Reklama

neděle 4. srpna 2019

Popularita, populismus a sen českého liberalismu

PPK 
4. 8. 2019  Outsidermadia
Neznámý anonym před nedávnem napsal – a měl pravdu: Bez partajní popularity a mediálně veřejné známosti nikam kandidovat nelze. Bez kandidování ve volbách však nelze získat ani mandát a tím i moc plynoucí z politiky. Bez politické funkce s pravomocemi pak ale není ani možnost vládnout a tudíž cokoliv ve státě změnit k lepšímu, což všechno se před volbami přece vždycky slibuje. I když… je zároveň otázkou: Jaká změna, kterou politik po zvolení provede, bude k užitku a k prosperitě, či naopak ke škodě nám, občanskému celku?


V praxi to však bohužel už tři desítky let chodí tak, že pokud v politickém boji někdo získá sympatie veřejnosti a tím i popularitu, pak je téměř vždy politickými soupeři okamžitě nařčen z populismu. Vyčítání populismu od protivníků je přitom vždy dočasně výhodné, protože nevyžaduje vyslovit argumentaci faktickou. Populismus se proto zdá být v politickém boji slovíčkem přímo kouzelným, kdyby to však nemělo jeden malý háček, totiž jeho záludnost. Nelze ho v propagandě zopakovat, protože ten, kdo protivníka nařkne z populismu víc jak jednou, tím okamžitě na sebe prozradí, že ani on sám už nemá schopnost víc než pomluvou věrohodně argumentovat. A to pochopitelně i hloupější voliči brzy poznají a u urny to kritikovi populismu protikandidáta s gustem spočítají, protože logicky usoudí, že kritik populismu není sám nic víc, než jen ještě větší žvanil, než ten, jehož za populistu označil.

A co takhle ta mediální popularita? Inu, tam to také až tak příliš jednoduché není. Popularitu totiž milují nejen politici, ale i divadelní a cirkusoví klauni, nedostudovaní teologové a mimovládní aktivisti všeho druhu plus na ně navěšení novinářští šmokové. A protože popularita je součástí sebereklamy, je tím dána i úspěšnost a výše odměn profesní komediantské existence těchto zjevů všech.

Užívají si to pěkně tihle političtí slouhové, jelikož jinak nic jiného neumí a zároveň vědí, že lidé je od začátku znají jenom takhle. Že i obyčejný občan tuší či dokonce ví, že komediantská popularita bez organizační invence nikdy nemůže být povýšena na funkci vůdce národa? Přesto paradoxně sami mezi sebou právě tihle slouhové své budoucí možné vůdce hledají a oddaně jim potom slouží, protože služba páníčkům z vlastních řad, to se vyplatí, jelikož herecký vůdce lidu má vždy k bohatství mnohem blíž, než sám žebravý komediant.

Nu a jelikož to rovněž není nevýhodné, tak i v historii si odjakživa sami králové své šašky vždy pečlivě hýčkali a učenlivě u nich odkoukávali jejich převlékání charakterů a zajímavých kostýmů, přičemž jejich vylévání vlastní osobnostní vázy těla i duše herců různých charakterů divadelních postav je denně nejen fascinovalo, ale také inspirovalo.

No a výsledek? Ti tři, vůdce, sluha a komediant, ti vždy drží pevně pospolu a pokud jim to vynáší, vzájemně se podporují. Jak? Tak, že ten první si díky funkcím může sáhnout na velkou moc a bohatství, když mandát mu to zajistí, pokud on sám chce. Též na ty druhé dva, komedianta i mediálního sluhu nikdy moudrý vůdce nezapomene a tak ti dva služebníci brzy pochopí, že bohatství lokajů – ačkoliv menší než vůdců – je vždy hodnotou jistější, než veřejné dekórum vlády císaře.

A ještě jedna důležitá maličkost tady je: Být mocensky skrytě vlivný a zároveň přiměřeně bohatý, to je přece kariérně mnohem výhodnější, než mít z politické funkce též i nutně plynoucí – osobní a politickou zodpovědnost. Proto i první ideologičtí liberálové se vždy rodili jen mezi sluhy pánů přesto, že to byli právě vůdci, kteří naopak vždy jako první byli těmi, kdo si uchopením moci sáhli na majetkový blahobyt.

A tak tady pěkně už hezkých pár let funguje ta naše klasická a zároveň i dnešní pěkně poměrově volební a zastupitelská symbióza liberálních „demokratů“ koaličních menšin bez zodpovědnosti, jejich lobbistických marketérů a zařizovačů byznys kontaktů, mediálních oddaných hlídacích psů „zastupitelské demokracie“ a komediantských sluhů těch všech dohromady.

Jen na jedno, prosím, nezapomeňme: Nikdy jim demokraticky veřejně nemluvme o přímé demokracii a o vládě občanské většiny typu „větší bere všechno“ proto, že v minulosti jsme se prý hloupě zřekli autority Boha, Alláha či jiné nadpozemské síly, která by za nás důvěřivé hlupáky z lidu na vrchol pyramidy moci tu sílu zodpovědnosti jednoho dne převzala, kdyby se snad někomu z řad vůdců na něco nepoctivého náhodou přišlo.

Ostatně, vždyť se podívejme na zkušenost s vládou jedné Strany komunistů před převratovým plyšem a uvažme, jak snadno, beztrestně a šťavnatě se dnes na ně nadává, přestože ti jejich papaláši si nikdy bez zodpovědnosti za prosperitu státu ani na jediný den na majetkový luxus dnešních oligarchů ani prstem sáhnout nemohli. A proč? Jednoduše proto, protože především ideologicky – oni sami ze své vůle – nesměli. A jak je to dnes? Proč bojují aktivisté za tzv. nezávislost soudců, čili pouhých úředníků justice, jako kdyby dána zákonem snad ještě nebyla? Že by oni možná bojovali za jejich nezávislost už i na zákonech morálky? Jak to tedy je?

Inu, ono je to tak, že svoboda politické libovůle bankéřů a korporátních šéfů bez hranic a zároveň zákon v poměrném volebním systému menšinových vládních koalic, tak teprve to je ten pravý ideální politický liberalismus a zároveň mocenský populismus v jeho nejryzejší podobě. Proč? Inu proto, že teprve v tomhle systému má politik i každý jeho šašek nebo slouha v celém funkčním období téměř stoprocentní jistotu, že když budou ti tři držet při sobě, tak už nikdy nebudou stát před soudem, který by je k zodpovědnosti za nějaké hříchy mohl povolat.

Takže shrnuto: Tři podmínky popularity, populismu a nulové zodpovědnosti v českém liberalismu tedy jsou: Být hlasitý liberál, odmítat většinový a naopak vždy chtít jen poměrný zastupitelský volební a vládní koaliční systém zdánlivě se hádajících a proto i povinně nezodpovědných politiků jakýchkoliv menšin. A nezapomenout: Uzákonit si posvátnost, beztrestnost a nedotknutelnost všeho luxusu, co v časech, kdy bylo hospodářsky zhasnuto, si kdo pro sebe, rodinu a politické kamarády z národního bohatství chamtivě ukradl.


32 komentářů :

  1. Velmi pěkně a stručně shrnuta situace 30 let po "sametu".
    Nyní je potřeba odstranit "nesprávného" prezidenta a premiéra.ČSSD,Demoblok zpět k moci a k PENĚZOVODŮM. S EU navěky vzad do středověku !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co nám obyčejným domorodcům ČR pomohou popisy situace,
      kterou válečnici alternativy znaji už shora dolů když autor nedovede k svému extempore napsat co máme my občané dělat konkretně,aby jsme konečne naše vylupováni zastavili a netrpěli jim dalšich 30 let!

      Vymazat
  2. PPK svoje texty promýšlí. Kam se na něj hrabou vychytralí žvanilové. Pamatujte, že to, co bylo demokraticky nakradeno, se stává posvátným soukromým vlastnictvím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. PPK velice dobrý článek. Ale ten příspěvek 15:19 s tím nakradením nesouhlasím. Tady po sametovém pšouku kolovalo jiné heslo "co bylo ukradeno, musí být vráceno". A s tím musí každý, kromě zlodějů, souhlasit a hlavně stejný metr na všechny zloděje. Hej hou, rudý dědeček

      Vymazat
    2. Pane 16:53, to jste mne (15:19) nepochopil. Není těžké domyslet, že zloděje žádný soud neodsoudí, kdyby odsoudil, pak to rozhodnutí ústavní soud zruší. Kdyby nezrušil, nastoupí do ulic komanda jako za Pinocheta. I když se vám to nelíbí, musíte se s tím smířit. Rozlučte se s představou, že vám pomůže nějaký bývalý disident, socan nebo odeesák a nedejbože křesťan. Proč by to dělali? Oni myslí na sebe. Musíte být trpělivý a věřit jen sám sobě.

      Vymazat
    3. Krad starý Mates, krad jako straka,
      krad u bohatce, krad i u žebráka.
      Potom, nerozmýšleje se dvakrát
      dal do pokladny vše, co kdy nakrad,
      a nápis zhotovil si na to:
      Soukromé vlastnictví je svato!

      Vymazat
    4. 21.30
      Napodoboval jenom Církev svatou katolickou,
      jako Peklo navěky nenažranou.

      Vymazat
  3. Dne 6.6.2019 přijala sněmovna usnesení, aby Babišova vláda začala vyšetřovat zločiny privatizace v letech 1992 až 1998 (2005) a aby připravila zákony k navrácení ukradeného majetku, miliard našich daní, a to nejenom za tyto podniky : OKD, MUS Mostecká uhelná společnost, Škoda Plzeň atd.

    Proti usnesení hlasovala ODS a všichni z TOP-09, STAN, KDU-ČSL se omluvili, zdrželi nebo se nepřihlásili k hlasování, tj. dělali, že tam nejsou !

    Hlasování zde: [odkaz na stránku] , http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=70508, z 6.6.2019, č. hlasování 836, usnesení samozřejmě vyjde tiskem.

    Mainstreemová média o usnesení mlčí.

    Mají strach, proto řvou na náměstích : " Pojďte demonstrovat proti Babišovi a Marii Benešové ! "

    Poprvé od listopadu 1989 se budou vyšetřovat zločiny privatizace !
    Kdo demonstroval proti Babišovi, hlasoval proti vyšetřování zločinů privatizace !
    Už je jasné, proč se Babiše tak bojí. Proto celá ta léta mediální štvanice. Proto se Babiše snaží zavřít.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to má i určitou logiku. Už totiž není z čeho krást, a nová generace protekčních šmejdů, co se dere do politiky, by jen utřela nudli. Už by si na politice nenahrabala. Tak se musí něco udělat - sebrat majetky tamtěm, aby mohli krást tihle. Proto jsou v ČR tyhle třenice zhruba každých dvacet let. O takzvaný "lid" vůbec nejde - o lid nikdy nešlo, a nikdy o něj nepůjde.

      Vymazat
    2. Klamání veřejnosti je součástí vládnutí - neboť jen velmi málo lidí by si nechalo vládnout, kdyby je vláda nepřesvědčila, že její rozhodnutí jsou v zájmu občanů. Přesvědčit lidi není tak snadné, neboť většina z nich si uvědomuje hloupé jednání vlád. Takže vlády musejí lhát, aby si udržely alespoň loajalitu občanů. Vlády dokazují pravdivost rčení, že lež se stane „pravdou“, když ji opakujete dostatečně dlouho. Lidé, kteří jsou u moci, nikdy nesmějí veřejnosti říci, jak se k moci dostali - ani co jsou ochotni udělat, aby si moc udrželi.
      Pravda a politika se nesnášejí, neboť politika je uměním říkat jen to, co je třeba říci – a správným způsobem - aby se dosáhlo žádoucího cíle.
      Ne všechna politika je špatná, ale každá politika je praktické umění. Politici si
      uvědomují psychologii většiny lidí. Vědí, že většina lidí jedná ve vlastním zájmu. Proto se vás politici snaží přesvědčit, že jejich zájem je váš zájem.
      Vlády rozumějí sebezájmu. Proto tak dobře vymýšlejí programy, které poskytují
      občanům různé věci. Vlády měly původně velmi omezenou funkci. Jejich úkolem bylo „udržovat a chránit společnost“. Teprve když začaly poskytovat různé služby občanům, začaly společnost spíš vytvářet než chránit.“

      Vymazat
    3. Janom aby to povelvetoví nezávislí soudci zase nezprocesovali do ztracena...

      Vymazat
    4. 18:18 Doufám že jich co nejvíc oblečou do hnědých tepláků a propadnutí majetku státu.

      Vymazat
    5. 22:24
      Majetkem státu bylo měnové zlato. České dráhy již dnes rozprodávají přebytečné pozemky a stavby.Co se tedy stane s tím, co propadne ve prospěch státu?

      Vymazat
  4. Poměrný volební systém s politickým hnojištěm nemá nic společného. Stejné poměry panují i ve státech s většinovým systémem.
    Většinový systém je systém elit, "úspěšných", kdy se mezi zákonodárce už takřka nedostane nikdo s normální profesí a s normální psychikou. Jde na ruku populárním lidem, mediálním hvězdám, resp. mediálním výtvorům, zdatným řečníkům, demagogům a dalším psychopatům dovedně ohlupujícím davy. Nic z toho není zárukou, ale spíš naopak, odbornosti, inteligence, morálky, racionálních pohledů, empatie s běžnými lidmi. Většinový systém nahrává populárním, davovým idejím, masovým směrům a ideologiím, menšinové, okrajové proudy nemají moc šanci, tj. pionýrské, průkopnické, novátorské názory jsou potlačeny mainstreamovým žvásty. Parlament, který by měl být politickou reprezentací celého spektra názorů občanů se většinovým systémem stává parním válcem pár nejpočetnějších, nejprůměrnějších názorových skupin, často mediálně zmanipulovaných.
    Autor je mimoň a udivuje mne, jaký souhlas získal od zdejších čtenářů, ač NR není názorový dnešní mainstream. Je platformou menšiny, právě takové, která by s většinovým systémem utřela hubu. Neskutečné, jak čtenáři NR (ne všichni) nejsou s to si dát 1 + 1 dohromady.
    Autor blábolí i o nemajetnosti předlistopadových papalášů. Brežněv měl přes 60 aut. Zdejší pupíci si užívali hony na vysokou z vrtulníku na Oravě. Služební auta nepřetržitě k dispozici včetně víkendových jízd na chalupy. Pupíci si blahobytný život zařídili i bez soukromého vlastnictví či placení dotyčných věcí a služeb. Nedosahovalo to sice takových rozměrů jako dnes, ale jen proto, že to systém nedovolil, jinak morálně byli na štíru stejně jako dnešní kalousci, bakalové, babišové. A protože věděli, že by lidé jen tak systém nenechali změnit, nacházeli různé cestičky, jak oficiální systém obejít.
    KR

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsme lepší než oni.Ano jste 100x "lepší".Stát je zahrabán do takového marazmu,že najít cestu ven bude velmi velmi těžké ne-li nemožné.
      Zpravodajství o stavu světa, a musí to dokázat říct dobrou češtinou, objektivně, slušně.“ Jan Petránek.
      https://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialndruzstvo/archiv/online/2018/46-2018/popetrankismus

      Vymazat
    2. Trošku poopravím, nebo podle svého názoru doplním pana 6:16. Odměna za skutečně odvedenou práci pro naši zem, může být i mimořádná, je-li přínos též mimořádný. Což se v minulosti (za totáče) nekonalo. Přehled o platech aparátníkú nemám, ale vím, že jejich platy byly nezdaněné. Naopak, výjimeční lidé jako pan Wichterle (oční čočky), nebo pan Ferfecký (dostavba Metra, ND...) a určitě jich bylo víc, si zasloužili mimořádné platy, za mimořádný přínos. Nejsem zástupce rovnostářství, ale některé současné zveřejněné odměny pokládám za neodpovídající odvedené práci. Nechápu odměnu 6 milionů řediteli pošty, při jeho odchodu. Přitom pošta se zmítá v krizi. Pobných nerovností je víc. Mám podezření, že dobře placené aparátnictví jsme zdědili po totáči též.

      Vymazat
    3. KR 6:16 Brežněv měl možná k dispozici i 60 automobilů, ale ne jako soukromé vlastnictví a pokud by byl přišel o funkci jako Chruščov, byl by bez nich, možné i bez dači na které by s penzí dožil.
      Samozřejmě, že si každá politická špička přibírá výhod a výsad, že se hrnou posluhové. Pravda ovšem je i ta, že na SANOPZ (státní sanatorium) a zvláštní zásobování ze Státního statku Praha dosáhli vrcholoví komunističtí a s nimi Národně frontovní funkcionáři teprve s postupem uvolňování režimu po roce 1965, ale hlavně s Pražským jarem 1968 a to nejníže krajští tajemníci KSČ, ministři a jejich náměstci, vedoucí oddělení ÚV KSČ a členové předsednictva ÚV KSČ, předsedové stran Národní fronty, ROH a SSM (možná i někteří další, s jistotou nevím) a jejich prostřednictvím, příležitostně i jejich přední posluhové. Ne už poslanci federálu a Národních rad, první s apanáží Kčs 1200, druzí Kčs 800. Vedle zaměstnání, rozumí se. Teprve rokem 1968 si vrcholový komunista mohl popřát chalupu po rodičích nebo víc než jeden byt, což se stalo i výsadou Hrdinů socialistické práce a Národních umělců, tedy například i Rudolfa Hrušínského, předtím Zasloužilého umělce, nositele Státní ceny a já nevím čeho ještě. Řekl bych, že jako herci, zaslouženě. Co do intelektu či charakteru, jist si až tak nejsem.
      A nakonec, nemají současní představitelé státu vrcholovou zdravotní péči, automobil se řidičem, automobil k vlastnímu použití a finanční odměnu umožňující "zvláštní" zásobování? Když Husák co prezident republiky prezidentskou apanáž odevzdával stranické pokladně stejně, jako jeho předchůdci a stranické příspěvky rostly s příjmem progresivně? Co vím, tak při průměrném příjmu podnikového ředitele pětitisícového podniku, při úspěšném plnění státního plánu něco přes Kčs 6000, byl jeho průměrný stranický příspěvek KSČ okolo Kčs 1400, odborářský 1 %, tedy něco víc, než Kčs 60. Při tom okresní tajemník KSČ byl placen podstatně hůř. Slouhové se samozřejmě činili, anonymové taky a to bylo nebezpečné (například pád, soud a trest pro ministra Chňoupka, podobně pro generálního ředitele Škody MB Zapadla a dalších, co to přetáhli, pokud vůbec, byl publikován nepatrně).
      Kdo se zajímal, ten se dozvěděl. Tak rozdílná výše příjmů jako dnes přípustná rozhodně nebyla, vím s jistotou. Být to skutečný horor, to by nám ÚSTR už dávno vyprávěl. Však i Milouše Jakeše naháňali. Všechny ty tajemníky a podobné taky. Tak nějak nedohnali. Jen to lustrační osvědčení nedostanou.

      Vymazat
    4. Samozřejmě, že dnes jsou rozdíly větší. Není ale problém rozdíl, ale jeho opodstatněnost, jeho závislost od toho, co dotyčný odvádí za práci, jaký je jeho díl ve společném konání jeho společenství a kolik je mu tímto společenstvím dáno nebo si bere.
      Osobní vlastnictví pupíků nebylo zdaleka takové jako dnešních mocných, ale - jak jsem uvedl - našli si cestičky, jak to obejít. Ostatně sám Jste některé popsal. Přidejme k tomu třeba ještě zvláštní obchod v Holešovicích, aby vyšší kádry a jejich paničky měli stálou bohatou nabídku, jako v Tuzexu, možná i lepší, a nemuseli mezi běžný lid odkázaný na sezonnost, na občasné obcházení více obchodů, na fronty, někdy na nákup bonů a nebo na snění. Jinak Zapadlo si to zasloužil, choval se jako typický socialistický manažérský vykuk a dojel vlastně na besedu s jedním z Hrdinů socialistické práce, který se ukázal nejen jako hrdina u fabrického stroje, ale i morálně a poinformoval na nejvyšších místech o manýrech soudruha ředitele.

      Pokud by šlo o poměřování pupíků/mocných ve dvou buržoazních státech, tak by ti bývalí zdejší byli za skromné, zdaleka tak nekořistící na ostatních, jako ti na Západě či ti dnešní zde. Jenže nepoměřujeme dva buržoazní státy, nýbrž jedna parta je, byla z tzv. socialistického státu. A tam jsou morální požadavky zásadně jiné. Tudíž jestliže v revoluční době byly po svržení kapitalismu nastaveny nějaké nové poměry dělení a přerozdělování společně vytvořených hodnot a předlistopadoví pupíci je evolučně lehce 40 let upravovali a nebo si vytvářeli a nacházeli cestičky na obejítí, tak se dostávají do jiné morální kategorie, než i daleko bohatší buržousti. Říká se tomu pokrytectví. Kázali vodu a popíjeli víno (či spíše vodku).
      Partajní příspěvky byly nějak progresívní, začínalo se, mám dojem, na 1 % z hrubé mzdy (asi do 2500 Kč?), ale při vyšších platech skutečně nebylo výjimkou platit stovky korun. V partajním aparátu nebyly platy nijak oslňující, dokonce v SSM byly prý vyšší.
      Určitě byl předchozí režim v rozdělování a přerozdělování spravedlivější než současný, protože se pohyboval v limitech svých proklamací o odstraňování vykořisťování, zatímco dnes je vykořisťování valnou části společnosti a státem uznaná ekonomická a morální norma.
      Levice má tedy před sebou nadále historický úkol opět dosáhnout stavu, kdy vykořisťování je pro většinu, rozhodující část společnosti morálně a ekonomicky nepřijatelné, ale realizace bude provedena lépe, aby budoucí levicoví předáci se nestali pupíky (tak rychle), abychom vytvořili mechanismy, které to budou efektivně eliminovat či udržovat v mezích, které budou občané vidět a cítit jako přijatelné, v mezích nedostatků hodnotících kritérií.
      Jinak Vaše poznámka o ÚSTR je dobrá, mohl by se naň vytvářet tlak na vypracování zprávy o benefitech pupíků. Už jakákoli odpověď by byla zajímavá.
      KR

      Vymazat
  5. Autor lobbuje za většinový volební systém. Ten mají v USA a to jsou mistři v předstírání demokracie. Neboť s tímto systémem jsou spojeny další deformace vůle voličů. Např. většinové výsledky z okrsků.
    Politici by měli mít schopnost se domluvit a sestavit vládu, dle požadavku voličů. Nikoliv, že ten který nějakým šejdířstvím získá o procentíčko navíc (např. 51% vůči oponentovým 49%), si může dělat, co se mu zlíbí. P.K.

    OdpovědětVymazat
  6. pro 15:33
    Jaký je volební systém v české Poslanecké sněmovně?
    děkuji za odpověď PPK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní5. srpna 2019 19:19
      Ve Sněmovně je poměrný, ale v Senátu je většinový. Rádo se stalo. P.K.

      Vymazat
  7. pro 19:51
    P.K., nepochopil jste můj dotaz. Otázka nebyla na volby lidu, ale na hlasování při jednání Sněmovny. Takže ještě jednou to tu zopakuji: Jak hlasují poslanci ve Sněmovně (a třebas i v tom Senátu)? Odpověď zní: Hlasují většinově !
    PPK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní5. srpna 2019 20:18
      No dobře, ale v článku byla, předpokládám, řeč o volbách do Sněmovny. A na to jsem reagoval. Potom, poměrným systémem obsazená Sněmovna, nechť hlasuje většinově. P.K.

      Vymazat
  8. pro Anonymní 5.srpna 2019 20:32:

    Jestliže je považováno za spravedlivé hlasování sněmoven většinové, pak z toho logicky vyplývá, že jediným spravedlivým způsobem voleb poslanců a senátorů lidem je rovněž lidové hlasování většinové a to za podmínky, že celá republika bude ve volbách do Sněmovny i do Senátu vždy jen jediným volebním obvodem stejně tak, jako i každá ta sněmovna je při všech svých hlasováních jediným volebním celkem. Smyslem voleb má být spravedlnost a logika zdravého rozumu. Žádné kličkování s tzv. poměrností, s hlasováním cizinců nebo s korespondenčním hlasováním českých lidí, kteří tu nežijí a jichž se život zde v době voleb vůbec netýká (nepřítomný poslanec či senátor také přece nemůže hlasovat). Také je třeba nedovolit žádné finty s vymýšlením map volebních obvodů, jak je to např. zvykem v USA, popisovaným v následujícím videu:

    https://www.idnes.cz/technet/internet/gerrymandering-volby-usa-neferove-volebni-okresy.A181031_140328_sw_internet_pka

    PPK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní5. srpna 2019 21:18
      Ta podmínka, že celá republika by byla jedním volebním obvodem, celou věc staví do jiného světla. To z článku nevyplývalo. Právě zde jsem se obával těch deformací vůle voličů, jako se to děje, podle mého názoru, v USA. Zřejmě to dokazuje i to video z Vašeho odkazu. podívám se na něj.
      Ale potom nechápu, k čemu by ta Sněmovna byla? Většinovými volbami, tedy systémem „vítěz bere vše“, by byla Sněmovna složená výhradně ze zástupců vítězné strany. A tak zcela předvídatelně, by vládě všechno odkývala. P.K.

      Vymazat
    2. Pro (21:18)
      Trpíte naprosto nelogickou "logikou".
      Z toho, že pro výsledek hlasování členů zastupitelského orgánu je rozhodující, kdo získá více hlasů, vůbec nevyplývá, jaký má být hlasovací systém pro výběr členů tohoto orgánu.
      Důležité totiž je, jaký je smysl daného orgánu, daného hlasování.
      Parlament státu skutečně vyznávajícího demokracii je nástrojem pro vládnutí, parlament státu ve skutečnosti nerespektujícího demokracii, byť třeba o ní žvanící, je nástrojem pro ovládání.
      Demokratický parlament je formou politické reprezentace, což je nejen o ovládání celku, ale tako o předcházející diskusi, tj. předkládání informací a názorů, tj. potřeb a zájmů jednotlivých voličů, resp. voličských skupin, resp. jejich reprezentantů, jejich tříbení a hledání nejvhodnějšího řešení na základě nejširších vstupních informací, na základě zvažování rozličných podmínek, vlivů, kladů a záporů. To, že v samotném tomto demokratickém parlamentu vzniká jakási koalice, která může opozici válcovat, však nezabraňuje tomu, aby v tomto nejvyšším reprezentativním orgánu občanů nezaznívaly odlišné názory a všichni občané tak mohli vyslechnout jiné informace a názory.
      V nedemokratickém parlamentu, kde již při sestavování jeho členů vyloučíte menšinové názory, je diskusní, informační a názorové spektrum zúžené a v případě, že většinová politická moc ovládne i média, tak občan kromě šeptandy vůbec nemusí tušit, že existuje i jiný informační, faktografický a názorový svět.

      Příklad pro ty, kteří trpí, když vítěz voleb není ve vládě:
      Deset turistů chce jet na výlet. Tři na Karlštejn na kole, tři tamtéž vlakem a čtyři na Křivoklát jakkoli. Tak co s nimi? Mají jet na Křivoklát, ačkoli jich většina chce jet na Karlštejn? Nebo se tedy ty dvě "karlštejnské" party mají dohodnout jak se tam dostat?

      Pitomost českých hospodských/internetových rádobypolitologů je neuvěřitelná. Klouzají po povrchu problémů, netuší, co je jejich podstatou, ale vynášejí rezolutní stanoviska a navrhují scestná rázná řešení, aniž by domýšleli, jaké budou mít následky. Je to ovšem logické - v tomto případě skutečně. Jestliže totiž není někdo s to učinit dva myšlenkové kroky zpět, tj. od jevu (výsledku) se vrátit k příčině, tak je jasné, že sotva spáchá dva kroky i v opačném směru, tedy, že by domýšlel, co bude druhým krokem, když učiní ten první.
      Neschopnost podívat se na problém z více stran, podléhání jednomu jedinému hledisku - to je nakročení k nekončícímu řetězci "pangejtismu", jednostranných řešení z příkopu na jedné straně k jednostranným řešením do příkopu na opačné straně. Jen ta silnice zůstává neobsazena...
      Je naprosto přirozené, že i přemýšlivým lidem se stane, že hned neodhadnou šíři a váhu faktorů, kontextu, a časem jejich řešení sklouzne do příkopu, ale zváží znova šíři a váhu faktorů, aby se příště na silnici udrželi. Pitomci ale volí extrémní řešení, tj. většinová - vítěz bere vše.
      Je tragédií, že Čecháčkům nestačilo k procitnutí v těchto věcech nejen polistopadových 30 let, ale i zkušenost, či vědomí o konci předchozích předlistopadových 40 let. Aby pochopili, jak dopadli ti, co zvolili systém "vítěz bere vše", a jaký je smysl a jaké jsou vlastnosti systému poměrného.

      Takže: má být parlament - zákonodárný orgán místem politické reprezentace (prezentace potřeb, zájmů a názorů) všech občanů nebo nástrojem ovládání (politického i informačního) všech občanů nejpočetnější názorovou skupinou s rizikem tiché demontáže plurality, demokracie, právního státu, práv a svobod?
      Má být vláda - výkonný orgán překřikující se pestrou názorovou skupinkou, nebo jednotně pracujícím tělesem, které po příštích volbách můžeme vyměnit, protože občané budou mít i z nejvyšších míst pochvalné i kritické informace?
      KR

      Vymazat
    3. pro 5. srpna 2019 22:57 a
      pro 6. srpna 2019 11:40:

      Aby volby ve skutečné demokracii byly spravedlivé, pak musí být odrazem většinové vůle lidu, jak dál stát řídit. Je logické, že skutečně svobodný lid nebude vědomě většinově hlasovat pro budoucí stát řízený špatně, nebo dokonce pro stát kriminální. Stejně logické je, že se tedy lid většinově rozhodne ve svém vlastním zájmu pro stát co nejkvalitnější a co nejpoctivěji řízený. Podle čeho se rozhodne? Logicky se proto rozhodne podle politického programu každého kandidáta a podle svých občanských zkušeností a informací o jeho odborných znalostech, o schopnostech a o morální poctivosti. Jen podle toho si lid bude vybírat ty nejkvalitnější osobnosti s vědomím, že to jeho vybírání kandidátů do Sněmovny vždy bude nejen jeho svobodné rozhodování ale i riziko, pokud si z volebních uchazečů o funkce nevybere a nezvolí dobře.

      Lidé by tedy měli primárně vybírat a přímo volit především osobnosti - poctivé a schopné tvořit v Parlamentu zákony vždy jen ve prospěch státu a jeho národa. Volby nemají být bojovým rozdílením koryt politických partají s jejich sekretariáty, kde národ hraje jen roli partajemi trpěného komparsu, který ty partaje svými daněmi jen živí - a nic z toho. Demokratické volby jsou výběrem osobností budoucích kvalitních zákonodárců a manažérů vlády státu.

      Jaké budou v budoucnu zákony, takový bude stát. Jaké osobnosti budou tento stát řídit, tak i bude spokojena či nespokojena politicky rozhodující většina našich občanů. Menšiny mají jistě právo nemlčet, ale nemají právo státu vládnout do té doby, dokud většinu ostatních občanů voličů o svých ideálech nepřesvědčí a dokud svými skutky ve prospěch státu a lidu neprokážou, že jejich snahy lidem prospějí a neuškodí. Parlament kvalitních osobností také ani nesmí být žvanírnou politických parazitů, ale musí být pracovitým a produktivním zákonodárným týmem. Vláda nejsou jen "reprezentanti" státu, jsou to manažéři jeho spravedlnosti a prosperity.
      PPK

      Vymazat
    4. Anonymní6. srpna 2019 16:56
      S tím by se dalo souhlasit a snad jsme si také ujasnili, že cesta k tomu, však nevede přes většinový volební systém. P.K.

      Vymazat
    5. Pro PKK
      Vaše představy jsou naivní. Vykreslujete nějakou ideální situaci (".. měli by.., ...měl by..."), ale žijete v představě, že zvolená struktura a její a vazby a procesy budou fungovat jen tak, jak si Vy přejete. Tak to ale není. Daná struktura, vazby a procesy mohou umožňovat i jiné pochody, dávat prostor jiným faktorům a výsledek je pak zcela jiný, než vysněný. Nožem můžete řezat chleba i hlavy.
      Není asi nikdo, kdy by zpochybňoval, že společnost se má řídit tím, jaký je názor většiny. Ale stejně tak máme všichni právo na to, aby náš názor před tím rozhodnutím zazněl. A to většinový volební systém nezajišťuje, protože vytlačuje menšinové názorové skupiny již ze samotné cesty do parlamentu. Když volební systém propustí menšinové názory do parlamentu a tam je většina přehlasuje, tak to je normální a oprávněné. Všichni pak mají možnost se před rozhodnutím vyjádřit, voliči je mohou slyšet, a nikdo nemůže pak tvrdit, že případné varovné protiargumenty opozice neslyšel. V případě parlamentu sestaveného na základě většinového volebního systému však žádný varovný hlas vůbec nemusí zaznít, protože v parláči nebude nikdo, kdo by jej vyslovil.
      Rozhodování - vládnutí by mělo být kvalifikované, s maximální znalostí věci, tj. s maximem různých informací a alternativ - a to většinový volební systém neposkytuje.
      Další Vaší naivní iluzí je představa o tom, jak se voliči při volbách rozhodují. Váš model se vyskytuje a může s vysokou pravděpodobností fungovat tak, jak píšete, v menších komunitách, kde se lidé osobně znají. Dobře znát pracovně, morálně, lidsky můžete několik desítek lidí, pár stovek zběžně, od vidění. Znát už jen jméno a tvář, případně třeba ještě jeden parametr (třídu, VŠ kroužek, sportovní oddíl) více než tisícovky lidí zvládají jen lidé tomu se zvlášť věnující. Při volbách v obci nad 1000 lidí je tak značný počet voličů odkázán na zprostředkované informace, od spolužáka, kolegy, souseda, jaký že ten kandidát je člověk. Ve městech se to už neobejde bez novin, ve státě bez masových médií. Mediální zprostředkování obrazu kandidáta může ukázat jeho řečnické schopnosti, sotva ale jeho odbornost, natož morální vlastnosti.
      Zprostředkování otevírá prostor pro dezinformaci, ať již nechtěnou, nebo cílenou. Neznám v ČR masmédium, u kterého bych nikdy nezaznamenal nějakou manipulaci.
      Vaše představa, že lidé studují nebo by měli studovat volební programy - neprodáte ji už ani do humoristického programu, už i tam je to starý vtip. Tím vůbec neříkám, že by strany neměly sepisovat volební programy, a to nejen heslovité, ale opravdu podrobné - ale čtenářů těchto textů je málo. Významné skupině voličů stačí hesla, či jen pár hesel zdaleka nepostihujících šíři problematiky, kterou zákonodárný sbor a pak vláda řeší, ani formy, jak proklamované cíle budou naplňovány.
      To je realita. Člověk zasněně kráčející krajinou skončí pod koly vlaku, auta, v příkopě, okraden, oloupen.
      (pokr.)

      Vymazat
    6. (dok.)
      Váš požadavek o vybírání osobnosti "poctivých a schopných tvořit..." je další ukázkou naivity a nepochopení mechanismu výběru ve velkých skupinách lidí. Je to jako z nějaké propagandy ze závěru r. 1989, nebo pozdějších a současných vykutálených "občanských aktivistů", kteří loví na havloidní žvásty poctivé, leč politicky hloupoučké občany. Souhlasím sice s takovým požadavkem, ale většinový a ani poměrný volební systém, pokud je nedoplníme dalšími přívlastky (mechanismy) takové lidí generovat někdy mohou, ale většinou nikoli. Na nalezení takových lidí - a zejména ověření jejich požadovaných vlastností - potřebujete čas, resp. události, v nichž se oni vybarvují. V případě politiky, tj. rozhodování o věcech veřejných, společných, pravidlech komunity, by to měla být letitá znalost o rozhodování dotyčného. Když bude dotyčný dvakrát zvolen v tom samém volebním okrsku, je jakýsi předpoklad, že naplnil představy voličů a oni mu opakovanou volbou potvrdili poskytnutí jakés takés důvěry. Takže pokud kandidát projde dvě období na stejné obci/městě, pak dvě na stejném kraji, tak potom by se dalo říci, že by mohl jít do parláče. Zeptám se však: kolik zastupitelů ze svého města, městské části znáte, kolik z kraje či pražského magoše?
      Vaše představa o osobnostech obecně je scestná. Výraznými vedoucími osobnostmi týmů a komunit jsou psychopaté a sociopaté, lidé bez jakéhokoli svědomí, bez úcty k ostatním lidem. Dále - vynikající odborníci v nějakém oboru vůbec nemusejí mít manažérské schopnosti, takže se o nich ani nedovíte, protože nejsou řediteli, přednosty atd. To, že někdo rozumí biologii, vůbec neznamená, že rozumí i společnosti, že když piplá třeba dojnice, že bude stejně ohleduplný k bezdomovcům atd. Nemluvě o tom, že drtivá většina lidí netuší, jaké poměry, mezilidské vztahy panují na pracovišti daného odborníka.

      Promiňte, ale žijete v iluzích (pokud to, co Jste napsal, myslíte vážně a ne jako manipulativní propagandu havloidů, děkujemeodcházečů, letenských minářů apod. Chcete-li své sny přetavit v realitu, nestačí bájit o žádaných konečných vlastnostech zákonodárného orgánu, zákonodárců, ale nacházet reálně fungující mechanismy, které pro žádané vytvoří nějaký realizační koridor. To ale fakt nejsou obecné fráze, které se po 30 letech staly žvásty, protože už spousta lidí vidí, jak se krásná slova dají překroutit.

      A, žel, musím opakovat slova o tragédii, že znova a znova se vyskytují v ČR a veřejně vystupují lidé, kteří přes všechny stále se opakující reálné události na české politické scéně během 30 let buď nic nepochopili a stále opakují zkompromitované nápady, a nebo jde o hajzly, kteří zneužívají politické nevědomosti a poměrně čistých duší lidských naivek a neználků, aby je jako užitečné idioty vmanipulovali do mocenských procesů kořistících z řadových občanů.
      Nevím, ke které z uvedených dvou skupin patříte, ale buď se nad sebou zamyslete, sledujte reálnou politiku a odhalujte (pro své poznání) rozptyl mechanismů politického systému, který tak krásně je zkonstruován tak krásně napsanými ústavami tak krásných demokracií, a nebo musíte své trollení podstatně zlepšit či jít provokovat o dům dál.
      KR

      Vymazat
  9. pro KR ze 6. srpna 2019 19:45 a 19:46:
    Stovky slov, v závěru už i nadávky. A za nimi - strach z přímé demokracie.
    Zajímavé.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je naprostý omyl. Naopak patřím k těm, kteří mají nějaký drobný podíl na zavedení participativního rozpočtování v ČR a roky prosazuji zavedení celostátního referenda, takže jsem spáchal i jednu z úprav návrhu příslušného zákona, a to právě v duchu, aby politici a média nemohli manipulovat voliče.
      Váš závěr je naprosto scestný a netuším, z čeho tak usuzujete. Mám dojem, že netušíte, o čem jsem psal a máte možná zmatené pojmy.
      Moje příspěvky zde jednoznačně kritizují většinový volební systém, pokud tedy víte, co to je. A to proto, že výsledná sestava voleného sboru neodráží skutečné rozložení politického přesvědčení občanů. Je-li tudíž něco vzdáleného přímé demokracii z hlasovacích/volebních systémů, tak to je právě většinový volební systém.
      Současně varuji před naivními představami o jednoduchosti demokratických mechanismů. Před 150 lety si lidé myslili, že univerzálním řešením jsou všeobecné volby. Dosáhli jich, ale ukázalo se, že zdaleka nestačí, že všichni mohou volit. Přišly mediální manipulace, volební kvora, sčítací metody, peněžní kauce, seznamy podporovatelů, zápisy do volebních seznamů, umístění a kapacita volebních místností atd. Když to nepomůže, nastupuje přebíhání poslanců, jejich vydírání, opuštění programů atp.
      Proto upozorňuji, že metoda, která vypadá jako demokratická, klidně může být zneužita, deformována a demokracie dostane na frak.
      A ti nekritičtí nadšenci, kteří si toto neuvědomují, se lehko stanou pro politické gaunery a manipulátory užitečnými idioty. Snít o demokracii nestačí, demokracie potřebuje důkladně promyšlenou realizaci.
      KR

      Vymazat