Reklama

.

.

středa 12. června 2019

Muj projev pro Sudetoněmecky lancmančaft: „Lidice už nesu duležite“ (aneb trocha politického humoru, někdy až černého)

Ladik Větvička mezi 
"našimi krajany nejmilejšími"
Ladislav Větvička 
12.6.2019 blog autora
Už par roku ten trend sleduju. Zakryvaju se stare rany, nemluvi se o Lidicach, nemluvi se o ukradeni našeho pohraniči, nemluvi se o obsazeni zbytku Československa německu armadu pote, co nas opustili bratia Slovaci.


A to je kura dobře. Nemožeme furt mluvit o tym, co nas rozděluje. Musime se zaměřovat na to, co nas spojuje! Copak je dneska pro někoho duležity trest pro lidicke provinilce, keři sice neskryvali tu vysilačku, jak se domnival přitel českeho naroda Karel Hynek Frank, ale stejně mezi sebu strpěli rodiče vlastizradca Horaka, kery uprchnul a zpoza oceana za pomoci plutokratyckych Angličanu zhazoval bomby na pokojna německa města?

Trest za to byl sice vyjimečny, ale taka byla doba, sudruzi. Byla valka, nebyl čas hledět kdo je kdo. To neni jako prace s buzolou mile děti. Ekologizace Lidic, kdy cela vesnica byla navracena puvodnimu stavu byla logickym vyvrcholenim celeho procesu, navic, podle prozkoumanych dokumentu nebylo při ekologizaci Lidic ubližene žadnym zviřatkum (to byl požadavek Arijcu z Tibetu), imigrantum nebo menšinam (to byl požadavek mladeho Maďara Šoroša) a byly minymalizovane emise CO2 (to byl požadavek Gréténů).

A tak sem si řek: „Ladik, musiš jit s dobou. Na srazy našich německych krajanu už jezdi minystři česke vlady v čele s Hermanem Gö… kura, malem sem se splet, no prostě minystři, a ty furt nic. Měl bys tež projevit trochu teho noveho myšleni a mezi naše přatele nejvěrnějši zajit.“

A pak nahle jak zjeveni z čisteho nebe – ku mě do hospody Na rožku se dostavila delegace v koženych galatach a bilych podkolenkach a dobru češtinu mi povidaju: „Herr Zweig (nesmějte se, to je v překladu Větvička, vy idyjoti, to přece každy vi), dostavte se dobrovolně na jubilejni, 70. sraz našeho krajanskeho sdruženi, nic se vam nestane. Je to roskas!“

Byl sem přijemně potěšeny. Chudaka Hermana vyprali z vlady, strykovi ani medajlu nedali, žaden z minystru tam letos projev nepřednese – je to na tobě, Ladik, abys zahajil novu etapu v sužiti narodu, pomyslel sem si.
Tuž a tady mate muj projev:

Moji milí bývalí krajané,

Děkuji vám za pozvání na váš jubilejní, už sedmdesátý sraz krajanského spolku osob, narozených na Moravě, ve Slezsku a v Čechách, jejich potomků a přátel. Jsem rád, že jsem mohl mezi vás zavítat.

(potlesk)

Stalo se tak díky úspěchu mé knihy „Osudové setkání 1913“, nedávno přeložené do německého jazyka. Nebudu skromný – očekával jsem to. Koho jiného by měl zajímat obsah hovorů, které spolu vedli třiadvacetiletý malíř Adolf a čtyřiatřicetiletý uprchlík ze Sibiře Josef Džugašvili při svém náhodném setkání ve vídeňském Café Central, než právě vás – Němce pocházející z bývalého Rakouska-Uherska. Vždyť vy jste jeho soukmenovci a my všichni ze zemí Rakouska-Uherska jsme jeho krajani.

(silnější potlesk, asi nepochopili narážku)

Tito dva mladí lidé se potkali v době, kdy Vídeň byla městem, kde žil největší počet Čechů a Moravanů, a na druhé straně v mnoha pohraničních městech Moravy a Čech člověk češtinu neslyšel, protože byly osídleny našimi Němci, tedy vašimi předky. Byla to krásná doba.

(bouřlivý, dlouhotrvající potlesk)

Tato doba ovšem jednou musela skončit. Nebylo naší, ani vaší chybou, co se stalo mezi léty 1918-1948. Muselo to přijít dříve nebo později. Jak napsal významný moravský spisovatel a pravicový politik Miroslav Macek: „… pokud jsou na jednom území dva kmeny, které nejsou ochotny se sloučit, pak dříve nebo později dojde k bodu zlomu, životaschopnější a silnější kmen přebere a asimiluje ženy a děti, vyžene nebo vyvraždí muže slabšího kmene a zničí všechny vzpomínky a památky, které slabší kmen připomínají.“

To je historický jev platný po tisíciletí a je naše chyba, že se z něj pořád nedokážeme poučit. Platí pro národy, které můžeme nadřazeně považovat za zaostalé, jako Húty a Tútsie v Africe nebo Tamily a Sinhálce na Cejlonu, ale platí i pro národy, které stejně nadřazeně považujeme za kulturní a ostatním nadřazené, jako Iry a Angličany ve Spojeném království nebo právě Čechy a Němce ve střední Evropě.

Zatímco my jsme ve Vídni po první válce splynuli s místním německým obyvatelstvem a dnes už nikdo z našich bývalých krajanů ve Vidni česky nemluví, vy jste v pohraničí Čech a Moravy žili stovky let, přesto jste se česky (obvykle) nenaučili a hlavně jste si nikdy nepřestali myslet, že jste někým lepším, který má na naše území nárok. Bod zlomu tedy musel přijít, taková je historická nutnost.

(ticho)


Životaschopnějším kmenem, který chtěl asimilovat naše ženy a děti a vyhnat muže, jste byli vy, Němci v Čechách a na Moravě. Zneužili jste našich chyb a začali prohlašovat, že země, do které jste byli pozváni, je vaše a patří jen vám. Chtěli jste nám ukrást naše historická sídla, naši zem a také se vám povedlo dílo dokonat a opravdu ji ukrást a vyhnat všechny, kteří se nehlásili k vaší germánské rase. Ukradli jste nám nejprve takzvaně legálně, za pomocí konference mocností, pohraniční oblasti, které byly po tisíc let hranicí Českého království, Moravského markrabství a toho, co zbylo ze slezských vévodství. Půl roku nato jste bezostyšně ukradli zbytek. Stalo se ovšem něco, s čím jste nepočítali, a co se ve světových dějinách snad nikdy neopakovalo.

(mrazivé ticho)

Po bodu zlomu, kterým se stala konference mocností v krásném městě Mnichově, jste sice ovládli území, po kterém jste toužili, ale slabší národ se nevzdal. Zlikvidoval představitele okupační moci přímo ve starém městě českých králů a přestože mstitelé nakonec raději zvolili smrt nežli podvolení se, nedlouho předtím z podzemí pražského kostela se ozvalo jejich nesmrtelné heslo: „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme! Slyšíte? Nikdy!“

(ruch v sále a nesouhlasné výkřiky)

Poprvé v historii se slabší kmen vrátil, ruku v ruce s ruským medvědem, anglickým gentlemanem, americkým orlem a francouzským žabožroutem a provedl to, co muselo zákonitě přijít. Vyhnal toho, kdo předtím ukradl něco, na co neměl nárok a stal se opět pánem svého území.

(pískot)

Ne, nejsme na to hrdí. Přestože jsme nevyvraždili muže toho druhého kmene a nepřivlastnili si jeho ženy a děti, nemůžeme být hrdi na to, co se stalo. Je vždycky smutné, když odchází kmen, který toho na našem území mnoho dokázal, mnoho vybudoval a zasloužil se o zkulturnění drsných pohraničních hvozdů. Musíme si přiznat, že (i díky čtyřiceti létům nadvlády bolševismu) jsme dodnes nedokázali zacelit ztrátu a odchod tří milionů vzdělaných a pracovitých krajanů – vašich předků.

(slabý potlesk)


Bylo to však nezbytné a nutné. Nejste tomu na vině vy, Němci, nejsme tomu na vině ani my, Slezané, Češi a Moravané. Vinen byl ten, který dopustil, že když už jste do našich zemí přišli, nenaučili jste se náš jazyk a nestali jste se jedněmi z nás. Vinen je ten multikulturní zločinec, který to kdysi připustil, pozval cizí kmeny k nám a tím zapříčinil to, co se dříve nebo později muselo zákonitě stát a také se stalo.

Dnes žijete vy tady, v zemi předků, po které jste tolik toužili a my žijeme tam, za pohraničními horami, které přes tisíc let dělily hranice našich zemí. Dnes jsme přátelé a prožíváme nejkildnější období našich vztahů právě díky tomu, že vy jste tady v Bavorsku, my v našich zemích, mezi námi je jasně daná hranice a nikdo se neplete do záležitostí toho druhého kmene. Alespoň na první pohled. Už zase u vás vidím multikulturní zločince.

Dnes do vaší země přichází statisíce a miliony lidí z jiných kmenů. Mají jiné zvyky, jinou kulturu a jiný jazyk. Nechtějí se učit váš jazyk, nechtějí přijmout vaše zvyky a nechtějí se vzdát svého boha a to vše se vám dokonce pokoušejí vnucovat. Není to jejich vina. Multikulturním zločincem je ten, kdo je tady pozval a připustil, že se nechtějí stát Němci. Příslušníci nových kmenů postupují podle staletí ověřeného scénáře při dobývání jiných zemí. Množí se třikrát rychleji než vy, jsou životaschopnější a je jen otázkou času, kdy situace dospěje k bodu zlomu. Může to trvat stovky let, než bod zlomu přijde, tak jako tomu bylo v pohraničních oblastech Moravy a Čech. Ale dnešní mladí jsou nedočkaví a chtějí všechno hned. Buďte ve střehu a pohlídejte si, aby se vám to nevymklo z rukou a někdo vás zase nevyhnal, nebo neudělal cizince ve vaší vlastní zemi.

Vy, potomci Němců z Moravy, Čech a Slezska víte, o čem mluvím.

(rozpačitý potlesk)

Právě vy byste si měli hlídat, aby se Němci zase nemuseli bát na svých ulicích a ve svých domech a stydět se za to, že pijete pivo, jíte vepřové, modlíte se k tomu bohu, k jakému uznáte za vhodné a vaše ženy nemusí chodit tři metry za vámi zabalené jak matrjošky. Nevěřte svému současnému vedení, že tragédii let 1938 – 45 způsobil německý a český nacionalismus. Současné vedení vašeho Spolku zastává názor, že je třeba přijímat nové příchozí a starat se o to, aby si zachovali své zvyky, svůj jazyk, svou kulturu a svého boha. To je přesně to, co vás, naše bývalé krajany, kteří s námi žili v našich zemích, přivedlo na okraj propasti a nakonec i na dno propasti samotné.

V roce 1938 to nebyl německý nacionalismus, který způsobil katastrofu Čechů, Moravanů a Slezanů v našem pohraničí. Byla to loupeživá ideologie multikulturalismu, která vám sugerovala, že v našem pohraničí máte svá jazyková, kulturní a jiná práva a dokonce máte právo si ukrást území, které jste díky vyšší natalitě ovládli.

A v roce 1945 to nebyl český nacionalismus, který způsobil katastrofu Němců z našeho pohraničí. Byl to obyčejný pud sebezáchovy po sedmi letech hrůz, kdy jsme si uvědomili, že dva kmeny na jednom území opravdu žít nemohou.

(pískot)

Dnes jsme opět přátelé. Rádi vás u nás uvidíme. Přijeďte, uspořádejte si toto krásné setkání bývalých krajanů kdekoliv v místech, kam jsme kdysi v dobré víře pozvali vaše předky. Jen si uvědomte, že ta místa už se nejmenují Eger, Troppau a Wagstadt, ale Cheb, Opava a Bílovec. Přijeďte, popijte, pojezte, pobesedujte a …vraťte se do dom, do svých měst Regensburg, Nürnberg a München. A lidé moji němečtí, bděte, aby jednou ve vašich krásných městech nepochodovaly nedávno pozvané kmeny a netvrdili, že jim to tady patří.





20 komentářů :

  1. Odpovědi
    1. Možná měl něco takového říci na tom jejich sjezdu český velvyslanec, který se tam bůhvíproč a s čím schválením objevil. Až na to pozvání, aby sjezd uspořádali u nás. Stačí když si ho uspořádají doma, vždyť přece chtěli a řvali unisono "Heim ins Reich". Svoji původní vlast zradili, pomohli rozbít, okupovat a terorizovat

      Vymazat
  2. Na ja, aber jetzt auf deutsch, Herr Ladik !!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Warum deutsch? Das Deutsch ist keine Weltsprache.

      Vymazat
    2. Protosche wir schpatnje rozumjet tscheski.

      Vymazat
    3. Ad 9:04
      Jak je možné, že Češi se německy naučí a Němci česky nikoliv? Čím to bude? Inteligencí, (ne)úctou k druhému národu? Rád bych to věděl.

      Vymazat
  3. Já tedy nevidím jediný důvod, proč by měli své krásné setkání provozovat u nás. My pro své vypálené vesnice a popravené spoluobčany rovněž netruchlíme u nich, ale doma. A věřit tomu, že se vzdali myšlenky na revanš může jenom KDU ČSL, neboť i ten Hitler byl podle vlastních slov jako gramofonová deska mluvící o míru a všichni víme jak to dopadlo. Sudetoněmecký ladsmannschaft není spolkem filatelistů a majetek nechce asi jako V. Havel palác Lucernu.

    OdpovědětVymazat
  4. František Koukolík: Češi. Proč jsme, kdo jsme - a jak dál? Galén, 2015.

    str. 12: "Byl bych rád, kdyby tuhle knížku četli mladí lidé, učitelé, všichni, komu není osud českého národa lhostejný."

    str. 28: Endlösung der tschechischen Frage neboli konečné řešení české otázky byl plán nacistického Německa na germanizaci českého území.
    Plán lze považovat za součást Generalplan Ost, Obecného plánu Východ, tajného nacistického plánu kolonizace a germanizace střední a východní Evropy připravovaného v letech 1939-1942. Plné uskutečnění plánu by znamenalo genocidu a etnické čistky, zotročení a vypuzení většiny slovanské populace z Evropy. Česká populace měla být zničena z třetiny až poloviny. Válčící nacistické Německo však potřebovalo českou pracovní sílu, takže konečné řešení české otázky probíhalo pomalu."
    Z projevu Reinharda Heydricha str. 38:" tento prostor musí být jednou definitivně osídlen Němci. ... poněmčit je a převychovat jejich smýšlení nebo, když to nepůjde, postavit je nakonec ke zdi ..."
    str. 40:" Po porážce německého nacismu roku 1945 následoval odsun německého obyvatelstva z Československa provedený na základě Postupimské dohody vítězných mocností. Odsun doprovázely Benešovy dekrety."

    Po Mnichovské zradě 1938 byli vyhnáni Češi z pohraničí českých zemí, své země:
    Benda, J. Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939. Praha: Karolinum 2012.

    Pokud by sudeťáky (Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband)organizovaný pochod z Pohořelic do Brna nekončil na Mendlově náměstí, ale pokračoval až ke Kaunicovým kolejím, kde by účastníci uctili památku českých obětí německého vraždění 39-45, šel by možná přijmout jako projev usmíření.

    OdpovědětVymazat
  5. Pane Větvičko díky moc za váš článek.Je zajímavé jak je cenzor na NR připosraný, přičemž přispěvatel nemusí být ani vulgární.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cenzor na Nové republice není "připosraný", je dbalí slušného vychování a zákona. To si pamatuj, mutante!

      Vymazat
    2. Ano, konečně na to něgdo přišel.
      Je dbalí.
      Ještě abyste se vymotali z těch nacistů a fašistů.
      Obecným znakem zločinců bylo, že byli Němci.
      Jaký průkaz strany nosili nebo nenosili je srdečně jedno.
      Prostě byli Němci.
      A byli dbalí.

      Vymazat
  6. Ať si ty šmejdi zůstanou Bavorsku a sem nelezou nemám o ně zájem.

    OdpovědětVymazat
  7. Podtrhuji velice správný postřeh, proč se z našich německojazyčných spoluobčanů stali přes noc Němci a nacisti: Jako Němci a nacisti byli Herrenfolk, tedy něco víc, než jejich sousedi. Už pro tuto zmínku stál článek za napsání. Dnešní pravdoláska, lepšolidé a další podobná pakáž se onanuje stejnou představou. Ostatně se taky kamarádí s těmi Němci, které jejich stará představa ještě neopustila.
    J. Hruška

    OdpovědětVymazat
  8. Souhlasím s Laďou, jsme opět přátelé, rádi Vás u nás uvidíme. Jen je potřeba vyplnit předem dotazníček, spíše bezvýhradné prohlášení (v souladu s judikátem ÚS), pořádek musí být.
    1) V Bundestagu prosadíme bezvýhradní souhlas s Benešovými dekrety
    2)V Bundestagu zajistíme okamžité proplacení válečných reparací ve výši 3,5 biliónu Kć (počítáno po česku, ne po americku) o které se spravedlivě rozdělíte s bratry Slováky.
    3) Akceptujeme dvojnásobné ceny za náš pobyt a žranici v našem zařízení, pro potvrzení našeho nerozborného slovanskoárijského přátelství.
    4) Slibujeme, že si konečně schválíme německou ústavu a vyženeme amerického okupanta.
    5) Za poskytnutí českého azylu, až nás cizí kmeny vyženou, Vám slibujeme, že veškerý náš um, poznání a dovednosti věnujeme ve prospěch a blaho českého národa a Vaší krásné země.
    6) To vše garantujeme až do konce časů.
    (Tento bod bude ještě potřeba doladit, vzhledem k relativnosti zákona času)
    Pokud toto vše garantujete, tak Vám napečeme vepřových kolen co hrdlo ráčí, hubu mastnou otřeme,české pivo jak křen Vám natočíme, ožralé Vás uložíme a ráno se s Vámi srdečně rozloučíme.

    OdpovědětVymazat
  9. Tak, tak. Kým sa nenájde idiot, čo by chcel posúvať hraničné kamene a žijeme si v pohode každý na svojej strane hôr, je a zostane to v poriadku. Obchodné cesty môžu byť nestrážené.

    OdpovědětVymazat
  10. Po Mnichovské zradě 1938 byli vyhnáni Češi z pohraničí českých zemí, své země: - skúste si to opraviť, Beneš to stvoril, spojenci - no - odsúhlasili, že ako fajn, češi zradili samých seba...

    OdpovědětVymazat
  11. Pokial sa budú rešpektovať hranice po II. svetovej tak to bude v poriadku.
    Ale ako náhle začne spochybňovanie hraníc, nastane problém.

    Od roku 1918 máme niekoľko krát zmenené hranice, v náš alebo náš neprospech. Vždy sa nájdu užitoční idioti, ktorím to vadí, ako bola Juhoslávie, okradnutie Kosova, Referendum na Kryme, kde si Ruský Krymčania zvolili svojú cestu, veľmocí sa mali skoro posrať!!! Že namiesto aby sa Krym stotožnil z Majdanom, vybral si cestu do Ruska.

    Potom sú tu historícké hranice kde v Moldavsku budete vysvetľovať, že Moldavsko je v Rumunsku, a Podnestersko je Ukrajinské Podolie, teda Ukrajina.
    Alebo v Odesse budete tvrdiť, že Budžak je Besarabia, a patrí do Besarabie, dnešné Moldavsko. V Bukovine zase budete tvrdiť že to nie je Ukrajina, ale je to súčasťou Moldavského kniežactva v Rumunsku.
    V Bukurešti poviete že Transilvánia je Maďarsko//Uhorsko.
    V Kaliningrade poviete že to nieje Kaliningrad, ale Královec-Konigsberg, a že to nie je Rusko, ale Prusko!

    Potom sú tú otázky národné a národnostné Keď na Zakarpatsku budete tvrdiť, že oni niesu Ukrajinci, ale Rusíni, a že Rusíni boli skôr ako Ukrajinci. Že Zakrpatsko je za Karpatským Masívom, a náleží do Uhorska. A že Ferencz Rakotczi je Sedmohradský hrdina, ktorí bránil Mukačevo.
    Alebo v Lužici, kde poviete vi nieste Nemci, ale Lužičania a ste Slovania.
    Potom si budú Nemci myslieť že z Lužice chcete urobiť Nemecké Kosovo.
    Alebo v Gruzínsku, kde Osetínci nechcú biť v Gruzinsku, ale v Tiblisi si myslia že sú. To isté platí aj o Abcházsku, Abcházci nechcú biť v Gruzinsku, ale v Tiblisi si myslia že sú súčasťou Gruzínska. Nahorný Karabach tiež kde Arméni nechcú biť Azerbajdžanci, ale chcú biť v Arménsku.
    Belgicku žijú Flámi a Valóni ktorí jedni majú bližšie k Holandsku, a ti druhí k Francúzsku.

    Na Blízkom Východe je to ešte zložitejšie, kde víťazné veľmoci v 1918 rozdelili teritória tak že Národy bez štátou, a štáty bez Národou. Mate Národ ktorí sa zo štátom nestotožnuje, ale si na svojom území zakladá svoju vlastnú administráciu, ktorá sa nepáči v hlavnom meste. 20 000 000 Kurdov ako menšina v cca 70 000 000 Turecku.

    V Afrike je to ešte zložitejšie, kde jeden kmeň rozdelili až medzi štyri štáty, a v každom tvoria menšinu.
    Napríklad v Mali, Sever Mali sa Osamostatnil Tuarégovia tam prevzali moc, a strach Nigeru, a Alžírska, aby sa Tuarégovia z ích území nepripojili k Tuarégom v Mali.

    Západná Afrika kde je vôľa po samostatnosti, tak ju tam potláčajú že je to súčasť Maroka, a pritom v 1976 Španieli dali vládu miestnim obyvateľom.

    Spochybňovanie hraníc a meranie dvoma metrami môže vyvrcholiť až do krízy, ktorá povedie ku konfliktu.

    Situácia, že vojaci ktorí pôjdu bojovať za cudzie záujmy a hodnoti pod NATO, doslova zahodia zbrane, a pridajú sa k tím proti ktorím mali isť vlastne bojovať.To sa už stalo, propaganda poslala vojakov, a tí zistili že bojujú proti ľudom ako oni sami, tak sa pridali k ním, a naopak začali ich ochraňovať. Preto lebo si boli blízki kultúrne, ale aj mentalitou. Politici mali nakoniec hlavu v smútku, že vojaci prebiehajú na druhu stranu.

    OdpovědětVymazat
  12. Děkujeme za Benešové dekrety, byly nadčasové.

    OdpovědětVymazat