Reklama

.

.

pondělí 15. dubna 2019

KOMENTÁŘ PETRA ŽANTOVSKÉHO: Smutné výročí

Petr Žantovský
15. 4. 2019 iPrima

Před deseti lety, v únoru 2009, naše Poslanecká sněmovna akceptovala Lisabonskou smlouvu. Byl tak překonán první ze čtyř nutných kroků k její plné ratifikaci Českou republikou. Následovalo hlasování v Senátu, jako třetí krok předpokládané veto prezidenta Václava Klause a nakonec další hlasování v Poslanecké sněmovně. Dnes už víme, že ono první hlasování ve Sněmovně odstartovalo, jako ten výstřel z Aurory, proces, během něhož se Česká republika postavila po bok těch zemí EU, které již předtím Lisabonskou smlouvu uznaly jako základ budoucího, tedy dnešního uspořádání unie.

Výrok Sněmovny tehdy vyvolal dvojí reakce: na jedné straně byl slyšet nadšený jásot eurooptimistů, kteří už od časů neschválené Evropské ústavy volali po přijetí podobného dokumentu. Na druhé straně kritika ze strany europesimistů, kteří – ve shodě s názorem tehdejšího presidenta Klause - upozorňovali na mnohé rysy Lisabonské smlouvy, pro něž se jim jevila jako nepřijatelná. Ona varování se, jak už víme, do posledního truchlivého puntíku naplnila. A protože postoj „ano“ stavěl víc na nadšení a emocích než na argumentech, shrňme si argumenty postoje „ne“.

Předně: odpůrci Lisabonské smlouvy útočili na samotný fakt, že smlouva (s výjimkou Irska, a i tam bylo později pod bruselským nátlakem po prvním „ne“ opakováno) neprocházela v jednotlivých zemích lidovým hlasováním, referendem, byla ratifikována parlamenty, tedy politickým rozhodnutím. Navzdory tomu, že jde o expertní záležitost – text smlouvy jistě nebyl plně srozumitelný všem občanům (jeden by až trochu paranoidně řekl, že patrně i záměrně), jsou důsledky přijetí smlouvy takové, že se života všech občanů EU dotýkají. Proto tito občané měli svaté právo smlouvu přijmout či odmítnout v referendu. Už proto, aby odpovědnost za její přijetí nemohla padnout jen na hlavy politických reprezentací, které se mění, přicházejí a odcházejí, ale smlouva tu zůstane na dlouho.

Hlavní věcná výhrada vůči Lisabonské smlouvě spočívala v tom, že zavedla do unijního soužití nové prvky. Zatímco v 90. letech, kdy byly do EU přijímány nové členské – zejména postkomunistické – země, znamenalo evropské společenství především záruku liberálního, svobodného trhu, volného pohybu zboží, osob a kapitálu. Když prezident Klaus podepisoval přihlášku ČR do EU, nepadlo ani slovo o tom, že se z EU stane soustátí či dokonce pokus o pseudofederaci s jedním prezidentem, hymnou, společnou zahraniční, bezpečnostní, vojenskou či fiskální politikou. Členství v EU tehdy bylo výhodné, protože rozšiřovalo okruh svobod pro občany členských zemí. Dnes je nevýhodné, protože okruh svobod zužuje.

Další výhrada byla vedena vůči snaze EU vytvářet paralelní zahraničně-politické a bezpečnostní instituce, jakési další NATO. Navrhovaná obranná aliance na půdě EU od počátku nemá stát vedle NATO, ale nelze vyloučit, že stane, dříve či později, proti NATO. Co z tak rozehrané partie může vzejít, lze jen těžko domýšlet.

Další výhrada byla ekonomická. Překotně zaváděné Euro je měna do značné míry mimotržní, neodvozená od reálné výkonnosti ekonomiky země, v níž Euro platí. Sjednocení tak různorodých ekonomik, jako je řekněme francouzská, německá – a portugalská či slovenská - pod jednu měnu je podezřelé. Nejenže to je nevýhodné pro slabší ekonomiky (což jsme průběžně viděli v Řecku, na Kypru či na Slovensku), ale navozuje to podezření, že je Euro měna fiktivní, její kurs je administrativní, nikoli tržní, a tím trochu připomíná časy RVHP. Vzpomeňme, jak se Sovětský svaz v 80. letech bránil celosvětové hegemonii dolaru tím, že se pro členské země RVHP pro jejich vnitřní obchodování snažil zavádět společnou měnu – červoněc. Ten se sice nikdy nestal směnitelným platidlem, ale jeho účelové odvození od ochranářských zájmů skupiny zemí se státem řízenou či ovlivňovanou ekonomikou nikoli náhodou připomíná právě ono nebohé Euro. Argument tedy zní: snaha o společnou evropskou ekonomiku je ve své podstatě jen fiktivní, protože členské země se ze samé své hospodářské podstaty nikdy nedohodnou na společné ekonomice, vždy se budou přijímat desítky a stovky výjimek pro tu kterou zemi, podle toho, zda v ní převládá vinařství, chov dobytka, výroba oceli atd. Právě ekonomika může být první příčinou eroze a rozkladu EU.

To byly argumenty proti tendenci k federalizaci EU obecně, kterou Lisabonská smlouva posílila a otevřela. Další argument proti Lisabonské smlouvě směřoval proti jejímu vlastnímu obsahu, zejména způsobu rozhodování v unii a také formám zastoupení. EU je atypická tím, že její parlament není zákonodárný. Zákony, směrnice vydává Evropská komise, parlament nemá zákonodárnou iniciativu, směrnice jen schvaluje, v řidších případech vrací komisi, která je po čase předloží opět, nikoli snad vylepšené věcně, ale podložené intenzivnějším lobbingem. Navíc komise je sbor zástupců nevolených, pouze delegovaných jednotlivými zeměmi, a často šlo – jako u Vladimíra Špidly, Romana Prodiho a dalších - o vysloužilé a mnohdy v domácí politice neúspěšné a již nepoužitelné politiky. Ti ale vlastně de facto určují, co se v EU bude a nebude dál dít. To oni jsou zákonodárci. Evropa pak z této podstaty není demokratická, nýbrž autokratická či spíše byrokratická.

Přepočet hlasování o evropských záležitostech, který nebývale zvýhodňuje početně silné státy proti početně slabším, je už jakousi logickou třešní na dortu. Jen podtrhuje argument europesimistů, kteří říkají, že z EU se stává nástroj k prosazování zájmů dominantních zemí, zejména Německa a Francie, a to víceméně bez ohledu na zájmy menších zemí. Tím de facto dochází k novému dělení Evropy a vytváření nových typů vazalství a závislostí. A tedy k nesvobodě jednotlivců i vybraných zemí. Lisabonská smlouva se stala bránou do těchto omezení a nesvobod.

Pokud si nyní připomínáme desáté výročí jejího přijetí našimi mocenskými elitami, oslavujeme vstup do bran nevolnictví. Nebo otroctví? Oběma pojmy byl totiž překládán i název slavného spisu F. A. Hayeka The Road to Serfdom z roku 1944. Kniha je to stále živá. Bohužel.

Petr Žantovský


Podpořte nás v boji za svobodu a proti cenzuře, kterou se postupně snaží na internetu budovat velká media napojena na vládnoucí elity!!
Jsme vděční za příspěvky v jakékoliv výší a i jen občas. Slibujeme, že prostředky využijeme plně v boji za Vaši a naši svobodu a informace, které se EU, multikulturní a proislámské elity snaží potlačovat a tajit! 

Předem moc děkujeme. Společně zvítězíme a ubráníme se!

Číslo účtu: 2300736297 / 2010, Fio banka a.s., Variabilní symbol: 003
Ze zahraničí: IBAN: CZ5420100000002300736297 BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX

15 komentářů :

  1. Kteří hajzlové hlasovali z poslaneckých a senátorských koryt pro tento paskvil a ještě sedí u koryt nyní a mlaskají ? Ví to někdo ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bude to určitě Benda z ODS a pravděpodobně Němcová ODS.... Langera mezitim vykroužkovali, to byl aktivní skodic. Proste Topolankova suita

      Vymazat
    2. A kteří "hajzlové" hlasovali pro vstup do EU?
      Když jsem v práci "prozradil", jak jsem hlasoval, tak se na mne kolegové divně koukali. To chceš unii s Ruskem? Ne neutralitu s Rakouskem. Když jsem předkládal důvody proč ne, tak mi bylo tvrzeno, že zbytečně plaším, že v EU není možné přehlasování většinou. Když teď naznačím, že vystoupit z EU, tak to nejde, protože jsme ekonomicky moc provázáni a že jsem měl hlasovat proti vstupu, a že kdyby to věděli, tak by hlasovali tehdy proti.
      Zajímavé je, že když jim manželka opakovaně zahne nebo jim přijde na milenku, nejsou tak setrvační a na starém vztahu důsledně netrvají, i když jsou v závěru oškubaní jak slípky a půlka majetku jde za partnerkou. "Asi tam bude i jiný iracionální motiv. ;-)"

      Vymazat
    3. 18:22 tak to kdybych uměl tak psát a měl Vaše názory, tak změním kotlinu nebo pláž. Dnes je v módě vybírat si pohlaví a národnost je jednodušší.

      Vymazat
  2. Vláda tvá se k tobě lide navrátí, lide navrátí a pak se sebere a potáhne do Bruselu. To už Kubiška neřekla.

    OdpovědětVymazat
  3. Nebuďme naivní. Modlou dnešní doby se staly peníze. Z prostředku používaném jako vyjádření hodnoty zboží a služeb se stalo náboženství a pravidla pro jeho používání se zneužívají pro manipulaci s ekonomikami.
    Z moci peněz vyrostly instituce a zájmové skupiny, kterým nedělá problém uplatit, v rozhodovacích aparátech států, potažmo EU a jejích struktur, Ty s rozhodovací pravomocí a prosadit tak své zájmy.
    Myslím, že spousta lidí věděla už krátce po revoluci jakým směrem se budeme ubírat. Někdo pláče, jiný se nezajímá. Až si lidé v ČR opravdu uvědomí, jak by se mohli mít, pokud by Ti, co hrabou a kradou nebrali tolik ... pak už bude pozdě ... moc peněz nás převálcuje všechny. Mnozí až na sklonku života pochopí, jak je to pomíjivá hodnota.
    Superstát EU se stává noční můrou všech, co mají do činění s aparátem už nyní, vyjma skupin a jednotlivců parazitujících na dotacích.
    ABC

    OdpovědětVymazat
  4. V obsáhlém článku chybí den hlasování, zákon číslo a rok a kdo byl presidentem a zda musel tento paskvil podepsat.Já těm hajzlům v PS a senátu posílám pozdravy atak bych jim to připomenul pro osvěžení a dobrou náladu.
    Bez těchto údajů je celý článek bezcenný spíše reklama na koupi knížky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den.
      Posílám Vám několik údajů, které Vám chybějí.

      Václav Klaus st.
      Ve funkci prezidenta 7. 3. 2003 – 7. 3. 2013

      Lisabonská smlouva (celým názvem Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, v době přijetí též Reformní smlouva) je mezinárodní smlouva, jejímž cílem bylo především reformovat instituce Evropské unie a její fungování. Byla podepsána 13. prosince 2007 v Lisabonu, Českou republikou byla ratifikována 3. listopadu 2009 a vstoupila v platnost 1. prosince 2009.
      Je ovšem dobré si přečíst celý článek na Wiki, odkaz níže, kde je to detailněji popsáno.
      Jak kdo hlasoval, myšleno jednotl. poslanci je nutné to vyhledat v PS, tam to chce pevné nervy a čas.
      https://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=1302

      https://cs.wikipedia.org/wiki/Lisabonsk%C3%A1_smlouva
      Pěkný den.

      Vymazat
    2. Parlament české republiky hlasování č.:11 dne 18.2.2019 Přítomno 190 pro 125 Např zcela kompletně ČSSD KSČM zcela proti

      Vymazat
  5. ... záruku liberálního, svobodného trhu, volného pohybu zboží, osob a kapitálu.
    Když si pleteme svobodu všech se svévolí některých, pak to nemůže dobře dopadnout.

    OdpovědětVymazat
  6. Zvoní, zvoní zrady zvon, Mnichov, Moskva, Lisabon..

    OdpovědětVymazat
  7. Osobně si myslím, že kdo chce ty hajzle si najde,ale to je tak všechno a kdo tyto hajzle bude volit, tak je to zase jen jeho věc a hloupost. Jinak je to v podstatě ztráta času.

    OdpovědětVymazat
  8. V Čechách se podepíše všecičko, páč tam seděj samí študovaný lidí, kvalifikace, diplomy a odbornosti nablejskaný až na půdu, a podepisovat se to umí snad vod 2. obecný, s takovejma je radost kolaborovat.

    OdpovědětVymazat
  9. VNÍMÁTE SNAD ZŘETELNĚ, JAK VLÁDNOUCÍ DIKTATURA KAPITÁLU SE BOJÍ LIDOVÉHO REFERENDA O ČEMKOLIV, JAKO ČERT KŘÍŽE - tim více, když se to týká brzdy současných možností volného kradení majetku chudých bohatými. A o nic jiného nejde, než o vytvoření takového policejního soustátí, kde bude nutné držet krok a hubu - viz nový text Internacionály EU - pod hrozbou trestu Kuciakováním.

    OdpovědětVymazat