Reklama

.

.

pátek 17. května 2019

Marxův plán, směrnice Barbarossa a vlastenecká jako občanská

Rostislav Iščenko
17. 5. 2019    cont.ws
Mezi úzkými kruhy rezunovců je populární, ale lživý, názor, že "nešťastný mírumilovný" führer, když náhle zjistil, že SSSR soustředil příliš mnoho vojáků v západních vojenských okruzích, ... s náhodnými divizemi, které byly po ruce, byl nucen urychleně zaútočit na SSSR, aby sám nebyl napaden. Ve skutečnosti Hitler nařídil přípravu útoku na SSSR již 31. července 1940 (Francie kapitulovala 22. června téhož roku). Transformace plánu Ost na plán Barbarossa je pro nás důležitá, protože kdyby nebylo německé okupace Ukrajiny, nesetkali bychom se s takovým jevem jako občanská válka během vlastenecké.


Vůbec nezdůvodňoval svou pozici tím, že se na něj SSSR chystá zaútočit, ale skutečností, že zmizení poslední velké (alternativní německé) vojenské síly v Evropě by zbavilo Velkou Británii naděje na pozitivní výsledek války v její prospěch a že by Londýn souhlasil s mírem na základě podmínek Berlína. To znamená, že Hitler plánoval "vyléčit" novou válkou, kterou už rozpoutal, pouze proto, že jeho předpoklady o povolnosti Anglie po porážce Francie selhaly.

Směrnice č. 21, která schválila Variantu Barbarossa, se objevila teprve 18. prosince 1940. Stala se tak rozvinutím plánu Ost, který vytvořil generál Erich Marx, který byl považován za nejlepšího odborníka Generálního štábu pozemních vojsk na Rusko. Marx předložil své úvahy již v srpnu, ale Hitlera neuspokojily a plán Ost byl dopracováván na základě instrukcí führera skupinou vedenou Fridrichem Paulusem, dobře známým v Rusku díky Stalingradské bitvě.

Zde je nutné učinit poznámku ohledně osobních vlastností generála Pauluse. Všichni jeho kolegové ho uznávali jako dobře vzdělaného důstojníka, brilantně připraveného na práci ve štábu. Ale zároveň si všímali jeho hlášení. Paulus se vždy bez výhrad podřídil osobě se silnějším charakterem, bez ohledu na to, zda tato osoba zaujímala vedoucí postavení ve vztahu k němu (jako Hitler) nebo podřízené (jako náčelník jeho štábu v 6. armádě generálmajor Arthur Schmidt). Paulus plnil rozkazy bez ohledu na to, zda je považoval za správné nebo ne. Díky této vlastnosti Pauluse se rozmístění vojsk v rámci Směrnice Barbarossa uskutečnilo v sestavě tří armádních skupin, nikoliv dvou, jak to navrhoval generál Marx.

Jde o to, že Erich Marx, podle všeho, byl nejen vynikajícím odborníkem na Rusko, ale také chytrým štábním důstojníkem, který si výborně osvojil principy dobrodružné strategie blitzkriegu, která umožnila Německu vyhrávat v prvních etapách druhé světové války. Blitzkrieg předpokládal vítězství menšími silami nad silnějším nepřítelem díky koncentraci vojsk (včetně všech mobilních jednotek) ve strategických směrech, které byly pro něj neočekávané. Vytvořená lokální výhoda se projevila v hlubokých průlomech. Mobilní jednotky, podporované letectvem, ničily týl, zajišťovaly přerušení vedení vojsk vyššími štáby, načež se frontové jednotky ocitly v četných kotlích, katastrofálně ztrácely své bojové schopnosti, organizovaná obrana země se zhroutila a bojové operace se měnily v operaci, která vyčistila terén od zbytků již demoralizovaných a neschopných odporu vůči nepřátelským vojskům.

Tento přístup se vyplatil v Polsku, ve Francii a v prvních okamžicích (v roce 1941) v SSSR. Již v roce 1942 byly úspěchy německých vojsk na východní frontě lokální a neměly pro SSSR tak katastrofický charakter. Celkově v roce 1942, nehledě na rozsáhlé porážky na jižním křídle, si Hlavní štáb Vrchního velitelství zachovával kontrolu situace.

Strategie blitzkriegu byla diktována celkovou slabostí Německa ve srovnání s jeho protivníky. Kdyby Německo nepřistupovalo k nebezpečným, hrozícím okamžitou porážkou avantýrám, nemohlo počítat s vítězstvím. Ale zato avantýry na pokraji katastrofické porážky, pokud se dařily, vedly ke stejně katastrofické porážce nepřítele. Tato metoda je v současné době vyjádřena v přísloví: "Kdo neriskuje, nepije šampaňské".

V plném souladu se strategií blitzkriegu zpracoval generál Marx nesmírně hazardní plán, který v případě zdaru sliboval absolutní úspěch. Rozvinutí Ostu mělo být provedeno v rámci dvou armádních skupin, působících severně od Poleské bažiny. Na jihu Rumunsko a Maďarsko neměly vstupovat do války, což zajišťovalo, že útok sovětských vojsk přes jejich území nebyl možný. Pro ochranu karpatských průsmyků, vedoucích do Polska, postačovaly relativně menší síly. Otevřené jižní křídlo útočící skupiny měly přikrýt Poleské bažiny, táhnoucí se od hranice k Brjansku. Měly být také kontrolovány relativně malými silami.

Sovětská vojska, která se tedy soustředila na Ukrajině (40% celkového potenciálu a 50% mobilních jednotek), byla odpojena od aktivních bojů, dokud se postupující německá armáda neocitla na okraji Moskvy, hluboko v týlu ukrajinské skupiny sovětských vojsk. Ve druhé etapě (po dobytí Moskvy a Leningradu) měla být sovětská vojska, soustředěná na jihu, přitlačena k Černému moři a ke Kavkazskému hřbetu a zničena s podporou turecké armády, která jim měla provést úder do týlu.

Není známo, zda by se tento plán podařilo realizovat, ale konkrétní bitvy z roku 1941 ukazují, že i přes veškerý jeho hazard, byl realizovatelný za podmínky přísného plnění. Během tohoto válečného období se sovětská vojska dobře projevila v pasivní obraně, ale opravdové, komplikované co do plnění útočné operace se jim nedařily, a velení katastrofálně zaostávalo s reakcí na akce nepřítele. Proto izolace velké skupiny sovětských vojsk na Ukrajině není ve specifických podmínkách roku 1941 něčím nereálným.

Avšak Hitler, který byl vždy mnohem opatrnější než jeho generálové, řekl, že nemůže bojovat bez ukrajinského chleba, uhlí, kovu atd. Požadoval zpracování operace s ohledem na nutnost okupace Ukrajiny. Svědomitý Paulus zpracoval plán Barbarossa, v jehož rámci mělo více než třicet procent německé vojenské síly ve struktuře armádní skupiny Jih působit jižně od Poleských bažin (na Ukrajině). Přičemž operativní součinnosti armádních skupin Střed a Jih bylo dosaženo až po vstupu na linii Smolensk-Černigov. To snižovalo (i když ne zcela odstraňovalo) celkové riziko operace, ale také výrazně snižovalo šance na úspěch.

Konkrétní peripetie bojů ve Velké vlastenecké válce byly mnohokrát rozebrány. Kritická, na pokraji sovětské porážky, situace v roce 1941 skončila vítěznou bitvou o Moskvu, po níž otázka spočívala jen v tom, ve kterém roce, jakými silami a s jakými ztrátami SSSR rozdrtí Německo. Transformace plánu Ost na plán Barbarossa je však pro nás důležitá, protože kdyby nebylo německé okupace Ukrajiny, nesetkali bychom se s takovým jevem jako občanská válka během vlastenecké.

Zrádci a kolaboranti byli všude (v západní Evropě i ve východní, v různých oblastech SSSR). Na územích SSSR existovala Lokotská republika , ve struktuře německé armády kromě vlasovské ROA působil 15. kozácký jezdecký sbor generálporučíka SS Helmuta von Panwitze, známé jsou pobaltské a kavkazské "legie SS", dokonce i v Bělorusku byli domácí policisté, i když většina musela být dovezena z Ukrajiny a pobaltských států. V kterékoli lokalitě, včetně Pobaltí, množství místního obyvatelstva, které bojovalo v Rudé armádě převyšovalo (někde o řády, někde o procenta, ale stejně převyšovalo) množství těch, kteří šli sloužit nepříteli.

Na Ukrajině vznikla výrazně odlišná situace. V centrálních a jihovýchodních oblastech byl obraz zhruba stejný, jako v průměru v SSSR. Ale západní oblasti, hlavně Galič, se ocitly na straně nepřítele téměř v plném počtu. Ne náhodou se po válce SSSR dlouho nemohl vypořádat s banderovštinou. UPA požívala podpory místního obyvatelstva. Dokonce ani banderovský teror by nebyl možný, kdyby nebyla podpora obyvatelstva.

Během války sloužilo asi 1 milion 200 tisíc sovětských občanů v různých vojenských a pomocných formacích Wehrmachtu, SS a policie. Z nich podle údajů německého velení bylo 400 tisíc Rusů a 250 tisíc Ukrajinců. Nicméně podle stejných údajů více než půl milionu (téměř polovina) všech kolaborantů před válkou žilo na území USSR (Ukrajinské SSR). Jednoduše řečeno, Němci považovali za Ukrajince hlavně Galičany nebo lidi, kteří oficiálně přijali ideologii ukrajinského nacionalismu.

Kromě toho, jak již bylo zmíněno, na udržení pořádku v jiných regionech (v oblastech Běloruska, RSFSR a východní Ukrajiny, kde byl nedostatek kolaborantů) byli použiti pouze kolaboranti z Ukrajiny a pobaltských států (tři malé republiky poskytly celkem 230 tisíc kolaborantů ). Mezi ukrajinskými a pobaltskými kolaboranty byl jeden podstatný rozdíl. Pobalťané z velké části skutečně bojovali na frontě. Ukrajinci páchali zvěrstva převážně v týlu. Činy pobaltských policejních praporů mimo vlastní uzemí Pobaltí jsou málo známé (několik případů v Bělorusku). Ale ukrajinští (galičtí) karatelé "se proslavili" i Chatyní, i zvěrstvy při výsleších mladogvardějců v Krasnodonu. Policisté z Galicie byli přiváženi do Kyjeva, Charkova, Dněpropetrovska, Záporoží, na Donbas, do oblastí RSFSR, hraničících s USSR (Rostov, Bělgorod) a také do Běloruska.

Chci upozornit na skutečnost, že co do rozsahu činnosti galičských kolaborantů zaujímají 2/3 plochy jihovýchodní a centrální oblasti Ukrajiny, kde nebylo dost vlastních zrádců. Právě to nám dává právo říci, že během Velké vlastenecké války se okupované území Ukrajiny stalo dějištěm občanské války ruského obyvatelstva USSR (které odešlo k partyzánům) a galičských kolaborantů. Po válce potlačená banderovština odešla pouze do podzemí. V nových podmínkách, po rozpadu SSSR, se tato občanská válka obnovila, poměrně rychle prošla studenou fází a od roku 2014 má nezastřenou podobu.

Je zde však i důležitější detail. Během Velké vlastenecké války se ukrajinští kolaboranti, kteří vykonávali represivní funkce na území BSSR a RSFSR, již pokusili převést občanskou válku za hranice USSR - zažehnout celý SSSR. Teď, když hovoří o své "válce" s Ruskem, o své připravenosti provádět diverzní činnost proti němu, se pokoušejí zorganizovat vazby s ruskou marginální opozicí a vytvořit teroristické podzemí na jejím základě, současní banderovci se opět snaží vyřešit úkol, který jejich předchůdci nevyřešili - přesunout občanskou válku z území Ukrajiny do Ruska a zničit ruský stát.

Podmínkou pro vítězství nad banderovštinou po Velké vlastenecké válce byla porážka Německa ve válce. Podmínkou pro vítězství nad současnou banderovštinou je vítězství v hybridní válce, kterou rozpoutaly USA proti Rusku a nyní už i proti Číně.

22 komentářů :

  1. Velmi dobrý článek pro ty, kteří mají mezery v chápání historie. Po Působení masmediálních kurviček a kantorů podobných té brněnské učitelce, to není nepochopitelné. Nejlepší je ten poslední odstavec. Hybridní válka, nu dobrá také důležité, důležitější je ale vyspělá vojenská technika Ruska a Číny určená k obraně před kořistníky. Jestli si Ušáci myslí že porazí Rusko a Čínu včetně jejich spojenců, tak jsou mimo mísu a i ten výsledek bude adekvátní. Nu což kdo chce kam, až se ucho utrhne. Hej hou

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 23.27
      Vrchní velení NATO na svém zasedání rozhodlo a schválilo zpravu pro vedoucí velitele ve státech, kde je NATO, že Rusko je největší agresor na světě proto, že jsou ohroženy vojenské základny NATO, které byly vybudovány v blízkosti Ruských státních hranic a to v Evropě i Asii.

      Vymazat
    2. Zapomíná se na podstatnou věc a to, že úspěch německé "slavné armády" fungující na pervitinu byl zinscenovaný a plně podporovaný celou západní civilizací proti Ruské civilizaci. Německo mělo bojovat s Ruskem a pak by Francie a Anglie dorazila oslabeného případného vítěze. Hitler ovšem nebyl až zas tak hloupý (na malíře pokojů) a překvapivě si nejdříve pokryl záda a dobyl Francii a Evropu. Nicméně světové zákulisí (důkaz zákulisního řízení je v tom, že Hitler neobsadil Švýcarsko) donutilo Hitlera zaútočit na Rusko až při domluvené zradě Ruského generálního štábu. Stalin moc dobře věděl o co jde (o souboj civilizací) a již deset let před útokem vyhlásil jestli do deseti let nedoženeme technologicky západ budeme zničeni (a to většina obyvatel neuměla číst). Mobilizaci Stalin vyhlásil osm dní předem (jak ukázali nedávno odtajněné archivy), ale zmobilizoval pouze severní front, kde Němci neprorazili. Nevzlétlo ani jedno letadlo a zradilo milión vojáků (vlasovců). To je největší zrada ve známe historii. Vojáci se ocitli v kotlích, ale na rozdíl od západu se rvali o svou zem a nepodařilo se Ruské vojáky demoralizovat (Ruskou armádu nestačí porazit, ta se musí povalit - to je rčení od doby, kdy v jedné bitvě vyšší důstojnický sbor zradil a utekl, ale nižší důstojníci a vojáci to nevzdali a bitvu otočili a vyhráli). To umožnilo Stalinovi zorganizovat obranu a zbavit se nejhloupějších zrádců (ti chytří rychle převlékli kabáty a později Stalina pomluvili). Bojeschopnost Němců je mýtus (což teď je krásně vidět jak se nechají bez boje Islamizovat). V boji je potřeba tvořivost a inteligence a morálka a odhodlání. Němci jsou dobří otroci, kteří umí na slovo poslouchat, a tak lze z nich snadno vytvořit šílenou vražednou mašinérii na zabíjení civilního obyvatelstva (pár výjimek dobrých vojáku se najde, ostatní bez drog jsou nic moc).

      Vymazat
    3. 8:56 - Malé doplnění. Stalin vydal rozkaz k pohotovosti již 14 dni před napadením ! Jediný kdo uposlechl - bylo námořnictvo - to vyrazilo z přístavů v plné bojové pohotovosti . Letectvo zradilo jako první - velitel letectva - 14 dnů před napadením nutil létat piloty do únavy, pak stroje uzemnil, nechal odmontovat zbraně. Když se dozvěděl o útoku, tak se zastřelil. Pozemní vojska vůbec nereagovala a první rozkaz k obraně jako č. 1 byl vydán až po půlnoci ! Zrada maršálů byla velká, většinou byli trockisty.Zrad maršálů tzv. vítězných byla i ve válce s Japonskem. Byla připravena operace na vylodění a znovuobsazení i ostatních ostrovů, zabraných carském Rusku ve válce r. 1905. "Vítězní maršálové" po selhání operace přemluvili Stalina ať to nechá být. V současnosti se teprve čistí armáda a úřednictvo dosazené za Jelcina a pracující proti Rusku. Bohužel jsou to desetitisíce lidí dosazených Američany v 90.letech. Proti Trumpovi bojuje cca 70 000 jeho úředníků na mionisterstvech, taky to musí začít čistit, což po vyhrané bitvě začíná dávat !

      Vymazat
  2. noviczech
    ...moje matka si za války na Slovensku zažila dvakrát přechod fronty přes jejich vesnici. Zažila dobré německé vojáky, přišli dali jídlo a šli dál, když přišli podruhé, zastřelili prase, vzali potraviny, vše k jídlu, protože sami neměli! To samé si zažila s ruskými, pardon sovětskými vojáky! Voják musí mít, jídlo oblečení, to je samozřejmé, dá se pochopit! Ale co si zažili s banderovci, ty přirovnávala k gestapu a ještě hůř! Říkala, že to ani nemohli být lidé, co dělali na Slovensku za zvěrstva!!! A vidíte, zůstalo jim to!!! Vyprávěla nám, dětem! Ještě že existuje peklo, věřím na to a nikdo tu není věčně, na této planetě!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 1:18, naše vzdálenější rodina na Slovensku má také podobné poznatky s Němci a Rusy. Němci způsobní a spořádaní, Rusové špinaví a divocí, šel z nich strach.

      Rozdíl byl v tom, že na začátku války se SSSR tam blízká německá posádka působila asi dva roky jako týlová rezerva, pak odešli. Vztahy byly dobré, pomáhali, kde se dalo. Jednalo se o obyčejné vojáky Wehrmachtu a obyčejné obyvatelstvo malého slovenského městečka.

      Rusové se ke konci války přihnali jako velká voda přímo z bojů po několikadenním pobytu v terénu bez odpočinku. Město už několik dní dopředu vědělo, že je to nemine, a šířil se hrozný strach. Ten se naplnil. Ozvala se střelba ze všech možných zbraní, křik, lidé se schovávali všude, kde se dalo a klepali se hrůzou.
      Část jednotky se vydala za ustupujícím nepřítelem, část zůstala ve městě a začala s prohledáváním. Jejich divokost děsila, ale po nějaké době se vše zklidnilo a ze špinavé, zběsilé hordy se stala špinavá, unavená horda.

      S komunikací nebyl zvláštní problém a město bylo připraveno. Už dopředu napekli chleba, vytáhli zásoby sádla, brambor a nějakou tu slaninu, zabilo se pár slepic, kdo kolik mohl. Jednotku rozdělili po domech, aby nemuseli na podzim spát opět v polních podmínkách. V každém domě byly zásoby nějaké pálenky nebo vína, ale byl přísný zákaz podávat jakýkoliv alkohol.

      Ráno po "toaletě" se při nástupu bývalá horda změnila v disciplinované, čisté a veselé vojáky, kteří se nijak zvlášť nelišili od těch německých.

      Jen paměť obyvatel zůstala výběrová. Někdo pamatuje křičící hordu, co mu sežrala pět slepic, někdo si pamatuje i jméno vojáka, koho rád hostil.

      Vymazat
    2. z vyprávění dědy si pamatuji hlavně rezavé tanky (ty si natíraly posádky cestou na bojiště a za mrazů to asi nebylo moc úspěšné), zajatce všech národností, co u nás nocovali a pro které se sbíraly potraviny z širokého okolí a vařily se pro ně hutné polívky. Uprchlé zajatce, kterým děda vozil potraviny a vyprávění o debatách s ruským učitelem němčiny německy a jak děda uvažoval o odchodu do Ameriky. Jinak jsou k dispozici fotky evidentně šťastných Rusů v nažehlených uniformách, vymydlených, jak pózují 10.5. na studebackrech se zapřaženými ZISy

      Vymazat
  3. A slavnostni prehlidka Rude armady s jednotkami SS v Brestu Litevskem na podzim 1939 na pocest spolecneho obsazeni Polska nacistickym Nemeckem a bolsevickym Ruskem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 08:31 A to po sobě měli střílet? Kvůli Polsku? Angličani po Němcích taky nechtěli střílet, kvůli nějaké malé neznámé zemi uprostřed Evropy. Anglie a Francie byly v Mnichově první, kdo se paktoval s Hitlerem, takže bych byl s tím moralizováním opatrný.

      Vymazat
    2. 8:31

      Obě strany měly co slavit. Německo zdárný start válečného tažení na východ, SSSR opětovné získání předpolí a času před nadcházející válkou. A také odebrání iniciativy Británii a Francii, které měly zcela jiné plány když sabotovaly spojenectví s SSSR proti Německu. Teď už to nebyli oni, kdo řídil hru, ale bylo to v rukách Německa a SSSR. Oni už mohli jen přihlížet a čekat, jaká role jim bude přidělena. K jejich škodě, jak brzy poznaly.

      Vymazat
    3. pro 10:23. Výborný postřeh. A navíc zde byla tzv. Curzonova linie. Tedy hranice, kterou v r. 1920 určili spojenci tehdejšímu Rusku a obnovenému Polsku. To Poláci (Pilsudsky) překročili a zabrali si celou Halič. Využili slabosti tehdejšího Ruska. Tato linie odpovídala i čáře, kam postoupila Rudá armáda v létě 1939. Tedy nezabrala polské území, asle svoje. Jen to Poláci nechtějí slyšet.

      Vymazat
  4. Již starý stratég Clausewitz tvrdil, že Rusko je možné porazit pouze vnitřním rozvratem. Je zřejmé, že v jistých kruzích o čtenáře nepřišel, Gorbačov, Jelcin, jsou toho dokladem a pak už asi došli agenti, nebo prachy

    OdpovědětVymazat
  5. Přesně tak banderovské hiwis v akci ale na rozbití Ruska nemají ani náhodou. Maximálně by mohli rozpoutat válku nějakou těžší provokací.

    OdpovědětVymazat
  6. Článek popisuje historii. Více či méně známou. Protože tato fakta nebyla nijak prezentována za existence SSSR. Ale doba se změnila a zejména na Ukrajině. A ta je ve varu. Když se podíváte na ukrajinské weby (na YT jich je plno) a diskuse jejich politiků zjistítte, že rozpad Ukrajiny nejen na ruskojazyčný Východ, ale i další části je tam brán jako naprosto reálná možnost. K tomu je třeba si uvědomit, že Rusko začalo vydávat pasy ruskojazyčným obyvatelům Ukrajiny (zatím pouze na Donbasu) jako POSLEDNÍ z jejích sousedů. Maďaři a Rumuni vydávají pasy "svým" Ukrajincům už několik let. A vydali jich už statisíce. Poláci tzv. "kartu Poláka". což je téměř totéž. Jen držitel nesmí v Polsku volit. Hranice jednotlivých regionů jsou historicky dané (Zakarpatí, Halič, Bukovina...) a historicky zcela nedávno patřily sousedním státům - Maďarsku, Rumunsku a Polsku. Podkarpatská Rus spadla do ČSR jako součást Rakouska. Ale mluvilo se tam většinou maďarsky. Takže to byla jen epizoda. Rozdělení Ukrajiny by tedy byl pouze technický problém. Putin navíc prohlásil (po debilním vyhlášení budoucího prezidenta Ukrajiny), že je připraven vydat pasy všem občanům Ukrajiny. I tento šlánek a jeho uveřejnění v této době ukazuje, že po Jugoslávii může z mapy Evropy zmizet další stát. Aůe třeba jen "slyším trávu růst".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ad Danny 10:33
      Někdejší Podkarpatská Rus/ dnešní Zakarpatská Ukrajina spadla do ČSR v roku 1920, ale předtím byla součastí Uher, nikoliv Rakouska.
      Morave

      Vymazat
    2. Pokud vím, "karta Poláka" není pas, a stejně tak "karta Maďara", apod. Samozřejmě nevylučuju, že spousta Ukrajinců pravý polský pas získala, ale to bylo vždy trochu obtížnější oproti různým "kartám", které mají také své výhody.

      Ty ruské pasy pro Donbasany, jak jsem pochopil, nejsou plnohodnotnými pasy, v podstatě se jedná o totéž, jako ta karta Poláka. Rusko jen ulehčilo proceduru k získání plného občanství pro Donbasany/Ukrajince žijící v Rusku, a možnost vycestovat alespoň do Ruska pro ty, kteří žijí na Donbase a ukrajinský pas jim expiroval.

      Na základě čeho by ten pas Donbasané získali? V Rusku platí totéž, co tady, k získání pasu RF musíte být občan. Taková procedura, provedená hromadně a ještě k tomu extrateritoriálně, zatím neproběhla a myslím, že to ani nebude. Jaký by to mělo význam? Ukrajina by všechny tyto lidi vyhlásila za cizí uchvatitelské elementy a vyhostila že země. Skutečné občanství získá jen někdo, i když, jak jsem zjistil, o něj stojí přez 90% Donbasanů.

      Tendence k federalizaci země tam byly už dávno, ale nebyla vůle to realizovat, protože těm, kdo byli nahoře, to nevyhovovalo kvůli byznysu. Myslím, že Ukrajina v dohledné době nezmizí, a okleštená je i teď. Není ani zájem, aby zmizela. Ale velmi by jim prospěla alespoň ta federalizace. Iščenko píše ohledně banderovštiny pravdu. Tento rozkladný prvek by měl získat svůj vlastní stát, čistě svůj vlastní, etnicky začištěný, kde by dozrávalo plémě pravého Ukrajince.

      Vymazat
    3. Podkarpatská Rus je slovanské územie, prevládajú tam RUSÍNI, ktorých sa nepodarilo ukrajinizovať ani Rakúšanom, ani Maďarom, ani Okrajincom, takže sotva sa tam hovorilo po maďarsky...Maďari tvoria väčšinu len v jednom mestečku a okolí, celkove ich je a bolo cca 18 %.

      Vymazat
  7. Již jsem to tady psal že Stalin udělal velkou chybu v tom že banderovce jen poslal na Sibiř. Nastoupil největší okrajinec v celé historii okrajiny a vrátil je domu. Kdyby za ta zvěrstva co dělaly dostaly alikvotní trest už by se to neopakovalo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 10:45, Stalin udělal chybu, když přiklepnul Halič Ukrajině. Jeho důvody neznám, totéž udělal s Podkarpatím. Možná se obával, že by banderovštinou načichlo i Polsko a dělalo to zlotu v soc.táboře, možná mu šlo čistě o území. Východní Halič je v podstatě bývalá Červená Rus. To bylo území, kterým bylo zmítáno z jedné strany na druhou s každou chvíli patřilo někomu jinému, kdo se následně hojil na obyvatelstvu. Výborné podhoubí pro budoucí banderovštinu. Mohli si od Rakušanů, Poláků a Rusů odnést ty lepší vlastnosti, odnesli ty horší. Škoda. Kdysi to bylo jedno ze zakládajících knížectví Rusi během její kyjevské epochy.

      Vymazat
  8. Fakta hovoří o tom, že dnešní Rusko je nejbohatší stát světa. Má největší zásoby nerostných surovin včetně největších zásob pitné vody. Není vůbec zadlužené. A z tohoto důvodu je předmětem nenávisti ze strany USA, které si brousily zuby na všechno to bohatství, které v Rusku je. Američani dobře vědí, že i když zbrojí 15 krát více než Rusko, Rusko neporazí a napadení Ruska ze strany USA by bylo pro USA katastrofou vzhledem na raketovou techniku, kterou Rusko má. Zbývá už jenom varianta rozložit Rusko zevnitř pomocí páté kolony disidentů a milionářů, kteří jsou placení Američany. Rozvrácení Ukrajiny stálo Ameriku pat miliard dolarů, tedy natištěných papírů, pomocí který Američani na Ukrajině zorganizovali majdan a upalování nevinných lidí v Oděse. Něco podobného chtějí Američani udělat v Rusku, ale zatím bez úspěchu. Že by toho Američani zanechali, se předpokládat nedá, protože USA je tak zadlužená, že jediná možnost jak astronomický, nesplatitelný dluh USA vyřešit je válka a to celosvětová, která již probíhá v takzvané studené formě a až přejde v horkou, bude s námi konec protože Americká rozpínavost nezná hranic.

    OdpovědětVymazat
  9. Dalsi priklad, jak se Rusove pokousela ovlivnovat vysledek voleb v Rakousku a ted na to dojeli.

    OdpovědětVymazat
  10. 14:27 troubo, on to zařizoval Putin, aby si oligarcha namastil kapsu a Rakušan získal prostředky na politickou kariéru. Že by ti došlo, že takhle to chodí právě za a v kapitalismu? Prachy, prachy, prachy, jsou moc a dodávají sílu, když je jich víc než dost, tak sílu k čemukoli ...

    OdpovědětVymazat