Reklama

pátek 15. listopadu 2019

Dvě lži, které rozdělují národ


Stanislava Kučerová
14.11.2019  ČeskéNárodníListy
„Je s podivem, že zemi, kterou nepustoší tornáda, neničí zemětřesení, úrodu nesežerou kobylky, převážně ji netrápí roky sucha, místo sopky vybuchne jen sem tam nějaké parovodní potrubí, nezažila 73 let válku, dokáže dostat na kolena parta zlodějů, podvodníků a lumpů během 29 let.“ To prý řekl před rokem jeden Američan. A my musíme souhlasit. Žijeme v nevýslovném marasmu.
Proč?


Prastará moudrost tragického mýtu o Oidipovi, který uhodl hádanku obludy Sfinx a stal se králem v dávných Thébách, ukazuje, jak kruté jsou následky nepotrestaného bezpráví, jak i nezamýšlený přečin je fatální vinou a vede k hluboké společenské krizi. Trest postihuje nejen ty mocné, kteří se provinili. Těžké důsledky nesou i ostatní, pohromy stíhají i celý národ a stát.

V mediálním světě jsme denně svědky cílevědomého výběru i výkladu událostí tak, aby sloužily potřebám a zájmům mocných. Výběr a interpretace událostí se často více nebo méně míjí s historickou pravdou. Předstírá se, zastírá, zamlčuje, zveličuje i bagatelizuje. Jak se to právě dané skupině v zápase s protivníkem hodí. Není to nic nového, v staré řecké společnosti působili svého času i vyhlášení „sofisté“, kteří za peníze učili, jak dělat z „černého bílé a z většího menší“ a naopak. V nové době se tomu říká propaganda. Ale i pro propagandistické přesvědčování platí zákon míry. Víme, že překročí–li propaganda jistou mez, nejenže ztrácí svou zamýšlenou účinnost, ale dosahuje pravého opaku. Je to „propaganda, která zabíjí“. Takovou dnes, bohužel, u nás pěstuje většina médií. Jejich informace, např. o nových problémech Evropské unie, na kterou těžce dolehly následky vývozu údajné „demokracie“, až po domácí excesy drzé a urážlivé malichernosti „Kocourkova a Hulvátova“, např. ve vztahu k státním symbolům i státním návštěvám, nejsou věcné a nejsou nezaujaté.

Tušíme, proč po 100 letech státní existence nejsme schopni ustavit všeobecně respektovaný fungující stát a společenské zřízení bez rozbíječských protivládních skupin. Proč se naše země, která v době svého prvního rozběhu patřila k nejvyspělejším, dnes propadá do politováníhodné koloniální bezvýznamnosti. Tušíme, kde je příčina. Lže se a klame a předstírá v pošetilé snaze vyhubit protikladné ideje, sprovodit je ze světa. Nemáme celospolečenské národní dějiny. Máme jen historické fragmenty podle jednostranného sektářsky partajního zadání. Jestliže se stejný objekt v režii jedné skupiny vynáší do nebes a v podání druhé skupiny zatracuje do pekel a objektivní pravda se nehledá, čistě aritmeticky platí, že plus a minus se ruší a daný objekt se propadá do nicoty. Ano, nedůvěra, mravní úpadek, nihilismus jsou výsledkem propagandistického zacházení s historickou pamětí společnosti, s pravdivým hodnocením minulosti, která místo povzbuzení skýtá jen zklamání, ošklivost nebo apatickou lhostejnost.

Svého času nám tvůrci veřejného mínění přisoudili nedostatky národního charakteru vlivem podvržených „Rukopisů“ („Královédvorského“ a „ Zelenohorského“). „Rukopisy“ (RKZ) jsou prý vinny nedostatkem smyslu pro čest a poctivost v českém veřejném prostoru. Měli pravdu? Ale vždyť spor o pravost RKZ byl dávno vyřešen a překonán a uložen v historii 19. stol.! Poukazem na dávno zapadlé spory se jen odváděla pozornost od toho, že v naší paměti skutečně zejí dva nevyřešené a nepřekonané podvrhy mnohem většího významu a dosahu, než mohly mít podvržené literární památky. Jde o celou historickou epochu po roce 1945, po druhé světové válce u nás a o její pravdivé, objektivně historické, nikoli ideologicko partajně účelové zhodnocení. Čas zhojí mnohé a překrývá leccos novými událostmi. Ale historie našich životů od r.1945 po dnešek zůstává doménou účelových dezinterpretací a vlastní příčinou duchovního marasmu celé dnešní společnosti. Lhářům ani obelhávaným se nežije lehce a bez čistého svědomí se dílo v žádné oblasti nedaří.

Zažili jsme dva velké historické převraty, provázené v prvním případě monstrózními ideologickými čistkami, v druhém případě mohutnými majetkovými přesuny. V obou případech byli vítězi a poražení. Ti první, vítězi, usilovali o získání, udržení a upevnění svých nových pozic radikálním odvratem od těch druhých, poražených. Čím více se báli kompromitace bývalými vztahy a styky, tím okázaleji minulost (mohla být přece i jejich!) ostouzeli, její představitele dehonestovali, sami sebe vynášeli. Prosazovali vlastní pojetí a vlastní výklad skutečnosti, který by nahrával jejich zájmům. Historickou pravdu, která by je neukazovala v příznivém světle, ze všech sil potlačovali.

První ze zmiňovaných převratů se udál po vpádu armád Varšavského paktu v čele se Sovětským svazem s cílem násilím potlačit reformní pokus vybudovat v Československu socialismus s „lidskou tváří“. A lživý podvrh, který výrazně skutečnost zkomolil, překroutil a zfalšoval, se jmenuje „Poučení z krizového vývoje ve straně a ve společnosti“, schválené plenárním zasedáním ÚV KSČ v prosinci 1971“. Rigidní dogmatici a konservativci v rámci „normalizace“ zosnovali celostátní pomstu za reformy, zbavili statisíce komunistů existence, možnosti uplatnit se, budoucnosti. Týkalo se to zvláště těch nejtvořivějších, nejotevřenějších, nejpoctivějších. Násilím vnucená lež, která diskriminovala půl milionu straníků a další statisíce členů jejich rodin, vydatně korumpovala morálku předlistopadového období. Postižení se nedočkali satisfakce po celých 20 let.

Ale nedostalo se jim uznání ani po převratu 1989. Polistopadoví mluvčí společnosti degradovali někdejší celonárodní hnutí na vnitrostranický spor frakcí, na pokus „reformovat nereformovatelné“. Proti Pražskému jaru a jeho představitelům (zvláště A. Dubčekovi) rozpoutali dokonce dehonestující hysterickou kampaň. A. Michnik r.1993 s podivem a s výstrahou napsal, že „spor o osmašedesátý rok je sporem o minulost i budoucnost...Jde o to, zda to bude společnost svobodná, tolerantní, otevřená, nebo to bude na lži založený svět nových ortodoxních diktatur.“ Prosadila se ta druhá možnost.

Druhý ze zmiňovaných převratů se udál po pádu „ znormalizovaného“ režimu ČSFR v listopadu 1989. Nové naděje, nová očekávání. Věřilo se, že teď konečně se dočkáme svobody, pravdy, spravedlnosti. Když lidé v listopadu 1989 na náměstích zvonili klíči, netoužili po návratu kapitalismu, ale po racionalitě, demokracii a humanismu. Výzkum veřejného mínění ukázal, že 93% dotázaných si nepřálo odstranit, ale zdokonalit socialismus. Nikdo si nepředstavoval budoucí společnost, v které pár lidí neví, co si počít s miliony, a miliony lidí řeší, jak vyjít se svými pár korunami. A přece obratem ruky došlo k návratu kapitalismu a k antikomunistické hystérii a k démonizaci minulého režimu jako ztělesnění zločinu a absolutního Zla. Politologům je jasno: Šlo o to, získat oprávnění pro novou prokapitalistickou elitu a pro její obsazení vedoucích funkcí. Šlo o ospravedlnění majetkové kořisti. Státní majetek byl znevážen k bezcennosti, aby jej bylo možno snadno privatizovat. (Ještě dnes vyplouvají tyto skutečnosti na povrch v podivných kauzách privatizací a restitucí, církevní restituce nevyjímaje.) A šlo i o konzolidaci a upevnění moci. Kdykoli hrozí její zpochybnění, oživí se antikomunismus, který spolehlivě odvádí pozornost od skutečných problémů, zastírá pravou podobu elit, diskvalifikuje opozici i oprávněnou kritiku.

Prohlásit 40 let minulé národní historie (od r.1948) za zločinné období je arogantní svévole. (Viz: Zákon o protiprávnosti komunistického režimu. Zákon o protikomunistickém odboji. Dne 9.7.1993.) Čtyři desítky let je přece život a práce nejméně dvou generací. Proč chyběla síla a vůle objektivně posoudit, co dobrého se v minulosti podařilo a s čím zlým jsme se potázali? Na počátku, po druhé světové válce byla přece obecně sdílena víra v možnost vybudovat spravedlivý řád v naší zemi. Navazovalo se na představy utopistů už od antiky, prvotního křesťanství, reformace, osvícenství, hledala se návaznost na humanitní demokracii. V důsledku neočekávaných krizí a pohrom v 50. letech dopustil se režim a jeho vůdci neomluvitelných katastrofálních přečinů. Ale i ty byly mnoha současníky sledovány kriticky a odmítavě, s nadějemi a snahami napravit přečiny a nedostatky. Tyto snahy vyvrcholily pokusem, zvaným „Pražské jaro“. Bylo násilím potlačeno a přišla 70. léta normalizace a 80. léta stagnace. Ale lidé tu stále chodili do zaměstnání, pracovali v továrnách, obdělávali pole, vychovávali děti, tvořili, odváděli své životní dílo. Žili své životní příběhy ve větší či menší závislosti na režimu, ale rozhodně si nelze tento úsek naší historie představovat jako historii „boje proti komunismu“. Vždyť i komunisté byli různí lidé, do strany je přivedly různé motivy a oni v té straně zastávali různé názory. Nelze mluvit s nerozlišující jednostranností o zločinech a zločinné éře po celých 40 nebo dokonce 43 let (od r. 1945). Házet všechno komunistické, socialistické i jen levicové a sociální do jednoho odsouzeníhodného pytle je kardinální podvod a lež polistopadového období.

Mocný mediální tlak vytváří nově zkorumpované prostředí. Lidé jsou vedeni k tomu, aby se rozpomínali na to, jak jim minulý režim ubližoval a jak se oni podíleli na jeho destrukci. Jak se účastnili 3. (!) odboje. Čteme o sobě, že jsme „nečitelná země“, že jsme ohlupováni manipulací, že nám hrozí extrémní sociální rozpory, ba i fašistická diktatura. Je třeba přiznat, že u nás není občanská společnost. Nemůže být, protože ta neexistuje bez morálky, bez touhy po poctivém životě. Stát ano, stát vládne prostřednictvím zákonů, policie a soudů. Může nařídit, zakázat, potrestat. Ale občanská společnost se řídí prostřednictvím samořízení jedinců, jejich morálním smyslem, jejich svědomím. Chybí–li morálka, nejsou nic platné ani zákony. Nikdo si jich neváží, nikdo je nectí, nikdo je nebere vážně. Občanská společnost by měla překonat uvedené kardinální lži minulosti i stranické štěpení. Měla by vsadit na filosofii a historii našeho národa, na solidaritu, pravdivé poznání, na morální odpovědnost, na skutečný, ne jen předstíraný boj s korupcí, na politiku „rozumnou a poctivou“, jak říkal prezident Masaryk, na důstojný život všech lidí v pravdě a beze lži.

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

41 komentářů :

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. za neviditelnou moralku si prachy nekoupiš o jak proste nebo sproste ???

      Vymazat
  2. 1. Spor o Rukopisy že byl vyřešen? Měl jsem za to, že ve své době, s tehdejšími možnostmi, to bylo uzavřeno ve smyslu, že shromážděné důkazy nasvědčují, ne že dokazují. A v novější době, s novými technickými možnostmi, se zatím nic nezkoumalo, nebo ano?

    2. kdyby na základě toho měla být posuzována "čestnost" národa, pak kam se v tomto hrabem třeba na naše německé sousedy, ti mají takových hříšků mnohem víc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A co církve a náboženské obce... jejich pravdy či dokonce vyvolenost nějakým jejich soukromým kmenovým Bohem... nebo jakousiProzřetelností... příkaz džihádu, atd. atd... Rukopisy JSOU PRAVDIVÉ ASI JAKO BIBLE. Věř, nebo nech být. Obojí bylo sepsáno milenia a staletí po předmětných dobách - na bázi ústní tradice a pábení.

      Vymazat
    2. K Rukopisům:
      Už v 60tých letech kriminalisté prokázali, že jde o palipmsest (starý text na pergamenu byl vyškrabán a přepsán textem novým) a některé použité pigmenty v údajné době vzniku díla nebyly ještě objeveny (viz spisek M.Ivanova)

      Vymazat
    3. Nikoli "kriminalisté prokázali".
      Ano spisovatel Mir.Ivanov si "per huba" domluvil nějaké odbornější prozkoumání Rukopisů,ale celkově ten postup až po jeho beletristicky publikované závěry nebyl v žádném směru adekvátně kontrolovaný.

      Vymazat
    4. k 11:29
      expertýzu prováděli pracovníci Kriminalistického ústavu a renomovaný restaurátor. Že se od akce později distancovalo "znormalizované" vedení ústavu na výsledku toho průzkumu nic nemění a že se za dalších 50let nenašel nikdo, kdo by průzkum na současné úrovni poznání zopakoval je jiná věc.

      Vymazat
    5. 14.06 To ovšem pouze znamená, že ani původní "posvátné texty" levantských náboženství en bloc také existují v mnohem pozdějších rukopisech - redigovaných, doplńovaných... původních originálů nemaje.

      Vymazat
    6. Co, probůh, říká skutečnost, že byl pergamen použit opakovaně, o pravosti?

      Vymazat
    7. k 21:22
      hlavně říká, že ten nový text nemohl být zapsán dříve než ten původní...

      Vymazat
    8. A je známo, kdy byl zapsán ten původní text?

      Vymazat
  3. Dr.Kučerove dekuji.Jeji clanky jsou fundovane,přesne.V mori manipulaci a lzi jsou potřebne.Trivializace a krouceni dejin mam uz plne zuby.Tésim se na vase clanky .

    OdpovědětVymazat
  4. Kdo má dneska odvahu si sebekriticky přiznat, že v listopadu 89 byl za mouřenína?.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Většinou to není až tolik o nedostatku odvahy, jako spíš o lpění a snaze udržet si ten neopakovatelný nádherný pocit z té doby. Špatné zprávy nevnímají a posly špatných zpráv nesnášejí.

      Vymazat
    2. Díky za velice dobrý článek. To že rukopisy byly zpochyněny presidentem Masarykem neznamená dle mého náhoru nic. Ani president Masaryk nebyl neomylny, a jak napsal správně Vlaďa z Brna odborníky do dodnes nijak nezajímá. A je také pravda že naše pověsti jsou zpochybňovány a jiné národy si svých pověstí váží.U nás je in pošlapat vše dobré z dějin a to co nás vysávalo "polidštět", viz germanizaci za rakousko-uherska i např. zbožňování 1. republiky a naprosté a místy debilní znehodnocování práce po r. 1945. Ani největší blbci v této době nebyli tak blbí jako dnešní političtí hoštapleři a vyžírkové v PS a Senátu. Soudy jsou na stejné úrovni Doživotně a snad se jim podaří i to aby mohli dále pokračovat v práci jejich potomci. Pak to už bude dokonalé. Dnes idioti dehonestují školství minulého období a vlasně veřejné školství se stává čím dále horší. Nevadí tak upravíme známkování a předměty které nejsou žáky oblíbeny zrušíme. GENIALNÍ. Dnešní bohatí rodičové dováží své ratolesti do vzdálených škol a ti ještě vlivnější jim zajišťují vzdělání na vyhlášených školách a universitách a ani se nestydí to vytrubovat do světa. Prostě si pěstují vlastní rasu.
      Václav

      Vymazat
    3. Tedy zkušenost z rodiny: děti chodily do "prestižní soukromé školy, když byly ve třetí a páté třídě se zjistilo, že jejich znalosti čtení a počtů jsou o třídu až dvě níž, než na státní škole. Už chodí do školy státní a mají co dělat, aby vrstevníky ve třídě dohnaly! Tak to je když se ze školy udělá kšeft! To i blbec absolvuje tzv. univerzitu - nejen plzeňskou! Když si za to zaplatí!

      Vymazat
  5. Pokud žijeme ve společném době jako spoluvlastníci a máme zájem na udržení pořádku a příjemného prostředí, musíme dodržovat obecná pravidla. Ta pravidla vychází z podstaty "Nedělej nic, co způsobí práci navíc pro Tebe a sousedy a chovej se umírněně a ohleduplně".
    Ta pravidla jsou jednoduchá, vlastně vychází ze života v přírodě a není to nic jiného než:
    - nepořádek mnou způsobený si sám odklidím, abych neobtěžoval ostatní
    - provádím pravidelný úklid
    - neprovozuji činnost produkující nadměrný hluk
    - nepoužívám věci, které mi nepatří, bez povolení majitele
    - atd.

    Míra jejich dodržování je dána morálkou jednotlivců, jistou mírou sounáležitosti a pocitu společného vlastnictví. V ideálním případě se konfliktní situace nevyskytují.
    Někdy stačí jeden neukázněný nájemník a dobrá pohoda se z domu vytratí, nastane období každodenních konfliktů, ze vztahů se vytratí pohoda.
    Tak je tomu i ve státě. Nepoměrně větším a komplikovanějším systému, kde jsme v jisté míře nájemníky daného prostoru, s komplikovaným systémem správy a řízení. Snahou egoistických jedinců je stát se vlastníky, rentiéry, těmi stojícími nad zákonem, nepostižitelnými v co největším rozsahu.
    Všem ostatním nezbývá, než těmto snahám bránit, jinak se dříve či později ráno probudí se strachem, jaký to trest a za co dnes dostanu, i když se snažím žít nekonfliktní život.
    Dnešní společnost nespěje k pohodovému žití. To není možné se spoustou nesmyslných nařízení, vyhlášek, povinností a na druhé straně naprostou benevolencí k prohřeškům mocných. Média vytváří zakalený obraz společnosti, preferují provinilce, propagují nerozumné myšlenky a pro ty rozumné veřejný prostor uzavřou.
    Stále si myslím, že rozumných a slušných lidí je v naší zemi spousta. Problém je, že rozumný a slušný člověk je obvykle méně průbojný než narcistický a egoistický jedinec. Pokud si slušní lidé nechají ukrást svoje možnosti, svůj život, je to jejich vina. Většina má spoustu společných zájmů, ale je nestabilní, málo ochotná ke kompromisům, ale má svoji sílu. Proto je trvale a intenzivně rozmělňována, aby se dala vodit jako psíci na vodítku. Nebezpečí tkví ve stálém zkracování vodítka psovodem a v realizaci dříve "nemyslitelných" opatření pro udržení smečky v klidu.
    ABC

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uvádí mě v úžas, jak se dnes nekriticky adoruje 68. rok a zvláště úloha A. Dubčeka. Přitom nebýt Dubčeka v pozici, do níž by volen klikami soupeřícími o moc(podle zásady nevoní ani nesmrdí, překážet nebude a pak se uvidí), tak bychom možná dnes nevězeli až po krk v kapitaliszickém lejnu, ale možná jen po pás. V 68. už jsem byl hodně dospělý a dost si z té doby pamatuju. Dubček nebyl politik a jako čloěk byl naprostý slaboch, který se kymáce ze strany na stranu podle toho, odkud na něj zatlačili. K invazi VS by vůec edošlo, kdyby dokázal dodržoat dohody, pod které se podepsal. Místo toho kličkoval, lhal a vytáčel se. Když už potom zcela otevřeně v tehdejší ČST a rozhlase začalo být propagováno vystoupení z VS, tak to už byla poslední kapka, to už nemohl v Kremlu tolerovat. Pro Dubčeka bylo prioritní, že ho fotili na koupališti, ve vaně a při podobných příležitostech a že byl tímhle způsobem za "hvězdu" médií. Politice nerozuměl a v politice vůbec neměl co pohledávat. Byl obětí vlastního sebeklamu a narcismu...a v konečném důsledku byly s ním obětí celé naše národy.

      Vymazat
    2. 10:06 Celé to "oteplování" kolem r. 68 byl první pokus o změnu poměru v republice. Bylo tady hodně novinářů a televizních zpravodajů ze Západu. Angažovali se revanšisté a spolky které se ani moc netajili, že chtějí změnu. Západ nebyl připravený nás vzít mezi sebe a Východ nás nechtěl pustit. Vedení státu bylo rozpolcené a tanky celý pokus zastavily. Druhý pokus byl připraven na r.89, a moc jsme si nepomohli

      Vymazat
  6. Po 68.jsem také viděl Pražské jaro jako pokus o nastolení socialismu s lidskou tváří. Dnes si tím už jist nejsem. Zkušenost s tím, jak v 89.i VH tvrdil, že rozhodně nikdo nechce svrhnout socialismus a nastolit kapitalismus a s tím, co pak následovalo, mi stačí k podezření, že by to tak pokračovalo i v 68. Ujišťuje mě v tom i chování např. známé ekonomky z r.68 J.Šiklové a její dnešní postoje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No snad si pamětníci vzpomenou na pořad - čtyři u jednoho stolu - Přezdívalo se tomu čtyři voli u kofoly.
      Václav

      Vymazat
    2. 10.01- naprosto souhlasím. Šiklová není ovšem ani známá ekonomka ani socioložka, spíše havloidní hérečka.

      Vymazat
  7. Článek na mne předlouhý, po prvním odstavci navrhuji dobrovolně se připoutat ke stožárům, zakrýt oči a ucpat uši a s lodí proplout. Jinak se omlouvám, článek jsem nedočetl. Ohlasy taky nic moc.

    OdpovědětVymazat
  8. Souhlas pěkný článek ono není dodržováno ani mezinárodní právo je gangsterská doba.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 10:31 s tím mezinárodním právem jste na to kápl. Ušáci dodržují, či ne, jen to co se jim hodí. Divím se jen že jejich devastace, pokračuje tak pomalu. Kdyby se takto chovalo Rusko to by bylo řevu. Paradoxně se slušnost a dodržování zákonů a smluv prosazuje hůře než neúcta k nim a jejich porušování. V souvislosti s tím jak dokonale jsou zvládnuty techniky manipulace davu, se rýsuje jedna zajímavá možnost. Kdyby se někdy povedlo znovu oblbnout lidi a dostat se k moci pučem, nabízí se potom k udržení moci a tučných korýtek, čínská cesta. Tam to mají dokonale zmáknuté, veškerá činnost lidí je neustále kontrolovaná, sledovaná a hodnocená takovým způsobem, že si obrazně, nekontrolovaně ani neuprdnete. Až by to noví mocipáni, kterým je velmi dobře známa technika manipulace davu, zavedl, aby se udrželi u moci, ještě by pamětníci kteří ještě zbyli, se slzou v oku vzpomínali i na svobodu a demokracii za Hitlera. Hej hou, rudý dědeček

      Vymazat
  9. A právě proto, že jsme žírnou pastvou pro kapitál, což je jen jiný název pro zlodějství, ovšem ne zlodějství s páčidlem v montérkách, ale zlodějství v límečkua padnoucím obleku a ne korunovému, ale miliardovému. Takže jsme se po převratu v listopadu 1989 naservírovali jako přebohatý stůl pro diktaturu kapitálu a také stát skončil ochuzen (okraden) o 10 bilionů Kč a kapitál, především ten cizácký, o těch 10 bilionů u nás obohacen. Tak to je prostě právo a spravedlnost podle not EU, pro kterou jsme něco méně, než kdysi neblahé paměti Protektorát Böhmen und Mähren. A i proto jdou mnozí jásat za tento "úspěch" na Pletnou a demonstrovat proti těm, co by to chtěli změnit, chraň bůh, k lepšímu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, stručně a jasně popsaná realita uplynulých 30 let. Jenom dodám stali jsme se otroky peněz jako celý zadlužený svět.

      Vymazat
  10. Další faul na Rukopisy a prodlužování mýtu o jejich falešnosti! Do dnešního dne nepředložil nikdo jediný přesvědčivý důkaz o tom, že jsou to podvrhy.
    Ostudné uznání nepravosti Rukopisů z české strany je poníženou kapitulací Čechů před Němci na konci 19.století.
    Němci nemohli unést obrovskou emocionální sílu, kterou Rukopisy v českém národě vzbudily. Němci rozpoutali propagandistickou očerňující kampaň, ve které figurovali tajní agenti, soudy, dehonestující články v německém tisku. Kdo chce, může si tu historii nastudovat. Ostatně žili jsme v německém státě.
    Bohužel, pod vedením Masaryka se český postoj zlomil a bylo POLITICKY, nikoli odborně rozhodnuto, že rukopisy jsou falešné. Tento mýtus trvá do dneška, přestože byla většina jazykových argumentů vyvrácena. Naopak, objevily se argumenty, které spolehlivě vyvracejí autorství Hanky, např. slova, která si údajně Hanka vymyslel a která nebyla známa z českého historického písemnictví, se v druhé polovině 20.století podařilo najít v archivech ve Švédsku. Či historické reálie o kterých nemohl Hanka vědět: jižní brána pražského hradu zmiňovaná pouze v RK a vykopána archeology roku 1920.
    Z materiálního hlediska jsou Rukopisy perfektní, od původního pergamenu, přes písmo, jeho stáří atd. nikdo nezpochybňuje.
    Je mrzuté, že mezi současnými vlastenci panuje v otázce rukopisů neudržitelný dogmatismus a neinformovanost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Automaticky odsuzovat rukopisy se stalo zlozvykem horším než kouření, nových realistických vlastenců. Na rozdíl od těch starých, "romantických".
      Bohužel tento postoj nemá s realitou nic společného.

      Vymazat
    2. 17:18
      Autmaticky se dehonestují celé dějiny tohoto národa a jeho představitelů. Jednou už se to málem povedlo. Ale národní obrození tento národ zachránilo. Tak se dne útoči hlavně napředstavitele nároního obrození protože ti jsou povětšině více známi než starší letopisy.

      Vymazat
    3. Nevím, že by Rukopisy byly dehonestovány, jen byla zpochybněno jejich datování a důkazů pro nepůvodnost byla snesena řada. Staly se "úhelným kamenem" zda je lepší milosrdná lež než nemilosrdná pravda.

      Vymazat
  11. Vynikající úvaha a přiznám se, že jde na hranici vlastního ohrožení a demokraté to mohou "ocenit". Zažil jsem už 12 prezidentů a čtyři politické režimy, které vždycky prohlásily ten předchozí za zločinný, takže nemám to správné vychování a chápání světa. Cítím, že bych se měl demokratům omluvit za to, že jsem se narodil a prožil svá nejlepší léta v tom zločinném světě.

    OdpovědětVymazat
  12. Vnucené lži, ale ty jsou vlastností snad každého režimu. Takovou je lež o r. 1968, že mělo jít o budování socialismu s lidskou tváří. Ale to je lež jako věž! Mělo jít přesně o totéž, co se událo po r. 1989, jen tedy o 20 roků dříve. Návrat k diktatuře kapitálu a vstup do NATO a tím ve spolupodílnictví i do válek a okupací jiných států a národů!!! A to tedy byla ta vada na kráse tzv. pražského jara.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věřím že se v tom angažovali i idealisté, kteří skutečně usilovali o kvalitativní reformu socialismu, ale v případě úspěchu pražského jara by byli rychle odsunuti šmejdy, tak jako v r. 1989.

      Vymazat
  13. je pravdou že všetky zmeny režimu sa v Česku uskutočnili na Václaváku a s požehnaním celej Prahy - všetky, aj ten " komunistický " - a vždy sa potom hovorí, ako to tí čo prišli k moci "posrali" treba inak - a furt, a zasa ...

    OdpovědětVymazat
  14. Odpoved je jednoducha, vladla vzdy PRAVICE a je kapitalismus. Jinak to dopadnout nemohlo a bude jen HUR a HUR. Zachranila by to mozna Gottwaldova KSC s Benesem, Mozna. Jinak, zadna hruza, lidi maji to, co si prali a preji. Proc ty lamentace? Kdyby se jim to nelibilo, volili by, kdyz uz tady neni levice, aspon KSCM. A to drtiva vetsina naroda nechce, tak proc lamentovat? Vse funguje tak jak ma, jak muselo. Hlavne ze nevladne KSC a jsou banany, vse ostatni je PERFEKT.Proto se shodila vlada narodni fronty. A oslavuje se to kazdy rok. A udelal se z toho statni svatek! Takze, OSLAVUJME!

    OdpovědětVymazat
  15. Zajímavé je jak centrem svárů jsou problémy minulých století. Jsem pragmatik, zajímá mne řešení současných problémů. Problém nedostatku bytů, nevyřeší, dáme-li zpětně do klatby KSČ, zrovna tak průšvih s migranty nevyřeší platnost rukopisů. Problém tunelářů nevyřeší můj názor na maturitu z matematiky.Jsme stavění před náhradní témata a ne před reálné průšvihy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 22:55
      Ano zní to krásně. Dokonce do dodává pocit zákonité pravdy. Ale přiznám se Vám, že mne to znepokojuje. Totiž neustálé napadání historických pravd je jenom snahou o změnu těchto pravd. A až se porobudíde, jestli se probudíte zjistíte, že žije v naprosto jiném světě. Normálně se to vysvětluje pokusem se žábou, kterou dáte do studené vody a tu pomalu zahříváte. Konec je jasný a tragický.

      Vymazat
  16. 8:41
    I stalo se, dnes jsou za hrdiny šikulové, kteří dovedou odkloňovat investice, novodobí kádrováci a moc nechybí a budu muset zdobit okna k určeným výročím, navštěvovat předepsané veselice a usmívat se na domovní důvěrnici.

    OdpovědětVymazat