Reklama

.

.

pátek 7. června 2019

„Hra o trůny“ jako odraz krize Západu…

Vasilij Koltašov
6. 6. 2019 IF24, překlad Outsidermadia
Zajímavé zamyšlení ruského ekonoma a publicisty Vasilije Koltašova*) na zdánlivě odtažité téma
„Hra o trůny“ získala skoro mýtickou popularitu. Ale zatímco se filmoví kritici přou o technické efekty a dějové zvláštnosti seriálu, je dobře zaměřit pozornost na jeho sociální a ekonomickou podstatu. Není tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá, a skrývá nemálo hlubokého smyslu – problémů společnosti, kterých si na Západě nechtějí všímat.


Jen ignorant si nepovšiml takových znamení „Hry o trůny“ jako jsou krutost, nevázanost, ambicióznost a bezzásadovost většiny hrdinů. Pokud ale k uvedeným symptomům přidáme absenci skutečné aristokratičnosti, galantnosti, lásky a půvabu dam (vynášených ve středověku a v mnohých fantastických příbězích do výšin), pak před sebou vidíme korporátní kancelář, převrácenou do světa dekorativních rytířů a draků. V této „kanceláři“ vře boj o vedoucí pozice, o právo nosit bossovi kávu a odpovídat na nejdůležitější úsek práce společnosti. Není tu vnitřní motivace, ale zato zaprané uměle emocionální problémy jednotlivce, protože jeho existence je ve své podstatě nesmyslná.

V seriálu není cítit rozdíl mezi ušlechtilou vrstvou, která by měla být nositelkou rytířské etiky, lidskosti – pokud nepočítáme s namyšleností. Ale problém není v ní, rozumová rovnost „spodiny“ a „vrchnosti“ je, díky degradaci posledně jmenovaných, stále zřetelnější v Severní Americe a Západní Evropě. Mravnostně je „vrchnost“ naprosto rozložená, a „spodina“ tu vystupuje spíš v roli statistů. Veškerý boj je však v seriálu bojem o aktiva existující jen ve formě slovesných pojmů. V podstatě tento jev výborně odráží vrchnostní (financilizovanou a vládnoucí) západní ekonomiku, která většinou pozbyla výroby. Autoři seriálu dokonce nevědí, jak by měli ukázat jeho pozadí. Toto pozadí neznají ani v jeho historické, ani v dnešní formě.

Tím, že předaly výrobu zemím periferie, získaly domnělou finanční vládu na procesy ve světě. Nicméně v roce 2008 začalo být jasné, že rozvíjet se a vzkvétat budou výrobní země, zatímco bývalým lídrům zbydou dluhy, rozpočtový deficit, rozkol a degradace elity a současně i krizi „spodiny“. Copak toho všeho není víc než dost ve „Hře o trůny“, která se na obrazovkách začala objevovat v roce 2011, kdy byla velká krize už skutečností?

Dračí matka od samého počátku bojuje o svobodu zhruba tak, jako organizátoři „majdanů“ z USA a EU, když nabízejí utlačovaným takové mimoekonomické „osvobození“, které je připravuje o jejich někdejší ubohé prostředky k existenci a nedává jim nové. Copak blondýnka Daenerys neví, že otroky je třeba osvobozovat i s půdou? V posledních sériích začíná matce dračici docházet, že žádné osvobození světu nepřináší. Proto také ničí vše kolem. Pochopili to všichni? Pokud si uvědomujeme, že v hlavním mněstě, zničeném dračím ohněm, autoři odhalují scénáře falešné záchrany a osvobození, které tak často sepisují političtí technologové Západu pro jiné země? Je tu ale cítit i bezmoc osvoboditelských plánů, sotva pochopitelných pro obyvatele postsovětského světa. Ale právě Američané a občané Evropy ještě nedávno vášnivě bojovali o možnost levicového, osvoboditelského obratu ve svých zemích. Stačí si vzpomenout na vzlet Bernie Sanderse v USA, Alexise Tsiprase v Řecku a Jean-Luc Mélanchona ve Francii. Budoucnost ale, bohužel, budou tvořit úplně jiné síly, jiné osobnosti.

Přeměna paralyzovaného jasnovidného mládence ve vládce Sedmi království a odchod skutečného hrdiny Johna Snowa za zeď je možné vykládat jako signál budoucnosti anglosaského světa. Vládnout bude kdosi anonymní, který ví vše a koho příliš nezajímají myšlenková bloudění „spodiny“. On není hrdinou ve smyslu rytířském, není osvoboditel, ani ničitel, ale ani budovatel, protože tvůrčí ideje nejsou ve „Hře o trůny“ vůbec cítit. Copak jeho příchod k moci není autoritářským scénářem? A znovu si vzpomeňme, že ekonomika v tomto světě není. Copak se na něj nevalí zima?
„Zima je blízko!“, to v seriálu stále opakují. Ale nakonec se ukazuje, že hrozba vítězství jejích „pánů“ se nekoná. Po všechny sezóny hrozba střídala hrozbu, zjevovali se a zase mizeli aspiranti na moc v pohádkovém světě, tekla krev a ze scény ochdázeli mnozí, nikoli špatní, hrdinové. To vše slibovalo dobrý konec a čekali ho mnozí, v naději, že sněžný John se ožení s Daenerys a její svatební kytici chytí trpaslík nebo někdo jiný, stižený nepřízní osudu. Místo stvoření toho, pro období Velké deprese let 1929-1933 naprosto normálního, filmového scénáře, se tvůrci zachovali férově.

Autoři seriálu nedali na nápovědy fanoušků, a řekli jim pravdu: Šťastný konec ve skutečném světě být nemůže a nemůže být ani v pohádce pro dospělé. To bylo jaksi očekávatelné – pro ty, kteří pochopili, že „Hra o trůny“ není jen „nejlepší fantasy“, „revoluční sága“, atd., ale antifantasy. A to je nejdůležitější…

Žánr fantasy rozkvetl a získal si množství příznivců ve zvláštních ekonomických podmínkách. Svou pohádkovou hypnózou vystřídal hrozné sny kyberpunku osmdesátých let. Člověk s nesmyslnou činností, ale snesitelným výdělkem nacházel útočiště v knížkách, filmech, hrách a dalších fantazijních produktech. Ty zakonzervovaly jeho psychiku v komfortním dětském stavu, zatímco jeho dospělácká ekonomická činnost byla nezajímavá, jednotvárná a nijak se nepodobala hrdinství rytířů, elfů a hobbitů. Tento sen skončil, protože ampule, ve které lovil sny západní obyvatel, se dávno začala drolit. Nadbytek dluhů, škrtící smyčka daní, drahota, nezaměstnanost a nejistota zítřka – to vše je zima naší doby. Jaký tu může být šťastný konec?

Velká deprese 30. let minulého století skončila nevídaným boomem spotřeby a výroby na Západě. Divák, jehož peněžní záležitosti nebyly nejhorší, byl ochoten častěji přijímat filmy bez happyendu. Dnes taková perspektiva na Západě není vidět, protože příliš mnoho zemí dospělo k tomu, aby zopakovaly zázrak kapitalismu Severní Ameriky a Západní Evropy padesátých a šedesátých let a ponořily se do svého ráje „spotřební společnosti“, nekupovaly západní zboží, ale vyráběly svoje. Jistěže obyvatelé nových vedoucích zemí kapitalizmu ani zdaleka nežijí v ráji. Ale, upřímně řečeno, mělo by smysl pro ně natočit jiné, zvláštní finále „Hry o trůny“. Třebaže by také nebylo slaďoučké, ale určitě by bylo jiné.¨


*) Vasilij Koltašov (1979) – ředitel Centra ekonomických výzkumů při Ústavu globalizace a sociálních hnutí.
Zdroj: if24.ru
Překlad: st.hroch 190606

12 komentářů :

  1. No celkem solidní blábol. Na čem ten Koltašov jede?

    Já znám daleko lepší seriál. Je ruský, dříve sovětský, je nekonečný, vysílá se pravidelně už asi 100 let a jmenuje se "Kterak prohnilé USA už zanedlouho zkrachují". Je určen pro méně inteligentní a náročné publikum. Práva pro ČR zakoupila i Nová republika.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Záleží na kritériích. U mne USA už zkrachovaly. Kdysi pro mne byly USA vzorem, inspirací, autoritou. Tento kredit u mne ztratily. A rád tomu nejsem. Jaká jsou Vaše kritéria pro neprohnilost, úspěšnost, úctu, respekt? Třeba mi pomůžete změnit názor. Předem děkuji. Jirka

      Vymazat
    2. USA jsem za totáče zbožňoval. Dnes víme co je to za sobecká sebranka ,která chce ovládat svět.

      Vymazat
    3. Na čem jedeš ty pirátská lopato 1:41 na bonzáctví? To by sedělo, blbe.

      Vymazat
    4. 1:41 Jo tak to je průměrný občan ví že nesmí sekat dluhy do nekonečna a tvoji miláčci z usa na to dojedou. Už nebudou dolarem vysávat celý svět.

      https://cz.sputniknews.com/nazory/2019060510072583-financni-elita-usa-ceka-na-novou-krizi-kdyz-se-nepodari-zapalit-svet/

      Vymazat
    5. Skutečně velmi solidní "blábol" a narozdíl od 1:41 zjevně kvalifikovaný.

      Vymazat
    6. Vážně není divu že nechápeš. Tvé poruše se dřív říkalo "monomanie" :) ....

      Vymazat
  2. (oprava chyb) Má trochu pravdu v tom, že to je "o ničem". Fakt to mohou "žrát" jen mlaďoši a romantický dámy, co jsou odkojený Ulicí .-) .

    Mladý, co už neznají smysl boje o vlastní existenci, takže jistá známka úpadku v tom je.

    Naopak se mýlí s tou výrobou - kapitalismus je (už podle W. Wilsona .-) ) trojí - výrobní, obchodní a finanční. Západní elity se zmocnily finanční dominance světu (ovládají tisk hl. měny, instituce, média), ovládají zatím větší část obchodu, výrobu delegovaly. Podle OECD ale od 70.let roste příjmová nerovnost, dělba zisků je víc asymetrická, problematická. Proto západní pracující člověk dnes protestuje, viz sliby Trumpa v USA, viz žluté vesty Francie, protože stále klesá jeho životní úroveň, už 40 let.

    Jde o v historii známý jev, bohatá říše se vždy nejdřív sama zničí zevnitř, úpadkem elit, normální jev. Běžná říše trvá cca 400-600 let, ta západní získala sílu dík objevení Ameriky v r.1500, pak rostla (kolonialismus), centralizovala finance (1860 - 1919), po dvou válkách vytvořila finančně-industriální komplex v nejmocnější zemi, která na obou válkách 20.stol. profitovala. Pak začal úpadek po zastřelení JFK a jeho bratra, to byl signál zkázy. Začaly války (Vietnam, Kambodža, Salvador, Chile, Venezuela) a řízené převraty, od r.2000 jede druhá část válek, ty už směřují jasně k úpadku (Anglo-Americké) velmoci.

    Asie to převezme, tak to na světě chodí, 500let západní dominance má nyní svou jasnou disfunkci, války západu škodí, profituje malá skupina nahoře, lidé se mají hůř. Technologie to podle mě nezachrání.

    Každopádně světu vládnou finančně-obchodní elity, migrace do Evropy je podporovaná právě těmito lidmi, chtějí konec národních států, což posílí jejich moc.

    A ty "pseudo-fantasy" jim skvěle pomáhají prohlubovat otupení mladých lidí, tady si jistě tleskají, jak dobře se jim to daří. Navoněný škvár, odpad, odpolední "porno", a to má tvořit "kulturní náboj" :-) ?

    Fakt děs.

    OdpovědětVymazat
  3. jeden dnes už starší "súdruh" my vysvetlil ako to bolo v r. 1989, a začal tým, že žiadna spontánnosť ľudí, bola to dlhodobá akcia na prevzatie nie moci, ale majetku, čo sa podarilo, moc, hovorí, v r. 1989 bola bezmocná, totiž tí, čo mali byť na jej strane, skočili po deľbe majetku, ale - hovorí - to sa pripravilo už v r. 1987 - neskôr to pokračovalo na námestiach, prečo, dav sa dá ovládať, a ide z neho strach, jednotlivec uvažuje, a sme tu a je dnes ...

    OdpovědětVymazat
  4. Pane Pavel velmi dobře jste doplnil velmi dobrý článek pana Koltašova. K současným seriálům mám odpor a není to jen tím že jsem přestárlý ale tím že vnímám jak odporným způsobem manipulují s myšlením lidí. Tak jako je nejzáludnější polopravda tak i současná seriálová tvorba. PRAPRADĚDA.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pane Prapradědo
      Zabrouzdejte na internetu, najdete spoustu kvalitních seriálů, naposledy např. Černobyl z produkce HBO, nebo britský seriál Black Mirror. Zajímavý je rovněž seriál The End Of The Fucking World. Pokud se nebojíte kreslených seriálů, doporučil bych starší japonský Cowboy Bebop, či nejnovější Love, Death & Robots. Co se týče Hry o trůny, první kniha vyšla již v roce 1996 a dávat její děj do politických souvislostí dneška (nebo celkově) mi přijde až trochu humorné. Jde prostě jen o zábavu. Možná by se podrobným přezkoumáním našly politicky významné narážky i v Panu Tau.

      Pokud patříte k fanouškům Ženy za pultem, nebo Majora Zemana (nic ve zlém, nemám s tím problém), na doporučené seriály zapomeńte. Pěkný den.

      Vymazat
  5. A není to krize ledajaká. Zoufalé snahy uchovat pod poklicí totální přecenění aktiv a podcenění pasiv znamenají jediné - čím déle ta idiotská strategie falšování temné skutečnosti do poslední chvíle bude trvat, tím větší bude imploze všech bublin a totální kolaps celé ekonomiky. Co si za svinstvo na úkor zbytku světa navařili, si tentokrát vyžerou do poslední mrtě.

    OdpovědětVymazat