    OdpovědětVymazat
  13. My Západoasiati s menšinami dovedeme HEZKY zatočit, na rozdíl od Euroameričanů!

    Pravdu přímo Leninsko-putinskou má s.s.Grygar:
    USáci se vůbec nestarali o přežití jazyků malých národů, jejichž území brutálně zahrnuli kapitalismem a demokracií.
    Takže se jim dnes musejí omlouvat, cpát do nich dolary horem dolem, dávat jim všelijaká práva a území atd.
    Prostě ti pitomí USáci si nepřizpůsobivé menšiny doslova PĚSTUJÍ, místo aby je hezky česky a rusky odsunuli či rovnou humánně zlikvidovali!!
    Vážně blázni!

    Zato Rusové, naši starší bratři, během osvobozování Sibiře (Kamčatky, Čukotky, Kavkazu atd.) od tamních zaostalých pronárodů se starali pečlivě: Do dnešních dnů se často nezachovala ANI JMÉNA těch pronárodů, natož jejich nelibozvučné, ruštině tak děsně nepodobné jazyky.
    Přitom často ani nebylo nutné ty divné domorodce humánně střílet, věšet či topit – stačilo mezi ně rozšířit nakažlivé nemoci, a zanedlouho bylo po pronárodě.
    No paráda, ne?!

    Ano, až takový je rozdíl mezi námi Slovany, příslovečně Leninsko-putinsky humánními Západoasiaty, a USáky (i ostatními Euroameričany), tvrdošíjně hájícími a rozšiřujícími evropské hodnoty.

    Přirozeně nesmíme zapomínat na naše čínské soudruhy: Ti se taky s menšinami nepárají. Přesněji: VĚTŠINOU je nepárají zaživa, neboť tento způsob humánní likvidace je sice efektní na pohled a poslech (zvlášť pro rodinné příslušníky onoho páraného), ale celý proces je poněkud zdlouhavý a náročný na lidskou práci.
    Proto naši čínští soudruzi většinou menšiny likvidují tradičními způsoby:
    • střílením
    • rozježděním tanky
    • hladem
    • zimou
    • nemocemi
    • atd. apod.

    Však proto se náš národní Vůdce Miloš jezdí do ČLR učit, jak stabilizovat společnost: Po opětovném osvobození naší vlasti nepřemožitelnou Armádou Ruské federace budeme muset naše menšiny (Pražáky, Brňáky, intelektuály, studenty, OSVČ, kulaky …) likvidovat rychle a čistě, abychom zbytečně nebrzdili naši cestu ke šťastným zítřkům.

    S Židy, kteří se přihlásili k německé národnosti, se musí jednat jako s Němci. Bojovat proti antisemitismu neznamená připustit likvidaci národního a slovanského charakteru republiky! (s.s.V. Kopecký, 1944)


    P. Radosta

    OdpovědětVymazat