Reklama

pondělí 1. dubna 2019

Zač se bývalý Haagský tribunál mstí Karadžićovi?

MUDr. Radovan Karadžić
- bývalý prezident bosenských Srbů
Jevgenij Krutikov
1.4.2019 Vzgljad, překlad Zvědavec
Radovan Karadžić, jeden z klíčových činitelů balkánského konfliktu devadesátých let minulého století, už nikdy nevyjde z vězení. Tento rozsudek byl vynesen soudem v Haagu, tedy přesněji tím, co z něj v právním smyslu zbylo. Co to je za podivný soudní mechanismus, proč byl rozsudek Karadžićovi tak náhle zpřísněn a jaký to má význam pro evropskou vládnoucí třídu?


Exlídr bosenských Srbů, Radovan Karadžić, byl odsouzen v Haagu k doživotnímu odnětí svobody. Dříve byl Mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (dále jen ICTY) odsouzen ke čtyřiceti letům odnětí svobody za „válečné zločiny“, což pro 73-letého Karadžiće znamenalo v podstatě trest doživotí. Odmítl však uznat svoji vinu a podal odvolání, což v Haagu vyvolalo neadekvátní odpověď.

„Odvolací sněm souhlasil s tribunálem, že rozsudek čtyřiceti let odnětí svobody není adekvátní vzhledem k závažnosti trestných činů, spáchaných Karadžićem, jakož i rozsudek vynesený soudním sněmem. Rozsudek je uznán za neopodstatněný a nepravomocný. Soudní sněm učinil chybu, když vynesl rozsudek čtyřiceti let odnětí svobody“, - informoval jeden ze srbských televizních kanálů. Informace unikly odněkud z nitra „reziduálního mechanismu“ v Haagu. Nový rozsudek vynesl dánský soudce Vann Prüsse Johnsen, který dříve pracoval v kosovské Mitrovici jako soudce „vyslaný“ k Albáncům a do té doby působil ve Rwandském genocidním tribunálu. Je užitečné zapamatovat si toto jméno v souvislosti se starým aristokratickým holštýnským rodem a harvardským vzděláním.V dubnu minulého roku požadovala prokurátorka OSN, Katrina Gustafson, v reakci na Karadžičovo odvolání, aby mu byl zpřísněn trest na doživotí. Přitom žádný Mezinárodní tribunál pro bývalou Jugoslávii už neexistuje, byl rozpuštěn. „Instance“, která 21. března 2019 vynesla rozsudek doživotního odnětí svobody a zamítla Karadžićovo odvolání, se nazývá "Mezinárodní reziduální mechanismus pro trestní věci v Haagu“. Fantaskní struktura, jejíž legitimnost se strmě kloní k nule.

Toto je konečný verdikt, proti kterému není odvolání. Ze strany bývalého tribunálu to vypadá jako pomsta.

Jistě je možné vykonstruovat konspirační teorii o spojení zpřísněného trestu pro Karadžiće s pouličními protesty v Srbsku, ale s největší pravděpodobností taková přímá souvislost neexistuje. Velmi mnoho Srbů považuje Karadžiće za národního hrdinu a toto zacházení s ním v Haagu pracuje spíš proti zastáncům eurointegrace, než pro ně. Vojislav Šešelj to vyjádřil ve středu večer za všechny: „Nač potřebuje Srbsko takovou Evropskou unii?“ Kromě toho bylo odvolání posuzováno téměř rok a tehdy se v Bělehradě žádné protesty nekonaly.

Podle další verze chtěl zbytek tribunálu uzavřít všechny případy, včetně toho nejznámějšího – odvolání Karadžiće – před 24. březnem, výročím zahájení bombových útoků NATO na Jugoslávii. Ale Karadžiće neobvinili v souvislosti s touto válkou, ale s válkou v Bosně, která skončila v roce 1996. V roce 1999 pracoval jako psychoterapeut pod falešnou identitou s doklady znějícími na jméno Dragan Dakič a do politického dění se nezapojil.

Čtyřicet bodů obvinění ICTY proti Karadžićovi je soustředěno kolem událostí v jihovýchodní Bosně, konkrétně v Srebrenici a Goražde a také kolem Sarajeva. To znamená, že zde neexistuje žádná přímá souvislost s válkou v roce 1999, ačkoliv pro Evropany se všechny války na území bývalé Jugoslávie od roku 1991 spojily do jedné velké neznámé, za kterou jednoznačně nese vinu jen a pouze srbská strana.

Další „konspirace“ spojuje rychlé završení případu Karadžiće tímto drastickým způsobem s nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu. Ale to je silně přitažené za vlasy. ICTY byl vnímán jako čistě evropská struktura, ale ve skutečnosti byl ustaven rozhodnutím OSN a pracovali zde nejen Evropané. Pro naprosto neznámé prokurátory a soudce z Toga nebo Bangladéše to byl obrovský karierní skok, který je rázem vynesl do pozic místních ministrů spravedlnosti. Například v Togu z této pozice nemají daleko k funkci prezidenta. Je proto zcela pochopitelné, že přizvaní soudci ze zemí třetího světa se ukázali být velmi loajálními ve vztahu k celkové politice a praktikám tribunálu a stali se většími inkvizitory, než Torquemada (1) a ojedinělé vzpoury vycházely pokaždé od sebejistých Skandinávců a Angličanů.

ICTY v rámci ukončení své činnosti předala všechny nedokončené případy, vyšetřování a vykonatelná rozhodnutí tzv. Národním tribunálům. To znamená, že případy všech obviněných, které nestačili odsoudit v Haagu, se převádějí na jakési struktury, které působí v Sarajevu, Prištině, Záhřebu a s určitými výhradami v Bělehradě. V rámci tohoto scénáře by se případ Karadžiće mohl dostat před sarajevský tribunál, kde, pokud by jej okamžitě nezabili, by ho rychle umučili k smrti, ale předtím by jej odsoudili k několikanásobnému doživotnímu odnětí svobody. Pravděpodobnost, že by mohl být převezen do Srbska kvůli přezkoumání odvolání, byla velmi malá.
Obecně vytvoření tzv. Národních tribunálů a přenos pravomocí ICTY na tyto instituce, je mimořádně škodlivá myšlenka. O žádné spravedlnosti zde nemůže být ani řeč, je to výhradně nástroj pomsty a vyřizování účtů.

Jakýkoliv „Národní tribunál“ může naprosto libovolně a dle svého vlastního uvážení interpretovat pojem „kolektivní odpovědnost“. Tento pojem vynalezl ICTY s cílem potrestat nejvyšší představitele Srbska, bývalé Srbské Krajiny (2) a Srbské Bosny a vyšších důstojníků jejich armád.

Tento mechanismus pracuje přibližně takhle. ICTY „stanovil“ určitý „fakt“, že všichni tito lidé „chtěli“ nebo „zamýšleli“ uskutečnit genocidu nebo podobné válečné zločiny. Žádné fyzické důkazy nebo výpovědi svědků neexistují. Toto je jasný případ zločinu mysli. Prokurátoři a soudci ICTY vtloukli tyto myšlenky do hlav obžalovaných, prohlásili je za skutečnost a začali se jí zaobírat u soudu. Následně jsou i všichni podřízení nejvyšších státních a armádních činitelů považováni za spolupachatele tohoto vymyšleného zločinu a jsou spolu s nimi obviněni z genocidy.

Z hlediska práva a systému právních věd tohle všechno připomíná procesy, které se odehrály v nacistickém Německu proti antifašistům. Místní (Národní) tribunály se drží jen o něco více při zemi, protože neprojednávají případy takového zásadního významu, jako byly procesy se Slobodanem Miloševičem, Ratko Mladićem a Radovanem Karadžićem, ale mohou svobodně interpretovat princip „kolektivní odpovědnosti“ stejným způsobem.

Jinými slovy, kdokoliv, kdo byl ve spojení v 90. létech minulého století s výše uvedenými státními útvary a armádami, spadá do „kolektivní odpovědnosti“ a je ohrožen. Přitom na Albánce ICTY princip „kolektivní odpovědnosti“ neuplatňuje. Z úhlu pohledu bývalého tribunálu a jeho prokurátorů a soudců jsou Albánci jako národ poškozená strana a Kosovská osvobozenecká armáda jako organizace neměla v úmyslu páchat genocidu Srbů a Romů v Kosovu. Právně měla tento systém zabezpečit rezoluce OSN o uznání kolektivní odpovědnosti Srbů za genocidu, kterou zablokovalo Rusko.

Kdyby tato rezoluce byla přijata, pak by se ze Srbů stal národ zločinců, jejichž postavení by bylo podobné situaci, ve které se ocitli Němci v druhé polovině čtyřicátých let minulého století. Chorvaté a bosenští muslimové se v tomto jednoznačném postavení neocitli. Albáncům byla dána svoboda.

ICTY krásně ukázal, jak vypadá nepřítomnost mezinárodního práva v praxi, když je nahradil uměle vykonstruovanými formulacemi zločinů mysli a prokázal tak svoji maximální loajalitu současným politickým trendům. Samotná existence ICTY byla projevením vůle Evropské unie a prodlouženou rukou evropských vládnoucích elit, byť byla vyjádřena skrze africké soudce.
Po zničení Jugoslávie měla evropská vládnoucí třída silnou potřebu sebeospravedlnění, proto prohlásila Srby za viníky genocidy. Jinak by se musela poškrábat na hlavě a položit si otázku: „Co jsme to udělali?“

Na něco takového však evropská byrokracie, šířící kolem sebe světlo civilizace, není připravena. Evropané, kteří vtrhli do složitého a nepochopitelného světa balkánských národů, natropili tolik škody, že budou mít velký problém se očistit. Nebylo bez důvodu, že byla utajena svědectví holandských důstojníků, kteří vzdali Srebrenici, nikdo nepátral po svědectví francouzských generálů, kteří veleli obraně v tzv. Bezpečnostních zónách, nevyšetřovaly se vůbec okolnosti chorvatsko-islámské války, která byla provázena monstrózním masakrem katolického obyvatelstva Hercegoviny.

„Mírové“ operace Evropské unie, OBSE a NATO na území bývalé Jugoslávie, jsou jedním ze základních kamenů sebevědomí evropské byrokracie. „Zastavili jsme genocidu“. Kdyby se tento systém idejí zhroutil, pravděpodobně by v Bruselu vznikla krize identity, která by byla horší, než Brexit. Současný systém společenského vědomí evropské vládnoucí třídy a bruselsko-štrasburské byrokracie nelze vnímat mimo kontext válek v Jugoslávii devadesátých let a následné činnosti ICTY.

Je přirozené, že zpřísnění trestu pro Radovana Karadžiće až k maximální hranici možného, v reakci na jeho důsledné, tvrdohlavé jednání, bylo pro ně jediným možným východiskem. Téma ICTY muselo být zakončeno tímto vznešeným akordem, který ještě jednou potvrdil „správnost“ postoje Evropanů při jejich ohlédnutí zpět.

Ale vše se vrátí. Určitě mnohonásobně vrátí.


Poznámky:
(1) Tomás de Torquemada (1420 – 16. září 1498) byl dominikánský mnich, první španělský velký inkvizitor a zpovědník Isabely I. Kastilské. Byl popsán španělským kronikářem Sebastiánem de Olmedo jako kladivo na kacíře, světlo Španělskaa spasitel své země, dělající čest svému řádu. Je znám pro své horlivé tažení proti španělským přívržencům Židů a muslimům. Byl jeden z hlavních stoupenců Ediktu o vyhnání (španělsky Edicto de Granada), který roku 1492 vyhnal Židy ze Španělska. O počtu odsouzených během Torquemadova funkčního období jako Velkého inkvizitora bylo v průběhu let ostře diskutováno, ale nyní je číslo ustáleno na 2 200.

(2) Republika Srbská Krajina (srbsky Република Српска Крајина / Republika Srpska Krajina), zkratkou RSK (РСК), byl separatistický státní útvar, existující v letech 1991–1995, resp. 1998 na přibližně třetině území Chorvatska. Hlavním městem RSK byl Knin (později Vukovar), rozloha 17 028 km2 a podle sčítání z roku 1993 zde žilo 435 595 obyvatel, převážně Srbů.

Během své existence nebyla Republika Srbská Krajina oficiálně uznána žádným cizím státem.


За что бывший Гаагский трибунал мстит Караджичу vyšel 21. března 2019 na vz.ru. Překlad v ceně 591 Kč Zvědavec.

24 komentářů :

  1. Masoveho srbskeho vraha se muze zastavat jen uplny uchyl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koho zavraždil, troubo?

      Vymazat
    2. Ani jeden zločin, který dávali Karadžićovi ya vinu, mu nedokázali!!! Ale odsoudit ho museli, protože je Srb.

      Vymazat
    3. A udělali dobře.

      Vymazat
    4. Masoví a hlavně zbabělí vrazi Thaci a Haradinay jsou s podporou USA, NATO a EU v čele islámského narkostátu Kosovo. To ti nevadí, Jouzo?

      Vymazat
    5. 15:10
      Nejhloupější trol zaujal první místo pomalu předběhl vydání článku.
      V.V.

      Vymazat
    6. Zastavate se bestialniho srbskeho hrdloreza jen proto, ze je to byvaly komunista. A ted me komusi reknete, cim se lisite od nacistu? Mozna jen prolhanosti. Tam jste jeste lepsi.

      Vymazat
    7. Ale Pepku A1:32, kukni sa na ten Tvoj sprostý xicht do zrkadla a odpovedz najprv Ty nám, čim sa Ty líšiš so svojou stokrát opakovanou lžou podsúvanou nám za nadpozemskú pravdu, čím sa líšiš od nacistouv Ty:-). Ty Bruselský zatuchnutý bolševik oháňajúci sa komoušema, nacistama hore-dole po tomto webu na každého, čo Ti nesadne do Tvojích ideologických notičiek. TAk tomu sa teda hovorí odhodlaný boj za slobodu slova! Citujem Pepka Vyskoča: "...Zastavate se bestialniho srbskeho hrdloreza jen proto, ze je to byvaly komunista...". Geniálne, úkladný vrah, zločinec, podliak bolševik Pepek Vyskoč A1:32 nám tu o morálke káže:-). Havel by mal námet na svoju špičkovú tragikomédiu po svojom geniálnom výroku o humanitmom bombardovaní. Môj profil Ukrofil.

      Vymazat
    8. 1:32 Však to teprve nyní přináší komunizmus své Kainovsky zvrhlé a prznitelské plody na přírodě i na lidech - a ještě pár generací bude. Diskuze malomocných, neschopných, žlučovitých, klauzemanovských i putinovských socek v pracovní době to jenom potvrzují. Nostalgicky pláčou na hrobech zpupných diktátorů, opěvují loupeživý komunizmus, blijí směrem na Západ, protože mu nikdy nebudou sahat ani po řiť, aby ji mohli políbit. Kydají na cikány, ale sami klesají na jejich úroveň, ba i pod ni. Rakovina zhoubného, kainovsky loupeživého kolektivizmu se sama od sebe nevyléčí a vnější zásah může přijít paradoxně jedině z Ruska - přesunem tupého a kolaborantského čecháčkostánu za Ural, kam dávno patří, a osídlením kotliny Novými Rusy nebo z Ruska a Německa vypuzenými muslimy. Tedy z deště pod okap. Tak jako se Kosovo odtrhlo od azbuckého Titova Srbska aby skončilo v náručí ještě primitivnější Albánie - tak se čecháčkostán a slovenskostán odtrhly od civilizovaného Rakousko-Uherska, aby skončili přesunem do ruských stepí nebo až za Ural a budou rádi, až jim Putler stanoví dostatečné uprchlické kvóty do jimi samoobslužně zbudovaných gulagů v Akci Z!

      Vymazat
  2. Nejedná se o zastání masového vraha, ale o spravedlnost. A ta dnes silně kulhá a je naprosto oslepená... Pro úplnost připomínám - Masaryka mnohokrát luza odsoudila, protože si dovolil házit žida Hilsnera proti většině české veřejnosti. Podle spisovatele Herbena se tehdy Masaryk stal nejosamělejším mužem společnosti. Přesto neustoupil. Není důvod přestat hájit Karadžiče, zvláště když má ve skutečnosti trpět za zločiny, které se s velkou pravděpodobností ani nestaly nebo proběhly jinak, než jak je nám dnes vnucováno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 15:26
      Přesně tak . Ale trochu upřesním . Dnešní spravedlnost už ani nekulhá , ale je upoutána na invalidním vozíku , kterému upadlo jedno kolo . Kdyby fungovala tak jak má tak by v Haagu soudili někoho úplně jiného . Snad to napraví ty pověstné Boží mlýny ale to už nebude Karadžičovi nic platné .

      Vymazat
  3. 15.10 Kdo nechce jenom urážet, ale znát pravdu ví, že vše bylo jinak. Třeba takový Račak, ještě v průběhu války- oběti byli bojovníci UČK převlečeni za civilisty, žádný masakr. Střelba na tržiště, už ani nevím kde, nemohla jít ze srbských pozic atd. Nevíte jak to bylo, jenom vynášíte soudy, zcela hloupě. Byla to tragédie a viníci byli mimo Jugoslávii. Pokud by vás zajímala pravda můžete si ji najít, ale vy jenom urážíte a děláte ze sebe blbce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bosenští muslimové vedení Izetbegovičem obětovali vlastní lidi-civilisty v akcích pod falešnou vlajkou, aby dostali na svou stranu a vtáhli do války USA. A povedlo se jim to. Propaganda států NATO byla na jejich straně.
      Svědci v procesech v Haagu dosvědčili, že lidi kolem Izetbegoviće a muslimského vůdce Ceriće provedli atentáty na lidi ve frontě na chleba v ulici Vase Miskina i oba atentáty na tržišti v Sarajevu. Izetbegović si objednával i masakr muslimů ve Srebrenici, že ho prý po něm chtěl americký prezident Clinton, aby před americkou veřejností ospravedlnil válečnou účast americké armády na straně bosenských usekávačů hlav.

      Troubové z pražské a brněnské kavárny nepoučeni fakty melou stále tu dávno vyvrácenou propagandu zločinců z NATO!

      MM

      Vymazat
    2. Teroristické akce NATO a CIA pod falešnou vlajkou v Itálii proti obyvatelstvu v 70. letech (buňky řízené NATO a USA - název Gladio) zajistily, že se od komunistů a socialistů veřejnost odvrátila. A pak věř, když USA a NATO něco tvrdí.
      Jo a nějaký tribunál hlavounům této "demokratické" akce? Nic, nula, ticho po pěšině.

      Vymazat
    3. Právěže Albánci měli ten rozum, že se včas (myslím že již v 16. století) zbavili nejvíce zatuchlé konfese - tzv. křesťanství, které nejvíc ze všeho dusí všechny národy, které si podmanilo! Oč je levnější a prost všelijakých předražených symbolů právě islám a čeho všeho neblahého by se nejen náš národ zbavil jeho přijetím! Stačí srovnat ropné státy typu polokomunistické Venezuely či polokatolické Nigérie s prosperujícími monarchiemi Perského zálivu kde mají čistý islám a vidíme že to on je zdrojem prosperity a nikoliv ropa! Taky kdyby nebyla islamizace pro Západ přínosem, tak by ji média, elity a ostatní mravní autority tak nepodporovaly.

      Vymazat
  4. Haagský tribunál je soubor pucfleků kapitálu, asi tak jako lipský byl souborem pucfleků nacismu. Kdo byl kdy souzen za lidská jatka v Kosovu v režii kosovsko-albánské řeznické akademie, za jatka na orgány pro transplantaci západních boháčů, na kterých byli jako dobytek poráženi mladí Srbové??? Viz zpráva del Ponteové!!!

    OdpovědětVymazat
  5. A co ten masový vrah Hashim Thaçi, ten má od "západních demokratů" hahaha aminu co ????

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A co chorvatští generálové-gauneři Ante Gotovina, Ivan Čermak a Mladen Markač, vykonavatelé Američany naplánované etnické čistky ve východním Chorvatsku?

      Nebo takový kosovský Albánec Ramuš Hardinaj, prokazatelný mnohonásobný vrah a gangster, dnes předseda kosovské vlády?

      A co vrah 3.200 Srbů z okolí Srebrenice Naser Orić?

      Všichni v Haagu osvobozeni!!!

      To je také americký podpis ve světvoé politice!

      Vymazat
  6. Za mříže patří v první řadě soudci toho podělaného, zkorumpovaného sboru vrahů haagského soudu. To jsou ti praví zločinci v talárech.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je také jejich americký soud aby se zbavovali nepohodlných oponentů.

      Vymazat
  7. Cely svet toho zlocince odsoudil, jen zdejsi komunisticka celadka zoufale hrabe prstickem, aby tu zrudu nejak ospravedlnila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano Pepku A1:54, tak ako píšeš: "....Cely svet toho zlocince odsoudil...". Čo je to ten Tvoj "celý svet"? Je to len Tvoja izbička v psychiatrickom liečebnom zariadení v Bohnicích a kúsok dvorka kam za svojimi súdruhmi Ťa občas pustia pokecať si. Môj profil Ukrofil.

      Vymazat
    2. Když Pepek Vyskoč píše "celý svět", tak je jasné, že jde jen o Kavárnu.

      Když Pepa Vyskoč píše "zločinec" tak je jasné, že se jedná o politika, který se postavil NATO a muslimským džihádistům v Bosně.

      Když Pepa Vyskoč píše "komunistická čeládka" , tak je jasné, že se jedná o slušné vědoucí lidi, kteří žádají spravedlnost a dodržování mezinárodního práva.

      Vymazat
  8. KARADŽIČ je na tom bohužel v EU z hlediska PŘÍSTUPU KE SPRAVEDLNOSTI HŮŘE, NEŽ BYL SVÉHO ČASU po požáru Říšského sněmu GEORGI DIMITROV V NĚMECKU ZA HITLERA ...

    OdpovědětVymazat