Reklama

.

.

sobota 5. října 2019

Bankovní daň a konkurence

Zbyněk Fiala
Zbyněk Fiala
5.10.2019 VašeVěc
V debatě o vhodnosti bankovní daně nesmí zapadnout, že velké zahraniční banky mají u nás téměř absolutní monopol. Ještě víc než bankovní daň proto potřebujeme konkurenční síť malých domácích finančních institucí pro obsluhu malého a středního podnikání.


Základním stavem českého politického systému je krize. Tím se nelišíme třeba od toho amerického, takže 30 let cesty na Západ dosáhlo milníku, za který už snad ani nejde jít dál. Neúnavná opozice by ráda poslala prezidenta Trumpa i premiéra Babiše někam (odborně se tomu říká impíčment). U nás třesou premiérovi žebříkem dokonce i vládní spojenci. Například momentálně hrozí rozpad koalice ANO a ČSSD kvůli návrhu stále údernější ministryně práce a sociálních věcí Maláčové (ČSSD), aby se rozpočtové příjmy státu posílily zavedením bankovní daně.

Babiš je proti, částečně proto, že si nenechá vykrádat levicovou pověst nějakými zavadlými socany. Zkušení ekonomičtí analytici okamžitě informovali, že opatření míří proti lidem, protože daň zaplatí zákazníci. Ale věřte jim, většina jich pochází právě z bank. Jenže názory ekonomického tisku jsou taky ošidné, když jsou všichni životně závislí na bankovní inzerci. Pravda, trochu jsou závislí i na čtenářích, proto píšou tak i tak.

Moc pěkně to ilustroval Martin Maňák svým komentářem na info.cz pod titulkem Bankovní daň opět na scéně. Je to pořád stejná Pandořina skříňka s toxickým obsahem:

„Ministryně Maláčová před časem v komentáři pro INFO.CZ hovořila dokonce o tom, že Česko je pro banky Eldorádem, tedy mýtickým zlatým městem, v němž extrémně vydělávají. Ano, v jistém smyslu má pravdu, což dokreslují zisky v tuzemsku podnikajících bank ve výši celkových 80 miliard Kč ročně. Jenže, přístup, kdy stát trestá či hrozí trestem těm úspěšným či nejúspěšnějším (a zisk je základním ukazatelem úspěchu), je ve svém důsledku nebezpečný: deformuje základní tržní principy. A zahrávat si s trhem se ekonomicky nikomu dlouhodobě nevyplácí. Přirozené je za úspěch odměňovat, nikoliv úspěch kazit či za něj trestat.“

Základní teze Maňákova vhledu do složité finanční reality tedy spočívá v tom, že ukazatelem úspěchu je zisk a za úspěch je třeba pochválit, ne trestat. K tomu nemusíte mít fakultu, stačí nedělní škola.

Pak bychom si ale měli něco říci taky o obsahu toho úspěchu. Kdo se někdy zabýval reálnou ekonomikou, oním pohledem zdola, o kterém se píše v učebnicích mikroekonomie, ten ví, že podnikání se zmítá mezi peklem konkurence a rájem monopolu. Není nic horšího, než dělat to, co všichni, protože to musíme pořád s cenou dolů, aby si nás někdo všimnul. Dejte pokoj s trhem, úspěchem je žádná konkurence.

Když se podíváme na složení bankovního sektoru v ČR, máme ten ráj jako na dlani. Prakticky všechno patří zahraničnímu kapitálu. To jsou parťáci, kteří jsou pořád jednou nohou pryč. Moc je neštvete, okamžitě zmizí. Zkuste jim radši podkuřovat výhodnými nabídkami, třeba si to rozmyslí.

Jak toho ti mistři dosáhli? Byli lepší než kdokoliv na světě? To se říci nedá. Pohled do výkazů a ztrát celé zahraniční skupiny ukazuje, že české pobočky jsou obvykle nejsilnějším prvkem a matku živí. V době krize ji zachraňovaly. Vůbec nejsou špatné v oboru ždímání okolí.

Špatné bylo české politické prostředí, které váhalo se zavedením standardních pravidel, takže se tu bezpříkladně kradlo. Nejdříve tedy vznikl problém, podmínky pro rozkrádání bank, a z něj se odvinulo jeho řešení, prodej bank zahraničním vlastníkům. Obojí bylo politickým rozhodnutím. Politika má tedy k českému bankovnímu systému závazky, kterých se nemůže zbavit blábolením o trhu, o kterém tu nemůže být ani řeči.

Možná bychom se měli zabývat i samotnou funkcí bank, kterou je služba ekonomice. Je to mazivo, bez kterého se směna a trhy zadrhnou? Nebo je to upír, který si cucne i z oslabených a padlých kusů? Čísla, která poměřují míru souladu mezi úspěchem velkých bank, působících v Česku, a české ekonomiky, vyjádřené růstem (nebo poklesem) HDP, jsou znepokojivá.



Graf zachycující zisky skupiny velkých bank se sídlem v ČR a vývoje HDP ČR vznikl z údajů ČNB a ČSÚ. Vidíme na něm, že českému HDP trvalo pět let, než se pozvedl nad úroveň předkrizového roku 2008, ale velké banky zvedaly zisky přímo raketově právě v době hospodářského poklesu. Skoro se chce říci, že mu trochu pomohly.

První modrý sloupeček s bankovními zisky je z roku 2007. Je krátký, protože nezačíná na nule, ale až na 30 miliardách korun (pravá osa), aby ty křivky lépe vypadaly. Ve skutečnosti to byl rok rekordní, a ani ten předtím nebyl špatný. Pokles zisku velkých bank roku 2008 je proto jen mírným sestupem z rekordní úrovně. Byl tam jen drobný závan finanční krize, která ve světě bouřila naplno, ale k nám dorazila se zpožděním.

Pokles červené linie HDP pod 4 biliony korun (levá osa), ke kterému došlo roku 2009, signalizuje období, kdy jsme to schytali naplno. Je to onen slavný rok, kdy Kalousek věštil růst ekonomiky skoro o pět procent, a ona mu místo toho skoro o pět procent klesla. Co se stalo bankám?

V dobové zprávě ČNB o výkonu dohledu nad finančním trhem se dočteme:

„Rok 2009, kdy se na finančních trzích projevovaly důsledky finanční krize a tuzemská ekonomika procházela obdobím poklesu, byl pro bankovní sektor z hlediska dosahování výsledků hospodaření úspěšný. Rentabilita podnikání bankovního sektoru měřená vyprodukovaným čistým ziskem na jednotku kapitálu se zvýšila. Rentabilita kapitálu Tier 1 (RoE) za celý sektor dosáhla ke konci roku 2009 hodnoty 25,9 %, což je o 4,2 procentního bodu více než v roce 2008.“
„Největší podíl na vytvořeném čistém zisku bankovního sektoru měla skupina velkých bank, která vyprodukovala čistý zisk ve výši 46,0 mld. Kč (meziroční zvýšení o 42,0 %).“

„Celková bilanční suma bankovního sektoru byla na konci roku 2009 z 97,3 % kontrolovaná zahraničními vlastníky.“

Krize s poklesem hospodářství byla tedy pro velké zahraniční banky v ČR zdrojem pohádkového růstu zisku. Nezapomínejme, že tento zisk rostl z vysoké hladiny. A že tyto zisky odletěly do zahraničí.

V následujícím období vidíme, že úroveň zisku zůstala zachována, ale úvěrování nefinančních podniků stagnovalo, což není dobrá zpráva o tom, jak přispívají k úspěchu české ekonomiky. Úspěch velkých bank v Česku jako by šel proti úspěchu českých podniků. Naznačuje to graf, který pochází z poslední zprávy ČNB o dohledu nad finančním trhem. Všimněte si, jak žlutá čára, která sleduje růst úvěrování nefinančních podniků, občas trkne o dno. Banky žijí hlavně z hypoték na předražené nemovitosti (červená čára).



15 komentářů :

  1. Všechno zase špatně. Už od základu, ale bohužel mnoha lidem to takhle vyhovuje a těží z toho. Srovnejme s Čínou, která sice soukromé banky nezakazuje, ale státní banka dohlíží, kontroluje a reguluje podle potřeb národního hospodářství a tím i vlády. Kupodivu to funguje výborně viz jejich roční HDP 6% a výš. Říká se tomu státní kapitalismus a je to asi pro dnešní ůroveň technologického rozvoje rozvoje světa ten nejoptimálnější model.

    OdpovědětVymazat
  2. Už by měl Babiš poslat čssd do háje jsou tam jen aby neustále podkopávali vládu.

    OdpovědětVymazat
  3. Státní banka (ČNB) u nás je sice nezávislá, avšak pouze na našem státu, je ale podřízena ECB a MMF. Nepůjde tedy proti jejich zájmům v ČR. Tady nejsme v Číně a neděláme ani nic proto, abychom se ze stávajícího chomoutu vyvlékli. Tím je odchod z EU, a to za předpokladu nalezení náhradních zdrojů financování. Ty naše vlastní byly již rozkradeny či vyvedeny do zahraničí. A dokud toto nepochopíme a nezačneme pro to něco dělat, tak můžeme i nadále hořekovat nad rozlitým mlékem. To bude ale vše.

    OdpovědětVymazat
  4. Ale proč stát nevlastní žádnou banku - mimo národní, která jen prodělává - kolik že tun českého zlata zmizelo z trezoru??? Proč uniká ročně 80 miliard z bankovních zisků do zahraničí? Pokud si vzpomínám, první co bylo ještě za kapitalismu u nás a v Evropě znárodňováno po 2. světové válce, byly právě banky! Proč je u nás stále šedé ekonomiky za 400 miliard ročně? Kolik by z toho bylo daní, zdravotního a sociálního pojištění...? Zdá se, že EET zdaleka nedosáhla na všechen černý kapitál! Kolik set miliard na dividendách je vyvezeno ročně - a o to jsou právě menší mzdy v Česku. Zvýšení mezd a důchodů kompenzovala diktatura kapitálu zvýšením cen a vše, co mělo být vylepšením příjmů pracujících, opět skončilo v kapsách kapitálu. Dá se nějak omezit tento jev automatického převodu majetku od zaměstnanců k zaměstnavatelům omezit. Např. dalším zdaněním zvyšovaných cen. Tím by se mírnila inflace - ostatně dnes z 1 Kč z r. 1989 máme 8 haléřů. Není proč spořit, co lze očekávat za úspory v důchodovém připojištění po 4O letech - zase sotva desetinu vloženého???

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní 12:13
      Pamatujete na Klausove baličky,které měly přinést 35 mld.kč.Ty se nezdařily,tak musel Tošovský prodat zlato na zaplacení úroků z dluhů u cizích bank.Každopádně jsem pro daň u bank,to nejsou peníze z výroby,ale jen z odírání státu,firem,občanů.Každopádně měl mít stát aspoň jednu banku,takto všechny finanční operace státu,jdou přes cizí banku,kolik to asi stojí stát v platbách.

      Vymazat
  5. Máme kapitalismus, dnes už ne národní ale globální a tak se
    s těmi "přednostmi" musíme smířit.
    Židobankéři nedovolí nic takového, co by ubralo na jejich
    ziscích. Máme sice ještě "vlastní" měnu, ale ta stejně
    podléhá diktátu petrodolaru a MMF. Ale má i svou výhodu.
    Živí tisíce směnárníků, jako kdysi ty veksláky. Hlavní síla
    následné "sametové revoluce".

    OdpovědětVymazat
  6. Co jsme si nechali nastolit, to máme. Nic z toho nebylo tak dokonale utajeno, aby se o tom nevědělo. Přesto Češi jen tupě přihlíželi rabování a likvidaci svého státu. A tak jsou z nich lidské zdroje, v podstatě jen trpěné pro jejich vytěžitelnost.
    Zločin se nestal, šlo o sebevraždu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 14:06 ano je to tak, co máme to máme a co jsme neměli, myslím tím SVOBODU a DEMOKRACII, to máme taky. Buďme za to rádi, co by takový král Oravy Babinský za starých časů za ně dal, korumpoval a kradl na tehdejší dobu naprosto bezprecedentně a co, šel si sednout, dneska by si frnknul, třeba do Švýcarska a užíval svobody a demokracie měrou vrchovatou. Možná by bylo na místě jej odškodnit, vždyť přeci škodil komančům, kteří jsou horší než fašisti. Hej hou, rudý dědeček

      Vymazat
    2. Anonymní5. října 2019 14:06
      Nemáte pravdu, nemáme, co jsme chtěli. To je jako byste řekl vyloupenému člověku, že má co chtěl, vždyť přeci věděl, že okenní tabulka můře být rozbita, zámek vylomen, zeď proražena dynamitem.
      Byli jsme podvedeni a okradeni. Naší politickou reprezentací, bohémem Havlem, který hrál o bývalé rodinné majetky, školometským Klausem, který ohlupoval národ metáním ekonomických pouček a kterému snad patří PPF.
      Tito lidé, kterým dal národ důvěru, se provinili, že svým jménem zaštítili rozkradení a zadlužení naší země, které už prakticky provedli odborníci z východních i západních tajných služeb spolu s bankéři.
      Viníkem nejsou okradení, ale zloději, ať už tu zlodějnu provedli seberafinovanějším způsobem. P.K.

      Vymazat
  7. „Ještě víc než bankovní daň proto potřebujeme konkurenční síť malých domácích finančních institucí pro obsluhu malého a středního podnikání.“

    Souhlasím s tou sítí našich bank. Za první republiky to byly kampeličky, které pomáhaly v investicích místním zemědělcům a jistě i dalším oborům. Dávali tam peníze místní patrioti a nepřišli o ně. V naší liberální éře, mě děsí ten neslavný konec kampeliček. Všechno bylo rozkradeno, společně s bankami. A jejich zavedení, je v rozporu s vládnoucím liberalismem, takže to je zatím zbytečná diskuze.
    Kdežto zdanění bank by mělo být otázkou dne. Vždyť který obor je nezdaněn? To nezdanění finančních spekulativních operací je nesystémové a to přeci mají za hřích i liberálové. Odpůrci rádi argumentují, že se to zdanění promítne do ceny finančních „produktů“. Ale která daň se nepromítne do ceny produktu? Dokonce se daní i nafta, což se promítá do hodně široké škály produktů, protože kamiony vozí všechno.
    To babišovo vytírání zraku, že zde budou banky podnikat, místo placení daní, bych řekl, že to je přesně ta aktivita, kterou by banky dělat neměly. P.K.

    OdpovědětVymazat
  8. Snad by opravdu stálo za to, vytvořit skutečně české bankovní ústavy (a ne jen podle zavádějícího názvu). Jeden jako komerční banka pro obsluhu podnikání a druhý (hypotéční banka) pro obsluhu půjček na bydlení.
    Záměr zmiňoval již (politicky zesnulý) Bohuslav Sobotka, leč z neznámých(?) důvodů na to rychle zapomněl ...

    OdpovědětVymazat
  9. Dokud voliči věří, že každý se může stát trilionářem , zůstává systém v zajetých kolejích. Nesmíme dopustit, aby se mládež seznámila s historií posledních 100 let.Několikrát za tu dobu totiž byl na základě pochopení souvislostí zpochybněn pojem vlastnictví. (naposledy při církevních restitucích)

    OdpovědětVymazat
  10. Brouk Pytlik,
    Je mozne se na to divat z vetsiho hlediska. Ve Velke Britanie probihaji dneska debaty o oziveni maleho podnikani a strednich vrstev. To je jak se primo zavisle na utvoreni malych a streni velikosti Banek , jenz muzou byt partnery malym podnikatelum a dat jim pujcky!!! krev podnikani. Velke Banky nemaji zajem !!!! o male pujcky a proto system infrastruktury byl prebudovan na chainy typu Mc Donald restourantu, ktere jsou zakaznici Velkych Banek.
    Oproti tomu Nemcko ma silny system malych lokalnich!! banek a tak se mi zda ze struktura podnikani v dusledku tohoto je zdravejsi v Nemecku nez v Anglii.
    Co je mezinarodni a normalizovane je Globalisticke , tot vse a zavery kazdy si udela sam.
    A tak Brexit ci mozny Cezchxit ukaze , jak se banky budou chovat!!

    Brouk Pytlik

    OdpovědětVymazat
  11. Asi tak nějak. Docela zajímavá ta zpráva ČNB o dohledu, spousta zajímavých informací, z toho by se dalo vykutat mnohé. Až se divím, že to vůbec existuje v této rozsáhlé a přínosné formě. Když s tím lidi budou pracovat jako vy, tak to se jim asi moc líbit nebude, tak z toho udělají pamflet, pár blbejch keců a bude posekáno. Lidi je třeba tahat za nos a vysílat jim ty správné signály, ne jim poskytovat objektivní informace v takto ucelené formě.

    OdpovědětVymazat
  12. Moje maminka pracovala v 1.republice v bance. Byla tam naprostá důvěra, kdo ji porušil (na obou stranách) byl odejít (u zaměstnance), nebo mu nebyl poskytnut další servis (u klienta). Disponent byla velmi vážená osoba. U nových klientů se prověřovala jejich bonita. Banka si vážila vkladů a sama se postarala o jejich efektivni investování. Jen v případě klientem řízené investice, nesl on celé riziko. Pro riziko půjčky, byla lépe hodnocena aktivita(obrat) klienta než jeho mrtvý kapitál. Maminka je už v nebi, ale když sledovala výkony našich bank v 90.tých letech tak lomila rukama. Zažila ještě navýšení kapitálu v IPB a to už byl pro ni vrchol. Zvítězil amatérismus, který měl nedozírné důsledky, znehodnotil naši měnu a vydláždil nám cestu do méně rozvinutých zemí. Tyto průšvihy už nesvalujme na Husáka.

    OdpovědětVymazat