Reklama

.

.

středa 24. července 2019

Milion chvilek jako případ skupinového chování

Profesor Mojmír Grygar

Mojmír Grygar
24.7.2019
1. Pořádání masových procesů je v první řadě problém politický, ale pokusme se při posouzení manifestací na Staroměstském náměstí a na Letné uplatnit objektivní kritéria, jež nabízí teorie skupin jako zvláštního druhu společenské organizace.





První příznakem „chvilkových“ shromáždění je neurčitost. Na významném místě obdařeném bohatou historickou pamětí se sejde 20 000, 100 000, 250 000 lidí, kteří jménem svých pořadatelů tvrdí, že zastupují mnohem větší počet nespokojených občanů. Kolik nelze odhadnout, ale v žádném případě by jejich počet nemohl ohrozit volební úspěch politika nebo politiky, kteří manifestujícím vadí. Dokazuje to výsledek výzkumů veřejného mínění – Babišovo ANO si udržuje bezpečné prvenství a ani počet příznivců prezidenta Zemana neklesl povážlivým způsobem – ve srovnání s Francií, kde odpůrci prezidenta Macrona a celé politické reprezentace dávají své rozhořčení najevo neustávajícími masovými protesty doprovázenými krvavými střety s policií – je situace u nás přímo idylická. Projevuje se tu jeden důležitý a pozitivní rys našich nespokojených občanů – Čechů vůbec (?) –, totiž odpor k fyzickému násilí. Nemůžeme přitom, bohužel, zamlčet, že násilí se u nás v poslední době nebezpečně zahnízďuje ve verbální a vizuální formě: internetová výzva jesenického politika k podřezání prezidenta a všech stoupenců zdanění finančních příjmů církví nebo opakující se šibeničky s červeným trenýrkami jsou jen dílčími projevy jedné nebezpečné tendence: sledujeme-li logiku jednoduchých společenských střetů, třeba někde na ulici nebo v hospodě, ukáže se, že spory mají tendenci se zostřovat, nabývat na síle – ve chvíli, kdy slovní útoky a urážky již nedostačují, přenechají místo fyzickému aktu, slova nahradí facky a rány, a když ani tím není spor vyřešen, dostane se ke slovu násilí vyššího typu – ke slovu se dostanou pálky, nože, střelné zbraně. Buď jak buď, našim protestujícím budiž připsáno k dobru, že zachovali, zřejmě i proti přání některých řečníků–hecířů, chladnou hlavu a že svou klidnou účast považovali za dostatečný argument. Chvála jim za to.

U neurčitosti ještě zůstaneme. Nejasnost a nevyhraněnost se projevuje v požadavcích a cílech demonstrací. Věnují-li občané mnoho hodin volného času (u mimopražských to může být celý den), aby žádali odvolání nově jmenované ministryně spravedlnosti nebo aby premiéra vyzvali k demisi, potom pochopíme, že pořadatelé v závěru akce již tyto spíše jen deklarativní a nedostatečně zdůvodněné požadavky neopakovali a uchýlili se k obecným proklamacím, které jsou do té míry neurčité, že se nemohou stát předmětem diskusí a sporů. Kdo by nesouhlasil s demokracií, spravedlností, pravdou? Neurčitost se projevuje i v pojetí času. Pořadatelé usilují o stálé rozšiřování počtu manifestujících, ale zdůrazňují, že cíle ještě nebylo dosaženo a přítomné nabádají k věrnosti a vytrvalosti. Není jisté, na jak dlouho. Určuje se jen nejbližší časový bod. Hovořilo se o 21. srpnu, což je připomínka události, která rezonuje u zdravého jádra hnutí i proto, že slovo sovětský je už dlouho vytěsněno aktuálním slovem ruský, ale v závěru poslední manifestace se o tom nemluvilo, zřejmě i proto, že o prázdninách a dovolených je obtížné dosáhnout vysokého počtu účastníků. Proto jednoznačnou prioritu dostává 17. listopad. O dalších termínech pořadatelé mlčí, rozumně nedávají svému podniku žádný konečný limit. 2. Za neurčitostí celkového záměru manifestace se skrývá ošidný princip, který nemá s demokracií nic společného, totiž popírání výsledku voleb a neviny obžalovaného před vynesením rozsudku. Kdyby se přiznání viny před soudním rozhodnutím stalo závazným pravidlem, pak by zneuctění a odvolání kteréhokoli politika bylo poměrně snadné, skoro bychom mohli říct, že Miliony chvilek v tom předběhly Okamurovu stranu – stačilo by proti komukoli z politiků vznést obžalobu, a byl by vyřízen, odstraněn. Kdo by čekal na možný pozdější osvobozující rozsudek? Komu by vadilo, že nevinnému již nikdo jeho postavení ani čest nevrátí? Vina se vytrubuje, osvobozující výrok se šeptá. Z dosavadních kauz víme, že stačí anonymní udání, aby se policejního vyšetřování dalo do díla. Neurčitost posledních slov vyzývatelů manifestací podtrhuje jejich záměr – místo soupisu konkrétních požadavků, vyhlášení pozitivního programu, jak učinily například francouzské žluté vesty, – „milionáři“ dávají přednost hlásání obecných pravd. Nesporná, někdy dojemně přednášená slova nemohou nic zkazit, navíc vzbuzují dojem, že již samo množství demonstrantů je garantem pravdy, a především – je to varovný vzkaz soudcům: střezte se hněvu nás ochránců spravedlnosti a demokracie! Běda, budete-li umírnění a neposlechnete vzkaz elity národa! Tím se zabíjejí dvě mouchy jednou ranou – volá se po nezávislé justici, ale současně se soudcům předem dané řešení vnucuje.

2. Každý účastník hromadných akcí prochází významnou psychologickou proměnou:

stává-li se součástí velkého množství lidí, nabývá na významu, prožívá euforii, do žil se mu vlévá síla davu, podmíněná tím, že se vedle sebe ocitají lidé různých generací, profesí, věku a zálib. Moderní pravicový občan trvá na svém osobním stanovisku, na své individualitě a odlišnosti, naproti tomu představa kolektivu a davu, zejména prvomájových oslav, spartakiád, stávkových průvodů, v něm vyvolává odpor. A hle, za změněných okolností se náhle rád ponoří do proudu lidí a s nadšením se vrhá do toho, co mu jinak dnešní politicky, stavovsky, třídně, majetkově a nábožensky roztříštěná společnost nemůže nabídnout. Dnes už ani odborové organizace nevěří na pochody a průvody. Kdo si ještě vzpomene na jednu z nejpočetnějších odborových manifestací za Nečasovy vlády, na hodiny trvající pochod, v němž nazlobený kardinál Duka zahlédl lůzu? (Dovolil by stejným způsobem odsoudit sprosté nápisy, které se objevují na dnešních demonstracích?) Odboráři, dělníci a zaměstnanci si tehdy uvědomili, že dnes se již politika nedělá na ulici. A hle, čas zase oponou trhnul. Pár mladých lidí se dohodne na masovou akci na obranu demokracie, a jejich volání je tak lákavé, že tisíce jedinců se rozhodne jít v zástupech za jejich hlasem. Není přitom podstatné, že o hrstce iniciátorů koneckonců skoro nic nevědí a že samo ústředí Milionů chvilek, jejich personální, finanční a ideologická základna včetně mezinárodních konexí a organizačních pák je zahalena v neurčitém přítmí. Naopak – toto pološero mnozí demonstranti mají za důkaz, že tu nejde o žádnou politickou stranu, o žádné sekretariáty, o žádnou novou skupinu deroucí se k moci.

3. Dalším aspektem demonstrací je motivace, důvod, který přiměl tolik lidí, aby věnovali pro demokracii z oněch žádoucích milionů chvilek aspoň pár tisíc. Voskovec a Werich ve zlých časech, kdy se nad republikou stahovala zlověstná mračna, zpívali „dejme metr k metru“. Pochybuji, že by se iniciátoři tohoto hnutí inspirovali levicovými obránci První republiky – dnes opravdu nehrozí zprava ani zleva žádná okupace. Ale ten napohled nevinný název nátlakové organizace, za kterou se skrývají bohatí sponzoři (příspěvek chudé vdovy je jen milou a nezáměrnou kamufláží zájmů lidí mnohem bohatších, mocnejších a chtivějších), je dobře vymyšlen. Pomysleme jen, jakou to dá fušku zakládat politickou stranu, jak je nesnadné sestavit program, zakládat grémia, sekretariáty, krajské a okresní organizace, kolik úsilí a času zaberou tiskoviny, letáky, plakáty. Mnohem snazší a účinnější je použít sociální sítě (piráti to pochopili) k šíření sugestivních protestů – Pusťte nás na ně! Odvolejte ministryni oddanou Zemanovi! Nerespektujte presumpci neviny stíhaného premiéra! Pryč s bývalým fízlem! – Výzva nežádá po lidech žádnou zvláštní námahu ani oběť, obrací se k nim s prosbou, aby věnovali pár chvilek, případně pár korun, za vznešenou věc obrany demokracie a spravedlnosti. K tomu stačí internet a podpora pravicových stran, zejména těch, jejichž pozice v parlamentu je ohrožena. Je-li oslovený kolektiv neurčitý, nelze-li jej zapojit do dlouhodobého politického programu, nevadí – dostatečným stimulem jsou jednorázové negativní požadavky a zejména dlouhodobé vzývání demokracie, spravedlnosti, pravdy a lásky. Teorie skupinového jednání učí, že negace je mnohem účinnějším agitačním prostředkem než souhlas s pozitivním programem.

Máme-li určit „zdravé jádro“ manifestujícího množství, je nezbytné vrátit se do minulosti. Bezpochyby je tvoří starší lidé, kteří zažili na začátku 90. let hvězdnou hodinu

pravicové politiky, kdy prakticky všechny vládní úrovně, instituce a posty obsadili politikové ODS, ODA, US, KDU–ČSL, kdy se sociální demokraté zmítali v neplodných vnitřních půtkách a kdy komunisté byli rádi, že jsou trpěni – stali se fackovacím panákem, kterého bylo možné bít za cokoli, třeba i za vraždu svatého Václava, a kterého lídři pravice vyzvedli na štít jako strašáka pokaždé, kdykoli se zdálo, že veřejnost není dost nadšená z velkolepých hospodářských a politických změn. V těch slavných pravicových devadesátých letech došlo k takovému právem ani etikou nechráněnému přesunu majetku a moci, že dodnes o tom nemáme podrobné zprávy. Jakákoli zmínka o možné revizi tohoto přerozdělování nahání vítězům–devadesátníkům husí kůži. Konzervativci polistopadové éry předávají své zkušenosti svým dětem; v knihách fyziologů se dočteme, že výrazné generační prožitky, traumata, ale i euforie, se stávají součástí genetické výbavy potomků. Lidé, kteří určovali bouřlivý nástup kapitalismu u nás, začali po dvaceti letech zakoušet zklamání, na která nebyli zvyklí. Na začátku této cesty do Canossy bylo první prezidentské klání – boj mezi stoupenci Zemanovými a Schwarzenbergovými se stal rozbuškou, která společnost fatálně a na dlouhou dobu rozštěpila. Podobné třídění lidí, založené na biblickém „ano, ano – ne, ne“, uskutečnila na konci 19. století dreyfusiáda ve Francii – vztah k domnělému zrádci (Židovi) rozdělil nejen politickou scénu, ale i celé obyvatelstvo do poslední dílny, dvora, školy, úřadu, rodiny. Dreyfusiáda se vyznačuje zatvrzelostí, setrvačností, jednoznačností. Nepřítel se nehodnotí, ale cejchuje, našinci jsou idoly hodnými obdivu. K pocitovému, sugestivnímu posuzování přistupuje další sjednocující moment – stavovská nebo třídní pýcha, vědomí, že představujeme elitu, že jsme vzdělanější, schopnější, bohatší, že pocházíme z lepších rodin, máme lepší vychování, než ti zaostalí venkovští burani, vidláci, hnojaři. Přidáte-li se k nám, hlásají, stanete se součástí vyvolené skupiny, budete solí země, páteří země, duchovní elitou. Druhou zastávkou na křížové cestě pravicové pouti byla opakovaná prezidentská volba: uměle připravený a vyškolený prezidentův odpůrce propadl, a třetí zastavení nečekaně připravil nový politik, přímo fantóm, který nevzešel odněkud z temných sklepení politické moci, ale sestoupil přímo z podnikatelského Olympu. Tento oligarcha zamíchal politickými kartami: obvinil pravicové i levicové politiky z toho, že umožnili zlatokopům, uhlokopům a bankovním lupičům ukrojit ze společného státního (národního) koláče beztrestně veliký kus; ukázal, že na dlouhodobém vyvlastňování společného majetku se podíleli i politici vládních stran. Neudivuje, že se nad touto podivnou situací rozléhá Kunderův smích dějin jako ironický komentář paradoxu, že to byl právě oligarcha, který se zjevil, aby naplno řekl, že „něco shnilého je ve státě dánském“. Ale tak to v dějinách chodí, dráha historie nebývá přímá, podobá se spíš proudění vody, která vždy teče klikatě, nikdy přímo. Oligarcha vypálil rybník i socialistům – projevil mnohem víc smyslu pro sociální spravedlnost, než oni, když byli u vesla; zasadil se o výrazné zvýšení platů zapomenutým a ožebračeným – důchodcům a profesím, na které se při štědrém dělení (rozkrádání) společného koláče nedostal zasloužený kus. Na jednom předvolebním plakátě ODS v Praze se objevil nápis: Bolševická vládo, Praha není stádo! Tak se z majitele miliardového Agrofertu stal bolševik – pravicoví agitátoři na něho opět vytáhli osvědčeného komunistického hastroše. Opět se nad zemí vznáší pověstný smích dějin.

4. Soudržnost společenských skupin neposilují pouze pozitivní faktory – radost ze splynutí s davem, vědomí síly a hrdost na to „být přitom“ –, ale negativní důvody, z nichž jedním bývá strach. Čím víc se organizátorům daří udržovat a posilovat obavy z nepřítele, který společenství ohrožuje, tím lépe manifestanty ovládají a udržují v pohotovosti. Kromě tradičního plíživého komunistického nebezpečí (pozor na Babiše jako exponenta STB!) se tu uplatňují další chmurné představy: země bude zaplavena imigranty; Rusko se opět vyzbrojuje a brousí si zuby na ovládnutí Evropy; nebudeme-li zbrojit, ohrozíme stabilitu Západu; na dalekém Východě se zvedá rudá Čína; svými chapadly obepíná nejen Asii, ale i Afriku a sahá už do samé Evropy. Prý – hedvábná stezka. Ne! Spíš ocelová obruč, po které budou jednou jezdit obrněné vozy. I tu se všechno ponechává v neurčitém příšeří, v neurčitosti, která nepřipouští rozumnou úvahu a argumantaci, ale spoléhá na citové působení poplašných zpráv, pověstí, narážek, paralel. Obavy z budoucnosti jsou ve věku překotných změn pochopitelné, nelze je ignorovat, proto je nutné azimut strachu nastavit na ten správný směr. Ale jednoznačnost a jednosměrnost málokdy vede k cíli. Budou-li lidé očekávat útok z východu, z temné Afriky nebo z Číny (vzpomeňme na oblíbený slogan německého císaře Viléna II. o „žlutém nebezpečí“), nepovšimnou si nebezpečí, které přichází z jiné strany. V této souvislosti si vybavuji mladého právníka, podle komentátorů „nezatíženého předsudky starších generací“ (jinými slovy, nerespektujícího dějinnou zkušenost národa přeživšího německou okupaci), královéhradeckého soudce, který potomkům rodině Karla Des Fours – Walderode vrátil rodový majetek zabavený na základě Benešových dekretů. Organisátory Milionu chvilek neznepokojuje drastické prolomení poválečného československého práva, nevadí jim, že se německému specialistovi, přidělenému za války k pražské pobočce tajné služby nasazené proti českým odbojovým organizacím, dostala plná satisfakce jako občanovi, který zůstal i za války věren Československu. Spor o zámky a statky německého šlechtického rodu zřejmě proto trval tak dlouho, aby pamětníci 80 let starých událostí vymřeli a aby se našel mladý soudce, který byl již dostatečně seznámen s tím, co Václav Bělohradský nazývá sudetským pojetím českých dějin. Bernd Posslet, nejhlasitější a nejvytrvalejší hlasatel zájmů odsunutých Němců, kamarád a rodák (Landsmann) některých našich pravicových katolických politiků, již celá desetiletí označuje prezidente Beneše za válečného zločince a odsun Němců za genocidu (Völkermord). Budou-li naši soudcové stále mladší a budou-li stále méně závislí na znalosti historických událostí, můžeme očekávat další masivní restituce bývalého německého šlechtického majetku u nás. Dnešní – rozumí se, vzorně demokratičtí, proevropští, protivýchodní – potomci knížete Karla z Lichtenštejna (1569–1627) již dlouhou dobu čekají na to, že i v jejich případě se najde minulostí nezatížený soudce, který nebude váhat jít ve šlépějích svého královéhradeckého kolegy. Tak se může stát, že potomci „našeho“ Lichtenštejna, kterým sudetští Němci vzdávají nejvyšší čest, se dočkají dalšího prolomení Benešových dekretů. Bude-li nezbytné, pan Posselt, blízký přítel dnešního potomka vítěze bitvy na Bílé Hoře, rád poskytne nutné záruky jeho národní, politické, náboženské bezúhonnosti. Nejsem si jist, zda onen virtuální soudce vezme v úvahu i životní data samého knížete Karla z Lichtenštejna, který se včas zřekl víry svých předků a přestupem ke katolictví si proklestil cestu k nejvyšším metám. Podle dokumentů z pobělohorské doby tento velmož, pověřený konfiskacemi nevyčíslitelného rozsahu, své obohacování přeháněl do té míry, že císař proti němu zahájili vyšetřování. Naštěstí zemřel dřív, než se vina prokázala. Dědicové pohádkového bohatství si oddechli a majetek bez překážek přechází po staletí z jednoho potomka na druhého, až zlý Čech, zloduch Beneš, tento řetěz přetrhl. Podaří se jej českému nezatíženému soudci jednou navázat, zatímco vyznavači Milionů chvilek budou dál pokračovat ve svém boji za vyšší spravedlnost?




35 komentářů :

  1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    2. Tak určitej kus pravdy v tom je, ale Babiš sice nemá buržujský původ, ovšem je to oligarcha! A jeho zájmy kolidují se zájmy lidových mas proletariátu nepřekonatelným antagonismem! Jeho spojení s Milošem je čistě účelové, jako byla např. koalice Mussoliniho s italskou šlechtu a katolickými flanďáky, Hitlera s reakčními pruskými junkery - zdegenerovanou šlechtou zastupovanou ve vládě Franzem von Papenem! Pokud jak tvrdíš, jsi sečtělý, nauč se něco o kompromisu! Co je fašismus? Je to politický karbanátek! - http://www.stjoseph.cz/pojem-fasismu/

      Vymazat
    3. Prosím o odstranění spamů údajného Radosty. Je to jen jalové žvanění s cílem provokovat.

      Vymazat
    4. Radosto, ty můžeš něco psát o smradlavých hovadech! Ty jo. To tvý zesměšňování je trapné a ubohé. Nevidím zde žádné kladné odezvy na tvé plácání, tudíž žádná škoda, když ten humus cenzor po tobě uklidí!

      Vymazat
    5. Přesně tak na havloskřeky chodí takový vymaštěnci jako je radosta a spol.

      Vymazat
    6. Tady se namaže názor Starosty ale jeho sprosťárny, urážky a debilita! Jen tak dál Radosto. Tvůj způsob psaní zdá se mi poněkud přiblblý. Zkus to jinde! Klidně jsem soudruh, i když jsem jim nikdy nebyl. Ale proto nemusím být pro Radostu debil. ÁÁÁÁÁÁ Radosto hájíš se sám? Nebo že by tady byl jeden(!)další pitomec? Nevěřím!

      Vymazat
  2. Vzhledem k tomu, že jediným programem organizátorů, a to ještě pokud možno skrývaným, je popření demokratických voleb a omezení možností vládnout demokraticky zvoleným činitelům,
    pak není moc možností jak vysvětlit chování statisíců protestujících, než právě na podkladě teorií PR manipulačních metod a davového chování.

    OdpovědětVymazat
  3. Navrhuji moderátorům diskuze, aby při odstraňování těch nejhorších trolích výblitků používali dvě oznámení.
    Jedno generální "příspěvek byl odstraněn" a druhé v konkrétních případech "Radostovo blití bylo odstraněno".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    2. Např. jeho selektivní neznalost dějin, kdy sice sem tam projevuje skvělý nápady a má dobré odkazy, jindy je ale totálně neschopný objektivní a ze znalosti věcí odvozené analýzy událostí. Třeba když vykřikuje o "Malorusku", aniž pochopil co tento pojem přesně obsahuje! Jde o oblast bývalého tzv. hejtmanátu, čili cirka 6 bývalých ruských gubernií, seskupených kolem Kyjeva. Malorusko to je proto, že je to původní Rus! Čili jako je Praha - Centrum (malá Praha) a pak Praha s okolím - Velká Praha! Tedy Kyjevská Rus rozšířená na celé Rusko je Velká Rus. Malá Rus je tedy vyjádřením pro jádro Ruska! Ukrajina je pojem vzniklý mimo Rusko - v Republice obou národů! Polští páni toto ruské slovo "pomezí" (okraina) zaměnili za název území! Rakušáci později obyvatele této oblasti násilně odrušťovali a prosazovali označení "Ukrajinec" pro jeho obyvatele. Profesor z lemberské (Lvov přejmenovali na Lemberk) univerzity Gruševski pak na jejich pokyn vymyslel spisovný "ukrajinský jazyk". V roce 1918 po rozpadu Impéria vznikly nezávislé státy pdle vůle obyvatel! Na území tzv. Ukrajiny vznikla Západoukrajinská lidová republika. Na území Maloruska byla vyhlášena Ukrajinská lidová republika. Na území Donbasu pak Krivorožsko-doněcká lidová republika. V Tavrické gubernii pak Tavrická lidová republika a v Oděsské gubernii Oděskká lidová republika. Kdyby se obyvatelé těch zemí cítili býti všichni "Ukrajincema", tak by byla vyhlášena jediná "Veliká Ukrajina"! A to se nejen že nestalo, ale naopak, ty jednotlivé státy mělo mezi sebou hluboké rozpory! Pročpak asi? Tudíž Radostovo vysmívání se pojmu "Novorusko" či bagatelizace a zkreslování názvu "Malorusko" v jeho podání vychází z naprostého nepochopení historických reálií ....

      Vymazat
    3. 8.48 Vědecký rozbor Radosty. Není to zbytečná ztráta času jako ten na ty jeho pindy? Stejně se nepoučí a bude mlýt stále to samé!

      Vymazat
    4. 6:59 To by jsi brňáku sem nemohl napsat nic.Ty tvé kydy odstranit navždy! A jinak, pokud CHVILKY nemají ve společnosti žádný vli, tak proč je desítky pomlouvačných článku dehonestují, asi máte stáhnuté pulky co. Už se těším na další akci.

      Vymazat
    5. Ad 10:43
      samozřejmě, že vliv mají, jinak by do toho ti skrývaní organizátoři všech těch prestitutů a dalších lokajů a nakonec těch zmanipulovaných davů, ty prostředky nesypaly.

      A ano, samozřejmě že, dá so to i tak říct, sevřené půlky mám, tak jako je měli ve třicátých letech v Německu ti, kteří tušili, kam to vede.

      Vymazat
    6. 11:13 Prosím? zmanipulované davy? Já se tedy necítím být zmanipulován, pouze vycházím ze stavu, který tady panuje, ten je díky několika lidem velmi špatný a udělám si svuj názor.Ty pulky mám taky někdy sevřené, když poslouchám totálního populistu Okamuru a zrádce našeho národa senila Zemana.

      Vymazat
    7. 15:30 Tak jistě, Zeman je nebezpečný svým žvaněním, kdo ho ignoruje, je v naprostém bezpečí! Jedině po moci toužící blbečci s nenaplněnými ambicemi typy Šmardy či Petříčka maj důvod se ho bát! A Okamůra je jen malý živnostníček s marketingovým projektem, kterej sám ani nemůže rát moc vážně. Kdyby ho ty hovada z Letný podpořili a udělali ho premiérem, nemuseli se marně potit v davu a vykřikovat sračky:-) Stačilo by prostě přijmout Okamurův Zákon o odvolatelnosti politiků a pak snadno odvolat jeho i Babiše ...

      Vymazat
    8. ... jenže to by jejich maňasovodům muselo o to v první řadě kráčet! jenže to nekráčí! I oni jsou stejně jako ten Šmarda či Petříček jen zmrdi s nenaplněnými mocenskými abmicemi a tak po náměstích a pláních vláčí to tupé stádo xenofilních homofilních buzíků, popíračů rasy a pohlaví, feťáků, všelijakých herek a komediantů schopných zahrát užitečnou stafáž i těm největším sviním pod Sluncem! Proto taky špatně dopadnou.

      Vymazat
    9. 15.30 Čím je Zeman zrádce našeho národa? Uveďte příklad. Že se přátelí s Čínou? Merkel tam byla už 5x a v Anglii komunistického pohlavára vozili ve zlatém kočáře. Zrádci! A Rusko? Evropa na ně uvalila sankce a teď neví jak se k němu opět přiblížit. Nord stream, Turecko se tak nějak trhá a co ti ostatní?

      Vymazat
    10. 16:20 Že jste hloupej a nepoznáte na tom hradním kašparovi jeho servilitu vuči Rusku,jak se u Putina kroutil, jak nějaká prodejná KURVA je váš problém. Nikdo ze Západu nejel na den vítězství pouze tenhle ubožák. A že podlejzá Číně, bez jakéhokoli hospodářského efektu, je také fakt! To, že ho někdo vozí ve zlatém kočáře, není argument.Nord stream je pouze vychytralá politika Putina, jak vydírat Západ, ale plynu je dnes ve světě dost, třeba ten z USA. Velice rád si připlatím!

      Vymazat
    11. 17:24 "...Nikdo ze Západu nejel na den vítězství...". Se divím, že jste ten den nenazval "dnem prohry" nebo třeba "dnem temna"! To by s dnešním výkladem dějin a vaším přesvědčením, myslím, bylo ve větším souznění.

      Vymazat
    12. Myslím, že když ze Západu nikdo nejel do Ruska na den SPOLEČNÉHO vítězství nad fašisty,bylo spíše jejich ostudou a ne Zemana. A že by měl zrovna tento akt Zemana být nějakým příkladem vlesdoprdelstí? Nakonec vojenské přehlídky se nezúčastnil...

      Vymazat
  4. Historie je velká učitelka, kdo je jí ochoten naslouchat tak mu přinese hodně ponaučení.
    Dobré je vědět, kolik svinstev způsobil Čechům a Moravanům rod Lichtenštejnů a Schwanzenbergů po r. 1620 a 1848. O Karlu z Lichtenštejna, o kterém se článek prof. Grygara zmiňuje, je poučné zjistit si více podrobností.
    Dobré je také vědět co ví každý chovatel např. králíků, co přinaší přešlechtění (bez křížení s neušlechtilou krví) v chovu ...., u lidí je to stejné ..

    OdpovědětVymazat
  5. Kolik je ti let pane Radosto ze jsi tak v obraze? To by mně vážně zajímalo.

    OdpovědětVymazat
  6. Takove hezké jméno a tolik osklivosti to je děs.

    OdpovědětVymazat
  7. Politika se na náměstích nedělá.Od toho jsou volby.Ty rozhodnou demokraticky o vítězi.Ten by měl brát vše = o všem 4 roky rozhodovat,ale nést plnou odpovědnost.Volby by museli být povinné.Kdo by neměl koho volit vhodil by prázdnou obálku.Viz Francie kde jsou demonstrace brutálně potlačovány takřka půl roku každou sobotu.
    https://www.narodninoviny.cz/zive-video-zlute-vesty-protestuji-ve-francii-po-29-vikend-v-rade/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 15:02 Soudruhu, pokud uznáváte demokracii v tomto státě, tak i demonstrace jsou legální prostředek. Ve Francii protestující ničí veškerý majetek, což se u nás neděje, ale to vy budete na rozdíl od Francie naše poklidné demonstrace odsuzovat. Jste tak trochu ....mimo

      Vymazat
    2. 1/ Netykejte nikomu a neříkejte někomu soudruhu, když ho neznáte. Dehonestace spoludiskutujícího je diskuzní ránou po pás a kandidátka na vymazání z diskuze.

      2/ na vašich "poklidných demonstracích" se hrubě nadává prezidentovi republiky, předsedovi vlády a lidem, kteří nesdílejí váš "politický" názor a zanedbané vychování. Vaše "poklidné demonstrace" jsou pařeništěm nenávisti, rozvracení společnosti a hloubení příkopů mezi lidmi.

      Vaše "poklidné demonstrace" bez konkrétních racionálních cílů jsou velmi velmi mimo.

      Vymazat
    3. Představte si, že prezidentovi nadávat můžeme, a také budeme, obzvlášť, pokud on sprostě nadává nám. To, že je to prezident, ještě neznamená, že to není šmejd.

      Demonstrace jsou poklidné, nikoli "poklidné", je to oslava našeho mládí a svobody, oslava toho že jsme se konečně probudili a přišel čas sebrat soudruhům a lidem se soudružským myšlením konečně veslo, než napáchají další škody na duši národa.

      Pokud chcete vidět, jak frajeři chodí mezi demonstranty, mrkněte níže na video. A to podotýkám, že ti demonstranti ve videu jsou obyčejní lidé, a to je jinej cirkus, než když demonstrují normální lidé,jako letos na Letné.


      https://youtu.be/NSWTN37Pyjo

      Vymazat
    4. Teda neshledal jsem, že mi prezident někdy nadával. Nemám ho rád, ale budu ho respektovat jako nejdemokratičtěji zvoleného prezidenta. Respektoval jsem i Havla i když byl napoprvé jednohlasně zvolen komunisty a to prosím po revoluci. Nikdo vám dnes nebrání, aby jste hlavě státu nadávali ale je to pouze váš problém, člověka hájícího, pravdu, lásku a slušnost( to že hájíte tyto hodnoty bohužel neznamená, že nejste taky šmejdi)! M.R.

      Vymazat
    5. 14:10 Hlavně jste lháři na entou! Páč nikde na světě NIC jako DEMOKRACIE, kterou se furt oháníte, nikde nikdy NEEXISTOVALA! Existuje pouze kasta pánů nadaná Vůlí k moci a masa otroků podléhající otrocké morálce! Ta první dnes předstírá vládu té druhé, neb jakákoliv demokracie je levicová idea a levice byla vždy nepřítelem velkých mužů, kteří místo toho, aby jim druzí s radostí sloužili a nacházeli nejvyšší uspokojení v tom, že mají tu čest podílet se na jejich dějinném poslání, musejí strpět, že se jim tito pletou do cesty. Zatímco v nerovné společnosti může průměrný muž velkému muži dobře sloužit nejen k vzájemnému prospěchu, v bolševickém rovnostářství jsou průměrní muži pro ty velké břemenem. Rovnostářství je triumfem nízkých mužů s nízkými ambicemi - podlidí z Václaváku či Letné! Neboť, i levičák se ochotně staví do pozoru, jakmile se začne točit ve hře zajímavá finanční odměna, případně když mu nějaký darebák slibuje dosažení více rovnosti nebo svobody po níž jeho duše tolik pase. Levičáctví (ve všech jeho podobách) se projevuje jako duševní společenská choroba, která vede k jejímu postupnému úpadku, kdy všemu nemocnému, slabému, patologickému a dokonce kriminálnímu je věnována dojemná starost a péče, která daleko přesahuje péči o zdravé, a to proto, aby se opět zařadilo do stáda obecné uniformity. Skutečná pravice, která jediná může zajistit zdravou společnost, musí v první řadě odmítnout rovnoprávnost! Neb jak klasik napsal: "Nadčlověk je smyslem Země ... a právo nutně znovu povstane z násilí a moci. Protože jen malý počet lidí je natolik vynikajících, aby mohl vládnout, zatímco sloužit musí vždy nesčetné zástupy.

      Vymazat
  8. 18:59 Dvořáku, že nemáte stejný metr i k jiným názorum vašich rudých soukmenovcu, kteří za jiný názor než rudý člověku nadávají sprostě a titulují havloid, praž. kavárna to je v přádku?. A zrovna dnes si poslechněte co zase dědek z hradu udělal, dělá si z celého národa srandu a za to se mu mám klanět? Ten má největší vliv na rozkol našeho národa!Co má za vychování ten váš prolhanec, soudem uznaný lhář, žádné,.Na hrubý pytel....Asi tak pane Dvořák.

    OdpovědětVymazat
  9. Kecy, milý s.s. Grygare!

    Ano, vyplodil jsi SPOUSTU jalových keců – jako kdybys ani nebyl kovaný bolševik, nýbrž nějaký směšný humanitní vědátor, fuj Teufel!!
    Jen si vzpomeň si na svá klíčová studia v Sovětském svazu (zas TAK starý snad nejsi, abys zapomněl na své formativní roky a studia, že): Pořádání masových procesů je problém ORGANIZAČNÍ, ve správně vedené (= marx-leninsko-stalinsko-putinsko-siťinpchingské) společnosti.

    Prostě: Jakmile se opět zbavíme kapitalismu a demokracie, jakmile se budeme opět těšit z přítomnosti nepřemožitelné Armády Ruské federace, tak uspořádáme tolik masových procesů s prašivými opozičníky, kolik jich bude potřeba, i kdyby nám to mělo trvat celou první pětiletku!

    Stejně tak opětovné znárodnění a odsun: Po opětovném osvobození naší západoasijské vlasti a našeho západoasijského národa od všech evropských hodnot vydá náš národní Vůdce Miloš CELOU ŘADU svých Dekretů – a veškerý majetek buržoasie bude opět patřit lidu, bez zbytečných keců a cirátů.

    A Milošovy dekrety budou MNOHEM LEPŠÍ než Benešovy dekrety, neboť náš n. V. Miloš se dokáže poučit z Benešových chyb: Tentokrát bude znárodněn i majetek Liechtensteinů (a taky Schwarzenbergů), na nějž se Benešovy dekrety nevztahovaly (to je další Tvůj kec, milý s.s. Grygare).
    Mimochodem: Náš národní Vůdce Babiš není žádný buržuj, takže jeho majetek znárodněn NEBUDE. To dá rozum každému komunistovi, putinistovi, zemanistovi a babišistovi, že.

    Bratrská internacionální pomoc z 21. srpna 1968 zachránila naši vlast před euroamerickou okupací, před hrůzami EU, NATO, kapitalismu a demokracie!


    P. Radosta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. POZOR – ВНИМАНИЕ !!

      Výše uvedený příspěvek jsem vložil již POČTVRTÉ, neboť ten původní (z 24. července 5:42) i jeho další uveřejnění zdejší smradlavé cenzorské hovado tupě smazalo.


      Jak dlouho ještě zneužívati budeš naší trpělivosti, cenzorský smrade?!
      Myslíš si snad, že tě necháme běžet, v brzkém budoucnu, po opětovném osvobození naší vlasti nepřemožitelnou Armádou Ruské federace?

      Jestli jsi opravdu tak hloupý, tak věz, že tě NENECHÁME uprchnout, že si tě chytíme, my komunisti, putinisti, zemanisti a babišisti, za pomoci ruských soudruhů a soukmenovců z KGB/FSB.
      A pak s tebou naložíme typicky slovansky humánně, po husitsku, po leninsku, po putinsku, na místě.
      Pohov!

      Volte ANO, KSČM a našeho Miloše, ať se k nám nepřemožitelná Armáda Ruské federace vrátí co nejdříve!


      P. Radosta

      Vymazat
    2. Přispěvateli z 24. července 2019 20:04, nevím proč označujete za „rudé“ všechny ty, se kterými nějak nesouhlasíte nehledě na to, že jako soukmenovci se oslovovali němečtí nacisté, kteří „soudruhy“ likvidovali v první řadě zcela nevybíravě.
      V čem si řádně přímo zvolený prezident ČR, nikoli „dědek z hradu“, dělá z národa srandu nevím, citujte. Krom toho nevidím žádný rozkol národa, když tak jako všude kde vládne to, co „západní“ kultura označuje za demokracii (máme tu vládní koalici s většinou v řádně zvolené Poslanecké sněmovně) existuje svobodně vystupující opozice a probíhají tolerované demonstrace. Stejně jako v Itálii, Španělsku, Francii, Britanii atd. atd.
      Vaše argumenty se opírají jen a pouze o dehonestaci osob podloženou nadávkami. V jediném máte pravdu. I někteří odpůrci vašich postojů argumentují stejnou formou, zaslouží si stejnou výtku, popřípadě i vymazání. Na druhé straně, nepříliš korigovaná diskuze ukazuje i vzdělanostní a kulturní úroveň jedné i druhé protivné strany. Vy tu svoji řádně ztrapňujete, blahopřeji.

      Vymazat
    3. 2.41 Naprosto O.K.!!!

      Vymazat