Reklama

.

.

pátek 8. listopadu 2019

K výročí pádu reálného socialismu V čem jsme to vlastně do roku 1989 žili?

Petr Kužvart
8.11. 2019
Proč označení reálný socialismus?
Období pádu a zániku reálného socialismu je vymezeno letopočty1989-1991. Po celou dobu jeho existence nebyl nazýván jednotně a už vůbec ne jako „reálný socialismus“. Tento termín je pozdějšího data, užívala jej oficiální propaganda někdy v 70. letech minulého století k odlišení skutečného, existujícího společenského uspořádání na rozdíl od utopického socialismu, ale i vědecké disciplíny snažící se rozpracovat socialistickou teorii a od různých ideologických nálepek a dalších podobných –ismů s důrazem na jeho reálnou existenci v protikladu k dobovému kapitalismu. S tímto vědomím určité nepřesnosti termín užívám pro celé období od roku 1917 do roku 1991.


Omyl vousatých klasiků

Vznik a vůdčí představa socialismu byly předznamenány důrazem na diskontinuitu vývoje: socialismus je novou kvalitou, jež na dosavadní pořádky nenavazuje, ale odstraňuje je. Proto Marx a později Lenin hledali novou formu politické organizace společnosti, nový politický systém. Měli před očima (druhou) Komuna města Paříže z března až května 1871, později Lenina zaujaly sověty z povstání roku 1905 a následně vznikající sověty v průběhu revolučního roku 1917 v Rusku. To byly podle klasiků příklady politické diktatury proletariátu, Zapomněli na fakt, že měšťácký parlamentarismus se chystali nahradit ve své podstatě nouzovými strukturami rad – sovětů, kolektivních orgánů spontánně vznikajících za povstání, stávek, katastrof a revolucí. Takové struktury vznikají zdola a zcela bezděčně za všech krizových situací, jejich členové mají více či méně rozdělené úkoly (vzájemnou dělbu práce a kompetencí), tedy každý má svou působnost, jeden ostrahu a obranu, druhý zásobování, třetí koordinaci s dalšími radami v daném regionu a podobně. Navzájem jasně neoddělena v nich byla moc výkonná a moc normotvorná. Za povstání, stávky, živelní katastrofy fungují takové struktury dokonale, ale s přechodem na standardní (nekrizový) společenský provoz jejich úloha končívá a jsou nahrazovány standardními mocenskými a správními strukturami. Nebyly to tedy předzvěsti budoucích pořádků, jak klasikové předpokládali. A po odeznění revoluční krize a občanské války v Rusku nevyhnutelně zkostnatěly, obalily se výkonným aparátem a staly se součástí centralizovaného byrokratického aparátu moci a správy. U nás byl jejich obdobou systém národních výborů.

Překvapivý způsob regenerace třídní struktury

V oblasti oficiální ideologie a propagandy trvalo charakterizování sovětů jako nového a vyššího typu politické organizace a moci. Ideologie tu zradila své tvůrce, začala záhy fungovat jako dokonalé falešné vědomí, jako iluze vědecké predikce zákonitého společenského vývoje se svůdnou snahou dějinnému pohybu pomoci, když už přece dokonale víme, jak „musí“ dále probíhat Výsledkem snahy o diktaturu proletariátu byla nejprve diktatura bolševické strany – údajného předvoje dělnictva – a nakonec (během 20. let) postupný vznik a stabilizace diktatury monopolní, hierarchické, centralisticky organizované stranicko-státní byrokracie, jež si direktivně, drsně, nevolnicky podřídila celou ostatní společnost – dělnictvo, parcelové rolnictvo (dekret o půdě z konce roku 1917 znamenal jeho masový vznik), prostě celou společnost. Systém diktatury monopolní byrokracie znamenal regeneraci třídní struktury v novém, překvapivém smyslu, ve variantě krajní všestranné centrální monopolizace. Její podstatou byla úplná stranicko-stítní kontrola reprodukčního procesu veškerého společenského kapitálu spojená s přisvojováním a rozdělováním vznikajícího celospolečenského nadvýrobku. Šlo o kontrolu zcela výlučnou, monopolní, prováděnou hierarchickým a centralizovaným systémem monopolní byrokracie, tedy soustavou orgánů státu a komunistické (bolševické) strany. Během cca 10 let se vytvořilo něco úplně jiného, než revolucionáři předpokládali. A sami se stali tohoto i podstatnou součástí – bez ohledu na přetrvávající revoluční blouznění.

Trockistická opozice se snažila takovému trendu vzdorovat a byla poražena. Jejím vkladem do dějin politického myšlení bylo konstatování faktu „degenerace“ dělnického státu, přičemž pokračování revoluce přinese až žádoucí odstranění té degenerace a náprava vývoje. Trocký a spol. nemohli vzhledem ke svému předchozímu revolučnímu angažmá připustit nějakou regeneraci třídní struktury, protože to by uznali krach revoluce, ve kterou věřili. I oni operovali svými teoretickými úvahami ve sféře falešného vědomí. Měli už ale přece jen našlápnuto k hlubšímu pochopení probíhajícího vývoje, ale zatím jen v náznaku.

Prvotní akumulace kapitálu a industrializace Ruska – mimokapitalisticky!

Socialistická teorie předpokládala vznik nového uspořádání v nejvyspělejších zemích. Toto přesvědčení se zakládalo na předpokladu, že imperialismus přelomu století je posledním stádiem kapitalismu, po kterém musí následovat zásadní, revoluční systémová změna. Jenže reálné dějiny rozhodly jinak. Kapitalismus se během 20. století dál vyvíjel, nepřešel v socialismus a revoluce nakonec zvítězila a udržela se jen v relativně ještě zaostalém Rusku. Nová moc v Rusku byla postavena před jiný úkol v dosud poměrně ekonomicky nerozvinuté Ruské říši, jež stála na předělu prvotní akumulace kapitálu a industrializace včetně nutnosti vybudovat obrovskou technickou infrastrukturu, vyvolanou zprůmyslněním země. Mělo se řešit vlastně něco jiného, než byl přechod k socialismu v původním smyslu. Objektivně určený úkol byl ve skutečnosti jiný, nežli nastolit rovnou socialismu.

Samozřejmě se blouznilo o vybudování socialismu, že sověty + Iljičovy lampičky (tj. provedení elektrifikace) znamenají už socialismus či dokonce komunismus, ale šlo o pouhé dobové třeštění, falešné ideologické záplaty na chtěném obraze doby. Na pořadu dne byl totiž objektivně pokus o nekapitalistickou, mimokapitalistickou cestu, tedy o zrychlenou a plánovitě řízenou sociální změnu, jež v západní Evropě probíhala živelně, postupně a přirozeně v 16. – 19. století. Šlo o zrychlenou prvotní akumulaci kapitálu a zavedení mechanizované tovární velkovýroby i technické infrastruktury, kterou si vynucovala. Provést měšťáckou změnu společnosti po potlačení měšťáctva a tedy bez měšťáctva ...

Jak by asi probíhala revoluce v rozvinuté zemi, když imperialismus začátku 20. století nebyl, jak se ukázalo, posledním, zahnívajícím stádiem kapitalismu? Bylo to jen určité krizové rozcestí, kde dějiny hledaly další vývojovou cestu, a to vesměs odstraněním politického parlamentarismu prostřednictvím fašistického převratu a diktátorským stylem vlády (s takovým ideologickým doprovodem, jako byl korporativismus, klerofašismus nebo doslovné aplikování biologického darwinismu na dějiny a prognózu vývoje lidských ras) – a vedle těchto systémových experimentů se uplatnil ve stále ještě zaostalé zemi pokus o mimokapitalistický průběh industrializace jako další z možných cest dějinného vývoje, alespoň pro nerozvinuté země. Počátkem 20. století byly všechny možnosti otevřené a s tím spojené otázky prozatím nezodpovězené.

Průběh a cena nekapitalistické industrializace

Počty obětí kapitalistické cesty průmyslové revoluce i té mimokapitalistické byly nakonec vcelku srovnatelné, byť jednou šlo o proces rozložený do několika staletí a postupně i do různých zemí - a na druhé straně se jednalo o pouhých 10-20 let v jediné zemi. Na straně klasické industrializace šlo o vyvražďování a zotročování koloniálních národů a kmenů, ale také likvidaci celých kategorií a vrstev obyvatelstva v Evropě (Anglie 16. století a ono známé vyhánění pachtýřů v zájmu zavedení dominikálního velkochovu ovcí na scelených pozemcích). Na druhé straně v Rusku to bylo revoluční násilí, rozsáhlé mimoekonomické donucování a vznik a fungování pracovně-vyhlazovacích táborů (Solženicynův termín a slovní hříčka: oficiálně byly nazývány ispytatělno-trudovyje lageri, tedy pracovně-výchovné tábory, Solženicyn to změnil na istrebitělno-trudovyje, tedy na pracovně-vyhlazovací. Nejde jen o vtípek ale o krutou realitu: vězně bylo třeba fyzicky exploatovat těžkou prací během prvých měsíců v táboře, pak už mohl klidně chcípnout – viz výklad generála NKVD Naftalije Aronoviče Frenkela, zmíněný v Solženicynově Souostroví GULAG). Mimoekonomické donucování k mimokapitalistické cestě vývoje spočívalo v rozsáhlé a trvalé policejně-trestní represi naplňující pracovní tábory, v opakovaných čistkách i v rámci monopolní byrokracie samotné a celkově velmi drsné represivní vládě nad porobenou, znevolněnou společností (znevolněnou ve smyslu všeobecné pracovní povinnosti na „panském“, na erárním). Uměle vyvolaný hladomor na Ukrajině ve 30. letech byl závěrem procesu vzniku diktatury monopolní byrokracie. Hladomor zlomil páteř parcelového rolnictva. Kdo přežil, skončil rád v kolchoze. 30. lety minulého století začíná období již stabilizované klasické stalinské diktatury, klasického období reálného socialismu. Již v průběhu 20. let byli vyvražděni, zavřeni nebo vyhnáni do exilu příslušníci předchozích privilegovaných tříd, šlechta, duchovenstvo, buržoazie, velkostatkáři. Ve 30. letech minulého století ale pokračovaly masové represe, jak proti porobenému lidu, tak také v rámci monopolní byrokracie samotné a v důstojnickém sboru Rudé armády. Začalo to vlastně původně postupným odklízením nekonformních levičáků, starých bolševiků a klasiků revoluční teorie a poté represe probíhaly v určitých vlnách – kampaních (zejména „Velký teror“ 1937-1938). Průběžně se uplatňovala plošná policejně-trestní represe trvale odčerpávající vzpurné nebo nedostatečně přizpůsobivé živly z nižších, ovládaných tříd.

Represe měly zvláštní povahu, kdy se často likvidovali nebo posílali do lágrů lidé jaksi preventivně, tedy aniž by se trvalo na hodnověrném usvědčení z trestného skutku. Šlo víceméně o formální administrativní nebo soudní výroky, ovšem často zněly na 10 nebo i 25 let (tzv. stalinská čtvrtka), tedy prakticky na doživotí.

Proč tak rozsáhlé a průběžné represe?

Represe měly dvojí funkci. Jednak odčerpávat trvale a průběžně jakékoli vzpurné elementy a úchylkáře, ale někdy dokonce preventivně pouštět žilou jak monopolní byrokracii, tak i porobené, znevolněné společnosti. Nekapitalistický charakter systému musel být totiž trvale společnosti a dokonce i vládnoucím skupinám vnucován, a to mimoekonomicky, mocensky, diktátorsky. Protože ve společnosti přirozeně existovala trvale přítomná silná tendence k návratu k uspořádání, jež by přirozeně odpovídalo industrializující se (před)kapitalistické společnosti, tedy k pluralitě vlastnictví, tržnímu mechanismu, nemonopolistickému uspořádání jak hospodářství, tak i politické sféry. Tyto tendence tu stále byly a musely být průběžně také potlačovány. A vzhledem k této tendenci čekisté kolikrát slyšeli trávu růst a spouštěli preventivní represe. To byla prvá funkce represí – udržovat mimokapitalistickou trajektorii vývoje. Často se velké politické procesy a vlna „Velkého teroru“ 1937-1938 dávají za vinu Stalinově paranoie, jeho chorobné podezřívavosti. Ale požadavek trvalých represí měl ve své podstatě velmi logickou příčinu, díky které se teprve mohla paranoia velikého vůdce národů jak se patří rozvíjet a prohlubovat.

Druhá funkce represe byla jednoduše ryze ekonomická, tedy mít na povel v pracovních lágrech dostatečné kapacity otrockých pracovních sil, tolik potřebných při industrializaci země, v dolech, při velkých infrastrukturních stavbách, při těžbě sibiřského dřeva a v rodícím se těžkém průmyslu. Společnost jako celek byla dočista znevolněná. Tábory GULAGu vedle ní představovaly miliony zcela zotročených pracovních sil. S jejich pomocí se také a mnohdy především prováděla industrializace mimokapitalistickou cestou.

Doprovodem i zdůvodněním represí bylo falešné přesvědčení, že strana ví, jak se bude dějinný pohyb vyvíjet a je tedy možno jít mu naproti a uspíšit jej eliminací všeho nesovětského, nekomunistického a přísným oddělováním zrna od plev přispívat ke vzniku a růstu nového člověka, modelovaného již novou, reálně socialistickou (ve skutečnosti spíš postindustrializační) realitou. Dobové iluze, útěšné lži a projevy státostranické ideologie jako falešného vědomí se tu pěkně vyvztekaly. Oficiální tisk i všechny dobové propagandistické sračkomety byly těchto nepodložených iluzí a pouhých neplodných, doktrinářských spekulací plné. A nikoli náhodou. Bylo to opravdové falešné vědomí, nutný ideový doprovod vnucované reality.

Vývojové fáze sovětské reality

Klasické stalinské období trvalo od počátku 30 let přes celou válku, kdy se systém projevoval ve své podstatě dirigistickým řízením zmilitarizované ekonomiky, ale vedle toho se jaksi orientálně vyžíval v opakovaném vražděním neúspěšných velitelů Rudé armády. Popraven byl již velitel prvého selhavšího útoku na Finsko v zimě 1939-1940. Na začátku Velké vlastenecké války byl popraven dokonce velitel jednoho frontu i s celým štábem, následně byli vražděni velitelé, kterým se podařilo probít se z obklíčení – za to, že neválčili dost dobře. Kdo padl do protivníkova zajetí, byl automaticky zrádce. Likvidace velké části důstojnického sboru Rudé armády těsně před válkou je dostatečně známá. Ani za tuto tragickou chybu plnou nepodložených a lživých obvinění nebyl potrestán nikdo – muselo by se totiž pro skutečné pachatele sahat příliš vysoko, ba i na post nejvyšší. Tady zafungoval sebezáchovný pud a fakt kolektivní odpovědnosti celé politické věrchušky za tyto zjevné a masové zločiny.

Ještě zajímavá souvislost, ilustrující nezbytné přísné tajnůstkaření v rámci stalinského systému: je známo, že generál čs. armády Heliodor Píka byl za války velitelem čs. vojenské mise v Moskvě. V rámci snah o vznik čs. vojska bylo jeho úkolem jednat s lidovým komisařem vnitřních věcí Lavrentijem Berijou a jeho podřízenými a také objíždět tábory a správy GULAGu a vyreklamovávat vězně s československým občanstvím, aby se mohli do vznikajícího čs. vojska zapojit. Šlo v naprosté většině o lidi sedící za ilegální překročení sovětských hranic, k němuž se často přidružilo obvinění ze špionáže. Měli tu smůlu, že před nacismem utíkali na východ, tedy nesprávným směrem. Hned v době Vítězného února sovětská nejvyšší místa velmi tvrdě požadovala likvidovat urychleně generála Píku. Důvodem bylo, že se jej orgánům NKVD a SMERŠ nepodařilo zlomit k poslušnosti jako generála Ludvíka Svobodu – a přitom měl Píka dokonalý přehled o reálném stavu SSSR zevnitř, o jeho utajované odvrácené tváři. A tak byl milý generál na základě zfalšovaných obvinění odsouzen a v červnu 1949 zavražděn. S takovými vědomostmi měl hned v únorových dnech utéci přes hranice. Ale oni by si ho stejně našli. Nebezpečí, že sepíše vše, co ví – a pak to uveřejní, nemohlo věru zajistit příslušným místům v Moskvě lehké spaní.

Klasické období diktatury monopolní byrokracie skončilo teprve, když konečně zdechl Veliký vůdce národů, Geniální vůdce světového proletariátu, soudruh Stalin, tedy počátkem roku 1953. Truchlili pro něj moc, dokonce ho vycpali a položili do Leninova mauzolea, nicméně hned po jeho smrti byla potichu ukončena příprava dalšího plánovaného politického monstrprocesu se „spiknutím bílých plášťů“. Zatčení lékaři byli tiše propuštěni z vězení a ani žádnéc jiné monstrprocesy se již nekonaly. Následovalo zhruba jedenáctileté přechodné období, kdy se na nejvyšších místech vedl boj o nástupnictví a od roku 1956 byly zahájeny i krotké pokusy o „kritiku kultu osobnosti“, tedy o destalinizaci. Ta byla spíše jen vnějšková, protože všichni vrcholoví byrokraté i celá monopolní byrokracie, to vše vyrostlo a absolvovalo své dosavadní kariéry ve stalinské éře a bylo s ní bytostně spjaté. Hlavní bylo, že všichni potřebovali zajistit neměnnost základních společenských poměrů, na nichž jejich moc spočívala. Podstata systému měla být zachována, změnit se měly jen vnějškové atributy režimu a trochu i politické frazeologie. Ukázalo se, že systém již byl natolik stabilizován, že bylo možno zanechat masového teroru a neměnnost společenských poměrů již stačilo zpravidla udržovat nikoli přímým a masovým užitím násilí, ale už jen hrozbou jeho užití. Význam pracovních táborů klesal a bylo možno upustit od masových represí. Skupinky neposlušných stačilo napříště zavírat do psychušek a do normálních věznic.

Brežněvovská etapa

Tvář systému se stala poněkud liberálnější. V roce 1964 začíná předposlední etapa vývoje reálného socialismu, a to nástupem Brežněvova vedení k moci a ukončením liberalizačních a reformních pokusů v SSSR, zahájených v době destalinizačních snah. Nové období od roku 1964 do roku 1985 je někdy charakterizováno jako neostalinismus. Je faktem, že reformní a liberalizační pokusy byly v Sojůzu ukončeny a došlo k potlačení jejích náběhů v satelitech střední Evropy, u nás v letech 1968-1970, v Polsku ve stejné době měly represe za následek vlnu židovského vystěhovalectví. Předposlední dějství se neslo v duchu doktrinální, dogmatické neměnnosti základů reálného socialismu a také a zcela zákonitě i v duchu dalšího zaostávání ekonomické výkonnosti systému ve srovnání se soudobým kapitalismem. Ono je možno někde na Západě ukrást příslušné know-how (což se běžně dělo), ale než to zanalyzujete, okopírujete, zavedete do výroby a vychytáte mouchy, tak jde již o produkci beznadějně zastaralou. Sovětská průmyslová produkce od 60. let zjevně zaostávala za srovnatelnou kapitalistickou výrobou, tím víc, čím důležitější v ekonomice byly výrobky pokročilého průmyslu, zejména stále více elektronizace – na rozdíl od dosavadních výkazů tun uhlí a oceli.

Diktatura monopolní byrokracie celkem zvládala povojensku velet základní industrializaci veliké země, pořízení těžkého průmyslu. Ale jakmile se mělo přejít k intenzifikaci výroby, k pravidelným inovacím a ke vzniku a rychlému rozvoji zcela nových technologií, bylo zle. Ještě tak kočírovat válečné hospodářství, to vcelku šlo byrokratickým centralismem zvládnout, ale nové trendy a nová odvětví druhé poloviny 20. století už reálnému socialismu beznadějně ujížděly. Existovala privilegovaná odvětví, jež i přes potíže podávala velmi kvalitní, někdy i vrcholové výkony: zbrojní vývoj, výzkum a výroba, atomový výzkum, vývoj a jeho vojenské využití a také kosmický průmysl, ale během let bylo stále obtížnější držet krok s kapitalismem i v těchto, monopolní byrokracií všemožně podporovaných a protežovaných oblastech. Byl tlak na změny. Zejména technokraticky a pragmaticky založené mladší generace kádrů v rámci panující monopolní byrokracie to opakovaně v 60. - 80. letech zkoušely. Marně. Vždy při reformních úvahách i pokusech se dříve či později narazilo na hospodářské a mocenské základy systému, na nutnost sáhnout i do základů diktatury monopolní byrokracie a měnit je (tj. zejména nutnost sáhnout do mimoekonomicky udržovaného centrálního ovládání reprodukčního procesu veškerého společenského kapitálu a do direktivního politického monopolu stranicko-státní věrchušky). A dál se nešlo. Byrokraté u moci instinktivně vycítili přímé ohrožení a pokusy zatrhly. Řídili se svým třídním instinktem, který je opravdu nezklamal. Jenže z nutných reforem tak nebylo nic a jelo se dál postaru. Nebo zůstaly jen změny zoufale nedostatečné a neúčinné. Proto skončily postupně ve ztracenu různé ty „soubory opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství“ a podobné mnohomluvné proklamace rodné strany. A vnitřní dluh zaostalosti se zvyšoval, rok od roku.

Satelitní státy východní a střední Evropy

Jejich existence byla důsledkem sovětského vítězství ve II. světové válce a faktu, že při tom Rudá armáda obsadila půlku Evropy. Kam došla, tam zpravidla sovětská moc již zůstala. Během několika poválečných let byly po drsném sovětském tlaku nastoleny reálně socialistické stalinistické režimy, pokud nedošlo rovnou k územní anexi po zinscenovaném referendu (Podkarpatská Rus). Přitom určitá míra socializace byla zejména v Československu prosazována i nekomunistickými stranami a vítána většinou veřejnosti. Nicméně s koncem 40. let tu jsou u moci všude drsně stalinistické režimy. Přitom v některých zemích se nešlo důsledně sovětskou cestou: v Polsku nadále převládalo soukromé zemědělství, mnohde zůstaly fungovat drobné služby a řemesla, vesměs záležitosti pro moc spíše okrajového významu. S výjimkou polského zemědělství, kde si nový režim opravdu nedovolil sáhnout ke zkolchoznění. To by Poláci jen tak neskousli! Na přelomu 40. a 50. let (v Polsku o něco dříve) v těchto zemích došlo jednak k soudní kriminalizaci a likvidaci opozice, jež předcházela vlně represí namířených do vlastních řad režimní státně-stranické byrokracie, nicméně s rokem 1953 tato vlna slábne a v průběhu roku 1956 dochází k výrazné krizi režimu v Polsku a k úplnému krachu stalinského režimu v Maďarsku, kde to musí napravovat sovětská vojenská intervence a regulérní válka proti lidovému povstání, následovaná řadou rozsudků smrti.

Satelitní režimy se v 60. letech více či méně liberalizovaly a vstoupily do brežněvovské fáze, kdy postačovala hrozba násilím a měla přednost před jeho přímým užitím. Socialistický establishment ztrácí hrubě násilnické stalinské rysy a u nás sílí tlak na hospodářské reformy a změny v kultuře.

Srpen 1968 jako důkaz správně fungujícího třídního instinktu sovětské věrchušky

Stále všude převažuje snaha vykládat srpnovou intervenci pěti spřátelených armád jako nesmyslný a neadekvátní čin. Opak je ale pravdou. V Československu se rozvinul reformní proces zřetelně ohrožující hlavní pilíře moci monopolní byrokracie. Pokud by měl tu šanci dále se nerušeně vyvíjet, postupoval by tento proces svou vlastní vahou směrem k postupné redukci mimoekonomického donucování k nekapitalistické cestě vývoje, došlo by k rozvoji vícesektorové tržní ekonomiky a ke vzniku pluralitního parlamentního systému. Komunisté by postupně ustoupili do role jedné z politických stran a výsledné uspořádání by patrně bylo obdobou toho, co v té době fungovalo v Rakousku nebo západním Německu, tedy sociálně-tržní či socializující hospodářská soustava se značným podílem státního sektoru, politicky zastřešovaná pluralitní demokracií, patrně se silnou pozicí sociální demokracie. Tehdy neexistovaly neokonzervativní ekonomické koncepce jako následně v 90. letech, takže bylo možno očekávat nějakou sociálně citlivou variantu poválečného západoevropského kapitalismu doplněného možná o socializující prvky. Poté, co by bylo zrušeno mimoekonomické donucování k nekapitalistické cestě vývoje, by se býval systém během několika let vcelku bez větších otřesů dostal samovolně do rovnovážného stavu odpovídajícího objektivně dosažené poměrně rozvinuté úrovni československé společnosti, srovnatelné s tehdejším Rakouskem. Obrovský rozmach lidových sil a nadějí během roku 1968 u nás a zárodečné formy nové reality uvnitř připravované hospodářské reformy, zárodky pluralitního politického systému a další politický vývoj naznačený zejména manifestem 2000 slov svědčily o vnitřní nazrálosti a proveditelnosti tohoto vývoje, o tom, že by to bývalo šlo uskutečnit.

Ovšem k něčemu takovému nesmělo dojít. Moskva i tuzemské tvrdé partajní jádro zcela správně vyhodnotily vývoj reforem ohrožujících pilíře reálného socialismu v zemi a když se nepodařilo donutit československé vedení k utlumení změn a k návratu do jednotné linie reálného socialismu, provedla Moskva bez váhání bratrskou pomoc pěti armád. Mohla si to dovolit. Západ plně respektoval status quo v Evropě, prezident Johnson spěchal o tom Moskvu hned také ujistit. Veškeré náběhy k systémové změně byly bez milosti zlikvidovány a tuto potupnou likvidaci reforem a změn nechali Sověti provést dosavadní reformně-komunistickou vrcholovou reprezentaci, jež se tím naprosto zdiskreditovala a poté byla odhozena z cesty zahajované důkladné normalizace, kterou zastřešili cynický pragmatik Gustáv Husák a již za války Sověty ke spolupráci získaný Ludvík Svoboda, následováni pravověrným komunistickým jádrem (Indra, Bilak, Kolder, Hofman a spol.).

Jak vidno, sovětská reálně socialistická věrchuška zareagovala neomylně, vedena svým citlivým třídním instinktem a postupovala naprosto racionálně a ze svého úhlu pohledu zásadově, správně a úspěšně. Jimi užívaná ideologická frazeologie to dosvědčuje. Reálnému socialismu tím zabezpečila dalších 20 let existence.

Důležité otázky kolem zániku reálného socialismu
Že reálně socialistické země příliš nezachytily prvé projevy vědeckotechnické evoluce a v průběhu 70. i 80. let dále zaostávaly, bylo již naznačeno. Tento vývoj nemohl jít do nekonečna. Nicméně načasování, vývoj a způsob zániku reálného socialismu byly velmi překvapivé. Nikdo to takto rychle nečekal. Všichni jsme byli smířeni s tím, že pěrestrojka dovolí „finlandizaci“ satelitních zemí a určitou míru liberalizace v celém systému, který ale v podstatných rysech přetrvá. A náhlý konec nás hodně překvapil.

Brežněv umírá v roce 1982, nicméně po něm se jeho generační druhové a kolegové z moskevského politbyra Andropov a Černěnko snaží udržet status quo. Andropov dává dokonce najevo snahy o jakýsi nový kurs. Nicméně další tři roky pod jejich vládou zásadní změnu ještě neznamenají. Až teprve Gorgačov začíná pěrestrojku, jež se mu ale jaksi posléze vymyká z rukou a začíná oslabování základních pilířů reálného socialismu. Poslední fáze vývoje reálného socialismu je ohraničena daty 1985 – 1991. Bylo to tak trochu obdobou postupného rozvíjení polednových změn a reforem u nás v roce 1968: jakmile jednou začnete, nemůžete zůstat stát, musíte v reformách a změnách nějak pokračovat (nebo je tvrdě stopnout), kupí se stále další dlouho neřešené problémy, na které musíte reagovat, a tak se náhle ocitnete na dohled konce, na dohled nevratné systémové změny. V Gorbačovově případě tu už nebylo žádných pět bratrských armád, aby to celé včas zatrhly. A tak se starý systém pozvolna destruoval. Byl tady pokus o puč a nastolení vojenské diktatury v roce 1991, ale to už asi bylo příliš pozdě, jeho nezdar znamenal konec Gorbačova, destrukci komunistické strany a rozpad SSSR. Je otázkou, co a jak by se dělo, kdyby byl vojenský puč lépe organizován a proveden třeba o 3 roky dříve. Reálný socialismus by dále vegetoval, ale jak nás poučila polská zkušenost s vyhlášením válečného stavu v prosinci 1981 a několikaletá vojenská vláda, právě toto období způsobilo naprostý rozklad komunistické strany (PZPR), který se následně projevil a reálný socialismus rychle skončil. Tedy pouhý odklad. Takový odklad ovšem spolu s vojenskou diktaturou mohl zvyšovat nebezpečí velké války v Evropě: slábnoucí strana se může rozhodnout řešit vnitřní problémy vnější, zde patrně jadernou válkou – a to dokud ještě víc nezeslábne. Tomu jsme se nevědomky vyhnuli.

Nejhorší je ale otázka, jak mocenský rozklad opravdu probíhal. Jak to, že se včas neprojevil dříve bezchybný třídní instinkt monopolní byrokracie, jak to, že se nakonec nechala tak lehko odehnat od moci, někde (třeba u nás) od moci spíše utekla a nechala ji prostě ležet na ulici. Přitom měla veškerý mocenský aparát v akceschopném stavu. To prostě rozum nebere. Jak a kdy dal Gorbačov jednoznačně najevo, že dává ruce pryč od střední Evropy? Jak to, že věrchušky satelitních zemí s poněkud specifickou výjimkou Rumunska svou moc vlastně vůbec nebránily? Nestačí tvrdit, že dosavadní vládci cynicky vyměnili politickou moc za ekonomické výhody při následném rozchvácení národního majetku. V rozhodných chvílích rozpadu tohle nemohli předpokládat, nevěděli, zda nepůjdou před nějaký zvláštní tribunál, nebo je nebudou rovnou v ulicích lynčovat. Nikdo tehdy nic pořádně nevěděl. Snad pouze chartisté po letní (1989) návštěvě u Střední skupiny sovětských vojsk v Milovicích už tušili, že Moskva nebude v satelitech zasahovat.

Všude je plno triumfálních popisů toho, jak vývoj předávání moci viděli lidé z opozice. Ale jak to, že to všude monopolní byrokracie tak snadno a rychle zabalila? Tak o tom se nemluví a nepíše, jakkoli jsou takové otázky stěžejní. On se vždycky najde někdo, kdo se moci ujme, ten nebo onen, horší nebo lepší. V tom problém není. Ten je v otázce, proč to tak rychle a zbaběle dosavadní moc vzdala.

Bude zapotřebí pečlivého historického studia, které by na tohle pravdivě odpovědělo.

71 komentářů :

  1. proboha, to jsou starosti-autor mně připomíná dnešního "akademika" Kroupu s jeho analýzami v roce 1990. Jen pryč od reality! A ten slovník!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem to souvisle dočetl do okamžiku, kdy si autor začal pomáhat megalhářem Solženicinem. Kdyby v Rusku vládl takový terror, jak nám ten chytrák popisuje, tak by se tam museli vzbouřit a bolševiky vymést. Doporučoval bych tomu všeznalci poslech diskuzí mezi Rusy, kterých je na youtube více než dost. Stačí poslouchat reportáže z cest, kde se ukazuje nesmyslnost popisu tzv. zločinů. On ten autor se musel něčím ušpinit, že se potčebuje vykecat.

      Vymazat
    2. 23:42
      Vy, komouši, zapřete všechno. I vlastní rodiče a děti.
      V Rusku gulagy, dodatky v paktu M-R, aktivní spolupráci Stalina s Hitlerem až do léta 1941, povraždění 20.000 polských důstojníků v Katyni,...
      A u nás politické vraždy, komunistické koncentráky (Jáchymov apod) atd.
      Je mi z vás na blití.

      Vymazat
    3. 23:53
      To, že nepřetržitě bliješ, laboratorní potkane, je jen následek autodestrukce. A to je správně. Trump vás postupně nechá napospas davu. Zaplať Stalin. Pokud jsi placený udavač, jako váš guru Štětina (udavač STB¨) není o čem diskutovat. Pokud ovšem placený nejsi,....no tak není úniku od lynche, tzn. autooprátka je tvým JEDINÝM útěkem od pravdy pravdoucí. Da da.
      Sm*

      Vymazat
    4. 0:20
      Tak je pátek po půlnoci takže máš nárok být ožralej. A je dobré že jsi se tady trochu vypsal ze své agresivity a nemusel bys tak snad zmlátit svou ženu a děcka jako obvykle.

      Vymazat
    5. Tendle to vzal vod podlahy nebo rovnou ze sklepa..
      Znama taktika nejdrive si polozi malou otazecku , aby ctenar ,kterej nic spatneho netusi a pak vymrsti ty ofensivni tsunami , orgie pedagogicko-Vedeckeho Verbalismu...Je videt ,ze se ucil Hodne a pilne. Nevynecha nic.
      Od tvrdyho jadra, az po vnitrni dluhy zaostalosti. Nedivim se lidem ani sobe kdyz kdyz chteji zustat uplne a zaostale debilni jako dusledek ale divi se zaroven potom ze skonceji s hruzou a zjistenim , ze vedi o zivote vic nez 150 akademiku a bez namahy. Jiny se zase z toho vrhaj na jednu knihu a islamisti taky na jednu knihu a vodmitaji vsecko.
      Zkratka narodi se nadsenou touhou co nejdrive bejt zmasakrovanej a rychle co nejdrive vlitnout do hrobu..To se jako epidemie s rozvojem vzdelavani hodne rozmnozilo..Tady by lopata rozhodne lecos vylecila, mam ten dojem.

      Vymazat
    6. Teda jak bliješ, jako obvykle, vysvětlím.
      Podezřívám tě JAKO OBVYKLE, že tě místní redakce (která mě ihned jako vždy vygumuje a tebe tady ztrpí) upozorní, ať jako jeden z adminů, nabalujících na klikání návštěvníku, zmírníš svou retoriku. Jako plus mínus. Je třeba udržovat návštěvnost a dotace reklam.Žeee...
      Pokud bys toužil po snadném životě, věz, že ti po létech uvízne v čele, jako i Trockému, cepín v čele, pokračuj ve své davu veselé kratochvíli, ať se zasmějeme. Sledovat tvé neopodstatněné, Tržištěm 15 řízené psychotarany, které nemají v diagnnostickém souhrnu obdoby je nejen pobaveníhodné, ale i hodné trestu. Fakt je ten, že jsi nepoužitelný, ani jako nedostatkový hajzlpapír. Bylo by dobré, abys přerušil smlouvu s jandovskými hovnožroutskými medii a utekl na ostrov "růřových parazitů", padž nejsi pro mě soupeř.
      Ve vodě, ve vzdchu, i na moři ti LEHCE nakopu řiť, že ti bude galaxie malá. Nemáš důstojnost, čili nediskutuj.
      Socialní parazite. Máš pravdu, tak jako lahvel, ček musí bumbat, aby toto svinstvo přetrpěl.
      Uachacha.
      Sm

      Vymazat
    7. Autor měl zřejmě nějaký těžký a velmi fantaskní sen, něco mu z něho uvízlo v palici, tak to hodil na papír, vylepšil to osobními spekulacemi a vycpávkami ze Solženicyna, okořenil velmi vybraným slovníkem a předložil tento obtížně stravitelný výkal obecenstvu. Ne, že by se tu nenašly zrnka pravdy..., ale asi stejně jako pecky v lejnu po požití celých třešní. K seriózní analýze má tenhle pamflet opravdu daleko. Spíše vypovídá o velkém zmatku v hlavě autora.

      Vymazat
    8. Dočetl jsem to po uměle vyvolaný hladomor na Ukrajině. Dál to nemělo smysl. Dnes když je dostatek prací od historiků jak Jurij Žukov, Andrej Fursov a další, se autor článku odvoláním se na Solženicina totálně znemožnil.
      O říjnovém převratu moc neví, nebo to zakrývá. Kdo pak to asi byli tito Frenkelové, Bronštejnové, Aphelbaumové a mnoho dalších .
      O tom, že hladomor na Ukrajině nebyl vyvolán uměle, nejlépe svědčí Kovpak a jeho partizánské hnutí za 2.sv. války, které bylo tvořené ukrajinskými sedláky. Potírali Němce i Banderovce.

      Vymazat
    9. Všimněte si jedné dost charakteristické věci. Veškerá trochu solidní sociálně-ekonomická analýza v textu končí skutečně zhruba u těch slov o uměle vyvolaném hladomoru a Solženicynovi. Následuje převážně mytologie a "publicistické" tlachání.

      Do té doby se tam v podstatě mluví o nějakých konkrétních problémech, které před SSSR objektivně stály a jeho vedení je nějak konkrétně dobře nebo špatně začalo řešit. Nejde vůbec o to, jestli se tam potom o sovětské byrokracii nebo Stalinovi mluví hnusně, nebo hezky, ale o to, že od toho místa prostě začíná kaskáda totálních vyprázdněných schémat.

      Chápu, že autor je starý známý jezevec trockista, možná ještě víc anarchista než trockista, ale v tom nevidím důvod si nad ním odplivovat. I sám Trockij v Ukradené revoluci nebo Stalinovi převážně stalinistům nenadával, ale argumentoval. Dobře nebo špatně, ale argumentoval, jak by ten dělnický stát měl správně vypadat. A Stalin, nehledě na to, že na Trockého posílal špióny tak dlouho, až se to jednomu povedlo, vedl uvnitř SSSR rovněž válku argumentů, kde zdaleka neměl pokaždé navrch a vítězství ložené například proto, že by oponenty prostě nechal zlikvidovat.

      Kužvart velkoryse pomíjí taková sociálně-ekonomická fakta jako setrvale dvouciferné míry růstu v SSSR za Stalina a jejich pád za Chruščova. Neříkám dobře nebo špatně, ale on si toho vůbec nevšímá. A to prostě nemohl být výnos otrocké práce v gulazích. Mobilizační charakter ekonomiky, dejme tomu, ale jako servalý trend??

      Jest takový charakteristický detail - prakticky veškerá produkce spotřební elektrotechniky (a třeba televize začali Sověti vyrábět až překvapivě brzo) šla za Stalina z výrobních družstev. Jasně, nebyla svobodná, plnila plán, ale byla to družstva, ne Dněprostroj. Poslední výrobní družstvo zaniklo někdy v 1959. SOučasně začala bujet šedá a černá ekonomika. Náhoda ? Když začátkem šedesátých let část sovětského vedení dočasně připustila některé "kroky vzad", například obnovení větších kompetencí GOSPLANu (což byla protiváha teritoriálního principu řízení, prakticky místních mafií), statistiky se dočasně zlepšily.

      Tím samozřejmě například neříkám, že stalinský model ekonomiky byl univerzálně lepší. Akorát Kužvart holt na tohle všechno sere zvysoka a vůbec žádné otázky si tu vůbec neklade.

      Vymazat
    10. To není námět k přemýšlení, to jsou skripta. Prosím autora příště zkrátit.

      Vymazat
    11. 23:42 Ále nevzbouřili. Oni jsou zvyklí po těch staletích tyranie. Ta pověstná fatalistická "slovanská duše" je přeci reakcí ruského lidu na otroctví, které jim pomohla vydržet, aniž by riskovali své životy při vzpouře. Tato idea byla povzbuzována, ochraňována a zneužívaná mongolsko-byzantsko-židovsko-komunistickými vládci euroasijské říše. "Slovanská duše" je ve skutečnosti "otrocká duše." (V angličtině: slavic soul - slavish soul.) Je to sen árijského muže uvrženého do otroctví, ochromující práce a života v ponižujících podmínkách, jehož předkové byli vyhlazeni etnicky cizími elitami, a který nemá vůli čelit realitě a postavit se svým pánům - https://www.youtube.com/watch?v=ZeD4pYhKX1g

      Vymazat
  2. Já si myslím že dosavadní moc to vzdala jednak protože to dostala befelem z Kremlu a jednak proto, že byla silně kontaminována neloajálními členy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Socialističtí byrokraté to vzdali, protože mnoho z nich uvidělo příležitost pro sebe a své rodiny i kamarády. Samozřejmě, že ti nejvýše postavení v komunistické nomenklatuře se o majetky nemohli porvat, to by národ nevzal, ale ti o patro nebo dvě níž už ano. Z nich dnes nejvíc trčí stávající premiér, který by se za socialismu dostal dříve či později do vysokých státních a politických funkcí s velkou mocí, ale bez majetku. V kapitalistické společnosti se mu podařilo dosáhnout na oboje. Když proberete dnešní miliardáře, najdete mezi nimi řadu lidí, kteří dokázali využít své znalosti ze socialismu a zpeněžili je. Mezi milionáři je jich ještě víc. Mnohé se dalo předpokládat už někdy okolo roku 1988, kdy bylo viditelné slábnutí moci, projevené třeba tím, že se nedařilo přijímat mladé lidi do KSČ, rozvojem relativně samostatných struktur v zemědělství (Slušovice...) i oslabování role KSČ v ekonomice. Samotná KSČ podpořila některé tendence ze 60. let (volby vedení továren, podíl zaměstnanců na řízení i na výsledcích, soukromé firmy apod.) a připravovala i vlastní oslabení tzv. řídící úlohy strany. Vím například, že v polovině roku 1989 byli do nomenklatury KSČ zařazeni lidé z jiných politických stran nebo bezpartijní (všichni pak udlělali obrovský skok do politických i hospodářských funkcí po roce 1989 a vlastně převzali řízení společnosti na úrovni okresů a krajů). V momentě, kdy Gorbačov rozhodl, že nebude zasahovat do procesů v jednotlivých zemích, nastal rychlý konec, podporovaný ze Západu. Logicky se vedení společnosti ujali právě lidé z disentu, za kterými stáli loutkovodiči ze zpravodajských služeb. Nakonec to bylo celkem jednoduché. Lidem na náměstích slíbil Havel pokračování socialismu bez KSČ, otevřené hranice, spoustu příležitostí i to, že v platech doženeme Západ do 20 let. Kdo by to nebral? Konce pak byly jiné...

      Vymazat
    2. Vono se to nějak samo zhroutilo, že ? A proč byl zabit maršál Achromejev.

      Vymazat
    3. Toto: ano, správně, a málokde se to připomene: skutečně během 1989 soudruzi z nějakého důvodu najednou bytelně doplnili nomenklaturu o bezpartijní, lidovce, socany. Proč ?? NO tak nějaká příprava to byla, i když ani ti kdo rozhodovali, neměli jasno, na co. Ale v Polsku byly kulaté stoly a volby, v Maďarsku totéž po maďarsku. Gorbačov přijel, navenek podržel všechno včetně vstupu vojsk, čímž spoustu naivků zklamal, ale za zavřenými dveřmi jim řekl dost. CHytřejší, informovanější a vychcanější se připravovali.

      Vymazat
    4. Zdravím 2257.
      Stačila by ta druhá věta. Ta je varováním pro každou moc,která se drží nepolitickými prostředky a preferuje formální souhlas před otevřenou opozicí (kterou vytlačí na okraj společnosti mocenskými prostředky).

      Vymazat
  3. No vidíte to!
    A já si zas myslím,že by se historici už měli pomalu na to období vys®@t... Slouží to bádání k něčemu!?
    Snad ani pan autor si nemyslí,že by v tomto ohledu mohla nastat nějaká shoda.
    Nebylo by lepší koukat se spíš do budoucna?
    On VVP dobře ví,proč je tak háklivej na ty Memoriály.
    A kdyby v Číně začli bádat nad Kulturní revolucí a náměstím Nebeského klidu,tak se můžou jít rovnou oběsit.
    Nikomu to necpu, ale je to můj názor.
    Helanov

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Helenko, samozřejmě to bádání k něčemu slouží. Především jako poučení, čeho se vyvarovat v příštím pokusu o spravedlivou a lidskou společnost. A ten samozřejmě přijde. A pak všechna svědectví a rozbory z toho našeho "reálného socializmu" budou potřeba.

      Kapitalizmus a jemu oddaní kolaboranti, schopní jít proti vlastnímu národu, už jednou skončili ve volbách 1946 a v únoru 1948 a to čistou demokratickou a ústavní cestou. To se bude opakovat na jiné úrovni jistojistě i v dalších zemích. A na to musí být lidé připraveni a vyfutrováni vědomostmi.

      Vymazat
    2. ono to není jedno už třeba právě "jen" proto, jak "levice" strašně tápe ve vztahu k evropským "nacionalistům" a tomu, co vlastně představují

      a to je důsledek neschopnosti analyzovat situaci bez ideologických předsudků, například - a ta je mimo jiné důsledkem neschopnosti podívat objektivně se na svou vlastní minulost

      Vymazat
    3. 9:03...A já si zas myslím,že lidi(myslící) uměj posoudit realitu i bez toho bádání historiků.
      Nejlíp se poučej poslechem vyprávění svých rodičů a prarodičů.
      Já bych tu žumpu která se zove ÚSTR nechala vyhodit do povětří...I s badatelama.
      Hrabat se ve s®@čkách které nám po sobě zanechala StB!?!?!?...Fuj tajbl...blééé
      Helanov

      Vymazat
    4. Bádání historiků umožňuje mladší generaci pochopit vlastní dějiny. StB po sobě zanechala vyšetřovací spisy. Sr@čky se z nich snažili udělat apologeti Václava Havla, který například amnestoval sérii sabotáží, po nichž jsem byl StB vyšetřován i já (byly nás stovky - až do zmíněné amnestie). Jejich rozsah mnohonásobně převyšoval nějaké Čapí hnízdo, kterým novinářští šmokové ucpali noviny.
      . O jedné ze sabotáží si můžete přečíst v Outsider Media v článku Jedenadvacátý srpen po jedenadvacáté. (děje se v roce 1989)

      Vymazat
  4. Všechny kulišárny se vyrábějí v Praze.
    Únor 1948. Pražské jaro 1968 a normalizace,17 listopad předání moci a rozkradení Československa.
    Ostatní města a vesnice pracovaly a poslušně čekaly na noty z Prahy.

    OdpovědětVymazat
  5. Socialismus je nejlepší zřízení pro obyčejné lidi fakta mluví jasně žádné dluhy stát v plusu sociální výhody atd.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A nejvyšším stádiem socialismu je hladomor...

      Vymazat
    2. @12:58

      A ted to nejak vysvetli bezdomovcum za "kapitalismu".
      Nebo tem rodinam, ktere prisli o vsechny zbyle cleny.

      Ty hladomore.

      Vymazat
  6. O nejlepším zřízení si rozhodují sami lidé ve svobodných volbách.
    A nejlepší systém je ten, který jim toto rozhodování umožňuje.
    S předrevolučním, totalitním socíkem, kdy se lidí sekta rudých úchylů na nic neptala a vládla jen pomocí násilí, jdi do prdele.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    2. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    3. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    4. Z realnyho socialismu horem padem do realnyho kanibalismu. Kazdej mame jiny starosti..
      Kdyz se objevi zpravy z vice nez jednoho mista na svete, nejde nahodu nybrz o nehodu..
      To jsou tzv. "pokusny balonky" na kterych se testuje reakce budoucich obedu. Zatim ,chci rict jeste obcanu.
      Reakce jejich se potom vyhodnocuje , na zaklade toho se delaji se plany na taktiky a strategie jak pokracovat . Dobrou chut.
      Tez Greta byla takovy balooonek. A nejaky lidi by vod ni cekali nejaky zazraky, nebo co ??
      Hmyz uz se a bleskove rychle zavadi na jidelnicky, anzto obsahuje znacne mnozstvi infekcnich bacilu, vseho druhu...
      Nahly vyskyt informaci ,ze je nedostatek potravin nevysvetluji ani neobsahuji nejake zduvodneni jak se to mohlo stat...

      Vymazat
    5. Nebýt převratu v roce 1989, i socialismus u nás by se změnil. Minimálně v tom, že se už v roce 1989 povolily soukromé firmy, že se chystaly volby do funkcí z minimálně dvou lidí, měly se otevírat hranice pro cestování, zanikla přímá cenzura a na nižších úrovních byla připuštěna možnost volby nekomunistických kandidátů. Tyto změny však přišly pozdě. Že je možná reforma socialismu, ukazuje Čína, která propojila řízení společnosti komunisty s kapitalistickým soukromým podnikáním a zatím to vypadá tak, že je systém funkční a úspěšný. Osobně si myslím, že nedostatky kapitalismu bude nutné řešit nějakou formou socialismu s demokratičtějším řízením společnosti, než tomu bylo před rokem 1989. A nemusí to být zrovna nějaká diktatura jedné strany. Kapitalismus ve své čisté formě není schopen např. zastavit znečištění životního prostředí nebo zabránit válkám mezi zeměmi. Bude zřejmě nezbytné nějak omezit moc nadnárodních společností. Příkladem může být program labouristů ve Spojeném království. Předrevoluční (resp. předpřevratový) systém byl zavržen a to i komunistickou stranou a nevidím nikoho, kdo by jej u nás mohl nastolit. Popravdě to nikdo ani nechce!

      Vymazat
    6. 4:14

      Soukromé firmy bez zaměstnanců mimo vlastní rodinu, byly povoleny po celou éru socialismu(viz zákon o poskytování služeb občany). Vedle toho bylo i mnoho družstev. Takže je omylem vnímat náš socialismus jen jako jednu státní formu hospodaření.
      Ve volbách nekandidovali pouze komunisté. Byly zde také další dvě strany a hlavně různé spolky a uskupení v rámci Národní fronty.
      Vedle toho socialistická ústava umožňovals, narozdíl od současné, i odvolání kteréhokoli zvoleného zastupitele(viz čl.3 Ústavy z roku 1960).

      Myslím že po stránce legislativy byl socík až na pár jednotlivostí v pořádku. Vázlo hlavně důsledné aplikování teorie v praxi. A nebylo to žádným diktátem shoral, ale bordelem a zvláště lhostejností odspoda.

      Vymazat
    7. 4:14...Jj,to už tady jednou bylo,v 67-8...
      A jak to dopadlo!!!
      Ono čekat co se zas gerontům hejbne v hlavě není žádná labuž.
      Tak se to vzalo ode zdi ke zdi a...zase blbě ;-(
      Helanov

      Vymazat
  7. Pavel si hraje na „chlapa“, ale kroutí se jak had. Z trenek čouhá Respekt, ne respekt. Děkuji, už jsem zvracel, vzkazuje Tomáš Vyoral:

    https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Pavel-si-hraje-na-chlapa-ale-krouti-se-jak-had-Z-trenek-couha-Respekt-ne-respekt-Dekuji-uz-jsem-zvracel-vzkazuje-Tomas-Vyoral-602668

    OdpovědětVymazat
  8. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Autor pan Kužvart navlékl malé korálky faktů na prapodivně zašmodrchanou šňůrku nevěrohodného příběhu.
      Pane Honolulu, nakydal jste tu příliš milionů. Pro porovnání: v celé druhé světové zaplatilo životem 26,7 milionů ruských (a to zdaleka nebyli samí Slované).

      Vymazat
    2. Pro Nicka - pro mnoho lidí byla ta doba příjemná a sám rád vzpomínám na časy, kdy byly zajištěny slušné příjmy pro všechny, pracovní doba od do, bydlení, služby a kultura za relativně málo peněz, rekreace a lázně pro většinu občanů, bezplatná lékařská péče i školství, dostupný sport, péče o děti a bezpečnost na ulicích měst. Bylo toho dost, co bylo dobré a 80. léta, kdy jsem skončil školy, byla krásná. Za svůj život jsem hladomor rozhodně nezažil a naštěstí ani válku! Socialismus nezavrhuji.

      Vymazat
    3. co se zabyvat volem howgh

      Vymazat
    4. No, oficialni cisla v Rusku mluvi "pouze, no oficialni, chapeme nasobne realni cisla", 6 milionu pouze od hladu. Po "perestrojke".

      A to nemluve o restitucich, ktere vlastne vykradli mafianske klany, vydavajici se za "elitu naroda".
      A opet dalsich xx milionu na seznamu - mrtvych.

      Vymazat
    5. Uvedomuje si vubec nekdo, ze Jelcin prosil, zeptany az na kost prezidenta Putina, aby prevzal prezidentsky urad?!

      A Putin nechtel, bal se odpovednopsti, i kdyz clen KGB, precejen musel tu dnesni hrdinskou drahu zivota - prijmout.

      A nyni? I v People maji na prvnim miste otaznik, protoze by to svet nepochopil.

      Vymazat
    6. 4:21... Věřím vám to, určitě nejste sám.
      Tak mi ale vysvětlete,PROČ se střílelo z drátěné ohrady směrem DOVNITŘ.
      Díky za vysvětlení.
      Helanov

      Vymazat
    7. Pro paní Helanov :
      Jednoduše. Díky existenci zákona setrvačnosti. V tomto případě setrvačnosti zákonů a prováděcích nařízení.(Některé zákony např. v US či GB jsou staré i 200 let a platí dodnes.)
      Pavel p

      Vymazat
  9. Pan Petr Kužvart je z nějakých důvodů natolik zahořklý, že není schopen uvažovat bez opory o ty nejhorší, často nepříliš průkazné "informace" o skutečnostech a motivacích celého toho vývoje po Říjnové revoluci 1917 v ruském impériu. Tak, abych se vyhnul onomu "choulostivému" pojmosloví.
    Ani jsem netušil, s jakými intelektuálními limity pan Kužvart existuje. Teprve teď chápu, že i bez znalosti angličtiny byl schopen či ochoten, nechat se delegovat kamsi do "Bruselu". Odkud byl nutně a trapně, narychlo, vycouván. Jak si snad správně vzpomínám. No, abych až tak nekřivdil, tohle, možná, pochopil i sám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To byl jiný Kužvart, tohle je ekolog, odtud ten jeho pocit, že všechno ví a všude se orientuje, ten druhý byl jeho brácha, ten bez té angličtiny, ale kupodivu ministr životního prostředí.

      Vymazat
  10. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  11. Me pripadaji veci co pise pan Kunzvart jasne veci, co mne vadi , ze Cesi dostali dobrou sanci , byt silny narod a nebyli schopni se zvednout, jen poskozovali jeden druheho , vcetne svych lidi v EXILU!!!

    Je to ostuda , kterou Cesky narod tezko vygumuje , ze sve KNIHY ZLOCINU!!

    Brouk Pytlik

    OdpovědětVymazat
  12. Všechny tyto ismy jsou naprd. Neúspěch spočívá v tom, že režim chtěl lidi vychovávat a tak vytvářet lepšího člověka. To je utopie. Ten ksindl to má v genech.

    OdpovědětVymazat
  13. Ktery z vas byl 7.listopadu v lampionovem pruvodu, volove?-)

    OdpovědětVymazat
  14. Milý autore, Stalin nezdechl, ale byl otráven, takže v tomto smyslu laskavě přehodnoťte svoje povídačky.

    OdpovědětVymazat
  15. (1) Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali,

    a) upíral občanům jakoukoliv možnost svobodného vyjádření politické vůle, nutil je skrývat své názory na situaci ve státě a společnosti a nutil je veřejně vyslovovat svůj souhlas i s tím, co považovali za lež nebo zločin, a to perzekucemi nebo hrozbou perzekucí vůči nim samotným, jejich rodinám a blízkým,

    b) systematicky a trvale porušoval lidská práva, přičemž zvlášť závažným způsobem utlačoval některé politické, sociální a náboženské skupiny občanů,

    c) porušoval základní zásady demokratického právního státu, mezinárodní smlouvy i své vlastní zákony a prakticky tím postavil vůli a zájmy komunistické strany a jejích představitelů nad zákon,

    d) používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů, a to zejména:

    - popravoval, vraždil je a žalářoval je ve věznicích a táborech nucených prací, při vyšetřování a v době žalářování vůči nim používal brutální metody včetně fyzického a psychického mučení a vystavování nelidským útrapám,

    - zbavoval je svévolně majetku a porušoval jejich vlastnická práva,

    - znemožňoval jim výkon zaměstnání, povolání nebo funkce a dosažení vyššího nebo odborného vzdělání,

    - zabraňoval jim svobodně vycestovat do zahraničí či vrátit se svobodně zpět,

    - povolával je k výkonu vojenské služby v Pomocných technických praporech a Technických praporech na neomezenou dobu,

    e) pro dosažení svých cílů neváhal páchat zločiny, umožňoval jejich beztrestné páchání a poskytoval neoprávněné výhody těm, kteří se na zločinech a perzekucích podíleli,

    f) spojil se s cizí mocností a od roku 1968 udržoval uvedený stav pomocí jejích okupačních vojsk.

    (2) Za spáchané zločiny a další skutečnosti, uvedené v odstavci 1 jsou plně spoluodpovědni ti, kteří komunistický režim prosazovali jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v politické i ideologické oblasti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 10:49, ty vole rád bys trestal. Režim potrestat nejde. Tobě jde jen o ty, kteří ho aktivně prosazovali. Najdi si někoho takového a nech ho soudit. Nakonec se ukáže, že ty jsi větší zločinec než on.

      Vymazat
    2. Vis, ty zakony byly napsane temi, ktere obhajujes.
      Vydrz, zmeni se.

      Vymazat
    3. Pane 10:49, váš příspěvek se týká především soc. režimu v padesátých letech a kromě těch PTP a vycestování do zahraničí se dokonale hodí na režimy současných tzv. demokratických států. Pro připomenutí uvádím Guantamo (věznění a mučení bez soudu), vojenské intervence bez souhlasu OSN a rozporu s vlastními pravidly NATO, dodnes trvající okupace SRN a Japonska vojsky USA. A co takový Mc Cartysmus v USA, kdy byli lidé vyhazování z práce, vězněni i popravováni z důvodu pouhého podezření, že podporují komunismus. Chtělo by to trochu méně černobílé vidění světa.

      Vymazat
    4. 10:49 To je přiznání kolaboranta ne socialismu, ale kolaboranta sekerníků té doby. Myšlence sociální spravedlnosti sloužily tehdy miliony, ale naštěstí jen desetitisíce kolaboravali s těmi, kdož tu myšlenku prznili. A propaghandqa, že vše v té době bylo špatné a naopak, že vše v současnosti je ideální, je čistočistá lež. Už to, že český národ dnes vymírá a za socíku rostl, je ukázkou , jak goebbelsovsky se dnes s pravdou zachází. Už to, že současný kapitalismus před krizí z nedostatku zaměstnanců zachraňují děti "komunismu", Husákovy děti, je ukázkou, jak se s nadšením žije. Už to, jaký hrozí propad důchodu v následujících desetiletích v důsledky vym írání národa, neukazuje, že bychom dnes zrovna žili v nbějak ideálním světě. Suma sumárum: Lžeme o minulosti, lžeme o přítomnosti, necháme ze sebe dělat slepé, hluché a blbé negramoty. Myslím, že si tím současný režim nedělá dobrou službu, ostatně kritických hlasů na politické i grandiózní ekonomické ztráty státu přibývá a "bezdůvodné" obohacení západního kapitálu je stále zřejmější.

      Vymazat
    5. História v štyroch vetách: 1. Za Masaryka v našej dedine bola len nezamestnanosť, kostol a krčma. 2. Za Gottwalda pribudla práce pre všetkých, JRD, škola, knižnica, kultůrny dom, kino a verejná doprava do obce. 3. Za Husáka pribudla pošta, zdravotné stredisko, materská škola a dom smůtku. 4. Dnes je tu zas len nezamestnanosť, kostol a krčma.

      Vymazat
  16. Ten termín reálný socialismus je korektní a srozumitelný, stejně jako reálný kapitalismus = kapitalismus vztažený k dané době. Nemusí nás překvapovat, že v řadě zemí bývalých soc. států generace, která reálný socialismus prožila (a vůbec to nebyli příslušníci kom. strany a privilegovaní) a žije ještě dnes, by mu dala přednost před reálným kapitalismem. Naposledy se to projevilo v průzkumu u nás a ve volbách na území někdejšího NDR. A to vzdor masivní goebbelsovské propagandě prakticky všech medií a u nás zejména pak ČÉTÉ, TEDY NEJEN VLASTNĚNÝCH KAPITALISTY. Tedy víru v to, že je lepší kapitalismus má jen generace, která prožila vnímající část svého života již po návratu soc. států do kapitalismu. To je jistě pozoruhodné, že propaganda, byť sebesofistikovanější, není schopna vyvrátit osobní prožitek. A přesto ale ta propaganda dokáže, co už víme z dob Goebbelse a Hitlera, velice úspěšně "budovat" občany typu hitlerjugend. Takže zase zpětně se nelze divit, jak se podařilo zfanatizovat občany pro nasicmus a lze očekávat, že stejný fanatismus zaujme i generace schopná vnímat dobu po r. 1989. Co jistě nás "staré" netěší - to není jen nezaměstnhanost, hospodářské krize, krachy bank s našimi úsporami, okrádaní občanů ať již organizovanými zločinci či organizovanými řetězci superhyperobchodů, devastace českého zemědělství, které dnes by dokázalo uživit jen málo přes třetinu občanů, ač dříve bylo významným vývozcem, devastace českého školství, zdravotnictví - zejména toho převedeného do soukromých praxí, které pracují sotva 30 hod. týdně a s minimem odborných znalostí a nulovými dovednostmi (jsou jistě skromně i výjimky), bez lékařských pohotovostí, tedy podstatné snížení dostupnosti péče a zejména pak hospitalizace po rozpuštění několika tisíc lůžek v nemocničním fondu, podstatně zhoršená dostupnost léků v noci a o víkendech (dříve je lékař na pohotovosti či při návštěvě doma rovnou vydal z příruční lékárny) a o doplatcích na léky, zachraňující i bezprostředně ohrožený život, doplatky, které se obměňují
    lékárna od lékárny a den ode dne - a také ani nemluvě třeba že týž lék má deset různých názvů a bere-li dědeček jen 5-6 takových léků, které mu lékárník jednou za 2-3 měsíce promíchá, ani se nedivme "vedleješím" účinkům. A školství? Kapitalismus porodil sice asi na 20 nových tzv. univerzit, ale jejich úroveň a úroveň jejich tzv. profesorů? Škoda mluvit, protože tím byly dehonestovány nakonec i UK a MU na cosi jako vyšší odborné školy dříve. Jen když máme hodně lidí s množstvím titulů, které si lze nakonec i koupit na internetu. To, že tomuto školství říkáme plzeňské nemá ovšem se Staropramenem nic společného, jen vyjadřuje absolvování studia přes dovolenou. A co asi nejvíce trápí pomalu vymírající generaci pamětníků dob nedokonalého a teprve se rozvíjejícího socíku (asi srovnatelného s rozvíjejícím se kapitalismem 19. stol.) jsou VÁLKY. Jistě proto, že si tu 2. světovou válku prožili, v ní byl i začátek kapitalistického terorismu, ale i proto, že třeba si v dobách studené války vynutili obrat k světovému míru. Víme, že mírové hnutí zachvátilo Svět a víme i že bylo trestné v některých zemích, např. v USA. No a ta "zbytková" generace těch dob socíku nemusí dnešní války, jsou dobyvačné, výlučně je to projev agrese kapitalismu a jeho potřeby si nakrást a udržet se u moci. Všechny války, - proti Kubě, Panamě, Grenadě, Vietnamu, sev. Korey, Iráku, Sýrii, Libyi... a další desítky stejně jako desítky okupovaných zemí vojenskými základnami velmoci, to vše se zajídá - a už to, že nejde ani co by se za nehet vešlo o války pro lidi - i proto jsou vedeny žoldnéři a ne občany. Nelíbí se rozeštvávání mezi náboženstvími, okupace Palestiny a rozvracení států Afriky, předtím zplundrovaných koloniálními mocnostmi...

    OdpovědětVymazat
  17. Tomio Okamura znovu pobavil: „V SPD je přímo volen předseda, protože krajské členské konference delegují delegáty.“

    Předseda hnutí SPD Tomio Okamura opět pobavil všechny v poslance ve sněmovně i všechny, který měli možnost si přečíst stenozáznam jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.V úterý 5. listopadu se dostal na program schůze návrh poslanců Jana Hamáčka, Lubomíra Zaorálka, Kateřiny Valachové, Jana Birke a dalších na vydání ústavního zákona o celostátním referendu.
    Předseda Tomio Okamura na návrh začal útočit, protože návrh zákona prý je málo přímý, pamatuje například pro nutnost 850 000 podpisů v petici. Jak správně má fungovat podle něj přímá demokracie demonstroval na příkladu svého hnutí.

    Citujeme:
    „Co se týče referenda, tak jsem vás chtěl ubezpečit, že v SPD je nejenom předseda, ale i všichni členové předsednictva přímo voleni členskou základnou, takže samo o sobě je to přímá volba a jsou také odvolatelní. Takže se podívejte na naše stanovy, je to také tak správně, že to máte i vy, je to výborné.
    A protože je nás v SPD hodně, tak to probíhá tak, že bychom si nemohli pronajmout sál pro všechny naše členy, bůh ví, jestli, takový sál ani neexistuje pro tisíce členů, tak to funguje tak, že v tajné volbě si krajské členské konference delegují delegáty na celostátní konferenci, v tajné volbě a následně přímou volbou je volený předseda. Takže takhle je to u nás.
    Já myslím, že je to takhle v pořádku a nebo i členové předsednictva.“


    Logikou předsedou Tomia Okamury tedy přímá volba prezidenta existovala už od roku 1990. Protože lidé přece volili „delegáty“ (poslance a následně senátory), kteří pak „přímo“ volili předsedu. Nutno ještě dodat, že podle stanov je v SPD „krajská konference“ je až třetí instancí SPD. Pod ní jsou ještě místní a regionální kluby.
    Jinými slovy. Místní klub může zvolit delegáty na krajskou konferenci a až ta volí delegáty na celostátní konferenci. Členi místního klubu tedy na volbu předsedy, předsednictva i všech ostatních orgánů strany mají minimální vliv.

    Jan Cemper


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážení, čtu jak je to napsáno a je napsáno, že probíhá tajná volba na konferenci a potom přímá volba. Takže přímá volba je zmíněna ještě mimo tajnou volbu "krajskými" delegáty. V tuto chvíli nevím, jak to konkrétně probíhá, když na tajnou volbu navazuje přímá volba, ale i tak bych byl alespoň opatrný při kritice Okamury.

      Jindřich K.

      Vymazat
  18. Velmi bych autorovi článku a vlastně všem doporučil knihu Jiřího Šifrina "Bůh synergie".
    Milan

    OdpovědětVymazat
  19. Kužvarte, jste totálně mimo mísu. Nejdříve si něco přečtěte o ruské a sovětské historii a pak pište své kometáře...
    http://pospolne.cz/homepage/page/5?c=1

    OdpovědětVymazat
  20. 10:49 napsal jste VYBORNY PRISPEVEK !
    Vystihl jste zlo, ktere existovalo velmi dobre !
    nick honolulu dekuje !

    CENZORE TY HEMEROIDE V KONECNIKU ceskeho naroda, nic ti nepomuze !
    Slova reality a pravdy zvitezi !
    At zije Amerika zeme svobodnych !
    Provolava NICK HONOLULU

    OdpovědětVymazat
  21. Pravičáci se svým bojem proti starým duchům to časem dostanou
    tam, kde ti tehdy ještě živí se časem dostali sami.
    Všeho moc škodí, jako příliš chlastu či kouření.
    Až i ti mladí hloupí zjistí, že nic jiného nenabízí tak
    skončí jako jejich předchůdci. A blížící se krize tomu dá punc.

    OdpovědětVymazat
  22. Ti fousatí jsou všichni stejní. Spousta teorie a hovno.
    Lidi jsou kurvy, mrdají a kradou. Je proto třeba na ně tvrdě.
    Nakonec všechny ty revolty a nespokojenost má jeden kořen.
    Nenažranost určité části nelidské společnosti.
    Kapitalismus je sviňa ale asi jedině možná společenská formace. Jen malá chybička se vloudila. Bez mrtvol a tudíž
    válek se neobejde. A to vlastně dnes, kdy kapitál s petroD
    vládne celému světu.

    OdpovědětVymazat
  23. 14:43
    Moji rodiče mne naučili slušnosti, nechci se povyšovat, možná máte smůlu a vyrostl jste v pasťáku. Jinak, bez vašich hrubostí, s vámi souhlasím. Před převratem se sice nedýchalo volně, zažil jsem prověrky po 68mém, ale nebyl jsem KSČ a nebyl jsem ani na žádném lukrativním a dobře placeném místě, tak mi režim nevěnovál pozornost. Nejsem bojovník n-tého odboje, chartu ani anitichartu jsem nepodepsal a v Seznamech taky nejsem. Prostě jsem "nemo". Dnešní hrdinové mne určitě zařadí mezi kolaboranty, ale to mi nevadí. Někdy přemýšlím, jak by to dopadlo, kdyby každý z nás přestal pracovat a začal dělat politiku. Poznalo by se to hned druhý den, bez politiků asi trochu později.

    OdpovědětVymazat
  24. 19:07 Psal jsem záměrně hrubě, i když jako starý havíř jsem
    jako většina z nás používal slovo kurva, jako třeba Havlovo hmm.
    Jinak nějaký pasťák v době mého dětství či mládi nebyl. Jen
    polepšovna. Tak daleko jsem se ale nedostal. Ani do žádné strany. Prověrky se havířů netýkaly. Kdo by pak kopal.
    Jinak, pokud máte dost prachů, můžete pracovat v politice,
    je to kromě otlaku na prdeli celkem zábavné. Také hemeroidy
    tomu brání. Zřejmě ale nikdo ze sněmovny či senátu jimi netrpí. Nevidím že by někdo při práci klečel.

    OdpovědětVymazat
  25. Ten pan Kužvart to je snad extrémně "sebestředný člověk" nebo takové následuje vulgární výraz.
    Pozn. po ověření kdo "ON JEST" se moje podezření potvrdilo.
    Právník, ekologický aktivista a publicista.
    Skutečná životní a vzdělanostní průprava k uchopení takovéhoto tématu, o kterém se rozepisuje.
    Trochu mně vzali vítr z plachet někteří z diskutujících viz.
    Anonymní9. listopadu 2019 9:08
    Autor měl zřejmě nějaký těžký a velmi fantaskní sen, něco mu z něho uvízlo v palici, tak to hodil na papír, vylepšil to osobními spekulacemi a vycpávkami ze Solženicyna, okořenil velmi vybraným slovníkem a předložil tento obtížně stravitelný výkal obecenstvu. Ne, že by se tu nenašly zrnka pravdy..., ale asi stejně jako pecky v lejnu po požití celých třešní. K seriózní analýze má tenhle pamflet opravdu daleko. Spíše vypovídá o velkém zmatku v hlavě autora.
    a ještě dále:
    Anonymní9. listopadu 2019 9:27
    Dočetl jsem to po uměle vyvolaný hladomor na Ukrajině. Dál to nemělo smysl. Dnes když je dostatek prací od historiků jak Jurij Žukov, Andrej Fursov a další, se autor článku odvoláním se na Solženicina totálně znemožnil.
    O říjnovém převratu moc neví, nebo to zakrývá. Kdo pak to asi byli tito Frenkelové, Bronštejnové, Aphelbaumové a mnoho dalších .
    O tom, že hladomor na Ukrajině nebyl vyvolán uměle, nejlépe svědčí Kovpak a jeho partizánské hnutí za 2.sv. války, které bylo tvořené ukrajinskými sedláky. Potírali Němce i Banderovce.

    Rád bych doplnil a to "absolutně" s autorem nemám zájem polemizovat, neboť by to byly výkřiky do tmy. Ten člověk se snaží vytvářet jakési historické kontexty (o historii zjevně nemá představu), což dokládá spíše nedokládá jakýmisi odkazy na něco či někoho bez zjevných historických faktů. Často plete páté přes deváté
    v části "Omyl vousatých klasiků" (už ta jeho odvaha je TAKTO POJMENOVAT)
    doporučoval bych mu lépe prostudovat tyto otázky z PRAMENŮ M-E, Lenina a koneckonců i Stalina (knihy vyšly i v ČR) a provádět srovnání s texty Trockého (vyšly v A či N jazyce-pokud je autor ovládá), je ve věku, kdy MUSEL projít výukou ruštiny, takže může ke srovnání použít diskuse historiků Žukov, Scipin, a samozřejmě i historiků trockistů na youtube dalších v jejich opozici neoliberálové Isaev atd.
    To jak v další části "UCHOPIL" ekonomickou oblast vývoje v Rusku a následně v SSSR (obzvláště industrializaci ve 20 a 30 letech) to přímo vyráží dech-nehorázná až tristní neznalost a nebo úmysl)-doporučuji uchopit Platoškina
    Pokud jsem četl ty "bláboly", které tento "expert" na jedné straně rozebírá a na druhé hodnotí, které se týkaly období před a v průběhu Vel.vl.války-NO TEDYK TO JE BUM. Překvapil mě, že do toho nezapletl také to "týrané" Polsko pod vedením Pilsudského a jeho následovníků atd. atd. - ta obehraná písnička o milionech mrtvých o paktování se s Hitlerem, to vybíjení vojenské elity, o "připosraném" Stalinovi na začátku války, o vojácích u nichž měl každý čtvrtý pušku atd. atd. Tyhle pohádky pane autore jsou pro současnou mladou generaci, která mnohdy ani neví kdy jaká válka byla atd. atd. (o to více byste se měl stydět).
    K dalším vašim vývodům už bez komentáře, neboť i ty jdou v kontextu výš uvedeného!!!!!
    Hanba takovým lidem jako jste vy, když lžou a ani se nezastydí!!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vše by bylo O.K.,kdybyste se podepsal! Takto je to jen výkřik, nic víc.

      Vymazat
  26. p.Povolný
    Nejsem ten co se schovává za anonymitu, ve většině případů do těchto diskusí nevstupuji. Jistě jste si všimnul, že jsem s nikým z diskutujících nepolemizoval. Pouze jsem vyjádřil svoje stanovisko tomu "intelektuálovi".
    Takže speci pro Vás: PhDr.Kloss

    OdpovědětVymazat