Reklama

.

.

úterý 9. července 2019

Boj o podobu naší ekonomiky v 90. letech min. století a jeho následky

Jaroslav Tichý
Jaroslav Tichý
9.7.2019  Zvědavec
Chtěl bych tímto navázat na nedávný článek P. Hampla pod názvem: „V devadesátých letech probíhal poměrně ostrý boj mezi dvěma skupinami: a) havlisté chtěli všechno rozdat nadnárodním korporacím, b) klausovci chtěli vytvořit vrstvu domácích podnikatelů a národní kapitalismus“. Jednak proto, že jde o zajímavé téma a proces, s jehož následky se potýkáme dodnes, jednak i proto, že hodně lidí u nás stále ještě nechápe tehdejší události v souvislostech. Zná je (či vzpomíná si na ně) jen ve fragmentech bez příčinných souvislostí. Celá záležitost by byla na knihu, pokusím se přesto o maximální stručnost, a to i za cenu občasného zjednodušení.


Máme-li se dobrat pravdy, je třeba začít příčinou. Jak si jistě ještě vzpomeneme, tak krátce po r. 1989 se hovořilo o vpuštění zahraničního kapitálu do těch (tehdy ještě) našich podniků, které potřebovaly nové technologie. Dobrým příkladem byl tehdy kapitálový vstup Volkswagenu do Škody Mladá Boleslav (do doby, než se náš stát později zbavil svého podílu). Pak se z počáteční selektivní privatizace "náhle" stala privatizace téměř veškerého státního majetku, a to téměř za jakoukoliv cenu.

Otázkou č. 1 je, proč se privatizoval masově. Příčina je tzv. washingtonský konsenzus, kterým byla předepsána bývalým socialistickým zemím mj. masová privatizace. Podobná „univerzální medicína“ byla v minulosti „ordinována“ zemím Latinské Ameriky, které se z ní dosud nedokázaly vzpamatovat. Ani nemohly. Přesto se s ní i u nás začalo, „když to přišlo z Washingtonu“. Záhy tak začaly i úplatky za prodeje státního majetku pod cenou. Ti, kteří rozhodovali o privatizaci jednotlivých podniků, tomu rychle „přišli na chuť". (Čestné výjimky nechť prominou).

Pak přichází otázka č. 2, - komu se privatizovalo. To popisuje shora uvedený článek Petra Hampla.. Tím vše (na rozdíl od jeho článku) ale nekončí.

Otázkou č. 3 je, jaký byl následný vývoj. Ten byl ovlivněn tím, že k vytvoření vrstvy národních kapitalistů chyběl těmto lidem na počátku kapitál. (na to upozorňoval mimochodem i prof. Zelený ve svém článku v (tehdy ještě Rudém) Právu na jaře 1992 či 1993). Přes noc vznikli noví podnikatelé, kteří si tehdy vzali úvěry od bank za nesplatitelných podmínek (jiné tehdy ani nebyly), podniky vytunelovali, převzali si odběratelskou klientelu, know-how, příp. i část technologie od zprivatizovaného podniku, postavili si z takto získaných peněz své nové továrny. Ta zadlužená torza původních podniků pak nechali bankám s odůvodněním, že „privatizační projekt se nezdařil“. Schéma k tomu bylo jednoduché a pro všechny stejné. Celá záležitost byla uzavřena amnestií V. Klause před jeho odchodem z úřadu prezidenta. Až na jednu věc. Banky se u nás dostaly takto do problémů a ty buď zkrachovaly (za často kriminálních okolností) nebo byly s cílem tomu předejít prodány zahraničním bankám za hubičku s odkazem na to, že jsou prázdné. Jenže nebyly, stát je oddlužil a nechal tento celý velký tunel zaplatit občany. Jsou to prý "náklady privatizace".

Otázkou č. 4 je, zda jsme museli privatizovat vše do mrtě, hned a navíc tímto způsobem. Je zřejmé, že i přes washingtonský konsenzus nikoliv, důkaz toho vidíme v některých dalších zemích V4. Jenže z hlediska vykonavatelů těchto instrukcí u nás platí, že „s jídlem roste chuť“. A krom toho „byli jsme vždy papežštější než papež“, a to i dříve při znárodňování. Tak se začalo tvrdit, jak je třeba vše urychleně privatizovat, neboť "stát je špatný hospodář". Nešlo přitom o stát, nýbrž liknavé či dokonce kradoucí resp. zkorumpované státní úředníky a hlavně o absenci kontroly jejich činnosti ze strany státu. Nebyl zájem kontrolovat, politickým imperativem té doby bylo provést co nejdříve masové přerozdělení majetku u nás. Hovořilo se proto naopak o „útěků ekonomů před právníky“, o tom, že „demokracie něco stojí“ apod. Tedy „na chvíli zhasnout“. Jen si vzpomeňte.

Výsledkem toho je, že u nás takto zkrachovala až 1/3 průmyslových podniků. Kromě tunelářů, kteří s tímto úmyslem již privatizovali s cílem pouze vytáhnout z privatizovaných podniků peníze a ty poslat pryč zatímco privatizované podniky pod vodu, na to měla podstatný vliv i cílená likvidace našeho zahraničního obchodu a bezbřehé otevření našeho trhu dodávkám konkurence ze zahraničí, vesměs již tehdy za dotované ceny, aniž by přitom byly naše podniky jakkoliv chráněny před takto vytvořenou nekalou konkurencí ze zahraničí.

Pro úplnost připomínám tehdejší odmítání kuponové privatizace jako „zlodějny století“ ze strany M. Zemana a jeho návrhy na provádění privatizace formou zaměstnaneckých akcií, který byl pravicovou vládou v čele s V. Klausem st. odmítnut. Odpadly by totiž masivní úplatky, které do privatizace zapojení lidé začali v mezidobí považovat za samozřejmost a dokonce je označovali za provize. Odpadla by tak i část tehdejších přívrženců jím zakládané strany. Mohli bychom se tak mnohému vyhnout, leč nestalo se tak.

Poněkud samostatnou kategorií je pak privatizace do zahraničních rukou. I ta probíhala v souladu s tezemi washingtonského konsenzu, a to nejen z hlediska privatizace samotné, nýbrž i z hlediska uměle podtržené vlastní měny, čímž se tato privatizace pro zahraniční společnosti stávala často „prodejem za hubičku“, a to doslova.

Otázkou č. 5 je, zda jsme museli privatizovat státní majetek v takovém rozsahu a často zcela bezdůvodně do rukou cizího kapitálu. Odpověď zní zcela určitě ne, krom toho v některých případech jsme státní majetek „privatizovali“ dokonce do rukou cizích státních firem.

Pokud jsme se měli dostat do naprosté závislosti na zahraničí (z předešlé potravinové ale i další soběstačnosti a nezadluženosti), bylo třeba, abychom se zbavili sami (s cizí pomocí) této nezávislosti. K tomu patřil i prodej naší vody, kterou dnes jako hlupáci kupujeme od cizích firem u nás, a to za stále vyšší ceny. Stát tomu tehdy vyšel v ústrety tím, že hospodaření s vodou převedl na města a obce, jejichž představitelé též toužili po úplatcích. Výsledky dnes známe. Stát si sám v tomto případě „umyl ruce“ a zůstal stranou. Ale ani tak není bez viny. Když totiž převáděl hospodaření s vodou na města a obce, měl k tomu vytvořit a uvést v život i potřebný právní rámec. Ten by spočíval především v povinnosti měst a obcí o vodní hospodářství se náležitě starat a v zákazu jeho další prodej komukoliv. To se nestalo, přičemž dodatečné debaty o tom, zda šlo „jen“ o šlendrián či diletantismus nebo o záměr, nám dnes již nepomohou. Dnes je třeba vést kroky k nápravě současného stavu, nikoliv o tom vést jen plané debaty.

Otázkou č. 6 (ač snad i zbytečnou) je, zda jsme měli privatizovat strategická odvětví, navíc do rukou cizího kapitálu. Odpověď je, že zcela určitě nikoliv. Stačí se podívat do zemí západní Evropy, abychom si tuto odpověď potvrdili, pokud nechceme věřit vlastnímu selskému rozumu.

Shrnutí:

Předmětný boj vedený o tom, které skupině umožnit u nás privatizovat, je popsán v citovaném článku dobře. Chybí ale něco dodat, a to, že privatizace ve prospěch kterékoliv z obou skupin byla špatná.

Otázka č. 7: Proč?

Těch proto bude hned několik, omezím se ale jen na ta hlavní:

1. privatizováno mělo být ze státní majetku skutečně jen to, kde byla zapotřebí zahraniční technologie a know-how, a to jen v případech, že si ji náš stát nemohl pořídit jinak (koupí).

Stát se bezhlavou privatizací zbavil většiny trvalých zdrojů svých dosavadních příjmu, kdy namísto 100 % zisku ze státních podniků došlo ke stavu, kdy:
  • zhruba 1/3 podniků přestala existovat – příjem z daní do státního rozpočtu 0;
  • cca 45 % ze zbývajících podniků (tj. cca další 1/3 z původního počtu podniků v ČR) přešla do zahraničních rukou a často u nás neplatí žádné daně – příjem do státního rozpočtu je opět téměř 0 (roční odliv zisku do zahraničí přitom činil již v za r. 2017 8,3 % HDP, tj. téměř 420 mld. Kč) a rok od roku narůstá a
  • zbývající 1/3 z původního množství podniků se dělí na 2 části, tj. na:
  • část, která přesídlila do daňových rájů, ačkoliv podniká a vytváří zisk v ČR – příjem do státního rozpočtu opět 0 (odhady ročního úniku na daních činí 100-150 mld. Kč) a
  • zbytek podniků u nás platí daň z příjmu (fakticky ze zisku, pokud ho ovšem vykáže) ve výši 19 %.

Snížily se snad za těchto okolností nároky státu a jeho aparátu na zdroje financování a jejich výši?

Právě naopak.

Následkem toho tedy došlo k přesunutí daňové zátěže z přímých daní na občany formou nepřímých daní. Má to výhodu pro bohaté. Ti platit nebudou o moc více než ti chudí, neboť k nepřímým daním patří např. DPH či spotřební daň. Rozdíl mezi bohatými a chudými občany bude jen v nakupované ceně a kvalitě a příp. množství potravin, šatstva, elektroniky atd., aut atd., zatímco rozlišování z hlediska příjmů bohatých a nízkopříjmových skupin se tak odsouvá do pozadí. Čili končí i solidarita mezi občany, končí i náznaky sociální spravedlnosti a postupně i zbytky sociálního státu. Mimochodem „osekání sociálního státu též ukládá washingtonský konsenzus, takže i v tomto jdeme „správným směrem“.

Vyšší poměr nepřímých daní vůči přímých daní je přitom charakteristický dlouhodobě pro kolonie a nově i pro bývalé socialistické země, které se postupně dostaly či dostávají do stejné kategorie. A my jsme v tomto směru na čele pelotonu. Nikoliv náhodou se o ČR mluví jako o „krmelci Evropy“. O těch papežštějších než papež už ale byla řeč…….

Pouze dvě skupiny lidí toto mohou podporovat, a to
  • bohatí (s malým rozhledem a bez vize dlouhodobých následků) a pak
  • blahoslavení chudí duchem, bez ohledu na stav jejich peněženky. Chudoba cti netratí a hlouposti rovněž ne.

Má-li se něco ve prospěch našich spoluobčanů zlepšit, musí být i otázky obnovy sociálního státu a schůdné návrhy k této obnově jednou z hlavních součástí programu příslušného politického subjektu, který se bude ucházet o masovější podporu voličů. Hovoříme v této souvislosti o ekonomické demokratizaci.

A teď mi řekněte, který z těch subjektů něco podobného v programu má. Vím (či věděl jsem) jen o jednom, jenže lidé programy nečtou. Takže se svým programem zapadl. Lidem stačí, když jim Babiš přidá Kč 500,- před volbami. A dál budou pracovat za třetinové platy ve srovnání s Evropou. Vzhledem ke zdražení, které obvykle přichází po volbách, přijdou někteří naši občané dříve či později na to, že toto ta správná cesta určitě není. Tím ale nechci naprosto naznačovat, že ti, kteří dnes podněcují občany k revoltě proti Babišovi, tak činí s cílem obnovy státu a jeho ekonomické demokratizace (a nikoliv svých koryt). Cena, kterou za to přitom máme jako národ zaplatit, je hrozná. O tom ale až příště.

2. Kdysi nám Klausova ODS a on sám tvrdili, že „stát má být chudý, bohatí mají být občané“. Tak ohledně zchudnutí státu se to jim a některým dalším tímto způsobem a rozsahem privatizace podařilo, u malé skupiny občanů to zbohatnutí rovněž. U většiny našich občanů nikoliv, na což lze ale namítnout, že kapitalismus přece není a nikdy nebyl od toho, aby v něm každý zbohatnul. Právě naopak, zbohatnou jen někteří na úkor všech ostatních. Po r. 1990 tak došlo u nás fakticky o největší přerozdělení majetku od bitvy na Bílé hoře. Jen to většina z našich občanů v r. 1989 a ještě dost dlouho poté nepochopila. Ti na těch náměstích dodnes.

Nyní se totiž z těch nejbohatších stali oligarchové, kteří se tlačí do politiky, neboť zjistili, že nemá smysl, aby si dále vykrmovali politické strany a jejich funkcionáře, kteří sami často o práci v životě ani nezavadili. Že je mohou se svými zaměstnanci v této činnosti nahradit. Lépe, efektivněji a laciněji. A náhle je zle. Jde prý o ohrožení demokracie, jakoby zde v prostředí parlamentních stran prosazujících zájmy jednotlivých lobbystických skupin a Bruselu na úkor našich národních zájmů ještě nějaká byla. Na zájmy našich občanů se přitom již dlouho nikdo z nich neptá.

Nechci zde tento problém rozebírat, je ale zřejmé, že jde především o nebezpečí ztráty koryt poslanců systémových politických stran u nás a přístupu některých z těchto politických stran ke státním penězovodům.

Jen to stále ještě nechápou někteří naši občané, kteří namísto přemýšlení raději chodí na náměstí prezentovat různá přihlouplá hesla, která k tomuto účelu „vyfasují“, přičemž ta na transparentech v jazyce pro ně často neznámém. Vybíjejí si tak svou frustraci ze své osobní situace a z dění kolem nich, v němž se neorientují. Netuší přitom, že pokud někdo odstraňuje něco (či někoho), aniž předem ví, čím (kým) lepším ho nahradí, vypukne pak s jejich přispěním anarchie. Máme přitom příklad nedaleko. Na Ukrajině.

3. Neustále jsou problémy s financováním rozpočtu, stále někde „chybějí peníze“, stále je napjatý, zatímco naše dluhy rostou (nedávné kejkle s rozpočtem přehlížím). A jestli jsou nižší ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi, tak to není zásluhou našich předchozích pravicových vlád nýbrž skutečnosti, že náš stát přebíraly pravicové vlády v r. 1989 nezadlužený, ačkoliv Kalousek a spol. později dělali, co mohli, abychom v tomto směru Západ co nejdříve dohnali. Fakticky ale jde o to, že jsme si touto neuváženou masovou privatizací sami podtrhli (zlikvidovali) zdroje příjmů. A ty je třeba co nejdříve obnovit. Současná vláda se o to též příliš nesnaží. A „zdroje jsou“, jak říkával svého času Vl. Špidla. Zejména ty, co každoročně odtékají do zahraničí za němého přihlížení vlády. To, co však chybí je zájem a vůle vlády a poslanců k nápravě, jakož i vytvoření k tomu potřebných podmínek. Pokládat si přitom otázku, zda je to v zájmu EU, je zbytečné. Není, právě naopak.

4. Tam, kde se zmenšuje ekonomická moc, vytrácí se i moc politická. Role státu byla takto omezena a je cíleně stále umenšována. Začaly nám doma poroučet nadnárodní firmy, hrozí nám dokonce z Bruselu i likvidace našeho státu. Pak skončí definitivně i ta koryta, o něž je taková obava ze stran těch odstavených, kteří se dnes pokoušejí díky zmanipulované části občanů dostat opět k moci. Zde by poslanci a senátoři napříč politickou scénou měli výrazně zpozornět a začít uvažovat, kde dělají chybu. Zanedlouho totiž už nepůjde o Babiše a Agrofert, nýbrž o firmy zcela jiného kalibru. Nepůjde už ani o poslanecké či senátní posty u nás (ty budou zrušeny), stejně jako naše ministerstva, pokud se staneme součástí připravované 4. říše. Organizátoři současných akcí proti A. Babišovi a potažmo i vládě si tak sami koupou hrob, ač to stále ještě nechápou. Stejně jak to činili v případě podpory chudnutí státu na úkor skupiny lidí, která z toho profituje a která jim postupně přerůstá přes hlavu. Nikoliv náhodou a zcela správně pak A. Babiš poslancům demagogického bloku ve Sněmovně vmetl, že „jejich strany si ho vytvořily“, tak ať dnes mlčí.

5. Za minulého režimu byla část mezd a platů vyplácena našim občanům v naturáliích (jako u Bati). Z důvodu chybné propagandy tehdejšího režimu se ale říkalo, že školství, zdravotnictví, zčásti i kulturu, školní autobusy či obědy ve školkách a školách (do určité doby) atd. „máme zadarmo“. Hroníci dostávali zdarma svačiny atd. Zadarmo nebylo nikdy nic a byla to chybná propaganda režimu. Krom toho lidé to zanedlouho považovali za automatický nárok a přestali si toho vážit.

Dnes se tomu říká benefity. A ty jsou jen pro některé a vesměs výrazně omezené. Jenže tehdy tyto položky „zdarma“ garantoval zaměstnancům státních podniků a jejich rodinám plošně sám stát, po jejich privatizaci ale již nikdo a mzdy a platy našich zprivatizovaných podniků byly novými majiteli převzaty (v lepším případě) tak, jak byly. Stát přitom „zdarma“ dále již nic neposkytoval. Jednak proto, že přecházel na kapitalistický model, jednak proto, že podniky a zaměstnanci již nebyli jeho. Tehdejší benefity našim občanům tedy skončily, jejich mzdy a platy na srovnatelnou úroveň s Evropou ale již nikdo nesrovnal. Od té doby se tento problém s námi setrvale vleče.

6. Občané byli okradeni, a to jak v kuponové privatizaci, tak výše popsaným způsobem na mzdách a platech jako zaměstnanci. Krom toho nebyli ani zainteresováni na výsledcích své práce poté, co byly zamítnuty návrhy M. Zemana na privatizaci podniků formou zaměstnaneckých akcií. Privatizační kupony dostali sice všichni, ti šťastnější a věci znalejší občané i nějaké jednorázové peníze z prodeje jimi zainvestovaných investičních kuponů. Tím vše pro ně skončilo. Ti méně šťastní či schopní často nedostali za kupony vůbec nic. Dále z činnosti podniků bohatli jen noví vlastníci zprivatizovaných podniků, pokud ty podniky svoji privatizaci přežily. Po V. Klausovi st., který lidem vyprávěl báchorky o tom, kdy doženeme jako stát ekonomicky a naši občané svými příjmy západní Evropu, přišli další, jako byl Topolánek či Kalousek, kteří nám naopak vyprávěli o tom, jak „jsme si již všechno prožrali“ a jak je třeba zvýšit naši konkurenceschopnost z hlediska mezd. Topolánek nás již ale nesrovnával se západní Evropou, nýbrž s rozvojovým světem s cílem mzdy a platy našich zaměstnanců snižovat, abychom v této „nové konkurenci“ (s Pákistánem či s africkými zeměmi) z hlediska ceny pracovní síly obstáli. Sami se ovšem se svými příjmy z této nové soutěže předem vyřadili.

7. V případě privatizace podniků do zahraničních rukou Češi teprve nyní poznávají, co to je kapitalismus ve svém prvotním významu. Při vytrácející se roli státu tento kapitalismus se stále více podobá Pickwickovskému kapitalismu 19. století, zejména pak v montovnách u nás. O dovozu podřadných potravin pro nás, kteří „máme jiné chutě“ než na Západě, za ceny často vyšší než na Západě ani nemluvě. O tom, že to mnozí naši občané stále ještě dostatečně nepochopili, svědčí i nedávná stížnost jednoho z našich občanů v tom smyslu, že kdo z menších konkurentů se v podnikání setkal s Babišovým Agrofertem, ten skončil. A o čem jiném než o neustálém požírání slabších firem silnějšími ten kapitalismus vlastně je? To přece není výsada či neřest A. Babiše, aniž bych ho tím jakkoliv obhajoval. To je v kapitalistickém systém totiž standard.

Jsme tam, kde někteří z nás chtěli být. Podle vyjádření některých představitelů demagogického bloku přitom ani to nestačí. Ještě musíme dohnat Západ v otázkách migrantů, v přijetí rozkolísaného EURa (abychom mohli konečně začít přispívat na úhradu dluhů dalších členských zemí EU). Na pořad dne přichází pro nás i nový úkol. Odevzdat české pohraničí (ještě před definitivní likvidací českého státu). Stále stejnou salámovou metodou.

A to je především to, oč dnes jde, zatímco někteří lidé dnes po náměstích řvou proti Babišovi, kam byli posláni k odpoutání pozornosti od uvedených záležitostí a s cílem svrhnout pod již známou záminkou Babišovu vládu (podobně jak k tomu již došlo na Slovensku a v Rakousku), aby naplánované dílo se podařilo. Jak těm venku, tak těm doma v souvislosti s opětovným nabytím koryt a přístupu ke státním penězovodům. Každý přece musí pochopit, že bez toho se opravdu renta dobývat nedá.

Též se mi leccos na počínání A. Babiše a zejména některých jeho ministrů nelíbí, Kvůli tomu ale necítím potřebu řvát na veřejných prostranstvích a snažím se být se svými námitkami věcný. Mám ale přitom zcela jiné námitky, než ty, které byly manipulátory vloženy do úst a rukou demonstrantů.

A pak že vše nesouvisí se vším. Jen mít snahu pohlížet na jevy a procesy kolem nás jako na mozaiku. Tedy v souvislostech.



18 komentářů :

  1. Oni schválně vše prodali cizákům a ještě nás zadlužují. Kdyby je zas lidé vykopli tak by se vše muselo draze vykoupit. Skvěle jste to rozebral a demožumpa se nesmí dostat k moci nechci euro a cizí dluhy a migranty též ne.

    OdpovědětVymazat
  2. Vracet majetek zrádcům a kolaborantům? Okamura s Fialou rozjeli před kamerami masakr. A zastali se důchodců:

    https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Vracet-majetek-zradcum-a-kolaborantum-Okamura-s-Fialou-rozjeli-pred-kamerami-masakr-A-zastali-se-duchodcu-588366

    OdpovědětVymazat
  3. Díky, pane Tichý. Tohle by si měl každý přečíst před volbami - a aspoň dvakrát. Vlasta.

    OdpovědětVymazat
  4. Jeste by bylo dobre sehnat video(videl jsem ho dokonce s titulky) kde Soroz se holedba jak davno pred hadrovkou kontaktoval Havelsteina a pripravoval ho na budouci post Nneni to feik je to opravdove video i s detaily o o lidech kteri Havlovi radili a instalovali .Samozrejme ze to byl podvod ,vsichni nad 136 IQ to vedeli -coz jsem ja -ale vetsina ,jako vzdy jen houkala a zvonila coz se se CIA velmi hodilo neb nebylo treba pouzit metod obvyklych pri zmenech rezimu ktere provadeji jiz od padesatych let . Ta cia take vozila drogy Jelcinovi ,proto byl tak ochotny on nebyl jen porad ozraly ,on byl na doupu Podekujte Putinovi a klice ktera toho ozraleho komunistu jez nechal zbourat dum kde bolsevici zavrazdili carovu rodinu ,sundal elegantnim zbusobem a nebylo krveproliti neb hovad je vzdy po ruce dost. Clanek velice odborny a doporucoval jsem ho zde jiz prede dvema dny tusim .Lid epottrebuji otevirat oci ,jsou jako deti ,veri bulhsitarum kteri dovedou kazat ,podobne jako cirkve. Take ti co vedeli a meli tu moc je ihned rozprasili lopatou tezkou jako lejno suche

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen bych rad podotknul ze s honolulistou nemam asolutne spolecneho nic

      Vymazat
  5. https://www.youtube.com/watch?v=4zyn9-TpbKM

    https://www.youtube.com/watch?v=8z9G-laYqWI

    Zde jsou ta videa se Sorosem jak vypravi o Vaskovi-saskovi ,dost sokujici

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ta identifikační diskuze, dle jména a příjmení, neskutečný počin (hoohuu, huuhoo, JK, Paw, vlasatec, Užgrundaný Čechomužík, zhnusený, Nam, Bureš McDonald, mikesh, Křehulka černohuňatá, anonym, Ďuro Trulo, jezza, vvenc, haf, Brady, ada, koník, Luko, Baba, adonis). Toto, přeji takto šťavnatě, sterilní diskuzi do zblbnutí soudruzi bez legitimací. Huhoho a Hohohu

      Vymazat
  6. Panu Tichému z minulosti vyčítají mnohé, mně to vyčítat nemohou, přesto mám podobný názor a zkušenosti z doby privatizace. Nelituji odstranění drátů "železné opony" ani změnu režimu, lituji jen naši neschopnost. Dosadili jsme dobrovolně do "uživatelů kapitalizmu ještě větší lumpy ze spřátelených rodin uživatelů socializmu"! Teď jen prosadit nepromlčitelnost zločinů privatizace. Toho ovšem nedosáhneme bez "rekonstrukce státu" volbami, včetně Senátu a následně ÚS! Tato "volební revoluce" národní bude delší, nekrvavá ale věřím úspěšná. Jak říká "honolulu", je třeba naše lidi volit do vlivových funkcí a jak říkám já, volit národnostně podle srdce, ne podle česky znějícího jména!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když je to postavené takto samostatně, kdo by litoval otevření hranic, možná i změna režimu ze socialistického na kapitalistický mnohým lahodí. Ale ono to vše bylo propojené. Bylo to vykoupeno, či spíše nedílnou součástí rozbití Československa, jeho odzbrojením, totálním rozkradením, zadlužením, přeměnou na dvě slabé kolonie se statusem rozvojových zemí, ztrátou perspektiv pro Čechy a Slováky, jejich ponížením, s výhledem na postupný zánik jejich státnosti a rozpuštění identity.

      Vymazat
    2. Ad JK - souhlas! Ale na rozdíl od Tichého se domnívám, že nebylo sil, udělat přechod od sociálizmu ke kapitálizmu lépe, racionálněji! Všechno bylo pod zahraniční, kvalifikovanou kontrolou, navíc s dostatkem peněz. Možná je dokonce štěstí, že jsme se tak vyhnuli jugoslávským, či ukrajinským událostem. Asi k nim moc nechybělo!

      Vymazat
    3. Mirku,je ale otázka,jestli se to všechno dalo provést líp.Dneska si všichni myslíme že ano.
      Fakt je,že líp se krade (znárodňuje) než vrací (privatituje,restituuje).
      Když se rozhlédnu,tak ve všech zemích bývalého sovětského bloku dopadli stejně.
      Co stejně!Jinde dopadli i hůře!!!
      Já to zkrátka beru jako takový přírodní úkaz,že během změny režimu vylezou že všech děr paraziti, kteří dokáží zneužít nové situace.
      Nová situace=stará pravidla jsou fuč a nová ještě nejsou vychytaná.
      Helanov

      Vymazat
    4. JK...Kdo to ale tenkrát mohl čuchat,že se Kreml přestěhuje do Brusele ;-(
      Ten rozpad ČSR musel nastat,byl to jen UMĚLÝ konstrukt,vyjma podobného jazyka jsme neměli nic společného.Slováci chtěli od počátku federaci.
      (Pitsburská deklarace)
      Helanov

      Vymazat
    5. Helanov
      Váš názor nesdílím, všechny státy jsou "umělým konstruktem". Ty, které mají osvícené vládce hledají společné zájmy jednotlivých oblastí a na jejich základě sílí. Ty, které mají vládce prostoduché, nebo byly poraženy, hledají co je rozděluje, štěpí se, rozpadají a slábnou. Nezpochybňuji nacionalistické tendence mnohých Slováků, ale nebyly tak silné a neměly opodstatnění k rozbití federace. Ta byla uměle rozbita, občané o tom nesměli rozhodnout(což bylo, mimochodem, protiústavní). Z pohledu Čechů to mělo vedle politického významu tako význam hospodářský. Značnou měrou se podíleli Češi na industrializaci a celkovém pozvednutí Slovenska. Tato naše investice je ztracená.

      Vymazat
    6. 1:19 - Helanov-nedalo, politické převraty s podporou kapitálu mají vždy dobrou logistiku a dostatek financí i těch "černých" z tajných služeb. Proto apeluji na "národní" řešení obnovy suverenity našeho státu, neboť ingerence tajných služeb a boj ideologií nás přivedl k věčnému dilema Čechů, kam patříme! Hříšně uvádím můj dojem větší politické svobody ČSSR v RVHP než Česka v EU. I proto se mi líbí Trumpovo USA především i pro nás Česko především a na ty co horují "EU" především je potřeba pohlížet na cizozemce a je jedno zda jsou pro nás nebezpeční etnicky nebo vírou v jedinečnosti poslání!

      Vymazat
  7. Co se unavuje , bylo to vsechno samozrejme rizene ze zahranici..

    OdpovědětVymazat
  8. A tohle take parada, cerna rodina na vylete v Disneylandu

    https://www.youtube.com/watch?v=qPSpPcjz3FA

    OdpovědětVymazat
  9. Vážení diskutující!
    Pan Tichý svým přesným popisem pozadí politiky 90-tých let v ČR nechtě (nebo možná chtě) ukázal na praktiky světovlády chazarské lůzy, kdy rozděl a panuj je základem moci a "chcete stříbro či olovo?" je nástrojem této satanské (nelidské) moci.
    Vládci světa celá tisíciletí rozdělují, panují, uplácejí slouhy a sami zůstávají ve skrytu odkud kují nové a nové pikle (barevné revolty, náboženská povstání, nacionální puče), protože lidé, kteří vůči sobě páchají zlo jsou tímto zlem zaslepeni a ovládáni natolik, že nejsou schopni vůbec přemýšlet o tom odkud se ty revolty, povstání a puče berou. Jakoby to byl vlastní emocionální projev všech zúčastněných a nikdo neuvažuje odkud se berou vůdcové (Mojžíš, Spartakus, Atila, Hus, Robspier, Napoleon, Marx, Lenin, Hitler, Polpot, Bush a jiní). A kdo jim dává nástroje moci do rukou (ideologii, stoupence, peníze, zbraně). Na první pohled to vypadá, že masa hloupých gojů vždy šlápne na stejné hrábě, položené do trávy jejich budoucími vůdci, ale po tolikáté? A pokaždé se vytvoří uznávaná násilnicko-mocenská struktura, v níž pár neznámých lidí ze skrytu, pomocí slouhů vládne obrovské mase. Jak je to vůbec možné. Copak dědové si nic nepamatovali a vnukům neřekli, nebo každá generace vnuků je blbější než ta předchozí? Rád bych provedl test IQ všech študentíků a profesůrků i hééreček přímo na sletné. Stačilo by pár dotazů z dějin národa a pár z principu ekonomiky a hned by bylo jasno.
    Nicméně každé etnikum má takový život jaký si zaslouží, zejména když vůbec nic neví o sociálních supersystémech (ten náš se zove davově - elitární) a o šesti základních prioritách řízení davu pomocí jelit.
    Do otroctví směle, kupředu levá, pravá dítka hravá a stupidní!!
    Svým žákům jsem vždy zdůrazňoval, na poznání světa (přírody a sociálních skupin lidí) máte každý pět smyslů (zrak, sluch, čich, hmat, chuť) a někteří z vás i šestý (intuice). Na předávání smyslových poznatků máte každý informační kód (mateřský jazyk) a jeho usance, kvalitativní pojmy (názvy, jevy, vlastnosti) a kvantitativní pojmy (čísla, výrazy, algoritmy). Ten z vás kdo je chce využít musí si je osvojit a naučit se metodu jejich užívání (pamatování, myšlení, představování) a zpřesnit tyto metody formálními naukami (přírodní vědy, matematika, logika), aby uměl rozeznat pravdivé a nepravdivé informace a záměrné dezinformace (lež, manipulace, prefabrikace, výzva, psychóza). Ti, kteří toto vše nezvládnou již od dětství, stávají se v dospělosti otroky, vazaly, slouhy a užitečnými idioty. Ale každému co jeho jest a vždy do sytosti. Odporný, nelidský davově jelitární systém je možno odstranit až naprostá většina populace dosáhne nadprůměrného poznání, vzdělání a bude ochotna o světě a společnosti soustavně přemýšlet a komunikovat výsledky s ostatními. Do té doby jsme pouze živé konzervy náhradních orgánů pro bohy.
    ĎT a SS

    OdpovědětVymazat