Reklama

.

.

pátek 7. června 2019

Radim Valenčík: Česká levice umírá? Tak ji dorazíme!

Radim Valenčík
7.6.2019 VašeVěc

Před několika málo dny (3. června) napsal O. Krejčí pro časopis Argument článek "Smrt české levice", kterým reaguje na notorické a stále větší neúspěchy nejen české, ale i evropské levice, naposledy při provolbách. Článek se mnohým líbil. Není divu, je psán líbivě. Kýčovitě se dotýká řady problémů současné levice, takže při povrchním čtení unikne eklektičnost a neprovázanost dílčích témat i celkové, dosti sporné účelové vyústění. Především se však zpronevěřuje tomu hlavnímu, tomu, co je příčinou umírání levice, takže to, co O. Krejčí navrhuje, by levici spíše dorazilo.
Vycházím z přesvědčení, že bez dobré teorie to nejde (bez revoluční teorie není revoluční hnutí, vědecky poznaná pravda je to jediné, co se nedá koupit a čím lze čelit manipulaci). K tomu budou směřovat i moje poznámky k textu článku.

Začnu s tím, co považují v rozboru O. Krejčího za nosné (cituji):

"V návaznosti na výsledky posledních voleb do Poslanecké sněmovny ukazují trvající pokles relativní váhy obou levicových stran v českém politickém spektru, tedy i skutečnost, že se z minulých neúspěchů nedokázaly poučit."
"Z pasti této etapy nelze vyváznout bez studia. Aktiv levicových politických stran, nemluvě o jejich vůdčích osobnostech, je však povětšině složen z nečtenářů; žijí ze zastaralých poznatků. Na druhé straně příliš velká část levicových intelektuálů nehledá řešení nových problémů a živí se prodejem starých idejí. Programové principy však nelze hledat v zaprášených textech, jsou skryty v pochopení současnosti. To není jen otázka nových nástrojů propagandy, jako je internet či mediální agentury. Základem je porozumění změně terénu politické práce, tedy sociální situace a povahy elektorátu, kterému levice dnes slibuje i nabízí velmi málo."
Levice se stala etablovaná, tuctová, nudná. Je flegmatická, melancholická, nostalgická. "Uvězněná v parlamentních kuloárech čeká na zázrak, který nepřijde. Principy byly směněny za kompromisy, taktizování zapudilo strategii. Kdysi se vedl svár o tezi, že "hnutí je vším, cíl je ničím". Dnes se ukazuje, že absence cíle hnutí zabíjí. Levice přestala být nositelem ideálů, stala se symbolem rezignace. Jak jinak si vysvětlit, že po tolika volebních porážkách vedení KSČM a ČSSD nedokážou samy odstoupit, aby otevřely prostor pro naději? To ale není celý problém: mnohem větší beznaděj vyzařuje ze skutečnosti, že stranický aktiv neumí tato vedení odvolat a nahradit. Chybí vizionáři s romantickým odhodláním. Chybí politici nové generace s vlastní definicí socialismu. Takto vypadá klinická smrt levice v Česku. Jistě přijde den, a vstanou noví bojovníci; otázkou je, zda ještě budou potřebovat ČSSD či KSČM."

Atd. V kritické části, při pranýřování současné levicové reprezentace není s čím nesouhlasit. Problém je v teoretickém zázemí navrhovaného řešení, dílčích aspektech analýzy a doporučeních, které dává.

Nejdříve k teorii. O. Krejčí tučně vyznačuje svou metodologickou parketu takto:
"Karel Marx nově vymezil postavení člověka ve společnosti a dějinách. Ale byl tu také Charles Darwin, který ukázal místo člověka v přírodě a čase, i Sigmund Freud, který představil nové vymezení role přírody v člověku."
I toto vypadá líbivě. Možná, že to bude vypadat příliš jako příliš silné a neuctivé tvrzení vůči O. Krejčímu, ale svědčí to o tom, že nepochopil to nejdůležitější, co je v samotných základech myšlenky, která se rodila v klasické německé filozofii od Kanta přes Hegela až k Marxovi, totiž přírodně historické pojetí dějin. U toho, kdo nic neví o Marxovi (tedy, kdo nezná jeho práce) může obstát. U tzv. neomarxistů patrně také. Ale základem Marxova pojetí dějin je pojetí vývoje společnosti jako přírodně historického procesu, tj. procesu, který a) navazuje na vývoj přírody (kde plně přebírá Darwinův přínos), a ve kterém b) se proces přetváření člověka i společnosti odvíjí od procesu přetváření přírody (to převzal a dále rozvinul od Hegelova slavného "Pána a raba", ze kterého vycházel i Fukuyama, následně pak Hegelovy koncepce samovývoje Absolutního ducha, kterému – tomu "samovývoji" – dal vědeckou interpretaci). Přilepit k tomu ještě našeho Freuda, to už je hodně chabá konstrukce, protože i obsahy našeho vědomí (představivost, emoce, prožitky) se historicky vytvářejí na základě procesu přetváření přírody člověkem. To, čeho si všímá Freud, je hodně dílčí téma. Dnes již zdaleka ne tak slavné, jako kdysi.

Zkrátka O. Krejčí se opírá o úplně jinou koncepci dějin, než je ta, která vyrostla z německé klasické filozofie, Hegelova a Marxova pojetí dějin. – Budiž, namítne někdo. K čemu je nám Marx? To je nepochybně legitimní námitka, pak se ale na něj nelze odvolávat. A ještě něco. Konstrukce, se kterou přichází O. Krejčí, je svým způsobem účelová, takže jeho "nepochopení" Marxe o sobě dá za chvíli vědět. Protože se podstatou přírodně historického přístupu k pojetí dějin nemohu zabývat podrobně (odvedl bych tím pozornost od toho hlavního), odvolám se jen na pojednání publikované k příležitosti 50. výročí vydání slavné práce týmu Radovana Richty "Civilizace na rozcestí", které jsem s kolegy uveřejnil v časopisu Politické ekonomie (Miroslav Jurásek, Václav Leinweber, Radim Valenčík: Politicko-ekonomická reflexe současného stavu globální společnosti", Vol. 64 No. 2). Zde je ke stažení plný text:https://www.vse.cz/polek/1066

V pojednání porovnáváme koncepci vývoje globální civilizace v pojetí R. Richty, S. Huntingtona, původního a poučeného F. Fukuyamy. Myslím, že text je srozumitelný pro dostatečný okruh čtenářů a že si zde každý může udělat představu o tom, jak R. Richta, který vychází z přírodně historického pojetí vývoje společnosti, obstojí i v konkurenci s nejslavnějšími mysliteli současnosti.
  1. Krejčí "rozředěním" Marxe v roztoku namíchaném s Darwinem a Freudem (v tom není původní, s tím už přišla Frankfurtská škola) sleduje určitý záměr. Chce opřít o klasiky svou tezi zlého člověka podléhajícího ve svých motivacích živočišnému boji o přežití, a to jak v návaznosti na boj v přírodě kolem člověka (proto Darwin), tak i v návaznosti na přírodu, která je uvnitř nás (proto Freud). Podívejte se, kolik prostoru ve svém článku tomu věnuje (cituji, odlišuji menším písmem a proloženě, to nejdůležitější podtrhávám):
"Klasické levicové programy v návaznosti na osvícenství předpokládají lidskou dobrotu a racionalitu, nebo možnost rychlé změny člověka.

Úspěch v politice, v níž se uvádějí do pohybu masy lidí – což je mimo jiné případ voleb – vyžaduje spojení programových hesel a kolektivní emoce. Obé ke svému vzniku potřebují romantický prvek s nadějí na brzkou změnu. Když bolševici převzali moc, zrušili v Petrohradu kriminální policii v domnění, že v novém režimu přece nebude zločinnost. Jen víra v to, že poslední bitva vzplála a po ní dojde k radikální změně, vedla k sebeobětování. Pravdou ale je, že kriminalita nezmizela, ke stvoření mravně dokonalejšího člověka nedošlo. Zrodil se ale jeden ze základních důvodů programové nejistoty na levici: stojí za to bojovat za dočasná drobná vítězství, která příští vláda stejně zruší a základní sociální nespravedlnost se nezmění? Dostavil se pocit bezmocnosti, z něhož se rodí apatie.

To není okrajový problém: manifestovaným či skrytým jádrem každé politické doktríny je svébytné pojetí člověka. Tady je programová chyba klasické radikální levice – neúplná definice člověka, která uvízla v podvědomí téměř všech autorů programů evropské levice. Marxismus na úrovni politických programů předpokládal, že člověk je výsledkem prostředí, a to především ekonomického postavení. Vývoj výrobních sil vede ke změně výrobních vztahů, což má za následek vznik kolektivisticky uvažujícího člověka. Je to jednoduché, jen je nutné odstranit pár překážek včetně těch nechápavých.

Dnes psychologové uvádějí, že 60 až 70 % lidské osobnosti je výsledkem dědičnosti, která se míchá s vlivem prostředí. Proto se nemohl objevit nový člověk. Na konci minulé éry evropského socialismu rituály nahradily politiku, romantismus se vytratil, místo solidarity na individuální úrovni nastoupila byrokracie. Oddanost ideálu vykazovala především menšina lidí, kterým je vlastní osobní skromnost, pohrdání honbou za majetkem, určitá forma askeze – což bylo jak v rozporu s původním ideálem, tak i chováním značné části kádrové nomenklatury. Systém sice stále měl sebeobranné nástroje, jako je policie či armáda, ale ztratil vůli k přeměně, která jediná mohla umožnit další rozvoj. Takto, prohrami v zemích byrokratického socialismu, byl vykopán hrob kdysi tak významných komunistických stran Itálie, Francie, Španělska...

I proto se tolik komsomolců po více než sedmdesáti letech budování socialismu v Sovětském svazu nadšeně zapojilo do privatizace a pro řadu lidí v postsocialistickém Československu zůstaly restituce podstatou lidských práv. Tyto lidi nepohání přesvědčení, že práce je matkou pokroku. Nevyznávají mravní kodex budovatele komunismu, ale ani Desatero. Žene je pocit vlastní nadřazenosti plus animus dominandi, hobbesovská touha po moci. A přesvědčení Adama Smithe, že vytoužený zisk se rodí ze sobeckého podnikání. Využívání ostatních lidí není pro ně vykořisťováním. Ovšem neustrnuli a dále se zdokonalují – organickou součástí jejich podnikání se stalo usilovné vyhledávání a dobývání dotací z veřejných zdrojů."


Asi se najde dost těch, kterým se i toto bude líbit. O. Krejčí přichází se starou obehranou písničkou, že hlavním omylem levice vycházející z Marxe je přílišný optimismus, který přehlíží to, že lidé jsou zlí a hloupí (geneticky predeterminovaní k tomu, aby takoví byli), takže jsou naprosto nevhodní a nepoužitelní pro vize apelující na roli vzdělanosti, racionality, ideálů apod. Proto, jak už jsem uvedl, je podle něj potřeba Marxe rozředit Darwinem a Freudem.

V návaznosti na to O. Krejčí volá po "nové definici socialismu" (cituji):
"Nová definice socialismu musí nalézt globální spojení mezi nastupující umělou inteligencí a novým vztahem člověka k přírodě. Musí být vizí sdílené budoucnosti založené na stále se měnící spravedlivé rovnováze svobody a rovnosti, na důstojné práci a míru – a na následném pocitu spokojenosti členů společnosti."
Pokud by se držel přírodně historického pojetí dějin, pokud by vycházel ze současné reality, mohl by dlouhodobou vizi odvodit od starého známého:

Jde o společnosti, v niž svobodný rozvoj každého je podmínkou rozvoje všech.

Jde o společnost, v niž se svobodný rozvoj každého stává nejvýznamnějším faktorem ekonomického růstu.


To platí rovněž či přesněji tím více to platí ve společnosti, kde technologický pokrok dospěl k průmyslu 4.0, digitalizaci, umělé inteligenci (pozor, neplést s tou přirozenou inteligencí, která na rozdíl od umělé má schopnost přesahu stávajícího poznání).

O tom, jak rychle se vypařuje paměť z toho, co se odehrálo v historicky nedávné době, svědčí následující pasáž z článku O. Krejčího:
"Deprese levice po porážce takzvaného reálného socialismu vedla k tomu, že odvrhla nejen zprofanované instituce, ale i sen několika generací humanistů. Chybí odvaha ukázat morální převahu socialistického ideálu nad realitou kapitalismu. Strach z velkých změn podvázal fantazii. Z revolucionářů se stali příštipkáři, kteří obhajují svá křesla v domě oligarchy řečmi o možnosti upravit rozpočet."

Vsadím se, že spousta těch, kteří si tento odstavec přečetli, řekne: No vždyť to tak bylo a je, co se ti na tom nelíbí?!
Asi někteří zapomněli, že poměrně krátce po "depresi levice po porážce takzvaného reálného socialismu" byla schopna obrozená a reformě zaměřená KSČM od roku 1990 do roku 1992 zvýšit svůj volební výsledek z 12 na 14 % a etablovat se ve společnosti. Rovněž tak vzestup ČSSD po nástupu Zemana byl nečekaně výrazný. Jirku Svobodu zastavil atentátník s kudlou, na kterého navázali Filipovi vnitrostraničtí pučisté, Miloše Zemana zastavil jen "bezbolestný" vnitrostranický puč. Pak už to šlo od deseti k pěti (nyní i pod pět).

Bez problémů není ani následující pasáž O. Krejčího:
"Úspěch v politice, v níž se uvádějí do pohybu masy lidí – což je mimo jiné případ voleb – vyžaduje spojení programových hesel a kolektivní emoce. Obé ke svému vzniku potřebují romantický prvek s nadějí na brzkou změnu."
Pokud by tento apel byl vyvážen alespoň dílčím náčrtem ----"nové definice socialismu"-----, budiž. Ale ten v jeho článku chybí, za to apel na krátkodobost a emoce je zde (jak ještě uvidíme) vícekrát. To je problém. V obdobích ideového zmatku je třeba poukázat i na nebezpečí revoluční netrpělivosti a nutnost odvození "kolektivních emocí" od jasného dlouhodobého cíle.
Krejčí správně konstatuje fakt:
"Zrodil se ale jeden ze základních důvodů programové nejistoty na levici: stojí za to bojovat za dočasná drobná vítězství, která příští vláda stejně zruší a základní sociální nespravedlnost se nezmění? Dostavil se pocit bezmocnosti, z něhož se rodí apatie."
Ale tato "programová nejistota" se zrodila právě z toho, že chybí program vycházející z kvalitního ideového zázemí a dlouhodobé vize vývoje společnosti. Pokud by takový program byl, bylo by možné krok za krokem realizovat a dotahovat do konce reformy, které už nikdy nikdo nezvrátí a které otevřou cestu pro budoucí perspektivní vývoj, které posunou civilizační vývoj na vyšší úroveň. Pokud O. Krejčí napsal to, co napsal, znamená to, že si takové reformy nedovede představit. Proč? Protože je v zajetí starých paradigmat, proti kterým sám bojuje. To jsou ty paradoxy...

Poměrně dobře O. Krejčí formuluje témata, kterým se nejen česká levice vyhýbá, která jsou stále aktuálnější a s nimiž si současní reprezentanti a ideologové levice neví rady:
"Nejen současná česká, ale celá evropská levice se ztratila v civilizačním chaosu. Je zápecnická, nechápe globální procesy, jako je růst významu asijských velmocí, rozpínání nůžek mezi chudými a bohatými v celosvětovém měřítku, atomizaci pracovního procesu; je bezradná jak ve vztahu ke klimatickým změnám, tak i k autorskému právu. V západním sebeuspokojení středních vrstev, umravněných půjčkami a exekucemi, utopila pochopení pro nebezpečí, které v sobě skrývá nová revoluce ve vojenství a nenasytnost vojensko-průmyslového komplexu. Podílí se na liberálním paternalismu – "máme vás všechny rádi, ale vy musíte převzít naše hodnoty a naše vedení". To je možné říkat imigrantům, nikoliv velkým neevropským civilizacím, s nimiž je nutné naučit se žít na rovnoprávném základě."
Ale některá zásadní témata v jeho přehledu – a patrně ne náhodou – chybí, např.:
Čím je současná doba přelomová, jakou zásadní civilizační proměnou procházíme?
Jaké reformy prosazovat (a to zejména v oblasti, která by motivovala všechny zúčastněné subjekty k plnějšímu využívání možností spjatých s rozvojem, uchováním a uplatněním schopností člověka. 
Co je zdrojem aktivit, které vyvolávají a stupňují konflikty po celém světě, které se promítají i do vyvolávání animozit mezi lidmi v naší zemi.
Rovněž následující pasáž z textu O. Krejčího je líbivá, ovšem jen při prvním ohledání:
"Objektivně vzato v Česku i ve větší části severu Evropské unie chybí klasická masová témata umožňující slibovat rychlá řešení. Levicovost je převážně zděděná, tedy málokdy založená na osobním prožitku.Z pasti této etapy nelze vyváznout bez studia. Aktiv levicových politických stran, nemluvě o jejich vůdčích osobnostech, je však povětšině složen z nečtenářů; žijí ze zastaralých poznatků. Na druhé straně příliš velká část levicových intelektuálů nehledá řešení nových problémů a živí se prodejem starých idejí.Programové principy však nelze hledat v zaprášených textech, jsou skryty v pochopení současnosti. To není jen otázka nových nástrojů propagandy, jako je internet či mediální agentury. Základem je porozumění změně terénu politické práce, tedy sociální situace a povahy elektorátu, kterému levice dnes slibuje i nabízí velmi málo."
To nejdůležitější jsem zvýraznil tučně – jsou tam dobré postřehy i velmi zavádějící formulace:

- Ad "chybí klasická masová témata umožňující slibovat rychlá řešení"– s těmi rychlými řešeními bych byl velmi opatrný. Zase ta ztráta revoluční trpělivosti v době tápání.

- Ad "Levicovost je převážně zděděná, tedy málokdy založená na osobním prožitku."– Velmi nepřesná. Levicovost je vždy spojená s podporou neprivilegovaných a je reakcí na pociťovanou diskriminaci. Prožitky tohoto typu zažívá velká většina společnosti (zejména mladí) i celé země či národy. V důsledku absence kvalitního teoretického levicového zázemí a neuvěřitelnému úpadku vzdělání zůstává tato masově pociťovaná levicovost ve velmi primitivních formách (například v podobě frustrace, se kterou lze snadno manipulovat, mj. i formou "slibů rychlých řešení". Slibování rychlých řešení tedy určitě není cestou kultivace primitivnosti.

- Ad "Z pasti této etapy nelze vyváznout bez studia." – Asi nejlepší myšlenka v příspěvku O. Krejčího. Učit se, učit se, učit je aktuálnější než kdy jindy.

- Ad "velká část levicových intelektuálů nehledá řešení nových problémů a živí se prodejem starých idejí" – také nosná myšlenka, ale obávám se, že i O. Krejčí je v zajetí starých idejí. Cesta k tomu, abychom se z nich vymanili (všichni, to vztahuji i na sebe) bude velmi složitá. Ale určitě to nové nemůže být založeno na "slibování rychlých řešení".

- Ad "Programové principy však nelze hledat v zaprášených textech, jsou skryty v pochopení současnosti."– S tím už mám problém. Se "zaprášenými texty" nevystačíme. Ale chyba už je v tom, že jsme některé texty nechali zapadnout prachem. Kdo chce hledat přelomová řešení, musí si velmi dobře osvojit dějiny lidského myšlení. Jinak nabízí jen nějakou přihlouplou "kulturní revoluci", ze které nic dobrého nevzejde.

Další Krejčího apel na okamžitá řešení:
"Vedle dlouhodobého programu vyprávějícím o zářné budoucnosti zde musí být bojovná hesla pro všední den. Levicová politika musí slibovat širokým vrstvám změnu již zítra, musí být něco víc než žebřík ke kariéře či poslaneckému platu několika vyvolených."
Tady v této formulaci o sobě vypověděl O. Krejčí více, než patrně chtěl. Všimněte se – do kontrastu staví pejorativně podbarvený (vyprávějícím o zářné budoucnosti) dlouhodobý program s přikrášlenými (bojovnými) hesly pro všední den, slibováním změny již zítra. A přitom (jen si dobře přečtěte celý jeho text!) v jeho článku nikde nenajdete nic, co by nějakým způsobem konkretizovalo Krejčího představu o dlouhodobém programu. To je hodně velká asymetrie či podivnost.

Ale to největší překvapení nás čeká na konci článku. Jak jsem měl pocit, že mě Krejčího text stále více připomíná kázání pátera Kalába ve Zvonokosech, ve kterém po dlouhou dobu není zřejmé, k čemu směřuje, a které končí výzvou k bourání záchodku, tak se mně tento pocit i potvrdil. Tak čtěte pozorně:
"Příští měsíce se ANO stane cílem soustředěného útoku ODS, Pirátů a dalších opozičníků, kteří potřebují oslabit konkurenci. Přidá se i většina mainstreamových médií. Zůstanou dvě české levicové strany obhájci vlády oligarchy, v jehož láskyplném objetí se staly lokaji? Budou bránit současnost, která tolika levicovým voličům nevyhovuje? Vůbec nejde o to, zda premiér umí řídit vládu, zvyšovat důchody a hlasovat o zdanění restitucí. Na podpoře jeho vlády levice ničí svůj obraz, přestává být symbolem změny. Její voliči utíkají za monotematickými uskupeními, která mluví radikálním jazykem tu o ekologii, jindy o migraci, případně o internetu – a zároveň napomáhají obhajobě těch nešvarů kapitalismu, které jsou za hranicemi jejich uzoučkého programu. – V prognózách lze pro zjednodušení odhlédnout od výsledků vyšetřování nejrůznějších premiérských kauz či od poklesu hospodářské dynamiky. I pak ale pohled na výzkumy volebních preferencí naznačuje, že se ANO v příštích volbách do Poslanecké sněmovny v nejlepším případě dostane na hranici 30 % získaných hlasů. To znamená přibližně 80 mandátů, což na jednobarevnou vládu nestačí. Zatím vše nasvědčuje tomu, že do voleb ztratí ANO svůj koaliční potenciál – po propadu KSČM a ČSSD se spojenectví s ním bude bát i SPD. Kde potom skončí zdánlivé úspěchy levice dosažené za současné vlády?"

Ať to čtu, jak to čtu, je to výzva k tomu, aby KSČM a ČSSD přestaly podporovat ANO. Zda je to rozumná výzva či nikoli, tak právě to mělo být podrobeno racionálnímu rozboru jako hlavní téma. A ne přifařeno jako účelový závěr. Tady ať mě Oskar Krejčí promine, ale to se mně zdá hodně a více než divné. To se má KSČM a ČSSD přidat k MILIÓNŮM CHVILEK PRO BAKALU, RITTIGA, PRO PRÁVO NEZÁVISLÉ NA ZÁKONECH, VEŘEJNOPRÁVNĺ MÉDIA NEZÁVISLÁ NA FAKTECH A DEMOKRACII NEZÁVISLOU NA VOLBÁCH?! To asi ne. Ale chybí mně zde alespoň náznak toho, jak se má KSČM a ČSSD oddělit od toho, co předvádějí ještě větší darebáci, než je Babiš. Pokud jsem sledoval události nedávných dnů, nejlépe se daří SPD. Ale to může být jen dočasné.

36 komentářů :

  1. Pane Valenčíku chápu, že ze socdem neodcházíte i z toho důvodu, že levice vždycky bude zapotřebí a socdem stojí za záchranu.
    A já si to myslím taky. Jenom si nemyslím, že to je v případě ČSSD ještě možné. Ona je jejiž pevnou součástí zla, tohle v dohledné době lepší nebude, a určitě ne dřív, než přeze všechno "hypotetické úsilí" odejde do ztracena.

    Není už na čase tuhle už definitivně korporátně fašistickou stranu hromadně opustit?!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ať žije hrobař ČSSD soudruh Tomáš Bandera Poche-Petříček!

      Vymazat
    2. Levice vždy byla o dvou věcech. O úctě k poctivé práci, a O ALTRUISMU. Věrnost byla a je základem společnosti, která musí tvořit kohezní celek.

      Pro malé kohezní skupiny predátorů je ovšem výhodná společnost složená z individualistů - egoistů myslících a pracujících pouze na sebe a jenom na sebe... Navzájem si konkurujících jedinců fungujících jako molekuly (ala brownův pohyb), které jsou snadnou kořistí kohezních skupin.

      ČSSD již dávno není levicovou stranou. Proto již v roce 1921 ji levice opustila... aby sama Zzesocdemáčtila" v byrokratický socialismus za tzv. normalizace, když ji ovládla známá kohezní skupina a v roce 1989 si tu otevřela Bonanzu a Krmelec...

      Vymazat
    3. Obě, dnes tzv. levicové parlamentní strany, spojily svůj osud pevně s EU. EU se sice tváří jako levicový projekt, tj. pro lidi, myslím tu většinu obyčejných a nemajetných lidí, ale pravý opak je pravdou. Je to projekt pro hrstku vyvolených, namířený proti obyčejným lidem, aktivně podporující nejen velké třídní rozdíly, ale též rozdíly mezi jednotlivými zeměmi a národy nejen Evropy, ale celého světa. Zejména chudá většina je v podstatě levicově smýšlející, někdy o tom ani nevěda, zblblá antilevicovou propagandou, ale tak jako tak, směřování EU se jí intuitivně nelíbí. A pro toto své cítění nenacházejí na levici žádnou podporu, jen omleté floskule o reformách EU a podobné utopické nesmysly. Proto i tyto dvě tradiční levicové strany jsou nereformovatelné a plují v liberálním proudu nejen bez jasné politické orientace, ale též bez jakéhokoliv smyslu pro levicového voliče. Je to škoda, ale je to tak. Podpora Babiše ve vládě by jim v dnešním balastu možná dočasně prošla, ale vytunelování jejich levicových idejí a činů jim projít nemůže. Nemají prostě už co nabídnout, ať se klidně sloučí s Topkou nebo ODSkou, ani se to nepozná...J.

      Vymazat
    4. Tohle by mohlo být téma pro psychiatra: Bohatý levičák je ROZMAR, chudý pravičák je DIAGNÓZA.

      Vymazat
    5. Pro p. O. Krejčího...p. Krejčí, co se tak postavit do čela soc.demáku a utíkat tak rychle aby jste udal směr! Zkušenosti máte z r. 1989.

      Vymazat
  2. Bohužel ani p. Valenčík nehovoří o východiscích ze současného stavu. Východiskem není spoluúčast na vládě ani vystoupení z ní. Myslím, že to s volitelností (a tedy s měřitelným úspěchem stran) nemá nic společného. Východiskem by mohla být výrazná změna vedení. Jenže systém v obou levicových stranách je dán spoluúčastí na moci a tu určuje vedení stran. Vedení vybírá, kdo se bude podílet na moci v měřítku okresů (a s tím souvisejícími prebendami v placené správě obcí i strany) a tím určuje i to, kdo bude voličem ve volbách vedení strany. Dobře vybraní voliči pak volí "správně" ty, kdo je vybrali. Straníci jsou víceméně pasivními přihlížejícími a nechají si nadirigovat z Prahy kdo a kde má být volen ve stranických volbách. Vedení rozhoduje, kdo bude na vrcholu volebních kandidátek a tak zvýhodňuje své věrné. Výsledkem je stagnace, protože jsou politici od okresu po parlament všichni spokojeni, vzájemně se hájí a nedovolí nikomu novému přístup na nejvyšší místa stranické hierarchie. Toto zatuchnutí samozřejmě vidí voliči a nemají chuť volit stále stejné (a stále neúspěšnější) politiky. Vedení ČSSD tak řídí hrstka lidí mezi Hamáčkem a Pochem, vedení KSČM několik příznivců předsedy Filipa. Co na tom, že obě strany jdou do háje? Ještě stále žijí, vedení bere slušné peníze za svou nepříliš úspěšnou činnost a ve své podstatě tunelují strany zevnitř. Skončí nejspíš totálním neúspěchem - nedostanou už se ani do parlamentu - a pak už nebude mít stávající vedení důvod něco držet. Je jen otázkou, zda se pak podaří vykradené strany bez programu a idejí nějak resuscitovat. V podmínkách KSČM, která má průměrný věk členů blízko 80 letům, to bude ještě těžší, než relativně mladší ČSSD. Řešení nevidím.

    OdpovědětVymazat
  3. Mně připadá, že umírá i SPD, která se ani dospělosti ještě nedožila: https://aeronet.cz/news/video-spd-iniciovala-ve-snemovne-protiruske-usneseni-kvuli-ruskym-veteranum-z-ceskoslovenska-v-roce-1968-jenze-ten-samy-status-veteranum-za-ucast-v-operaci-dunaj-priznala-uz-pred-25-lety-i-ukrajina/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vykašlete se na Aeronet. Až příliš často jsou jediným zdrojem "zaručených zpráv" orientovaných proti SPD.
      Já to naprosto jasně vidím tak, že dnes u nás je SPD jednoznačně nejsilnější a nejnebezpečnjší stranou stojící proti globálnímu slouhovství a proto jsou hlavním terčem fiat alternativ, které se jinak samozřejmě snaží působit důvěryhodně.

      Aeronet je sračkomet, jazykomilci a jiní estéti nechť prominou.

      Vymazat
    2. 9:54 To jsou jen kecy od neznámého vk který bůh ví za koho kope. SPD stojí pevně na svých stanoviskách pro které jsme je volili. Tam rádi špiní SPD.

      Vymazat
  4. Tak to bohužel je z čssd je klon stop09 a ksčm opustila vše za co jejich předchůdci umírali a byli vězněni. Co s s nimi jiného jen ať skončí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jediná šance pro neprivilegované vrstvy je volit ODS, TOP09 a pámbíčkáře. Také je dobré orientovat se podle neziskovek, kudy neziskovka, tudy i já. Ještě se dá přimhouřit oko nad Piráty, Starosty a případně dalšími ad-hoc stranami, vše ostatní je sebevražda.

      Vymazat
    2. 15:27 Dobře si tomu volovi nad tebou (10:26 ) poradil.

      Vymazat
    3. 15:27 To si musím zkopírovat. Abych neudělal při příštích volbách chybu. Děkuji, děkuji za radu. Vy to máte ale vychytaný. A kdybych se mezitím stal privilegovanou vrstvou, tak to mám volit prosím pěkně koho? Komunisty?

      To je moc dobře, že sem mezi nás chodíte, člověče zlatej, jinej by se na nás vykašlal a vy nezištně poradíte. Já jsem původně volil "ostatní" a opravdu. Byla to sebevražda.

      Vymazat
    4. 14.40 Jste si opravdu jistej, že nechválíte příspěvek sám sobě? Ono to totiž vypadá právě tak a nejinak.
      "Když to za mně jinej neudělá, musím se pochválit sám!"

      Vymazat
  5. Vono je to prakticky všechno fuk - všechny ty bláboly. Bláboly byly vždycky, i když jiný, ale mediální zhoubnej nádor neměl nikdy tolik ničivejch metastáz jako má dneska. Na každejch sto metrů čtverečních jeden zasranej novinář, komentátor a blábola. Smečky televizních kulometčíků a blábolistů - strašný!!! A celá slavná "demokracie"? Celou politiku si posrali těmi platovými rozdíly - ti,co dělají hovno se topí s penězích, ti, kteří makají, mají hovno. "Práce" rozuměj fyzická - je jakýsi srandovní pojem, něco dobrého jen tak pro "lůzu". Vznikla tady zasraná chátra parazitů, a charakteristika společnosti cosi jako byla monarchie. Aby se člověk ( i chcípák a gauner) měl dobře, musel bejt "urozenej", kupovali se erby, a papíry "urozenosti" Samej urozenej sráč, a časem už nebylo možný všechno tohle smetí uživit. Proto monarchie padla. Ze stejnýho důvodu padla i buržoazie - všichni prachatí sráči, a jejich potomci a prapotomci, kteří se štítí práce, cosi předvádějí v jakýchsi uměle vytvářených trafikách, jenže jak jich přibývá, musí to zákonitě padnout. Když se přemnoží krysy v sýpce - jak se můžou uživit? Začnou požírat samy sebe - a to se děje teď. Právě teď jsme denně svědky hnusu, který se vyhrabává ze skříní a leze na světlo boží. Demokracie založená na lžích, podvodech, srabárně,oblbování, loupežích, krádežích, a zabíjení. Vše legalizováno justičními prorežimními hajzly. Dnes už krysám došlo žrádlo, a začínají panikařit. Lůza neztratí celkem nic, krysy všechno. A o to jim jde. O ztrátu sladkýho života. Nějaký hádání mezi sebou, tahle "strana" tamta "strana" a hromady různých názvů - jsou jen ubohý šaškárny, Hlavní a jedinej důvod - vyprazdňující se koryta. To je ta panika.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 11:26 Moc pěkný komentář a o to jde a proto havlisti řvou na náměstí. A usa napadají jiné země a tvoří sankce.

      Vymazat
    2. Proto vytvořily ty zástupy parazitečků aby je měl kdo volit a tak udržovat u koryt. V době počítačů a dalších vymožeností narostl jen státní aparát proti celému ČSSR trojnásobek. Dále neziskové ziskovky a k tomu připočtěte rodinné příslušníky známé a nemusíte chodit k volbám. Babišovi fandí právě ti co dělají za mzdy jako revoltu proti svým zaměstnavatelům.

      Vymazat
  6. Osobně vidím problemů víc...ale první by bylo zvolení nového a mladšího vedení...u komunistů je to Kateřina Konečná a u socialistů...líbí se mě Foldyna, ale jestli na to má ,..nevím.

    OdpovědětVymazat
  7. 11:26..Hodně drsně napsáno, ale v mnohém pravdivé !

    OdpovědětVymazat
  8. Citát (z článku na "tadesco.cz"), pod který se bez váhání podepisuji: Ale největší prudký propad přízně ČSSD byl na základě morálního selhání Sobotkových melodyboys, kteří tím nejnemravnějším způsobem vyškrábali na Babiše jeho selhání, za pomoci opozice je rozmazali v médiích, aby ho diskreditovali v mylné snaze, že tím zastaví přestupovaní svých voličů k němu. Lidé ještě přece jen mají nějakou selskou morálku a představu o tom, co je mravné. Jak vidět, považují Babišova selhání za menší poklesek, než nefér podrážení partnera, sprosté donašečství a snahu o kriminalizaci. To je ovšem jen epizoda nemající fatální historický rozměr, nicméně napomohla současnému stavu.

    OdpovědětVymazat
  9. Koryta vysychají a justiční praktiky se vynořují!
    A JE TO VENKU- proč vadí Benešová na vnitru.............
    https://aeronet.cz/news/svodka-mafie-2-vysetrovaci-spisy-karel-zenon-a-sky-soft-odhaluji-napojeni-cssd-a-top09-na-financni-toky-podnikatelske-a-justi cni-mafie/

    OdpovědětVymazat
  10. Každý živý organismus, který se odřízne od kořenů, chcípne. Česká levice už je levicí jen podle jména, sama se dobrovolně a aktivně odřízla od svých kořenů. Bojuje s pravicí, jestli lze to potácení bez cíle vůbec bojem nazvat, jejími vlastními zbraněmi. To musí vždycky prohrát. Naprosto zapomněla,že každému savci a těm vyšším obzvlášť je vlastní smysl pro spravedlnost, touží po spravedlnosti, protože v ní je obsažena harmonie a řád, čili to, po čem touží normální lidé. Místo aby levice zvedla spravedlnost jako mocnou zbraň proti pravici, která ji už z principu nemůže nikdy použít, tak jí zašlapala do země i ve vlastních řadách.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pane 15:50 tak to přesně je a socani snad jen v počátcích o to usilovaly. Komouši se snažily ale hamižnost zvítězila. Nikdy jsem nebyl volič obou stran.

      Vymazat
    2. 19:03 No dobrý, jen ty ypsilony prozrazují že volit
      ještě nemůžeš.

      Vymazat
  11. Salvini řádil!! Nový proslov v EU. To nám v ČT nepustí
    https://www.email.cz/download/k/0gERoakkswW1rQlWyEUWRne8HMOcXqO3gsB6pOqMLqFDMg6_Sn81OyIRZBsunXCnCyl8M24/180685%20%281%29.mp4

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nelze otevřít, neboť to máte na svém emailu...
      Bohužel, takto je odkaz nepoužitelný.

      Vymazat
  12. Celá levice se dnes chová, jako socdemáci za první republiky, nespolehlivá, proradná a vůči těm, které chtěli hájit zakladatelé socdemáků L.Zápotocký, Šmeral atd. tedy dělníky, rolníky, drobné živnostníky - podrazácká. Komunistický radikalismus(nemusí být nutně postaven na podřezávání krků a střílení) je taky ten tam. No Dolejše, Filipa...si jako nějaké radikály za práva dělníků nedovedu představit! Ono je to nakonec jedno. Jak zpívá Pepa Nos! Půjdeš li stále do leva ocitneš se napravo! M.R.

    OdpovědětVymazat
  13. Poslední zhasne, jestli to bude Hamáček nebo Filip je už celkem jedno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oni nezhasnou, co vás vede. Účet za elektriku zaplatíme všichni.

      Vymazat
  14. noviczech
    ...doba jedné generace je 40 roků! My, co si pamatujeme bývalou jednu vládu, víme jak se žilo! Klidně, vyrovnaně i když problémy byli a i lidé z KSČ kradli! Člověk má touhu a někdy i závist! Správně nastavené paragrafy ve státě, by dokázaly hodně! Zde ale šlo o to, teda ZÁPADU, zničit komunistické vedení východních států! Když to nešlo vojenskou mocí tak politickou a finanční, což se nakonec podařilo! A v tomto systému kolektivizmus a spolupráce nefungují.Každý bojuje o své a hromadit stále více! Co by mohla KSČ v tomto systému nabídnout? To by byl vlastně jako "krok zpátky"! Věk generace je 40 let!! Kolik z nás ještě žije? Nastupuje pomalu nová generace, nabulíkovaná "novou politikou". Dle mého názoru je to ale generace rozkladu. Německá media napsala, že děti narozené od roku 1996 jsou v Německu nepoužitelné k práci! Závist a honba za majetkem a mocí, to čiší z těchto nových (starých) politických stran, které zničily "lidství" a zavedli nás do slepé uličky!

    OdpovědětVymazat
  15. U nás jsou to děti narozené od roku 89 takže máme náskok. V Německu byl dril a u nás bordel. Ano v tomto systému je pro levici možný jen nesmiřitelný boj a ne spolupráce.

    OdpovědětVymazat
  16. Roboti a lidští roboti, nepotřebuji ani odbory ani levici.

    OdpovědětVymazat
  17. Hlavní problém je v tom, že každý, kdo jen trochu víc čte noviny, třeba i v jiném jazyce nebo kouká na TV, si myslí že může dělat politiku. Žádná vědecký základ a postupy, stačí jen koukat kolem sebe a opičit se.

    OdpovědětVymazat
  18. Nevidím Oskarovi ani nikomu jinému do hlavy, ale dovoluji si říci na základě toho, co píše a říká, že zmínkou o Freudovi a Darwinovi, které lze označit za symboly poznávání vnitřního a vnějšího světa jedince, upozorňuje na ignorování poznatků psychologie a přírodních věd (zvláště ekologických) ze strany následnovníků Marxe a Engelse.
    Pokud bychom lpěli na určení lidských pohnutek jen výlučně výrobními vztahy, postavením jedince v nich apod., tak by marxismus-leninismus nemohl formulovat žádný synek z právnické rodiny, žádný synek z továrníkovy rodiny, či synek z rodiny středního státního úředníka a naopak blíže k tvůrcům by měli synci z rozvrácených rodin ať již vzdělání (nedokončeného) z kněžského semináře či malířekých kursů.
    Pokud nadkritické množství levice nepochopí, že než se informace, podnět změní v čin, musí projít lidským myšlením, tak nic do konce nedotáhne a bude se znovu a znovu divit, jak to, že společnost nefunguje tak, jak to napsali klasici – a jak to jejich posluchači a čtenáři zapomněli rozvést, doplnit.
    Marx sám sebe – svoji teorii určenosti výrobními silami a vztahy, společenskými vztahy – vlastně popírá podotknutím v Kapitálu, kdy vyzdvihuje i chybně pracujícícího řemeslníka nad bezchybně pracující hmyz tím, že zdůrazňuje, že on netvoří instinktivně, pudově, nýbrž má svůj výrobek nejprve v hlavě a až na základě tohoto plánu jej vyrábí. Ve společenském dění jde o klasickou dialektickou dvojici objektivně existující skutečnosti a jejího subjektivního obrazu, či spíše odrazu v hlavě jedince. Oskar to dokumentuje na zrušení kriminálky v Petrohradě. Současníci nebo pamětníci by se mohli pokusit si odpovědět na otázku, proč nevznikl socialistický člověk, když byly nastoleny socialistické výrobní vztahy, socialistické vlastnictví výrobních prostředků atd. Už jen dodám, že společenský pohyb na Slovensku v předvečer listopadu rozhýbala publikace „Bratislava nahlas“ o poškozování životního prostředí v ČSSR a předskokanem v shromažďování lidu na náměstích na podzim 1989 byla demonstrace za zlepšení životního prostředí na počátku listopadu v Mostě či Ústí nad Labem. Lidé vyšli do ulic – z hlediska ortodoxního marxismu kupodivu - nikoli kvůli tomu, že by neměli už co tratit, než své okovy.
    Je to složitější, než to mohli vidět na základě tehdejších znalostí zakladatelé marxismu-leninismu. Oni, stejně jako všichni jejich předchůdci a stejně jako všichni jejich následovníci, jako my šichni a jako všichni naši potomci, vždy budeme omezeni svým poznáním, takže není jejich vina, že formulovali dobově podmíněné poznatky. Na rozdíl od mnoha jiných myslitelů ale dali následovníkům návod, jak na objektivní realitu nahlížet, jak ji uchopovat, rozmýšlet o ní, jak konat - leč ten zůstal prakticky opomenut. Dialektika se sice stala nutnou floskulí řečnických vystoupení, ale vůbec se nestala praktickým nástrojem poznávání a řešení problémů, ba naopak, byla důsledně ignorována, potlačována a popírána.
    KR
    (pokr.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. (dok.)
      Již jen „jednota a boj protikladů“ ukazuje, že protinázor nezničíte, protipozici nezrušíte, nýbrž vás to nabádá k pochopení vztahu a jeho řešení, abyste jej uchoval v přijatelných mezích, aby se vám nestalo, že „kvantita přeroste v kvalitu“ a vaše situace, nebo dokonce celý váš společenský řád se nezmění v „negaci negace“. Protože však pupíci si myslili, že mají stejnorodou společnost, vliv disentu a Západu nepochopili, a protože rozvíjeli ekonomiku a společnost a čerpání přírodních zdrojů indexovou metodou „letos růst o 2 procenta, příší rok o 2,5 procenta atd.“, tak si nikdy nemohli všimnout, zda náhodou růst kvantity už nepřerůstá ve změnu kvality. Tak tu máme od r. 1989 negaci negace.
      Levice potřebuje inovovat, aktualizovat konkrétní program. Předtím by si ovšem měla opět ujasnit takovou drobnost jako to, co vlastně znamená levicovost. Aby nemotala hodnoty, principy levicovosti do jednoho pytle s aktuálními nebo střednědobými požadavky. Aby pochopila, že součástí cíle – přeformování (pravidel) společnosti - je i cesta k cíli a přeformování jedinců, že k cíli je třeba se dostat po určité cestě (cestách) a že během toho se také my změníme, že překonávání překážek nás formuje. A proto nemůže vystačit jen s formulací programu, cíle, ale také pravidel na cestu, stanov. Nic jí nebudou platny skvělé programové formulace, když ať již předáci (ti hlavně) nebo členové a stoupenci nebudou je plnit, budou je obcházet, ignorovat, popírat. Problém každé dosavadní levicové strany nebyl v programu, nýbržý ve stanovách, které neošetřily to, aby se vedení nemohli chopit ti, kteří se přiživovali a přiživují na levicové rétorice. Platí to ovšem i o příživnících na liberální či konzervativní rétorice. Tam všude se najde nadkritické množství pragmatiků touhy po moci, majetku a postavení, kteří údernou, poutavou rétorikou oslní úpřímné i hledající vyznavače. Pokud se idoevé strany nenaučí rétorické příživníky na svých idejích vypoklonkovat, tak nikdy svých ideálů nedosáhnou. Pro současnou levici stejně důležité jako mít program je nemít ve svém středu hajzly, pokrytce, kteří pod levicovou rouškou realizují své sobecké, pravicové touhy. Nelze se jich zbavit, navíc každý má své oprávněné individuální cíle, ale levicová komunita musí mít tak nastavenou strukturu, vazby a procesy, aby sobecké nepřekročilo nakritické meze, aby rozvoj ega směřoval zejména k rozvoji celé společnosti. Není to jednoduché, hranice a koridory jak jedinců tak společnosti jsou proměnlivé, ale zákon přeměny kvantity v kvalitu naznačuje, že je lepší nedočerpat potenciál žádané kvality, než přeskočit do kvality jiné (opačné).
      KR

      Vymazat