Reklama

sobota 13. dubna 2019

Na prahu změn: Docent Valenčík připomněl velkou lumpárnu guvernéra Tošovského, o které se nemluví. Člověka píchne u srdce...

Milan Vidlák
13. 4. 2019
Do svého pravidelného pořadu Na prahu změn ZDE si tentokrát bývalý policejní prezident a předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný pozval proděkana Fakulty ekonomických studií Vysoké školy finanční a správní v Praze a vedoucí katedry a mezinárodních vztahů tamtéž, a krom toho také bývalého poslance Federálního shromáždění docenta Radima Valenčíka.

V úvodu šestašedesátiletý pan Valenčík zavzpomínal na dobu svého dospívání, která připadla na roky, jež formovaly nejen jeho, ale i celý český národ. „Já jsem měl to obrovské štěstí, že jsem prožíval rok 1968 v období života, kdy se člověku otvírají horizonty. Přecházel jsem tehdy na gymnázium, období prvních lásek, netušených objevů… Rok 1968 už jsem byl schopen vnímat, na vstup vojsk si pamatuji dodnes, byl jsem v dětském táboře ve Sloupu. Byl to poslední turnus a můj poslední tábor, protože jsem končil býti dítětem. Byl to šok pro nás, netušil jsem, že se něco takového může stát, bral jsem to jako obrovskou tragédii. Měl jsem vždy pozitivní vztah tehdy k SSSR, a o to to pro mě bylo bolestnější tato okupace, bylo jasné, že je to okupace, to nejde vysvětlit jinak.“

I přesto se stal Radim Valenčík komunistou, a později dokonce i poradcem prvního polistopadového předsedy KSČM Jiřího Svobody, který se pokoušel stranu reformovat – než na něj byl spáchán atentát. „Nevím, jestli to bylo z pozice skalních komunistů, nebo těch, kteří si reformu nepřáli z druhé strany… Začala to vyšetřovat Federální bezpečnostní informační služba, ale byla z toho stažena.“

Pak dostal podle Radima Valenčíka vyšetřování na starost člověk, který do té doby dělal „krádeže ve starožitnictví“. Nicméně nedělal svou práci zřejmě vůbec špatně. „Fakt je, že když byl druhý vyšetřovatel z toho odvolán a případ prohlášen za nevyšetřený, on si to bral osobně a snažil se to vyšetřit na vlastní triko. Přejelo ho auto…“

Mohla to být náhoda? Stanislav Novotný se coby bývalý policejní prezident domnívá, že nikoli. Připomněl například i podezřelou smrt komunistického poslance Vladimíra Řezáče, který se údajně v roce 1996 zastřelil kulovnicí. „Velmi nepraktická sebevražda,“ podotkl Stanislav Novotný.

Radim Valenčík vystudoval matematiku, a to poměrně netradičně v ukrajinské, dříve v sovětské Oděse. A překvapivě říká: „To bylo nejsvobodnější město, jaké jsem poznal.“ V Oděse, protože ho vždy bavila věda a často chodil do univerzitní knihovny, se sblížil se slavným profesorem Ujomovem, který se jej ujal. „Připravil referát na konferenci do Mariánských Lázní, to byl druhý rok mého studia, a oni mu nedali vízum. Byl naštvaný a řekl: Tak víš co, tak pojedeš místo mě. Všude jsem byl inzerován jako člověk z Moskvy, takže mě ubytovali v nejlepším hotelu, trochu jsem se styděl a trochu měl z toho legraci, z té servility obrovské, přitom Ujomov byl v Rusku považován za polodisidenta.“

Velkým tématem, kterým se Radim Valenčík akademicky zabývá, je penzijní systém. Nejdříve jej ale zajímalo financování vysokého školství. Podílel se na přípravě zákona, který navrhoval financovat terciární vzdělávání podle toho, kolik si vydělají absolventi škol – odvodem z jejich budoucího příjmu. Vzbudilo to ale až „alergickou reakci“. „Zejména na veřejných vysokých školách, které si vždy nárokují peníze, ale na výkony až tak nehledí. Připravili jsme návrh zákona o změně financování, který šel shodou okolností do parlamentu 25. února v roce 2002. Neprošel o dva hlasy,“ vzpomíná docent Valenčík, jenž brzy zjistil, že na stejné univerzitě jako on působí i jeden z předních odborníků na penzijní systém Jaroslav Vostatek. Ten navrhuje systém, kdy „každý, co do toho průběžného systému dá, tak to podle pojistné matematiky dostane zpátky“.

„Byla by to změna směrem k menšímu rovnostářství, což by někteří pociťovali velmi negativně. Vostatek řekl, že kdyby byl tento systém dobře nastaven, nebylo by potřeba stanovovat ani dobu odchodu do důchodu, protože průběžný systém je stabilní a nezlikviduje ho ani inflace či měnová reforma. A mě napadlo udělat jakousi nadstavbu stávajícího systému, to znamená udělat to tak, že kdo dosáhne důchodového věku a neodejde do důchodu, bude moci potom vstoupit do této nadstavby dobrovolně, a že to, co do ní dá, dostane podle pojistné matematiky zpátky, což by ho motivovalo k prodloužení produktivního věku.“

Radim Valenčík by šel ostatně sám příkladem, neboť naplno pracuje i v 66 letech. To, co se mu ale hrubě nelíbí, je takzvaný druhý důchodový pilíř, který se objevoval v úvahách o podobě důchodové reformy, ale nakonec byl naštěstí zrušen. De facto by to totiž znamenalo přesun velkého množství peněz, které by si spořili občané na důchod, ze státního rozpočtu do soukromého sektoru. „Všechny země, které měly něco podobného jako náš druhý pilíř, jsou v obrovských problémech, Polsko, Slovensko či Maďarsko, pobaltské státy. Je to skládka toxických aktiv. Fondový systém slouží k okradení lidí,“ myslí si docent Valenčík.

Nové číslo měsíčníku Šifra  

A pánové dostali v rozhovoru postupně k (ne)fungování Evropské unie a neutěšenému stavu současného světa. Podle Radima Valenčíka se budou dít velké věci a změny, leč nikoli k dobrému. „Maximálně Merkelovou nahradí horší Merkelová a Macrona horší Macron, není šance se z toho vybabrat. Po našich předměstích se dá ještě chodit, to už nejde ani v Mnichově, kdysi nejbezpečnějším velkoměstě Evropy, babičku mlátí policie a Macron řekne, že aspoň přijde na lepší myšlenky… To je ta větší rychlost?“ ptá se pan Valenčík v narážce na jednání Německa a Francie, které se pasují do čela „lepších“ a ekonomicky „rychlejších“ států EU. Možná rychlejších směrem ke dnu.

Na obzoru se objevuje další velká finanční krize, o které začínají opatrně mluvit i mnozí ekonomové. Co si myslí ekonom Valenčík? „Patrně jdeme do nějakých finančních turbulencí, jaký rozsah budou mít, lze jen těžko odhadnout. Já tam vidím dva základní problémy. Kdysi dávno to bylo tak, že ty peníze, které získala centrální banka od občanů permanentním znehodnocováním měny, neboli inflací, se částečně měnily v monetizaci – nakoupila za to dluhopisy… Takto se splácel dluh a bylo možné více financovat projekty a různé věci, dnes se to nesmí. Dnes z nich centrální banka nakupuje do svých rezerv třeba euro, přestože nejsme v eurozóně. Občané tak přicházejí o velkou část peněz a financují se z toho různé lumpárny.“

Druhá věc pak je, že od roku 2008 se ten problém řešil kvantitativním uvolňováním, tedy tištěním peněz. „Tyto peníze kolují jen v horních patrech systému. Problém zadluženosti se tedy neustále zhoršuje,“ říká Radim Valenčík.

29. března proběhla éterem výbušná informace, že se údajně basilejská Banka pro mezinárodní vypořádání, jakási banka pro centrální banky, rozhodla, že se zlato opět stane základním krytím měn… Stanislav Novotný v této souvislosti připomněl prodej českých zlatých rezerv centrální bankou za směšnou cenu v 90. letech. „ Jedna z největších lumpáren byl prodej zlata guvernérem ČNB Josefem Tošovským. To člověka píchne u srdce, když takové věci slyší,“ poznamenal jeho host. Ano, prodej českého národního pokladu pod cenou, to byl jeden z mnoha velkých zločinů 90. let... Pan Tošovský za to dostal velkou funkci ve Švýcarsku, ale co my?

A je Radim Valenčík optimista, nebo pesimista, co se týče dalšího vývoje? „Já su skeptik teda, říkám vždycky, že to nedopadne nejlíp a bude to dlouho trvat. Ale jeden současný slovenský filozof, na jméno si nevzpomenu, vymyslel nádhernou věc: Nakonec všechno dopadne dobře. A když to nedopadne dobře, tak to ještě není konec.“ Ve skutečnosti to řekl už mnohem dřív John Lennon, ale to na věci nic nemění...






 Pořad Na prahu změn, který si můžete poslechnout zde, každý týden poslouchá a shrnuje Milan Vidlák, šéfredaktor, vydavatel a jediný autor časopisu Šifra. Nezávislý měsíčník vychází v tištěné i digitální podobě, www.casopis-sifra.cz










21 komentářů :

  1. takže chvalabohu, my sme si zlato ponechali - a dokonca máme euro,

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takže to ještě není konec.

      Vymazat
    2. Ještě že nemáme euro až západní dlužníci padnou tak nebudeme platit jejich dluhy.

      Vymazat
  2. Na náš zlatý poklad se skládaly malými kousky zlata všichni obyvatele Československa, když byli k tomu vyzvání, aby posílili Československou měnu. V březnu 1939 nám se souhlasem Britů zlatý poklad ukradli Němci a financovali z něho jejich válečné zbrojení. Britové si také z něho ukradli část na zbrojení za to že naší vojáci v řadách Britské armády bojovali za Británii. I USA si z našeho pokladu ukradlo velkou část, když nás donutilo zaplatit za majetek, který u nás nechali židovští občani, kteří před Hitlerem utekli do USA, ale po roce 1989 se opět o tento majetek vyplacený Československém, přihlásili znova a dostali ho zpět a opět ho zpeněžili. V sedmdesátých letech se naší tehdejší vládě, po dlouhých jednáních podařilo náš zlatý poklad, jeho zbytky, dostat z USA zpět a tehdejší Československa banka začala s tímto pokladem obchodovat tak, aby se zlaté zásoby navyšovaly. Po roce 1993 se dostal do vedení Tošovský, který jako správný zástupce zahraničního kapitálu, daroval náš zlatý poklad Němcům za papírky, které nemají žádnou hodnotu. A to je konec našeho zlatého pokladu na který při vzniku Československa, po roce 1918 přispěli miliony prostých lidí v naději, že tím upevní Československou státnost. Jako vždy, i tento krát, je vyšší vrstva, takzvaná inteligence, tedy ti chytří, zradila ve svůj prospěch.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to vím, ale nevím, který pazdrát zdvihnul ruku, aby to ten židáček Tošovský udělal! Přeci nemůžu sám od sebe otevřít vrata v ČNB do sklepa, kde jsou sejfy a vyvézt si je jen tak pryč!! Jak to že ten šmejd vůbec chodí po svobodě?

      Vymazat
    2. To udělala přece celá Bankovní rada ČNB!

      Vymazat
    3. A jak to, že proti tomu nikdo z vrcholných politiků, ani Sněmovna, neprotestoval, poté, co se ta původně tajná akce dostala na veřejnost ? Proč dodnes všichni mlčí, i novináři, hlídači demokracie ?!!!
      A kdo další byl v té Bankovní radě ?

      Vymazat
  3. 13:40 A z toho máte radost? Já bych se toho spíš bál. Zaplať pánbůh, že ještě máme korunu.
    A Tošovskýho by za to svinstvo měli dvakrát denně mlátit bičem. Šmejda hnusnýho zlodějskýho. Já si pamatuju jak v 68 dávaly babičky rodinné zlato na zlatý poklad republiky. A to prase to pak prodá za hubičku. Myslím, že by mu prospěl veřejný lynč, každý jiný trest je slabý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tošovký - ten lump a buzík, si žije někde na Floridě a rozbíjí tam drahá auta.

      Vymazat
    2. Kastelan.
      Tošovský to o své vůli neudělal,někdo mu vedl ruku k podpisu této transakce a můžeme třikrát hádat kdo byl,mne ale vychází Klaus st.

      Vymazat
    3. 17:10 mýlíte se.Ruku mu vedla USA embasy

      Vymazat
    4. Připomínám, že Tošovský svým odmítnutím svědectví v kauze tv Nova/zloděj řiditel Železný, způsobil, že z našich kapes odešlo cca 10 miliard do usa. Měl by být za to souzen a odsouzen k náhradě škody na doživotí.

      Vymazat
  4. Nezbývá než vykopat zbytek zlatého pokladu co Němci zakopali kdesi u Davle a Američani v roce 45 část pod rouškou tmy ukradli. (Snad něco vrátili ale ne všechno).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to byly gestapácké seznamy konfidentů. Gehlen pak z nich sestavoval síť .

      Vymazat
    2. Ale ty seznamy měly cenu zlata. V.J.Horák

      Vymazat
    3. ale USA zlato vrátili - Husák to zariadil

      Vymazat
    4. Husák bol skvelý! Pamätám ako náš Gusta na zjäzde takto prehovoril:

      "Súdruhovia, mnozí hovoria, gensek áno, ale strana je vraj čosi docela iné ... ne súdruhovia, to já som strana! A tak ako sa ja cítim byť súčasťou tej stran, je strana aj súčasťou mňa samotného!!!"

      Vymazat
  5. Husák byl skvělý???? Panebože co za živočicha tohle může napsat. Nechci být sprostý a tak už raději no comment.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
  6. Zlato už asi vykopat nepůjde.
    Ale aby bylo spravedlnosti učiněno zadost, je potřeba vykopat sekeru ...
    ABC

    OdpovědětVymazat
  7. Dne 29. března 2019 proběhla finanční revoluce (Basel III). Zlato se opět stalo uznávaným platidlem, protože petrodolar jde ke dnu. Byl zrušen monopol dolaru jako celosvětového platidla (byly zrušeny závěry Bretton-Wood z r. 1944!). Pouze v ČR se o tom asi nesmí psát ani muknout, protože jistý soudruh Tošovský všechno české měnové zlato před lety prodal za hubičku. Dnes se za odměnu rekreuje v USA. ČNB je každopádně v kopru. Děkujeme vám, soudruhu Tošovský :-)

    OdpovědětVymazat